CENIA, česká agentura životního prostředí přijme nového kolegu či kolegyni na pozici specialista či specialistka odpadového hospodářství. Podmínkou je vysokoškolské vzdělání přírodovědného nebo technického směru (výhodou pak zaměření na odpadové hospodářství) a komplexní znalost problematiky životního prostředí s důrazem na odpadové hospodářství. Podrobnosti naleznete ZDE.

Množství vysloužilých elektrozařízení, která lidé a firmy v Česku odevzdávají do zpětného odběru a nevyhazují do popelnic či na skládky, v posledních letech stoupá. Zatímco v roce 2006 se podařilo vytřídit jen 11 procent z objemu výrobků, které se ten rok objevily na trhu, v roce 2016 to bylo už více než 52 procent. V Česku nyní funguje šest kolektivních systémů pro běžná elektrozařízení, z toho dva se specializují jen na úzkou skupinu výrobků. Vyplývá to z informací, které poskytlo ministerstvo životního prostředí (MŽP).

Množství elektroopadu, které se ročně vytřídí, vzrostlo v České republice mezi lety 2006 a 2016 z 22.170 tun na 91.513 tun. Při přepočtu na jednoho obyvatele to znamená nárůst ze 2,2 kilogramu na 8,7 kilogramu ročně. Největší část z vytříděného odpadu zaujímají velké domácí spotřebiče, jako jsou lednice, mrazničky či pračky. Těch lidé a firmy v roce 2016 odevzdali přes 46,6 tisíce tun.

Minimální množství elektroodpadů, které musí kolektivní systémy vybrat zpět, určuje evropská směrnice. V budoucnu se zvýší. "Pro rok 2016 to bylo minimálně 45 procent, ale v roce 2021 to bude už 65 procent. Celkové množství sebraného elektroodpadu se tedy bude muset nadále zvyšovat," uvedl vedoucí oddělení zpětného odběru MŽP Ladislav Trylč. Výsledky za rok 2017 MŽP ještě nemá, některé kolektivní systémy ale hlásí nárůst.

Podle ředitele kolektivního systému Rema Davida Vandrovce je přirozené, že lidé nejvíce třídí velké spotřebiče. "Ty nelze jen tak jednoduše vhodit do kontejneru. Menší věci, zejména pak vysloužilé úsporné žárovky nebo zářivky, kterých se k recyklaci nashromáždí každoročně nejméně, mají mnohdy ještě tendence házet do komunálního odpadu," řekl. Rema, přes kterou se vybere necelá pětina elektroodpadu v Česku, zaznamenala v roce 2017 zvýšený zájem o třídění. Odebrala přes 15 tisíc tun elektroodpadu, což je o pět procent více než v roce 2016.

Firma Asekol za loňský rok oznámila přes 19 tisíc tun vytříděných elektrozařízení. Podle mluvčí Asekolu Dany Duchečkové je to téměř stejně jako o rok dříve. Dosud se přes Asekol vytřídilo přes 20 procent elektroodpadu. Letos v dubnu koupil konkurenční systém Retela, dá se proto očekávat, že jeho podíl vzroste.

Zpětný odběr v Česku komplikuje ne zcela jednoznačná legislativa, kterou si některé kolektivní systémy vykládají jinak než ostatní. Změnit to má chystaný zákon o vybraných výrobcích s ukončenou životností, který podle Trylče posílí kontrolní mechanismy této oblasti, jež má stát k dispozici. Návrh zákona připravilo MŽP v minulém volebním období, dosud ale nebyl projednán a schválen. Jak uvedl Trylč, na evropské úrovni byl mezitím schválen soubor směrnic, které se týkají recyklace a které se musí do návrhu zákona doplnit.

Povinnost odebrat zpět a recyklovat staré výrobky mají výrobci a dovozci elektrozařízení ze zákona. Vstupují k tomu do kolektivních systémů a platí jim za to, aby se o tyto záležitosti postaraly. V Česku nyní fungují čtyři kolektivní systémy, které se zabývají celou škálou elektrospotřebičů. Jsou to Asekol, Elektrowin, Rema a dosud to byla i samostatná Retela. Kromě toho existuje ještě společnost Ekolamp, která vybírá jen osvětlovací techniku, a Bren se zaměřením na malé spotřebiče a elektrické nástroje. Podobným způsobem jako běžná elektrozařízení se odebírají i baterie a solární panely.

