Do projektu je zapojeno kolem 70 společenství a družstev. V rámci projektu bude rozmístěno postupně přibližně 83 hnědých nádob o objemu 240 litrů. Zpočátku je svoz stanoven 1x týdně, počítá se s navýšením až 2x týdně. První svoz proběhne ve středu 29. 11. 2017. Bioodpad bude odvážen na průmyslovou kompostárnu.

Sběr je zaměřen na rostlinnou složku bioodpadu. Počítá se především s bioodpadem vznikajícím v kuchyních. Do nádob se mohou dávat i zbytky rostlin, hlína, tráva, rozřezané větvičky, umaštěné papíry, prostě cokoliv, co je rostlinného původu a po vhození do kompostu se dokáže rozložit.

„Chceme lidem umožnit pohodlně a při tom efektivně třídit bioodpad,“ uvedla radní Jana Plamínková. Podporou je informovanost občanů, a to jak osobní formou, tak veřejnou propagací, mezi kterou patří polepy nádob. V současnosti směsný komunální odpad, tj. odpad, co dáváme do černé popelnice, obsahuje až 40 % biologicky rozložitelné složky. „ Projekt ověří možnou kvantitu vytřídění rostlinné biologicky rozložitelné složky,“ dodala radní.

„Svoz bioodpadu z domácností je už třetí velký magistrátní pilotní projekt, na kterém se podílejí Pražské služby. Jsme rádi, že můžeme přispět našimi zkušenostmi tentokrát ze svozu biologicky rozložitelného odpadu a zároveň i technickou podporou. V minulosti jsme se aktivně podíleli na pilotním projektu svozu kovových obalů nebo svozu tříděného odpadu z činžovních domů v Praze 7,“ uvedl tiskový mluvčí Pražských služeb Radim Mana.

Zpracování bioodpadu

Vysbíraný bioodpad bude zpracováván tradičním kompostováním. Po skončení procesu kompostování je výsledkem zralý kompost, který se vrátí přímo nebo v podobě substrátu zpátky do půdy. „Jedním z nejzávažnějších problémů životního prostředí v posledních letech je zvýšená eroze a s tím spojená degradace zemědělského půdního fondu. Zjednodušeně řečeno dochází k odnosu nejúrodnější části půdy. Navracením kompostu do půdy se dá erozi úspěšně bránit,“ vysvětluje radní Plamínková. Zapravení kompostu do půdy má přínosy pro udržení a obnovu kvality půdy. Zvyšuje se tak i půdní úrodnost, což má pozitivní vliv na ochranu životního prostředí. Třídění, zpracování bioodpadu kompostováním a vracení zpět do půdy patří mezi významné cíle s nenahraditelnou rolí.

Komerční varianta sběru už funguje řadu let

Bioodpad z domácností, především z rodinných domů, se v Praze sbírá od roku 2004. Komerční varianta služby sběru bioodpadu je dostupná v posledních letech pro kohokoliv, kdo o ni projeví zájem.

V Praze 13 běží roční monitorování obsahu bioodpadu

Na jaře letošního roku byl zahájen zkušební sběr bioodpadu z lokality s bytovou zástavbou v Praze 13. Tento projekt stále probíhá a jeho průběžné výsledky jsou k dispozici na stránce https://ksnko.praha.eu/pages/Bioodpad.html. Kvalita vytříděného bioodpadu a čistota sběru je klíčová pro výrobu kvalitního kompostu. Obsah hnědých popelnic je pravidelně monitorován, pokud obsahuje příměsi, nelze jej zkompostovat.

Výsledky a zkušenosti z projektů budou podkladem pro postupné zavádění celoplošného sběru biologicky rozložitelného komunálního odpadu na území hl. m. Prahy.

Kam také s bioodpadem?

Pražané mohou bioodpad zdarma odevzdávat na 20 sběrných dvorech hl. m. Prahy, ve stabilní sběrně bioodpadu v Dřevčické ulici v Praze 10, na kompostárně hl. m. Prahy v ulici K Austisu ve Slivenci a také do pravidelně přistavovaných velkoobjemových kontejnerů na bioodpad. Bližší informace jsou uvedeny na Portálu o životním prostředí https://portalzp.praha.eu.

