ECHA CHEM je nová databáze pro zveřejňování informací o chemických látkách. Nyní je k dispozici její první verze s informacemi ze všech registrací podle nařízení REACH, které ECHA obdržela a postupně budou přibývat další informace.

ECHA spravuje v Evropské unii největší databázi chemických látek, která obsahuje údaje předložené průmyslem v kombinaci s informacemi získanými v rámci regulačních procesů EU. Existující platforma Informace o chemických látkách, která byla spuštěna v roce 2016, se rychle rozrostla a dnes obsahuje informace o více než 360 000 chemických látkách. ECHA CHEM je nové řešení, které umožní zpřístupnit online rostoucí množství informací.

V první verzi ECHA CHEM jsou informace ze všech více než 100 000 registrací podle nařízení REACH, které společnosti předložily agentuře ECHA. V letošním roce bude databáze rozšířena ještě o přepracovaný seznam klasifikací a označení a následně o první soubor seznamů týkajících se regulací.

ECHA CHEM byla navržena jako flexibilní technická platforma schopná zpracovávat velké množství dat a lze ji přizpůsobit různým potřebám vyplývajícím z nových úkolů, které bude agentura ECHA řešit v budoucnu.

Další informace:

• ECHA CHEM nová veřejná databáze chemických látek

• Informace o chemických látkách

• ECHA CHEM - podpora

CENIA zveřejnila na webových stránkách ISPOP tradiční podkladový dokument s názvem "Manuál pro práci s formulářem IRZ pro ohlašovací rok 2023". Dokument se komplexně věnuje problematice spojené s podáváním hlášení do IRZ prostřednictvím ISPOP. Dokument je k dispozici ZDE. V této souvislosti doplňujeme, že termín pro splnění ohlašovací povinnosti vůči IRZ za ohlašovací rok 2023 je tradičně spojen s koncem března (tj. 31. března 2024).

Největší nárůst výroby biometanu byl ve Francii, Itálii, Dánsku a Spojeném království. I přesto, že Česká republika v produkci biometanu zaostává, díky provozu více než 600 bioplynových stanic v roce 2022 dosáhla téměř 8 terawatthodin celkové produkce bioplynu a zařadila se mezi desítku nejvýznamnějších producentů v Evropě. Přestavbou stávajících bioplynových stanic na biometanové by Česko mohlo již v roce 2030 vyrábět 0,72 miliardy kubíků biometanu. Více ZDE

Mohlo by vás zajímat:

Nový výzkum ukazuje potenciál vodíkových tepelných čerpadel

Po delší přestávce vznikne nová vodní elektrárna. Povodí Vltavy ji umístí na jezu poblíž Prahy

Odbor cirkulární ekonomiky a odpadů Ministerstva životního prostředí vydává metodické sdělení pro výklad přechodných ustanovení ve věci povolení provozu zařízení k využití odpadu, na základě kterého přestává být na výstupu takového zařízení odpad odpadem. Více ZDE

Po šesti letech se NKÚ loni opět vrátil ke kontrole starých ekologických zátěží způsobených činností bývalých státních podniků v období před jejich privatizací. Zjišťoval, zda se dřívější pomalé tempo odstraňování těchto zátěží v posledních letech zrychlilo a zda jsou peněžní prostředky na likvidaci ekologických škod vynakládány hospodárně. NKÚ došel k závěru, že ani v letech 2018 až 2022 k urychlení nedošlo a že opatření přijatá Ministerstvem financí (MF) nebyla účinná. Nevyřešené staré ekologické zátěže přitom představují závažné škody na životním prostředí a jsou rizikem jak pro přírodu, tak pro zdraví obyvatel.

Odstraňování starých ekologických zátěží začalo v ČR již v roce 1991, tedy před 32 lety. Stát za ně zatím zaplatil 66,2 mld. Kč. V době kontroly NKÚ stále nebylo ukončeno 120 z 327 uzavřených ekologických smluv, tedy 37 % z nich. MF zamýšlelo proces odstraňování starých ekologických zátěží od roku 2018 výrazně urychlit a dokončit jej do konce roku 2028. K tomu však nedojde, neboť přijatá opatření MF nebyla v tomto směru účinná. Stále existují lokality, ve kterých sanace ani nezačala. Podle posledních odhadů MF budou staré ekologické zátěže odstraňovány nejméně do roku 2042. NKÚ už v minulosti opakovaně upozorňoval, že proces odstraňování těchto zátěží je pomalý a málo účinný.

