Redakce www.tretiruka.cz byla oslovena s pomocí anonymního výzkumu v oblasti řízení rizik, životního prostředí a energetiky. Cílem projektu je zjistit aktuální stav a trendy v oblasti řízení rizik, EMS a energií ve firmách. Dotazník obsahuje celkem 34 otázek a je rozdělen do několika oddílů. Redakce ráda vyhověla a předem děkujeme čtenářům za účast. Další podrobnosti a online dotazník najdete ZDE

V roce 2016 Česká republika vyprodukovala 34,2 milionů tun všech odpadů, to je o 3 miliony tun méně než vloni. Z toho činily 1,4 milionů tun nebezpečné odpady a 32,8 milionů tun ostatní odpady. Na jednoho obyvatele ČR tak připadá ročně produkce 3 241 kg všech druhů odpadů.

Odpady obecně dokáže ČR využívat. Z 34,2 milionů tun všech odpadů bylo využito 85 %, z toho 82 % materiálově a 3 % energeticky. Na skládkách skončilo 9 % ze všech odpadů.

Vloni tvořil podíl komunálních odpadů na celkové produkci odpadů 16 %. Obyvatelé ČR jich v roce 2016 vyprodukovali 5,6 milionů tun, to je o více než 300 tisíc tun než v roce 2015. Každý občan ČR tedy v průměru ročně vyprodukuje 531 kg komunálního odpadu.

V roce 2016 jsme využili polovinu vyprodukovaných komunálních odpadů, z toho 38 % materiálově a 12 % energeticky.

Na skládkách skončilo 45 % komunálních odpadů, což je sice o 2 % méně než v roce 2015, ale stále není tento výsledek uspokojivý. MŽP předpokládá, že se situace bude nadále měnit s ohledem na od roku 2015 zavedené povinné třídění kovů a bioodpadu a na blížící se platný zákaz skládkování směsného komunálního odpadu, recyklovatelných a využitelných odpadů od roku 2024, který je v české legislativě již od roku 2014.

Podle MŽP Zásadně může přispět i schválení nového zákona o odpadech včetně v něm připravených nástrojů jakým je PAYT (Zaplatíš, kolik vyhodíš) nebo sběr odpadu Door-to-Door, který je připraven pro novou vládu.

Další informace:

• Link na produkci všech odpadů a komunálních odpadů za rok 2016 zde.

• Indikátory odpadového hospodářství 2016 najdete zde.

• Produkce odpadů v krajích za rok 2016 zde.

Řada českých měst řeší problémy s plastovými odpadky. Firmy, které je odvážejí k dalšímu zpracování, teď nemůžou odpad udat. Na trhu je ho totiž nadbytek a výkupní ceny plastu výrazně klesají. Hlavním důvodem je omezení dovozu vytříděných plastů do Číny. Právě tam každoročně míří až čtvrtina plastových odpadků z celé Evropy. Některé podniky proto navyšují městům platby za svoz tříděného odpadu. Více ZDE

Zdroj: ČRo

V časopise Moderní obec č. 10/2017 vyšel zajímavý článek „Česká voda do českých rukou? Hlavně to musí být ruce odpovědných profesionálů“. Text se zaměřil na některé aspekty, které s sebou přináší vlastnictví a provozování vodohospodářského majetku. Rozebírána je například často diskutovaná výše plateb za vodné a stočné, která by přitom neměla být jediným kritériem při posuzování celkové efektivity provozování vodovodů a kanalizací a vyváženosti smluvního vztahu mezi vlastníkem a provozovatelem vodohospodářského majetku.

Zdůrazňován je také fakt, že by v rámci kalkulace výše plateb za vodné a stočné měly být vytvářeny prostředky na opravu a obnovu vodohospodářské infrastruktury. Své vyjádření pro Moderní obec poskytli Ing. Oldřich Vlasák, ředitel SOVAK ČR, Bc. Markéta Ježková, tisková mluvčí Ministerstva zemědělství a Mgr. Pavel Drahovzal, výkonný ředitel Svazu měst a obcí ČR. Článek je doplněn i krátkým rozhovorem na téma nakládání s vodohospodářským majetkem obcí a měst s Ing. Josefem Malířem, který byl jedním z řečníků na semináři Fakta o vodě v Poslanecké sněmovně. Více se dozvíte zde – str. 12, str. 13 a str. 14.  

Zdroj: SOVAK ČR

Vláda se dnes vrátí k návrhu memoranda o rozvoji vozidel na stlačený zemní plyn (CNG). Stát a plynárenské společnosti se v něm zavazují spolupracovat při snižování rostoucího znečištění z dopravy. Komora OZE navrhuje, aby součástí memoranda byl i biometan, který má ještě nižší emise: ve srovnání se zemním plynem nejméně dva až čtyřikrát. Navíc se vyrábí v Česku, takže posiluje energetickou bezpečnost.

„Biometan je ještě čistší než zemní plyn, navíc si ho umíme vyrobit sami. V řadě vyspělých států už  biometan v dopravě využívají, například ve Stockholmu na něj jezdí městská doprava a taxíky. Navrhujeme proto, aby byl biometan součástí memoranda, které dnes projedná Vláda. Stát by měl vytvořit podmínky pro rozvoj biometanu a nasměřovat jeho použití do dopravy, kde má nejvyšší přínosy,“ uvedl Jan Habart, místopředseda Komory obnovitelných zdrojů energie.

Biometan je upravený bioplyn, který má stejné vlastnosti jako zemní plyn. Vyrábí se v bioplynových stanicích a lze ho distribuovat pomocí sítí pro zemní plyn nebo jej čerpat do aut na CNG (jako bioCNG, stlačený biometan). Biometan z odpadu je navíc biopalivem druhé generace. Při použití biometanu budou emisní úspory v dopravě minimálně dvojnásobné než při použití zemního plynu a  čtyřnásobné při využití biometanu z odpadů.