Zdroj: ČTK

Třídit odpady, zvláště pak ty obalové, obyvatelé ČR rozhodně umí. Dokazují to čerstvé statistiky za rok 2017. Podle nich vytřídil loni každý z nás v průměru 46,9 kilogramu papíru, skla, plastů a nápojových kartonů. To je meziročně o 2,1 kilogramu více. A padl tím i dosavadní rekord z roku 2016.

Cesta s odpadem k barevným kontejnerům se už stala samozřejmostí pro 73 % obyvatel ČR. Každý z nás do nich loni vytřídil v průměru 20,7 kg papíru, 13,2 kg plastů, 12,6 kg skla a bezmála půl kilogramu nápojových kartonů. Ke 47 vytříděným kilogramům ještě každý z nás navíc odevzdal 13 kg kovů a celkem tak celorepublikovou statistiku vylepšil na průměrných 60 kilogramů vytříděného odpadu za rok. Ve sběrných systémech obcí se tak loni sešlo více než 632 tisíc tun vytříděného odpadu, což je meziroční nárůst o 8 %.

„Ochrana životního prostředí a třídění odpadů je pro naše obyvatele stále důležité téma. Děkuji jim za jejich aktivní přístup, protože oni jsou pravou příčinou pozitivního faktu, že jsme loni předali k dotřídění a recyklaci či k dalšímu využití tři čtvrtiny všech obalů uvedených na tuzemský trh,“ kvituje příznivé výsledky Zbyněk Kozel, generální ředitel společnosti EKO-KOM a.s.

Díky dlouhodobé kvalitní spolupráci 20 778 firem a 6 123 obcí zapojených v systému EKO-KOM je třídění odpadů v České republice stále komfortnější a snazší. Možnost třídit svůj odpad má dnes 99 % obyvatel ČR. K dispozici mají už bezmála 354 tisíc barevných kontejnerů a menších nádob na tříděný odpad. Jedno sběrné hnízdo pak slouží v průměru pro 131 obyvatel, což je v konkurenci ostatních unijních zemí evropský vysoko nad průměr.

„Díky každoročnímu zahušťování sběrné sítě se také zkracuje průměrná docházková vzdálenost k barevným kontejnerům. V roce 2017 se totiž kontejnery na tříděný odpad přiblížily k našim domácnostem o další 4 metry. Ze svých domovů to k nim máme už jen 92 metrů, tedy necelé dvě minuty chůze,“ říká ředitel oddělení komunikace EKO-KOM, Lukáš Grolmus.

Díky třídění odpadů v domácnostech a obcích vzniká surovina, která se na třídících linkách dotřídí na jednotlivé druhotné suroviny pro výrobu nových produktů nebo slouží jako zdroj energie. Tříděním pomáháme snižovat zátěž životního prostředí, každoročně tříděním a recyklací obalových odpadů zachráníme zhruba 28 km2 přírody, šetříme stromy, přírodní zdroje surovin a zamezujeme rozšiřování skládek.

Podrobné informace o výsledcích systému třídění a recyklace obalů EKO-KOM za rok 2017, včetně grafů, naleznete v příloze.

Výsledky systému EKO-KOM za rok 2017

Z celkového množství obalů dodaných na tuzemský trh klienty systému EKO-KOM jich bylo 74 % vytříděno a po dotřídění předáno k recyklaci a dalšímu využití.  Nejvyšší míry recyklace bylo již tradičně dosaženo u papíru – 9 z 10 vyrobených tun papírových obalů bylo loni recyklováno na nový papír nebo dále využito. U skla byla dosažena 75% míra recyklace, u plastů 69%, u kovů 62% a u nápojových kartonů to bylo 25 %.

