Ministerstvo životního prostředí vyhlásilo výběrové řízení na obsazení místa v oddělení koncepcí a technologií do odboru odpadů s předpokládaným nástupem od poloviny února 2017. Vaší náplní práce bude mj. příprava právních předpisů v oblasti odpadového hospodářství, zpracování celostátních metodických dokumentů a analýz pro oblast odpadového hospodářství či spolupráce při vyhodnocení a aktualizaci Plánu odpadového hospodářství ČR (POH ČR). Další podrobnosti ZDE

Odpadové hospodářství v České republice zastihl podzim 2016 pod nebývalým tlakem. S odkazem na závazné cíle Evropské unie v oblasti nakládání s odpady ministerstvo životního prostředí navrhlo legislativní změnu v podobě dvou zákonů – novely zákona o odpadech a zcela nového zákona o výrobcích s ukončenou životností. Ukazuje se však, že prosadit zákony do legislativního procesu není vlivem silného tlaku některých zájmových skupin na zachování statusu quo vůbec jednoduché. O tom, proč jsou zákony potřebné a co českému odpadovému hospodářství přinesou, si povídala redakce Trade-off s Jaromírem Manhartem, ředitelem odboru odpadů Ministerstva životního prostředí ČR.

Ministerstvo životního prostředí v uplynulých měsících připravilo dva zákony, které přinášejí významné změny do systému odpadového hospodářství v České republice – zákon o odpadech a zákon o výrobcích s ukončenou životností. Můžete uvést hlavní důvody, proč již současná legislativa upravující tyto oblasti není dostatečná?

Nový zákon o odpadech přináší hlavní změny v chápání odpadu jako náhrady primárních surovin, obchodovatelné komodity, materiálového zdroje, potenciál na zvýšení zaměstnanosti a udržitelnosti odpadového hospodářství v ČR. Je zřejmé, že největší důraz návrh zákona klade na změnu chování producenta odpadů, tedy firem a obcí, potažmo občana i prostřednictvím dvou hlavních ekonomických nástrojů. Prvním je poplatek občanů za nakládání s komunálními odpady vůči obci, druhým pak poplatková změna za skládkování odpadů firmami a obcemi.

Můžete to blíže vysvětlit?

Zákon o odpadech zavádí pro obce možnost pozitivně ekonomicky odměnit ty občany, kteří třídí odpad a snaží se o co nejmenší produkci směsných komunálních odpadů skrze systém zpoplatnění „PAYT – pay-as-you-throw“, neboli „zaplať, kolik vyhodíš“. Obce si budou moci vybrat, zda aplikují motivační poplatek za hmotnost, objem nebo frekvenci svozu popelnic, nebo zda zůstanou u paušální platby za komunální odpady v obci, jak je tomu dnes.

Zvýšený poplatek rostoucí v čase za skládkování odpadů využitelných a recyklovatelných má za cíl jedno jediné – snížit množství ukládaných odpadů na skládkách a naopak zvýšit jejich třídění i využívání a tím plnit závazky ČR vůči EU. Zpoplatnění jiných způsobů nakládání s odpady podporujících odpadovou hierarchii v ČR směrem od skládkování nahoru zákon nezavádí.

Oblast zákona o odpadech, která vymezuje pravidla pro nakládání s vybranými výrobky, doznala totiž od roku 2001 zásadních změn, a to zejména v důsledku nutnosti implementovat jednotlivé výrobkové směrnice, které postupně vznikaly. Původní pravidla pro zpětný odběr některých výrobků stanovená § 38 zákona byla nejdříve rozšířena v samostatné části pro elektrozařízení, následně pro baterie a akumulátory, a mnoho nových pravidel bylo zavedeno i v oblasti pneumatik. V důsledku těchto změn se předpis stal do značné míry nesourodou a nepřehlednou právní normou.

I proto dostala oblast zpětného odběru svůj vlastní zákon?

