V ČR se poslední dobou ozývají názory apelující na budování třídicích zařízení na směsné komunální odpady. Je však třeba být obezřetný. Tyto hlasy se totiž často ozývají od provozovatelů skládek, kteří v tom mohou hledat cestu, jak obcházet zákaz skládkování po roce 2024. V ČR přitom existují cesty, jak komunální i průmyslový odpad zpracovat v souladu s hierarchií nakládání s odpady. Jednou z nich je výroba tuhého alternativního paliva (TAP). Více ZDE

Ministerstvo pro místní rozvoj, odbor územního plánování, připravilo metodické sdělení ve věci aplikace § 165 odst. 1 a 3 stavebního zákona. Metodický pokyn řeší zejména činnosti pořizovatele po vydání územního plánu, regulačního plánu a jejich změn, po vydání úplného znění územního a regulačního plánu a po schválení zprávy o uplatňování územního plánu. Shrnuje požadavky na  jejich ukládání a zveřejňování, včetně zveřejňování na internetu, a popisuje i možnosti nahlížení do těchto dokumentů a jejich dokladové dokumentace. Metodický pokyn je zpracován v souladu se stavebním zákonem ve znění účinném od 1. 1. 2018.

Dokument ke stažení:

Metodické sdělení

Energetické využití odpadů je v dnešní době, kdy Evropa v čele s Německem nastoupila na cestu snižování emisí skleníkových plynů a zvyšování využívání obnovitelných zdrojů energie, stále častěji skloňovaným tématem. Jak jsou na tom v oblasti energetického využití odpadů jednotlivé evropské státy a jak energeticky využívá odpad Česká republika? Na tyto a další otázky odpoví následující článek s infografikou, více ZDE

Zdroj: https://oenergetice.cz

V nejbližších letech půjdou na ochranu životního prostředí miliardy korun z národních zdrojů. Ministerstvo životního prostředí spolu se Státním fondem životního prostředí ČR představilo tzv. rámec Národního programu Životní prostředí na příští tři roky. Obce, města a další žadatelé tak získají praktické vodítko, podle kterého si budou moci své projekty rozplánovat na delší časové období.

Plán počítá s vyhlášením celkem 40 dotačních výzev a žadatelé si budou moci sáhnout na finance v objemu přes osm miliard korun, které budou uvolněny z prostředků Státního fondu životního prostředí ČR. První nové výzvy se rozeběhnou již během dubna a do konce roku 2018 se počítá s vyhlášením celkem 17 výzev.

Harmonogram počítá s dotačními výzvami, které se osvědčily v předešlých letech, ale nabídne finanční podporu i na zcela nové typy projektů, např. na snižování světelného znečištění v chráněných krajinných oblastech či rekonstrukci velkokapacitních přivaděčů. Plán reaguje i na chybějící zdroje v Operačním programu Životní prostředí (OPŽP), především v oblasti vodohospodářské infrastruktury.

6,5 miliardy na dostatek kvalitní pitné vody

„Po dotacích na kanalizace a čistírny odpadních vod (ČOV) je velká poptávka, která převyšuje nabídku. Finance z evropských zdrojů jsou pro tuto oblast aktuálně vyčerpané, ale jsme připraveni použít národní zdroje. Na podporu výstavby kanalizací a ČOV, včetně související výstavby vodovodních sítí, půjde pět miliard korun, z toho v letošním roce dvě miliardy na podporu již podaných - a zdůrazňuji pouze kvalitních projektů z OPŽP - na které se díky převisu žádostí nedostaly evropské peníze. V letošním roce chceme rovněž připravit novou strategii financování v oblasti nakládání s odpadními vodami, která bude reflektovat aktuální potřeby v oblasti ochrany vod a bude pro obce zároveň i vodítkem, na které investice a v jakém časovém horizontu bude stát dávat finanční prostředky,“ informuje ministr v demisi Brabec.

„Vedle větších realizací budeme podporovat i menší projekty domovních čistíren, tam, kde je to z pohledu místních podmínek vhodné a kde není z technických či ekonomických důvodů možné připojení na klasickou velkou čistírnu. Důraz klademe také na budování dalších nových zdrojů pitné vody v obcích zejména tam, kde je akutní problém se zajištěním pitné vody pro obyvatele a kde není reálné napojení na dostatečně kapacitní vodárenské soustavy,“ doplňuje ministra ředitel Státního fondu životního prostředí ČR Petr Valdman.

Čisté ovzduší a zdravý život v obcích

Druhou důležitou oblastí, do které půjdou v následujících letech nemalé finanční prostředky, je zdravé životní prostředí v lidských sídlech. Tam se řadí projekty na snižování zápachu a emisí těžkých kovů ze stacionárních zdrojů znečištění. MŽP počítá také s podporou vozů na alternativní pohony pro samosprávu a příspěvkové organizace. Důležitou součástí celkové koncepce je podpora programů na zlepšování kvality ovzduší, a to včetně zavádění nízkoemisních zón tam, kde je to efektivní.

Úplnou novinkou bude samostatná výzva na snižování světelného smogu v chráněných krajinných oblastech. Dosud byla tato opatření podporována jen v obcích na území národních parků, nyní se přidávají i další lokality.