RECYKLACE ODPADŮ Z OBALŮ V SYSTÉMU EKO-KOM V ROCE 2017

Za takřka každodenní rutinu považuje třídění odpadů většina obyvatel ČR. Pravidelně už třídí 73 % Čechů. Při průzkumech veřejného mínění odpovídají, že to považují za to nejmenší, co mohou udělat pro ochranu životního prostředí. A v této disciplíně se v průběhu let postupně zlepšují, zejména z hlediska množství vytříděného odpadu. Díky husté síti barevných kontejnerů umístěných v ulicích měst a obcí po celé ČR mají pro třídění optimální podmínky. 

Česká republika se může pochlubit jednou z nejkvalitnějších sběrných sítí v Evropě. Na jejím vytvoření a provozu se podílí průmysl a obce sdružené v systému EKO-KOM. Češi mají k dispozici celkově bezmála 354 000 barevných kontejnerů a menších nádob na tříděný odpad. Průměrná docházková vzdálenost k nim se loni zkrátila o 4 metry – na 92 metrů. Kromě  nádobového sběru funguje v některých obcích ČR také pytlový sběr. Systém pak ještě doplňují sběrné dvory a výkupny druhotných surovin.

NÁRŮST POČTU NÁDOB NA TŘÍDĚNÝ ODPAD V ČR

VÝVOJ PRŮMĚRNÉ DOCHÁZKOVÉ VZDÁLENOSTI K BAREVNÝM KONTEJNERŮM V ČR

„Díky každoročnímu zahušťování sběrné sítě se také zkracuje průměrná docházková vzdálenost k barevným kontejnerům. V roce 2017 se totiž kontejnery na tříděný odpad přiblížily k našim domácnostem o další 4 metry. Ze svých domovů to k nim máme už jen 92 metrů, tedy necelé dvě minuty chůze,“ říká ředitel oddělení komunikace EKO-KOM, Lukáš Grolmus.

Sruktura nákladů systému EKO-KOM

Valnou většinu - 86 % - celoročních nákladů Autorizované obalové společnosti EKO-KOM, a.s., tvořily v roce 2017 náklady na zajištění dostatečné dostupnosti a obsluhy barevných kontejnerů, dotřídění separovaného obalového odpadu a zajištění jeho využití a recyklace. Z celkových nákladů systému představovaly 69 % přímé platby obcím za zajištění zpětného odběru obalových odpadů a sběrné sítě, a za jejich předání prostřednictvím svozových firem k dotřídění a zpracování. Dalších 8 % pak tvořily náklady na dotřídění těchto odpadů na třídících linkách a jejich úpravu na zpracovatelné druhotné suroviny. V případě některých obtížně využitelných odpadů pak musela společnost EKO-KOM finančně podpořit i samotnou recyklaci – na to loni vynaložila 6 % z celkových ročních nákladů. Zhruba 3 % pak byla použita na tvorbu finanční rezervy pro případ propadu cen druhotných surovin.

Důležitou úlohou autorizované obalové společnosti je i zajištění průkazné evidence všech obalových a odpadových toků, a to včetně její kontroly a pravidelných auditů. Tyto aktivity loni tvořily 7 % celkových nákladů společnosti. Povinná osvěta, environmentální vzdělávání žáků, oslovení spotřebitelů a další činnosti vedoucí ke správnému a efektivnímu třídění odpadů v ČR, představovaly loni 4 % celkových nákladů. Povinné odvody státu vymezené zákonem tvořily 1 % nákladů a zbylá 2 % pak činily vlastní náklady na administrativu společnosti.

STRUKTURA NÁKLADŮ AOS EKO-KOM V ROCE 2017

Zdroj: EKO-KOM a.s.

Evropští výrobci balené vody chtějí zvýšit zpětný sběr použitých PET lahví a více využívat recyklovaný PET materiál. Do roku 2025 by měl být v Evropské unii průměr vytříděných použitých PET lahví 90 procent. Členové Evropské federace balených vod (EFBW) chtějí také do stejného termínu používat minimálně 25 procent recyklovaného PET. Informoval o tom dnes Pavel Novák, mluvčí Karlovarských minerálních vod, které jsou členem federace.

Výrobci balených vod používají na láhve především sklo, hliník nebo právě termoplast PET. Všechny tyto materiály jsou recyklovatelné. Úroveň zpětného sběru použitých PET lahví se ale podle EFBW v Evropské unii liší. Některé členské státy vytřídí více než 90 procent PET lahví, zatímco v jiných je to méně než 20 procent.

