CENIA upozorňuje uživatele MA (Modul autovraky) ISOH, že v pondělí 23.1.2017 od 17.00 hod. proběhne odstávka všech serverů Ministerstva životního prostředí. Během odstávky nebude dostupný web MA ISOH a ani nebude možné zasílat informace o vybraných autovracích do MA ISOH (vydávat potvrzení o ekologické likvidaci).

Více než 716 milionů kWh elektřiny vyrobila v roce 2016 přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé stráně. Jde o téměř 1,7% meziroční nárůst a současně navázání na nepřerušenou řadu zvyšování výroby od roku 2011. Vodní elektrárny ČEZ vloni celkem vyrobily více než 2 miliardy kWh elektřiny.

Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé stráně vyrobila v loňském roce 716,313 milionů kWh a o 1,7 % tak překonala vlastní výrobu z předešlého roku. Navázala také na nepřetržitý růst ročních produkcí, který trvá od roku 2011. „Po klimaticky nepříznivých letech znamenal rok 2016 návrat k relativně stabilním podmínkám pro výrobu elektřiny ve vodních zdrojích,“ komentoval výsledky Petr Maralík, ředitel Vodních elektráren ČEZ, a. s.

Elektrárna Dlouhé stráně, jejíž strojovna i další technologie jsou pod zemí, slouží jako obrovský akumulátor elektrické energie a je důležitým prvkem při stabilizaci energetické soustavy ČR, která je často zatěžována produkcí ze zahraničních i domácích obnovitelných zdrojů. Dopředu odhadnout jejich objem výroby je totiž velmi obtížné. Současně se projevuje také vyšší úroveň obchodování s vyrobenou elektřinou v době denních cenových špiček.

Celková výroba elektřiny ve vodních elektrárnách ČEZ, činila za rok 2016 celkem 2,035 miliardy kWh. Ve srovnání s rokem 2015 se jedná o 3,8% nárůst. Největší porci vyrobené energie dodaly přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé stráně (716 milionů kWh) a Dalešice (454 mil. kWh) a největší vodní elektrárna v České republice - Orlík (277 mil. kWh). Produkce všech vodních elektráren ČEZ by stačila k pokrytí roční spotřeby více než 800 tisíc českých domácností. Více než 1,2 miliardy kWh z celkového objemu výroby si zapsala trojice přečerpávacích vodních elektráren - Dlouhé stráně I, Dalešice a Štěchovice II.

Dne 19.1. projednal Senát novelu zákona o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, a o fluorovaných skleníkových plynech. Senát schválil několik pozměňujících návrhů a novelu zákona tak znovu projedná Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR.

Senát jednak schválil navrhované změny výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí (VUZP). Ty upřesňují část správních deliktů. Dále Senát schválil dva pozměňovací návrhy senátorky Seitlové. Ty se týkají zapsání certifikovaných osob v jiném členském státě EU do seznamu a školení. K tomu senátorka Seitlová uvedla:

Přišla jsem na to, že v zákoně zase ta EU si na nás něco vymyslela. Říkám: Ježíš, to není možné! V návrhu zákona se říká, že, samozřejmě, a to je jasné, že se musí vytvořit podmínky pro to, aby ti, kteří instalují ta nehermeticky uzavřená zařízení, a nejen ti, ale všichni, kdo pracují s těmi plyny, které poškozují ozonovou vrstvu, že mají mít školení. Teď je tam jedno ustanovení, které říká, že ale to školení musí být uspořádáno každé tři roky. Pokud nebude zájem, tak ale to, že bylo uspořádáno, je naplněna ta povinnost. Vy budete jednou z těch osob, která je stanovena licencí, budete hodnotitelská organizace, každé tři roky musíte uspořádat školení, ale on vám tam nikdo nepřijde, ale tím pádem jste povinnost splnili a tím pádem nebudete sankcionovatelní.

Říkala jsem si, to je divné, to je opravdu nějaké divné. Přece, proč by to tak mělo být? Přímo se říká v důvodové zprávě, že se odkazuje na čl. 10 jednoho z nařízení Evropského parlamentu, nařízení Rady 517/2014. Vyhledala jsem si to, tady se jenom říká, že: Členské státy zajistí dostupnost školení pro fyzické osoby a zajistí takováto školení, aby byla v přiměřené době.

Nakonec jsme skutečně zjistili, že opravdu tomu tak není, že by museli uspořádat. Takže v mém pozměňovacím návrhu, který je rozdán na vaše stoly, je uvedeno, že stačí nabídnout, a v případě zájmu uspořádat. To je jeden z pozměňovacích návrhů.

A potom je druhý pozměňovací návrh, který mám, ten se týká zase ještě dalšího problému, který se objevil, s tím, že je v tom návrhu zákona, tak jak je, bylo tam původně uvedené, že každý, kdo chce mít oprávnění řešit všechny náležitosti, které souvisí s činností s fluorovanými plyny a regulovanými plyny, že musí být veden v nějakém seznamu. Ze zákona teď vypadlo, že by to měly být osoby, které získaly certifikát v zahraničí. Dohodli jsme se s ministerstvem na určité úpravě, já jsem tu úpravu, která byla rozdána včera, měla malinko jinou, ale my tam máme, že zase jsme se dohodli, že budeme mít doplnění v § 13, aby to bylo jasné.

Přehled schválených pozměňovacích návrhů:

1. V čl. I. bodu 10 v § 8 odst. 4 písm. g) slovo „uspořádat“ nahradit slovy „nabídnout a v případě zájmu uspořádat“.

2. § 13 Vkládá se odst. 4, který zní takto:

„Ministerstvo bez zbytečného odkladu zapíše do seznamu i osobu certifikovanou v jiném členském státě Evropské unie, která o to požádá a předá ministerstvu kopii certifikátu“.

