Nejvyšší kontrolní úřad prověřil, jak Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) nastavilo cíle operačního programu Podnikání a inovace a jak u projektů kontrolovalo jejich plnění. Tento operační program, který běžel v letech 2007 až 2015, měl posílit konkurenceschopnost české ekonomiky a pomoci inovacím v průmyslu a službách. Celkem putovalo do programu přes 84 miliard korun z evropských fondů. Kontroloři prověřili 61 projektů, které získaly dotace za 1,1 miliardy korun. Z kontroly vyplynulo, že projekty měly sice pozitivní vliv na podpořené podniky, nejde ale zhodnotit, jestli a do jaké míry pomohly zvýšit konkurenceschopnost České republiky a podpořit inovace. MPO nastavilo globální i některé dílčí cíle příliš obecně, takže dopady programu nešlo vyhodnotit. U každého pátého projektu také selhala kontrola ze strany MPO.

Kontroloři prověřili šest prioritních os programu Podnikání a inovace. Každá z nich měla svůj dílčí cíl zaměřený na určitou oblast. Prioritní osy se zaměřovaly na vznik firem, rozvoj firem, efektivní využití energie, inovace, vytvoření prostředí pro podnikání a inovace a na služby pro rozvoj podnikání. Naplnit dílčí cíle se podařilo u dvou prioritních os, u tří os byly splněny částečně a u jedné prioritní osy zůstal cíl nesplněn. Prioritní osy, u kterých se podařilo cíle zcela splnit, tvořily přes 40 % peněz alokovaných na celý operační program.

Podle kontrolorů byly některé dílčí cíle v rámci prioritních os nastaveny obecně a nešlo je měřit. Podobný problém vyhodnotili kontroloři i u globálního cíle celého programu. Nelze tak vyhodnotit, jaký měl celý program přínos pro českou ekonomiku, ani to, jestli byl efektivní.

Za nastavení cílů a kontrolu toho, jestli je jednotlivé projekty plní, bylo zodpovědné MPO. Pro sledování projektů stanovilo závazné ukazatele, které příjemci museli splnit, aby dostali podporu. Například ve Slavičíně u projektu vybudování centra informačních technologií za 30 milionů korun byl závazný ukazatel naplněn už tím, že příjemce dotace postavil určitou plochu centra. Autor projektu tak fakticky splnil podmínky pro to, aby čerpal dotaci. Jaké ale byly skutečné přínosy projektu, to podle tohoto ukazatele MPO vyhodnotit nemohlo. Příjemce dotace v projektu uvedl, že v centru bude sídlit pět inovačních firem, vznikne 35 nových pracovních míst a centrum bude spolupracovat s vysokými školami. Kontroloři ale zjistili, že v centru žádné inovační firmy nesídlí, žádná nová pracovní místa nevznikla a neuskutečnila se ani spolupráce s vysokými školami. Žádný z těchto cílů ovšem nebyl závazný, a proto projekt o dotaci nepřišel. Stejně tak kontroloři našli projekty, u nichž z prostředků na zvýšení energetické účinnosti v průmyslu podpořilo MPO hotely, aquapark, školy či polikliniku.

Samotné výsledky projektů – jako například počet nově vytvořených pracovních míst nebo zvýšení tržby – zařadilo MPO jen do tzv. monitorovacích ukazatelů. Ty nebyly pro příjemce závazné a měly sloužit jen pro vyhodnocení úspěšnosti celého operačního programu. MPO u monitorovacích ukazatelů spoléhalo jen na informace od příjemců. Ti je ale podle zjištění NKÚ vykazovali v řadě případů nesprávně. Ukázkou je počet nových pracovních míst, kterých podle MPO vzniklo 48 tisíc. Jenže skutečný počet byl podle NKÚ několikanásobně menší. Příjemci dotací například vykazovali pracovní místa duplicitně, což na jednu stranu pravidla nezakazovala, na druhou stranu ministerstvo správnost nahlášených údajů nijak nekontrolovalo. U jednoho příjemce tak podle údajů MPO vzniklo 51 pracovních míst, i když ve skutečnosti jich bylo jen 18. Údaje o počtu pracovních míst přitom MPO využívá při prezentaci výsledků celého programu.

Z operačního programu Podnikání a inovace se podařilo vyčerpat celou alokaci 84 miliard korun, i když MPO akceptovalo sankci 3,7 miliardy korun za nedodržení některých podmínek programu. Tuto částku musela ČR uhradit ze státního rozpočtu. Celková částka alokovaná na program se ale nesnížila, protože MPO dokázalo peníze ze sankce převést na nové projekty. Kontroloři zjistili, že v čerpání prostředků byly velké regionální rozdíly – a to jak co do úspěšnosti žadatelů, tak co do podílu úspěšně dokončených projektů. Lišily se například i výše dotací vyplacených na hlavu – zatímco v Brně-městě to bylo přes 19 tisíc korun na obyvatele, v Chebu šlo jen o něco málo přes 2 a půl tisíce na hlavu.