Do sedmi let by měl být evropský průměr 90 procent. Vytříděný materiál pak bude použitý buď k výrobě nových lahví, nebo jiných výrobků. Federace chce také více spolupracovat s recyklačním průmyslem, aby v lahvích mohli používat nejméně 25 procent recyklovatelného PET.

"Nápojové PET lahve již dosahují nejvyšší míry recyklace ze všech plastových obalových materiálů v EU. Přesto i jediná láhev, která skončí jako nevyužitý odpad, je příliš mnoho," uvedl prezident EFBW Jean-Pierre Deffis. Federace chce také mimo jiné investovat do eko-designu a výzkumu plastových materiálů založených na nefosilních surovinách nebo podporovat iniciativy motivující k třídění a likvidaci obalů.

V Česku vznikla pracovní skupina, která má zanalyzovat, vyhodnotit a navrhnout zefektivnění systému sběru a recyklace PET lahví v ČR. "Jedním z výstupů její činnosti má být návrh řešení, které předloží možnosti zálohování PET obalů, tzv. depozitní systém. První dílčí poznatky skupina představí 22. května v Praze na odborné konferenci, na níž se o své zkušenosti podělí i zahraniční odborníci na zálohové systémy PET lahví," uvedl generální ředitel Karlovarských minerálních vod Alessandro Pasquale.

EFBW zastupuje téměř 600 producentů přírodní minerální a pramenité vody v celé Evropě. Členskou základnu tvoří 26 národních obchodních sdružení a sedm přímých členských společností.

Čtěte také:

Zahraniční zkušenosti se zálohovým systémem na PET blíže představí první odborná konference Zálohujme? (11.5.2018)

Plast škodí, shodly se stovky výrobců na zelenější výrobě PET lahví (15.5.2018, iDNES.CZ)

Zdroj: ČTK

Jste provozovatelem zařízení ke sběru autovraků? Víte jak přistoupit k evidenci neúplného autovraku? Můžete takový autovrak do zařízení vůbec přijmout, a když ano, tak za jakých podmínek?

Převzít autovrak a vystavit potvrzení o jeho převzetí tak, aby bylo v souladu s výkladem ustanovení § 3 vyhlášky č. 352/2008 Sb., o podrobnostech nakládání s autovraky, znamená, že provozovatel zařízení ke sběru autovraků vystaví vlastníkovi autovraku nebo obci písemné potvrzení o převzetí autovraku v případě, že byla odevzdána alespoň karoserie nebo rám s označením identifikačního čísla VIN a motor s označením identifikačního čísla, pokud bylo uvedeno v osvědčení o registraci vozidla.

Do zařízení tedy můžete přijmout a vydat potvrzení o převzetí neúplného autovraku i v případě, že převezmete jen:

• čistou karoserii (s kódem VIN) bez motoru (v osvědčení o registraci – velkém TP – není číslo motoru uvedeno);
• část čisté karoserie s kódem VIN (např. uříznutá za sloupkem B) bez motoru (v osvědčení o registraci – velkém TP – není číslo motoru uvedeno).

Pokud do svého zařízení přijmete neúplný autovrak, ze kterého lze zjistit VIN kód, bude tím zaručeno naplnění účelu legislativy a dané vozidlo bude možné vyřadit z evidence.

Jako provozovatel zařízení do systému dále uvedete všechny chybějící části, v ideální variantě se stručným vysvětlením důvodu tohoto stavu, např. opuštěný autovrak nalezený na území obce.

Takové vozidlo pak může být na základě potvrzení o převzetí příslušným dopravním odborem vyřazeno z registru vozidel.

Na závěr dodáváme, že převzetí neúplného autovraku již nemusí být bezúplatné.

Bc. Jiří Tichý
INISOFT s.r.o.

Ptáte se, jaké povinnosti máte při nakládání s odpady, jak ho ovlivňují chemické látky? Znáte základní principy první pomoci při úrazu chemickou látkou? Víte, že chemické látky mají vazbu i na povinnosti dle ADR?

