Plán vyvážet odpad do Německa a Rakouska oznámila starostka Říma Virginia Raggiová. Odpad patří mezi klíčové problémy, před třemi lety musela Itálie kvůli tlaku Evropské unie zavřít největší evropskou skládku Malagrotta. Starostka chtěla původně odpad zlikvidovat přímo v Itálii, obyvatelé oblastí vytipovaných pro nové spalovny ale odmítli mít s římským smetím cokoli společného. Německo i Rakousko mají naopak know how na ekologicky šetrnou likvidaci komunálního odpadu i jeho energetického využití. Až 70 tisíc tun odpadu v příštích 12 měsících zamíří po železnici ve vzduchotěsných kontejnerech do spalovny v Dürnrohru nedaleko Vídně.

Zdroj: Rozhlas.cz

Ministerstvo životního prostředí avizuje miliardové investice do zlepšení životního prostředí v příštím roce. Ministr Brabec ohlásil také obrovský úspěch dosavadního čerpání evropských dotací. 18 miliard korun z Operačního programu Životní prostředí 2007-2013 se podařilo dočerpat. Do Bruselu tak MŽP nebude vracet ani euro. V novém OPŽP 2014+ budou do konce roku vyhlášeny výzvy, které svým objemem pokryjí 55 % vyhrazených peněz v celém programu.

18 miliard korun zachráněno - OPŽP 2007-2013 dočerpán na nulu

„Musím i se vší skromností říci, že to je obrovský úspěch, když vezmeme v potaz, jaké manko v čerpání evropských peněz nám tu zanechaly minulé vlády, stejně jako zpožděný rozjezd všech současných operačních programů. Velmi mě těší, že se nám podařilo zachránit 18 miliard korun z OPŽP 2007-2013 a s radostí mohu tak dnes oznámit, že jsme starý program dočerpali na rovnou nulu. Když jsem v roce 2014 přišel na ministerstvo, patřil tento program z pohledu čerpání k nejhorším operačním programům. Jen málokdo tehdy věřil, že to otočíme. O to větší mám radost, že tvrdá práce mého týmu přinesla své ovoce," říká ministr životního prostředí Richard Brabec a dodává, že ve stejném tempu pokračuje MŽP i v čerpání prostředků ze stávajícího OPŽP.

„Dosavadní výsledky OPŽP 2014+ mi také dělají radost. K financování se nám podařilo schválit v současném programovém období projekty za 18 miliard korun, což je zhruba čtvrtina celkové alokace programu, přičemž vyhlášené výzvy do konce roku pokryjí 55 % celkové alokace programu. V roce 2017 pak plánujeme vypsat další výzvy za 20 miliard korun. To je důležité jak z pohledu příjemců dotací, investic do životního prostředí, ale i pro českou ekonomiku. Dotace do nových projektů znamenají jednak vznik nových pracovních míst, ale i přínos pro HDP atp.," doplňuje ministr Brabec.

Vinou nečinnosti předchozích vlád přišla Česká republika v OPŽP 2007-2013 v roce 2013 o 7,5 miliardy korun, které musela vrátit do Bruselu, a hrozila ztráta dalších až 18 miliard korun. Díky nastavení krizového řízení na Státním fondu životního prostředí ČR i na MŽP a zefektivnění administrace se ale podařilo novému vedení resortu tuto hrozbu odvrátit a vyčerpat za roky 2014 a 2015 neuvěřitelných 70 miliard korun a tím zachránit pro ČR všechny přidělené prostředky EU.

OPŽP 2014-2020 je v dobré kondici, žádosti se vyhodnocují do 3 měsíců

Po více než roce od zahájení příjmu žádostí v prvních výzvách v programovém období 2014-2020 je na tom program z pohledu administrace velmi dobře. „Z více než 4300 podaných žádostí s požadavkem dotace EU ve výši přes 30 miliard korun je jich na 1600 už schválených," rekapituluje dosavadní výsledky programu ředitel Státního fondu životního prostředí ČR Petr Valdman a dodává: „Žádosti vyhodnocujeme do tří měsíců, tedy ve stejně ambiciózních lhůtách, které jsme nastavili při dočerpávání OPŽP 2007-2013 v rámci akceleračních opatření. Pro žadatele jsme pro jakoukoliv podporu k dispozici jak na centrále v Praze, tak na krajských pracovištích SFŽP ČR."

Úspěšní žadatelé u schválených projektů finalizují dokumentace pro výběr dodavatele, u mnoha projektů probíhá výběrové řízení, u více než 130 schválených projektů je po uzavřených dodavatelských smlouvách vydáno rozhodnutí o poskytnutí dotace a na účty příjemců od startu nového operačního programu byly již odeslány 2 miliardy korun. K tomu dobíhají další vyhlášené výzvy, které do systému přidávají další projekty, jež se připravují k realizaci.