3. V čl. I bodu 26 v § 18b odst. 3 písmenech a) až d) za slovo „množství“ vložit slovo „nejméně“.

Anotace předpisů

Návrh zákona o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, a o fluorovaných skleníkových plynech

Novela zákona upravuje podmínky provozu a uvádění na trh zařízení obsahujících regulované látky nebo fluorované skleníkové plyny s cílem snížit riziko jejich neodborné instalace a zamezit tak únikům těchto látek do ovzduší. Upravuje dále ustanovení týkající se hodnotících, atestačních a certifikačních subjektů, implementace nových povinností a posouzení možnosti částečného převedení kompetencí při vydávání certifikátů z MŽP na soukromé subjekty. A v neposlední řadě doplňuje sankční ustanovení a povinností vybraných provozovatelů zařízení a rozšíření pravomocí ČOI.

Novela upravuje podmínky provozu a uvádění na trh zařízení obsahujících regulované látky nebo fluorované skleníkové plyny s cílem snížit riziko jejich neodborné instalace a zamezit tak únikům těchto látek do ovzduší. Tzv. nehermeticky uzavřená zařízení plněná fluorovanými skleníkovými plyny smí být podle čl. 11 odst. 5 nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 517/2014 prodávána konečnému uživateli pouze tehdy, je-li doloženo, že instalaci provede podnik certifikovaný v souladu s článkem 10 tohoto nařízení (tj. osoba, která je držitelem certifikátu podle § 10 zákona č. 73/2012 Sb.). Při instalaci chladicích a klimatizačních zařízení jsou odborné znalosti a praktické schopnosti zcela nezbytné k tomu, aby byl vyloučen únik fluorovaných skleníkových plynů, který by mohl být způsoben neodborným zacházením. Navrhuje se proto stanovit povinnost prodejcům nehermeticky uzavřených zařízení, aby zajistili, že instalace bude provedena certifikovanými osobami. K zajištění kontroly této povinnosti musí prodejci současně vést evidenci prodaných nehermeticky uzavřených zařízení obsahujících fluorované skleníkové plyny spolu s uvedením čísla certifikátu certifikovaných osob, které provedly jejich instalaci.

V návaznosti na nové povinnosti stanovené přímo použitelným nařízením Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 517/2014, se doplňují nové skutkové podstaty správních deliktů za porušení povinností v tomto nařízení stanovených. V reakci na zkušenosti z praxe se navrhuje rozšířit pravomoci České obchodní inspekce tak, aby kromě provádění kontrol, měla kompetenci v návaznosti na provedené kontroly uložit nápravná opatření nebo vést řízení o správním deliktu.

Návrh dále obsahuje blok věcných a legislativně technických úprav zákona prováděných v návaznosti na zkušenosti s tříletou aplikační praxí zákona č. 73/2012 Sb. Cílem navrhovaných změn je odstranit výkladové pochybnosti, umožnit efektivnější kontrolu stanovených povinností, případně vypustit úpravu povinností, které představují neodůvodněnou administrativní a aplikační zátěž pro dotčené subjekty. Dalšími změnami dochází k adaptaci na nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 517/2014, zejména se odstraňují ustanovení zákona, která jsou s tímto nařízením v rozporu.

Účinnost předkládaného návrhu zákona se navrhuje dnem 1. ledna 2017.

Dokument ke stažení:

V posledních letech se v mezinárodním měřítku obraz Spojených států jako antiekologického státu změnil k lepšímu. USA například podpořily úspěšnou Pařížskou dohodu o klimatu včetně toho, že přijaly ambiciózní závazek snížení emisí skleníkových plynů o 26−28 procent do roku 2025 ve srovnání s rokem 2005. Většina států USA je ještě aktivnějších, příznivé postoje i činy vidíme také u mnoha velkých obchodních a průmyslových společností. Svou úlohu mezinárodně ostře sledovaného modelu chování, který má velký globální význam, Spojené státy v environmentální oblasti v současnosti v mnohém pozitivně naplňují.

Je však téměř jisté, že s nástupem Trumpovy administrativy se situace podstatně změní. Jeho politická orientace má dlouhodobě výrazně antiekologické zaměření. Například v roce 2015 nazval americký Úřad na ochranu prostředí (US EPA) hanbou a ostudou. Jeho dlouhodobě zastávané postoje byly zvýrazněny volební kampaní, ve které mimo jiné tvrdil, že globální klimatická politika se rozvinula na základě obrovského podvodu iniciovaného Čínou, jež tímto způsobem chce získat pracovní místa, která kvůli klimatickým regulacím odejdou ze Spojených států. Slíbil, že jakmile se ujme prezidentského úřadu, uskuteční řadu razantních změn včetně vystoupení z pařížské klimatické dohody, kterou mezitím USA ratifikovaly, takže by to bezprostředně nebylo vůbec možné.

V průběhu přechodného období k převzetí prezidentského úřadu Trump některé své výroky zmírnil, například prohlásil, že ačkoliv ve skutečnosti nikdo neví, jak to vlastně s klimatem je, je ochoten k této otázce přistoupit "s otevřenou myslí". Nicméně jeho základní orientace nepochybně trvá. V mezinárodní oblasti to znamená příklon k izolacionismu, snahu neplnit mezinárodní závazky, nepodporovat globální environmentální snahy. V domácí politice to dokazuje výběr osobností nominovaných do klíčových pozic ve vládě. Ministrem zahraničí má být Rex Tillerson, nejvyšší šéf vůbec největšího ropného gigantu ExxonMobil, který je znám svými velmi tvrdými postoji odmítavými vůči prosazování zájmů ochrany prostředí. Mimo jiné se vyznačuje vřelými vztahy k ruským ropným podnikům, což ocenil Vladimir Putin, který Tillersonovi v roce 2013 osobně předal Řád přátelství. Na místo šéfa Úřadu pro životní prostředí chce Trump jmenovat Scotta Pruitta, který je dosud nejvyšším státním žalobcem státu Oklahoma, jednoho z velkých uhelných států, proslaveného nekonečnou sérií žalob právě proti Úřadu pro životní prostředí. Jako ministr energetiky byl vybrán Rick Perry, do roku 2015 texaský guvernér, který podobně jako Trump považuje otázku klimatické změny za dosud nevyjasněnou a hájení zájmů ropných společností za svou přirozenou povinnost.

