Konference NIMBY efekt – investor, město, občané se uskuteční 29. 5. 2018 a doprovodný seminář Plánovací smlouvy a smlouvy developerů s obcemi 30. 5. 2018. Obě akce proběhnou v prostorách Nadace ABF na Václavském náměstí V Praze.

3. ročník konference otevře  řadu zajímavých otázek souvisejících s prevencí  NIMBY efektu při dialogu mezi městem, občany a investorem,  například míru participace jednotlivých aktérů v komunikačním procesu. Prezentovány budou konkrétní případové studie, kdy došlo ke střetu jednotlivých zájmových skupin a jak byly tyto konfliktní situace řešeny. 

Následný seminář se zaměří na vysvětlení a návod k praktickému využití institutů plánovací smlouvy a smluv s developery. Poukáže na novinky plynoucí z novely stavebního zákona a zaměří se na rizika spojená s uzavíráním a neplněním těchto smluv.

Pro koho je konference i seminář určený?

• zástupci veřejné správy a samosprávy

• veřejní i soukromí investoři

• občanská hnutí či spolky

Další podrobnosti naleznete na webových stránkách akce:

• konference: NIMBY efekt – investor, město, občané

• seminář: Plánovací smlouvy a smlouvy developerů s obcemi

Pořadatel a organizátor:

Gabriela Ročková

Kontakt: 777 899 057

B.I.D. services s.r.o.

Milíčova 406/20

130 00 Praha 3 – Žižkov                               

https://www.bids.cz/cz

Stručný návod pro municipality, jak přistoupit k technologickým změnám v odpadovém hospodářství z důvodů nemožnosti pokračovat ve stávajícím způsobu nakládání se směsným komunálním odpadem po roce 2023. Je čas začít co nejdříve.

V zákoně o odpadech je již od roku 2014 definovaný zákaz skládkování směsného komunálního odpadu (SKO) a recyklovatelných a využitelných odpadů stanovených prováděcím předpisem. Jedná se o významnou environmentální změnu. Ustupuje se od nejméně preferovaného způsobu nakládání s odpady, což je plně v souladu s hierarchií nakládání s odpady.

Většina evropských zemí již tento environmentální posun dávno realizovala a Česká republika se nachází ve srovnání s okolními státy na chvostu. Primárně se jedná o druh odpadu, který vzniká stále a nejde mu zamezit zvýšením primární separace, jak ukazují statistiky vyspělých okolních států, tedy směsný komunální odpad.

Ministerstvo životního prostředí plánuje podpořit rozvoj odpadového hospodářství v souladu s hierarchií nakládání s odpady ekonomickým nástrojem, kdy plánuje změnu poplatkové tabulky. Původně se očekávalo, že poplatková tabulka se změní současně s novým zákonem o odpadech. Ten byl ovšem v únoru 2017 stažen z legislativní rady vlády.

Z podkladů MŽP vyplývá, že nový zákon o odpadech bude účinný až od poloviny roku 2020. Dochází tedy k oddálení účinnosti motivačního nástroje navýšení poplatků za ukládání odpadu na skládky. V důsledku to vede ke snížení aktivity příprav u nejvýznamnějších subjektů, tedy u největších původců SKO a u firem, které jsou schopny nabídnout řešení v souladu s právními předpisy od roku 2024.

Z pozic investorů, kteří mají zájem vybudovat a provozovat moderní zařízení na využití odpadu, v poslední době zaznívá, že mají problém získat pro své moderní technologie dostatek SKO. Tito investoři, kteří mají zájem provozovat moderní technologie, nejsou schopni již ze své podstaty konkurovat v současném prostředíukládání odpadu na skládky, kde cena za skládkování v posledních letech stagnovala nebo se i lehce snižovala. Mimoto charakter investic a požadavky financujících bank často vyžadují smluvně zajištěný tok SKO do doby splacení investice.

Za aktuální tržní situace a váhaní municipalit je pro investory velmi komplikované dosáhnout na SKO, ze kterého jsou schopni splácet realizované investice. Finálně ale tato situace ohrožuje původce, protože nepodněcuje soukromý sektor k tomu, aby připravoval řešení využití odpadu funkční po zákazu skládkování SKO.

Co mohou obce dělat, aby měly jistotu řešení pro rok 2024, kdy současný převažující způsob nakládání s SKO nebude právně možný?

Principiálně mají obce tři možnosti:
1) Zajištění využití SKO v rámci vlastního municipálního projektu. Jedná se o typ projektu, kdy municipality zajistí kompletně celý projekt na vlastní riziko. Municipality budou odpovědné za návrh a výstavbu řešení, včetně zajištění financování a následného provozování.