Výsledek jednání vlády: Projednávání bylo odloženo.

Ve dnech 2.–3. října 2017 proběhlo pravidelné pracovní setkání odborných útvarů sekce vodního hospodářství Ministerstva zemědělství s pracovníky vodoprávních úřadů obcí s rozšířenou působností, krajských úřadů a vojenských újezdů, za přítomnosti zástupců jednotlivých státních podniků Povodí. Jednání se uskutečnilo v hotelu Skalský dvůr na Vysočině.

Dokument ke stažení:

• Program(PDF, 175 KB)

• Vodohospodářské aktuality (Ing. Pokorný, Ing. Binhacková) (PPT, 504 KB)

• Kontrolní činnost a řešení „stížností“ na úseku VaK odborem dozoru a regulace vodárenství (Ing. Hospodka)  (PPT, 1 MB)

• Plánování v oblasti vod (Ing. Binhacková) (PPTX, 2 MB)

• Aktuality k čl. 4 odst. 7 směrnice 2000/60/ES (EU Pilot, Guidance dokument) - JUDr. Růzhová (PPT, 5 MB)

• Novela vyhlášky č. 428/2001 Sb. (Ing. Bogdanova) (PPT, 463 KB)

• Vodní díla z pohledu občanského zákoníku (Mgr. Tesner) (PPTX, 10 MB)

• Vodní díla z pohledu občanského zákoníku - abstrakt (Mgr. Tesner) (PDF, 194 KB)

• Novela stavebního zákona (Bc. Mareš) (PPTX, 393 KB)

• Dotazy (PPT, 247 KB)

ROZHOVOR V současné době se na půdě Evropské unie znovu otevřela diskuze nad životností a odolností elektrospotřebičů. Evropský parlament schválením usnesení ze začátku léta chce vytvářet tlak na výrobce elektroniky, aby své produkty vyráběli opravitelné, odolné a snadno recyklovatelné. „Téma prodloužení životnosti výrobků, a zejména elektrospotřebičů často zvedají politici, kteří se potřebují před volbami zviditelnit,“ říká generální ředitel Sdružení evropských výrobců domácích spotřebičů Radek Hacaperka, zároveň ale dodává, že výrobce by měl navrhovat své produkty tak, aby se k němu dostaly do výroby zpět v podobě recyklátů, protože to vyplývá z rozšířené zodpovědnosti výrobců.

Jak se Sdružení evropských výrobců domácích elektrospotřebičů a jeho členové staví k Usnesení o delší životnosti výrobků, které přijal Evropský parlament na začátku letošního léta?

Usnesení, na které se ptáte, není zatím legislativně závazné. Jedná se jen o politickou proklamaci Evropského parlamentu, která ještě musí projít Radou Evropy a Evropskou komisí. V podstatě se ale usnesení může stát součástí tzv. balíčku předpisů k oběhovému hospodářství.

Sdružení evropských výrobců domácích spotřebičů vytvořilo v Bruselu pracovní skupiny, jejichž součástí jsou významní evropští výrobci, ale zároveň i národní asociace. V rámci těchto pracovních skupin probíhají především odborná jednání a věřím, že odborná diskuze bude mít při vytváření právních předpisů dostatečnou váhu a nedojde k legislativně závazným nesmyslům.

Výrobci jsou často obviňováni z toho, že svým spotřebičům naprogramují životnost, existují podle Vás tzv. „kazítka“?

V diskuzích o „kazítkách“ velmi často používám jejich přirovnání k postavě Yettiho. Všichni o nich mluví, přitom u výrobků našich členů nikdy nebyly objeveny. Z praxe si nedokážu představit, že by výrobce pracoval při vývoji výrobku na naprogramování ukončení jeho životnosti. Vedle etického pochybení by se jednalo o další náklady, které by ve výsledku prodražovaly konečnou cenu produktu. „Kazítka“ jsou velmi často téma pro politiky, kteří se potřebují zviditelnit. Proto tvrdím, že se jedná o populismus.

Prodloužit životnost elektrospotřebičů – je to podle Vás reálný cíl za současného rychlého technologického vývoje? A jak si vysvětlujete, že výrobky mají v současné době kratší životnost, než výrobky produkované před 30 lety?

Opravdu se může v současnosti zdát, že životnost elektrospotřebičů je kratší. Na životnost spotřebičů má vliv několik faktorů.  Je to otázka morálního opotřebení, neskutečně rychlého technologického vývoje, a také omezování používání některých materiálů a postupů při výrobě. Kupříkladu současná evropská legislativa zakazuje použití některých látek, materiálů. A tato omezení mohou zkrátit životnost spotřebičů. Navíc životnost ovlivňují i některé vnější vlivy. Dobrým příkladem jsou pračky nebo myčky. Zde může životní cyklus ovlivnit i tvrdost vody nebo agresivita používaných detergentů. V neposlední řadě může být toto ovlivněno i správnou údržbou a používáním. Za posledních 25 let se vnímání elektrospotřebičů změnilo, dnes jsou spíše vnímány jako spotřební zboží.

Jak kratší životnost spotřebičů podle Vás ovlivňuje spotřebitel?

Každý výrobek potřebuje určitou údržbu a servis. Kdo má auto, jezdí s ním na pravidelné prohlídky. Pochybuji, že běžný spotřebitel věnuje své domácí elektronice stejnou péči jako autu. Kolikrát by stačilo, kdyby si spotřebitelé přečetli návod k použití a údržbě, podle kterého by se chovali.