Pomalé tempo ilustrují např. ropné laguny Ostramo. Ekologická smlouva byla uzavřena v roce 1997. Kaly se začaly odstraňovat a likvidovat v létě 2004 a tento proces trval 18 let. Navazující sanace kontaminovaných zemin v blízkosti lagun je stále v přípravné fázi. Skončit by měla v roce 2032, tj. 35 let od uzavření ekologické smlouvy.

Důsledkem pomalého tempa je růst výdajů státu. Odstraňování starých ekologických zátěží prodražují tzv. povinná ochranná sanační čerpání. Jde o dočasné nápravné opatření, které má do doby definitivní sanace zabránit šíření kontaminace podzemními vodami do okolí. Stav udržuje nebo ho jen mírně zlepšuje. NKÚ zjistil, že toto dočasné opatření (které hradí MF) trvalo v devíti lokalitách více než 10 let a např. v lokalitě Koksovna Jan Šverma dokonce nepřetržitě 25 let. Jen za toto jedno opatření už MF zaplatilo celkem 187,3 mil. Kč.

Ačkoliv mělo MF v letech 2018 až 2022 pro urychlení odstraňování starých ekologických zátěží na zvláštních účtech privatizace k dispozici každoročně 2,5 mld. Kč, vynakládalo podstatně méně – v průměru jen 35 % této částky. NKÚ v této souvislosti upozorňuje, že v budoucnu může hrozit nedostatek prostředků na těchto účtech. Důvodem jsou nestabilní a kolísavé příjmy (tvoří je především dividendy ČEZ) a také fakt, že od roku 2019 se každoročně část těchto prostředků převádí do státního rozpočtu. Např. v roce 2022 vláda schválila převod 24 mld. Kč a v roce 2023 už dokonce 54 mld. Kč.

Při uzavírání ekologických smluv se stát nabyvatelům privatizovaného majetku zavázal uhradit náklady na odstranění ekologické zátěže do předem stanovené výše (tzv. garance). Podle zjištění NKÚ však v dubnu 2023 nepostačovala státní garance na pokrytí potřebných výdajů u 16 lokalit. V patnácti případech tak byly sanační práce zastaveny, omezeny, případně nebyly vůbec zahájeny. Jen v jednom případě hradil pokračování sanace sám nabyvatel privatizovaného majetku. Za odstranění starých ekologických zátěží sice odpovídá nabyvatel majetku, ale podle platné legislativy u ekologických smluv ukončených z důvodu nedostatečné garance nemůže stát dokončení sanace po nabyvateli vymáhat. Podle NKÚ existuje riziko, že poroste počet lokalit, kde sanace nebudou z důvodu vyčerpání státní garance dokončeny. Hrozí tak šíření kontaminace, a to i do území, jejichž sanaci stát již zaplatil.

Dokument ke stažení:

Kontrolní závěr z kontrolní akce NKÚ č. 23/01 (pdf, 472 kB)

Textilní odpad v Česku tvoří zhruba tři až šest procent směsného komunálního odpadu. Vypadá to jako malé množství, ale ve skutečnosti je to 120 000 – 200 000 tun ročně. V přepočtu na obyvatele je to 11-19 kilogramů oblečení ročně. To je pro představu stejné množství, jako bychom každý týden vyhodili jedny džíny. Je to ale stále nic proti tomu, kolik tvoří textilní odpad ve světě. Ročně je totiž na celém světě vyhozeno 92 milionů tun textilu. Toto číslo se stále zvyšuje a v roce 2030 by mělo dosáhnout 130 milionů tun vyhozeného textilu za rok. Přitom už dnešní množství textilního odpadu odpovídá jednomu kamionu vyhozeného oblečení každou vteřinu. Recyklováno je pouze jedno procento. Zbytek vyhozeného textilu je buď spálen, nebo většinou skončí na skládkách v ekonomicky slabších zemích. Nesmíme si totiž namlouvat, že oblečení poslané do Afriky nebo Latinské Ameriky někomu pomáhá. Oblečení končí na tamních skládkách. Naopak tyto země zatěžuje, protože jejich odpadové hospodářství není tak rozvinuté jako v Evropě. Více ZDE