2) Zadání klasické veřejné zakázky na využití odpadu. Obvyklá délka zakázek v odpadovém hospodářství je 3 až 8 let. Municipality nesou všechna rizika spojená s poskytováním služby. Ze smluv dostupných Ernst & Young, s.r.o. (EY), ale vyplývá, že tyto smlouvy riziko odklonu odpadu od skládek aktuálně neřeší.

3) Využití modelu spolupráce veřejného a soukromého sektoru. Většina PPP modelů je založena na investici soukromého subjektu a následném závazku provozování investice pro veřejný sektor v rámci poskytování klíčové služby. V rámci spolupráce veřejného a soukromého sektoru dochází k optimální dělbě rizik, která je přínosná pro obě strany.

Nyní se zkusme podívat na všechny tři modely pohledem druhé strany, tedy soukromého sektoru:
1) Varianta veřejného projektu neumožňuje zapojení soukromých investorů. Tato varianta umožňuje zapojení v jednotlivých fázích v roli soukromých dodavatelů (dodání projektové dokumentace, zajištění financování, zajištění výstavby), ale mezi jednotlivými dodavateli nevznikají žádné synergické efekty, které zajišťují vyšší efektivitu projektu.

2) V této variantě dochází k využití know-how soukromého sektoru. Soukromý subjekt realizuje poskytovanou službu na korporátní riziko. Případné zdroje pro financování si opatřuje na trhu, s tím, že financující subjekty hodnotí riziko za celou společnost, nikoliv za uvedený projekt nebo službu, resp. včetně hodnocení dlouhodobé udržitelnosti činnosti firmy.

3) Ze strany soukromého sektoru se jedná o zajímavou příležitost. Jedná se o dlouhodobé projekty, kdy dochází ke sdílení rizik s veřejným sektorem.
To znamená, že veřejný sektor na sebe bere rizika, která je schopen lépe řídit. Financování bývá založeno na tzv. projektovém financování, kdy je na základě vybalancovaných podmínek všech smluvních stran možné získat výhodnější financování.

U investičně náročných projektů je klíčová volba vhodné struktury projektu tak, aby finanční náklady (úroky z investičního úvěru) byly co nejnižší nebo obecně bylo zajištěno nejvýhodnější financování. Výhodné to je jak pro objednatele, který získá co nejnižší cenu, tak i pro dodavatele, který je schopen nabídnout konkurenceschopnější podmínky.

Co mohou dělat obce?

Obce jsou největšími původci odpadu a vystavují se riziku, že v případě, že nebudou včas jednat, budou v roce 2024 čelit složité situaci. Převažující způsob nakládání s odpady již nebude možný. Obce a města budou vystaveny tržnímu prostředí a pravděpodobně budou čelit nedostatku kapacit na využití SKO. Je tedy vhodné uzavřít dobře nastavené dohody o využívání odpadu po roce 2023 co nejdříve nebo začít realizovat vlastní zařízení na využívání SKO.

Jak mohou postupovat municipality?

V případě malých municipalit je vhodné postupovat s okolními obcemi společně. Společný postup má dva synergické efekty. Dochází k úspoře zdrojů na straně veřejného sektoru a větší objemy SKO jsou zajímavější pro investory a specializované odpadářské společnosti.

Je nutné podnikat kroky, které povedou k jistotě, která je zaručena vymahatelnou smlouvou, že odpady budou využity v souladu s legislativou (např. zákon č. 185/2001 Sb. o odpadech, zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, vyhláška č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadu na skládky). Municipality by měly zahájit kroky, které po správném prvotním nastavení povedou k nalezení nejvýhodnějších partnerů formou veřejné obchodní soutěže.

Modely spolupráce veřejného a soukromého sektoru umožňují optimální sdílení rizik mezi oběma sektory a jsou oboustranně výhodné. Proto by měly být zváženy na straně veřejného sektoru, zda je vhodné je využít. Záruky municipalit za budoucí finanční toky, které vyplývají ze smlouvy, by měly být samozřejmostí, protože pomohou snížit rizika soukromých investorů a dodavatelů. Dále je nutné zmínit, že je nutná realizace otevřeného výběrového řízení, které zajistí, že bude vybrán uchazeč s nejlepší nabídkou.