Usnesení mimo jiné klade důraz na opravitelnost výrobků a její dostupnost. Oprava je často dražší, než koupě nového výrobku.

Náklady na opravu spotřebiče se skládají z ceny za náhradní díly a ceny za manuální práci. První krok opravy je identifikace závady a následuje její řešení. Při současném technologickém pokroku je potřeba vyškolit zaměstnance, mít přístroje na identifikaci poruchy a její opravy. Výrobky jsou natolik technologicky náročné, že oprava doma není téměř možná. Obecně se s pokrokem zvyšují nároky na techniky-opraváře. K tomu, aby se spotřebič dal opravit například za 10 let, je výrobce nucen skladovat náhradní díly. Za opravou výrobku je schovaná složitá logistika, kterou si široká veřejnost neumí představit a která nutně zvyšuje náklady na opravu.

Nemyslím si, že by oprava byla ale vždy dražší než jejich výměna. Pokud budeme srovnávat stejné spotřebiče od stejné značky, tak tomu tak není. Může se stát, že oprava dražších a kvalitnějších produktů po nějaké době bude nákladnější, než koupě levnějšího spotřebiče, který se prezentuje, že má stejné vlastnosti. Je potřeba ale porovnávat, zda se jedná o výrobek od stejně kvalitního výrobce. Tvrzení, že opravy jsou dražší, je jen zobecnění, kterého právě zneužívají politici, bez jakékoliv znalosti celého servisního řetězce a nákladů.

Evropský parlament by chtěl zavést tzv. štítky odolnosti, které by obsahovaly informace o životnosti, opravitelnosti a o tom, jak se spotřebitel o výrobek má starat. Je reálné definovat parametry, které by měl štítek obsahovat?

Bude velký problémy definovat parametry životnosti, které by se teoreticky měly uvádět na štítky. Při definici se musí brát v úvahu, při jakém provozu jsou výrobky užívány nebo jak jsou udržovány. To je přece individuální a nelze udělat jakýsi průměr. Jak lze definovat například běžný provoz pračky, sporáku?

Evropská unie si určitě najde cestu, jak nastavit tyto parametry, ale výsledek bude podobný jako u energetických štítků, které jsou nastavovány v laboratořích při určitém průměrném používání. Domnívám se, že štítky odolnosti budou představovat pouze modelovaný laboratorní výsledek a pro zákazníka nebudou relevantní informací při koupi.

Ve svých odpovědích jste zmínil tzv. morální opotřebení výrobku, spotřebitel má jednoduše své důvody k výměně spotřebiče. Může podle Vás výrobce ovlivnit znovupoužití nebo snadnější recyklovatelnost svého produktu?

Součástí evropského projektu Circular economy je, že výrobek zůstane co nejdéle v pomyslném kruhu oběhového hospodářství. Chtěl bych poukázat na to, že výrobce by měl designovat a vyvíjet své produkty tak, aby se k němu dostaly zpět do výroby v podobě recyklátů, popřípadě aby tu existovala možnost znovu výrobek použít.

Tomu ale nesmí bránit legislativa, která se v České republice připravuje. Do tvorby zákona o vybraných výrobcích s ukončenou životností vstupují různé zájmové skupiny hájící svůj lukrativní byznys, a které chtějí postavit tzv. Čínskou zeď mezi výrobce a zpracovatele, čímž tomuto záměru bude bráněno. Jestliže mají výrobci zodpovědnost za celý životní cyklus spotřebiče, tak by si měli se zpětně vybranými výrobky sami také nakládat. Postavením této Čínské zdi narušíme pomyslný kruh znovuvyužítí materiálů ze zpětného sběru elektrospotřebičů. A místo bohulibého záměru podpoříme zisky predátorů-oligarchů, pohybujících se na pomyslné hranici byznysu a politiky.

Čtěte také:

Opravitelnost zboží je pro Česko i EU hospodářská výzva (29.9.2017)

Autor: Jana Drábková

Zdroj: Odpadové fórum 10/2017

Rada se dohodla na vyjednávacích postojích k nařízení o sdílení úsilí a nařízení o využívání půdy, změnách ve využívání půdy a lesnictví (LULUCF). Těmito právními předpisy bude dosaženo snížení emisí skleníkových plynů v odvětvích, na něž se nevztahuje systém EU pro obchodování s emisemi (EU ETS).

Tyto předpisy Evropské unii umožní přiblížit se k dosažení jejího celkového cíle, jímž je snížit do roku 2030 emise alespoň o 40 % oproti úrovním v roce 1990, a tak i ke splnění jejích závazků v rámci Pařížské dohody o změně klimatu. Odvětví mimo ETS k dosažení tohoto cíle konkrétně přispějí tím, že do roku 2030 sníží emise o 30 % oproti úrovním v roce 2005.

Tiskové zprávy:

Polemizovat o potřebě kvalitní, komplexní a trvalé ochrany našeho společného životního prostředí je naprosto bezpředmětné. A jedním ze základních a nejdůležitějších preventivních nástrojů, které takovou ochranu zajišťují, je proces posuzování vlivů na životní prostředí (tzv. EIA). Investorům, kteří v procesu EIA vidí cestu k tomu, aby jejich záměr způsobil co nejmenší dopady a s  životním prostředím spíše souzněl, než aby vznikl a žil na jeho úkor, tento proces nepřekáží, ale počítají s ním již ve svých harmonogramech.