Ministerstvo životního prostředí přijalo více než 700 připomínek k návrhu novely o zálohování, která má zavést zálohování nápojových obalů. Podněty míří zejména na vztah návrhu k evropské legislativě, k tomu, jak by měl fungovat budoucí provozovatel zálohového systému nebo k dopadům na financování odpadového hospodářství obcí a příspěvků na jeho provoz. Vypořádání jednotlivých připomínek zabere přibližně měsíc.

„Ročně se u nás na trh dostane zhruba 1,8 mld. kusů PET lahví a dalších 0,8 mld. kusů plechovek. Mimo tříděný odpad skončí přibližně každá pátá PET lahev, a u plechovek dokonce tři ze čtyř. Navíc samotné třídění neznamená automaticky recyklaci, u plastů je poměr zhruba poloviční a u hliníku jen něco přes čtvrtinu. To jsou základní důvody, proč má smysl zavést zálohování pro tento typ nápojových obalů, díky kterému bychom měli být schopni do roku 2029 získat k recyklaci 90 % všech prodaných obalů,“ vyjmenovává ministr životního prostředí Petr Hladík.

Zálohový systém počítá s postupným náběhem nejdříve od poloviny roku 2025. Pak by měl během zhruba čtyř let od zavedení dosáhnout cíle zpětného odběru 90 % hmotnosti plastových nápojových lahví a kovových nádob na nápoje uvedených na trh. Dnes už třídění přes kontejnery naráží na své limity a míra zpětného odběru stagnuje. To v praxi znamená, že by do stávajícího systému bylo potřeba investovat, respektive přijít s dalšími způsoby sběru odpadů, protože jen samotné zahuštění sběrné sítě, která je již dnes na hranici kapacity, by pravděpodobně nedokázalo naplnit cíl pro rok 2029. Cílem zálohování je stávající systém vhodně doplnit, nikoliv ho poškodit.

Jedním z limitů, na které naráží třídění přes žluté kontejnery, je to, že ne všechny vytříděné PETky jsou v takové kvalitě, aby se z nich dala vyrobit opět lahev na nápoj. Dnes se jejich velká část využije například na výrobu dětských plen, koberců nebo textilu pro automobilový průmysl. Naopak zálohový systém má zaručit recyklaci obalového odpadu v potravinářské kvalitě.

„Z pohledu bezpečnosti potravin je naprosto zásadní čistota recyklovaného materiálu, která má zajišťovat ochranu potravin. To by běžně tříděný plastový odpad z mechanické třídičky nemusel splňovat ani po inovaci zařízení. Obalový odpad, který může být kontaminován, není možné použít pro výrobu obalů pro potraviny. I to je jeden z důvodů, proč zálohování podporujeme. Je ale důležité nastavit systém efektivně tak, aby náklady na zálohování neměly mít dopady na konečné spotřebitele. Ti by měli zaplatit navíc pouze zálohu, která jim při vrácení obalu v prodejně bude vyplacena zpět,“ uvedl ministr zemědělství Marek Výborný.

Díky zálohování se budou třídit a recyklovat obalové materiály tak, aby se z plechovek opět staly plechovky a z plastových lahví zase plastové lahve. PET lahve je možné recyklovat zhruba sedmkrát až desetkrát. Obaly vyrobené z kovů je možné recyklovat teoreticky donekonečna, podobně jako je tomu v případě skla.