PPP modely jsou hojně využívány v zahraničí a jsou osvědčenou formou spolupráce i v oblasti odpadového hospodářství. Jednoznačně lze říci, že konkrétní smluvní podmínky a jasné odpovědi vyplynou pouze z veřejné obchodní soutěže, kdy je větší předpoklad získání kvalitních promyšlených nabídek pro investičně zajímavé větší množství odpadu. Tuto jistotu neposkytují neformální, indikativní nabídky nebo dnes veřejně diskutované ceny na branách zařízení od roku 2024.

Autor: Ing. Jaroslav Vodáček, EY

Zdroj: Odpadové fórum 5/2018

Od ledna probíhá projekt Obce na cestě k minimálnímu odpadu. Cílem projektu je dosáhnout minimum odpadů, které končí nevyužité na skládkách a za jejichž likvidaci musí obce platit. Z analýz odpadů vyplývá, že 80 % odpadu a zároveň finančních prostředků odchází na skládku. Motivace změnit systém hospodaření s odpady je tedy kombinací environmentálních, ale i ekonomických aspektů. Podrobnosti k projektu ZDE

Pro snadnější orientaci povolujících úřadů a provozovatelů v jejich budoucích povinnostech Ministerstvo životního prostředí zpracovalo dokument s konkrétními údaji k přezkumům integrovaných povolení a revizí referenčních dokumentů o BAT (BREF) a závěrů o BAT, který doplňuje dříve zveřejněnou metodiku k tzv. výjimkám z BAT. Tato verze je aktualizací zohledňující skutečný stav, provozovatele zařízení a také průběžný vývoj na evropské úrovni. S ohledem na nutnost v některých případech vyhodnotit individuálně aplikovatelnost závěrů o BAT na konkrétní zařízení je dokument chápán jako indikativní.

Dokument ke stažení:

Harmonogram přezkumů aktualizace PUB.pdf (937.20 kb)

D

Environmental pressures caused by heavy metal emissions from Europe's large industrial facilities decreased from 2010 to 2016, according to new data from the European Pollutant Release and Transfer Register (E-PRTR), released by the European Environment Agency (EEA). A small fraction of facilities was responsible for more than half of the environmental pressures linked to heavy metal pollution in 2016. Více ZDE

V současnosti dochází i v České republice k zásadním změnám ve fungování celého energetického trhu. Decentrální energetika výrazně roste díky technologickému pokroku a zájmu zákazníků a tzv. velkou energetiku v řadě míst vhodně doplňuje. Rozvoj obnovitelných zdrojů a decentrálních energetických systémů klade zvýšené nároky i na skladování energie, které se postupně uplatní ve všech oblastech elektroenergetiky – ve výrobě, přenosu a distribuci i ve spotřebě. V rámci nabídky inovativních řešení už Skupina ČEZ v minulosti nabídla na českém trhu např. úložné energetické systémy fungující v kombinaci se střešními fotovoltaickými systémy.

Robustnější bateriové systémy se mohou v budoucnu stát jedním z nástrojů při řízení celé energetické soustavy. Tento nástroj je ve světě využíván zejména díky rychlé reakční době a neustále rostoucí kapacitě i zvyšování životnosti baterií. Jeho čas přichází především ve dnech s nízkou úrovní spotřeby a současně vysokým podílem výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů.

 „Máme dlouholeté zkušenosti s poskytováním jednotlivých typů podpůrných služeb, například v podání vodních elektráren. Souběžně s rozšiřováním okruhu nových technologií poskytujících tyto služby musíme ověřovat jejich vlastnosti, spolehlivost a vliv na stabilitu provozu v rámci české energetické soustavy. Spouštíme proto v Tušimicích pilotní projekt 3MW Li-Ion baterie, která by měla poskytovat tento druh služeb provozovateli české přenosové soustavy,“ říká Tomáš Pleskač, místopředseda představenstva a ředitel divize nová energetika a distribuce ČEZ.

„Posláním společnosti ČEPS je zajistit bezpečný a spolehlivý provoz elektroenergetické soustavy. Jsme aktivní v procesu vytváření vnitřního evropského trhu s elektřinou a adaptaci na principiální změny energetického sektoru vnímáme jako nezbytnou. Využití bateriových systémů a jejich postupnou integraci do soustavy podporujeme. Při vědomí důležitosti spolehlivé dodávky elektřiny a zajištění celkové energetické bezpečnosti ČR vítáme tuto iniciativu, která umožní prohloubit naše dosavadní poznatky o integraci bateriových systémů do energetické soustavy s ohledem na poskytování podpůrných služeb,“ uvedl Svatopluk Vnouček, místopředseda představenstva ČEPS zodpovědný za strategii, rozvoj a technickou koncepci přenosových sítí.

