Evropská komise vydala návrh revize směrnice o energetické účinnosti (tzv. EED II), ve které stanovuje cíle pro energetické úspory platné pro období let 2021–2030. Tato směrnice zavazuje členské státy Evropské unie ke snížení spotřeby energie. Na naplnění cílů směrnice se budou podílet všechny hospodářské sektory, tedy průmysl, doprava, služby, zemědělství, ale i veřejný sektor a domácnosti. Svaz průmyslu a dopravy ČR si nechal vypracovat rozsáhlou studii, která prokázala, že přijetí směrnice v navrhované podobě by mělo velké finanční dopady na českou ekonomiku. V nejpravděpodobnější variantě by bylo nutné vynaložit na dosažení potřebného objemu úspor energie investiční náklady ve výši 510 až 1025 miliard korun, cca 40–60 % by musel dotovat stát. Rizikový scénář návrhu směrnice náklady více než zdvojnásobuje. Svaz proto chce vyvolat diskuzi na evropské úrovni a zasazuje se o nastavení reálnějších cílů směrnice.

Evropská unie stále diskutuje několik variant finální podoby legislativy, a i studie tedy vyhodnocuje různé varianty nového cíle pro energetické úspory. Za nejkritičtější považuje ve směrnici Svaz průmyslu a dopravy ČR článek 7, který nastavuje pro Českou republiku plnění cílů, které by byly finančně značně náročné. Návrh Evropské komise totiž zavazuje členské země každý rok uspořit 1,5 % spotřebované energie z průměru let 2016, 2017, 2018. Podle tohoto návrhu by Česká republika musela do roku 2030 snížit spotřebu energie celkem o 73,5 PJ.

Podle studie prezentované Svazem průmyslu by však Česká republika byla schopna za období 2021–2030 bez účasti státu ušetřit 36 PJ energetické spotřeby. Další úspory energie do požadovaných 73,5 PJ budou vyžadovat podporu od státu.

Celkové investiční výdaje na úspory nutné ke splnění stanoveného cíle i podíl veřejné podpory na těchto výdajích závisí na tom, do jakých opatření budou chtít firmy, domácnosti či stát investovat a jak účinné v šetření energií budou. Studie vyčísluje potenciál úspor celkem 37 různých opatření, od výměny žárovek po mnohamilionové investice například do kogeneračních jednotek, které umožňují sdruženě vyrábět elektřinu a teplo. „Firmy a další subjekty se sami rozhodují, kolik do úspor energie investují a jaká úsporná opatření zvolí. Podniky přitom budou jistě zohledňovat své dlouhodobé plány, investice do zaměstnanců a udržení podniku,“ vysvětluje Bohuslav Čížek, ředitel Sekce hospodářské politiky Svazu průmyslu a dopravy ČR.

Při nejúspornější variantě, pokud budou všechny subjekty ve svých investicích do energeticky úsporných opatření maximálně efektivní, vyjdou tato opatření celou Českou republiku na 510 miliard korun. Pokud se však nezvolí ideální varianty úsporných opatření, například protože firmy či domácnosti nebudou mít dostatečné informace, vyčísluje studie Svazu průmyslu celkové náklady na dosažení potřebného objemu úspor energie pro Českou republiku až na 1025 miliard korun.

Aby ČR energetických úspor dosáhla, musí se aktivně zapojit i stát Česká vláda se již v roce 2013 rozhodla pro tzv. alternativní schéma dosahování energetických úspor. Odpovědnost za jejich plnění tedy přebírá stát prostřednictvím vládních rozhodnutí, který se snaží iniciovat energetické úspory především formou dotačních programů. Při optimálním zvolení všech opatření tak bude minimální finanční účast státu dosahovat 190 miliard korun, v nejdražší variantě až 660 miliard korun. „Tyto částky se vztahují k nejpravděpodobnější variantě navrhované směrnice. Pokud by se však Evropská komise rozhodla přijmout nejpřísnější ze zvažovaných variant, mohly by se náklady na energetické úspory vyšplhat na více než dvojnásobek,“ upozorňuje na rizikový scénář Čížek.