Vedle formálních důvodů je ale dále třeba především uvést, že značně „liberální“ zákonná úprava v oblasti elektrozařízení z roku 2005 generuje již od svého vzniku notnou řadu problémů. Kolektivní systémy zde mají minimum vynutitelných povinností a v tomto důsledku vznikla dlouhodobě neudržitelná „dvoukolejnost“ v oblasti přístupů těchto organizací ke kolektivnímu plnění. Některé kolektivní systémy se snaží řádně plnit své povinnosti, tzn. vytvářejí dostupnou sběrnou síť, snaží se splnit cíle sběru stanovené směrnicí, realizují informační kampaně pro občany, kontrolují své smluvní partnery, zda dodržují dohodnuté či zákonné podmínky (a tedy vykazují reálná data) atd. Kolektivní systémy druhé pomyslné skupiny lze označit jako „nízkonákladové“. U nich je příznačné, že řadu věcí neřeší, protože je po nich zákon explicitně nepožaduje, snaží se své systémy provozovat co možná nejjednodušeji a nejlevněji, často však na úkor svého základního poslání, tzn. nemají dostatečnou sběrnou síť, mají špatné výsledky sběru, osvětu prakticky neprovádějí a kontrolní činnost buď nedělají vůbec, nebo jen okrajově. Není asi nutné zdůrazňovat, že tato skupina kolektivních systémů vzbuzuje u výrobců vyšší zájem než ty, které mají vyšší příspěvky. Z tohoto důvodu je současný stav neudržitelný a je třeba jej legislativně změnit, jinak může mít ČR v budoucnu zejména problém s dosahováním směrnicí předepsaných minimálních cílů sběru.

Jaké klíčové požadavky klade Evropská unie na členské země v oblasti odpadů?

Již od roku 2008 je na úrovni EU nastavena tzv. hierarchie nakládání s odpady. Ta zcela upřednostňuje předcházení vzniku odpadů, přípravu na opětovné použití odpadů, materiálové využití, tj. recyklaci a energetické využívání odpadů, ať již v bioplynových stanicích, při spoluspalování odpadů v cementárnách nebo v klasických zařízeních pro energetické využití odpadů. Za nejméně preferovaný způsob se dle hierarchie považuje ukládání odpadů na skládky. Skládkování totiž představuje způsob, kde nedochází k žádnému využívání odpadů.

Návrh nového zákona o odpadech obsahuje hned několik zásadních bodů. Prvním z nich je v podstatě zákaz skládkování využitelného komunálního odpadu, který v České republice začne platit v roce 2024. To je ale o šest let dříve, než předepisuje Evropská unie. Proč?

V návaznosti na odpadovou hierarchii, připravovanou novou odpadovou legislativu v EU již od roku 2014 a rovněž v souladu s přechodem odpadového hospodářství na oběhové, přistoupila ČR novelou zákona o odpadech ke stanovení významného omezení skládkování využitelných, recyklovatelných a směsných komunálních odpadů v ČR od roku 2024. Tento krok podpořený návrhem zákona o odpadech, o němž bude do konce roku jednat vláda, se již dnes promítá nejen do Plánu odpadového hospodářství ČR pro roky 2015–2024, ale stimuluje zájem investorů o budování nových kapacit na třídění a následné zpracování a recyklaci materiálově využitelných odpadů v ČR. Díky němu obce ČR začínají plánovat obecní odpadové hospodářství bez skládkování a k tomu paralelně posilují zajištění dnes platné plošné povinnosti třídit a předávat k využití minimálně složky komunálního odpadu, jako jsou papír, plasty, sklo, kovy a biologicky rozložitelné odpady. K realizaci zmíněného mají možnost chytré odpadové projekty spolufinancovat z prostředků Operačního programu Životní prostředí 2014–2020.

Požadavek na vyšší využití odpadu MŽP velmi elegantně řeší pomocí výše poplatku za skládkování – jeho vývoj v čase by měl motivovat obce k tomu, aby vytvořily tlak na výstavbu zařízení na energetické využití odpadu a investorům těchto spaloven zase dát jistotu, že budou mít co spalovat. Můžete ideu blíže vysvětlit? Inspirovali jste se ve světě, nebo jde o český nápad?

Navržený postupně se zvyšující poplatek za skládkování využitelných a recyklovatelných odpadů má primárně odklonit odpady ze skládek, a zvýšit tak využitelnost a recyklovatelnost odpadů, hlavně pak těch komunálních. Odpady, které nebude možné z technických a zároveň ekonomických důvodů recyklovat, má být v souladu s odpadovou hierarchií výhodnější energeticky využít (bioplynová stanice, výroba paliva z odpadů, spoluspalování v cementárnách, ZEVO, zplyňování nebo pyrolýza) než zahrabat bezúčelně do skládky formou skládkování. Rozhodnutí je plně v režii investora, obce nebo ve vzájemné spolupráci obou stran. Tento princip je dlouhodobě osvědčen v zemích od ČR na západ, na sever i na jih. Jako příklad uveďme Nizozemsko, Dánsko, Švédsko, Polsko, Estonsko nebo Rakousko s Itálií. Tyto země mají nebo do budoucna plánují mít chytře ekonomicky i investorsky kombinované preferované vyšší způsoby odpadové hierarchie s minimálním nebo žádným skládkováním odpadů.

Jak se k nárůstu skládkovacích poplatků stavějí obce? Budou mít nějakou možnost, jak se zvýšeným nákladům vyhnout?