Dokument ke stažení:

Dnes proběhne Rada pro životní prostředí. Ministři budou informováni o legislativních návrzích týkajících se odpadů (oběhového hospodářství) a o několika nedávných mezinárodních zasedáních, včetně konference o změně klimatu v Marrákeši. Ministři budou dále informováni o stavu dvou legislativních návrhů na snížení emisí v odvětvích, jichž se netýká ETS – nařízení o sdílení úsilí a nařízení o využívání půdy, změnách ve využívání půdy a lesnictví (LULUCF). Ministři budou jednat o revizi systému obchodování s emisemi (ETS). Očekává se, že Rada přijme závěry o ochraně lidského zdraví a životního prostředí řádným nakládáním s chemickými látkami. Nastupující maltské předsednictví představí svůj pracovní program pro první polovinu roku 2017. Výsledek ZDE

Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin Evropského parlamentu (ENVI) včera podpořil plán na snížení emisí skleníkových plynů v následujících letech, když navrhl, aby se množství emisních povolenek dražených v rámci systému EU pro obchodování s emisemi (EU ETS) každý rok snižoval o 2,4 %. Poslanci zároveň žádají posílení rezervy tržní stability, tak aby byla schopná rezervovat více přebytečných povolenek a také aby od 1. ledna 2021 bylo z rezervy odstraněno 800 milionů povolenek. O návrhu by měl v únoru 2017 hlasovat Parlament na svém plenárním zasedání, poté začnou vyjednávání s Komisí a Radou v rámci trialogu.

Související článek:

Environment MEPs for a stronger EU carbon market

Olej, na kterém se smaží štědrovečerní kapr či řízky, do kanalizace nepatří. Hrozí totiž až ucpání potrubí, varují Pražské vodovody a kanalizace. Použitý olej či tuk včetně sádla má zamířit do plastových uzavíratelných lahví a následně do speciálních nádob. Co do kanalizace nepatří, určuje zákon, detaily najdete v Kanalizačním řádu.

„Tuk v potrubí ztuhne a zanáší potrubí, což způsobuje jeho nižší průtočnost a v krajním případě i ucpání,“ zdůraznil tiskový mluvčí Pražských vodovodů a kanalizací Tomáš Mrázek. „Naše varování samozřejmě platí celoročně, nejen v období vánočních svátků,“ dodává.

Kanalizace je určena výhradně k odvádění odpadních vod – to je vody mírně znečištěné během běžné denní hygieny, užívání toalety, úklidu, praní či mytí nádobí. „Co do kanalizace nepatří, je určeno zákonem a všechny detaily mohou Pražané najít v Kanalizačním řádu na našich webových stránkách www.pvk.cz,“ upozornil Mrázek.

Rozhodně se do kanalizace nesmí dostat biologický odpad (zbytky jídel, odpad z kuchyňských drtičů), tuky (fritovací a motorové oleje), veškeré hygienické potřeby, chemikálie a léky. Všechny tyto věci ohrožují samotné fungování kanalizačního systému a čistíren odpadních vod. Zbytky potravin v kanalizaci podporují život různých živočichů. Odpad z kuchyňských drtičů zanáší kanalizaci usazenými pevnými látkami, na které se váží zejména tuky, což může mít za následek snížení průtočnosti kanalizačních přípojek až po jejich úplné ucpání.

Plastové části z hygienických potřeb, které nepodléhají rozkladu, zase mohou zcela zničit čerpadla v čerpacích stanicích odpadních vod. Čerpadlům také vadí vhazování vláknitých materiálů do kanalizace (kousky vaty, hadry apod.). Ty se pak namotávají na oběžná kola čerpadel a způsobují jejich ucpávání, případně se dostávají mezi oběžné kolo a hydraulickou skříň s následkem poškození ucpávky, zatečením do rotoru a zničení pohonného elektromotoru. Provoz čistírny odpadních vod může výrazně zkomplikovat řada chemických a nebezpečných látek, z nichž některé jsou vysoce jedovaté a výbušné, a mají negativní vliv na biologické procesy při čištění odpadní vody.

Do stokové sítě nesmí vniknout:

• látky radioaktivní, látky ropné

• látky infekční a karcinogenní

• látky omamné a hořlavé

• jedy, žíraviny, výbušniny, pesticidy

• biologicky nerozložitelné tenzidy

• organická rozpouštědla

• průmyslová a statková hnojiva, zeminy

• silážní šťávy

• látky působící změnu barvy vody

• neutralizační kaly

• hygienické potřeby

• pevné odpady včetně kuchyňských

Delegáti Akademického sněmu AV ČR navrhli téměř jednomyslně prof. Evu Zažímalovou na jmenování do funkce předsedkyně Akademie věd pro funkční období 2017–2021. Stalo se tak 15. prosince 2016 v Národním domě na Vinohradech na XLIX. zasedání nejvyššího orgánu AV ČR. Jedinou uchazečku o post předsedkyně prof. Evu Zažímalovou, která získala před volbou podporu 40 ústavů AV ČR, zvolilo 195 delegátů z 209 (93 %). Zvolená kandidátka bude navržena k projednání vládě ČR, následně ji jmenuje prezident republiky.