2 miliardy na investice do lepšího životního prostředí navíc

V Operačním programu Životní prostředí v roce 2016 podle ministra Brabce nedošlo k žádnému závažnějšímu zdržení ani ve vyhlašování výzev, ani v hodnocení projektů. „Aktuálně nevidím problém se splněním milníku v roce 2018, ke kterému se vážou pevně dané finanční a věcné parametry čerpání. I díky tomu jsme vlastně dostali dvě miliardy korun navíc pro životní prostředí z OP Doprava, které přidáme na další projekty na zlepšování kvality vod a ovzduší a předcházení vzniku povodní."

Mezi nejvýznamnější projekty, které byly letos financovány z prostředků OPŽP 2014-2020 patří bezpochyby kotlíkové dotace. Do konce září v nich lidé podali téměř 24 000 žádostí o dotaci. Největší zájem lidé měli o kombinované kotle spalující uhlí a biomasu. Dotace z evropských fondů byla v letošním roce schválena ale i dalším významným projektům. Jde například o sanaci ropných lagun v místech bývalé rafinerie OSTRAMO v Ostravě s dotační podporou téměř 125 milionů korun, dostavbu kanalizace ve městě Staňkov a odvedení splaškových vod z místní části města Staňkova - Vránov na ČOV s podporou EU ve výši 84 milionů korun. Více než 129 milionů korun poputuje na rekonstrukci úpravny vody Bílý potok v Libereckém kraji. Téměř 400 milionů korun z EU dotací podpoří snížení emisí SOx na elektrárně Mělník I.

Jaký bude rok 2017? Další 3 miliardy ve druhé vlně „kotlíkové revoluce"

V novém roce nedojde jen na profinancování velkého objemu již schválených projektů, ale Operační program Životní prostředí bude i nadále intenzivně vyhlašovat nové výzvy a průběžně vyhodnocovat další projekty. „Naším hlavním cílem je, aby čerpání finančních prostředků z programu bylo co nejplynulejší i v následujících letech a nemuseli jsme se obávat žádného vracení peněz do Bruselu, jak se to stalo v minulém programovém období kvůli zanedbání administrace programu," říká ministr životního prostředí Richard Brabec.

„V roce 2017 počítáme s vyhlášením 40 výzev s celkovou alokací ve výši 20 miliard korun. Přitom již v tuto chvíli v aktuálně otevřených 10 výzvách nabízíme žadatelům bezmála 10 miliard korun. Naší ambicí je odeslat příjemcům dotací na jejich účty do konce příštího roku částku blížící se 10 miliardám," doplňuje ministra životního prostředí ředitel SFŽP ČR Petr Valdman.

Domácnosti, které si nestihly podat žádost o dotaci na nový kotel nebo se na ně už nedostalo, určitě potěší zpráva, že druhá vlna kotlíkových dotací odstartuje již koncem března, tedy o rok, dříve než bylo původně plánováno. V praxi to bude znamenat, že kraje by mohly výzvy pro občany vypsat ještě před letními prázdninami.

Rok 2017 s sebou přinese i několik novinek. U projektů zaměřených na ochranu a péči o přírodu a krajinu dojde k navýšení maximální výše dotace. V oblasti energetických úspor veřejných budov bude zase možné nově podpořit výstavbu a nikoli jen vícenáklady na dosažení pasivního standardu. MŽP připravuje i společnou výzvu s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, která umožní kombinovat pro projekty energetických úspor podporu z OPŽP s dotacemi MŠMT.

Ministerstvo životního prostředí předkládá do meziresortního připomínkového řízení návrh nařízení vlády o kritériích udržitelnosti biopaliv a o snižování emisí skleníkových plynů z pohonných hmot. Navrhované nařízení vlády ruší a nahrazuje nařízení vlády č. 351/2012 Sb., o kritériích udržitelnosti biopaliv. Daný návrh nařízení vlády je předkládán v návaznosti na novelu zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, která je aktuálně projednávána v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Tři hlavní okruhy změn jsou následující:

• Nařízení v prvé řadě ve vazbě na nově vkládané zmocnění v § 19 odst. 6 zákona definuje požadavky na biopaliva, která jsou vyrobena z použitého kuchyňského oleje nebo z vedlejších živočišných produktů kategorie 1 nebo 2 podle přímo použitelného předpisu Evropské unie o vedlejších produktech živočišného původu a u biopaliv, která mají nízký dopad v souvislosti s nepřímou změnou ve využívání půdy.

• Dále dle platného znění § 20 zákona o ochraně ovzduší jsou dodavatelé povinni podávat každoročně do 15. března Ministerstvu životního prostředí a celním úřadům zprávu o emisích z jimi dodaných pohonných hmot. Obsahové náležitosti zprávy o emisích jsou stanoveny již dnes nařízením vlády a jsou v předkládaném návrhu oproti stávající právní úpravě měněny ve vazbě na požadavky směrnic.

• Nařízení dále ve vazbě na nově vkládané zmocnění v § 20b odst. 5 zákona stanoví podmínky, za kterých je možné provést ověření snížení emisí z těžby, a obsahové náležitosti dokladu o snížení emisí z těžby, přičemž podmínky pro ověření a obsahové náležitosti dokladu budou v souladu se směrnicí Rady 2015/652/EU.