„Světelný smog působí negativně jak na životní prostředí, tak na lidské zdraví, a pro nás aktuálně představuje velké téma, kterému se chceme věnovat. Obce a města často používají nevhodné, příliš silné, ale přitom málo účinné osvětlení, a zbytečně tak podle odhadů prosvítíme až dvě miliardy korun ročně. Spolu s Ministerstvem průmyslu a obchodu proto chystáme cílené dotační programy na výměny nevhodného osvětlení. Za peníze z nich budou moci obce nakoupit nové lampy, které budou šetřit energii, životní prostředí i zdraví lidí,“ říká ministr životního prostředí Richard Brabec.

Nové výzvy navážou na ty předešlé, které se již osvědčily a pravidelně o ně bývá veliký zájem. Nadále budou k dispozici dotace na likvidaci nelegálních skladů a skládek nebezpečných odpadů, jejichž původce je neznámý, neexistuje nebo v dané věci nic nečiní. Opět bude podporováno obnova a zakládání zeleně v obcích, ekoinovace nebo environmentální výchovu a vzdělávání.

Dokument ke stažení:

• Rámec výzev (PDF, 273 kB)

• Harmonogram výzev (XLSX, 24 kB)

Senát dne 4. dubna 2018 projednal Balíček k oběhovému hospodářství. Konkrétně senátoři projednali Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Evropská strategie pro plasty v oběhovém hospodářství a Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o rámci pro sledování oběhového hospodářství. Senát schválil doporučení Výboru pro záležitosti Evropské unie (viz níže).

Usnesení Senátu:

I.
1. oceňuje
snahu řešit narůstající problematiku nadměrného využívání plastů, problematiku jejich dopadu na životní prostředí, jakož i úlohu plastů v rámci oběhového hospodářství, a vnímá předloženou strategii jako důležitou součást dosažení cílů udržitelného rozvoje do roku 2030;

2. rovněž oceňuje,
že strategie má podpořit nový plastový průmysl, který bude při navrhování designu a výrobě plastů a plastových výrobků vycházet z nutnosti jejich opětovného použití či recyklace;

3. upozorňuje
na skutečnost, že první priorita odpadového hospodářství týkající se prevence vzniku odpadů není ve strategii dostatečně zdůrazněna; strategie by proto měla obsahovat opatření, která budou tyto druhy plastových výrobků minimalizovat;

4. je toho názoru,
že v současné době je hlavním problémem především nadprodukce velmi levného plastu, jemuž nemohou přírodní materiály ani recyklovaný plast z důvodu vyšších výrobních nákladů konkurovat;

5. podporuje proto
úsilí zaměřené na řešení problematiky plastů už v počátku životního cyklu produktu, jakož i snahu o používání recyklovaných plastů, zvýšení poptávky po recyklovaných materiálech a omezení množství nebezpečných látek v recyklovatelných materiálech;

6. upozorňuje
v souladu s pozicí vlády ČR, na skutečnost, že předložená strategie pro plasty může být vnímána jako velmi optimistická, která nebere příliš ohled na reálný stav nakládání s plasty v EU a výhled, který je velmi ovlivněn například kroky Číny k omezení dovozu plastů;

7. zdůrazňuje,
že významnou úlohu v oběhovém hospodářství hrají inovace a výzkum, produktový design, parametry veřejných zakázek či specifických projektů na národní a regionální úrovni;

8. považuje
za zásadní zvyšování obecného povědomí o negativním vlivu plastů na životní prostředí prostřednictvím informování veřejnosti a také dostupnost informací o obsahu nebezpečných látek v plastových produktech;

9. podporuje
další hodnocení rozvoje oběhového hospodářství a z toho plynoucí stanovení nových dlouhodobých priorit oběhového hospodářství v EU;

10. konstatuje,
že existující monitorovací povinnosti a údaje, které jsou v současnosti předávány Eurostatu, jsou pro sledování oběhového hospodářství dostatečné;

II.
pověřuje
předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Dokument ke stažení:

• Senátní tisk č. K 109/11

• Senátní tisk č. K 108/11

Přehled programu / výsledky:

• Balíček k oběhovému hospodářství (evropský senátní tisk č. K 108/11, K 109/11 / Stenozáznam) - přijato doporučení VEU

• Návrh senátního návrhu zákona senátorky Jitky Seitlové a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některý zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 239/Stenozáznam) - přikázán

• Sdělení Komise EP, Radě, EHSV a VR Širší využívání alternativních paliv Akční plán pro zavádění infrastruktury pro alternativní paliva podle čl.10 odst.6 směr. 2014/94/EU, včetně posouzení vnitrost. rámců politiky podle čl. 10 odst. 2 směr. 2014/94/EU (evropský senátní tisk č. K 082/11/Stenozáznam) - přijato doporučení VEU

Evropská komise navrhuje zařadit do směrnice o karcinogenech a mutagenech nové limitní hodnoty expozice u pěti chemikálií. Tyto limitní hodnoty stanoví nejvyšší koncentrace konkrétní karcinogenní chemické látky v ovzduší na pracovišti. Z hlediska ochrany pracovníků bylo vybráno pět následujících karcinogenů:

• kadmium a jeho anorganické sloučeniny,

• beryllium a jeho anorganické sloučeniny,

• kyselina arseničná a její soli a anorganické sloučeniny arsenu,

• formaldehyd,

• 4,4'-methylen-bis(2-chloranilin) („MOCA“).