Po prof. Heleně Illnerové, jež vedla AV ČR v letech 2001–2005, se prof. Eva Zažímalová může stát teprve druhou ženou v čele nejvýznamnější vědecké instituce v České republice, vedení by se měla ujmout v březnu příštího roku. „Udělám vše, aby byla Akademie věd ve stále lepší kondici – nejde o práci pro jednoho člověka, a tak se těším na spolupráci se členy Akademické i Vědecké rady, jakož i s řediteli ústavů,“ uvedla bezprostředně po svém zvolení prof. Eva Zažímalová. Během čtyřletého mandátu se chce mj. zaměřit na lepší financování AV ČR a podporu špičkového výzkumu v kontextu Strategie AV21.

Jak uvedl končící předseda AV ČR prof. Jiří Drahoš, v osobě prof. Evy Zažímalové se pojí vědecká kvalita s respektem akademické obce: „Nepochyboval jsem, že získá silný mandát, protože její působení v Akademické radě během posledních čtyř let bylo úspěšné. Jedním z dominantních úkolů, které měla v gesci, bylo mezinárodní hodnocení pracovišť, jehož se zhostila skvěle. Akademie věd bude zkrátka ve skvělých rukou.“

Kandidaturu prof. Evy Zažímalové uvítali rovněž představitelé politické sféry – jmenovitě místopředseda vlády pro vědu, výzkum a inovace Pavel Bělobrádek či ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Kateřina Valachová, kteří na Akademickém sněmu vyjádřili přesvědčení, že nová předsedkyně úspěšně naváže na práci současného vedení Akademie věd.

V úvodním projevu komentoval předseda AV ČR prof. Jiří Drahoš činnost Akademické radyod posledního sněmovního jednání, vybrané významné výsledky výzkumné práce a mj. rovněž představil první praktické výsledky programů Strategie AV21– jmenovitě „Systémy pro jadernou energetiku“ a „Přírodní hrozby“.

Předseda AV ČR dále ocenil, že se podařilo prosadit a v Parlamentu ČR schválit prorůstovou variantu rozpočtu na výzkum, vývoj a inovace na rok 2017 s výhledem na léta 2018 a 2019, což pro Akademii věd představuje oproti roku 2016 navýšení dotace o více než 300 milionů korun pro následující rok, ve střednědobém výhledu o více než 600 milionů pro rok 2019 – i když je zřejmé, že se pouze přibližujeme k „předkrizové“ úrovni financování z roku 2009.

Skutečnost, že se podařilo dosáhnout částečné stabilizace rozpočtu, je podle prof. Drahoše zásluha vicepremiéra Pavla Bělobrádka a dalších členů vlády České republiky a Rady pro výzkum, vývoj a inovace. V současnosti činí příspěvek státu Akademii věd 4,5 miliardy korun – tedy třetinu celkových výdajů. „Doufám, že se podaří nastolený trend udržet a investice do vědy a vzdělávání zůstanou i nadále vládní prioritou,“ uvedl prof. Drahoš a ocenil, že i kandidátka na funkci předsedkyně prof. Eva Zažímalová chce usilovat o dlouhodobé navyšování rozpočtu AV ČR.

Předseda AV ČR ovšem také podotkl, že navzdory navýšení prostředků na provoz vědeckých organizací výdaje na vědu stagnují a v současnosti tvoří 50 % institucionálních prostředků na vědu a výzkum. Situace je v této oblasti neuspokojivá: podle zahraniční praxe by měl stát přispívat až 70 %. Pouze v takovém případě lze zajistit kvalitu a efektivitu výzkumu.

Jak uvedl vicepremiér Pavel Bělobrádek, posílení vědy a výzkumu je vládní prioritou pro nadcházející roky, ovšem někteří koaliční partneři se k její podpoře vyjadřují s despektem. Ačkoli se podařilo prosadit pro příští rok navýšení o 3,75 miliardy korun, mohla (či měla) být částka ještě vyšší. Institucionální financování Akademie věd hodlá zvýšit i navržená kandidátka prof. Eva Zažímalová, přičemž za ideální stav považuje až sedmdesátiprocentní podíl institucionální podpory vůči účelovým financím, které lze získat prostřednictvím grantů (v současnosti stát přispívá 29 %).