Stále nejšetrnější možností k životnímu prostředí je dávat bioodpad do vlastního nebo komunitního kompostu. Praha v současné době přijímá žádosti občanů o zapůjčení zahradního kompostéru. Více informací a přihlášku lze nalézt na www.odpadovecentrum.cz. Vytvoření vlastního kompostu je věc jednoduchá a může být i zábavná – fantazii se meze nekladou.

Regulované ceny elektřiny pro příští rok v průměru klesnou pro zákazníky připojené na hladinách vysokého a velmi vysokého napětí, mírně naopak vzrostou pro domácnosti a malé podnikatele. Kromě typu odběru pohyb regulovaných cen závisí také na lokalitě, resp. distribučním území, ve kterém se zákazník nachází. Průměrně by se měl nárůst regulovaných cen pro zákazníky na hladině nízkého napětí pohybovat na úrovni 2,5 % a po odečtení inflace tak půjde o změnu v desetinách procenta.

„Snížení průměrných regulovaných cen pro hladinu velmi vysokého a vysokého napětí vychází především z poklesu složky na podporu elektřiny z obnovitelných zdrojů vztažené k rezervovanému příkonu, což je dáno zejména vyšší cenou silové elektřiny. Na hladině nízkého napětí, kde zákazníci na rozdíl od hladin velmi vysokého a vysokého napětí hradí složku na podporu elektřiny obvykle podle odebraného množství elektřiny a částky určené zákonem, se tato změna příliš neprojeví.

Vyšší cena silové elektřiny zároveň předznamenává vyšší náklady na krytí ztrát v přenosové soustavě a distribučních soustavách, a tak negativně působí na náklady distribuce elektřiny. I přes tento vliv je ale pohyb regulovaných cen minimální a nijak nevybočuje z trendu minulých let," popisuje změny Vladimír Vlk, radní ERÚ rezortu elektroenergetiky a kontrol.

Srovnatelné s letošním rokem budou také regulované ceny plynu. Podle typu odběru a distribučního území budou stagnovat, nebo porostou v jednotkách procent. Poměr změny u maloodběratelů a velkoodběratelů bude opačný, než je tomu u elektřiny, menší nárůst čeká domácnosti. Průměrně regulované ceny porostou o 2,8 %, jejich dopad do výsledných cen plynu je ale díky nižšímu podílu regulované složky nižší než u elektřiny.

„Do regulovaných cen v plynárenství se promítají zejména platby za přepravu a za distribuci. Zatímco ceny za přepravu podstatně klesají, působí proti tomu rostoucí náklady na distribuci. U té působí negativně dva faktory. Jednak jsou to nadprůměrně teplé zimy v posledních letech, potom také obecný pokles spotřeby plynu, který tlačí na růst jednotkových nákladů," říká Vladimír Outrata, předseda Rady ERÚ a radní rezortu plynárenství.

Podle typu odběru tvoří regulovaná část přibližně polovinu z výsledné ceny u elektřiny a čtvrtinu u plynu. Na neregulovanou složku ceny nemá ERÚ vliv, její výše je dána vývojem cen energií na trhu a obchodním modelem dodavatelů. Obchodníků s energiemi jsou v České republice desítky v případě elektřiny i plynu, vhodným výběrem společnosti a konkrétního produktu tak lidé mohou podstatně ovlivnit výslednou částku ve vyúčtování. Pomoci přitom může srovnávač nabídek na kalkulator.eru.cz pro elektřinu nebo indikativní ceny plynu, zveřejněné na webu ERÚ.

Podrobnosti naleznete v příloze.