První tři výše uvedené karcinogeny se ve velké míře používají při výrobě a rafinaci kadmia, výrobě niklkadmiových baterií, při mechanickém pokovování, tavení zinku a mědi, dále pak ve slévárenství, stavebnictví, zdravotnictví, ve sklářském a chemickém průmyslu, v odvětví plastů a elektroniky, v laboratořích či při recyklaci. Návrh vychází z vědeckých důkazů a navazuje na širokou debatu s příslušnými zainteresovanými subjekty, zejména se zaměstnavateli, zaměstnanci a zástupci členských států.

Souvislosti

Komise je odhodlána dále posilovat právo pracovníků na vysokou úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Evropský pilíř sociálních práv, který společně vyhlásily Evropský parlament, Rada a Komise na sociálním summitu na téma spravedlivých pracovních míst a růstu v Göteborgu v listopadu 2017, uznává, že právo pracovníků na zdravé, bezpečné a dobře uzpůsobené pracovní prostředí je nezbytným předpokladem pro další konvergenci směrem k lepším pracovním a životním podmínkám v EU. Ochrana zdraví pracovníků na základě soustavného omezování expozice karcinogenním a mutagenním látkám na pracovišti je konkrétním opatřením Junckerovy Komise, jež má přispět ke splnění této priority.

Z příslušných údajů vyplývá, že nádorová onemocnění jsou nejčastější příčinou úmrtí souvisejících s výkonem povolání. Celých 52 % těchto úmrtí se každoročně přičítá rakovině, 24 % pak chorobám oběhové soustavy a 2 % úrazům. Rakovinu může způsobit expozice některým chemickým látkám na pracovišti. Přestože je rakovina komplexní choroba a některé příčiny je těžké odhalit, je zřejmé, že rakovině vyvolané expozicí chemickým látkám na pracovišti lze předejít omezením či odstraněním této expozice.

Za účelem zajištění ochrany pracovníků před těmito riziky přijala EU v roce 2004 směrnici o karcinogenech a mutagenech 2004/37/ES. Tato směrnice stanoví kroky, které je třeba přijmout pro odstranění či omezení expozice karcinogenním a mutagenním chemickým látkám, čímž přispívá k prevenci rakoviny a souvisejících chorob jako nemocí z povolání.

Vědecké poznatky o karcinogenních nebo mutagenních látkách se neustále rozvíjejí a díky technologickému pokroku lze ochranu pracovníků zlepšit. Aby byly mechanismy na ochranu pracovníků stanovené ve směrnici co nejúčinnější a aby byla ve všech členských státech zavedena aktuální preventivní opatření, je třeba směrnici pravidelně revidovat. Z tohoto důvodu Komise podporuje nepřetržitý proces aktualizace směrnice s cílem držet krok s vývojem vědy a techniky a přihlížet zároveň ke stanoviskům sociálních partnerů a členských států.

V rámci dvou předchozích změn směrnice, které Komise navrhla v květnu 2016 a lednu 2017, byly určeny limitní hodnoty pro 21 karcinogenů. První změnu přijali spolunormotvůrci jako směrnici (EU) 2017/2398 na konci roku 2017. Druhý návrh legislativní změny v současné době normotvůrci projednávají. V EU je alespoň jedné z chemických látek zahrnutých v uvedených třech návrzích vystaveno přibližně 21 milionů pracovníků.

Další informace

• ZPRÁVA: Komise pokračuje ve svém úsilí o ochranu pracovníků před rakovinotvornými chemickými látkami: často kladené dotazy o třetí revizi směrnice o karcinogenech a mutagenech

• Záložka Aktuality na internetových stránkách GŘ pro zaměstnanost

Pokuty v celkové výši 600 tisíc korun uložili inspektoři z Oblastního inspektorátu (OI) Praha Statutárnímu městu Kladno (300 tisíc) a Technickým službám Hostivice (300 tisíc) za porušení vodního zákona. Toho se dopustily tím, že do retenční nádrže Dříň, která je součástí stokové sítě průmyslové zóny Kladno – východ, uložily cca 230 m3 přebytečného kalu z Čistírny odpadních vod (ČOV) Švermov.

„Oba subjekty neučinily při zacházení se závadnou látkou – čistírenskými kaly přiměřená opatření, aby tyto látky nevnikly do povrchových vod, Dřetovického potoka, a neohrozily jeho prostředí,“ komentoval případ Robin Náse, zástupce ředitele OI Praha.

V únoru 2016 ověřovali inspektoři ČIŽP informace o údajném ukládání čistírenských kalů do dešťové retenční nádrže Dříň na pozemku k.ú. Vrapice. „Zjistili jsme, že v retenční nádrži je skutečně uložen čistírenský kal, který dále unikal odtokem až do Dřetovického potoka. Ověřili jsme, že se jedná o přebytečný kal z ČOV Švermov, kterou provozuje Statutární město Kladno a ČOV Hostivice, jejímž provozovatelem jsou Technické služby Hostivice,“ řekl Náse.