Hlavní orientací nové administrativy v environmentální oblasti zřejmě bude krátkozraká energetická politika založená na podpoře fosilních paliv, proti které se už dnes staví nejen environmentalisté, ale i samotná tržní ekonomika, pokud přijímá dlouhodobější perspektivu. Bezprostředním cílem je mimo jiné zrušení Programu čisté energie, který obsahuje i závazek snížení emisí skleníkových plynů o třetinu během následujících 15 let. Bude podporovat kontroverzní stavby nových ropovodů, jako například až dosud zastavený obří projekt Keystone XL nebo ropovod v Dakotě. Mají se bez průtahů vydávat povolení pro vrty v Arktidě či na těžbu surovin včetně uhlí. Úřad pro životní prostředí se má omezit jen na ochranu čistoty vody či vzduchu a nezabývat se širšími souvislostmi, třeba snahou omezovat emise skleníkových plynů, jako je například metan unikající při těžbě břidlicového plynu.

Jaký je výhled do budoucna? Je zřejmé, že všechna Trumpova prohlášení nelze brát úplně vážně, v mnoha případech se jeho postoje změní. Stejně tak se asi nenaplní všechny plánované nominace. Celkové protiekologické zaměření politiky však k velké škodě věci v platnosti zůstane, ať už jde o oblast domácí, nebo mezinárodní. Zároveň však je v Americe už dnes opozice proti Trumpově politice životního prostředí velmi hlasitá, jde napříč politickým spektrem a zdaleka se neomezuje jenom na environmentalistické skupiny. Al Gore předpovídá, že bude ve skutečnosti mimořádnou vzpruhou pro environmentální hnutí, postoje a aktivity v národním i v mezinárodním měřítku.

Zdroj: HN, 17.1.2017

Autor: Bedřich Moldan - ekolog a bývalý ministr

Inspektoři z České inspekce životního prostředí (ČIŽP) v Hradci Králové uložili pokutu 120 tisíc korun společnosti, které unikla koncem března roku 2016 do potoka kejda. Společnost se tak dopustila porušení zákona na ochranu vod.

„Kejda vytekla v důsledku přetečení jedné ze skladovacích nádrží. Světelná a akustická signalizace, která má podobným havarijním událostem předejít, byla toho času mimo provoz. Závadné látky tak stékaly po povrchu nádrže až na terén a poté se dostaly kanalizací do povrchových vod potoka,“ uvedl Lukáš Trávníček, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Hradci Králové. Dodal, že takto uniklo minimálně 100 metrů krychlových této závadné látky.

Provozovatel únik kejdy zaznamenal až druhý den, kdy za účasti hasičů zahájil odstraňování následků havárie.

Inspektoři České inspekce životního prostředí (ČIŽP) z oddělení ochrany lesa v Ostravě zas pokutovali pět subjektů, které se podílely na poškození lesní půdy a stromů v CHKO Beskydy. K poškození došlo při legální těžbě dřeva roce 2015. Celková výše uložených pokut činí 482 tisíc korun.

Případ začali inspektoři ČIŽP řešit na podnět Správy CHKO Beskydy. Zjistili, že při soustřeďování dříví došlo k nepřiměřenému narušení půdního krytu v délce více než 250 metrů. „Vyjeté koleje byly místy přes 70 centimetrů hluboké. Přitom nebyly použity kolopásy ani rošty, které by tomu mohly zabránit,“ uvedl Karel Kozubek, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Ostravě.

Inspektoři také zjistili, že při soustřeďování dřeva bylo poškozeno 53 stojících živých stromů. „Měly sedřenou kůru ve spodní i střední části kmenů. Některé až do výšky 8 až 15 metrů. Poškozená místa stromů navíc nebyla včas a důsledně ošetřena nátěrem proti infekci houbovými patogeny, které mohou stromy napadnout do několika hodin od okamžiku sedření kůry,“ vysvětlil Kozubek.

Po kontrole provedené inspektory ČIŽP společnost Lesy České republiky zajistila alespoň částečnou nápravu poškozeného lesa – srovnání vyjetých kolejí a ošetření poškozených stromů. Přirozená celková obnova půdního krytu však může trvat i desítky let.

Ministerstvo životního prostředí vyhlásilo výběrové řízení na obsazení místa v oddělení koncepcí a technologií do odboru odpadů s předpokládaným nástupem od poloviny února 2017. Vaší náplní práce bude mj. příprava právních předpisů v oblasti odpadového hospodářství, zpracování celostátních metodických dokumentů a analýz pro oblast odpadového hospodářství či spolupráce při vyhodnocení a aktualizaci Plánu odpadového hospodářství ČR (POH ČR). Další podrobnosti ZDE

Odpadové hospodářství v České republice zastihl podzim 2016 pod nebývalým tlakem. S odkazem na závazné cíle Evropské unie v oblasti nakládání s odpady ministerstvo životního prostředí navrhlo legislativní změnu v podobě dvou zákonů – novely zákona o odpadech a zcela nového zákona o výrobcích s ukončenou životností. Ukazuje se však, že prosadit zákony do legislativního procesu není vlivem silného tlaku některých zájmových skupin na zachování statusu quo vůbec jednoduché. O tom, proč jsou zákony potřebné a co českému odpadovému hospodářství přinesou, si povídala redakce Trade-off s Jaromírem Manhartem, ředitelem odboru odpadů Ministerstva životního prostředí ČR.

Ministerstvo životního prostředí v uplynulých měsících připravilo dva zákony, které přinášejí významné změny do systému odpadového hospodářství v České republice – zákon o odpadech a zákon o výrobcích s ukončenou životností. Můžete uvést hlavní důvody, proč již současná legislativa upravující tyto oblasti není dostatečná?