„Ministerstvo zdravotnictví prostřednictvím krajských hygienických stanic zabezpečují zdravotní nezávadnost materiálů přicházející do styku s potravinou. Proto považuji za zásadní, aby se při recyklaci vytříděných materiálů, které mají být použity v potravinářství, zachovávala zdravotní nezávadnost. Považuji za důležité, aby se PET určený pro recyklaci do nových PET lahví sbíral odděleně od ostatního plastu, tak aby PET nemohl být kontaminován znečišťujícími látkami. V tomto smyslu vnímám současný systém sběru plastů ve žlutých kontejnerech za nedostatečný pro naplnění možnosti opětovné recyklace PET lahví. Za Ministerstvo zdravotnictví vítám zavedení zálohování PET lahví, neboť naplňuje požadavek na zamezení kontaminace PET lahví znečišťujícími látkami z dalších vytříděných plastů,“ uvedl náměstek ministra zdravotnictví Václav Pláteník.

Vedle toho se se zálohováním sníží počet plastových lahví a plechovek, které každoročně končí nejen v černých popelnicích, ale také v okolí silnic, na ulicích, v městských parcích nebo přímo ve volné přírodě. S náklady na úklid těchto odpadů nesou především obce, které na něj vynakládají nezanedbatelné peněžní prostředky. Přitom ve volné přírodě se PET lahev rozkládá asi 100 let, plechovka asi 50 let. Omezení jednoho ze zdrojů tzv. litteringu tak přinese pozitivní dopady nejen pro životní prostředí, ale i pro hospodaření obcí a kvalitu života jejich obyvatel.

"Hlavní město má platné usnesení, že je pro nás zavedení zálohovacího systému do budoucna žádoucí a počítáme s ním. Ze zkušeností ze zahraničí víme, že zavedení zálohování má pozitivní vliv na čistotu v ulicích. Turisticky exponované metropoli, jako je Praha, by to jistě velmi pomohlo," říká náměstkyně primátora hlavního města Prahy pro životní prostředí a klimatický plán Jana Komrsková.

Z výsledků Komunikační analýzy Evropa a klima agentury STEM z loňského listopadu vyplývá, že určitě a spíše pro zavedení systému zálohování je 83 % populace. To, že obaly nebudou pohozené v příkopech a v přírodě si od zálohování slibuje téměř dvě třetiny obyvatel České republiky (61 %), jak potvrdil výzkum agentury Focus-agency.cz v listopadu a prosinci loňského roku. Podle odpovědí bude zálohování motivovat k vyššímu vracení zálohovaných obalů (56 %), odrazovat od odhazování do příkopů a černých popelnic (53 %) nebo zajistí vyšší recyklaci materiálu (43 %).

Návrh zákona poprvé v české legislativě vymezuje veřejnou hydrometeorologickou službu, tedy měření v oblasti kvality ovzduší, meteorologie, klimatologie a hydrologie, jako odbornou službu vykonávanou ve veřejném zájmu. Zákon také upravuje právní status Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ), zvyšuje míru digitalizace výstupů z činností veřejné hydrometeorologické služby a jejich dostupnosti ve formě otevřených dat. Návrh zákona dnes schválila vláda.

„Právní zakotvení ČHMÚ se dnes opírá o prastaré nařízení vlády z roku 1953. Některé činnosti, které ČHMÚ, ale také Ministerstvo obrany zajišťují, nejsou legislativně dostatečně zakotveny. Takový stav potenciálně ohrožuje bezpečnost státu. Naše vláda tímto zákonem pokračuje v trendu modernizace veřejné správy. Díky němu se zlepší přístup k datům, digitalizace veřejného sektoru a poskytování informací o životním prostředí ve formátu otevřených dat. Chceme vytvořit otevřenou databázi, která všechna data a produkty veřejné hydrometeorologické služby zpřístupní všem, jak veřejnosti, akademické sféře, tak i soukromým firmám,“ vysvětluje ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL).

Zákon o veřejné hydrometeorologické službě reguluje pouze veřejnou hydrometeorologickou službou. Ta je definována jako činnost ve veřejném zájmu pro plnění úkolů veřejné správy, např. v rámci protipovodňové služby, smogového varovného a regulačního systému atd. Jedná se o provoz státních monitorovacích sítí, pořizování, shromažďování a zpracovávání hydrometeorologických údajů a tvorba produktů a služeb, zpřístupnění a archivace těchto údajů a produktů prostřednictvím nově zřizované databáze a vyhlašování hydrometeorologických výstrah.