Na místě a následně příkazem byla vlastníkovi retenční nádrže, kterým je Statutární město Kladno, uložena opatření k nápravě, a to okamžité zabránění dalšího odtoku kalu a jeho bezodkladné odstranění z nádrže a přítoku do Dřetovického potoka. Odebrány byly také vzorky a analýzou bylo prokázáno, že uložené kaly vykazují charakter látek závadných. „Přebytečný kal obsahoval podle provedených rozborů velké množství organických látek, které podléhají dalšímu rozkladu a mají proto nepříznivý vliv na kyslíkovou rovnováhu. K tomu jsme přihlédli při stanovení výše pokuty,“ řekl Náse.

Oba provozovatelé se odvolali, odvolací orgán (MŽP) však obě rozhodnutí inspekce potvrdil. Technické služby Hostivice podaly proti rozhodnutí žalobu k soudu.

Neratovická společnost Spolana pokračuje v modernizaci svého výrobního areálu. Její vedení podepsalo s dodavatelským konsorciem ČEZ Energetické služby a Envir & Power Ostrava smlouvu na výstavbu nové teplárny sloužící pro výrobu páry nezbytné pro provoz areálu. Výstavba bude zahájena ve druhém čtvrtletí tohoto roku a dokončení stavby je plánováno na rok 2019. Celková investice dosáhne 200 milionů korun.

„Investice ve výši 200 milionů Kč zapadá do naší střednědobé strategie celkové modernizace výroby. Nová kotelna na zemní plyn, která v roce 2019 nahradí stávající teplárnu spalující hnědé uhlí, bude plnit náročné emisní limity, které vejdou v platnost v roce 2020,“ vysvětluje Filip Mikolajczyk, investiční ředitel společnosti Spolana.

Výstavba teplárny je zakázkou na klíč a zahrnuje veškeré stavební práce včetně instalace dvou parních kotlů na zemní plyn o výkonu 2 x 35 tun páry za hodinu, řídicího systému, napojení na parovody a přípravu redukčních stanic. Výstavbu nového energobloku provedou firmy ČEZ Energetické služby a Envir & Power Ostrava.

„Kotle jsou navrženy s ohledem na nejpřísnější  požadavky pro splnění emisních limitů. Přechodem z hnědého uhlí na zemní plyn a instalací moderních kotlů dojde k výraznému snížení objemu znečisťujících látek vypouštěných do ovzduší. Emise oxidu siřičitého klesnou o 99 procent, emise prachu a oxidů dusíku o 90 procent a emise oxidu uhelnatého o 60 procent,“ říká Kamil Čermák, generální ředitel ČEZ ESCO, která je mateřskou společností ČEZ Energetické služby. Spolana tím v předstihu splní požadavky české a unijní legislativy v oblasti ochrany ovzduší platné od 1. července 2020.

Spolana po převzetí skupinou Unipetrol začala mohutně investovat do modernizace závodu. V minulém roce ukončila výrobu PVC pomocí rtuťové elektrolýzy a uvedla na trh nový produkt – granulované zemědělské hnojivo Spolsan G. Úspěšný rok Spolana uzavřela vykázáním čistého zisku ve výši 434 milionů Kč. Spolana je aktivní také v podpoře okolního životního prostředí. Ve spolupráci s neratovickou organizací Českého rybářského svazu již čtvrtým rokem vypouští do Labe mladé kapry a ve spolupráci s neziskovou organizací ALKA Wildlife se stará o pár sokola stěhovavého hnízdícího v areálu Spolany. Okolí výrobního areálu, zejména dočišťovací nádrž, je vyhledávaným útočištěm řady chráněných a ohrožených živočišných druhů. Čistotu areálu potvrzuje přítomnost vydry říční, čírky obecné, ledňáčka říčního nebo pstruha obecného, tedy živočichů vysoce citlivých na kvalitu životního prostředí.

Společnost ČEZ Energetické služby, s.r.o., patří do skupiny ČEZ ESCO, která pokrývá energetické potřeby firem, obcí a institucí všech velikostí. Zajišťuje mimo jiné dodávky elektřiny plynu a tepla či komplexní služby v oblasti výstavby a provozování energetických hospodářství, včetně rozsáhlých energetických celků, kogeneračních jednotek, fotovoltaických elektráren nebo veřejného osvětlení. Poskytuje také energetické audity a projekty komplexních energetických úspor.

Společnost Envir & Power Ostrava a.s. je inženýrská společnost zaměřená na projektování, výrobu, dodávky, kompletaci a uvádění inženýrských celků do provozu, hlavně v oboru energetika (zdroje středních až velkých výkonů elektráren, tepláren a dalších, zejména spalující fosilní paliva). Realizuje projekty na klíč zaměřené na výstavbu nových energetických zdrojů, ale i na ekologizaci spalin u stávajících zdrojů.

Při hledání řešení, jak podpořit potenciál cirkulární ekonomiky v České republice, jak překonat legislativní bariéry a zároveň podpořit mezioborovou spolupráci, může jako příklad dobré praxe posloužit inovativní přístup z Nizozemska. Již několik let země úspěšně uvádí do praxe cirkulární projekty díky dobrovolným dohodám, známým také pod názvem Green Deals (zelené dohody).