Nový zákon o odpadech přináší hlavní změny v chápání odpadu jako náhrady primárních surovin, obchodovatelné komodity, materiálového zdroje, potenciál na zvýšení zaměstnanosti a udržitelnosti odpadového hospodářství v ČR. Je zřejmé, že největší důraz návrh zákona klade na změnu chování producenta odpadů, tedy firem a obcí, potažmo občana i prostřednictvím dvou hlavních ekonomických nástrojů. Prvním je poplatek občanů za nakládání s komunálními odpady vůči obci, druhým pak poplatková změna za skládkování odpadů firmami a obcemi.

Můžete to blíže vysvětlit?

Zákon o odpadech zavádí pro obce možnost pozitivně ekonomicky odměnit ty občany, kteří třídí odpad a snaží se o co nejmenší produkci směsných komunálních odpadů skrze systém zpoplatnění „PAYT – pay-as-you-throw“, neboli „zaplať, kolik vyhodíš“. Obce si budou moci vybrat, zda aplikují motivační poplatek za hmotnost, objem nebo frekvenci svozu popelnic, nebo zda zůstanou u paušální platby za komunální odpady v obci, jak je tomu dnes.

Zvýšený poplatek rostoucí v čase za skládkování odpadů využitelných a recyklovatelných má za cíl jedno jediné – snížit množství ukládaných odpadů na skládkách a naopak zvýšit jejich třídění i využívání a tím plnit závazky ČR vůči EU. Zpoplatnění jiných způsobů nakládání s odpady podporujících odpadovou hierarchii v ČR směrem od skládkování nahoru zákon nezavádí.

Oblast zákona o odpadech, která vymezuje pravidla pro nakládání s vybranými výrobky, doznala totiž od roku 2001 zásadních změn, a to zejména v důsledku nutnosti implementovat jednotlivé výrobkové směrnice, které postupně vznikaly. Původní pravidla pro zpětný odběr některých výrobků stanovená § 38 zákona byla nejdříve rozšířena v samostatné části pro elektrozařízení, následně pro baterie a akumulátory, a mnoho nových pravidel bylo zavedeno i v oblasti pneumatik. V důsledku těchto změn se předpis stal do značné míry nesourodou a nepřehlednou právní normou.

I proto dostala oblast zpětného odběru svůj vlastní zákon?

Vedle formálních důvodů je ale dále třeba především uvést, že značně „liberální“ zákonná úprava v oblasti elektrozařízení z roku 2005 generuje již od svého vzniku notnou řadu problémů. Kolektivní systémy zde mají minimum vynutitelných povinností a v tomto důsledku vznikla dlouhodobě neudržitelná „dvoukolejnost“ v oblasti přístupů těchto organizací ke kolektivnímu plnění. Některé kolektivní systémy se snaží řádně plnit své povinnosti, tzn. vytvářejí dostupnou sběrnou síť, snaží se splnit cíle sběru stanovené směrnicí, realizují informační kampaně pro občany, kontrolují své smluvní partnery, zda dodržují dohodnuté či zákonné podmínky (a tedy vykazují reálná data) atd. Kolektivní systémy druhé pomyslné skupiny lze označit jako „nízkonákladové“. U nich je příznačné, že řadu věcí neřeší, protože je po nich zákon explicitně nepožaduje, snaží se své systémy provozovat co možná nejjednodušeji a nejlevněji, často však na úkor svého základního poslání, tzn. nemají dostatečnou sběrnou síť, mají špatné výsledky sběru, osvětu prakticky neprovádějí a kontrolní činnost buď nedělají vůbec, nebo jen okrajově. Není asi nutné zdůrazňovat, že tato skupina kolektivních systémů vzbuzuje u výrobců vyšší zájem než ty, které mají vyšší příspěvky. Z tohoto důvodu je současný stav neudržitelný a je třeba jej legislativně změnit, jinak může mít ČR v budoucnu zejména problém s dosahováním směrnicí předepsaných minimálních cílů sběru.

Jaké klíčové požadavky klade Evropská unie na členské země v oblasti odpadů?

Již od roku 2008 je na úrovni EU nastavena tzv. hierarchie nakládání s odpady. Ta zcela upřednostňuje předcházení vzniku odpadů, přípravu na opětovné použití odpadů, materiálové využití, tj. recyklaci a energetické využívání odpadů, ať již v bioplynových stanicích, při spoluspalování odpadů v cementárnách nebo v klasických zařízeních pro energetické využití odpadů. Za nejméně preferovaný způsob se dle hierarchie považuje ukládání odpadů na skládky. Skládkování totiž představuje způsob, kde nedochází k žádnému využívání odpadů.

Návrh nového zákona o odpadech obsahuje hned několik zásadních bodů. Prvním z nich je v podstatě zákaz skládkování využitelného komunálního odpadu, který v České republice začne platit v roce 2024. To je ale o šest let dříve, než předepisuje Evropská unie. Proč?

V návaznosti na odpadovou hierarchii, připravovanou novou odpadovou legislativu v EU již od roku 2014 a rovněž v souladu s přechodem odpadového hospodářství na oběhové, přistoupila ČR novelou zákona o odpadech ke stanovení významného omezení skládkování využitelných, recyklovatelných a směsných komunálních odpadů v ČR od roku 2024. Tento krok podpořený návrhem zákona o odpadech, o němž bude do konce roku jednat vláda, se již dnes promítá nejen do Plánu odpadového hospodářství ČR pro roky 2015–2024, ale stimuluje zájem investorů o budování nových kapacit na třídění a následné zpracování a recyklaci materiálově využitelných odpadů v ČR. Díky němu obce ČR začínají plánovat obecní odpadové hospodářství bez skládkování a k tomu paralelně posilují zajištění dnes platné plošné povinnosti třídit a předávat k využití minimálně složky komunálního odpadu, jako jsou papír, plasty, sklo, kovy a biologicky rozložitelné odpady. K realizaci zmíněného mají možnost chytré odpadové projekty spolufinancovat z prostředků Operačního programu Životní prostředí 2014–2020.

