Evropský parlament dnes odsouhlasil složení zvláštního výboru, který se bude zabývat registračním procesem EU pro pesticidy. Zvláštní výbor je reakcí na obavy z rizika, které představuje herbicidní látka glyfosát. Tržní licence pro herbicid byla loni v listopadu obnovena o dalších pět let. Mezi 30 členy výboru jsou i čeští poslanci, například poslanec Pavel Poc.

Městský soud v Praze musí opět řešit žalobu spolků kvůli potenciálnímu rozšíření Temelína. Nejvyšší správní soud (NSS) podruhé vyhověl kasační stížnosti Jihočeských matek, Občanské iniciativy pro ochranu životního prostředí a sdružení Calla.

Městský soud žalobu spolků nejprve v roce 2015 odmítl z procesních důvodů, loni ji pak zamítl pro nedůvodnost. NSS zrušil první a nyní i druhý verdikt, plné znění svého nového rozsudku ale zatím nezveřejnil, má na to měsíční lhůtu.

Původní žaloba spolků konkrétně směřovala proti rozhodnutí, jímž Státní úřad pro jadernou bezpečnost (SÚJB) povolil umístění zvažovaného třetího a čtvrtého bloku jaderné elektrárny Temelín. "V ní jsme napadli jak procesní chyby SÚJB při vydání zmíněného povolení, tak i nepřevzetí podmínek stanoviska EIA a vady procesu EIA," uvedl předseda sdružení Calla Edvard Sequens.

Ekologičtí aktivisté upozorňovali například na nedostatky ve variantním posouzení záměru nebo podle nich neúplné posouzení kumulativních a synergických vlivů.

Ministerstvo životního prostředí se podle žaloby také náležitě nevypořádalo s námitkami nevládních organizací. Žaloba ovšem formálně směřovala až proti následnému rozhodnutí SÚJB, její dřívější podání předpisy neumožňovaly. Taktéž postup SÚJB považovali ekologičtí aktivisté podle dřívějšího vyjádření za netransparentní.

Národní akční plán rozvoje jaderné energetiky v ČR počítá se stavbou jednoho jaderného bloku v Dukovanech a jednoho v Temelíně s možností rozšíření na dva bloky v obou elektrárnách. Přednost má podle dlouhodobých vyjádření vládních představitelů stavba bloku v Dukovanech.

ČEZ už v minulosti vypsal tendr na dostavbu dvou bloků v Temelíně, ovšem zase jej zrušil. Hlavním důvodem bylo, že stát neposkytl na stavbu garance a že kvůli podmínkám na trhu s elektřinou klesla rentabilita projektu. Odhady nákladů na dostavbu se pohybovaly mezi 200 a 300 miliardami korun.

Zdroj: ČTK

Ve druhé polovině února 2018 začíná série třinácti regionálních seminářů zaměřených na problematiku GDPR, které realizuje Ministerstvo průmyslu a obchodu s partnery. První regionální seminář k problematice GDPR se uskuteční v Karlových Varech dne 21. února 2018. Další únorové semináře se budou konat 22. února v Jihlavě a 28. února v Brně. Pro registraci na bezplatné semináře lze využít webové stránky Agentury pro podporu podnikání a investic CzechInvest. Průběžné informace o seminářích jsou k dispozici na webových stránkách MPO v sekci Podnikání/Ochrana osobních údajů (GDPR)/Semináře a konference, základní přehled a informace k Nařízení GDPR v sekci Podnikání/Ochrana osobních údajů (GDPR).

Ministerstvo životního prostředí vypisuje výběrové na obsazení místa ředitel/ředitelka CENIA, české informační agentury životního prostředí. Místem výkonu práce je Praha. Činnosti na místě budou vykonávány v pracovním poměru na dobu neurčitou. Předpokládaným dnem nástupu je 1. duben 2018. Nabídky s uvedenými náležitostmi je potřeba doručit ve lhůtě do 21. února 2018. Podrobnosti jsou uvedeny ZDE.

V únorovém vydání Priority se dočtete o čtyřech nových dotačních výzvách. Stovky milionů korun jsou připraveny v OPŽP na ochranu přírody a také třeba na zeleň ve městech a obcích. O miliony korun na čistší vodu požádali stovky žadatelů. Ve hře byly zřejmě poslední evropské peníze na čistírny odpadních vod a kanalizaci. V Prioritě si můžete kromě jiného také přečíst, že Ministerstvo životního prostředí bude shánět další peníze, aby podpořilo všechny kvalitní projekty.