A jak to tedy s procesem EIA v průběhu let bylo, je a bude? Od 1. 7. 1992 až do 31. 12. 2001 byly procesy EIA zahajovány a vedeny podle původního zákona č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, podle kterého vydaná stanoviska neměla zákonem omezenou dobu platnosti. Doba platnosti starých stanovisek EIA pak bohužel nebyla omezena ani přechodnými ustanoveními zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, kterým byl původní zákon od 1. 1. 2002 nahrazen a ani v žádné z jeho dalších novel.

Stanoviska EIA zastarávají a stávají se neaktuálními vzhledem k měnícím se podmínkám životního prostředí. Omezení doby platnosti starých stanovisek EIA nebylo v naší zemi možné projednat a prosadit až do poloviny roku 2016, kdy i ti nejzarytější odpůrci tohoto logického kroku museli ustoupit pod tlakem, který přišel z Evropské komise.

Přestože většina starých stanovisek EIA podle zákona č. 244/1992 Sb. pro důležité dopravní stavby byla vydána už kolem roku 2000, dodnes mnohé z nich nedisponují pravomocným rozhodnutím, které bude stavbu umisťovat či povolovat. Navíc jsou tyto záměry v různém stupni přípravy – některé již mají územní rozhodnutí a probíhá stavební řízení, případně se stavební řízení připravuje, některé stavby však ještě územní rozhodnutí ani nemají.

České vnitrostátní právo v oblasti EIA bylo i po vstupu České republiky do Evropské unie dlouhou dobu v nesouladu s evropskou legislativou. Když na to Evropská komise v roce 2013 po 10 letech formálně upozornila a když se vyjednávalo o způsobu nápravy, požadovala zcela nekompromisně, aby byly zopakovány veškeré procesy EIA ke všem záměrům, které ještě nejsou finálně povoleny a které získaly stanovisko EIA v době, kdy nesoulad panoval. Při vyjednávání se naštěstí podařilo prosadit, že se pouze ověří soulad obsahu vydaných stanovisek EIA se současnými požadavky zákona.

Dne 1. 4. 2015 tak nabyl účinnosti zákon č. 39/2015 Sb., který novelizuje zákon č. 100/2001 Sb. a zajišťuje sladění vnitrostátních právních předpisů s evropskými. Nejzásadnější dopad měl tento zákon do navazujících řízení. Zajistil závaznost stanovisek EIA pro tato řízení, zajistil přístup dotčených spolků do těchto řízení, zavedl kontrolní mechanismus, který brání provádění změn záměrů bez patřičného posouzení, a zavedl výše uvedené ověřování stanovisek EIA, vydaných před nabytím účinnosti tohoto zákona. Zákon č. 39/2015 Sb. nezkomplikoval život těm, kteří již před procesem EIA připravují záměr tak, aby měl minimální možné střety se životním prostředím, ani těm, kteří po procesu EIA bezprostředně zahajují navazující řízení a kteří do navazujících řízení předkládají záměr v identické podobě, která byla v procesu EIA posouzena.

Požadavky na obsah stanoviska EIA zůstaly v novele téměř beze změny. Proto ověření souladu stanovisek vydaných dle zákona č. 100/2001 Sb. v období mezi 1. 1. 2002 a 31. 3. 2015 probíhá bez problémů na základě žádostí investorů. Celkem bylo za poslední dva roky vydáno více než 240 ověřovacích závazných stanovisek, z toho 77 k dopravním stavbám a další se průběžně připravují k vydání.

 Tento soulad ovšem není možné nalézt u starých stanovisek EIA vydaných podle původního zákona č. 244/1992 Sb. Problém se naštěstí až na výjimky netýkal soukromých investorů, ale prakticky výhradně dopravních staveb ve státní režii.

Vzhledem k postoji Evropské komise se ukázalo, že jedinou možností dalšího postupu bude opakování procesu EIA u většiny záměrů vydaných a posuzovaných podle zákona č. 244/1992 Sb., které dosud nemají pravomocné stavební povolení na hlavní stavbu, nebo dokonce nemají ani pravomocné územní rozhodnutí. Dosažení plošné výjimky pro dopravní stavby se stanoviskem EIA vydaným podle zákona č. 244/1992 Sb., bylo na základě jednání s Komisí zcela nereálné. Malý okruh velmi důležitých dopravních staveb byl ale přeci jen připraven na získání finálních stavebních povolení a u něj se podařilo vyjednat kompromis s Evropskou komisí.

V červnu 2016 schválila vláda novelu zákona č. 256/2016 Sb., s nabytím účinnosti 5. 8. 2017, která vložila nové ustanovení o speciálním postupu schvalování u vybraných klíčových dopravních staveb. Těm bylo umožněno požádat o stavební povolení, aniž by se nutně musel opakovat běžný proces EIA. Jednalo se o záměry z transevropské dopravní sítě, jejichž realizace je důležitá jak pro Českou republiku, tak i pro okolní státy, a které mají pravomocné alespoň územní rozhodnutí vydané nejpozději 31. 3. 2015. Nařízení vlády č. 283/2016 Sb. bylo schváleno 24. 8. 2016 a první stanovisko vydalo MŽP na konci listopadu 2016, poslední v polovině února 2017.

V nedávné době byla v souvislosti se změnami ve stavebním zákoně přijata další novela zákona č. 100/2001 Sb. dne 31. 7. 2017 zákonem č. 225/2017 Sb., účinnosti nabyde dne 1. 1. 2018. Hlavní změnou v oblasti EIA je možnost integrace procesu EIA do řízení podle stavebního zákona, konkrétně do společného územního a stavebního řízení s posouzením vlivů na životní prostředí, případně do územního řízení s posouzením vlivů na životní prostředí. Tato možnost výrazně přispěje k urychlení schvalovacího procesu, neboť se tím snižuje počet řetězících se (tj. vzájemně podmíněných) správních aktů. Budou-li proces EIA, územní řízení a stavební řízení zastřešeny vydáním jediného správního rozhodnutí, ubyde tím rovněž počet odvolacích řízení i soudních žalob. U významných záměrů se tedy může jednat o časovou úsporu v řádu i několika let, což je hlavní přínos této úpravy. Vedlejším přínosem je pak skutečnost, že integrovaný model automaticky přiměje investory předkládat do procesu EIA finálně připravené záměry, čímž dojde k významnému snížení následně předkládaných změn záměrů a s tím spojených komplikací a časových prodlev.