Dokuemnt ke stažení:

20171124_TZ_CR_2018.pdf (1 MB)

ERV_7_2017.pdf (1 MB)

ERV_8_2017.pdf (542 KB)

ERV_9_2017.pdf (261 KB)

V oblasti odborných výstupů o klimatické změně neexistuje jejich celistvější souhrn než ten, který poskytují obsáhlé zprávy Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC). Jeho hodnotící zprávy, tzv. Synthesis Reports, vydávané v přibližně šesti až sedmiletých intervalech, představují základní zdroj informací, jimiž státy a jejich političtí představitelé disponují při mezinárodních klimatických vyjednáváních, která se odehrávají především v rámci každoročních klimatických summitů OSN. Ten letošní skončil před týdnem v německém Bonnu. Více ZDE

Zdroj: ČT24

Publikace Ministerstva zemědělství obsahuje ucelený přehled problematiky IPPC i praktické ukázky měření a výpočtů emisí, stanovení BAT, základní legislativní rámec a odkazy na metodiku MŽP. Závěr publikace tvoří přehledové tabulky vybraných BAT technik doplněné jejich popisem a informací o způsobu, kterým povolovací orgán ověří aplikaci BAT v konkrétním provozu v rámci přezkumu podle zákona o integrované prevenci.

Dokument ke stažení:

Emise amoniaku a zápachu

Česká města a obce se musí připravit na blížící se zákaz skládkování, zatím se to daří jen u některých. Na jednoho člověka připadá v Česku průměrně o 100 kilogramů víc odpadu než v Rakousku nebo v Německu. Uvedli to zástupci ekologického spolku Arnika na dnešní tiskové konferenci. Představili na ní i úspěch města Úvaly, kterému se hospodaření s odpady daří.

V Česku loni lidé vyprodukovali 5,6 milionu tun komunálního odpadu. Polovinu tvořil směsný odpad. V roce 2024 začne platit zákaz skládkování tohoto odpadu, obce se na to musí postupně připravit. Podle Milana Havla, odborníka na odpadové systémy z Arniky, starostové často nevědí, jak na to. Rozdíly mezi obcemi jsou vysoké. "V českých městech a obcích je rozptyl od 100 po 350 kilogramů na osobu," řekl Havel.

Dobrým příkladem třídění a nakládání s odpadem je středočeská obec Úvaly, která ve svém kraji zvítězila v soutěži Odpadový Oskar v kategorii obcí nad 5000 obyvatel. Úvaly produkují přibližně 140 kilogramů odpadu na obyvatele ročně, což je o 100 kilogramů méně než je průměr ve Středočeském kraji.

Podle starosty Petra Boreckého vše začalo tím, že se Úvaly snažily zamezit černým skládkám. Nejprve zavedly více sběrných míst s kontejnery pro tříděný odpad, aby to nim lidé měli nanejvýš 200 až 250 metrů. Důležitým krokem bylo podle Boreckého převzetí svozu a třídění odpadu do rukou města. Zajišťují ho městské Technické služby.

Jak uvedla jejich ředitelka Pavla Slavíková, od té doby, co je tato služba příspěvkovou organizací města, provozní náklady na ni klesly zhruba na třetinu. "Je zájem, abychom odpadové hospodářství řídili efektivně, za co nejnižších nákladů," vysvětlil starosta.

Počáteční investice byla ale vysoká, vyžadovala nákup svozového auta za částku přesahující pět milionů korun. "Návratnost této investice je šest až sedm let," řekl Borecký.

Letos Úvaly rozšířily počet nádob na bioodpad ze 300 na 1800, což by mělo množství směsného odpadu ještě snížit. Prodloužili navíc období, do kdy se tento odpad sváží, až do listopadu. "Zatím se produkce bioodpadu zvýšila o 60 procent, těšíme se, jak se to projeví v celkových číslech" řekla Slavíková.

Úvaly se chystají na zavedení systému PAYT, při kterém lidé platí podle množství směsného odpadu. Tento systém doporučuje jako jednu z možností i ministerstvo životního prostředí, které připravilo návrh nového zákona o odpadech. "Není to ani tak o technologiích, ale o mentálním nastavení lidí," řekl starosta Borecký k nakládání s odpady v obcích. Mnoho starostů podle něj dělá tu chybu, že raději na odpadové hospodářství doplácí vysoké částky z obecních peněz a občané ani nevědí, kolik to je.