Green Deals je nizozemský vládní program založený v říjnu 2011 jako společná iniciativa ministerstva ekonomiky a ministerstva infrastruktury a životního prostředí. Green Deals umožňuje poskytování efektivní pomoci organizacím, které zajímavými projekty usilují o zelený a udržitelný růst, ale kterým také překáží legislativa k úspěšné implementaci a diseminaci. Musí se však vždy jednat o řešení problému, který není možné vyřešit na základě již platné legislativy nebo všeobecně známých pravidel. K dnešnímu dni bylo v Nizozemsku uzavřeno přes 220 Green Deals, do kterých se zapojilo přes 1500 organizací. Více ZDE

ELEKTROZAŘÍZENÍM z domácností (EEZ) nazýváme použité elektrozařízení pocházející z domácností nebo svým charakterem a množstvím jemu podobný ELEKTRODPAD od právnických osob a fyzických osob oprávněných k podnikání. O elektrozařízení pocházející z domácností se jedná vždy, je-li elektrozařízení možné použít jak v domácnostech, tak i jinými konečnými uživateli.

Toto elektrozařízení lze odevzdat v místě zpětného odběru jako výrobek, tedy nikoliv jako odpad.  

Zpětným odběrem elektrozařízení se rozumí odebírání použitých elektrozařízení pocházejících z domácností od konečných uživatelů bez nároku na úplatu v místě zpětného odběru (místo určené výrobcem) nebo v místě prodeje nebo dodávky nového elektrozařízení posledním prodejcem či v jeho bezprostřední blízkosti.

Provozovatel sběrného dvora (SD), jehož součástí je i místo zpětného odběru, toto EEZ neeviduje, protože se nejedná o odpad a nepřijímá se do zařízení SD. Kolektivní systém je povinen vést evidenci, ale ne pod kódy nakládání s odpadem. Tato evidence se vede až při předání do zařízení na zpracování odpadu, kde se EEZ teprve stává odpadem. 

Odděleným sběremelektroodpadu se rozumí odebírání použitých elektrozařízení nepocházejících z domácností od konečných uživatelů v místě odděleného sběru (místo určené výrobcem). Za místa odděleného sběru lze označit tedy pouze taková, kde jejich zřizovatelem je výrobce, resp. kolektivní systém, a zároveň disponují souhlasem podle ustanovení § 14 odst. 1 zákona o odpadech pro sběr elektroodpadů (např. sběrný dvůr, který má uzavřenou smlouvu s výrobcem nebo kolektivním systémem o zřízení místa odděleného sběru).

Ustanovení § 37k odst. 5: Zbavit se elektrozařízení pocházejícího z domácností nebo elektroodpadu smí jeho držitel jen jeho předáním zpracovateli podle ustanovení § 37l nebo na místo zpětného odběru nebo odděleného sběru. Konečný uživatel se smí zbavit elektrozařízení pocházejícího z domácností také jeho předáním poslednímu prodejci. Zpětně odebraná elektrozařízení a odděleně sebraný elektroodpad musí být předány pouze zpracovateli podle ustanovení § 37l. Jiné osoby než zpracovatelé podle ustanovení § 37l, provozovatelé míst zpětného odběru nebo odděleného sběru a poslední prodejci nejsou oprávněny elektrozařízení pocházející z domácností a elektroodpad převzít.

Pro EEZ nepocházející z domácností, tedy elektroodpad platí, že tyto výrobky se stávají odpadem dle obecné definice zákona o odpadech a zařazují se pod katalogová čísla skupiny 16 02 dle katalogu odpadů. V zákoně je sběr těchto odpadů označen jako oddělený sběr. V rámci tohoto sběru smí být elektroodpady předány na místo odděleného sběru či přímo zpracovateli elektroodpadů.

Z tohoto vyplývá, že ve sběrných dvorech, které nejsou současně místem zpětného odběru, resp. místem odděleného sběru, nelze převzít ani elektrozařízení pocházející z domácností a ani elektroodpad*. Naopak pokud místa odděleného sběru nejsou součástí zařízení dle ustanovení § 14 odst. 1 zákona o odpadech (např. SD), pak nesmí být elektroodpad do těchto míst přijat, protože se jedná o odpad a ten musí být předán pouze do zařízení k tomu určených.  

*Pozn.: Výše uvedené však neplatí pro EEZ, které jsou mimo rozsah definice působnosti dílu 8 Elektrická a elektronická zařízení zákona o odpadech. Jedná se např. o odpady vzniklé při výrobě elektrozařízení, zmetky, lze sem řadit také kabely, jističe, vypínače vzniklé při demolici budov, některé elektromotory (např. z pásových dopravníků, výtahů), dále odpady, které vznikly z výrobků spadajících pod výjimky uvedené v § 37f odst. 4 (zbraně, vojenský materiál, žhavené žárovky atd.), resp. od 15. srpna 2018 rovněž v § 37f odst. 5 (velká stacionární průmyslové soustrojí, dopravní prostředky apod.) zákona o odpadech, nebo pod výjimky uvedené v příloze č. 1 vyhlášky (v názvech jednotlivých skupin elektrozařízení).

Vybrané příklady EEZ pro potřeby zařazení jsou uvedeny v příloze č. 1 materiálu MŽP „Informace k vybraným ustanovením dílu 8 (elektrická a elektronická zařízení) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a vyhlášky č. 352/2005 Sb., o nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady“ a najdete je na https://www.mzp.cz/cz/pruvedce_vyrobce_elektrozarizeni.