Dokument ke stažení:

Priorita 2/2018

Ministerstvo životního prostředí níže reaguje na některé body z dopisu České asociace odpadového hospodářství, Spolku veřejně prospěšných služeb a Sdružení komunálních služeb, který se týkal „neveřejně připravované účelové změny zákona o odpadech, která má být nesystémově schválena, nikoliv jako vládní návrh, ale jako poslanecký pozměňovací návrh zákona o odpadech“.

Připravovaná odpadová legislativa ze strany MŽP v roce 2018
MŽP v současnosti připravilo novelu zákona o odpadech, která adaptuje zákon o odpadech na nové evropské předpisy přijaté v roce 2017 (nařízení o rtuti, nařízení o ekotoxicitě). Návrh úpravy zákona o odpadech prochází systémově standardním legislativním procesem (je po meziresortním připomínkovém řízení) s následnou diskuzí.

MŽP nehodlá ani neplánuje předložit k této tzv. euronovele zákona o odpadech žádné další úpravy, které by měly být jakýmkoliv rizikem pro odpadové hospodářství ČR.

MŽP rovněž v letech 2015 - 2017 intenzivně projednávalo dva nové zákony týkající se oblasti nakládání s odpady (zákon o odpadech a zákon o vybraných výrobcích s ukončenou životností). Oba komplexní návrhy byly řádně projednány a zástupci všech zainteresovaných stran v odpadovém hospodářství měli možnost k návrhům se vyjádřit, včetně signatářů společného dopisu. Zákony jsou nyní připravené pro novou vládu. S ohledem na právě dokončovaný proces schvalování významných změn evropské odpadové legislativy tzv. oběhovým balíčkem zatím nepadlo rozhodnutí, kdy zákony předložíme vládě. Každopádně termín vyplývající z legislativního plánu vlády je nejpozději konec roku 2018.

Pokud bude předložena novela zákona prostřednictvím poslanecké iniciativy (nejedná se o totéž jako poslanecký pozměňovací návrh), tak se k ní MŽP vyjádří a zaujme jasné stanovisko. Je nutné rovněž upozornit, že poslanecká iniciativa je ústavou zaručené právo poslanců předkládat změny zákonů a jedná se o standardní postup, který stanovuje právní řád ČR.

Zdražení skládkovacích poplatků – odmítnuto ve sněmovně i ve vládě?
Ministerstvo životního prostředí v návrhu nového zákona o odpadech navrhlo v roce 2016 postupné zvyšování tzv. skládkovacího poplatku (nejedná se o poplatek za komunální odpad od obyvatel obci). K návrhu této úpravy byla předložena ekonomická studie dopadů, analýza dopadů vlastní regulace a detailní popis, proč k tomu kroku MŽP přistoupilo. Nízký poplatek za ukládání odpadů na skládky České republice např. dlouhodobě od roku 2012 vyčítá Evropská komise a požaduje jeho navýšení z důvodu extrémně vysokého skládkování alespoň na úroveň 40 EUR za tunu, jeho výše totiž přímo ovlivňuje výši recyklace. Jsou to prověřené zkušenosti z okolních evropských států (státy s vysokým skládkovacím poplatkem mají nejvyšší míru recyklace). Jinými slovy pokud zvýšíme poplatek za skládkování, zvýšíme tak i recyklaci, třídění a zároveň snížíme signatářům dopisu jejich zisky ze skládkování odpadu. O tom už ale není v dopise ani zmínka. Stejně tak je zcela v omyl uváděn každý adresát dopisu, který nevěděl, že v ČR je omezení skládkování k roku 2024 vztahující se na směsný komunální odpad, odpady využitelné a recyklovatelné již v platném zákoně o odpadech, a to od roku 2014. Proti tomu opět nebyl nikdo jiný, než sami skládkaři, zastoupeni svými asociacemi a svazy, upevňující si bohužel své pozice skládkování na úkor rozvoje třídění, recyklace a zpracovatelské odpadového trhu v Česku.