Finální podoba legislativy bude mít v letech 2021-2030 výrazný vliv na rozložení investic v české ekonomice. Vzhledem k obrovským nákladům se to projeví nejen u individuálních subjektů, ale může výrazně zasáhnout i do veřejných financí, státního rozpočtu atd.

Čtěte také:

V Evropském parlamentu (EP) existují dvě podoby návrhů novelizace směrnice o energetické účinnosti, o které se bude uvnitř EP hlasovat 28. listopadu. Tvorba textu je doprovázena vnitřními rozbroji mezi hlavními politickými skupinami EP i uvnitř nich. Směrnice o energetické účinnosti je vnímána jako jedna z klíčových energetických legislativ EU, mj. i pro naplnění cílů Pařížské dohody. Více ZDE

Pražské služby chystají velkou modernizaci malešické spalovny. Během příštích pěti let plánuje městská firma Prahy nalít do spalovny dodávající teplo a proud do 18 tisíc pražských domácností 2,8 miliardy korun. Část investice si Pražské služby zaplatí samy, zbytek peněz si hodlají zajistit zvenčí. Důvodem je stárnoucí provoz spalovny.

„Zařízení pro energetické využití odpadu Malešice je v nepřetržitém provozu již více než dvacet let, přičemž některé využívané technologie jsou starší než 25 let.

Zařízení se tak blíží k hranici své životnosti a vyžaduje generální obnovu jak v oblasti termického zpracování odpadu, tak i v oblasti čištění spalin,“ uvádí dokument Pražských služeb, který má deník E15 k dispozici.

Investice do spalovny má mít vedle modernizace i pozitivní dopad na životní prostředí. Po její realizaci se totiž mají podle plánů Pražských služeb snížit emise zařízení. Investice nebude mířit do takzvané kogenerační technologie na výrobu tepelné a elektrické energie, která je ve spalovně se sedmi lety provozu jedním z nejmladších článků. Ročně se v Malešicích spálí přes tři sta tisíc tun pražského odpadu. Spalovna je v provozu od roku 1998.

Zdroj: E15

Radnice ve Šternberku na Olomoucku nesouhlasí se záměrem společnosti ADI OIL vybudovat ve městě první technologii na výrobu minerálního oleje z nerecyklovatelného plastového odpadu v Česku. „Vadí nám umístění plánovaného provozu v těsném sousedství obytné zástavby a nejasnosti ohledně jeho dopadu na životní prostředí,“ řekl starosta Šternberka Stanislav Orság (ODS). Plánovaný provoz na západním okraji Šternberka má ročně zpracovat až 348 tun plastového odpadu. „Minerální olej je využitelný jako meziprodukt pro výrobu chemických látek v petrochemickém průmyslu, jeho odběratelem budou rafinérie,“ uvedla společnost ADI OIL. Technologie na přeměnu drceného plastového odpadu v minerální olej má produkovat plyn, který bude spalován. Projekt firmy ADI OIL je v procesu posuzování vlivů na životní prostředí EIA. Více ZDE

Zdroj: ČT24

Praha prodá podíl zhruba 24 procent v Pražské teplárenské firmě EP Infrastructure ze skupiny EPH Daniela Křetínského. Od firmy AVE CZ z Křetínského holdingu EP Industries zároveň odkoupí 19,3 procenta Pražských služeb. Získá tím téměř stoprocentní podíl ve firmě, která zajišťuje zpracování komunálního odpadu v Praze a vlastní Malešickou spalovnu. Záměr dnes schválili pražští radní, koncem listopadu o něm bude rozhodovat zastupitelstvo. Mluvčí EPH Daniel Častvaj řekl ČTK, že firma se k transakci zřejmě vyjádří, až ji schválí zastupitelstvo.

Podle radního pro majetek Karla Grabeina Procházky (ANO) magistrát podle cenových odhadů na směně vydělá 1,6 miliardy korun a po transakci bude vlastnit zhruba 98 procent Pražských služeb. Zbylá dvě procenta chce získat od drobných akcionářů.