Tato EEZ lze převzít do zařízení dle ustanovení § 14 odst. 1 pod katalogovými čísly skupiny 16 02, pokud jsou v daném zařízení povolena a není zde podmínkou zřízení místa odděleného sběru. 

Do předání zpracovateli nesmí být elektrozařízení nebo elektroodpad předmětem úpravy, využití nebo odstranění.

ELEKTROZAŘÍZENÍ:  v architektonickém studiu se rozbije v kuchyňce lednice, sporák, mikrovlnka apod., toto EEZ nesloužilo k podnikatelské činnosti a běžně se vyskytuje v domácnostech. Při předání do místa zpětného odběru (místo zpětného odběru není zařízením ke sběru odpadů dle zákona o odpadech) se nejedná o odpad, odpad vzniká až předáním do zařízení oprávněné osoby k jeho zpracování, využití nebo odstranění.  V místě zpětného odběru se od spotřebitelů odebírají použité výrobky.

ELEKTRODPAD: v potravinářském průmyslu se rozbije velké chladící zařízení, které slouží k podnikatelské činnosti. Tyto výrobky se stávají odpadem dle obecné definice zákona o odpadech a zařazují se pod katalogová  čísla  skupiny  16  02  dle  katalogu  odpadů, nicméně musí být předány do místa odděleného sběru

Zdroj:

• zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech

• vyhláška č. 352/2005 Sb., o podrobnostech nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady a o bližších podmínkách financování nakládání s nimi

• https://www.mzp.cz/cz/pruvedce_vyrobce_elektrozarizeni

Ing. Jitka Lochovská
společnost INISOFT s.r.o.

Na představenstvu společnosti byl 20. března jmenován k 1. dubnu 2018 generálním ředitelem Jan Moudrý (49), dosavadní finanční ředitel. Jan Moudrý je absolventem Fakulty výrobně-ekonomické Vysoké školy ekonomické v Praze a v Kovohutích pracuje od roku 2001. Současně byl zvolen novým místopředsedou představenstva místo Zdeňka Kunického, který odchází do důchodu a je nyní řadovým členem tohoto statutárního orgánu. Předsedou představenstva zůstává Michal Oktavián Gürtler.

Novou finanční ředitelkou je Lenka Menšíková, která se vrátila jako finanční manažerka do společnosti začátkem ledna letošního roku. V Kovohutích dříve působila 15 let od roku 1997 hlavně jako vedoucí controllingu a obchodní manažerka divize Drahé kovy. Je absolventkou Fakulty informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v Praze.

Ředitelem divize Recyklace olova se místo odcházejícího Zdeňka Kunického stal Karel Oliva (54), dosud působící jako ředitel logistiky, a také člen představenstva. Je absolventem Fakulty chemicko-inženýrské Vysoké školy chemicko-technologické v Praze a zaměstnancem firmy je od roku 1986. Vedle logistiky byl v letech 2003-2011 také pověřeným ředitelem divize Drahé kovy.

Kovohutě Příbram jsou významným zaměstnavatelem regionu, zpracovatelem odpadů s obsahem olova a cínu (zejména olověných autobaterií), výrobcem olova, jeho slitin a dalších výrobků (pájky – včetně bezolovnatých, střelivo, plechy, atd.) a dále zpracovatelem odpadů s obsahem drahých kovů (zlato, stříbro, palladium, platina, rhodium) a odpadů elektrických a elektronických zařízení (elektroodpadu) vč. osvětlovacích zařízení, což jsou svítidla a světelné zdroje (zářivky, úsporky, výbojky; dále také klasické žárovky) a další odpady s obsahem rtuti (rtuťové teploměry).

Jeden z nejstarších českých kolektivních systému pro sběr a recyklaci elektroodpadu, Retela, je na prodej. Majitel firmy, Elektrotechnická asociace ČR (EIA), loni v červenci inzerátem vyzval zájemce k předložení nabídek. Podle dostupných informací postoupili dva z uchazečů do druhého kola, výběrové řízení zatím neskončilo. Údajně hrozí, že nový vlastník vybrané příspěvky nemusí použít na recyklaci odpadu, zákon ho k tomu nenutí. Ministerstvo s tím ale nesouhlasí. Více ZDE
 

EU vyčlení na vývoj nových technologií pro snižování emisí skleníkových plynů přes deset miliard eur. Záměr navazuje na dosavadní podobný program NER300, z něhož získalo podporu 1,7 miliardy eur celkem 35 nízkouhlíkových projektů. V Česku ale z programu neskončil ani cent.

Evropská unie vyčlení na vývoj nových technologií pro snižování emisí skleníkových plynů přes deset miliard eur. Peníze na to vezme z aukcí 450 milionů emisních povolenek, které úředníci vloží po roce 2020 do takzvaného inovačního fondu. Tento balík bude navazovat na dosavadní podobný program NER300, z něhož získalo podporu 1,7 miliardy eur celkem 35 nízkouhlíkových projektů. V Česku ale z programu neskončil ani cent.