Nárůst skládkovacího poplatku, jak MŽP navrhlo v roce 2016, by měl být postupný v letech, aby nezatížil ani obce, ani občany. Tuna skládkování recyklovatelného a využitelného odpadu by měla z dnešních 500 Kč vzrůst na 1850 Kč až v roce 2023 (nikoli tedy skokově), tak, aby bylo zvýšení dostatečně motivační k vyšší recyklaci. Zároveň se nejedná o plošné zvýšení všech odpadů, ale zvýšení pouze u odpadů, které je možné využívat (například energeticky) a recyklovat a dále využít v souladu s oběhovým hospodářstvím. U těch chce MŽP zabránit jejich skládkování. Skládkování je nejhorší způsob nakládání s odpady podle evropské i české odpadové hierarchie a i Evropská komise jej chce eliminovat s výhledem do roku 2035 na úroveň pouze 10 % skládkovaných komunálních odpadů. Zde je třeba důrazně upozornit na stav k roku 2016, kdy Česká republika zahrabala do těles skládek 44,95 % komunálních odpadů v množství cca 2 523 000 tun.

Současně jsou obcím nabízeny různé recyklační slevy. Tzn. budou-li obce recyklovat na určitou úroveň (ta se postupně také bude zvyšovat v letech), zvýšení skládkovacího poplatku vůbec nepocítí. Navíc silné dotační projekty ministerstva administrované prostřednictvím Operačního programu Životní prostředí rozvíjí od roku 2009 třídění komunálního odpadu do barevných kontejnerů, biodpadu, podporují rozvoj sběru odpadů dům od domu, vážení odpadů u původce a důkladnou evidenci kontejnerů s cílem poskytnout původci odpadů, tedy obci, jasný přehled o množství všech odpadů vyprodukovaných v obci.

Autoři dopisu mystifikují starosty, pokud uvádějí, že zdražení poplatku bylo odmítnuto vládou. Návrh nového zákona o odpadech nebyl doposud vládou projednán.

Podporují ČAOH, SVPS, SKS omezení skládkování?

Organizace podepsané pod dopisem dlouhodobě odmítají snahy o změny v odpadovém hospodářství. Zamlčují to, že levné skládkování znemožňuje navyšování recyklace a znamená neodůvodněnou výhodu pro provozovatele skládek odpadů. V dopise a v přílohách je silná podpora skládkování těmito subjekty pouze schována pod pojmem technologická neutralita. Tržní a konkurenční prostředí je sice v dopisu signatáři podtrhováno, ale zároveň je všeobecně znám jejich extrémně kladný postoj k technologickému třídění SKO. To není ničím jiným, než mechanicko-biologickou úpravou směsného komunálního odpadu, která se v zahraničí zcela neosvědčila, byť s následnou výrobou paliv z odpadů, ale na neefektivních jednoduchých třídících zařízeních, kde navíc vzniká převážně podsítná frakce s cílem ji opět jen skládkovat. To vše má ještě posílit skládkařské lobby za legislativní vypuštění parametru výhřevnosti v sušině nebo jeho alespoň změnu na výhřevnost (nikoliv v sušině), aby se mohlo „vesele“ pokračovat ve skládkování dál. Tuto situaci však, kdy je nejméně vhodné nakládání s odpady takto zvýhodněno, chce MŽP změnit.

Skládkovací poplatek pro ostatní a komunální odpady nebyl od roku 2009 v ČR měněn a patří mezi velmi nízké v Evropě, a proto je i samotná recyklace na nízké úrovni. Odpadově neinformovaný adresát také může nabýt ze zkreslené, signatáři dopisu účelově vymodelované informace v příloze č. 3 o „Výhledu omezení skládkování k evropskému cíli v roce 2030 při zachování současného trendu“ pocit, že se jedná o výhled MŽP, nebo snad dokonce o oficiální data MŽP ve skládkování odpadů. Nikoliv! Je to výmysl skládkařské lobby a jen obraz toho, jak se snaží adresáty – obce, města, poslance a senátory - ovlivňovat k vlastnímu prospěchu.

„Druhá fotovoltaika“?

Pokud autoři dopisu uvádějí, že hrozí v oblasti odpadového hospodářství „druhá fotovoltaika“, pak je třeba uvést, že tuto situaci zažívají provozovatelé skládek dlouhodobě (tzn. extrémní zvýhodnění oproti ostatním způsobům nakládání s odpady) a je tedy zřejmé, že budou činit vše proto, aby se tato situace nezměnila. Nízké skládkovací poplatky nevytvoří odpadovou konkurenci ani tržní prostředí. Technologická neutralita tedy nemůže být a nebude. Bez zvýšeného poplatku za skládkování nedojde ke srovnání ceny za skládkování s třídícími, recyklačními a zpracovatelskými cenami v sofistikovaných zařízeních, natož v zařízeních pro energetické využití odpadů (kromě klasického ZEVO jsou to bioplynové stanice, pyrolýzy nebo plazmové zpracování). Skládkaři tak při zachování současného stavu budou nadále činit v Česku to, s čím je ze západních zemí již před lety vyprovodili. Bohužel skládkovat.
Kritickým místem pro rozvoj oběhového hospodářství v ČR je totiž levné skládkování a vysoká míra skládkování komunálních odpadů.