Podle Havla je pro snížení produkce směsného odpadu v obcích potřeba využít více cest zároveň a dobře je sladit tak, aby třídění obyvatele zatěžovalo co nejméně. Arnika proto vydala příručku, která starostům poradí, co funguje a co ne. Zájemci si ji mohou stáhnout na webu.

Zdroj: ČTK

Skládkování má v České republice a dalších evropských zemích dlouhodobou tradici. Pokud se podíváme do historie, lidé se odjakživa zbavovali odpadu ve svém nejbližším okolí.

Jeho složení se postupně vyvíjelo, a tak z neškodných biologických odpadů, s nimiž se příroda rychle a snadno vypořádala, se staly takové, které životnímu prostředí škodí.

V minulosti byla v každé vesnici rokle, která pojímala místní odpady. Tyto řízené, ale nezabezpečené skládky byly často umístěny v blízkosti vodních zdrojů, kde jejich průsaky začaly kontaminovat okolí. V devadesátých letech proto začaly vznikat řízené a zabezpečené skládky odpadů, které již byly vybaveny systémem geologických bariér doplněných o fóliové těsnění a drenážní systém. Ten zajistil odvedení průsakových vod mimo skládku do jímek, čímž ochránil geologické prostředí v jejím okolí.

Díky významným investicím se odstranil další velký environmentální problém – emise skládkového plynu vznikajícího anaerobním rozkladem biologického materiálu, který tvoří část odpadů. Na provozovaných skládkách se tak začaly postupně budovat biofiltry, následně také fléry ke spalování plynu a hlavně kogenerační jednotky umožňující z produkovaného skládkového plynu získat při jeho odstranění elektrickou energii a teplo. Skládky byly vybaveny monitorovacím systémem, jenž průběžně sledoval, zda nepoškozují své okolí.

Areály současných skládek nejsou pouze hromady odhozených odpadků. Jsou vybaveny několika zařízeními, která slouží k recyklaci (třídicí linky a sběrné dvory). Dále pak zařízeními, jež upravují odpady či snižují, nebo dokonce odstraňují jejich nebezpečné vlastnosti (stabilizační, solidifikační linky, biodegradace). Díky tomu se prosté odhazování odpadů do jámy, jak je skládkování mnohými dodnes označováno, změnilo na soubor sofistikovaných technologií, ke kterým je navíc vybudována dopravní, logistická a ekonomická infrastruktura. 

Česká legislativa upravuje zákaz skládkování od roku 2024 pro směsný komunální odpad (SKO), recyklovatelné a využitelné odpady. Od roku 2015 byla navíc zavedena povinnost třídění bioodpadů. Těmito opatřeními se snaží zákonodárci prostřednictvím Ministerstva životního prostředí (nebo obráceně) reagovat na vzrůstající požadavky Evropské unie v rámci odpadového hospodářství.

V současné době už ani není moderní používat pojem odpadové hospodářství. Nově vše směřuje k tzv. cirkulární ekonomice, zkrátka k balíčku oběhového hospodářství. Tak jako na začátku každé dobré myšlenky, i zde byla rozumná snaha zmírnit závislost Evropy na surovinových zdrojích. A to tím, že ze směsného komunálního odpadu získáme suroviny, které by jinak skončily na skládce bez jakéhokoliv využití. Pokud se budeme zabývat jen surovinami, pak je to správná myšlenka. Pokud někdo vyhodí starý nefunkční nebo rozbitý elektrospotřebič do černé popelnice, je to samozřejmě škoda. Je dobré ho ze SKO získat stejně jako všechno ostatní, co jde znovu využít. V tomto článku se však nechci zabývat cirkulární ekonomikou ani balíčkem oběhového hospodářství, ale stále častěji se opakující otázkou, jaká je budoucnost skládek v Evropě.