Podpůrné služby slouží k tomu, aby byla v každém okamžiku zajištěna rovnováha mezi spotřebou a výrobou elektřiny. Aby kdykoliv otočí zákazník vypínačem, bylo v síti dostatek elektřiny o příslušné kvalitě. Proto musí mít provozovatel soustavy ČEPS vždy k dispozici pohotovostní zdroje. Zvláště ty, které nejen pomohou vykrýt zvýšenou spotřebu, ale poskytují řešení i pro nenadálá snížení odběru.

ČEZ je výhradním investorem projektu, ČEPS bude hradit náklady na službu regulace frekvence v pilotním režimu v souladu s metodikou regulace stanovenou Energetickým regulačním úřadem. Baterie s cca 10letou životností bude zapojena v bloku se stávajícím turbogenerátorem certifikovaným pro poskytování primární regulace.

Projekt bateriového úložiště spadá také do programu budoucího využití stávajících elektrárenských lokalit. V Tušimicích např. v současnosti vzniká centralizované datové úložiště s kapacitou provozních úložišť 2 PB a projektované pro celou Skupinu ČEZ, které nahradí stávající firemní datová centra.

Inspektoři České inspekce životního prostředí (ČIŽP) z oddělení ochrany ovzduší v Brně uložili pokutu 250 tisíc korun společnosti Ernst Leopold s.r.o. provozující slévárnu v Blansku. Ta byla ve dnech 28. 11. 2017 a 7. 12. 2017 provozována v rozporu s integrovaným povolením, které vydal Krajský úřad Jihomoravského kraje.

Při kontrole ve slévárně šedé litiny a ocelolitiny společnosti Ernst Leopold inspektoři zjistili porušování závazných podmínek provozu mokrých hladinových odlučovačů a filtračních zařízení pro omezování emisí tuhých znečišťujících látek. „Nejzávažnější pochybení bylo shledáno na tavícím zařízení šedé litiny (kuplovny), kde jsme objevili značné zanesení vzduchotechnického odsávání kupolové pece v oblasti chladiče spalin. V tomto případě docházelo k přímým emisím tuhých znečišťujících látek do ovzduší bez jejich omezování na filtračním zařízení. Společnost nezajistila pravidelný servis, údržbu a revize tohoto zařízení, jak jí stanovovalo integrované povolení,“ přiblížila výsledky kontroly zástupkyně ředitele Oblastního inspektorátu ČIŽP v Brně Jana Antonínová.

Nevyhovující stav byl zjištěn i na odsávání elektrických obloukových tavících pecí při výrobě ocelolitiny. „Obsluha zařízení nezapnula vzduchotechniku odsávání. Ta je nedílnou součástí tohoto zdroje znečišťování ovzduší a provoz zařízení bez ní je nepřípustný,“ konstatovala Antonínová.

Protiprávní stav byl zjištěn ke konci minulého roku. Provozovateli slévárny tedy ČIŽP uložila pokutu ve výši 250 tisíc korun.

Energetický regulační úřad zveřejnil Roční zprávu o provozu elektrizační soustavy ČR, Roční zprávu o provozu plynárenské soustavy ČR a Roční zprávu o provozu teplárenských soustav ČR. Zprávy zahrnují komplexní statistiky o energetice za celý minulý rok.

Statistiky elektroenergetiky za rok 2017 prezentují nejvyšší spotřebu elektřiny přinejmenším od roku 1981, od kdy má ERÚ k dispozici údaje. Tuzemská (brutto) spotřeba dosáhla 73,8 TWh, což je o 1,9 % víc než v předchozím roce.

„Téměř dvouprocentní nárůst ve spotřebě odráží především vývoj ekonomiky. Důležité je i to, že se zastavil pokles ve výrobě elektrické energie patrný v předchozích letech," komentuje data Petr Kusý, ředitel Odboru statistického a bezpečnosti dodávek ERÚ.

Celková (brutto) výroba elektřiny dosáhla hodnoty 87 TWh, o 4,5 % víc než v roce 2016. K nárůstu nejvíc přispěly jaderné elektrárny (+ 17,6 %), největší propad byl naopak patrný u černouhelných elektráren (- 22 %). Již několik let si obnovitelné zdroje drží svůj 13 % podíl na brutto spotřebě elektřiny a současně v loňském roce pokryly 11 % výroby elektřiny brutto. Kombinovaná výroba elektřiny a tepla se v roce 2017 podílela 11,8 % na výrobě elektřiny a 66 % na výrobě tepla.