Operační sály, výzkumné a farmaceutické laboratoře, závody na výrobu součástek do letadel či družic a mnohé další. To vše jsou provozy, kde je čistota na prvním místě. Velké náklady proto vedle vzduchotechniky a dalšího technického vybavení směřují rovněž na dezinfekci těchto prostor. K té v řadě provozů využívají UV záření či ozon.

Čisté prostory jsou terminus technicus, který se používá pro prostory, v nichž je řízena koncentrace částic ve vzduchu. Norma ČSN EN ISO 14 644 1 až 6 definuje čistý prostor jako „…prostor, ve kterém je koncentrace částic ve vznosu regulována, aby byla splněna specifikovaná třída čistoty pro částice ve vznosu“. Čisté prostory jsou dle normy rozděleny do tříd A až D, jež jsou určeny maximálním přípustným množstvím částic, přičemž třída A značí prostory nejčistší.

„Základem čistých prostor je vzduchotechnika, která zajišťuje filtraci a výměnu vzduchu včetně chlazení a topení. Stejně důležité jsou i stěny, podlaha a strop, které musejí prostor hermeticky uzavřít. Dveře například musí být vybaveny padacími lištami. Je třeba také dbát na údržbu a provoz prostor, včetně zdánlivě banálních úkonů, jako je výměna žárovky nebo filtru,“ popisuje Petr Píša, prokurista společnosti Frigomont, která se na oblast čistých prostor specializuje.

Důležitým aspektem čistých prostor je u provozů, které to vyžadují, otázka dezinfekce. Nemocnice, potravinářské a jiné firmy v tomto ohledu vynakládají desítky až stovky tisíc korun ročně. Účinným nástrojem se v tomto ohledu ukázalo být využití UV záření a ozonu. O co se jedná a pro jaké provozy jsou tyto metody vhodné?

UV záření zabrání bakteriím v reprodukci
V případě využití UV záření se hovoří o takzvané germicidní dezinfekci. Při ní se používá speciální germicidní zářič, nebo též germicidní UV lampa, která vyzařuje ultrafialové záření ve spektru C (UVC) s vlnovou délkou světla 253,7 nm.

„UV o této vlnové délce má silně baktericidní účinky a působí na všechny druhy bakterií. Pouze se liší doba potřebná k usmrcení daného druhu bakterie. Systém funguje na principu poškození DNA bakterie, což znemožní její další reprodukci. Bakterie mají přitom cyklus rozmnožování velmi krátký,“ vysvětluje princip Petr Píša.

Tato metoda je vhodná pro sterilizaci plynů, kapalin a povrchu předmětů všude tam, kde je potřeba velice sterilního prostředí. Nejčastěji tudíž ve zdravotnictví a potravinářství. UV záření má však využití i v nefiremním prostředí – zneškodní totiž i plísně, a je tak vhodné pro alergiky, osvědčilo se též v ošetření studniční vody, kde bez chemie a změny chuti vody inaktivuje všechny bakterie.

Ozonový generátor zbaví vzduch zápachu a vyrobí dezinfekční vodu

Podobně jako UV záření má své místo při údržbě čistých prostor i ozon. K jeho tvorbě se používá ozonový generátor, jenž vysokofrekvenčním koronovým výbojem vyrábí ozon z kyslíku obsaženého ve vzduchu. Vytvořený ozon je možné využít k zabití bakterií, zlepšení kvality ovzduší i odstranění případného zápachu. Během 2 až 3 hodin v závislosti na teplotě prostředí se ozon samovolně rozpustí zpět na kyslík.

„Rozpuštěním ozonu ve vodě lze pak získat ekologicky šetrnou a účinnou dezinfekční vodu. Tu lze využít k výplachu úst, mytí pokožky, koupání či třeba i ošetření zeleniny, kterým se prodlužuje její trvanlivost a odstraňují pesticidy,“ dodává prokurista Frigomontu Petr Píša. Koncentrovaná ozonová voda se využívá též k sanaci výdejních automatů, dezinfekci nádob i k ošetření ložního prádla před praním.
 

Inspektoři z České inspekce životního prostředí (ČIŽP) v Brně uložili pokutu 400 tisíc korun společnosti za to, že odmítla ČIŽP sdělit, jak naložila s nebezpečnými palivy. Toto palivo s nebezpečnými chemickými vlastnostmi bylo vyrobené z odpadů a bez zákonných dokladů uvedené na trh v ČR společností, které za to inspektoři již dříve uložili pokutu.

V souvislosti s touto dříve uloženou pokutou proto chtěli inspektoři ČIŽP zkontrolovat také odběratele těchto nebezpečných paliv, společnost. „Tato společnost však na naši výzvu k předložení dokladů a poskytnutí informací o dalším toku těchto paliv nereagovala. Ani po urgenci nesdělila, jak a komu tyto směsi s nebezpečnými chemickými vlastnostmi předala, nebo jak je použila. Tím se dopustila porušení chemického zákona a také porušení zákona o kontrole, za což jsme jí uložili pokutu 400 tisíc korun,“ uvedl Jindřich Mikeš, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Brně.