Rovněž podle ministryně školství Kateřiny Valachové by se financování české vědy mělo zakládat převážně na institucionální podpoře, nikoli projektovém financování, aby vědci měli dlouhodobé zázemí a perspektivu pro základní výzkum. „Domnívám se, že je v případě prof. Evy Zažímalové na ledacos navazovat, protože Akademie věd je výkladní skříní české vědy.“   

Akademického sněmu se dále zúčastnili: čestný předseda Akademie věd prof. Rudolf Zahradník, místopředsedkyně Senátu PČR Miluše Horská, poradkyně předsedy vlády ČR Alena Gajdůšková, předsedkyně Grantové agentury ČR dr. Alice Valkárová, bývalý předseda GA ČR prof. Ivan Netuka, předseda Technologické agentury ČR dr. Petr Očko, předseda Učené společnosti ČR dr. Zdeněk Havlas, předseda Rady vědeckých společností doc. Lubomír Hrouda, prezident Asociace výzkumných organizací Ing. Libor Kraus, předsedkyně Českého statistického úřadu doc. Iva Ritschelová, ředitel Národního divadla prof. Jan Burian, představitelé vysokých škol v čele s předsedou České konference rektorů prof. Tomášem Zimou a zakladatelem ČKR prof. Martinem Černohorským, předseda Odborového svazu pracovníků vědy a výzkumu dr. Pavel Konečný a další hosté z akademické i politické sféry.

Čtěte také:

První dáma české vědy přichází. Do čela Akademie věd nastupuje biochemička Eva Zažímalová (HN, 16.12.2016)

Profesorka Eva Zažímalová kandiduje na funkci předsedy AV ČR (22.10.2016)

Během klimatických změn v pravěku sehrály lesy podle vědeckého týmu vedeného Janem Kolářem z Botanického ústavu AV ČR důležitou úlohu v adaptaci na nové podmínky životního prostředí. Na základě studia paleoekologických záznamů z vracovského jezera na jihovýchodní Moravě a archeologických dat z jeho širokého okolí vědci zjistili, že tehdejší lidské společnosti proměnily svým inovativním hospodařením druhovou skladbu lesa. Tato změna v hospodaření jim nejspíše pomohla přežít.

Výzkum, který prováděli odborníci z Botanického ústavu AV ČR, Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, Filozofické fakulty Masarykovy univerzity a Univerzity Konštantína Filozofa v Nitře v rámci projektu LONGWOOD financovaného European Research Council (ERC), se zabýval mizením zemědělských společností z archeologického záznamu v období 4000-3000 př. n. l. V archeologii neolitu Evropy totiž dochází k velmi zajímavé situaci. Po několika staletích zemědělství lidé na několik set let najednou částečně mizí z archeologických pramenů a my po nich známe jen velmi málo nálezů. „Příčina je někdy viděna v nestabilitě či úpadku tehdejší společnosti. Paradoxně se to však děje v době, kdy se ve střední Evropě začínají používat vynálezy jako vůz či rádlo, prosazuje se zde místní výroba mědi a společnost investuje velké množství energie do monumentálních staveb jako hradiska a mohyly. Otázkou také je, jakou roli sehrála tehdejší klimatická změna,“ uvedl archeolog Jan Kolář.

Paleoekologické výsledky pocházející ze sedimentů vracovského jezera nyní podpořily myšlenku, že lidé sice nejsou zjistitelní archeologicky, avšak z krajiny v tomto období úplně nezmizeli. Na klimatickou změnu se suchými léty, která jim nejspíše přinesla horší podmínky k zemědělství, se adaptovali různými způsoby. Část z nich začala více a jinak využívat lesy, což se projevilo mnohem větším zastoupením lísky a břízy. Prakticky to mohlo znamenat přechod od intenzivního k extenzivnímu zemědělství, které zahrnovalo i spalování větví přímo na záhonech či polích. To mohlo zajišťovat dobrou úrodu. Podobný vliv na vegetaci mohlo mít i periodické vypalování lesa za účelem získávání lesních pastvin pro domácí i divoká zvířata. „Nutno však dodat, že část lidí mohla přejít i na lovecko-sběračský způsob života, část se mohla odstěhovat jinam a část mohla samozřejmě i zahynout,“ dodává Kolář.

Situace z jihovýchodní Moravy z období 4000-3000 př. n. l. není nijak ojedinělá. Podobné scénáře zaznamenávají archeologové a paleoekologové od Irska až po Balkánský poloostrov. Samozřejmě se tento scénář neodehrál všude ve stejnou dobu, ale ukazuje, že v průběhu tohoto tisíciletí evropský kontinent zasáhla změna klimatu, která pro některé lidské komunity znamenala zásadní změny ve stylu života, případně i jejich zánik. Těm, které se ve střední Evropě dokázaly přizpůsobit, k tomu však nejspíše pomohly lesy.

Studie byla v sobotu 10. 12. 2016 zveřejněna v časopise Archaeological and Anthropological Sciences.