Vyjednávání o transakci trvala rok, nyní obě strany dospěly k dohodě. Magistrát teď prostřednictvím společnosti Pražská plynárenská holding podle Procházky vlastní v Pražské teplárenské zhruba čtvrtinový podíl ohodnocený na 3,1 miliardy korun.

Energetický a průmyslový holding Daniela Křetínského drží v Pražských službách 19,3 procenta v hodnotě 1,48 miliardy Kč. Zbytek akcií vlastní hlavní město a menšinu drobní akcionáři. Praha je bude moci po získání více než 90 procent akcií dotlačit k prodeji podílů prostřednictvím takzvaného squeeze-outu.

Rozdíl v hodnotě podílů je asi 1,6 miliardy korun, které by Praha na transakci měla vydělat. Podle Procházky je pro město výhodné vzdát se minoritního podílu v Pražské teplárenské, kde dávno ztratila manažerskou kontrolu, a namísto toho stoprocentně ovládnout Pražské služby. "Je to pro nás jedna z nejdůležitějších společností z hlediska své činnosti pro občany hlavního města," uvedl radní. Dodal, že hlavní výhodou stoprocentního ovládnutí firmy by byla možnost přímého zadávání zakázek na svoz odpadu bez nutnosti vypisovat veřejná výběrové řízení. To by městu podle Procházky mohlo ušetřit miliardové částky.

"Je důležité, že si tím definitivně pojistíme i malešickou spalovnu, protože v minulosti reálně hrozilo, že o ni město přijde," uvedl radní. Doplnil, že teplo je regulovanou komoditou, takže nehrozí skokové zvýšení cen, a součástí dohody je zachování míst v dozorčí radě Pražské teplárenské pro zástupce hlavního města.

Podle analytika Petra Hlinomaze v transakci bylo zřejmě motivací pro Prahu získání absolutní majority ve společnosti Pražské služby a bylo jen otázkou času, kdy se tak stane. Otázka finančního zisku z prodeje byla podle něj asi spíše druhořadá. "V budoucnu by tak občané Prahy mohli být ušetřeni matoucích zpráv o ukončení svozu odpadu v té které části města, o nutnosti uzavření nové smlouvy s jinou společností a podobně," řekl.

Podnikání v teplárenství je pak podle něj do určité míry cenově regulováno Energetickým regulačním úřadem. "A je na jednotlivých teplárenských společnostech, aby byly schopny před úřadem obhájit strukturu a výši nákladů, které pak promítnou do cen tepla pro konečného zákazníka," dodal.

Pražská teplárenská je jednou z největších českých teplárenských společností a v Praze pokrývá téměř čtvrtinu trhu s tepelnou energií. Teplo dodává pro více než 224.000 domácností, administrativních budov, průmyslových podniků, školských a zdravotnických zařízení a dalších subjektů. Loňský čistý zisk firmy činil 2,7 miliardy korun.

Pražské služby zajišťují svoz a zpracování odpadu pro zhruba dvě třetiny metropole, zbytek zajišťuje právě Křetínského AVE CZ a její subdodavatelé. Čistý zisk Pražských služeb loni činil 106,2 milionu korun.

Zdroj: ČTK

V Úředním věstníku Evropské unie vyšla dnes Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2102 ze dne 15. listopadu 2017, kterou se mění směrnice 2011/65/EU o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních (L 305/8). Směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie. Směrnice stahujte ZDE

V jeden čas, na jednom místě máte příležitost konzultovat své záměry či jen načerpat informace o dotačních titulech z nejžádanějších operačních programů a jiných zdrojů dotací v České republice. Zástupci organizací administrujících příslušné dotační tituly na Vás budou připraveni u jednotlivých konzultačních stolků.

Můžete konzultovat OP Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost (API), Integrovaný regionální operační program (CRR), OP Zaměstnanost (MPSV), OP Životní prostředí (SFŽP), programy Ústeckého kraje, Program rozvoje venkova (SZIF), nástroje Aktivní politiky zaměstnanosti (ÚP), národní dotace MPO, programy agentur CzechInvest, CzechTrade, TA ČR ad.

Veletrh proběhne 23. listopadu od 9 do 15 hodin v Ústí nad Labem - Univerzita J. E. Purkyně, Pasteurova 1 (budova rektorátu: zasedací místnost č. 1.14).