Nakládání s chemickými látkami a směsmi (CHLaS) řadíme mezi ty oblasti ochrany životního prostředí, které mají obrovský přesah mezi jednotlivé složkové části. Má totiž přímý vliv na nakládání s odpady (zařazování nebezpečných vlastností), ale má také zásadní dopad na ochranu vod, kde se podle skladby CHLaS přistupuje k následnému plnění dalších povinností (havarijní plán, nakládání s vodami – závadné látky), ochranu ovzduší, prevenci závažných havárií a mnohé další.

Těmi dalšími oblastmi jsou třeba BOZP a PO, přičemž BOZP je možná tou nejzásadnější. V ní se specifikuje riziko práce, definují ochranné pomůcky, stanovují bezpečné procesy při pracovní činnosti a manipulaci s těmito materiály.

Pracovník BOZP přebírá podklady od osob odpovědných za CHLaS, sleduje si, mimo zmiňované, takové důležité informace, jako jsou expoziční scénáře a SVHC látky. Spolupráce zainteresovaných stran, kam nepochybně patří i oddělení nákupu, je nesmírně důležitá. Protože pouze tehdy se do nakládání s CHLaS a BOZP, PO dá vnést a nastavit systém. Procesy totiž, aby vůbec fungovaly, musí fungovat systémově.

O jako legislativu se opíráme?

Paradoxně se nejedná až tak o „Zákon o chemických látkách a chemických směsích“, zde nedohledáme takové informace, která by nám objasnily důvody k nakládání s nimi, spíše se zde bazíruje na kompetencích a správních řízeních. Zásadní informaci získáme z evropské legislativy:

• směrnice ES 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek

• směrnice EP a R 1272/2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí tzv. CLP

• nařízení EU 1357/2014 o odpadech a přiřazování nebezpečných vlastností

Dále pak samozřejmě z legislativy české:

• zákon č. 350/2011 Sb. o chemických látkách a chemických směsích

• zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví

• zákon č. 254/2001 Sb. o vodách

• zákon č. 224/2015 Sb. o prevenci závažných havárií

Jak se tedy k chemickým látkám chovat?

Především s respektem. Se znalostí, kterou jsme získali například ze školení nebo praxí. Pracujme s nimi podle zásad BOZP. Víme, že CHLaS jsou označeny štítkem, sami musíme látky přeskladované do menších obalů označovat, a to jak a v jakém rozsahu vychází z různých zákonných předpisů. Označovat ale musíme i prostory, kde se s těmito látkami nakládá a navíc se jejich označování může v průběhu doby skladování měnit. Znalosti pracovního prostředí nás vedou i ke znalosti toho, kdo, kde a s jakou CHLaS nakládá. Proto můžeme v kritické chvíli poskytnout první pomoc, zvládnout případnou havárii, docenit hrozící havárii a konstruktivně ji vyřešit.

A kde nejdeme nejvíce informací?

Rozhodně od výrobce, případně dodavatele CHLaS získáme nejucelenější informaci o té které látce a způsobu nakládání s ní. Dodá ji jako bezpečnostní list, ve kterém jsou potřebné informace uvedeny. Je otázka, kdy je bezpečnostní list povinný, kdo a v jakém jazyce jej smí dodat, použít. Pokud jste pouze příjemci CHLaS, potom jsou tyto informace zásadní například i pro zpracování pravidel a jejich projednání s KHS. Z těchto materiálů následně přebírají informace zaměstnanci (přinejmenším při povinném školení).

A tím se dostáváme i k tématu, kdo je oprávněn školit zaměstnance a co by mělo takové školení obsahovat. Školí se ve vaší firmě i první pomoc při úrazu chemickou látkou? Praxe říká, že většina „bezpečáků“ tuto problematiku neškolí nebo pouze okrajově, nedokonale.

Předpokládám, že jste již absolvovali různá školení zaměřená na problematiku chemických látek a směsí. Většinou ve smyslu evropských předpisů a jejich plnění v rámci REACH, CLP a dalších. 

Pojďme se na problematiku nakládání s CHLaS podívat nově. Zveme Vás na seminář s názvem:

„Chemické látky, BOZP a ADR ve vztahu k legislativě životního prostředí, bezpečnosti práce
a povinnostem vyplývajícím z legislativy ČR a evropských předpisů“

Ing. Václav Kuncl
INISOFT s.r.o.