Tyto úkoly jsou státu, potažmo obcím uloženy právními předpisy, nebo jde o potřeby obrany státu. Zákon tedy neřeší poskytování služeb mimo rámec vymezený právními předpisy, které si kdokoliv objednává na soukromoprávní bázi. Návrh zákona také upravuje spolupráci ČHMÚ se složkami integrovaného záchranného systému při mimořádných událostech nebo krizových situacích i při přípravě na ně a pro účely obrany státu.

Navrhovaným zákonem bude nově zřízena Národní databáze hydrometeorologických údajů a produktů, která bude obsahovat naměřená a zpracovaná data o stavu a kvalitě vod, o ovzduší nebo meteorologická a klimatologická data, která ČHMÚ vytváří v rámci veřejné služby. Data budou zdarma komukoliv k dispozici online, což sníží administrativní náročnost pro všechny zúčastněné a zrychlí jejich poskytování.

Tímto zákonem Ministerstvo životního prostředí přispívá k naplňování programového prohlášení, konkrétně bodu o zrychlení procesu otevírání dat (open data) a aktualizaci otevřených dat na úřadech veřejné správy.

Zákon také řeší historický dluh vůči ČHMÚ tím, že jeho činnosti jednoznačně legislativně zakotví i s ohledem na jeho roli v rámci kritické infrastruktury a další zásadní úlohy. Nutnost této právní úpravy je přitom známá více než dekádu a upozornila na ni řada dokumentů, počínaje usnesením Bezpečnostní rady státu z roku 2012.

Nový způsob, jak se vypořádat s objemným odpadem, zavádějí v Pelhřimově. Minulý týden v pátek poprvé do ulic vyjelo takzvané „Taxi odpad“ řízené pracovníky technických služeb. Novinka má nahradit pojízdné sběrné kontejnery, které technické služby dvakrát do roka umisťovaly v ulicích města. „Tyto pojízdné sběrné dvory byly ve městě v posledních letech už méně využívané. Jejich přínos tak klesal,“ vysvětlila Zdeňka Lišková, vedoucí odpadového hospodářství TsmP, proč se rozhodli pro změnu. Inspiraci pro zavedení této novinky našli pelhřimovští v jiných městech. „Osvědčilo se to v Chebu, Karlových Varech nebo v Sokolově. U nás to zavádíme jako pilotní projekt,“ uvedla. Jak má novinka fungovat? Více ZDE

Přechod na zelenou ekonomiku v Česku, tedy posilování udržitelného rozvoje a snižování environmentálních rizik, vyjde do roku 2030 podle expertních studií na jeden bilion korun, do roku 2050 pak na více než tři biliony korun. Zásadní proměnu bude přitom muset provést většina tuzemských sektorů ekonomiky. Vyplývá to z návrhů prorůstových opatření, které vydala Národní ekonomická rada vlády (NERV). Podle rady půjde v souvislosti s posilováním zelené ekonomiky ve světě o největší převedení kapitálu na novou agendu od druhé světové války. Více ZDE

Komise dnes přijala nové minimální hygienické normy pro materiály a výrobky, které přicházejí do styku s pitnou vodou. Použijí se ode dne 31. prosince 2026 na materiály a výrobky používané v nových zařízeních nebo v případě renovace nebo opravy starších zařízení. Tyto normy zabrání růstu mikroorganismů a sníží riziko vyplavování škodlivých látek do pitné vody.

Nové normy se budou vztahovat na materiály a výrobky určené k použití v nových zařízeních pro odběr, úpravu, skladování nebo rozvod vody nebo pro opravy, jako jsou například napájecí potrubí, ventily, čerpadla, vodoměry, armatury a kohouty. Tím se zvýší bezpečnost vody při konzumaci a sníží se administrativní zátěž pro společnosti, které vyrábějí příslušné materiály a výrobky, jakož i pro vnitrostátní orgány.

Doposud se v celé EU nedaří harmonizovat a výrobci byli nuceni žádat o různá schválení v každém členském státě, v němž chtěli prodávat své výrobky. Nová pravidla rovněž zjednoduší schvalovací činnost, kterou dříve vykonaly jednotlivé vnitrostátní orgány.