Českým ocelářům hrozí, že kvůli připravované reformě trhu s emisními povolenkami utratí za povolenky tolik peněz, kolik za rok vydělají. Oceláři sice mají spolu s dalšími průmyslovými firmami, jejichž výroba produkuje emise CO2 a jejichž produkty soutěží v globální konkurenci, nárok na určitý příděl povolenek zdarma, jenže těch bude po roce 2021 málo. Pokud mají emise vyšší, musí zbytek povolenek dokoupit. Více ZDE

Zdroj: E15

Vláda se včera seznámila s informací o kvalitě ovzduší a spojených zdravotních rizicích, která byla předložena na základě usnesení vlády České republiky ze dne 11. června 2007 č. 630, kterým byl přijat Národní program snižování emisí České republiky[1] a ve kterém bylo uloženo ministru životního prostředí ve spolupráci s ministrem zdravotnictví připravit do 30. listopadu 2007 a dále pak každoročně tuto informaci.

Informace se skládá ze tří částí. První částí je „Informace o vyhodnocení výsledků imisního monitoringu v roce 2015“, druhou částí je „Informace o hodnocení provozu smogových regulačních systémů na území České republiky v zimní sezóně 2015 – 2016 a v letní sezóně 2016“ a třetí částí, která je vypracována na základě výsledků první části, je „Informace o zdravotních rizicích spojených s kvalitou ovzduší v roce 2015“.

Informace o vyhodnocení výsledků imisního monitoringu shrnuje data naměřená v roce 2015. V porovnání s rokem 2014 došlo k  nárůstu procenta území, kde byl alespoň pro jednu znečišťující látku překročen imisní limit (bez zahrnutí přízemního ozonu) z 13,5 % v roce 2014 na 20,4 % v roce 2015. Důvodem nárůstu procentuální plochy území ČR je zejména rozšíření plochy území, kde došlo k překročení imisního limitu pro benzo(a)pyren. Navzdory nárůstu území s překročením imisním limitem došlo k mírnému poklesu počtu obyvatel vystavených nadlimitní zátěži, což je dáno poklesem koncentrací v hustě osídlených oblastech. V roce 2015 bylo nadlimitnímu působení znečištěného ovzduší vystaveno 51,5 % obyvatel (v roce 2014 bylo nadlimitnímu působení znečištěnému ovzduší vystaveno 54,2 % obyvatel).

Roční imisní limit pro PM₁₀ byl v roce 2015 překročen na 0,02 % území ČR, kde žije zhruba 0,01 % obyvatel (v roce 2014 byl tento imisní limit překročen na 0,45 % území ČR s cca 2,2 % obyvatel). Denní imisní limit pro PM₁₀ byl v roce 2015 překročen na 2,5 % území ČR s cca 10,4 % obyvatel (v roce 2014 byl tento imisní limit překročen na 8,1 % území s cca 24,4 % obyvatel). Roční imisní limit pro PM_2,5 byl v roce 2015 překročen na 0,9 % území ČR s cca 5,1 % obyvatel (v roce 2014 byl překročen na 1,8 % území ČR s cca 8,6 % obyvatel). Roční imisní limit pro benzo(a)pyren byl v roce 2015 překročen na 20,3 % plochy ČR, kde žije asi 50,8 % obyvatel (v roce 2014 byl tento imisní limit překročen na cca 10,7 % území ČR s cca 51,1 % obyvatel). Přestože se plocha území ČR s nadlimitními koncentracemi benzo(a)pyrenu téměř zdvojnásobila, procentuální zasažení obyvatel se nezvýšilo. Vysvětlením je pokles koncentrací pod imisní limit především v místech s vysokým počtem obyvatel, zejména v Praze a Plzni. V této souvislosti je nutné uvést, že odhad polí ročních průměrných koncentrací benzo[a]pyrenu je zatížen největšími nejistotami a to především z důvodu nedostatečného počtu venkovských stanic. V roce 2015 do modelového odhadu polí ročních průměrných koncentrací benzo[a]pyrenu vstoupila data z nově provozované venkovské stanice, na základě které bylo odhadnuto vyšší procento plochy s překročeným imisním limitem. Průměrné roční koncentrace v roce 2015 v porovnání s rokem 2014 však klesly na 50 % stanic.

Hodnocení provozu smogových regulačních systémů na území České republiky informuje o vzniku a průběhu smogových situací v zimní sezóně 2015 – 2016, kdy došlo k výskytu vysokých koncentrací suspendovaných částic frakce PM₁₀ a SO₂ ve vnějším ovzduší. V zimní sezóně 2015 - 2016 došlo k vyhlášení 13 smogových situací z důvodu překročení prahové hodnoty pro PM₁₀ a jedné smogové situaci kvůli překročení prahové hodnoty pro SO₂, nedošlo však ke splnění podmínek k vyhlášení regulace vybraných zdrojů (v zimní sezóně 2014 – 2015 došlo k vyhlášení 6 smogových situací z důvodu překročení prahové hodnoty pro PM₁₀ a byla vyhlášena jedna regulace vybraných zdrojů). Dále je součástí uvedeného dokumentu i zhodnocení imisní situace na našem území ve vztahu k troposférickému ozonu v letních měsících roku 2016. V letní sezóně 2016 nebyla vyhlášena ani jedna smogová situace v důsledku vysokých koncentrací troposférického ozonu (pro srovnání v letní sezóně 2015 bylo vyhlášeno 25 smogových situací). Značný pokles oproti minulé letní sezóně byl způsoben rozdílnými meteorologickými podmínkami. Zvýšené koncentrace troposférického ozonu se zpravidla vyskytují během dní s vysokými teplotami vzduchu, jasnou nebo polojasnou oblohou a malými rychlostmi větru.