Proti pokutě uložené inspektory ČIŽP se firma odvolala, Ministerstvo životního prostředí však odvolání zamítlo a rozhodnutí ČIŽP potvrdilo.

„Zatajování informací o výrobcích s nebezpečnými látkami znemožňuje sledovat jejich pohyb a kontrolovat nakládání s nimi. Představuje to velké riziko pro životní prostředí, což nelze tolerovat. To zdůraznilo také ministerstvo životního prostředí, podle kterého je neposkytnutí požadovaných informací vysoce společensky nebezpečné, neboť došlo ke zmaření účelu kontroly,“ řekl ředitel ČIŽP Erik Geuss.

Inspektoři z České inspekce životního prostředí (ČIŽP) v Hradci Králové uložili pokutu 150 tisíc korun slévárně za porušení zákona o integrované prevenci. Společnost, která vyrábí litinové a ocelové odlitky pro tuzemské i zahraniční odběratele, neprovedla u dvou zdrojů znečišťování ovzduší měření emisí v zákonem předepsaném rozsahu a lhůtách.

„Při kontrole provedené v roce 2016 jsme také zjistili, že zařízení pro omezování emisí, tedy mokré odlučovače v cídírně a formovně, byly provozovány v rozporu se schváleným provozním řádem. V provozních denících navíc firma vedla nepravdivé záznamy o stavu těchto mokrých odlučovačů,“ uvedl Lukáš Trávníček, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Hradci Králové.

Inspektoři také zjistili nedostatky v oblasti skladování a nakládání se závadnými látkami a ve správním řízení to vyhodnotili jako přitěžující okolnost. „Odpadní oleje byly skladovány na venkovní vodohospodářsky nezabezpečené ploše. Za všechna zjištěná pochybení jsme uložili souhrnnou pokutu 150 tisíc korun,“ dodal Trávníček.

Firma se proti sankci, kterou ji inspektoři ČIŽP uložili, neodvolala, a pokuta tak nabyla právní moci.

Do roku 2030 bude muset Česká republika splnit požadavek Evropské unie, podle kterého má 65 procent odpadů recyklovat. Nakolik se případné změny dotknou obyvatel Moravskoslezského kraje, nejen to vysvětluje pro iDNES.cz Milan Chromík, jednatel společnosti Veolia Vedlejší produkty ČR.
 

Předpokládanou budoucností nakládání s odpady v kraji byla po několik let spalovna v Karviné. Ta se ale nepostaví. Co se tedy bude dít?

Karvinská spalovna byla vyprojektována jako strašně obrovský podnik. Z mého pohledu je naddimenzovaná, protože by produkovala takové množství tepla, které nešlo v daném místě odebrat.

Proč je ta výroba tepla tak důležitá?

Protože to vypovídá o rentabilnosti daného podniku. Aby mělo spalování odpadu nějaký smysl, je potřeba mít i nějaké výstupy. A pouhá výroba elektřiny nestačí, potřební jsou i odběratelé tepla. A pokud by spalovna produkovala mnohonásobně tepla více, než by mohla prodat dál, bylo by to špatně. Navíc by tak velká spalovna podle mne podvázala recyklaci v regionu.

Proč?

Protože kdyby zde byl takový velký provoz, tak by nás to, byť třeba mimoděk, nutilo „naházet“ tam všechno možné. Včetně recyklovatelných složek.

Takže je vlastně dobře, že se karvinská spalovna nepostaví?

Zčásti je to dobře, že se tento masivní zdroj nepostaví.

Navíc to asi vyhovuje vaší firmě, máte na Karvinsku své teplárny.

Částečně ano. Máme teplárnu ČSA a Teplárnu Karviná, které by přišly o výkon. Vše bylo nastavené tak, že by kraj postavil spalovnu, tam by se vozil odpad, kraj by si prodal elektřinu, kraj by si prodal teplo a inkasoval by příspěvky na kombinovanou výrobu elektřiny a tepla. A my bychom od něj museli to teplo vykoupit. A když bychom to museli vykoupit, přišli bychom o tu kogeneraci výroby elektřiny a tepla i o příspěvek. V podstatě bychom museli vypnout náš vlastní zdroj.

Bylo by vůbec ekologické vozit odpadky třeba z Opavy do Karviné?

To by nebyl problém, odpadů je tady dost. Ale pokud se máme orientovat na recyklační cíle, které vyžaduje Evropská unie, tak se musíme zaměřit na něco jiného, než je pouhé spalování odpadků.

Co bude Evropská unie vlastně chtít?

Do roku 2020 požaduje recyklaci 50 procent odpadů, v roce 2024 už to má být 60 procent a v roce 2030 pětašedesát procent odpadů.