Dokument ke stažení:

Veletrh dotačních příležitostí - Ústí pozvánka

Evropský parlament odhlasoval koncem minulého týdne zásadní nařízení legislativního balíčku k oběhovému hospodářství, kterým se stanoví pravidla pro dodávání hnojivých výrobků s označením CE (ozn. pro Cirkulární ekonomiku) na trh.

Pro výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI), kde byl stínovým zpravodajem europoslanec Pavel Poc, byla klíčová především otázka kontaminantů. Kontaminující látky v hnojivových výrobcích se hromadí v životním prostředí a vstupují do potravinového řetězce. Jsou tak velmi nebezpečné pro zdraví lidí i zvířat. 

Mezi těmito látkami je problematické především kadmium (Cd), které se nachází ve většině minerálních fosforečných hnojiv. Kadmium se z hnojiv dostává do půdy a je přijímáno rostlinami. Ze zemědělských plodin pak kadmium už nelze nijak odstranit a dostává se do potravin. Závěry Evropské agentury pro bezpečnost potravin (EFSA) potvrdily, že právě jídlo je dominantním zdrojem expozice kadmiem - maximální doporučený příjem je pak překročen u většiny evropské populace. „Volba je jednoduchá – buď kadmium odstraníme z hnojiv, nebo ho sníme a ono se nám uloží v těle. Lidské zdraví musí mít přednost před zisky z dovozu nekvalitních fosfátových surovin," říká Pavel Poc.  Kadmium je těžký kov a karcinogen I. třídy, má teratogenní účinky, akumuluje se v těle, poškozuje ledviny a kostní tkáň, imunitní i kardiovaskulární systém. Nařízení konečně zavádí přísnější limity pro přítomnost tohoto prvku ve fosforečných hnojivech – snížení obsahu na 40 mg/kg bude dosaženo po šesti letech a na 20 mg/kg po šestnácti. „Návrh, který jsem prosadil ve výboru pro životní prostředí byl samozřejmě ambicióznější, ale v rámci Parlamentu nebylo možné dosáhnout lepšího kompromisu,“ dodává k dosaženému výsledku Poc.

Systém definovaných použitelných surovin přispěje ke garanci bezpečnosti výrobků. Národní předpisy budou zachovány a dávají tak podnikatelům větší možnost se rozhodnout, zda budou své výrobky označovat značkou CE.

V září tohoto roku se strhla velká vlna obav, o tom jak to bude s dichromanem? Bude se smět ještě používat a pro jaké účely použití? Proč to tak je?

To jakým způsobem se regulují nebezpečné chemické látky na území Evropské unie, nám ukládá nařízení REACH, které platí od roku 2007. Jedním z nástrojů jak regulovat zvlášť nebezpečné látky v Evropě je proces autorizace. Jedná se o tzv. SVHC látky neboli látky vzbuzující mimořádné obavy uvedené v příloze XIV tohoto nařízení. Pokud je látka označena jako SVHC, splňuje jednu z následujících nebezpečných vlastností: CMR vlastnosti (karcinogenita kategorie 1A či 1B, mutagenita v zárodečných buňkách kategorie 1A či 1B, toxicita pro reprodukci kategorie 1A či 1B), PBT vlastnost (persistentní, bioakumulativní a toxická), vPvB vlastnost (vysoce persistentní a vysoce bioakumulativní), vlastnosti vzbuzující obdobné obavy jako CMR, PBT či vPvB látky (např. látky narušující endokrinní činnost).

Cílem procesu autorizace je ujistit se, že je riziko vyplývající z používání SVHC látky adekvátně kontrolováno a že dojde k postupnému nahrazení této látky jinou, pokud existují komerčně dostupné alternativy. K tomu, aby se látka ocitla v příloze XIV nařízení REACH, předchází celá řada kroků, z nichž některé je možné ovlivnit.