O 2. světové válce se píše a v médiích vysílá bezpočet televizních pořadů, historických pojednání, příběhů a analýz. Málokdo si však uvědomuje, že v ní významnou roli sehrály i nové materiály, které ovlivňovaly jak vojenskou, tak i civilní průmyslovou výrobu. Za 2. světové války totiž došlo k redistribuci kovových materiálů z civilní do vojenské výroby, a tím vznikl nedostatek materiálů potřebných k zajištění výroby pro civilní obyvatelstvo. I vojenský sektor však začal hledat materiály s novými funkčními vlastnostmi, které by spolu s kovovými materiály umožnily inovaci vojenské výzbroje a výstroje. Začal tak masivní zájem o syntetické polymerní materiály – plasty a kaučuky. Více ZDE

Zdroj: https://www.technickytydenik.cz

Rada včera přijala nařízení o snižování emisí skleníkových plynů. Nařízení stanoví závazné cíle snižování emisí pro členské státy v odvětvích, která nespadají do oblasti působnosti systému obchodování s emisemi EU pro období 2021-2030.  To by mělo přiblížit EU ke splnění svého závazku v rámci Pařížské dohody a snížit emise skleníkových plynů alespoň o 40 % do roku 2030 ve srovnání s úrovněmi z roku 1990. Cílem nařízení je zajistit, aby byl ve vybraných oblastech dosažen cíl EU snížit emise skleníkových plynů o 30 % v roce 2030 ve srovnání s úrovněmi v roce 2005. To zahrnuje budovy, zemědělství, nakládání s odpady a dopravu (s výjimkou letecké a mezinárodní námořní dopravy). Po dnešním formálním přijetí legislativního aktu, který je posledním krokem procesu, bude nařízení zveřejněno v Úředním věstníku a vstoupí v platnost dvacet dnů po jeho zveřejnění.

Cílem konference, která se uskuteční ve dnech 23. – 24. května 2018  v Clarion Congress Hotelu v Ostravě, je výměna zkušeností a dobrých praktik při řešení problematiky nakládání s komunálními odpady, a to i s ohledem na naplňování cílů EU. Součástí konference jsou i exkurze v Polsku a České republice, které umožňují seznámit se s moderními zařízeními pro nakládání s komunálními odpady jako jsou linky s optickým tříděním, zejména druhotných surovin, technologie na výrobu alternativního paliva (TAP) nebo bioplynová stanice na zpracovávání bioodpadů s výrobou elektrické energie. Konferenci pořádá společnost AQUATEST a.s.

O významu Ostravské konference a důležitosti tématu svědčí i čestné záštity, které udělili a převzali:  

• Ministerstvo životního prostředí, pan ministr Richard Brabec

• Ministerstvo průmyslu a obchodu, pan ministr Tomáš Hüner

• vládní zmocněnec pro MSK, ÚK a KVK, pan  Jiří Cienciala

• náměstkyně hejtmana Moravskoslezského kraje, paní Jarmila Uvírová

• náměstkyně primátora statutárního města Ostravy, paní Kateřina Šebestová

• ředitelka Česko-polské obchodní komory, paní Dagmar Ponechalová

Dokument ke stažení:

• Program konference ZDE

• Přihláška na konferenci ke stažení ZDE

Návrh Komise týkající se změn v několika přílohách nařízení REACH ohledně požadavků na chemické látky v nanoformách získal podporu při hlasování REACH Committee dne 26. dubna 2018.

Navrhované změny umožní jak podnikatelům, tak příslušným úřadům zlepšit znalosti o charakteristikách nanomateriálů, jejich použití, jejich bezpečném nakládání, potenciálních rizicích, které nanomateriály představují pro zdraví a ŽP a o tom, jak jsou tato rizika kontrolována.

Návrh nařízení Komise je v současné době předmětem posuzování v Evropském parlamentu a Radě a zhruba za 3 měsíce by mohl být přijatý Evropskou komisí.

ECHA v této souvislosti zahájila hodnocení potřeby aktualizace dosud vydaných metodických pokynů nebo vydání nového/nových metodických pokynů, aby registranti vyhověli novým požadavkům na chemické látky v nanoformách.