Je pětašedesátiprocentní recyklace vůbec reálná? Je to technologicky možné?

Já si myslím, že to už je za technologickým maximem.

Je tedy těch 65 procent konečným číslem, nebo se ještě může změnit?

Já věřím, že to půjde změnit, je to opravdu vysoké číslo.

Už toho nějaký stát dosáhl?

Ano, tohoto podílu už dosahuje Německo, byť v tomto případě jde částečně i o různé pohrávání si se statistikami, co je co, co je jaký odpad a jak s ním bylo naloženo.

Co to znamená?

Oni ty odpady prostě překódovávají. Statisticky dnes Němci skládkují jedno procento odpadů, ale jen díky tomu, že tomu dávají jiný název. Na skládkách už tak Němcům papírově nekončí tolik komunálního odpadu, ale ve skutečnosti tam končí stále zhruba stejné množství. To je hra, kterou se s námi pokouší hrát i zdejší skládkaři.

Jak jsme na tom vůbec ve srovnání úrovně recyklace s Německem nebo s Polskem my?

Třídíme výborně. Otázka je, co se stane s tím odpadem, když je vytříděný.

Co se s ním stane?

Začnu optimisticky. Modrý kontejner. Papír. Toho dokážeme zrecyklovat zhruba osmdesát procent. Jen dvacet procent musíme spálit.

Proč nelze recyklovat všechen papír?

Papírové vlákno lze recyklovat sedmkrát. Pak už je tak krátké, že z něj jde udělat už jen plato na vajíčka. Tím recyklační cyklus papíru končí. A pak se spálí, a tím se využije zbylá energie toho papíru. A třeba u kovů je ta možnost recyklace ještě vyšší.

Jak je to s plastem?

Z toho, co sesbíráte ve žluté popelnici na plasty, lze recyklovat třicet až padesát procent. To znamená, že padesát až sedmdesát procent jde buď přímo na skládku, nebo se přimíchá k nějakému palivu a spálí se.

Proč?

Prodat k dalšímu zpracování jde PET lahve, polypropylen a podobně. Tvrdší plasty. Mikrotenové sáčky nebo nějaké směsky plastů, u nichž by vyšlo rozdělení na jednotlivé druhy hodně draze, se prostě recyklovat ekonomicky nevyplatí. Nemá smysl recyklovat něco, co je ve finále dražší než původní surovina. To je ekonomický nesmysl a nikdo by takovou surovinu od vás nekoupil. Recyklovaný materiál musí být maximálně tak drahý jako nová surovina.

Takže jaký je výsledek srovnání?

Výsledek je takový, že třídíme výborně, recyklujeme bídně. To je rozdíl mezi Českou republikou a Německem.

Jaký podíl recyklace je v současnosti v České republice?

Recyklujeme zhruba třicet pět procent odpadů. Němci vykazují oněch pětašedesát procent. To byl také důvod, proč Unie vzala to číslo a řekla, že toto je cíl, kterého by měli všichni dosáhnout.

Jak jsou na tom třeba Poláci?

Poláci jsou na tom aktuálně o něco hůř než my. Ale na druhou stranu jsou chytřejší v tom, že mají jasnou strategii. Oni řekli, že zvyšují poplatky za skládkování, protože ví, že pouhé skládkování je nesmysl. Proto zvýšili tyto poplatky natolik, aby se recyklace začala ekonomicky vyplácet.

Dá se taková věc, jako je cena skládkování, vůbec direktivně nařídit?

Samozřejmě. Všechny západní státy jdou touto cestou.

Ale všechno se dá obejít.

Jistě. Ale je to těžší a těžší. Všechno se dá obejít, ale postupem času zjistíte, že je to tak složité, že se vám nějaké obcházení v podstatě nevyplatí.

Co by pomohlo ke zvýšení míry recyklace u nás?

Stejná věc, jakou udělali v Polsku. Zvýšení poplatků za skládkování. Praxe už potvrdila, že pokud jsou vyšší skládkovací poplatky, více se separuje.

Kolik skládek v kraji patří státu nebo městům a kolik je v soukromých rukou?

V Moravskoslezském kraji patří většina skládek městským společnostem. Ale v Čechách je tomu jinak, tam je hodně skládek v soukromých rukou.

Takže stát má chtít co nejvyšší ceny, zatímco skládkaři chtějí co nejnižší, aby se k nim vozilo více.

Přesně tak. A je na státu, aby nasadil co nejvýhodnější ceny pro to, aby se zvýšila míra recyklace.
 

Zdroj: iDNES.cz

Obnovitelné zdroje energie dosáhly loni významného milníku. Z hlediska instalovaného výkonu obnovitelné zdroje loni překonaly uhlí a staly se největším zdrojem energie na světě, uvedla Mezinárodní agentura pro energii (IEA). Nově instalovaná kapacita obnovitelných zdrojů pak loni poprvé překonala nově instalovanou kapacitu elektráren na fosilní paliva. Ve skutečné výrobě elektřiny však zatím obnovitelné zdroje stále zaostávají.