Na začátku členský stát či Evropská agentura pro chemické látky ECHA oznámí na webu svůj záměr připravit dokumentaci podle přílohy XV nařízení REACH k identifikaci látky jako SVHC. Následuje veřejná konzultace na stránkách agentury týkající se hlavně klasifikace dané látky trvající 45 dnů. Členský stát či ECHA odpoví na jakékoliv připomínky a podstoupí je Výboru členských států, který rozhodne, zda bude látku identifikovat jako SVHC. Výbor předá své stanovisko Evropské komisi, která ho zohlední a podle toho látku zařadí či nezařadí na tzv. Kandidátský seznam dostupný na webu ECHA.

Dalším krokem je prioritizace „kandidátských“ látek k zařazení do přílohy XIV nařízení REACH. Prioritu mají při tom látky PBT, vPvB, látky s širokým spektrem použití či velkotonážní látky. Seznam prioritních látek je zveřejněn na webu ECHA s následnou tříměsíční veřejnou konzultací. V této fázi se rozhoduje o zařazení látky do přílohy XIV nařízení REACH, a to včetně výjimek a datu zániku. Výbor opět předá své stanovisko komisi, která ho zohlední a rozhodne o tom, zda látku do přílohy XIV zařadí či nikoliv. Každá látka uvedená v příloze XIV až na uvedené výjimky podléhá povolení a po dni zániku již nesmí být nadále bez povolení uváděna na trh pro dané použití či používána ani jedním článkem v dodavatelsko-odběratelském řetězci. Příloha XIV obsahuje u každé látky 2 důležitá data – datum nejzazšího podání žádosti o povolení a datum zániku. V případě, kdy je žádost o povolení podána do data nejzazšího podání žádosti, je možné látku uvádět na trh/používat i po datu zániku, dokud Evropská komise nerozhodne o povolení.

Žádat o povolení může nejen výrobce či dovozce, ale i následný uživatel. Žádost zahrnuje celou řadu dokumentů např. zprávu o chemické bezpečnosti, analýzu alternativ, příp. také plán náhrad a socioekonomickou analýzu a další dokumenty. Vždy se žádá o povolení konkrétního použití dané látky a je udělené jen na omezenou dobu v řádu let. Pokud chce žadatel dál počítat s možností používání této látky, musí minimálně 18 měsíců před koncem povolené lhůty zažádat o přezkum. K přezkumu může ale dojít také i v případě, kdy se objeví nové zásadní informace mající vliv na udělené povolení.

Příloha XIV nařízení REACH v současné chvíli obsahuje 43 položek, mezi nimiž figurují také hodně diskutované šestimocné sloučeniny chromu. Tyto látky jsou široce používané v různých průmyslových odvětvích, např. v chemickém, leteckém či automobilovém průmyslu, v elektronice, litografii atd. U některých z těchto látek lze pro některá použití uplatnit výjimku z autorizace, jako je např. dichroman sodný a jeho použití jako laboratorní činidlo (stanovení CHSK), což spadá pod vědu a výzkum v případě tonážního limitu menším než 1 t/rok a kontrolovaných podmínek. Když má však dichroman jiné použití, na které výjimku uplatnit nelze, je nutné o povolení žádat. Nejzazší datum podání žádosti u této látky bylo 21. března 2016 a datum zániku 21. září 2017. To tedy znamená, že již není možné tuto látku používat bez povolení daného použití nebo bez podané žádosti o povolení před 21. březnem loňského roku, pokud tedy Evropská komise zatím nevydala rozhodnutí.

Zatím zde bylo zažádáno o povolení některých použití různými společnostmi, kde již v některých případech bylo povolení uděleno, např. použití dichromanu draselného v optoelektronických komponentech, kde bylo povolení uděleno na cca 7 let. U několika dalších se zatím stále čeká na rozhodnutí Evropské komise.

Závěrem je nutno zmínit, že proces autorizace má vést k používání bezpečnějších látek a tudíž snížit jejich dopad na zdraví lidí, ale na druhou stranu je někdy těžké hledat adekvátní náhrady za tyto látky, jak z hlediska ekonomického, tak i technologického. A právě v případě šestimocných sloučenin chromu, které mají bránit korozi např. v letectví, můžou být dopady špatně zvolené alternativní látky fatální.