Odhad zdravotních rizik, který je součástí třetího dokumentu, byl zpracován pro oxid dusičitý, suspendované částice frakce PM₁₀ a PM_2,5 a dále také pro vybrané látky s potenciálním karcinogenním účinkem – arsen, nikl, benzo(a)pyren a benzen. Podle závěrů v této části, na základě odhadu průměrné roční koncentrace suspendovaných částic frakce PM₁₀ v roce 2015 v městském prostředí (23,9 µg.m^-3), lze zhruba odhadnout, že v důsledku znečištění ovzduší touto škodlivinou byla celková úmrtnost navýšena o 4,8 % proti úmrtnosti při ročním průměru 13,3 µg.m^-3, pro kterou použitý výpočetní model dává hodnotu předčasné úmrtnosti na úrovni nula (při zohlednění průměrného 75 % zastoupení frakce PM_2,5 ve frakci PM₁₀). Proti roku 2014 (5,7 %) se jedná tedy o snížení na úrovni 0,9 %. Odhad snížení předčasné úmrtnosti způsobené expozicí PM₁₀ vychází z metodiky Světové zdravotnické organizace (WHO), která pracuje s „odhadem střední hodnoty v městském prostředí ČR“. Meziroční snížení počtu obyvatel vystavených nadlimitnímu působení frakce PM₁₀ tak tento odhad dopadu na zdraví nemusí významněji ovlivnit – metodiky výpočtu jsou založeny na jiných kritériích. Výše hodnocené látky s karcinogenním působením mohly v podmínkách ČR zvýšit riziko nádorového onemocnění, podle typu lokality o 3 až 7 případů na 10 tisíc celoživotně exponovaných obyvatel (tj. po dobu 70 let). Přes mírný pokles proti roku 2014 (4 až 9 případů na 1 tisíc obyvatel) jde o víceméně stabilní situaci.

Přílohou informace je také CD nosič s ročenkou Českého hydrometeorologického ústavu (dále jen „ČHMÚ“) „Znečištění ovzduší a atmosférická depozice v datech, Česká republika 2015“ (dále jen „ročenka“), který obsahuje souhrnný tabelární přehled informací o stavu a vývoji kvality ovzduší na území státu. Zde uvedené informace o stavu a vývoji kvality ovzduší vycházejí z dat naměřených na stanicích imisního monitoringu z celé ČR, které jsou provozovány především ČHMÚ, menší měrou pak ostatními subjekty (např. zdravotními ústavy, městy, aj.). Naměřené údaje jsou po ověření správnosti zasílány do Informačního systému kvality ovzduší (ISKO), který provozuje ČHMÚ. Do imisní databáze ISKO jsou také ukládány výsledky měření z německé i polské strany[2] z oblasti bývalého Černého trojúhelníku.

Ročenka je výsledkem každoročního zpracování systematicky shromažďovaných imisních, emisních a depozičních dat ukládaných do příslušných databází ISKO. Zhuštěná forma tabulek, grafů a mapových znázornění podávající celkový přehled o stavu znečišťování ovzduší a znečištění ovzduší, spolu s hodnocením atmosférické depozice, představuje objektivní prezentaci verifikovaných dat imisního monitoringu a údajů o chemickém složení atmosférických srážek z jednotlivých měřicích stanic. Přehled informací, tabulek, grafů a mapových prezentací z ročenky je rovněž dostupný na internetu, URL: https://portal.chmi.cz/files/portal/docs/uoco/isko/grafroc/grafroc_CZ.html.

Čtěte také:

ČHMÚ vydal publikaci „Znečištění ovzduší na území České republiky v roce 2015“ (2.12.2016)

Jaké změny jsou potřebné, aby se přesunout směrem k udržitelnému systému mobility v Evropě? Čerstvá zpráva Evropské agentury pro životní prostředí (EEA)  - Transport and Environment Reporting Mechanism TERM 2016 hodnotí nejnovější trendy v oblasti životního prostředí v dopravě a uvádí příklady různých přechodů potřebných z hlediska technologie, urbanismu a společenského chování k větší udržitelnosti dopravy.