Mezi zdroje obnovitelné energie patří vodní, větrné a solární elektrárny, výroba elektřiny ze surovin biologického původu, tedy tzv. biomasy, či z vln a přílivu. List Financial Times upozornil, že údaje jsou o instalované kapacitě a ne o skutečné výrobě elektřiny. Kapacita elektráren je maximální výše elektřiny, kterou může případně elektrárna vyrobit. Kolik skutečně elektrárna vyrobí je však rozdíl. Větrné a solární elektrárny nemohou produkovat elektřinu neustále jako uhelné elektrárny, ale v závislosti na počasí. Vyrobí tak ročně méně elektřiny, i když jejich kapacita je stejná nebo vyšší. Uhelné elektrárny tak měly na loňské výrobě elektřiny podíl téměř 39 procenta, zatímco obnovitelné zdroje 23 procent.

Růst obnovitelných zdrojů energie podporují změny politik v zemích jako USA, Čína, Mexiko a Indie a prudký pokles nákladů. Ten má pomoci rozvoji obnovitelných zdrojů i nadále.

"Jsme svědky transformace globálních energetických trhů vedené obnovitelnými zdroji," uvedl generální ředitel IEA Fatih Birol.

Nově instalovaný výkon projektů z oblasti obnovitelných zdrojů energie loni činil rekordních 153 gigawattů (GW), což je mnohem více než činí celková instalovaná kapacita v Kanadě. Většinu tvořily větrné a solární projekty. Na celkovém nově instalovaném výkonu měla obnovitelná energie podíl 55 procent.

IEA očekává, že podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny dále poroste a v roce 2021 by měl činit 28 procent. V té době by měly být dodávky elektřiny z obnovitelných zdrojů na stejné úrovni, jako činí současná výroba elektřiny v USA a EU dohromady. Celková kapacita obnovitelných zdrojů má do roku 2021 stoupnout o 42 procent, tedy o 825 GW, což je o 13 procent více, než odhadovala IEA v loňském roce.

Lídrem v expanzi obnovitelných zdrojů energie je podle IEA Čína, která má na celkovém růstu podíl téměř 40 procent. V roce 2021 bude téměř třetina instalované kapacity solárních elektráren a vodních elektráren na pobřeží v Číně.

Zdroj: ČTK

Finsko je podle britského deníku Independent průkopníkem získávání energie z obnovitelných zdrojů. Nepřekvapí tedy, že finská společnost Neste plánuje ekologické zužitkování všeho, co zbude ze štědrovečerní tabule. Kampaň zaměřená na využití tohoto specifického druhu odpadu dostala název Kinkkutemppu neboli Kouzlení se šunkou. V jejím rámci mohou finské rodiny odevzdávat tučné odřezky šunky a další tuky, které se jim nechce konzumovat. V rafinerii Porvoo se pak změní v ekologickou naftu.

Podle inženýrů z Neste by tuk z jedné šunkové kýty mohl pohánět ve formě nafty vozidlo asi dva kilometry. Vzhledem k tomu, že každé Vánoce se ve Finsku vyrobí sedm milionů kilogramů šunky, jedno auto by jen z tohoto tuku třikrát objelo zeměkouli. Šéf Kinkkutemppu Osmo Kammonen se domnívá, že jde o první projekt tohoto druhu na světě. „Časem se nespotřebované tuky z kuchyně budou používat v dopravě zcela běžně,“ řekl Independentu. „Určitě to problém s emisemi oxidu uhličitého nevyřeší, ale oceán také tvoří malé kapky. Někde je třeba začít,“ dodal. 

Kinkkutemppu je neziskovou organizací, má však k dispozici rafinerii, skládky odpadů, obchodní síť, tukové závody, chemičku i čističku odpadních vod. Zisk z ekologické „vánoční“ nafty by šel podle ředitele firmy na charitu.

Viceprezident Neste pro udržitelný rozvoj Simo Honkanen tvrdí, že přebytečný tuk každoročně komplikuje život domácnostem i zdrojům pitné vody. Než ho posílat do kanalizace, lze jej využít jako energetický zdroj. „Je to novátorský nápad. I když využití zatím nebude nijak ohromující, chceme ukázat, že k dobrému cíli mohou sloužit i běžné každodenní odpady,“ řekl Independentu. 

„Ve srovnání s fosilními palivy má ekologická nafta obrovské přednosti – produkuje o 90 procent méně škodlivých emisí,“ říká Honkanen. Hlavním cílem jeho kampaně je prokázat, že Finsko se může stát první recyklující bioekonomikou na světě. V takovém systému by k udržitelnému rozvoji napomáhala každá rodina. 

Finsko je podle Independentu jednou z ekologicky neuvědomělejších zemí světa. Letos zaujalo v žebříčku environmentální výkonnosti a rentability EPI jedno z předních míst. Počátkem prosince se vláda vyslovila pro úplný zákaz spalování uhlí, čímž by se z Finska stala první země fungující výlučně na „zelenou“ energii.