Nárůst poplatku pro obyvatele?
Poplatek za skládkování odpadu na skládce se nerovná poplatku za svoz odpadu, který účtují obce občanům každý rok nebo měsíc. To je naprosto zásadní a důležité rozlišovat. Současně neexistuje žádná přímá úměra mezi výší skládkovacího poplatku a poplatku pro občany.

Podle studií a analýz, které přípravu zákonů doprovázely, nepocítí zvýšení skládkovacího poplatku ani občané. Podmínkou je ale vždy navýšení recyklace a třídění, intenzivní odklon od přežitého skládkování a hlavně zájem starostek a starostů o odpadové hospodářství, které doprovází práci s občany, jak a proč třídit Vytříděné suroviny – sklo, plasty, kovy, tetrapack, papír i biodpad jsou pro obce přínosem na rozdíl od skládkování, které je významnou a nevratnou hrozbou pro životní prostředí. Stát ročně vynakládá desítky až stovky milionů korun na sanace starých skládek, protože jsme se bohužel v minulosti nepoučili a neřekli skládkování NE.

Návrh usnesení obce
Apelujeme na starosty obcí a měst, aby nepřijímali jakákoli usnesení navržená lobbistickými organizacemi bojujícími za zachování svých příjmů a zisků ze skládkování odpadů v naší zemi.

Čtěte také:

Svaz měst a obcí reaguje na dopis oborových svazů ze sektoru odpadového hospodářství (5.2.2018)

Dopis odpadového sektoru na obce a města (23.1.2018)

Po nabytí účinnosti novely stavebního zákona se množí dotazy týkající se kolaudace stavby rodinného domu. Novela stavebního zákona přináší prohloubení deregulace v oblasti kolaudace (povolování užívání) staveb. Nové pojetí kolaudace rozšiřuje skupinu staveb, které bude možné užívat po jejich dokončení bez kolaudace. Jedna z forem povolení užívání, tzv. „oznámení záměru započít s užíváním stavby“, byla zrušena a naopak bylo doplněno (navráceno) kolaudační řízení. Podrobnosti najdete v informaci MMR ZDE.

Proti umělému zasněžování brojí ochránci přírody, výhrady mají správci toků. Ministerstvo zemědělství připravuje změnu vodního zákona, zahrnovat by mohl i platbu za odběr vody pro umělé zasněžování. Není ale zcela jasné, kolik vody skiareály opravdu odčerpají.

Například Povodí Vltavy eviduje čtrnáct odběratelů s čerpáním nad 500 metrů krychlových za měsíc na výrobu sněhu. Loni evidovali téměř tři čtvrtě milionu odebraných kubíků vody.

Podle Jiřího Flouska z oddělení ochrany přírody Správy Krkonošského národního parku se ročně spotřebuje přes 40 milionů kubíků. S údajem zásadně nesouhlasí ředitel Asociace horských středisek Libor Knot. „Jde o absolutní nesmysl. Z 2100 hektarů českých areálů se zasněžuje asi 1470 hektarů,“ říká Knot. „Při takové spotřebě vody by na nich měla ležet sedmimetrová vrstva umělého sněhu. Areály spotřebují asi tři miliony kubíků za rok,“ argumentuje Knot. Na jeden metr čtvereční a vrstvu sněhu zhruba 35 centimetrů se podle něho spotřebuje asi 120 litrů vody.

Jenže ředitel CHKO Beskydy František Jaskula tvrdí, že z jednoho kubíku vody lze vytvořit dva metry krychlového sněhu, což je o padesát litrů vody na metr víc, než uvádí Knot. Obtížná je podle Jaskuly kontrola odběru vody. Nejrůznější umělé nádrže vody, které někteří mají, podle Jaskuly k výrobě technického sněhu nestačí.