Peníze z chystaného inovačního fondu, který bude fungovat po roce 2020, by už ale do Česka dotéct mohly. Záležet bude na tom, jestli se v tuzemsku někdo bude chtít do inovativních nízkouhlíkových technologií pustit. „Členské státy nemají v inovačním fondu předem určený podíl pro své projekty, nicméně bude kladen důraz na jejich geografickou vyváženost. Při hodnocení projektů se bude zohledňovat například potenciál snížení emisí či širší aplikovatelnost dané technologie,“ vysvětluje Jan Tůma, vedoucí oddělení obchodování s emisemi na ministerstvu životního prostředí.

Dotace z inovačního fondu by měla pokrýt až 60 procent z investičních nákladů. Zájemci budou podávat žádosti o podporu určené národní instituci, která je pak předá k vyhodnocení do Bruselu. Detaily se upřesní během letošního roku.

Inovační fond má umožnit vědcům a firmám, aby například prototypy svých zařízení vyzkoušeli v praxi a následně je mohli začít prodávat na trhu. Studie společnosti Climate and Strategy Partners ovšem upozorňuje, že zpravidla trvá deset let, než se z prototypu stane komerčně využitelná technologie. „Fond by měl umožnit, aby se raná technologie dostala na trh v příštích patnácti letech,“ tvrdí experti z Climate and Strategy Partners. Řeč je například o technologiích pro výrobu oceli s výrazně nižšími emisemi, oddělování a ukládaní CO2 ze spalování fosilních paliv nebo výrobu syntetických paliv pomocí energie z obnovitelných zdrojů. Projekty podpořené z programu NER300 však tak ambiciózní nebyly. Rakouský záměr na stavbu horského větrného parku získal dotaci 11 milionů eur na ověření technologií nutných pro fungování elektráren ve velkých nadmořských výškách. V Itálii EU podpořila 28 miliony eur stavbu závodu na výrobu biopaliv druhé generace z rostlinných zbytků. Portugalci zase staví s podporou osm milionů eur testovací solární koncentrační elektrárnu s výkonem 20 megawattů.

Zdroj: E15, Jan Stuchlík

Společnost Karlovarské minerální vody na začátku letošního ledna znovu otevřela téma vratných PET lahví. Informovala o založení pracovní skupiny, která má zjistit, zda se v Česku v současné době, tj. při již zavedeném a zaběhnutém systému třídění plastů do žlutých kontejnerů, vyplatí PET lahve zálohovat. Ačkoliv se na první pohled může zdát, že zálohování by mohlo dostat PET lahve z ulic i z přírody, nejsou přínosy této případné změny vůbec jednoznačné. V minulých letech se tento koncept již několikrát zkoumal, ale výsledky nejsou rozhodně černobílé. Aktuální stanovisko Ministerstva životního prostředí k této problematice shrnuje vedoucí oddělení zpětného odběru z odboru odpadů ministerstva Ladislav Trylč v rozhovoru, jehož části jsou převzaté z jeho vyjádření pro časopis Moderní obec.

Jak se na zavedení zálohového systému PET lahví dívá MŽP?
MŽP jednoznačně nepodporuje zavedení zálohového systému tak, jak byl nedávno v hrubých rysech představen na tiskové konferenci společnosti Karlovarských minerálních vod, která pověřila experty z Institutu cirkulární ekonomiky (INCIEN) a Fakulty technologie ochrany prostředí Vysoké školy chemicko-technologické v Praze zjistit, za jakých okolností by se vyplatily zálohované PET lahve. Dle takto nastaveného záměru mají být PET lahve vyjmuty ze současného systému třídění plastů a zařazeny do samostatného odpadového toku. PET lahve by se vykupovaly v obchodech a následně by byly recyklovány k materiálovému využití. MŽP by takový zálohový systém na PET lahve vítalo pouze v případě, že by došlo k přechodu z jednocestných lahví na opakovaně použitelné, tzn. že by vykupované PET lahve nebyly odpadem, ale znovu plnitelným obalem. Takovýto systém by byl sice také spojen s celou řadou problémů, ale současně by byl mnohem přínosnější pro životní prostředí. Zvažovaný záměr na zálohování PET lahví však počítá s PET lahvemi jednocestnými, nemá tedy jít o přechod na opakovaně použitelné obaly.

Co všechno by bylo potřeba při zavedení systému vzít v úvahu?
Tak zásadní změna by se týkala mnoha subjektů. Namátkou: Prodejny potravin (nápojů) by nově musely vykupovat obaly. Jde o významné investice zejména do výkupní techniky, provedení stavebních úprav, zvýšily by se i provozní náklady a požadavky na personál.

Distributoři by museli změnit logistiku při dopravě prázdných obalů, patrně by muselo dojít i k úpravě z důvodu hygienických předpisů, aby mohly být společně přepravovány potraviny a odpady pocházející od spotřebitelů (použité PET lahve). Výrobcům by vznikly náklady spojené s tiskem nových etiket, které by musely obsahovat bezpečnostní znaky tak, aby u zálohového systému nemohlo dojít k jeho zneužití (vrácení záloh za PET lahve, kde záloha nebyla uhrazena, zamezení opakovaného vyplacení zálohy za jednu PET lahev, ochrana před falzifikací štítků atp.). Spotřebitelům by se významně zkomplikovala situace – vzniklo by nové donáškové místo pro zbavování se obalů od nápojů, museli by změnit zažité návyky – PET lahve by nebylo možné sešlapávat.

Co by zavedení systému znamenalo dál?