Diskuse s obcemi, městy a jejich zástupci z řad starostek, starostů nebo zastoupených svazů či sdružení probíhá od roku 2014, kdy se tvořily teze odpadových zákonů a zároveň se připravoval a schvaloval nový Plán odpadového hospodářství do roku 2024. Skládkovací poplatek všichni vnímají jako nástroj změny v pojetí odpadů a nakládání s komunálními odpady. Někteří jej vítají, jiní se stavějí k návrhu změny poplatku negativně. Vyložený odpor k poplatku mají obce, které nechtějí měnit dosavadní systém nakládání nebo jsou ovlivněny informacemi od skládkařských společností. Proto po vzájemné diskusi v rámci meziresortního připomínkového řízení přicházíme s kompromisním návrhem tzv. recyklační slevy. Jednoduše řečeno to pro obce i ostatní původce odpadů (tedy i pro firmy) znamená, že při dosažení zákonem stanovených úrovní recyklace komunálních odpadů ve firmě nebo v obci bude možné zbylý komunální odpad považovat za tzv. zbytkový ve smyslu poplatkové tabulky a při jeho skládkování využít poplatku nižšího, resp. stejného zpoplatnění, jak je tomu doposud, a to až do roku 2025. Podmínkou však je zaslat komplexní informaci o množství vytříděného komunálního odpadu MŽP v hlášení o produkci a nakládání s odpadem za předchozí rok. Na základě těchto údajů pak MŽP nebo SFŽP ČR rozhodne výpočtem o výši poplatku v roce následujícím.

Jistým fenoménem při nakládání se směsným odpadem je mechanicko-biologická úprava odpadu – tedy úprava, která pomocí třasadel roztřídí odpad na využitelný a nevyužitelný, který se po biologickém vyhnívání odpadu skládkuje. Tato úprava je odbornou veřejností považována za neoptimální z toho důvodu, že udržuje vysoké nároky na provoz skládek. Jak se k ní staví MŽP?

Mechanicko-biologická úprava (MBÚ) je jedna z metod úpravy odpadů především směsného komunálního odpadu, ze kterého lze získat vytříděné využitelné složky pro další zpracování a využití. Ze zahraničních zkušeností vyplývá, že tento způsob byl například v Rakousku, Německu nebo Španělsku preferován před téměř deseti lety a dnes se buď od něj upouští, nebo není používán vůbec. Důvody jsou technologické i ekonomické. Třídí se. A třídí se postupně téměř všude. MBÚ v ČR, která dnes povinně třídí i bioodpady, není třeba. Zmíněná třasadla nedávají smysl už vůbec. Lze je rovněž popsat jako jednoduchá třídicí zařízení, dnes preferovaná hlavně zájmovými skládkařskými asociacemi. Ty nemají odpad v úmyslu efektivně třídit a následně využít, ale jen ho přetřást, překlepat na sítu a následně jej opět zahrabat do skládky. Z pohledu MŽP je to jen slepá cesta a vyhozené náklady.

Česká republika dlouhodobě dosahuje velmi dobrých výsledků v oblasti recyklace. Jaké výzvy přinese budoucí legislativní změna recyklování v České republice – půjde skutečně o závazek vztažený ke komunálnímu odpadu jako celku?

Výbornými výsledky recyklace v porovnání s ostatními zeměmi EU se může ČR pyšnit v oblasti systému, sběru, zpracování a využití obalových odpadů. Jsme tak příkladem i modelem pro ostatní evropské země. Náš systém EKO-KOM byl dokonce na přání Evropské komise představen koncem října v Bruselu. Na druhou stranu u komunálních odpadů, s roční produkcí 5,3 milionu tun, máme stále ještě spousty práce před sebou. Logicky to vyplývá i ze situace z loňského roku, kdy v ČR bylo do téměř 200 skládek zaskládkováno bez dalšího využití 47 % komunálního odpadu, jen 36 % bylo materiálově využito a necelých 12 % bylo energeticky využito ve třech ZEVO (pozn. Trade-off: Zařízení na energetické využití odpadu).

Navrhovaná legislativa EU prostřednictvím takzvaného odpadového nebo oběhového balíčku hovoří jasně prorecyklačně s eliminací skládkování, ale zároveň i určitým limitem pro energetické využití komunálního odpadu. Dnes se bavíme o recyklačních cílech předložených Komisí v úrovni 60 % v roce 2025 a 65 % v roce 2030 pro komunální odpady (počítáno dle metody 4 na všechny složky komunálních odpadů skupiny 20 a všech katalogových číslech v této skupině. Ne tedy podle metody 2 – vztažené pouze na papír, plasty, sklo a kovy vytříděné a předané k recyklaci z komunálního odpadu, ale i na ostatní vytříděné a následně využité frakce komunálních odpadů, a to včetně živnostenských a vyprodukovaných ve firmách, zařazených pod skupinu 20).