Čtěte také v Odpadovém fórum:

• Rozhovor s Jaroslavem Pašmikem

• Polemika: Zákaz importu odpadů do Číny

• Předcházení vzniku stavebních odpadů v územích obcí a DSO Horažďovicko

• I příští rok nabídne OPŽP dotace na lepší hospodaření s odpady

Autor: Ing. Zuzana Asresahegnová, Ph.D., MEDISTYL spol. s r.o.

Zdroj: Odpadové fórum 11/2017

Největší změna v českém stavebnictví za poslední desítky let odstartuje od 1. ledna 2018. Všechny veřejné budovy, které se začnou od tohoto data stavět nebo rekonstruovat, budou muset být v energetickém standardu blízkém nule. V praxi to znamená, že budou muset šetřit energii jako současné nízkoenergetické domy a navíc jí budou muset vyrobit stejně nebo téměř stejně, kolik jí pro svůj provoz spotřebují. Více ZDE

Ministerstvo dopravy zpracovalo Koncepci vodní dopravy pro období 2016 – 2023 (dále jen „Koncepce“), která je první koncepcí zaměřenou na sektor vodní dopravy v České republice a která vychází ze schválené Dopravní politiky ČR pro období 2014 – 2020 s výhledem do roku 2050.  Koncepce identifikovala jako hlavní příčinu významného poklesu přeprav v posledních dvaceti letech nedostatečnou spolehlivost splavnosti vodní cesty 
v úseku Ústí n/L – státní hranice. V tomto úseku je potřebné omezit závislost vodní dopravy na klimatických podmínkách, tzn. nutnost řešit splavnost v obdobích s nižšími vodními stavy.

Technický posudek tzv. bezjezových variant projektového řešení Plavebního stupně Děčín 
a Technický posudek tzv. bezjezových variant 2 a 2a projektového řešení Plavebního stupně Děčín, ČVUT, 2014 potvrdily závěr, že k dosažení potřebných plavebních podmínek 
v kritickém úseku Labe státní hranice ČR/SRN – Střekov respektujících legislativní parametry vyžadované pro vodní cestu je s ohledem na absenci jiného technického řešení nezbytné provést stavební úpravy na řece Labi v podobě výstavby plavebního stupně 
v Děčíně. S ohledem na to je záměr Plavebního stupně Děčín (dále jen „PSD“) v Koncepci navrhován jako jediná možnost k zajištění potřebných parametrů splavnosti dolního toku Labe.

V rámci zpracování SEA hodnocení ke Koncepci byl identifikován významně negativní vliv opatření Koncepce "Realizace stavebních opatření odstraňujících úzká místa omezující plavební provoz" zahrnujícího návrh záměru Plavební stupeň Děčín na lokality soustavy Natura 2000. Koncepce vodní dopravy se v důsledku zařazení předmětného opatření dostává do střetu dvou veřejných zájmů. Jedná se o předpokládaný veřejný zájem na rozvoji vodní dopravy a veřejný zájem na ochraně lokalit soustavy Natura 2000 významně negativně ovlivněných schválením, resp. prováděním Koncepce vodní dopravy. V návaznosti na požadavek článku 6 odst. 4 směrnice 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin je před schválením koncepce s významně negativním vlivem na lokality soustavy Natura 2000 nezbytně nutné mj. doložit a prokázat naléhavé důvody převažujícího veřejného zájmu. Z tohoto důvodu byl zpracován následující podkladový materiál Koncepce vodní dopravy pro období 2016 – 2023 a její významně negativní vliv na lokality soustavy Natura 2000, popis a zhodnocení dotčených veřejných zájmů z hlediska směrnice Rady 92/43/EHS, který má poskytnout vládě České republiky podklad pro posouzení váhy výše uvedených dotčených veřejných zájmů, tedy zda z jejího pohledu v daném případě existují naléhavé důvody převažujícího veřejného zájmu na schválení Koncepce vč. opatření "Realizace stavebních opatření odstraňujících úzká místa omezující plavební provoz" zahrnujícího návrh záměru Plavební stupeň Děčín či je převažujícím veřejným zájmem zájem na ochraně významně negativně ovlivněných lokalit soustavy Natura 2000. 