„Když si spočítáte, kolik potřebujete vody na zastříkání sjezdovky kilometr dlouhé a padesát metrů široké a porovnáte s velikostí nádrží, zjistíte, že v Beskydech žádná taková není,“ říká Jaskula. Zbylou vodu berou majitelé sjezdovek z potoků a řek. „Naštěstí se najdou i uvědomělí provozovatelé, kteří v době, kdy je vody málo, nezasněžují,“ vysvětluje ředitel beskydské CHKO.

Josef Nistler z neziskové organizace Voda základ života souhlasí s názorem, že u nás nemáme dost údajů pro kvalifikovaný odhad skutečné spotřeby vody.„Orientovat se můžeme ale třeba podle sousedního Rakouska. Například ve spolkové zemi Salcbursko, v oblasti, kde jsou daleko lepší sněhové podmínky než u nás, se v průměru za sezonu spotřebuje 4000 kubíků vody na hektar sjezdovek,“ vysvětluje Hauptmann. To je ale čtyřikrát víc, než uvádějí čeští provozovatelé horských středisek.

Ředitel CHKO Beskydy František Jaskula upozorňuje i na to, že odebírání vody v době, kdy je v zimě v potoce nebo řece málo vody, by mohlo vést k tomu, že voda by promrzla až na dno. „Není to běžné, ale může to nastat, když je silný mráz,“ tvrdí ředitel CHKO. „To, co v potoce žije, dostane neskutečným způsobem na frak. Zahynou ryby. Naštěstí to nebývá standardní stav, většinou se zasněžuje v době, kdy je kolem nuly, ne minus deset patnáct,“ říká Jaskula.

Jak už bylo řečeno, neshody panují kolem skutečně odebíraného množství vody. „Určujícím momentem je platné povolení k odběru povrchových nebo podzemních vod. Každý odběr vody, včetně odběru pro výrobu sněhu, je povolován v rámci vodoprávního řízení, vedeného na základě podané žádosti, ve které se uvádí mimo jiné množství vody, jež hodlá žadatel využívat k výrobě sněhu,“ řekl deníku Metro tiskový mluvčí Povodí Vltavy Hugo Roldán. „K takové žádosti je povinně přikládáno stanovisko správce povodí, vyjádření správce příslušného vodního toku a dále stanoviska, vyjádření či souhlasy dotčených orgánů.“

Jednou z omezujících podmínek pro povolení odběru povrchové vody je podle Roldána stanovení minimálního zůstatkového průtoku ve vodním toku pod místem odběru. Stanovení minimálního zůstatkového průtoku je nedílnou součástí rozhodnutí vodoprávního úřadu k povolení nakládání s povrchovými vodami – odběru povrchových vod z vodního toku za účelem výroby sněhu.

„Kontrolu dodržování podmínek daných v povolení k nakládání s vodami provádí příslušný vodoprávní úřad, v rámci vodoprávního dozoru, a dále Česká inspekce životního prostředí. Správce povodí neplní funkci kontrolního orgánu, může však být vyžádána jeho spolupráce při kontrolní činnosti. Správce vodního toku je dále oprávněn žádat o předložení povolení týkající se vodního toku a zjišťovat, zda jsou podmínky odběru dodržovány,“ říká Hugo Roldán z Povodí Vltavy.

Jak také uvedl ředitel Asociace horských středisek Libor Knot, měření vody se provádí u vstupu, kde se voda prvotně čerpá a to odpovídá povolení, které vydává vodoprávní úřad. „Každý odběratel má dané měsíční nebo sezonní limity a také zbytkový průtok. Údaje, které uvádí ministerstvo zemědělství ohledně spotřeby vody pro výrobu technického sněhu, vycházejí od všech pěti povodí, a to velmi přesně,“ říká Knot.

Tyto údaje zahrnují ovšem jen vodu „vytaženou“ z vodních toků. To, že do statistiky nespadají čísla ze zásobních nádrží, nevidí Knot jako problém. „Měření spotřebované vody z retenčních nádrží kvůli statistikám nedává žádný smysl. To už by bylo měření pro měření.“

Ministerstvo zemědělství připravuje v současnosti novelu vodního zákona řešící zejména problematiku sucha. Jedním z dalších podnětů k novele bude zřejmě i problematika plateb za odběr povrchové vody pro umělé zasněžování.

Novela zákona je ve fázi přípravy návrhu a jeho projednávání v meziresortní pracovní skupině. Plánovaný termín předložení vládě je listopad 2018.