Pro ČR to s promítnutím navrhovaného závazku nebude problém. Již dnes vládou schválená prognóza Plánu odpadového hospodářství ČR hovoří o dosažení recyklačního cíle v roce 2021 minimálně v úrovni 51 % a v roce 2024 60 %, kdy se do výpočtu recyklace počítají všechny vytříděné složky komunálních odpadů (metoda výpočtu č. 4 podle Rozhodnutí Komise 2011/753/EU). Odpadová politika ČR byla a je ambicióznější než dnes teprve diskutované cíle EU. A je to tak správně.

Druhým zákonem je zákon o výrobcích s ukončenou životností. Jaké hlavní změny budou směrovány do tohoto segmentu odpadového hospodářství?

Zásadní změny se týkají především již zmiňovaného fungování kolektivních systémů. Jsou sjednocována pravidla pro jejich vznik, jsou zpřísňovány požadavky na jejich činnost, je omezován rozsah jejich činnosti na oblasti týkající se výhradně kolektivního plnění a zároveň jsou zlepšovány podmínky pro jejich kontrolu. Snažíme se také zamezit ovládání kolektivních systémů ze strany účelových či bagatelních výrobců. Praxe bohužel přináší situace, kdy společníky některých kolektivních systémů jsou majetkově propojené společnosti, které místo toho, aby splnily podmínku stát se výrobcem, uvedou na trh výrobky jen formálně, respektive v minimálním množství. Vzniká pak otázka, jaký má takový výrobce legitimní zájem podílet se na činnosti kolektivního systému?

To jste mi nahrál na další otázku: Spekuluje se, že některé kolektivní systémy nejsou v ideální finanční kondici, respektive že u jiných není dostatečně eliminováno propojení mezi kolektivním systémem a zpracovatelem. Pamatuje nový zákon i na tyto aspekty systému?

Navrhovaný zákon aktuálně zakazuje jakékoli propojení kolektivního systému a zpracování výrobků s ukončenou životností. Toto omezení považujeme za zcela logické a správné, nadto je významně podporováno ze strany ÚOHS. Tento zákaz je ze strany některých výrobců (respektive asociací, které je sdružují) hlasitě kritizován, přičemž poukazují na skutečnost, že směrnice ukládá výrobcům nejen povinnost zajistit minimální úroveň sběru, ale i závazné cíle pro minimální úroveň zpracování, respektive jeho kvalitu.

Takzvaná „čínská zeď“, jak je toto omezení často pracovně nazýváno, údajně bere výrobcům efektivní možnost kvalitu zpracování kontrolovat. Často je zmiňován i údajný důsledek opatření, a to budoucí citelné navýšení recyklačních příspěvků. Domníváme se však, že návrh zákona poskytuje výrobci dostatečné nástroje, jak uvedené povinnosti v rozsahu požadovaných kvót splnit. Mezi ně patří zejména takzvaná uzavřená sběrná síť, tj. sbírat veškerá odpadní elektrozařízení může pouze subjekt ve spolupráci s kolektivním systémem. Dávat kolektivním systémům vedle uzavřené sběrné sítě i možnost, aby výrobky samy zpracovávaly, považujeme v tuto chvíli za riskantní z hlediska hospodářské soutěže.

Dokáže stát účinně kontrolovat, aby kolektivní systémy fungovaly samostatně, ale zároveň participovaly na činnosti Koordinačního centra kolektivních systémů, které se v návrhu zákona objevilo?

Celou nově navrhovanou oblast koordinačního centra jsme po velmi těžkém rozhodování nakonec z návrhu zcela vypustili. Důvodem této radikální změny je skutečnost, že vedle řady věcných připomínek byla k návrhu zaslána i celá řada připomínek legislativních. Zejména volba právní formy této instituce se ukázala jako nejproblematičtější a více než kde jinde zde platilo ono příznačné rčení – dva právníci, tři právní názory. I tak se ovšem domnívám, že navrhovaný zákon bude plně funkční, byť ne tak revoluční, jak mohl být. Což nemusí být nutně na škodu, protože zavedení koordinačního centra se ČR pravděpodobně v budoucnu stejně nevyhne, neboť aktuálně Evropskou komisí navrhovaný odpadový balíček (konkrétně návrhy na změnu rámcové směrnice o odpadech se vnikem nezávislého operátora tam, kde funguje více organizací výrobců) počítá. MŽP v návaznosti na diskusi ke koordinačnímu centru získalo řadu podnětů, které samozřejmě mohou v budoucnu práci na vzniku této instituce významně usnadnit. Nicméně řadu původně zamýšlených činností a kompetencí koordinačního centra si v novém návrhu na sebe bere stát prostřednictvím MŽP a České inspekce životního prostředí.