Na základě tohoto podkladu je nezbytné, aby Vláda ČR rozhodla o převažujícím veřejném zájmu definovaném v bodě 4. nebo 5. předloženého materiálu.
V Koncepci obsažený Plavební stupeň Děčín je klíčový projekt pro existenci plavby. Důsledkem přijetí Varianty B by bylo ukončení záměru zlepšení plavebních podmínek – Plavebního stupně Děčín, který bude ponechán v současném stavu. Zachování současného stavu však povede k útlumu vodní dopravy či její úplnému zastavení. Důsledkem přijetí varianty A by bylo nevratné zničení fenoménů, které se Česká republika zavázala chránit dle příslušné evropské legislativy a bude znamenat rozpor s jejím hlavním cílem, kterým je přispívat k zachování biodiverzity EU.

Podmínkou schválení koncepce s významnými negativními vlivy na lokality soustavy Natura 2000 je dle ustanovení § 45i odst. 9 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, uložení a zajištění kompenzačních opatření, které bude předloženo vládě do konce února 2018. V současnosti proto není možné stanovit finanční náročnost na realizaci kompenzačních opatření.

Dokument ke stažení:

Česko zvažuje, jestli se přidá k žalobě proti novým emisním limitům pro spalování hnědého uhlí. Úpravy elektráren i tepláren by stály desítky miliard korun. Přísnější limity začnou platit v roce 2021 a dotknou se provozu víc než stovky zdrojů. Energetické firmy budou mít možnost žádat o výjimky - ty ale nedostanou automaticky. Nová pravidla se týkají všech zdrojů o výkonu přes 50 megawattů. Kromě elektráren k nim patří i některé teplárny. Více v reportáži na ČT24 ZDE

Zdroj: ČT24

V příštím roce bude již čtvrtý rok v řadě pokračovat stagnace cen tepla. Ceny tepla vyrobeného ze zemního plynu zůstanou v příštím roce většinou stejné nebo se v některých případech i sníží. V případě tepláren, které používají uhlí, se očekává zachování letošní ceny tepla nebo jen mírný meziroční růst pod hranicí inflace. Na rozpočty domácností tak bude mít podstatný vliv to, jaká bude letos zima. Její začátek zatím odpovídá dlouhodobému průměru.

„Vývoj cen tepla v roce 2018 bude velmi podobný jako v předcházejících 3 letech. Ceny tepla vyrobeného z uhlí budou převážně stagnovat nebo vykáží jen mírný meziroční nárůst do úrovně inflace. V případě tepla vyrobeného ze zemního plynu očekáváme stagnaci a v některých případech i pokles ceny,“ uvedl ředitel Teplárenského sdružení ČR Martin Hájek.

Ceny tepla se daří držet na přijatelné úrovni, přestože teplárny masivně investují do modernizace svých provozů a snižování emisí znečišťujících látek. Od roku 2013 do konce loňského roku investovaly teplárny již téměř 19 miliard korun a letos budou proinvestovány další nemalé prostředky. Ke stabilizaci cen tepla přispívají i rekonstrukce tepelných sítí, letos se podařilo nahradit více než 15 kilometrů tras parních rozvodů hospodárnějšími horkovodními či teplovodními rozvody.

Teplárny, elektrárny, závodní energetiky a plynové kotelny zásobují teplem pro vytápění a ohřev teplé vody už přes 1,7 milionu domácností. Zhruba 55 % tepla pro byty se v teplárnách vyrábí z uhlí, třetina ze zemního plynu. Dalších přibližně sedm procent tvoří biomasa a čtyři procenta připadají na teplo ze zařízení pro energetické využití odpadů, druhotných zdrojů energie a ostatních paliv.

Průměrná čtyřčlenná domácnost v bytovém domě ročně spotřebuje 25 GJ tepla na vytápění a ohřev vody. Podle šetření Českého statistického úřadu se náklady na vytápění a ohřev vody podílejí na celkových spotřebních vydáních domácností přibližně 6 %.


Co určuje celkové náklady na teplo?

• jednotková cena tepla
• spotřebované množství tepla

Co ovlivňuje jednotkovou cenu tepla pro domácnosti?