Požadavek na vyšší využití odpadu MŽP velmi elegantně řeší pomocí výše poplatku za skládkování – jeho vývoj v čase by měl motivovat obce k tomu, aby vytvořily tlak na výstavbu zařízení na energetické využití odpadu a investorům těchto spaloven zase dát jistotu, že budou mít co spalovat. Můžete ideu blíže vysvětlit? Inspirovali jste se ve světě, nebo jde o český nápad?

Navržený postupně se zvyšující poplatek za skládkování využitelných a recyklovatelných odpadů má primárně odklonit odpady ze skládek, a zvýšit tak využitelnost a recyklovatelnost odpadů, hlavně pak těch komunálních. Odpady, které nebude možné z technických a zároveň ekonomických důvodů recyklovat, má být v souladu s odpadovou hierarchií výhodnější energeticky využít (bioplynová stanice, výroba paliva z odpadů, spoluspalování v cementárnách, ZEVO, zplyňování nebo pyrolýza) než zahrabat bezúčelně do skládky formou skládkování. Rozhodnutí je plně v režii investora, obce nebo ve vzájemné spolupráci obou stran. Tento princip je dlouhodobě osvědčen v zemích od ČR na západ, na sever i na jih. Jako příklad uveďme Nizozemsko, Dánsko, Švédsko, Polsko, Estonsko nebo Rakousko s Itálií. Tyto země mají nebo do budoucna plánují mít chytře ekonomicky i investorsky kombinované preferované vyšší způsoby odpadové hierarchie s minimálním nebo žádným skládkováním odpadů.

Jak se k nárůstu skládkovacích poplatků stavějí obce? Budou mít nějakou možnost, jak se zvýšeným nákladům vyhnout?

Diskuse s obcemi, městy a jejich zástupci z řad starostek, starostů nebo zastoupených svazů či sdružení probíhá od roku 2014, kdy se tvořily teze odpadových zákonů a zároveň se připravoval a schvaloval nový Plán odpadového hospodářství do roku 2024. Skládkovací poplatek všichni vnímají jako nástroj změny v pojetí odpadů a nakládání s komunálními odpady. Někteří jej vítají, jiní se stavějí k návrhu změny poplatku negativně. Vyložený odpor k poplatku mají obce, které nechtějí měnit dosavadní systém nakládání nebo jsou ovlivněny informacemi od skládkařských společností. Proto po vzájemné diskusi v rámci meziresortního připomínkového řízení přicházíme s kompromisním návrhem tzv. recyklační slevy. Jednoduše řečeno to pro obce i ostatní původce odpadů (tedy i pro firmy) znamená, že při dosažení zákonem stanovených úrovní recyklace komunálních odpadů ve firmě nebo v obci bude možné zbylý komunální odpad považovat za tzv. zbytkový ve smyslu poplatkové tabulky a při jeho skládkování využít poplatku nižšího, resp. stejného zpoplatnění, jak je tomu doposud, a to až do roku 2025. Podmínkou však je zaslat komplexní informaci o množství vytříděného komunálního odpadu MŽP v hlášení o produkci a nakládání s odpadem za předchozí rok. Na základě těchto údajů pak MŽP nebo SFŽP ČR rozhodne výpočtem o výši poplatku v roce následujícím.

Jistým fenoménem při nakládání se směsným odpadem je mechanicko-biologická úprava odpadu – tedy úprava, která pomocí třasadel roztřídí odpad na využitelný a nevyužitelný, který se po biologickém vyhnívání odpadu skládkuje. Tato úprava je odbornou veřejností považována za neoptimální z toho důvodu, že udržuje vysoké nároky na provoz skládek. Jak se k ní staví MŽP?

Mechanicko-biologická úprava (MBÚ) je jedna z metod úpravy odpadů především směsného komunálního odpadu, ze kterého lze získat vytříděné využitelné složky pro další zpracování a využití. Ze zahraničních zkušeností vyplývá, že tento způsob byl například v Rakousku, Německu nebo Španělsku preferován před téměř deseti lety a dnes se buď od něj upouští, nebo není používán vůbec. Důvody jsou technologické i ekonomické. Třídí se. A třídí se postupně téměř všude. MBÚ v ČR, která dnes povinně třídí i bioodpady, není třeba. Zmíněná třasadla nedávají smysl už vůbec. Lze je rovněž popsat jako jednoduchá třídicí zařízení, dnes preferovaná hlavně zájmovými skládkařskými asociacemi. Ty nemají odpad v úmyslu efektivně třídit a následně využít, ale jen ho přetřást, překlepat na sítu a následně jej opět zahrabat do skládky. Z pohledu MŽP je to jen slepá cesta a vyhozené náklady.

Česká republika dlouhodobě dosahuje velmi dobrých výsledků v oblasti recyklace. Jaké výzvy přinese budoucí legislativní změna recyklování v České republice – půjde skutečně o závazek vztažený ke komunálnímu odpadu jako celku?

Výbornými výsledky recyklace v porovnání s ostatními zeměmi EU se může ČR pyšnit v oblasti systému, sběru, zpracování a využití obalových odpadů. Jsme tak příkladem i modelem pro ostatní evropské země. Náš systém EKO-KOM byl dokonce na přání Evropské komise představen koncem října v Bruselu. Na druhou stranu u komunálních odpadů, s roční produkcí 5,3 milionu tun, máme stále ještě spousty práce před sebou. Logicky to vyplývá i ze situace z loňského roku, kdy v ČR bylo do téměř 200 skládek zaskládkováno bez dalšího využití 47 % komunálního odpadu, jen 36 % bylo materiálově využito a necelých 12 % bylo energeticky využito ve třech ZEVO (pozn. Trade-off: Zařízení na energetické využití odpadu).

Navrhovaná legislativa EU prostřednictvím takzvaného odpadového nebo oběhového balíčku hovoří jasně prorecyklačně s eliminací skládkování, ale zároveň i určitým limitem pro energetické využití komunálního odpadu. Dnes se bavíme o recyklačních cílech předložených Komisí v úrovni 60 % v roce 2025 a 65 % v roce 2030 pro komunální odpady (počítáno dle metody 4 na všechny složky komunálních odpadů skupiny 20 a všech katalogových číslech v této skupině. Ne tedy podle metody 2 – vztažené pouze na papír, plasty, sklo a kovy vytříděné a předané k recyklaci z komunálního odpadu, ale i na ostatní vytříděné a následně využité frakce komunálních odpadů, a to včetně živnostenských a vyprodukovaných ve firmách, zařazených pod skupinu 20).