Mezi lidmi stále panuje velmi rozšířená představa, že od roku 2024 dojde k úplnému odklonu od skládek odpadů, které se navíc budou postupně uzavírat. Přispívají k tomu i nešťastná vyjádření některých představitelů státu či ministerstev. V odborné sféře je všem jasné, co se pod pojmem zákaz skládkování rozumí. Veřejnost však kvůli tomu může být často uvedena v omyl.

Je potřeba si uvědomit, že zákaz skládkování se skutečně týká pouze směsného komunálního odpadu, který má zmizet z černých popelnic a má být v maximální míře recyklován a tříděn. Na skládky se však neukládá jen tento odpad, ale řada dalšího. Jak jsem již zmínil výše, některé druhy odpadu, stejně jako SKO, by se nemusely ukládat na skládky, protože je můžeme využít energeticky, stavebně, případně surovinově. Nadále však ale zůstává veliká skupina odpadů, kterých se prostě jinak než uložením na skládku nezbavíme. Jedná se o velikou skupinu jak co do počtu katalogových čísel, tak co do počtu tun vzniklých každoročně v České republice.

Na skládky se ukládá velké množství inertních nebezpečných odpadů, u nichž je účinnost případné biodegradace nebo stabilizace natolik nízká, že by se ani po aplikaci těchto úprav s nimi stejně nedalo počítat pro uložení do terénu. Pouze uložením na zabezpečenou skládku tak můžeme předejít tomu, aby se z těchto odpadů neuvolňovaly do životního prostředí nebezpečné látky. Dále se jedná například o odpady ze zpracování ropy charakteru upotřebené filtrační hlinky, odpady z anorganických chemických procesů, odpady z chemických povrchových úprav, z  povrchových úprav kovů a jiných materiálů.

Bez zabezpečených skládek není v současné době myslitelné, aby odpadové hospodářství fungovalo. V České republice není alternativa pro uložení či odstranění těchto odpadů a domnívám se, že je ekonomický nesmysl hledat jiné možnosti. Řádně a podle norem vybudovaná skládka je v první řadě „zabezpečená vana“, ze které není možný únik znečištěné průsakové vody, a pokud je i řádně provozována, tak ani samotných odpadů. Na skládce, respektive na takto zabezpečených plochách je možné a velmi výhodné provozovat několik zařízení najednou. Ať už se jedná o zařízení pro biologickou úpravu odpadů, dále o biodegradační plochy, plochy pro stabilizaci odpadů, recyklační linky apod. Areály skládek nabízejí perfektně fungující infrastrukturu, která umožňuje efektivní nakládání s odpady, jejich přepravu, uložení, využití či odstranění. O tom svědčí i to, že se skládkami jako takovými počítá v plánech odpadového hospodářství jednotlivých krajů i samotná ČR.

Skládky jsou rovněž velmi významným strategickým prvkem z hlediska zabezpečení fungování infrastruktury nakládání s odpady a zajištění základních funkcí státu v oblasti ochrany obyvatelstva v případě živelních katastrof, jako jsou například povodně, nebo nepředvídatelné společenské tenze. Právě v tomto případě se může stát, že významná zařízení na zpracování, recyklaci či energetické využití odpadů nebudou v provozu, jejich kapacita nebude dostatečná nebo jejich provoz bude významně omezen (blackout, stávky, nepokoje). Zato skládka je velmi lehce provozovatelná, případné výpadky dodávky elektrické energie lze jednoduše a efektivně nahradit například stacionárními dieselagregáty.

Na skládky je potřeba nahlížet jako na zařízení, která především v devadesátých letech přinesla skutečně sofistikované a „BATOVÉ“ nakládání s odpady. A také jako na zařízení, jež budou i do budoucna stát vedle nově se vyvíjejících technologií a budou nezbytnou součástí odpadového či oběhového hospodářství.

Mohlo by Vás zajít:

Skládka odpadu v Motole bude potřebovat rekultivaci za víc než miliardu (iDNS.cz, 23.11.2017)

Autor: Zdeněk Bočan, ředitel oddělení využívání odpadů AVE CZ odpadové hospodářství s. r. o.