Dokument ke stažení:

TERM_2016_THAL16034ENN.pdf (10.0 MB)

Electric-vehicles2016_THAL16019ENN.pdf (2.6 MB)

Podle nové zprávy Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) výroba, import a i export fluorovaných plynů (F-plyny) v roce 2015 stále klesá. Mezi klíčová zjištění patří, že výroba F-plynů v EU poklesla o 5% (jako CO2 ekv.) Dovoz F-plynu do EU se snížil o cca 40%, ve srovnání s mimořádně vysokými hodnotami vykazovanými v roce 2014. Vývoz EU F-plynů se snížil o 2% (hmotnostně) nebo 1% (CO2 ekv.) ve srovnání s 2014. Nicméně, ve srovnání s 2013 se vývoz v roce 2015 zvýšil o 18% (hmotnostních) a 23% (CO2 ekv.). Dodávky F-plynů v EU se snížily přibližně o 24% (hmot a jako CO2 ekv.) Od roku 2014.  F-plyny, které se používají hlavně v chlazení a topení, mají negativní dopad na globálního oteplování.

Dokument ke stažení:

Fluorinated greenhouse gases 2015.pdf (2.5 MB)

Evropský parlament a Rada včera svým podpisem schválily novou směrnici o národních emisních stropech na základě návrhu Komise, který stanoví přísnější limity pro pět hlavních znečišťujících látek v Evropě. Směrnice vstoupí v platnost 31. prosince 2016. Směrnice je ústředním prvkem rozsáhlejšího programu Evropské komise Čisté ovzduší pro Evropu.

Až bude směrnice plně provedena, sníží negativní zdravotní dopady znečištění ovzduší, jako například onemocnění dýchacích cest a předčasná úmrtí, do roku 2030 téměř o 50 %, uvádí Komise v tiskové zprávě. Přestože látky znečišťující ovzduší jsou neviditelné, lidé si stále více uvědomují význam kvality vzduchu, který dýchají, a jsou znepokojeni možnými následky pro zdraví. Dohoda o přísnějších limitech ve směrnici o národních emisních stropech má proto velký význam. Přispěje také k podstatnému zlepšení kvality sladké vody, půdy a ekosystémů a pomůže řešit dopady škodlivých částic způsobujících změnu klimatu, jako je černý uhlík. Směrnice je ústředním prvkem rozsáhlejšího programu Evropské komise Čisté ovzduší pro Evropu.

Komisař pro životní prostředí, námořní záležitosti a rybolov Karmenu Vella prohlásil, že nová evropská pravidla pro kvalitu ovzduší představují zásadní mezník v boji proti „neviditelnému zabijáku“ – znečištění vzduchu. "Znečištění ovzduší v Evropě zabíjí přes 450 000 osob ročně. To je více než desetkrát tolik co dopravní nehody. Vlády jednotlivých států nyní musí začít tato pravidla provádět, aby lidé mohli dýchat čistší vzduch. Budeme spolupracovat s členskými státy a podporovat je, aby se jim podařilo takto zlepšit zdraví občanů EU,“ dodal komisař.

Zavedení nových pravidel do praxe

Členské státy budou hrát při koordinaci a provádění směrnice na vnitrostátní úrovni zásadní roli. Do 30. června 2018 musí směrnici provést ve vnitrostátním právu a do roku 2019 musí vypracovat národní programy omezování znečištění ovzduší, v nichž stanoví taková opatření, aby se emise pěti hlavních látek znečišťujících ovzduší do roku 2020 a 2030 snížily o dohodnutý procentuální podíl.  Musí je také koordinovat s plány v oblastech, jako je doprava, zemědělství, energetika a klima. To si vyžádá investice, ale tyto výdaje budou mnohonásobně vyváženy přínosem v podobě úspor nákladů, zejména pokud jde o zdravotní péči a pracovní neschopnosti. Návrh nařízení o správě energetické unie, který Komise nedávno zveřejnila, zdůrazňuje význam synergií mezi kvalitou ovzduší, politikou v oblasti klimatu a energetiky a novou směrnicí o národních emisních stropech.

Komise bude spolupracovat s členskými státy, aby zajistila řádné provedení směrnice, například prostřednictvím zřízení nového fóra pro čisté ovzduší do podzimu 2017. Fórum bude sdružovat zúčastněné subjekty, které si zde budou moci vyměňovat zkušenosti a osvědčené postupy. Komise rovněž usnadní přístup k finančním nástrojům EU.

Směrnice kromě toho usnadní cestu k ratifikaci revidovaného Göteborského protokolu, na němž se členské státy dohodly na mezinárodní úrovni v roce 2012 v rámci Evropské hospodářské komise OSN. Tím se sníží znečištění v zemích východní Evropy, Kavkazu a střední Asie, což bude výhodné jak pro tyto státy, tak i pro občany EU, kteří jsou nejvíce vystaveni přeshraničnímu znečištění.

Souvislosti

V prosinci 2013 Komise zveřejnila program Čisté ovzduší pro Evropu, v němž aktualizovala cíle politiky ochrany ovzduší pro roky 2020 a 2030. Program obsahoval návrh týkající se středních spalovacích zařízení (směrnice 2015/2193), návrh nové směrnice o národních emisních stropech a návrh na ratifikaci nedávno pozměněného Göteborského protokolu.