Zdroj: ČRo Plus

Polostátní českou elekrárenskou společnost ČEZ povede další čtyři roky Daniel Beneš. Rozhodlo o tom dvanáct členů její dozorčí rady, kterou řídí Václav Pačes.  „Rozhodnutí o prodloužení mandátu předsedy představenstva je signálem, jenž potvrzuje směřování skupiny ČEZ v období, které je pro další vývoj energetického sektoru v Evropě kritické,“ uvedl předseda dozorčí rady ČEZ Václav Pačes. Podotkl, že ČEZ nyní stojí před zásadními strategickými kroky, kterými bude muset na změny v energetice reagovat. Beneš přišel do ČEZ v roce 2004. Nejdříve řídil úsek nákupů, od roku 2006 šéfoval jedné z divizí a byl místopředsedou představenstva. Generálním ředitelem a předsedou představenstva je Daniel Beneš již od roku 2011. Majoritním akcionářem ČEZ je stát, který drží přes ministerstvo financí zhruba 70 procent akcií firmy.

Více na: https://www.euro.cz/byznys/benes-zustane-v-cele-cez-dalsi-ctyri-roky-1321517#utm_medium=selfpromo&utm_source=euro&utm_campaign=copylink

Nové reálné měření ekologie nových aut dokazují, což je opravdu eko a co ne. Být šetrný k životnímu prostředí nemusíte pouze prostřednictvím elektromobilů nebo hybridů. K tomu, abyste měli jedno ze 4 nejekologičtějších aut na trhu podle měření německého autoklubu ADAC, nemusíte utratit více než 20 tisíc eur. Stačí vám totiž Škoda Octavia 1,4 TSI CNG. Pohled na opačný konec tabulky testovaných aut je také zajímavý. Najdete tam totiž populární naftové vozy. Autoklub ADAC nehodnotí auta na základě laboratorního emisního cyklu NEDC, ale na základě WLTP - Worldwide Harmonized Light vehicles Test Program (celosvětově harmonizovaný testovací cyklus lehkých vozidel). Kromě toho přidává RDE testování - Real Driving Emissions. Podotýkáme, že test nehodnotil celkový dopad produkce daného vozidla na životní prostředí, je tak otázkou, zda by se vedoucí postavení elektromobilů a hybridů nezměnilo. Více ZDE

Zdroj: https://podkapotou.zoznam.sk

Znovuvyužívání odpadních vod je již dnes poměrně rozšířenou praxí, která je aplikována po celém světě. Vyčištěné odpadní vody například již dnes využívá 43 z 50 států USA nebo Čína. V Evropě mezi průkopníky patří Španělsko a Itálie. V celé Evropské unii se dnes odhaduje objem znovuvyužívané odpadní vody na 1,1 miliardy m³ za rok s projektovaným nárůstem do roku 2025 až na 3,2 miliardy m³ za rok. I z tohoto důvodu je na rok 2018 plánována příprava a schválení Evropské směrnice o znovuvyužívání vod. Více se dočtete v přednášce profesora J. E. Drewese ZDE.

Zdroj: SOVAK ČR

Ve Sbírce předpisů vychází Vyhláška č. 437/2016 Sb. o podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady a změně vyhlášky č. 341/2008 Sb., o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady a o změně vyhlášky č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady (vyhláška o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady).

Vyhláška v návaznosti na novelu zákona o odpadech zákon č. 223/2015 Sb. a reflektuje změny v ustanoveních § 32 a § 33 zákona o odpadech, které nabyly účinnosti dne 1. března 2016. Návrh specifikuje nové povinnosti pro provozovatele čistírny odpadních vod (dále jen „ČOV“) a zařízení na úpravu kalů, dále stanoví podmínky pro skladování kalů v zařízení ke sběru a skladování odpadů a technické požadavky pro dočasné uložení upravených kalů v ČOV, u zemědělce a jejich použití na zemědělské půdě.

Vzhledem k velkému množství změn byla vydána zcela nová vyhláška o podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě, a nikoli novelizaci stávající vyhlášky č. 382/2001 Sb. Vyhláškou je zároveň provedena novela vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, a vyhlášky č. 341/2008 Sb., o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady.

Cílem předpisu je zavedení jednoznačných požadavků pro používání upravených kalů na zemědělské půdě, neboť ty byly stanoveny nejednoznačně nebo nebyly doposud řešeny žádným právním předpisem. Tímto se zamezí riziku, že na zemědělskou půdu budou aplikovány neupravené kaly nebo kaly, které jsou na základě svých vlastností nevhodné pro využití na zemědělské půdě, uvádí ministerstvo životního prostředí v předkládací zprávě.