Po čtyřech letech získají Španělé úplnou kontrolu nad Severomoravskými vodovody a kanalizacemi (SmVaK), jednou z největších a nejziskovějších vodárenských firem v Česku. Nadnárodní skupina FCC Aqualia odkoupí od japonského koncernu Mitsui 49 procent akcií SmVaK a bude mít téměř 99procentní podíl. FCC Aqualia dohodu oznámila v prohlášení pro burzu s tím, že za podíl ve vodárnách obsluhujících téměř tři čtvrtě milionu obyvatel Ostravy a okolí zaplatí 92,5 milionu eur, v přepočtu zhruba 2,4 miliardy korun. Více ZDE

Zdroj: iHNED.cz

Rada ve středu schválila prozatímní dohodu mezi estonským předsednictvím a Evropským parlamentem týkající se reformy systému EU pro obchodování s emisemi (EU ETS) po roce 2020. Navrhovaná reforma pomůže docílit snížení emisí skleníkových plynů o nejméně 40 % do roku 2030, podpoří inovace a využití nízkouhlíkových technologií. Mezi hlavní změny v rámci EU ETS patří nastavení lineárního redukčního faktoru na 2,2 ročně a dočasné zdvojnásobení počtu povolenek umístěných do rezervy tržní stability do konce roku 2023. Založené budou také dva nové fondy, jeden zaměřený na podporu inovací v oblasti obnovitelných zdrojů energie a druhý na modernizaci energetických sektorů v členských státech, O návrhu bude nyní hlasovat Evropský parlament.

Publikace Ministerstva zemědělství prezentuje vývoj oboru vodovodů a kanalizací a přináší údaje převážně ekonomického charakteru včetně vlivu rozsahu infrastrukturního majetku provozovaného jedním provozovatelem na efektivitu provozování.

Dokument ke stažení:

Vodovody a kanalizace České republiky 2016

Podíl domácích topenišť na vypouštění škodlivin roste a podle výzkumů jsou komíny domkařů dokonce schopné směle konkurovat průmyslu. Například reálné spalovací zkoušky ve zkušebně Výzkumného energetického centra Vysoké školy báňské ukazují, že lokální topeniště mohou mít u některých znečišťujících látek podobný potenciál jako velké podniky. Centrum nedávno zkoumalo situaci přímo v Ostravě, kde srovnávalo množství rakovinotvorného benzo(a)pyrenu vypuštěného hutí ArcelorMittal a domácnostmi v těsně sousedící. Více ZDE

Zdroj: iDNES.cz

Hlavní město Praha ve spolupráci s odborníky z ČVUT, Technické univerzity Liberec a ÚAMK provedlo orientační měření emisí aut za reálného provozu. Cílem je zjistit, kolik se po pražských silnicích pohybuje vozů, které mají v nepořádku emisní hodnoty.

Doprava v metropoli je dle všech indikátorů hlavním zdrojem znečištění ovzduší a jedním z nejhorších znečišťovatelů je dieselový motor s odstraněným nebo poškozeným filtrem pevných částic (DPF). Odborníci z ÚAMK na základě získaných dat od automobilek odhadují, že v ČR se pohybuje až 1,3 milionu vozidel z výroby vybavených DPF filtrem a až 1 milion vozidel jej mělo nebo má odstraněno či poškozeno.

Podle docenta Vojtíška z ČVUT způsobují tyto vozy hlavní část znečištění ovzduší v Praze. „Je možné, že plná polovina částic pochází z nějakých pěti až deseti procent motorů. Pokud u nových dieselových vozidel vše funguje správně, vozidlo škodlivé částice samo eliminuje. Naopak, pokud údržba nebo části vozu zcela chybí, zplodiny mohou být výrazně škodlivější než u starších vozidel, která produkovala spíše větší pevné částice. Ty jsou méně škodlivé než nanočástice.“

Měření pevných částic za běžného provozu je unikátní světová metoda a docent Vojtíšek ji sám vyvinul. Pomocí speciální hadičky a čerpadla odebírá od okraje vozovky vzorky vzduchu se zplodinami z projíždějících vozidel. Ty míří do přístrojů, které zjišťují reálné koncentrace různých typů částic. „Nanočástice se usazují se v plicních sklípcích, odtud pronikají do krevního oběhu a roznášejí po těle prokazatelně rakovinotvorné látky," řekl vědec.