Když vše půjde hladce, jaký legislativní stav by z vašeho pohledu měl platit v roce 2018?

Z pohledu obou návrhů odpadových zákonů pevně věříme, že oba návrhy budou do konce roku v podobě, jaké jsou, schváleny vládou ČR. Následně pak při projednávání v Poslanecké sněmovně od ledna 2017 bude z našeho pohledu úspěch, když nedoznají principiálních změn. Budeme však připraveni na variantní projednávání a eventuální pozměňovací návrhy odargumentovat nebo se kompromisně dohodnout.

V Trede-off 4/2016 vyšlo také:

Třídění a recyklace obalových odpadů: monopol lepší konkurence?

Nový zákon o odpadech: Odpad je nezbytné více využívat

Igelitové tašky pro vaše dobro

Autor: Aleš Rod

Zdroj: Trade-off 4/2016

Jaromír Manhart (*1975)

Jaromír Manhart, absolvent Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, je odborníkem na odpadovou problematiku, odpadové vody a strategie prevence vzniku odpadů. Na MŽP ČR působí jako ředitel odboru odpadů. Věnuje se akademické činnosti, v zahraničí aktivně přednáší o odpadové problematice (Evropská komise, DG Enlargement – TAIEX) a spolupodílí se na strategických projektech i v mimoevropských zemích.

Evropská investiční banka (EIB) a Česká spořitelna a.s. uzavřely dohodu, která umožní financovat středně velké inovační firmy v České republice. Investice mají dosáhnut výše 100 milionů eur. Jedná se o první garanční nástroj EIB na podporu tzv. mid-size podniků ve střední a východní Evropě. Díky projektu budou moci inovační firmy v ČR významně navýšit finanční prostředky na pokrytí svých provozních nákladů i dlouhodobých investičních potřeb v oblasti výzkumu, vývoje a uvádění inovací na trh. Více ZDE

Zdroj: H2020, www.vedavyzkum.cz

Titulek (Netřídíte odpadky? Hrozí vám až stotisícová pokuta) i obsah celého článku, který dnes vyšel na serveru Euro, je naprosto nesmyslný, přehnaný a zároveň nepravdivý.

Návrh novely zákona o odpadech obsahuje ustanovení o povinném třídění odpadu u fyzických osob, ovšem nezavádí v tomto ohledu nějaké nové povinnosti s ohledem na současný stav legislativy i praxe. Stejně tak se pokuty za znečišťování životního prostředí i ohrožování lidského zdraví výrazně neliší od současné výše sankcí, které mohou být podle přestupkového zákona až 125 tisíc korun při opakovaném porušení obecní vyhlášky, která občanům ukládá povinnost třídit odpad. Celý článek jen bulvárně informuje o něčem, co není žádnou novinkou. Vytrhuje z kontextu novely zákona ustanovení o třídění a zároveň absolutně nereflektuje správní právo, podle kterého nemůže při netřídění odpadu, tak, jak ho uvádí Euro "papír do modrého, PET lahve do žlutého, zbytky jídla do dalšího", správní úřad vyměřit maximální výši pokuty. Správní úřady totiž vždy přestupek posuzují a musí se při určování výše pokuty řídit závažností jednání toho, kdo legislativu porušuje.

Netřídění obalů, jakými jsou mj. papír, plasty nebo sklo, nepředstavuje závažné ohrožení životního prostředí a zdraví lidí, proto ani nemůže být pokutováno maximální výší sankce 100 tisíc korun.

Porušení daného ustanovení může totiž spočívat v o několik řádů závažnějším činu, než jakým je je vhození PET lahve do špatného kontejneru. Takovým fatálním jednáním je např. nakládání s nebezpečnými odpady, případně jejich směšování s dalšími odpady nebo látkami či zakládání černých skládek. To může vést k velmi závažnému poškození lidského zdraví nebo životního prostředí, které návrh zákona může pokutovat zmíněnou vysokou stotisícovou částkou.

Legislativní rada vlády spolu s MŽP aktuálně zpřesňuje znění zákona. V tuto chvíli není takové tvrzení pravdivé už jen pro fakt, že se jedná o pracovní verzi zákona, která doznává postupných změn.