Jakmile bude návrh nařízení Komise formálně přijatý, bude ECHA motivovat registranty chemických látek v nanoformách, aby se seznámili se změnami a následně vyhodnotili, jaké kroky musí provést, aby legislativním požadavkům vyhověli.

Další informace

• Návrh nařízení Komise

• ECHA nanomateriály

• Evropská komise: Životní prostředí, Chemické látky

• Observatoř Evropské unie pro nanomateriály - EUON

• Praktický průvodce: Jak připravit registrační dokumentaci, která se týká nanoforem [PDF][EN]

• Praktický průvodce: Jak připravit registrační dokumentaci, která se týká nanoforem [PDF][CZ]

• Pokyny o seskupování a analogiích mezi nanoformami [PDF][EN]

• Specifické přílohy týkající se nanoforem k Pokynům o požadavcích na informace a hodnocení bezpečnosti chemických látek [PDF][EN]

Zdroj: MPO

Nový praktický průvodce pro žadatele o registraci „Jak postupovat při hodnocení látky“ vysvětluje, co znamená proces hodnocení látky (SEv), jak jsou chemické látky k hodnocení vybírány a jak jsou následně hodnoceny. Dále se praktický průvodce zabývá povinnostmi registranta spojenými s hodnocením látky a také sdílením údajů a komunikací mezi registranty stejné látky.

Cílem hodnocení látky je objasnění obav, které může látka vyvolávat a které identifikovala agentura ECHA a příslušné orgány hodnotících členských států, včetně zjištění, zda vybrané látky mohou ohrozit lidské zdraví či životní prostředí.

Dokument ke stažení:

• praktický průvodce: „Jak postupovat při hodnocení látky“ [CS]
• praktický průvodce: „Jak postupovat při hodnocení látky“ [EN]

• Praktické průvodce

Zdroj: MPO

V druhé části se zaměříme na mezinárodní srovnání v oblasti zpracování dřevního recyklátu, na porovnání aglomerovaných materiálů na bázi dřeva se silikáty, kovy, plasty (technické, environmentální, ekonomické) a na kontroly a řízení jakosti při výrobě aglomerovaných materiálů se zřetelem na využívání recyklátu při výrobě. Více  ZDE 

Související článek:

Environmentální přínos využívání recyklovaného dřeva při výrobě aglomerovaných materiálů (1. část)

Zdroj: TZB-info.cz

V lednu oznámily Karlovarské minerální vody a.s. spolupráci s Institutem Cirkulární ekonomiky (INCIEN) a Fakultou technologie ochrany prostředí VŠCHT Praha s cílem vytvořit studii, jak by se v České republice mohlo zpět do oběhu vrátit co nejvíce PET lahví. Vznikla tak výzkumná skupina Zálohujme, která analyzuje současný stav nakládání s odpady z PET lahví, reálnou míru recyklace a využití v rámci České republiky a možnosti zavedení zálohového systému PET lahví. Společně zároveň připravují první odbornou konferenci „Zálohujme?“, která proběhne 22. května (pozvánka a program ke stažení níže). Na ní budou mimo jiné představeny první výsledky analýz a také zahraniční zkušenosti se zálohovým systémem.

V České republice se každý rok uvede na trh zhruba 55 000 tun PET lahví.  Z veřejných dat vyplývá, že tříděním od obyvatel se jich podaří získat zpět asi 60 až 70 %. Země EU, kde je zavedený zálohový systém, dosahují však až 98% míry zpětného odběru nápojových PET lahví. „Při sledování materiálových toků odpadů můžeme identifikovat, v jakých fázích dochází ke ztrátě materiálů. V případě PET lahví hlavní ztráty nastávají u spotřebitelů, kteří odpad netřídí, a dále pak v dotřiďovacích linkách odpadu, kde dochází k dalším ztrátám při dotřiďování. PET lahve jsou však jeden z mála velmi dobře recyklovatelných plastů a každá jeho ztráta je tak zároveň finanční ztrátou celého systému. Na trhu se totiž cena za jednu tunu vytříděných PET lahví pohybuje od pěti do deseti tisíc korun, a to i v současné tzv. plastové krizi,“ vysvětluje Vojtěch Vosecký, projektový manažer výzkumné skupiny z INCIEN. 