Cílem aktuálního měření je podle radní Plamínkové získat orientační měření, které zjistí, kolik naftových aut s odmontovaným či poškozeným filtrem pevných částic po Praze jezdí. „Podle toho, jak měření dopadne, pak zvolíme další postup,“ říká radní. „Každopádně aut je v Praze hodně a je zcela nezbytné, aby byla v dobrém technickém stavu. Existenci aut s odmontovaným či nefunkčním DPF filtrem nehodláme tolerovat.“

ÚAMK k tématice DPF filtrů tímto dnes spouští speciální informační web – www.uamk.cz/dpf.

Hlavním cílem revidované směrnice RoHS 2 je řešení dvou tematických okruhů. Prvním jsou dopady rozsahu působnosti platné směrnice na výrobky náležejících do produktových skupin: zdravotnické prostředky, monitorovací a kontrolní přístroje včetně průmyslových monitorovacích a kontrolních přístrojů a na jiná elektrozařízení (na která se směrnice RoHS 2 začne poprvé vztahovat od 22. 7. 2019) a na specifické druhy výrobků. Novela směrnice RoHS 2 byla dne 15. 11. 2017 vyhlášena pod číslem 2017/2102/EU v Úředním věstníku EU. Její transpozici musí členské státy EU zajistit nejpozději do 12. 6. 2019.

Čtyři dílčí úpravy se týkají:

1) umožnění obchodování s použitými výrobky na sekundárním trhu, náležejících do výše zmíněných produktových skupin

Zrušení dosavadního čl. 2 odst. 2 znamená, že i po 22. 7. 2019 bude možné použitá elektrozařízení, která náleží do výše uvedených produktových skupin, dodávat na trh, tzn., že jejich dosavadní uživatelé je budou moci prodávat jako použité výrobky. U produktových skupin “zdravotnické prostředky” a “monitorovací kontrolní přístroje” se jedná o zařízení uvedená na trh před 22. 7. 2014. Dále jde speciálně o diagnostické zdravotnické prostředky in vitro uvedené na trh před 22. 7. 2016 a nakonec o průmyslové monitorovací a kontrolní přístroje uvedené na trh před 22. 7. 2017. Tato změna je výrazem podpory opětovného používání a sekundárního trhu s použitými elektrozařízeními, kterým by jinak hrozilo okamžité zastavení (hard stop) k 22. 7. 2019;

2) umožnění používání kabelů a náhradních dílů pro opravy, opětovné použití, modernizací funkcí nebo zvýšení kapacity bez požadavku na omezení některých nebezpečných látek, a to u elektrozařízení náležejících do produktových skupin: zdravotnické prostředky (včetně diagnostických zdravotnických prostředků in vitro), monitorovací a kontrolní přístroje včetně průmyslových monitorovacích a kontrolních přístrojů a na ostatní jiná elektrozařízení;

3) úpravy definice pojmu nesilniční pojízdný stroj určený výlučně k profesionálnímu použití a

4) vyloučení píšťalových varhan z rozsahu působnosti směrnice RoHS 2.

Druhým tématem revidované směrnice RoHS 2 jsou pravidla procesního postupu EK při posuzování žádostí o prodloužení platnosti výjimek ze zákazu používání některých nebezpečných látek v elektrozařízeních.

Novela směrnice RoHS 2 č. 2017/2102/EU bude transponována již v roce 2018 do českého právního předpisu, kterým je nařízení vlády č. 481/2012 Sb., o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních, ve znění nařízení vlády č. 391/2016 Sb.

Dokument ke stažení:

Směrnice 2017_2102_EU [pdf, 381 kB]

Zdroj: MPO

Pražské vodovody a kanalizace v letošním roce zintenzivnily průzkum splaškových stok, kanalizačních přípojek a vnitřní kanalizace nemovitostí pomocí tzv. kouřové metody. Důvodem je přetěžování čerpacích stanic a pobočných čistíren odpadních vod.