Zdroj: MŽP

Společnost IKEA se ve své aktuální kampani Lepší řešení pro lepší budoucnost zaměřuje na téma udržitelného rozvoje a šetrného přístupu k životnímu prostředí. Od 5. ledna do 15. února se tak na vizuálech v obchodních domech, v digitální komunikaci i na venkovních reklamních plochách dozvíte, kolik plastových lahví „padlo“ na výplň jednoho polštáře či za jak dlouho vyroste bambus potřebný na výrobu příborníku. Ke kampani byla vytvořena speciální sekce na webových stránkách www.IKEA.cz/lepsireseni. Vůbec poprvé vydává IKEA kromě Zprávy o trvalé udržitelnosti za celou IKEA Group také Lokální zprávu o trvalé udržitelnosti. Kompletní Lokální zpráva o trvalé udržitelnosti je k dispozici zde.
 

Ministerstvo životního prostředí vyhlásilo sedm nových výzev z OPŽP. V nich podpoří projekty Integrovaných územních investic a Komunitně vedeného místního rozvoje, tedy projekty strategického významu, které přispějí k rozvoji daného regionu či města. Ve výzvách, které podpoří např. vodohospodářské projekty nebo odstranění ekologických zátěží, končí příjem žádostí 2. ledna 2019. U výzev zaměřených na ochranu přírody a krajiny pak 2. ledna 2020. Úspěšní žadatelé z řad obcí, jejich dobrovolných svazků, měst, příspěvkových organizací a dalších subjektů si mezi sebou rozdělí celkem přes 1,4 miliardy korun.

Přehled výzev:

80. výzva - Prioritní osa 1: Zlepšování kvality vod a snižování rizika povodní

Typy podporovaných projektů a aktivit:

• aktivita 1.1.1: výstavba kanalizace za předpokladu existence vyhovující čistírny odpadních vod v aglomeraci, výstavba kanalizace za předpokladu související výstavby, modernizace a intenzifikace čistírny odpadních vod včetně decentralizovaných řešení likvidace odpadních vod (domovní čistírny odpadních vod nebudou podporovány),
• aktivita 1.1.2: výstavba, modernizace a intenzifikace čistíren odpadních vod.
• Dokumenty a další informace - ZDE

81. výzva - Prioritní osa 1: Zlepšování kvality vod a snižování rizika povodní

82. výzva - Prioritní osa 1: Zlepšování kvality vod a snižování rizika povodní

Typy podporovaných projektů a aktivit

• Aktivita 1.3.1 – Zprůtočnění nebo zvýšení retenčního potenciálu koryt vodních toků a přilehlých niv, zlepšení přirozených rozlivů
• Aktivita 1.3.2 – Hospodaření se srážkovými vodami v intravilánu a jejich další využití namísto jejich urychleného odvádění kanalizací do toků
• Aktivita 1.3.3 – Obnovení, výstavba a rekonstrukce, případně modernizace vodních děl sloužící povodňové ochraně
• Dokumenty a další informace - ZDE

83. výzva - Prioritní osa 1: Zlepšování kvality vod a snižování rizika povodní

• Dokumenty a další informace - ZDE

86. výzva - Prioritní osa 3: Odpady a materiálové toky, ekologické zátěže a rizika

87. výzva - Prioritní osa 4: Ochrana a péče o přírodu a krajinu

Typy podporovaných projektů a aktivit

• eradikace popř. regulace invazních druhů (sečení, výřez, odchyt či odlov, aplikace biocidů apod., bezpečná likvidace biomasy aj.),
• obnova stanovišť po eradikaci (osev, výsadba dřevin) – pouze v odůvodněných případech, kdy je obnova nezbytná pro zamezení znovu uchycení invazních druhů,
• jako součást realizace opatření také osvěta, informování veřejnosti a dotčených subjektů,
• Dokumenty a další informace - ZDE

88. výzva - Prioritní osa 4: Ochrana a péče o přírodu a krajinu

Typy podporovaných projektů a aktivit

• založení biocenter a biokoridorů ÚSES zlepšení funkčního stavu biocenter a biokoridorů ÚSES realizace interakčních prvků podporujících ÚSES ,
• liniové a skupinové výsadby dřevin (stromořadí, větrolamy, břehové porosty, remízy), založení nebo obnova krajinného prvku,
• vytváření a obnova vodních prvků v krajině s ekostabilizační a retenční funkcí (např. tůní, mokřadů, rybníků a malých vodních nádrží apod.) včetně nepravidelně zatápěných území (např. lužní lesy).
• Dokumenty a další informace - ZDE

Lednový newsletter upozorňuje na ukončení pilotní fáze ETV programu, který bude v tomto roce vyhodnocen a na základě tohoto hodnocení nastaven do stabilního režimu. Byl publikován nový ISO/ETV 14034 standard, který výrazně zjednodušuje vzájemné uznávání ověřených technologií a zvyšuje globální důvěryhodnost ověřených technologií. V tomto čísle též najdete rozhovor s panem RNDr. Miroslavem Hůrkou, který se vrací k ověřování a vysvětluje jeho přínosy. Zpravodaj ke stažení ZDE.