Poslední novinkou je tzv. transpoziční novela zákona EIA, která do našeho zákona EIA zapracovává mj. požadavky nové, tzv. revidované směrnice EIA. Jejím dalším cílem je pak zjednodušení, zefektivnění a urychlení procesu EIA tak, aby došlo ke zlepšení celého povolovacího procesu. Návrh zákona byl dne 5. 9. 2017 schválen Parlamentem ČR, 12. 9. 2017 byl podepsán prezidentem republiky a předpokládá se, že nabude účinnosti dne 1. 11. 2017.

První z hlavních změn je úprava definice tzv. navazujících řízení. Okruh navazujících řízení je nově stanoven v samotném textu zákona. Budou tak odstraněny pochybnosti o tom, jaké správní řízení je či není navazujícím řízením. Další podstatnou změnou je úprava tzv. podlimitních záměrů, tedy záměrů malého rozsahu. Zatímco dnes jsou všechny tyto záměry předkládány příslušnému úřadu k vyjádření, nově se bude příslušný úřad zabývat pouze těmi podlimitními záměry, které naplní stanovená kritéria. Předpokládá se snížení počtu těchto záměrů v rámci celé republiky ze stávajících cca 2000 na cca 300 ročně. Ke značnému urychlení procesu EIA dojde v důsledku zjednodušení institutu posudku, ve kterém dochází k odbornému, objektivnímu a oponentnímu zhodnocení dokumentace EIA. Posudek nebude nově samostatně zveřejňován, čímž dojde ke zkrácení procesu EIA o cca 45 dnů, u rozsáhlejších záměrů i o více. Dále dochází ke stanovení pevné, nově sedmileté doby platnosti stanoviska EIA, přičemž je zachována možnost periodického prodlužování v pravidelných pětiletých intervalech. Zároveň se novelou prodlužuje platnost stanovisek EIA vydaných v posledních letech z 5 na 7 let. A konečně, za účelem důsledné transpozice směrnice EIA a zpřehlednění právní úpravy, došlo i ke kompletní revizi přílohy č. 1, která obsahuje výčet záměrů, jež jsou předmětem posuzování. Dochází k přeskupení záměrů podle systematizace směrnice EIA, k omezení jejich počtu, a to především zrušením nadbytečného posuzování vybraných záměrů, které nejsou uvedeny ve směrnici EIA, a zavedením spodních limitů. Řada záměrů dosud posuzovaných v procesu EIA povinně nad rámec směrnice EIA, bude nově podléhat pouze zjišťovacímu řízení, ve kterém se teprve stanoví, zda je provedení procesu EIA nezbytné, čímž dojde k dalšímu výraznému snížení administrativní zátěže. Zároveň zákon dává více kompetencí institucím blíže k občanům a investorům, tedy krajským úřadům.

Po mnoha letech zdánlivého klidu prošla v posledních 3 letech EIA 4 novelami. Všechny tyto novely byly zásadní. První novelou se podařilo uvést české právo do souladu s evropským a zachránit tak stovky miliard korun z evropských fondů, jejichž odejmutí nám hrozilo kvůli ignoraci transpozice směrnice našimi předchůdci, další 3 novely znamenaly výrazné zjednodušení přípravy staveb v České republice. To vše však při pečlivém zachování environmentálních standardů ochrany životního prostředí.

Zdroj: Odpadove forum 10/2017

Autor: Petra Roubíčková, tisková mluvčí MŽP

CENIA sdělila informaci, že byl vydán datový standard pro ohlašování přepravy nebezpečných odpadů. Dále uvádíme, že bylo spuštěno přihlašování na podzimní semináře ISPOP. Semináře jsou určeny všem uživatelům ISPOP, na které se vztahuje ohlašovací povinnost z oblasti životního prostředí nebo výkon státní správy. Obsahem bude základní uživatelská práce s ISPOP - od registrace nového subjektu, přes registraci provozoven, přidání nového uživatele až po stažení PDF formulářů. Semináře nebudou obsahovat informace k ohlašování přepravy nebezpečných odpadů.

Emise do ovzduší z tepláren díky masivním investicím do modernizačních opatření za poslední dva roky významně klesly. K největšímu poklesu došlo u emisí prachu, které byly loni oproti roku 2014 nižší o více než třetinu. Podíl energetiky na celkových emisích suspendovaných prachových částic je již nevýznamný a bude dál klesat. Jejich rozhodujícím zdrojem jsou domácí topeniště a doprava.

Téměř 19 miliard korun, které provozovatelé tepláren od roku 2013 do konce loňského roku investovali do modernizace a ekologizace provozů, přinesly významné snížení emisí všech znečišťujících látek. Mezi lety 2014 a 2016 klesly emise oxidů dusíku z tepláren provozovaných členy Teplárenského sdružení ČR o 23 %, oxidu siřičitého o 32 % a prachu o 36 %. V letošním roce byly vynaloženy další investice a došlo k dalšímu poklesu emisí, který by měl pokračovat ještě několik let.