Vyhláška stanovuje požadavky pro provozovatele zařízení na úpravu kalů tak, aby bylo prokazatelné, že technologie úpravy je schopna účinně kaly hygienizovat na požadované snížení počtu patogenních mikroorganismů. Provozovatel tedy bude povinen ověřovat technologii na úpravu kalů, a to na základě odebrání vzorků na vstupu do technologie a na výstupu z technologie a následného porovnání kontaminace, která nesmí překročit stanovený počet kolonií tvořících jednotku (KTJ).

Současně jsou upravena mikrobiologická kritéria pro použití upravených kalů na zemědělskou půdu, kdy od 1. ledna 2020 bude možné aplikovat na zemědělské půdy pouze kal kategorie I uvedený v tabulce č. 1 přílohy č. 4.

Vyhláška dále vzhledem ke kontinuální produkci kalů po celý rok a jejich aplikaci na zemědělskou půdu v jarním a podzimním období upravuje podmínky pro uložení kalů v ČOV,  uložení kalů u zemědělce a způsob skladování kalů. Ačkoli jsou kaly odpadem a je třeba s nimi dále nakládat v zařízení k nakládání s odpady podle zákona o odpadech, jsou stanoveny podmínky pro tzv. dočasné uložení upravených kalů, které lze provádět bez souhlasu podle § 14 odst. 1 zákona o odpadech. Upravený kal lze dočasně uložit za předem stanovených podmínek v ČOV po maximální dobu celkem 12 měsíců od okamžiku výstupu z technologie úpravy kalů v rámci jejich shromažďování, nebo u zemědělce po dobu 8 měsíců od doby výstupu z technologie úpravy kalů. Zemědělci je rovněž dána možnost umístit upravené kaly na jednom z dílů půdních bloků, na kterém budou upravené kaly použity, po maximální dobu 30 dnů (je tedy možné 8 měsíců zabezpečená plocha + 30 dní zemědělská půda) před jejich použitím.

Vyhláška také reaguje na nařízení vlády 262/2012 Sb., o stanovení zranitelných oblastí a akčním programu, kde je upraveno užití hnojivových látek na základě půdně klimatických podmínek stanoviště včetně limitu dusíku pro stanovenou plodinu. Dále došlo ke sjednocení koncentrací vybraných rizikových prvků v půdě s preventivními hodnotami stanovenými vyhláškou č. 257/2009 Sb., o používání sedimentů na zemědělské půdě ve vazbě na zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu.

Dokument ke stažení:

Návrh vyhlášky o podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě (stav k  21.9.2016)

Prezident Spojených států Barack Obama zakázal nové vrty na těžbu ropy a zemního plynu ve velké části amerických vod v Severním ledovém oceánu a v některých částech Atlantského oceánu. Podobné opatření ve svých arktických vodách oznámila ve společném prohlášení ve Washingtonu rovněž Kanada.

Obama zákaz vyhlásil jen několik týdnů před odchodem z funkce. V Bílém domě ho 20. ledna vystřídá Donald Trump, který prosazuje rozšiřování těžby ropy a plynu v pobřežních vodách.

Obama využil zákona z 50. let minulého století, který americkým prezidentům umožňuje na neomezeně dlouhou dobu zamezit využívání nerostných zdrojů v pobřežních vodách. Podle ekologických organizací se tak Trumpova vláda bude muset v případě snahy o zrušení zákazu obrátit na soud.

Zákaz se týká 46,5 milionu hektarů ve vodách kolem Aljašky a 1,5 milionu hektarů v Atlantském oceánu. Americký ropný institut (API) vyjádřil naději, že Trumpova vláda tento zákaz zruší. Podle agentury Reuters ale o vrty v arktických vodách zatím není příliš velký zájem, protože jsou velmi nákladné a riskantní. V loňském roce činil podíl arktického regionu na celkové produkci ropy v amerických vodách pouze 0,1 procenta.

Bílý dům ve společném prohlášení s kanadským premiérem Justinem Trudeauem uvedl, že cílem opatření je zajistit udržitelnost a životaschopnost arktické ekonomiky a ekosystému. "Toto rozhodnutí pomůže ochránit nynější lukrativní pobřežní cestovní ruch," uvedla Jacqueline Savitzová z organizace Oceana, zaměřené na ochranu oceánů.

Rozhodnutí podle Obamy odráží vědecký názor, že navzdory vysokým bezpečnostním standardům v USA i Kanadě existuje v dané oblasti značné riziko úniku ropy a že schopnost likvidace případných úniků je kvůli tvrdým podmínkám v regionu omezená.

Trump vyvolal mezi ekologickými aktivisty obavy mimo jiné výběrem svých spolupracovníků. Ministrem zahraničí se totiž rozhodl jmenovat šéfa ropné společnosti Exxon Mobil Rexe Tillersona a ministrem energetiky bývalého texaského guvernéra Ricka Perryho, který dříve vyzýval k omezení regulace ropného průmyslu. Podobně za šéfa Agentury pro ochranu životního prostředí (EPA) si vybral Scotta Pruitta, který kritizoval kroky Obamovy administrativy v boji proti klimatickým změnám.

Zdroj: ČTK