Mezi nejčastěji uváděné přínosy zálohového systému PET lahví patří zvýšení míry recyklace plastu. Problémem ale je, že zvýšení míry recyklace tohoto plastu by mohlo být vykoupeno snížením míry recyklace jiných plastů z tříděného sběru. Češi jsou na současný způsob zvyklí, ostatně učili se to téměř 20 let; víme, že čím blíže v docházkové vzdálenosti je žlutý kontejner, tím vyšší je míra recyklace. Jenže v případě zavedení vratných PET lahví by lidem odpadl jeden z hlavních důvodů chodit k barevným kontejnerům tak často jako dosud. Lidé si vždy zvyknou na určitý komfort, a to platí i u komfortu při třídění odpadů, tím, že příslušné kontejnery mají blízko. Takový komfort pak neradi opouští, a pokud budou muset PET lahve doma samostatně skladovat, navíc nepoškozené a nesešlápnuté (aby zůstal čitelný kód na etiketě), a pak odpad dopravovat do obchodu, může být jejich reakce značně nepředvídatelná až negativní. Existuje tedy významné neodhadnutelné riziko, co by se stalo se současným systémem a jaký vliv by to mělo celkově na třídění plastů. PET lahve by sice občané do obchodů nosili, ale o to méně by pak odnášeli jiné odpady do barevných kontejnerů.

Existují už nějaké studie, které se v ČR na toto téma zpracovávaly? K jakým došly závěrům?

Možnosti zavedení zálohového systému na PET lahve a plechovky v minulosti MŽP již posuzovalo a nechalo si vypracovat několik analýz k takovým záměrům, ale jednoznačně z nich nevyplynuly významné přínosy pro životní prostředí, a to s ohledem na dobře fungující tuzemský systém tříděného sběru odpadů. Kromě toho existuje celá řada dalších rizik či externích vlivů spojených se zavedením záloh, jejichž potenciální dopad se většinou obtížně zjišťuje.

Přesto, jaké by mělo zavedení vratného systému dopady?

Dopad na spotřebitele – jak bylo uvedeno, pro spotřebitele by zálohování PET lahví znamenalo významné zkomplikování a změnu současného způsobu třídění odpadů. Současný funkční systém by se rozmělnil a pro občany znepřehlednil. Cena za zavedení zálohového systému by se pak bezpochyby také promítla do zvýšení ceny za samotné nápoje.

Zálohovat PET lahve má i své ekonomické nevýhody a rizika. Současný systém třídění odpadů prostřednictvím barevných kontejnerů je založen na ručním dotřiďování odpadů. PET lahve tvoří lukrativní komoditu na trhu, ze které mají dotřiďovací linky významný zisk z prodeje. Vyvedením PET lahví do jiného odpadového toku se změní ekonomika těchto zařízení a bude nezbytné jejich činnost kompenzovat, aby byla zachována současná úroveň dotřiďování odpadů. To by zřejmě nebylo možné bez zvýšení ceny za odpadové služby i samotné výrobky, což by mělo dopad na obce i na samotné občany.

Co by to znamenalo pro obce?

Vytříděné obaly jsou nyní zdrojem finančních prostředků pro obce, které za jednotlivé komodity dostávají peníze od státem autorizované obalové společnosti. Zálohový systém PET lahví by tak postihl především obce, pro které by znamenal výpadek významné části finančních prostředků využívaných právě pro systém třídění na jejich území. Obce by se pak musely rozhodnout, zda zachovají sběrné kontejnery na plasty, anebo jejich počty zredukují. Jakékoliv snížení množství sběrných nádob v ulicích by vedlo ke snížení vytříděných odpadů od občanů. Pokud jde přímo o ekonomické aspekty zavedení zálohového systému, tak ty hodnotila studie „Ekonomická analýza zamýšleného systému zálohování nápojových obalů v České republice“, realizovaná IEEP v r. 2008. Podle jejích závěrů by v tehdejších cenách stálo zavedení záměru cca 2 až 3 miliardy korun. Záleží na řadě aspektů – výši zálohy, povinnosti pokrytí obchodů automaty, systému distribuce prázdných obalů atd.

Máte informace o tom, jak, kde a s jakými výsledky jsou tyto zálohové systémy rozšířeny v Evropě? Jak se osvědčují?

Zálohování PET lahví není v Evropě vzácností. Většinou však vznikalo v době, kdy neexistovaly jiné systémy sběru PET lahví. Jediným příkladem, kdy byl systém zaveden již v době funkčního systému kontejnerového sběru odpadů z obalů, je Německo. Zkušenosti se zálohovými systémy, které fungují v zahraničí, však nemůžeme jednoznačně naroubovat do českého prostředí, neboť každá země má svá specifika. Například ve Švédsku je roční produkce nápojových PET obalů zhruba poloviční oproti České republice, navíc zde obchody nemají povinnost vykupovat zálohované nápojové obaly, které samy prodávají, ale nabízejí tuto možnost spotřebitelům pouze formou dobrovolné služby. Ministerstvo proto počká na výsledky analýzy k zavedení zálohového systému a jsme připraveni o tématu dále diskutovat.

Zdroj: Zpravodaj Ministerstva životního prostředí, č. 1 / březen 2018 (Téma: Dost bylo plastu - ke stažení ZDE)