Pro ČR to s promítnutím navrhovaného závazku nebude problém. Již dnes vládou schválená prognóza Plánu odpadového hospodářství ČR hovoří o dosažení recyklačního cíle v roce 2021 minimálně v úrovni 51 % a v roce 2024 60 %, kdy se do výpočtu recyklace počítají všechny vytříděné složky komunálních odpadů (metoda výpočtu č. 4 podle Rozhodnutí Komise 2011/753/EU). Odpadová politika ČR byla a je ambicióznější než dnes teprve diskutované cíle EU. A je to tak správně.

Druhým zákonem je zákon o výrobcích s ukončenou životností. Jaké hlavní změny budou směrovány do tohoto segmentu odpadového hospodářství?

Zásadní změny se týkají především již zmiňovaného fungování kolektivních systémů. Jsou sjednocována pravidla pro jejich vznik, jsou zpřísňovány požadavky na jejich činnost, je omezován rozsah jejich činnosti na oblasti týkající se výhradně kolektivního plnění a zároveň jsou zlepšovány podmínky pro jejich kontrolu. Snažíme se také zamezit ovládání kolektivních systémů ze strany účelových či bagatelních výrobců. Praxe bohužel přináší situace, kdy společníky některých kolektivních systémů jsou majetkově propojené společnosti, které místo toho, aby splnily podmínku stát se výrobcem, uvedou na trh výrobky jen formálně, respektive v minimálním množství. Vzniká pak otázka, jaký má takový výrobce legitimní zájem podílet se na činnosti kolektivního systému?

To jste mi nahrál na další otázku: Spekuluje se, že některé kolektivní systémy nejsou v ideální finanční kondici, respektive že u jiných není dostatečně eliminováno propojení mezi kolektivním systémem a zpracovatelem. Pamatuje nový zákon i na tyto aspekty systému?

Navrhovaný zákon aktuálně zakazuje jakékoli propojení kolektivního systému a zpracování výrobků s ukončenou životností. Toto omezení považujeme za zcela logické a správné, nadto je významně podporováno ze strany ÚOHS. Tento zákaz je ze strany některých výrobců (respektive asociací, které je sdružují) hlasitě kritizován, přičemž poukazují na skutečnost, že směrnice ukládá výrobcům nejen povinnost zajistit minimální úroveň sběru, ale i závazné cíle pro minimální úroveň zpracování, respektive jeho kvalitu.

Takzvaná „čínská zeď“, jak je toto omezení často pracovně nazýváno, údajně bere výrobcům efektivní možnost kvalitu zpracování kontrolovat. Často je zmiňován i údajný důsledek opatření, a to budoucí citelné navýšení recyklačních příspěvků. Domníváme se však, že návrh zákona poskytuje výrobci dostatečné nástroje, jak uvedené povinnosti v rozsahu požadovaných kvót splnit. Mezi ně patří zejména takzvaná uzavřená sběrná síť, tj. sbírat veškerá odpadní elektrozařízení může pouze subjekt ve spolupráci s kolektivním systémem. Dávat kolektivním systémům vedle uzavřené sběrné sítě i možnost, aby výrobky samy zpracovávaly, považujeme v tuto chvíli za riskantní z hlediska hospodářské soutěže.

Dokáže stát účinně kontrolovat, aby kolektivní systémy fungovaly samostatně, ale zároveň participovaly na činnosti Koordinačního centra kolektivních systémů, které se v návrhu zákona objevilo?

Celou nově navrhovanou oblast koordinačního centra jsme po velmi těžkém rozhodování nakonec z návrhu zcela vypustili. Důvodem této radikální změny je skutečnost, že vedle řady věcných připomínek byla k návrhu zaslána i celá řada připomínek legislativních. Zejména volba právní formy této instituce se ukázala jako nejproblematičtější a více než kde jinde zde platilo ono příznačné rčení – dva právníci, tři právní názory. I tak se ovšem domnívám, že navrhovaný zákon bude plně funkční, byť ne tak revoluční, jak mohl být. Což nemusí být nutně na škodu, protože zavedení koordinačního centra se ČR pravděpodobně v budoucnu stejně nevyhne, neboť aktuálně Evropskou komisí navrhovaný odpadový balíček (konkrétně návrhy na změnu rámcové směrnice o odpadech se vnikem nezávislého operátora tam, kde funguje více organizací výrobců) počítá. MŽP v návaznosti na diskusi ke koordinačnímu centru získalo řadu podnětů, které samozřejmě mohou v budoucnu práci na vzniku této instituce významně usnadnit. Nicméně řadu původně zamýšlených činností a kompetencí koordinačního centra si v novém návrhu na sebe bere stát prostřednictvím MŽP a České inspekce životního prostředí.

Když vše půjde hladce, jaký legislativní stav by z vašeho pohledu měl platit v roce 2018?

Z pohledu obou návrhů odpadových zákonů pevně věříme, že oba návrhy budou do konce roku v podobě, jaké jsou, schváleny vládou ČR. Následně pak při projednávání v Poslanecké sněmovně od ledna 2017 bude z našeho pohledu úspěch, když nedoznají principiálních změn. Budeme však připraveni na variantní projednávání a eventuální pozměňovací návrhy odargumentovat nebo se kompromisně dohodnout.

V Trede-off 4/2016 vyšlo také:

Třídění a recyklace obalových odpadů: monopol lepší konkurence?