Směrnice o národních emisních stropech stanoví maximální roční emisní stropy jednotlivých zemí pro pět hlavních znečišťujících látek: jemné částice (PM2,5), oxid siřičitý, oxidy dusíku, nemethanové těkavé organické sloučeniny a amoniak.

Závazky ke snížení emisí do roku 2020 jsou totožné s těmi, které členské státy již dohodly na mezinárodní úrovni při revizi Göteborského protokolu v roce 2012. Závazky do roku 2030 vyžadují podstatně větší snížení. To pomůže omezit přeshraniční znečištění a koncentrace pozadí v celé Evropě.

Příslušná odvětví i některé látky důležité pro politiku ochrany ovzduší jsou významné také pro politiku v oblasti klimatu a energetiky. Bylo vynaloženo veškeré úsilí, aby se zajistila úzká koordinace mezi návrhy týkajícími se kvality ovzduší a návrhy provádějícími cíle Unie v oblasti emisí skleníkových plynů a energetiky.

K účinnému provádění politiky budou muset přispět všechna odvětví, mimo jiné i ta, která se na ní v minulosti podílela méně, jako například zemědělství. Komise bude úzce spolupracovat s členskými státy a zúčastněnými stranami s cílem zajistit příslušné zdravotní a environmentální přínosy.

Emisní limity pro Českou republiku:

Pro Českou republiku byly stanoveny závazky k procentuálnímu snížení emisí oxidu siřičitého (SO₂), oxidů dusíku (NO_X) a nemethanových těkavých organických sloučenin (NMVOC) tak, že se za výchozí rok považuje rok 2005. Pokud jde o silniční dopravu, použijí se emise vypočítané na základě prodaných paliv.

• Závazek ke snížení emisí oxidu siřičitého (SO₂) oproti roku 2005:
  • 45 % (pro jakýkoli rok od r. 2020 do r. 2029),
  • 66 % (pro jakýkoli rok od r. 2030).

   

• Závazek ke snížení emisí oxidů dusíku (NO_X) oproti roku 2005:
  • 35 % (pro jakýkoli rok od r. 2020 do r. 2029),
  • 64 % (pro jakýkoli rok od r. 2030).

   

• Závazek ke snížení emisí nemethanových těkavých organických sloučenin (NMVOC) oproti roku 2005:
  • 18 % (pro jakýkoli rok od r. 2020 do r. 2029),
  • 50 % (pro jakýkoli rok od r. 2030).

   

• Závazek ke snížení emisí amoniaku (NH₃) oproti roku 2005:
  • 7 % (pro jakýkoli rok od r. 2020 do r. 2029),
  • 22 % (pro jakýkoli rok od r. 2030).

   

• Závazek ke snížení emisí jemných částic (PM_2,5) oproti roku 2005:
  • 17 % (pro jakýkoli rok od r. 2020 do r. 2029),
  • 60 % (pro jakýkoli rok od r. 2030).

Další informace:

Otázky a odpovědi k nové směrnici o národních emisních stropech

Přezkum politiky EU v oblasti ovzduší

Státní fond životního prostředí (SFŽP) připravili pro příjemce podpory v rámci Národního programu Životní prostředí grafický manuál, který slouží jako ilustrační návod pro povinnou publicitu. V grafickém manuálu jsou popsané jednotlivé nástroje povinné publicity jako je například banner, informační panel, pamětní deska, plakát apod. V manuálu dále najdete ukázky a příklady použití.

Dokument ke stažení (odkaz na web SFŽP):

Grafický manuál Národního programu Životní prostředí

Bannery NPŽP

Samolepky NPŽP

Začátkem prosince zveřejnila Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (The Organisation for Economic Development, OECD) při Evropské komisi výhledovou studii v oblasti vědy, technologie a inovací (OECD Science, Technology and Innovation Outlook 2016). OECD vidí oblast vědy, technologie a inovací v souvislosti s měnícím se světem a výzvami se kterými se bude společnost vyrovnávat jako je stárnutí populace, ekologické výzvy, klimatické změny, ubývající přirozené a nerostné zdroje a zároveň narůstající neutěšená politická situace spojená s migrací obyvatel. Snížení financování vědy a výzkumu by ovšem zpomalilo vývoj inovací, které pro takové globální výzvy hledají řešení. Shrnutí výhledové studie naleznete ZDE. Dokument s profilem České republiky naleznete ZDE (v AJ).

Zdroj: Enterprise Europe Network

Výhodou Česka je jeho energetická infrastruktura, slabinou je model financování pro jaderné elektrárny a obnovitelné zdroje. Šéf Mezinárodní energetické agentury Fatih Birol věří v budoucnost jaderné energetiky. Poptávka po ropě do roku 2040 poroste, její podíl na energetice ale bude klesat. Rozhovor s tureckým ekonomem a energetickým expertem, který od roku 2015 řídí Mezinárodní energetickou agenturu, čtěte ZDE

Zdroj: iHNED.cz