„Teplárny přestaly hrát v celkovém znečištění ovzduší významnou roli a čelí striktním regulatorním požadavkům EU na hranici technických možností. Rozhodujícími zdroji znečištění ovzduší jsou dnes jednoznačně doprava a domácí topeniště na pevná paliva, proti nimž nemá nikdo odvahu zasáhnout,“ upozornil předseda výkonné rady Teplárenského sdružení ČR Mirek Topolánek.

Rok 2016 byl přibližně o 11 % náročnější na vytápění než rok 2014. Kdybychom přepočetli emise na srovnatelné klimatické podmínky, byl by pokles emisí z tepláren ještě významně větší, než jaký udávají statistiky. V porovnání s rokem 1990 klesly emise z velkých zdrojů (tzv. REZZO1) do roku 2015 v případě oxidů dusíku o 83 %, oxidu siřičitého o 93 % a u prachu o 98 %. Kdysi bezkonkurenčně nejdůležitější zdroje znečištění tak dnes mají na stav ovzduší jen nevýznamný vliv.

“Velké továrny nejsou z hlediska ovzduší problém. Hlavními jsou lokální zdroje a doprava,“ uvedl nedávno pro Hospodářské noviny vedoucí odboru životního prostředí Martin Plíhal ke zlepšení ovzduší v Plzeňském kraji.

Suspendované prachové částice (PM2,5) v ovzduší jsou zdaleka největším zabijákem v Evropské unii i v České republice. Podle zprávy Evropské agentury pro životní prostředí byly v České republice v roce 2014 suspendované prachové částice PM2,5 zodpovědné za více než 10 tisíc předčasných úmrtí. Podle dat Českého hydrometeorologického ústavu za stejný rok pocházela více než polovina emisí těchto prachových částic z domácností a dalších více než 13 % z dopravy. Veřejná energetika se na celkových emisích podílela necelými 8 % a její podíl byl nižší než podíl zemědělství. Od roku 2014 však emise suspendovaných prachových částic z energetiky a průmyslu díky nasazení nejmodernějších filtrů dále významně klesly, v samotném teplárenství o více než třetinu.

„Jeden rodinný domek se starým kotlem na pevná paliva vypustí do ovzduší stejně prachu jako modernizovaná teplárna při výrobě tepla pro tři sta bytů. Řešením ale není vyměňovat staré uhelné kotlíky za nové, protože tím problém zamoření ovzduší jemnými prachovými částicemi jen konzervujeme na další desetiletí. Pokud chceme dýchat skutečně čistý vzduch, musíme s uhlím v lokálních topeništích skončit,“ řekl ředitel Teplárenského sdružení ČR Martin Hájek.

S ekologickým přínosem tepláren ostře kontrastuje jejich stále se prohlubující ekonomická diskriminace v rámci nejrůznějších „ekologických“ daní a poplatků, od nichž jsou lokální topeniště většinou paradoxně osvobozena, zatímco teplárny a tím i jejich zákazníci je platit musí.

Emise znečišťujících látek z tepláren:

Podíl sektorů na celkových emisích PM2,5 v roce 2014:

Dnes zahájila společnost FCC Česká republika provoz svého nového zařízení v Praze - Kyjích. Jedná se o sběrný dvůr s překladištěm odpadu, který momentálně slouží subjektům z živnostenské sféry, např. firmám podnikajícím v oblasti nakládání s odpady nebo ve stavebnictví. Výstavbu zařízení financovala společnost FCC Česká republika, s.r.o., která jej také provozuje.

Hlavní část areálu tvoří překládací hala se čtyřmi zásobními prostory, odpad z nich posléze putuje na vlastní koncové zařízení. Dále je zde sběrný dvůr se sedmi velkoobjemovými kontejnery pro odpady od drobných původců. K dispozici je i uzavřená certifikovaná mobilní sběrna s nádobami pro příjem nebezpečných odpadů. 

Celková projektovaná kapacita provozovny činí 95 tisíc tun odpadu ročně. Vybudováním sběrného dvora s překladištěm odpadu vznikne oficiální velkokapacitní prostor, s jehož využitím by hl. m. Praha mohlo počítat zejména v době přírodních katastrof, jako byly např. povodně v roce 2002. Překládací stanice v Praze-Kyjích, stejně jako v Praze-Ďáblicích, by se tak mohly stát součástí dlouhodobého systémového řešení nakládání s odpady na území hl. m. Prahy.

Provozovna slouží především zákazníkům z živnostenské sféry, tedy zejména firmám podnikajícím v oblasti nakládání s odpady. Dále je určena pro firmy zajišťující například stěhovací a úklidové práce, společnosti podnikající v oblasti stavebnictví, pro které je dovoz na v současnosti fungující - zejména středočeská - koncová zařízení dopravní zátěží, případně časově nebo ekonomicky neoperativní.

Do provozovny se budou svážet především odpady vzniklé od původců působících  na pravém břehu Vltavy. Vozidla s malým až  středním hmotnostním využitelným objemem nebudou muset díky této překládací stanici dojíždět na vzdálená zařízení. Naopak využijí, z časových i vzdálenostních důvodů, nový areál. Mělo by tedy dojít k úspoře produkovaných výfukových plynů při přepočtení svozu na tunokilometr a následném převodu na emise výfukových plynů. 

Sběrný dvůr s překladištěm odpadu vybudovala společnost FCC Česká republika na vlastním pozemku v Praze - Kyjích. Do provozu byl uveden v říjnu 2017. Celková projektovaná kapacita provozovny činí 95 tisíc tun odpadu ročně. V současnosti v areálu pracuje 10 zaměstnanců, při navýšení množství odpadů k přetřídění a přeložení zahájí práce i druhá směna. Překládací stanice je v provozu od pondělí do soboty, a to dle harmonogramu navážení.