Zdroj: deník Metro

Městský soud v Praze dnes rozhodl, že Program zlepšování kvality ovzduší, který pro Prahu vydalo Ministerstvo životního prostředí neplní svůj zákonem předepsaný cíl, je z větší části zrušen a musí být vypracován znovu. Soud se tím přiklonil k důraznější ochraně zdraví obyvatel hlavního města před znečištěním, plynoucím zde zejména z dopravy. Podobný rozsudek padl v prosinci minulého roku v případě ostravské aglomerace, další dva případy tohoto typu soudy ještě projednávají (Ústecko, Brno).

Zdůvodnění rozsudku zatím není k dispozici, ale z ústního odůvodnění je zřejmé, že hlavním důvodem zrušení Programu ve třech ze čtyř výroků byla jeho nekonkrétnost, a tedy nejistota ohledně jeho výsledku. „Program by měl obsahovat konkrétní a daty podložená opatření sestavená specificky pro Prahu. Měl by kvantifikovat jejich očekávané výsledky a zasadit je do časového rámce, aby bylo patrné, nakolik je účinný, ještě dříve než za čtyři roky, kdy skončí. To však Program neobsahoval, a proto z něj ani nebylo zřejmé, zda povede k deklarovanému výsledku, případně kdy a jakým způsobem,“ vysvětluje důvody žaloby Alžbeta Rosinová (Frank Bold Advokáti), která na případu pracovala.

Zrušení většiny Programu nebude mít pro ochranu ovzduší v Praze škodlivé důsledky, neboť opatření, která Program navrhuje, město může provádět i bez něj, MŽP by však zároveň mělo vypracovat Program nový, účinnější. Podle Alžbety Rosinové by měl obsahovat zejména harmonogram realizace, který by umožnil jeho účinnou kontrolu a revizi, a také vyčíslení očekávaného přínosu jednotlivých opatření za účelem jejich porovnání a prioritizace z hlediska účinnosti.

„Česká vláda se nezvládla účinně vypořádat se znečištěným ovzduším, ale naštěstí zafungovaly právní nástroje. Výsledkem by měl být nový program, který povede ke snížení znečištění na zákonnou mez, a to co nejdřív,“ říká Agnieszka Warso-Buchanan, právnička organizace ClientEarth.

Povinnost vydat Program pro zlepšování kvality ovzduší Ministerstvu životního prostředí vyplývá ze zákona na ochranu ovzduší, a to ve vztahu ke každé velké aglomeraci, kde jsou překračovány zákonné limity znečištění ovzduší. Program má za cíl snížit toto znečištění na zákonnou úroveň v co nejkratší možné době, a musí proto obsahovat dostatečně účinná opatření. Před svým vydáním byl připomínkován v rámci veřejné konzultace a bylo provedeno posouzení jeho vlivů na životní prostředí (tzv. SEA). Připomínky ke slabé účinnosti Programu ani závěry SEA však nebyly v dostatečné míře zohledněny, a proto skupina obyvatel Prahy podala v červnu 2016 k soudu návrh na jeho zrušení. Městský soud v Praze dnes rozhodl v souladu s verdiktem Nejvyššího správního soudu ve věci ostravského Programu na zlepšování kvality ovzduší z 20. prosince 2017.

Skupina poslanců napříč všemi devíti sněmovními stranami předložila novelu, jejímž cílem je zrychlení výstavby významných silnic a železnic. Předpokládá zavedení předběžné držby pozemků a také jejich zpřístupnění pro přípravné práce. Zjednodušit by se měla rovněž výplata náhrad za věcná břemena. Předloha pojednává také o předložkách technických sítí a určuje v každém kraji úřady, které povedou k důležitým dopravním stavbám územní řízení. Návrh novely zákona dnes projednala a schválila vláda.

Vláda dále schválila návrh Plánu legislativních prací vlády na zbývající část roku 2018 a návrh Výhledu legislativních prací vlády na léta 2019 až 2021 a také návrh Plánu nelegislativních úkolů vlády České republiky na 1. pololetí 2018 a Návrh přehledu námětů pro Plán nelegislativních úkolů vlády České republiky na 2. pololetí 2018.