Skupina Veolia Energie v České republice investovala v loňském roce přes 600 milionů korun do další modernizace a rekonstrukce svých energetických zařízení. Část těchto prostředků byla použita na investice do pokračujících ekologizací jednotlivých provozů, jejichž cílem je především zlepšení ovzduší na Ostravsku a Karvinsku. Velká část finančních prostředků však byla také investována na obnovu rozvodných sítí, předávacích stanic a budování domovních stanic.  Všechny tyto činnosti skupiny Veolia mají jednoznačný cíl snižovaní emisí, zvýšit úspory energie a zvýšit spolehlivost a efektivitu dodávek tepla. Skupina Veolia se také věnuje chytrým technologiím. Více v tískové zprávě ZDE

Společnost Procter & Gamble oznámila další investice do recyklace a přínosného využití odpadu, které do roku 2020 eliminují veškerý odpad z výrobních závodů. Už nyní je výrobní závod P&G Rakona v Rakovníku označován jako podnik s nulovým odpadem na skládky.

P&G začala své výrobní závody certifikovat jako provozy s nulovým odpadem v roce 2007. Tohoto milníku už dosáhlo 56 % provozů P&G, přičemž v plánu je dosáhnout téhož u zbývajících v horizontu příštích čtyř let. To znamená eliminovat nebo recyklovat zhruba 650 000 tun odpadu, který by jinak putoval na skládky.

P&G chce dosáhnout svých cílů tím, že všechny vstupní materiály budou: přeměněny v koncový produkt, interně recyklovány, pokud to bude možné a budou použity alternativním způsobem prostřednictvím partnerství.

Výrobní závod Rakona už nyní splňuje nejvyšší standardy v nakládání s odpady a dosáhl statusu "Nulový odpad na skládky”. "Výrobní odpad z těchto závodů je recyklován, znovu používán nebo přeměněn v jiné produkty každodenní potřeby. Například z Rakony je 85 % odpadu recyklováno a zbývající část ekologicky spálena," uvedla Geraldine Huse, výkonná ředitelka P&G pro střední Evropu.

P&G se zaměřuje na hledání alternativ pro svůj odpad. Například v závodě Lima v americkém státě Ohio je odpad z produktů Tide a Gain přeměněn na bioplyn a další alternativní zdroje používané pro pohánění vozidel. Nerecyklovatelné plastové laminátové materiály z indických závodů v Mandideep a Baddi jsou rozdrceny a lisovány do levných stavebních panelů. Prostřednictvím iniciativ, jako je tato, P&G nejen recykluje materiály pro své vlastní potřeby, ale rovněž investuje do místních komunit a přispívá k tomu, že se z odpadu stávají materiály a suroviny, které mohou používat jiné společnosti.

K dnešnímu datu dosáhla nulového ukládání odpadu na skládku více než polovina výrobních závodů P&G, a to napříč produktovými řadami a regiony. Již v devatenácti zemích (Německo, Velká Británie, Polsko, Japonsko, Mexiko, Španělsko, Egypt, Belgie, Irsko, Vietnam, Maďarsko, Indonésie, Česká republika, Rumunsko, Singapur, Jižní Korea, Thajsko, Turecko a Pákistán) všechny výrobní závody splnily toto měřítko. Blízko cíle jsou i podniky ve významných regionech jako Čína nebo Indie.

Například odpadní materiály z Head & Shoulders vyráběného v Číně jsou používány v myčkách na auta, zatímco zbytkový materiál z kanadského závodu vyrábějícího produkty Tampax je využíván k výrobě bezpečnostních produktů používaných při ropných haváriích. Tato inovativní externí partnerství umožňují našim závodům vnímat zbytkový materiál nikoli jako odpad, ale jako potenciál, který může využít někdo jiný.

Nebojme se úřadů, nebojme se úředníků. Buďme ve styku s nimi pozorní a sebevědomí, ale naslouchejme jim. Pokud nevíme, nechme si poradit. Spolupracujme s nimi, pokud cítíme, že je to možné. Úředníci jsou stát, ve kterém žijeme, převtělený do konkrétních lidí. Razítko není pistole a „dokud se zpívá, ještě se neumřelo“. Více se dočtete v příspěvku Michaela Barchánka v našem Blogu - ZDE.