Materiály a výrobky, které splňují nové normy EU, obdrží EU prohlášení o shodě a zvláštní označení EU. Výrobek proto může být prodáván v celé EU bez jakýchkoli omezení souvisejících s možnými obavami o veřejné zdraví nebo životní prostředí.

Pozadí

Směrnice o pitné vodě byla v roce 2020 revidována a v lednu 2021 vstoupila v platnost v celé EU nová pravidla. Revidovaná směrnice zaručuje bezpečnější přístup k vodě pro všechny Evropany a zajišťuje nejvyšší normy pro pitnou vodu na světě v souladu s cílem nulového znečištění oznámeným v Zelené dohodě pro Evropu. Nová pravidla rovněž reagují na vůbec první úspěšnou evropskou občanskou iniciativu „Právo na vodu“, která shromáždila 1,6 milionu podpisů na podporu lepšího přístupu k nezávadné pitné vodě pro všechny Evropany.

Cílem směrnice je chránit zdraví občanů EU stanovením přísných norem kvality. Členské státy měly tuto směrnici provést ve vnitrostátním právu do 12. ledna 2023. Avšak k dnešnímu dni tak dosud neučinilo šest členských států. Komise s těmito členskými státy úzce spolupracuje, aby zajistila, že pravidla budou správně zohledněna ve vnitrostátních právních předpisech.

Další kroky

Poté, co Komise tyto tři akty v přenesené pravomoci přijala, mají nyní Evropský parlament a Rada dva měsíce na to, aby vznesly případné námitky. Pokud tomu tak není, akt v přenesené pravomoci vstoupí v platnost. Očekává se, že všech šest aktů bude po uplynutí těchto dvou měsíců zveřejněno v Úředním věstníku.

Probíhají práce na dalších metodikách a pokynech požadovaných směrnicí o pitné vodě, včetně toho, jak měřit mikroplasty a per- a polyfluoralkylové látky (PFAS) v pitné vodě.

Pro více informací

Prováděcí akty a akty v přenesené pravomoci

Směrnice o pitné vodě (2020/2184/EU)

Internetové stránky o směrnici o pitné vodě

Systém elektronického mýtného v České republice zavede od 1. března 2024 novou složku mýtných poplatků, která zohlední produkci emisí CO2 u vozidel podléhajících zpoplatnění. Změna je zavedena v souvislosti s implementací směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/362, jejímž cílem je podpořit další snižování produkce emisí CO2.

Změna mýtných sazeb se dotkne všech kategorií vozidel. Kromě dosavadních tří složek mýtného: poplatku za užití pozemní komunikace, poplatku za hluk z provozu a poplatku za znečištění ovzduší (dle normy EURO) bude nově zavedena čtvrtá složka, poplatek za emise CO2. V souladu s evropskou legislativou bude zavedeno pět emisních tříd CO2. V emisní třídě CO2 1 jsou poplatky nejvyšší, naopak emisní třída CO2 5 je určena pro vozidla s bezemisním provozem.

Vozidla s datem první registrace před 1. červencem 2019 a všechna vozidla kategorie M2 a M3 (autobusy) budou zařazena do emisní třídy CO2 1 a nemají nárok na zařazení do vyšší emisní třídy CO2 (2 až 5, s nižšími poplatky). Jejich provozovatelé nemusí podnikat žádné kroky, zařazení proběhne automaticky.

„Dopravcům, kteří provozují vozidla s datem první registrace po 1. červenci 2019, doporučujeme zkontrolovat dokumentaci vozidla od výrobce a následně ověřit s pomocí vyhledávače na stránce www.mytocz.eu/co2, zda nemají nárok na přeregistraci do vyšší emisní třídy CO2 s nižší mýtnou sazbou,“ upozornil Petr Chvátal, generální ředitel společnosti CzechToll.

Kontrola emisní třídy CO2 u vozidel registrovaných po 1. červenci 2019 není pro provozovatele vozidla povinností. Provozovatelům nehrozí žádné sankce, pokud budou provozovat vozidlo s nárokem na vyšší emisní třídu CO2, ale ponechají vozidlo zařazené v emisní třídě 1. Kontrolu a žádost o zařazení do vyšší emisní třídy CO2 mohou provést kdykoli v budoucnosti, pro podání elektronické žádosti není stanovena žádná lhůta.  