Provoz – jak zařízení funguje

Nákladní automobil přiveze odpad do areálu a obsluha mostové váhy dá pokyn k jeho zvážení. Zákazník předloží průvodku k odpadu, obsluha provede vizuální kontrolu a dále kontrolu smluvního vztahu, zdali odpad odpovídá konkrétním podmínkám. Poté je odpad zvážen a řidič odjíždí na místo, kde bude odpad dotříděn (SD) nebo převzat k následnému odstranění (překládací stanice). Po složení odpadu je opětovně nákladní prostředek zvážen a na základě toho je vystaven vážní lístek, který je následně uložen v elektronické podobě z důvodu evidence odpadů do PC.

Odpady kategorie „ostatní“ včetně komunálních, které nelze využít, budou po naložení přepraveny velkoobjemovými kontejnery na zařízení k odstraňování odpadu. Odpad bude na provozovně pouze po dobu nezbytně nutnou pro jeho hrubé předtřídění a k akumulaci svozové dávky (která činí cca 20-24 tun). Recyklovatelné odpady, tedy dřevo, papír, plast železné a barevné kovy, budou po vytřídění odvezeny ve velkoobjemových kontejnerech k dalšímu využití.

Na překládací stanici by majoritně měly být naváženy odpady s katalogovým číslem 20 03 07. Tedy velkoobjemové odpady a odpady, ze kterých lze prostým strojním tříděním oddělit využitelné složky jako dřevní odpad nebo plast; a dále oddělit lehkou frakci určenou na koncová zařízení typu spaloven, cementáren nebo skládek. V neposlední řadě umožní tato překládací stanice oddělit těžkou frakci, tzn. stavební suť a např. zeminu.

Benefity pro hl. m. Prahu

Vzhledem k poloze překládací stanice, která je situována v těsné blízkosti malešické spalovny (Zařízení na energetické využití odpadů – ZEVO) provozované společností Pražské služby, a.s. (PS), se dá předpokládat budoucí úzká spolupráce obou zařízení. Překládací stanice je potenciálním producentem spalitelného odpadu, který by – díky svému předtřídění - nezatěžoval ekonomiku spalovny nadměrnou produkcí škváry. Naopak oddělená těžká  frakce by putovala na jiná koncová zařízení než ZEVO.

Vybudováním sběrného dvora s překladištěm odpadu navíc hl. m. Praha vznikne oficiální velkokapacitní prostor, s jehož využitím by mohlo počítat zejména v době přírodních katastrof, jako byly např. povodně v roce 2002. V tomto krizovém roce byly využívány jakékoliv, tedy i neschválené mezideponie, a to pro akumulovaný povodňový hygienicky závadný odpad. Tyto narychlo využité lokality se posléze musely nákladně dekontaminovat a sanovat. Překládací stanice v Praze-Kyjích, stejně jako v Praze-Ďáblicích, by se tak mohly stát součástí dlouhodobého systémového řešení nakládání s odpady na území hl. m. Prahy.   

FCC v ČR

Skupina firem FCC v ČR byla založena v roce 1988 v Rakousku. Od roku 2006 je jejím majitelem španělská firma FCC. V relativně krátkém období se stala jednou z nejvýznamnějších evropských firem, zabývajících se nakládáním s odpady a poskytováním komunálních služeb.

V České republice působí od roku 1992 a dnes je největší a nejperspektivnější firmou v odpadovém hospodářství. Firmy FCC v České republice obsluhují téměř 1,2 milionu obyvatel a nabízejí komplexní paletu služeb pro obce, podniky a živnostníky. Součástí nabídky služeb je zpracování druhotných surovin, provoz solidifikační jednotky a biodegradačních ploch. FCC v ČR mimo jiné zajišťuje sanaci starých ekologických zátěží, provoz a rekultivaci vlastních skládek.

Na konci října se odehrálo 22. zasedání Výboru pro biocidní přípravky s přijmutím deseti nových stanovisek. Ta budou sloužit k finálnímu rozhodnutí Evropské komise. Výbor se zaobíral účinnými látkami PHMB (1415; 4.7), Chlorofenem a Azoxystrobinem. PHMB byl schválen pouze pro typy výrobků 2 a 4, Azoxystrobin pak pro všechny typy výrobků 7, 9 a 10. Chlorofen nebyl schválen pro typ výrobků 2 a jeho schválení pro typ 3 je podmíněno naplnění jedné z výjimek čl. 5 odst. 2 nařízení o biocidech. Více ZDE

Vliv nařízení REACH a CLP na strategii udržitelnosti průmyslu

Agentura pro chemické látky nechala vypracovat studii zabývající se vlivem chemické legislativy na strategie udržitelnosti vybraných 19 společností. Z průzkumu vyplynulo, že nařízení REACH a CLP mají zásadní, avšak pouze nepřímý dopad na udržitelnost a obchodní strategie společností. Kandidátský seznam látek vzbuzující velké obavy má zejména dopad na poptávku na trhu a investory je využíván jako měřítko k porovnávání výkonnosti udržitelnosti. Iniciátorem inovací je právě kandidátský seznam, s ohledem na poptávku spotřebitelů po udržitelných a bezpečných výrobcích. Požadavky na trh a investory mají zase přímý dopad na integrované podnikové strategie podnikání v průmyslu, včetně strategií udržitelnosti.