Dokument ke stažení:

ma_KORNAVPDDHWU.pdf

Redakce časopisů PRO města a obce a Odpadové fórum mapují stav odpadového hospodářství v českých městech a obcích. S prosbou o spolupráci se obracíme i na Vás – naše čtenáře z městských a obecních úřadů – a prosíme Vás o vyplnění krátkého online dotazníku. Výsledky nám pomohou se základní orientací, jak jednotlivé obce a města přistupují k zajištění odpadového hospodářství, a stanou se podkladem pro další podrobnější šetření a analýzy. Zároveň mohou sloužit jako zdroj informací pro jednání o osudu zákona o odpadech, který minulá vláda odložila a nová se jím bude muset brzy zabývat. Dotazník, jehož vyplnění Vám nezabere více než 5 minut, najdete ZDE. Děkujeme, každý názor je pro nás důležitý.

uroposlanci na svém včerejším plenárním zasedání přijali několik nelegislativních doporučení týkajících se pokročilých inovací v oblasti čisté energie. Podle Parlamentu by měli být do procesu přechodu na čistou energii více zapojeni samotní spotřebitelé. K tomu je zapotřebí zlepšit informovanost spotřebitelů ohledně toho, jak se mohou do výroby, spotřeby a uchování energie z obnovitelných zdrojů zapojit. Kromě toho poslanci vyzvali, aby byl v příštím programovacím období zvýšen rozpočetc na výzkum a vývoj o minimálně 120 mld. euro a aby se o 50 % zvýšilo financován projektů zaměřených na výrobu nízkoemisní energie. Zjednodušit by se mělo také zapojení investorů do těchto projektů.

Návrh revidovaného znění referenční zprávy Obecné principy monitorování emisí z IPPC (IED) zařízení byl předložen členům Fóra dle čl. 13 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU o průmyslových emisích (IED angl. Industrial Emissions Directive) v prosinci 2017 a projednán.

Bylo dohodnuto, že po zapracování relevantních připomínek do návrhu, Evropská komise finální podobu referenčního dokumentu o obecných principech monitorování zveřejnění vyvěšením na stránkách Evropského úřad pro IPPC (EIPPCB angl. European Integrated Pollution Prevention and Control Bureau) v co nejkratším čase. Připomínky a podněty, které nebudou do finální podoby dokumentu zapracovány, budou využity při následné revizi.

Zdroj: MPO

Rok 2017 byl v agendě odstraňování starých ekologických zátěží rokem stěžejním. V první řadě jsme už dostali zpětnou vazbu, zda nastavené postupy při dané činnosti ponesou očekávané ovoce. Dále bylo zapotřebí prosadit na nejvyšší úrovni strategii financování sanačních prací a v neposlední řadě jsme byli v očekávání závěrů Nejvyššího kontrolního úřadu.

Výsledky strategie za r. 2014 až 2017

Po příchodu nového vedení na Ministerstvo financí (MF) počátkem r. 2014 jsme prosadili novou strategii zadávání a realizace veřejných zakázek na likvidaci starých ekologických zátěží, vzniklých před privatizací. Jak jsem o tomto tématu informoval před rokem, cílem bylo: maximálně otevřít a ztransparentnit proces zadávání veřejných zakázek, prioritizování prací u zátěží s šířící se kontaminací a nařízeným ochranným sanačním čerpáním, prosazování střednědobého plánu, aby nezastarávaly projektové dokumentace atd. a nenavyšování garancí u existujících ekologických smluv.

Jedině současným zafungováním všech těchto přístupů, spolu s řadou protikorupčních opatření k eliminaci nežádoucích vlivů na řešenou problematiku a důsledné vymáhání práva vůči subjektům, které porušovaly nastavená pravidla, bude možné dosáhnout cíle v podobě ukončení zadávání zakázek okolo r. 2025 a sražení ceny za tyto práce pod 50 % ceny při tzv. komplexní zakázce, která byla v r. 2011 vysoutěžena za 56,8 mld. Kč.

V loňském a předloňském roce byly veškeré veřejné zakázky realizovány pouze formou otevřeného výběrového řízení. Otevřené zadávání se rovněž dotklo všech zadávaných prací v režimu zakázek malého rozsahu nad 100.000 Kč. Díky tomu se podařilo srazit ceny prací průměrně na 38 % oproti předpokládaným hodnotám. Bude-li tento trend pokračovat a nenastanou-li na trhu výraznější pohyby cen směrem vzhůru, můžeme předpokládat, že částka okolo 25.000.000.000 Kč na dokončení sanačních prací je poměrně snadno splnitelným cílem.