Požadavky pro zařazení do vyšší emisní třídy CO2 (2 až 5) nesplňují ani všechna vozidla s první registrací po datu 1. července 2019. Rozhodující je splnění parametrů směrnice, které pomůže ověřit Vyhledávač emisní třídy CO2, a doložení všech potřebných dokumentů. Vyhledávač emisní třídy CO2 bude spuštěn 20. ledna 2024 na stránkách www.mytocz.eu/co2.

Nový způsob výpočtu mýtného bude uveden do praxe od 1. března 2024. Změny se nedotknou systému množstevních slev.

Kolektivní systém ASEKOL za rok 2023 sesbíral rekordních 61,8 tisíc tun vysloužilých elektrospotřebičů. Tímto výsledkem splnil nejen celkovou kvótu sběru ve výši 65 % stanovenou zákonem, ale opět překročil i dílčí sběrové kvóty. Co se týče jednotlivých sběrových kategorií, podařilo se dosáhnout těchto výsledků:

• skupina 1 - zařízení pro tepelnou výměnu – 68,8 %
• skupina 2 - TV a monitory – 72,7 %
• skupina 3 - světelné zdroje – 68,0 %

Společnost ASEKOL těmito výsledky již více než 18 let potvrzuje své závazky k odpovědnému nakládání s elektroodpadem a nadále tak posiluje svou pozici v oblasti sběru a recyklace vysloužilých elektrospotřebičů. Dlouhodobě přináší inovace a hledá nové způsoby efektivního sběru a recyklace. Cílem je nejen plnění povinností stanovených legislativou, ale hledání nových způsobů vedoucích k trvalé udržitelnosti. V roce 2023 to bylo například spuštění nové mobilní aplikace na mobilní svozy pro občany vybraných lokalit. Na základě zpětné vazby obyvatel bude ASEKOL v této aktivitě pokračovat i v dalších letech.

Společnost ASEKOL se jako lídr v oblasti elektroodpadu svou činností významně podílí na ochraně životního prostředí a úspoře přírodních zdrojů. Úsporu na životním prostředí je možné vyjádřit environmentálním vyúčtováním na základě LCA analýzy. Díky recyklaci více než 61,8 tisíc tun elektroodpadu bylo dosaženo úspory více než 243 000 tun CO2. V případě přepočtu na primární suroviny díky recyklaci nemuselo být vytěženo 44,8 tisíc tun primárních surovin.

„Díky odpovědnému přístupu občanů ke třídění odpadu, husté sběrné síti a ekologické recyklaci minimalizujeme zátěž na životní prostředí a podporujeme cirkulární ekonomiku. Dosažené rekordní výsledky za uplynulý rok to jen potvrzují. Naše strategie nespočívá pouze ve splnění zákonných požadavků, ale v neustálém rozšiřování našich služeb, spoluprací jen s certifikovanými zpracovateli a podpoře osob se zdravotním postižením prostřednictvím chráněných dílen. Děkujeme našim klientům za dlouhodobou důvěru, partnerům a zaměstnancům za jejich úsilí. V neposlední řadě poděkování patří všem občanům, kteří poctivě třídí odpad.“ dodává Daniel Šafář, obchodní a marketingový ředitel společnosti ASEKOL.

Za rok 2024 bude pro desítky velkých českých společností poprvé povinné veřejně informovat o mnoha nefinančních aspektech jejich provozu. Mimo jiné o tom, jaký dopad má jejich činnost na životní prostředí. Do výroční zprávy za rok 2024 to budou muset uvést organizace s více než 500 zaměstnanci a všechny, které mají akcie na burze dostupné k obchodování veřejností. V dalších letech se tato povinnost rozšíří i na menší podniky, ale nepřímo se jich to týká už teď. Co přesně to společnosti bude znamenat? Co z toho vyplývá pro zákazníky a uživatele jejich produktů a služeb? A proč to vůbec země Evropské unie zavádějí? Jan Kaliba se ptá odborníků v pořadu Zaostřeno. Poslechněte si ZDE