Nový zákon o odpadech: Odpad je nezbytné více využívat

Igelitové tašky pro vaše dobro

Autor: Aleš Rod

Zdroj: Trade-off 4/2016

Jaromír Manhart (*1975)

Jaromír Manhart, absolvent Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, je odborníkem na odpadovou problematiku, odpadové vody a strategie prevence vzniku odpadů. Na MŽP ČR působí jako ředitel odboru odpadů. Věnuje se akademické činnosti, v zahraničí aktivně přednáší o odpadové problematice (Evropská komise, DG Enlargement – TAIEX) a spolupodílí se na strategických projektech i v mimoevropských zemích.

Evropská investiční banka (EIB) a Česká spořitelna a.s. uzavřely dohodu, která umožní financovat středně velké inovační firmy v České republice. Investice mají dosáhnut výše 100 milionů eur. Jedná se o první garanční nástroj EIB na podporu tzv. mid-size podniků ve střední a východní Evropě. Díky projektu budou moci inovační firmy v ČR významně navýšit finanční prostředky na pokrytí svých provozních nákladů i dlouhodobých investičních potřeb v oblasti výzkumu, vývoje a uvádění inovací na trh. Více ZDE

Zdroj: H2020, www.vedavyzkum.cz

Titulek (Netřídíte odpadky? Hrozí vám až stotisícová pokuta) i obsah celého článku, který dnes vyšel na serveru Euro, je naprosto nesmyslný, přehnaný a zároveň nepravdivý.

Návrh novely zákona o odpadech obsahuje ustanovení o povinném třídění odpadu u fyzických osob, ovšem nezavádí v tomto ohledu nějaké nové povinnosti s ohledem na současný stav legislativy i praxe. Stejně tak se pokuty za znečišťování životního prostředí i ohrožování lidského zdraví výrazně neliší od současné výše sankcí, které mohou být podle přestupkového zákona až 125 tisíc korun při opakovaném porušení obecní vyhlášky, která občanům ukládá povinnost třídit odpad. Celý článek jen bulvárně informuje o něčem, co není žádnou novinkou. Vytrhuje z kontextu novely zákona ustanovení o třídění a zároveň absolutně nereflektuje správní právo, podle kterého nemůže při netřídění odpadu, tak, jak ho uvádí Euro "papír do modrého, PET lahve do žlutého, zbytky jídla do dalšího", správní úřad vyměřit maximální výši pokuty. Správní úřady totiž vždy přestupek posuzují a musí se při určování výše pokuty řídit závažností jednání toho, kdo legislativu porušuje.

Netřídění obalů, jakými jsou mj. papír, plasty nebo sklo, nepředstavuje závažné ohrožení životního prostředí a zdraví lidí, proto ani nemůže být pokutováno maximální výší sankce 100 tisíc korun.

Porušení daného ustanovení může totiž spočívat v o několik řádů závažnějším činu, než jakým je je vhození PET lahve do špatného kontejneru. Takovým fatálním jednáním je např. nakládání s nebezpečnými odpady, případně jejich směšování s dalšími odpady nebo látkami či zakládání černých skládek. To může vést k velmi závažnému poškození lidského zdraví nebo životního prostředí, které návrh zákona může pokutovat zmíněnou vysokou stotisícovou částkou.

Legislativní rada vlády spolu s MŽP aktuálně zpřesňuje znění zákona. V tuto chvíli není takové tvrzení pravdivé už jen pro fakt, že se jedná o pracovní verzi zákona, která doznává postupných změn.

Zdroj: MŽP

Společnost IKEA se ve své aktuální kampani Lepší řešení pro lepší budoucnost zaměřuje na téma udržitelného rozvoje a šetrného přístupu k životnímu prostředí. Od 5. ledna do 15. února se tak na vizuálech v obchodních domech, v digitální komunikaci i na venkovních reklamních plochách dozvíte, kolik plastových lahví „padlo“ na výplň jednoho polštáře či za jak dlouho vyroste bambus potřebný na výrobu příborníku. Ke kampani byla vytvořena speciální sekce na webových stránkách www.IKEA.cz/lepsireseni. Vůbec poprvé vydává IKEA kromě Zprávy o trvalé udržitelnosti za celou IKEA Group také Lokální zprávu o trvalé udržitelnosti. Kompletní Lokální zpráva o trvalé udržitelnosti je k dispozici zde.
 

Ministerstvo životního prostředí vyhlásilo sedm nových výzev z OPŽP. V nich podpoří projekty Integrovaných územních investic a Komunitně vedeného místního rozvoje, tedy projekty strategického významu, které přispějí k rozvoji daného regionu či města. Ve výzvách, které podpoří např. vodohospodářské projekty nebo odstranění ekologických zátěží, končí příjem žádostí 2. ledna 2019. U výzev zaměřených na ochranu přírody a krajiny pak 2. ledna 2020. Úspěšní žadatelé z řad obcí, jejich dobrovolných svazků, měst, příspěvkových organizací a dalších subjektů si mezi sebou rozdělí celkem přes 1,4 miliardy korun.

Přehled výzev:

80. výzva - Prioritní osa 1: Zlepšování kvality vod a snižování rizika povodní

Typy podporovaných projektů a aktivit:

• aktivita 1.1.1: výstavba kanalizace za předpokladu existence vyhovující čistírny odpadních vod v aglomeraci, výstavba kanalizace za předpokladu související výstavby, modernizace a intenzifikace čistírny odpadních vod včetně decentralizovaných řešení likvidace odpadních vod (domovní čistírny odpadních vod nebudou podporovány),
• aktivita 1.1.2: výstavba, modernizace a intenzifikace čistíren odpadních vod.
• Dokumenty a další informace - ZDE

81. výzva - Prioritní osa 1: Zlepšování kvality vod a snižování rizika povodní

82. výzva - Prioritní osa 1: Zlepšování kvality vod a snižování rizika povodní

Typy podporovaných projektů a aktivit

• Aktivita 1.3.1 – Zprůtočnění nebo zvýšení retenčního potenciálu koryt vodních toků a přilehlých niv, zlepšení přirozených rozlivů
• Aktivita 1.3.2 – Hospodaření se srážkovými vodami v intravilánu a jejich další využití namísto jejich urychleného odvádění kanalizací do toků
• Aktivita 1.3.3 – Obnovení, výstavba a rekonstrukce, případně modernizace vodních děl sloužící povodňové ochraně
• Dokumenty a další informace - ZDE