Aktuální Priorita přináší informace o nových výzvách v Operačním programu Životní prostředí. Dalším důležitým tématem jsou změny Pravidel pro žadatele a příjemce podpory v Operačním programu Životní prostředí pro období 2014–2020, které vstoupily v platnost 5. ledna. Výsledkem úprav je kromě mnoha věcných úprav, zpřesnění a doplnění i zjednodušení pro žadatele a příjemce. V textu kolegů z Fondu se dočtete také o novém způsobu ekonomického hodnocení žadatele při kontrole přijatelnosti projektu.

Dokument ke stažení:

Priorita č. 1/2017

Boj s extrémním počasí vyjde stát v příštích letech na 18 miliard korun. Česko trápí hlavně sucha. Půda neudrží vodu v objemu násobku vltavské kaskády. Stát proto chystá řadu opatření včetně dotací na nádrže vody. Chystají se i opatření, aby se šetřilo s pitnou vodou, řekl v pořadu Rozstřel ministr životního prostředí Richard Brabec.

Řeč byla také o kontrole kotlů a spalování škodlivin. Největší obavy a znepokojení lidí způsobila nová pravomoc kontrolorů vstupovat do obydlí lidí, pokud bude existovat podezření na porušování zákona. Kontroly mají podle Brance spíš edukační charakter. Protože lidé často netopí správně, přitom to však nevědí.

Na konci pořadu se ministr věnoval také novému zákonu o odpadech. Podle něj již není mnoho šancí, aby zákon prošel celým legislativním procesem. Cílem MŽP je tak novelu připravit a další práce budou na příští vládě.

Zdroj: iDNES.cz

Pokud by novela stavebního zákona měla projít druhým čtením ve Sněmovně s mnoha změnami, ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová požádá vládu, aby ji z jednání stáhla. Ministryně to řekla novinářům během včerejšího jednání tripartity. Novela míří do druhého čtení s 270 pozměňovacími návrhy, které jdou velmi často proti sobě. Na program jednání Sněmovny by se mohla dostat na konci února.

"Předpokládám, že to projednávání bude opravdu velký masakr. Postoj ministerstva vůči pozměňovacím návrhům je z 80 procent negativní. Pokud by tato novela měla projít v mnoha změnách podle pozměňovacích návrhů a my bychom si vyhodnotili, že to nebude fungovat, tak já jsem ochotná požádat vládu, abychom ji z Poslanecké sněmovny stáhli," uvedla Šlechtová.

Novela zákona si jako hlavní cíl klade sloučení povolovacího procesu do jednoho řízení. Do takzvaného koordinovaného povolovacího řízení měla sloučit nyní oddělené uzemní řízení, stavební řízení i posuzování vlivu na životní prostředí (EIA). Podle ministerstva to mělo výrazně urychlit povolování staveb. "Mým cílem bylo mít jeden úřad, jedno povolení, jednu žalobu. To se nepovedlo, ale ve zjednodušení bychom měli dále pokračovat. Nefunkční zákon pustit nechci. A to, co si mnozí dovolují do této novely dát, považuji za zcela nehorázné," doplnila ministryně. Vláda loni v září schválila, že součástí koordinovaného řízení nebudou vodní díla, tedy například i výstavba vodovodního řadu.

Na dnešním jednání tripartity se Šlechtová domluvila s premiérem Bohuslavem Sobotkou, že novelu příští týden projedná koaliční rada. "Jsem za tu výzvu ráda. Doufám, že se tam političtí partneři shodnou na tom, co je pro ně priorita. Ty rozpory jsou mezi resorty ze všech politických stran. Vnímám to tak, že novela stavebního zákona je pro mnoho ministrů jen takovou obezličkou. Chtějí si v ní vyřešit problémy, které nestihli během tří let, co jsou ve funkci," řekla dále Šlechtová.

Ministerstvo pro místní rozvoj podle ní zároveň připravuje zcela nový stavební zákon. Šlechtová chce v první polovině roku informovat vládu o jeho základních tezích a následně pracovat na věcném záměru tohoto zákona. "Ale učiním tak až po druhém čtení této novely. Protože jakmile vystřelím teze nového zákona teď, tak je novela pasé. A to neučiním," dodala ministryně.

Česká geologická služba zpřístupnila veřejnosti ke stažení některé své datové sady - Mapa radonového indexu 1 : 50 000, Registr svahových nestabilit, Půdní mapa 1 : 1 000 000, Nerostné zdroje v České republice, Podložní a povrchová geologie. Další informace najdete na stránce ČGS věnované stahovacím službám. Data jsou k dispozici zdarma a jsou licencovaná otevřenou licencí Creative Commons BY 4.0. V případě jakýchkoli dotazů či připomínek je možné kontaktovat osoby uvedené na stránce o stahovacích službách ČGS.

Zdroj: Česká geologická služba