• cena paliva používaného k výrobě tepla. Obecně nejlevnější teplo nabízejí teplárny spalující domácí hnědé uhlí, které ho využívají v kombinované výrobě elektřiny a tepla
• cena povolenky na emise skleníkových plynů a poplatky za emise znečišťujících látek
• mzdy a další provozní náklady
• sazba DPH – v případě tepla 15 %

Spotřebované množství tepla je ovlivňováno především:

• venkovní teplotou (klimatickou náročností lokality a aktuální zimy)
• efektivitou topného systému a tepelně-izolačními vlastnostmi budovy
• tepelnou pohodou v bytě - doporučené teplota: obytné místnosti teplota 21 °C, koupelna v době použití 24 °C, ložnice 19 °C, chodby a schodiště 15 až 18 °C podle využití a polohy; každý 1 °C teploty v bytě navíc je navýšení nákladů na vytápění o 5 %;
• spotřebou teplé vody (na jednu koupel můžeme spotřebovat stejně teplé vody jako na každodenní sprchování za týden)

Evropská ekonomika je z takřka čtyřiceti procent závislá na vodě mimo hranice kontinentu. Letošní sucho v Turecku, odkud pochází většina lískových ořechů, například ovlivnilo čokoládový průmysl po celém světě. Říká to nizozemský odborník na vodní hospodářství Ertug Ercin, který přijel do Prahy představit studii Evropské komise, která mapuje, odkud evropské země čerpají vodu. Rozhovor čtěte ZDE

Zdroj: E15

Světová klimatická konference, která skončila v sobotu v Bonnu, přinesla mírný pokrok, když posunula kupředu naplňování pařížské dohody o klimatu z roku 2015. Uvedla to agentura DPA. Po dlouhém nočním dohadování většinou za zavřenými dveřmi dosáhlo 195 států ráno shody i v důležitých finančních otázkách. Šlo při tom mimo jiné o jeden ze starších fondů k přizpůsobení rozvojových zemí důsledkům klimatických změn, pro jehož pokračování byly v Bonnu dohodnuty významné body.

Daný fond byl dosud zakotven v kjótském protokolu z roku 1997 a je velmi důležitý právě pro chudší země, aby se mohly chránit před suchem, záplavami nebo klimatickými katastrofami.

Delegáti vypracovali obsáhlý soubor dokumentů, z nichž mají být v příštím roce rozpracována společná prováděcí pravidla k pařížské dohodě o klimatu. Ta umožní srovnávat klimatické cíle jednotlivých zemí a jejich plnění a schválit by je měl příští summit koncem roku 2018 v Katovicích na jihu Polska.

Pařížská dohoda o klimatu usiluje o to, aby se díky omezení emisí skleníkových plynů podařilo udržet zvyšování globální teploty výrazně pod dvěma stupni Celsia v porovnání s teplotou v předindustriálním období.

Při summitu v Bonnu se utvořila takzvaná aliance proti uhlí (Powering Past Coal Alliance). Zatím se do ní zapojilo 25 partnerů, států i regionů, které se zavázaly, že zcela ustoupí od využívání uhlí jako paliva k výrobě elektrické energie a podpoří takzvanou čistou energii.

Mezi členy aliance, jejíž utvoření iniciovaly Británie a Kanada, je deset zemí Evropské unie, ale také například americký stát Washington. Účastníkem není Česká republika, Slovensko, Polsko, Maďarsko, ale například ani Německo. Dveře k připojení jsou však otevřené pro další zájemce a organizátoři doufají, že do příští konference za rok v Polsku se počet zapojených zemí výrazně zvýší.

Oficiálním pořadatelem summitu bylo Fidži, které patří k zemím, jež nejvíce pociťují dopady změn klimatu. Tento tichomořský ostrovní stát ale neměl pro konání akce za účasti na 25.000 lidí ze 197 zemí světa a zhruba 500 neziskových organizací dostatečnou infrastrukturu. Proto se summit konal v Bonnu, i pro Německo to byla přitom největší mezistátní konference, která se kdy na jeho území uskutečnila.

Zdroj: ČTK