Věřím, že faktor technologického pokroku, jenž nelze nijak predikovat ani kvantifikovat, přispěje k dalšímu zlevnění naplánovaných prací. Již nyní jsou totiž testovány a zavádí se do praxe zcela nové technologie, které v případě vhodné aplikace mohou svým přesným cílením přispět k podstatně efektivnějšímu, a proto levnějšímu zásahu.

Za zmínku rovněž stojí skutečnost, že jsme podrobili revizi smluvní vztahy, kde nabyvatel privatizovaného majetku nejeví jakoukoliv snahu kontaminaci v areálu, jenž vlastní, žádným způsobem řešit. V těchto případech se podařilo několik ekologických smluv ukončit, neboť se před dvaceti lety popsané kontaminace nikde neukázaly. I v důsledku tohoto postupu bude možné ušetřit nemalé prostředky.

Za naprosto zbytečný lze považovat rozsah, v jakém stát vynakládal finanční prostředky na ochranné sanační čerpání. Kdyby se totiž v těchto kontaminací nejvíce postižených místech operativněji vyhlašovaly veřejné zakázky na definitivní sanaci, mohly by tyto prostředky být vynakládány pouze v řádu měsíců, popř. jednoho roku. Proto jsme areály s nařízeným čerpáním považovali za prioritu. Tyto případy se podařilo významně redukovat (z 26 v roce 2013 na 6 v roce 2018) a ušetřit tak prostředky právě na smysluplnou finální sanaci.

Od r. 2016 se rovněž daří realizovat strategie střednědobého plánu, tj. např. na podzim 2017 jsou s MŽP naplánovány veřejné zakázky na r. 2018, ale také výhled sanačních prací na r. 2019 a 2020. V důsledku toho je možné zadávat dílčí zakázky na průzkum lokality či na vytvoření detailního projektu bez rizika, že tyto dokumenty za dalších pět let nečinnosti zastarají a bude nutné je inovovat.

Další nedobrou praxí minulosti na FNM a MF bylo navyšování schválených garancí, tedy sumy, za níž se stát zavázal sanaci provést. Pokračování v bezhlavém navyšování této částky jsme učinili přítrž a 4 z žádostí jednotlivých nabyvatelů o navýšení jsme předali vládě s nedoporučujícím stanoviskem. Následkem toho byli nabyvatelé motivováni k alternativnímřešením a např. u nabyvatele ICEC Šlapanice (bývalé Šlapanické papírny) došlo k tomu, že areál zakoupila obec a snaží se získat finanční prostředky jinde. Tím, jenom v tomto případě, došlo k úspoře ve výši 120 mil. Kč, o něž nabyvatel ještě v roce 2015 žádal. Tento postoj pochopitelně bude vyvolávat nesouhlas rigidně uvažujících nabyvatelů a stát bude muset obhájit svou pozici před soudy. Od nenavyšování garance musíme odlišit případ, kde stát jednostranným navýšením daně nebo určitého poplatku fakticky stanovenou garanci zkrátil. V takovém případě jsem naopak příznivcem narovnání této křivdy úpravou schválené garance o navýšený poplatek.

Stabilní financování

Paradoxem let minulých bylo to, že přes skutečnost, že na zvláštní účty privatizace směřovaly prostředky z prodeje nebo dividendy z privatizovaného majetku, bylo každoročním folklorem zpochybňování toho, že prostředky na těchto účtech jsou primárně určeny na odstraňování starých ekologických zátěží. Vznikla proto potřeba vypracování vládního materiálu, jenž by zajistil stabilní přísun, resp. neodsun z privatizačních účtů, na financování této agendy. Tento materiál se podařilo vytvořit, vypořádat veškeré připomínky, které proti němu mířily, a opatřit jej argumenty potřebnými pro jeho schválení.

Materiál Koncepce stabilizace finančního stavu zvláštních účtů privatizace byl dne 4. 9. 2017 Vládou České republiky schválen. Na program odstraňování starých ekologických zátěží vzniklých před privatizací a program revitalizace by mělo, počínaje letošním rokem, být k dispozici 4,5 miliardy korun.

Závěry NKÚ

V listopadu 2017 byly zveřejněny závěry kontrolní akce NKÚ č. 17/04 s názvem Odstraňování starých ekologických zátěží vzniklých před privatizací. Závěry paradoxně upozorňují na skutečnost, že na danou agendu je nedostatek finančních prostředků, a rovněž, že jsou vynakládány prostředky na realizaci ochranného sanačního čerpání.

Celý článek, který vyšel v časopise Odpadové fórum čtěte ZDE