83. výzva - Prioritní osa 1: Zlepšování kvality vod a snižování rizika povodní

• Dokumenty a další informace - ZDE

86. výzva - Prioritní osa 3: Odpady a materiálové toky, ekologické zátěže a rizika

87. výzva - Prioritní osa 4: Ochrana a péče o přírodu a krajinu

Typy podporovaných projektů a aktivit

• eradikace popř. regulace invazních druhů (sečení, výřez, odchyt či odlov, aplikace biocidů apod., bezpečná likvidace biomasy aj.),
• obnova stanovišť po eradikaci (osev, výsadba dřevin) – pouze v odůvodněných případech, kdy je obnova nezbytná pro zamezení znovu uchycení invazních druhů,
• jako součást realizace opatření také osvěta, informování veřejnosti a dotčených subjektů,
• Dokumenty a další informace - ZDE

88. výzva - Prioritní osa 4: Ochrana a péče o přírodu a krajinu

Typy podporovaných projektů a aktivit

• založení biocenter a biokoridorů ÚSES zlepšení funkčního stavu biocenter a biokoridorů ÚSES realizace interakčních prvků podporujících ÚSES ,
• liniové a skupinové výsadby dřevin (stromořadí, větrolamy, břehové porosty, remízy), založení nebo obnova krajinného prvku,
• vytváření a obnova vodních prvků v krajině s ekostabilizační a retenční funkcí (např. tůní, mokřadů, rybníků a malých vodních nádrží apod.) včetně nepravidelně zatápěných území (např. lužní lesy).
• Dokumenty a další informace - ZDE

Lednový newsletter upozorňuje na ukončení pilotní fáze ETV programu, který bude v tomto roce vyhodnocen a na základě tohoto hodnocení nastaven do stabilního režimu. Byl publikován nový ISO/ETV 14034 standard, který výrazně zjednodušuje vzájemné uznávání ověřených technologií a zvyšuje globální důvěryhodnost ověřených technologií. V tomto čísle též najdete rozhovor s panem RNDr. Miroslavem Hůrkou, který se vrací k ověřování a vysvětluje jeho přínosy. Zpravodaj ke stažení ZDE.

Skupina Veolia Energie v České republice investovala v loňském roce přes 600 milionů korun do další modernizace a rekonstrukce svých energetických zařízení. Část těchto prostředků byla použita na investice do pokračujících ekologizací jednotlivých provozů, jejichž cílem je především zlepšení ovzduší na Ostravsku a Karvinsku. Velká část finančních prostředků však byla také investována na obnovu rozvodných sítí, předávacích stanic a budování domovních stanic.  Všechny tyto činnosti skupiny Veolia mají jednoznačný cíl snižovaní emisí, zvýšit úspory energie a zvýšit spolehlivost a efektivitu dodávek tepla. Skupina Veolia se také věnuje chytrým technologiím. Více v tískové zprávě ZDE

Společnost Procter & Gamble oznámila další investice do recyklace a přínosného využití odpadu, které do roku 2020 eliminují veškerý odpad z výrobních závodů. Už nyní je výrobní závod P&G Rakona v Rakovníku označován jako podnik s nulovým odpadem na skládky.

P&G začala své výrobní závody certifikovat jako provozy s nulovým odpadem v roce 2007. Tohoto milníku už dosáhlo 56 % provozů P&G, přičemž v plánu je dosáhnout téhož u zbývajících v horizontu příštích čtyř let. To znamená eliminovat nebo recyklovat zhruba 650 000 tun odpadu, který by jinak putoval na skládky.

P&G chce dosáhnout svých cílů tím, že všechny vstupní materiály budou: přeměněny v koncový produkt, interně recyklovány, pokud to bude možné a budou použity alternativním způsobem prostřednictvím partnerství.

Výrobní závod Rakona už nyní splňuje nejvyšší standardy v nakládání s odpady a dosáhl statusu "Nulový odpad na skládky”. "Výrobní odpad z těchto závodů je recyklován, znovu používán nebo přeměněn v jiné produkty každodenní potřeby. Například z Rakony je 85 % odpadu recyklováno a zbývající část ekologicky spálena," uvedla Geraldine Huse, výkonná ředitelka P&G pro střední Evropu.

P&G se zaměřuje na hledání alternativ pro svůj odpad. Například v závodě Lima v americkém státě Ohio je odpad z produktů Tide a Gain přeměněn na bioplyn a další alternativní zdroje používané pro pohánění vozidel. Nerecyklovatelné plastové laminátové materiály z indických závodů v Mandideep a Baddi jsou rozdrceny a lisovány do levných stavebních panelů. Prostřednictvím iniciativ, jako je tato, P&G nejen recykluje materiály pro své vlastní potřeby, ale rovněž investuje do místních komunit a přispívá k tomu, že se z odpadu stávají materiály a suroviny, které mohou používat jiné společnosti.

K dnešnímu datu dosáhla nulového ukládání odpadu na skládku více než polovina výrobních závodů P&G, a to napříč produktovými řadami a regiony. Již v devatenácti zemích (Německo, Velká Británie, Polsko, Japonsko, Mexiko, Španělsko, Egypt, Belgie, Irsko, Vietnam, Maďarsko, Indonésie, Česká republika, Rumunsko, Singapur, Jižní Korea, Thajsko, Turecko a Pákistán) všechny výrobní závody splnily toto měřítko. Blízko cíle jsou i podniky ve významných regionech jako Čína nebo Indie.

Například odpadní materiály z Head & Shoulders vyráběného v Číně jsou používány v myčkách na auta, zatímco zbytkový materiál z kanadského závodu vyrábějícího produkty Tampax je využíván k výrobě bezpečnostních produktů používaných při ropných haváriích. Tato inovativní externí partnerství umožňují našim závodům vnímat zbytkový materiál nikoli jako odpad, ale jako potenciál, který může využít někdo jiný.