Ke stažení: Report - ZDE

Registrace látek mezi MSP

S ohledem na blížící se termín poslední registrační vlny (31. 5. 2017) zadala Agentura pro chemické látky studii mapující ochotu malých a středních podniků zaregistrovat své látky. Průzkum jednoznačně poukázal na nejistotu spojenou s vysokými finančními nároky na registraci. I když si většina podniků (95 %) uvědomuje své povinnosti, bariérou pro registraci jsou pak náklady spojené se společným předložení dokumentace. Většina firem tak hledá alternativní řešení a racionalizuje svá portfolia látek a jejich objemy. ECHA problematiku vnímá vážně a snaží se nalézt odpovídající řešení. Ke stažení: Studie MSP - ZDE

Nový výkonný ředitel ECHA

Správní rada Evropské agentury pro chemické látky vybrala nového výkonného ředitele, kterým se stal Bjorn Hansen. Od roku 2003 působil Bjorn pro DG Environment na pozici vedoucího oddělení pro chemické látky. Od roku 2007 pak spolupracoval s agenturou ECHA a podílel se na rozvoji nařízení REACH. Jmenování proběhne v prosinci na zasedání správní rady.

Biocides Stakeholders' Day

Na konci záři pořádala agentura ECHA v Helsinkách tzv. „Biocides Stakeholders' Day“, jehož se zúčastnilo 150 účastníků osobně a další lidé jej sledovali online. Na programu jednání byly mj. endokrinní disruptory, biocidní přípravky, látky vyráběné na místě, ošetřené výrobky a mnoho dalších témat. Záznam z akce včetně prezentací je možné shlédnout zpětně na stránkách ECHA.

Ke stažení:

• Seminář - ZDE
• Program - ZDE
• Přednášející - ZDE

Dopady Brexitu

Plánované vystoupení Velké Británie z Evropské unie bude mít dopady i ve smyslu nařízení REACH, CLP a BPR. Za současných okolností bude od 30. Března 2019 pohlíženo na UK jako na tzv. třetí zemi, tedy zemi mimo EU se všemi svými důsledky. V této souvislosti byla na stránkách ECHA vytvořena speciální sekce, zabývající se touto problematikou. Více ZDE

Zvýšení množství vývozu nebezpečných chemických látek mimo EU

Po třech letech platnosti nařízení o předchozím souhlasu (PIC) byla zveřejněna hodnotící zpráva. V řeči čísel vzrostl počet oznámení o vývozu určitých nebezpečných chemických látek o 74 %, a to ze 4 500 v roce 2014, až na téměř 8 000 v roce 2016. Skutečnost předčila původní očekávání o 10 % nárůstu. Počet společností zapojených do PIC narostl z 390 na 1 177, zejména s ohledem na navýšení počtu dotčených látek v tzv. seznamu (příloha I PIC). Cílem nařízení je podporovat sdílenou odpovědnost a spolupráci v mezinárodním obchodu s nebezpečnými chemickými látkami a chránit lidské zdraví a životní prostředí na základě poskytování informací rozvojovým zemím o tom, jak bezpečně skladovat dopravovat, používat a likvidovat nebezpečné chemické látky. Ke stažení: Hodnotící zpráva PIC - ZDE

Aktuální informace z ECHA

Poslední vydání zpravodaje agentury ECHA se zaměřuje na čtyři důležité vývojové trendy týkající se biocidů. Dalšími tématy jsou například bariéry proaktivní aktualizace údajů REACH a CLP, nebo reforma amerických právních předpisů o chemických látkách. Ke stažení: Zpravodaj - ZDE

Environment Committee MEPs back a full ban on glyphosate-based herbicides by December 2020 and immediate restrictions on the use of the substance.

The Environment and Public Health Committee opposes the European Commission’s proposal to renew the controversial herbicide licence for 10 years. Instead, MEPs say the EU should draw up plans for a phase-out of the substance, starting with a complete ban on household use and a ban in use for farming when biological alternatives (i.e. “integrated pest management systems”) work well for weed control.

Glyphosate should be completely banned in the EU by 15 December 2020, even with the necessary intermediate steps, MEPs say.

Concerns over scientific assessments of the substance

The EU risk assessment process of renewing the substance’s licence was mired in controversy, as the UN cancer agency on the one side and EU food safety and chemicals agencies on the other pointed to different conclusions regarding its safety.

Moreover, the release of the so-called “Monsanto Papers” (Monsanto is the owner and producer of Roundup®, of which glyphosate is the main active substance), internal documents from the company, shed doubt on the credibility of some studies used in the EU evaluation on glyphosate safety, say MEPs.

The EU’s authorisation procedure, including the scientific evaluation of substances, should be based only on published, peer-reviewed and independent studies commissioned by competent public authorities, MEPs say. EU agencies should be beefed up in order to allow them to work in this way.

They also reiterate that all the scientific evidence that has been the basis for the positive classification of glyphosate and the proposed re-authorisation should be disclosed, given the overriding public interest.

The non-binding resolution was approved by 39 votes to nine, with 10 abstentions.

Next steps

The full House is to vote on the resolution on 24 October in Strasbourg. EU member states will vote on a Commission proposal to renew the marketing authorisation of glyphosate the following day.

A European Citizen’s initiative calling for a ban on the herbicide reached more than a million signatures in less than a year and will trigger a public hearing in Parliament in November.

Quick Facts

Glyphosate is an active substance widely used in herbicides. Patented in the early 1970s, it was introduced to the consumer market in 1974 as a broad-spectrum herbicide and quickly became a best-seller. Since its patent expired in 2000, glyphosate has been marketed by various companies and several hundred plant protection products containing glyphosate are currently registered in Europe for use on crops.

Agriculture accounts for 76% of the use of glyphosate worldwide. It is also widely used in forestry, urban and garden applications. Its exposure is on the rise, owing to the increase in the total volume used. People are exposed to glyphosate primarily by living near sprayed areas, through home use, and through diet. Glyphosate residues have been detected in water, soil, food and drinks and non-comestible goods, as well as in the human body.