„Letos jsme zkontrolovali 22 kilometrů kanalizace a odhalili 26 závad, loni to bylo necelých osm kilometrů se třinácti závadami,“ informoval mluvčí společnosti Tomáš Mrázek.

PVK se zaměřily na oblast Zličína, Nebušic a Řeporyjí. „Například v jednom úseku v Řeporyjích dlouhém necelých dvě stě metrů bylo špatně napojeno pět nemovitostí,“ dodal mluvčí.

Kouřovou metodou lze provést kontrolu správnosti napojení dešťových vod bez účasti majitele nemovitosti, aniž by docházelo k poškození či zásahu do jeho majetku. Metoda je založena na stopování zdravotně nezávadné umělé mlhy vháněné do oddílné splaškové kanalizace. Mlha je produkována výrobníkem mlhy a pomocí výkonného ventilátoru je vháněna vstupní šachtou ve veřejném prostranství do stoky splaškové kanalizace a do kanalizačních  přípojek připojených nemovitostí.

Pokud je do kanalizační přípojky na splaškové kanalizaci nesprávně napojeno i srážkové odvodnění z nemovitosti, objeví se mlha v okapech či dvorních vpustích. Tyto jevy jsou v průběhu zkoušky vyhodnocovány a dokumentovány technickými pracovníky na místě a slouží jako podklady pro pozdější jednání s majiteli objektů, kteří jsou na základě smluvního vztahu vyzváni k nápravě závadného stavu.  V případě, že majitel objektu nesjedná nápravu, hrozí mu postih až do výše dvou set tisíc korun.

Na stokovou síť je v Praze napojeno 1,26 miliónu obyvatel. Její celková délka včetně kanalizačních přípojek činí 4 650 km. V centrální části města je vybudován jednotný kanalizační systém, který odvádí odpadní vody společně s dešťovými srážkami do Ústřední čistírny odpadních vod (ÚČOV). Oddílný systém v okrajových částech Prahy odvádí dešťové vody zvlášť.

PVK provozují vedle ÚČOV dalších 20 pobočných čistíren odpadních vod: Březiněves, Horní Počernice - Čertousy, Dolní Chabry, Holyně, Kbely, Koloděje, Kolovraty, Klánovice, Královice, Lochkov, Miškovice, Nebušice, Nedvězí, Sobín, Svépravice, Uhříněves - Dubeč, Újezd nad Lesy, Újezd u Průhonic, Vinoř a Zbraslav.

K obezřetnému stanovování cílů v oblasti snižování emisí a ochrany klimatu v Evropské unii včera vybídl s ohledem na udržení konkurenceschopnosti průmyslu slovenský premiér Robert Fico. Slovensko se spolu s Českou republikou řadí v EU k nejprůmyslovějším zemím.

"Vyvíjení nepřiměřeného tlaku na snižování emisí v ocelářském a automobilovém průmyslu příliš rychlou cestou nás konfrontuje s poklesem přidané hodnoty, s čímž nemůžeme souhlasit," řekl dnes Fico na konferenci o moderních trendech v evropské energetice.

Slovensko má podle Fica v unii sedmou nejvyšší energetickou náročnost, což souvisí se strukturou průmyslu.

"Dnes se Evropská unie postavila do role jakéhosi energetického lídra. Současně chceme být lídry v oblasti ochrany životního prostředí. Někdy se mi zdá, že všechny tyto cíle se nedají sloučit. Doba ukáže, zda jsme inspirativní, nebo zda děláme věci, které nás v dlouhodobém horizontu poškodí," uvedl Fico.

EU se dříve zavázala k roku 2030 snížit emise skleníkových plynů o 40 procent proti hodnotám z roku 1990. Evropská komise dříve navrhla snížení spotřeby energií do roku 2030 o 30 procent a na začátku listopadu předložila návrh na pokles emisí u nových osobních automobilů a dodávek v roce 2030 o 30 procent proti roku 2021.

Zdroj: ČTK