První odborná konference zabývající se problematikou třídění PET lahví Zálohujme? s podtitulem Inspirace a zkušenosti se zálohovými systémy ze zahraničí se uskuteční 22. 5. v Praze 1 ve sdíleném coworkingovém prostotu Opero v Salvátorské ulici. Je určená pro odbornou i laickou veřejnost. Účastnit se jí budou také zástupci evropských států, kde zálohový systém efektivně funguje, a podělí se o své zkušenosti. Mezi ně patří například Clarissa Morawski, zakladatelka a ředitelka organizace Reloop Platform* (platforma pro firmy a instituce, které sdílejí společnou vizi pro cirkulární ekonomiku) a expertka na zavádění zálohových systémů na nápojové obaly v EU. Konkrétní zkušenosti z praxe představí Rauno Raal, ředitel společnosti, která řídí zálohový systém v Estonsku. Estonský systém od svého založení vykazuje skvělé výsledky, jen v 2017 se v Estonsku vytřídilo 88 % všech PET lahví.  

Alessandro Pasquale, ředitel Karlovarských minerálních vod a.s. (KMV) na konferenci navíc představí úvahy týkající se ekodesignu PET lahví.  „Je zřejmé, že se výrobci musí chovat co nejzodpovědněji v souvislosti se svými výrobky a jejich obaly. A to nejen na konci jejich životního cyklu formou zpětného odběru, ale navíc je třeba změnit i to, jak se na produkty díváme již na začátku – ve fázi, kdy navrhujeme, jak budou vypadat a jestli o ně nakonec bude zájem v recyklačním průmyslu. Je nám jasné, že pro dobrou recyklovatelnost lahví je potřeba myslet  i na takové vlastnosti, jako je barva lahví či materiál etiket, a najít způsob, jak je racionalizovat,“ doplňuje Alessandro Pasquale z KMV.

V rámci celého projektu se spustí během května i nová webová stránka zalohujme.cz, kde budou průběžně zveřejňovány výsledky analýzy včetně aktualit a informací o doplňkových akcích. Pro různé zájmové skupiny jsou zde také k nalezení možnosti zapojení se do výzkumu samotného.

Praktické informace: Termín konání konference je úterý 22. května 2018 od 9:30 do 14:30 ve sdíleném prostoru Opero Salvátorské ulici 931/8 v Praze 1.  Na konferenci je potřeba se registrovat přes registrační formulář ZDE nebo na e-mail ivana@incien.org. Podrobný program konference s přehledem řečníků bude registrovaným účastníkům zaslán.

Dokument ke stažení:

Konference Zálohujme_ pozvánka a program .pdf

Ve své poslední zprávě k implementaci Nitrátové směrnice informuje Evropská komise o skutečnosti, že v průběhu posledních 20 let došlo v Evropské unii k celkovému snížení zatížení povrchových i podzemních vod dusičnany. I přes dílčí zlepšení zůstává zatížení dusičnany relativně vysoké a i nadále přetrvávají závažně ohrožené lokality. Pro další snížení znečištění musí být opatření směrována zejména do zemědělství, a to zejména aplikací dobré zemědělské praxe a provázaností finanční podpory pouze pro ty zemědělce, kteří hospodaří odpovědně. Více na ZDE

V České republice prošel ke dni 8. 5. 2018 vnějším připomínkovým řízením materiál Aktualizace Strategie financování implementace nitrátové směrnice, který shrnuje realizovaná a připravená opatření a také jejich náklady. Materiál mimo jiné dokládá i úplné splnění podmínek implementace směrnice. Stejného pokroku ale nedosáhlo např. Slovensko, se kterým Evropská komise na podzim minulého roku zahájila infringementové řízení na nedostatečnou implementaci Nitrátové směrnice v oblasti monitoringu.

Ing. Ondřej Beneš, Ph.D., MBA, LL.M.
člen představenstva SOVAK ČR

Ing. Filip Wanner, Ph.D.
SOVAK ČR

Zdroj: SOVAK ČR