Také v plynárenství spotřeba meziročně vzrostla, a to o 3,3 %, na 8,53 mld. m3. Celkově bylo do České republiky dovezeno 35 mld. m3 zemního plynu, přičemž 99 % z tohoto objemu bylo fyzicky dovezeno přes sousední Německo.

„Za rostoucí spotřebou zemního plynu hledejme dva faktory. Jistě ji ovlivnil chladnější průběh počasí, ale také to, že byl zemní plyn více využívaný pro výrobu elektrické energie. Loni se výroba elektřiny podílela na spotřebě plynu víc než 6 %," dodává Petr Kusý.

Roční zpráva o provozu teplárenských soustav v ČR je novinkou, ERÚ ji vydává historicky poprvé. V Česku bylo loni vyrobeno téměř 170 PJ tepla (brutto), primárně z hnědého uhlí (42 %) a zemního plynu (19 %).  Prvenství ve výrobě tepla měl Moravskoslezský kraj (19 %), následovaný Středočeským krajem (18 %) a Ústeckým krajem (17 %).

„Zajímavý je i podíl obnovitelných zdrojů v teplárenství. Ať už šlo o biomasu, bioplyn nebo jiné, dodaly 14 % z celkového objemu tepla. Obnovitelné zdroje tak zdaleka nemají místo jen ve výrobě elektřiny," říká Petr Kusý.

Veškeré roční zprávy naleznete na webu www.eru.cz, kde je mj. k dispozici jejich historie. Na stejném webu jsou dostupné i průběžné čtvrtletní zprávy z energetiky.

Dokument ke stažení:

Roční zprávy o provozu elektrizační soustavy ČR

Na skládkách končí ročně 2,5 milionů tun odpadů, tedy polovina odpadů, které obyvatelé České republiky vyprodukují. Cílem je snížit množství skládkovaného komunálního odpadu na 10 % po roce 2024. Podle odborníků, zabývajících se nakládáním s komunálními odpady, k tomu však nejsou v České republice podmínky – chybí legislativa i motivace a stabilní prostředí pro investice. Ve srovnání se sousedním Polskem tak zaostáváme v budování infrastruktury pro třídění i recyklaci o několik let. Energetické využití je zatím v začátcích v obou zemích. Vyplynulo to z příspěvků a debat na mezinárodní česko-polské konferenci „Výzvy v nakládání s komunálními odpady“.

„Na konferenci jednoznačně zaznělo, že firmy jsou připravené a zájem investovat a aktivně se připravit na budoucí cíle mají i města a obce. V ČR však chybí dlouhodobá strategie a legislativní jistota v oblasti nakládání s odpady,“ uvedl Michal Kříž ze společnosti Aquatest, která konferenci organizovala. Jedná se o velké investice s dlouhodobou návratností a rizika jsou zatím příliš velká, protože nastavení pravidel nakládání s odpady není jasné a chybí nový zákon o odpadech.

Odborníci a významné subjekty v odpadovém hospodářství se shodli na tom, že dobře nastartovaný systém třídění a recyklace se v ČR prakticky zastavil v roce 2009. Ekonomické nástroje státu namířené ve prospěch životního prostředí a vycházející z principů dobrého hospodáře se zabrzdily. Investice se nevyplácí, odpadové hospodářství proto stagnuje. Základní nástroj - zákonem stanovený poplatek za skládkování se od roku 2009 nezvýšil a neodpovídá realitě. „V Polsku se poplatek postupně zvyšuje a aktuálně činí v přepočtu 800 Kč za tunu, předpokládá se růst na 1600 Kč. Na skládkách tak končí méně komunálních odpadů, jsou více využívány v kompostárnách, recyklačních procesech apod. Rozvoj infrastruktury odpadových technologií v Polsku má také své problémy, ale je na vyšší úrovni než v ČR,“ doplnil Andrzej Krzyśków z polské firmy ProGeo.

V ČR je stále 500 Kč za tunu. Důsledkem je, že infrastruktura není vybudovaná, chybí kapacita jak v třídění, tak v recyklaci i energetickém využití. „V Polsku mají v současné době například běžně automatizované třídící linky s optickým tříděním, zatímco v ČR stále používáme jednoduché ruční třídění a dotřiďování. Skládkování je nejlevnějším způsobem likvidace odpadů, což nemotivuje k jiným směrům a nerozvíjí se tak moderní technologie a infrastruktura ve využívání odpadů,“ vysvětlil Petr Bielan, technický náměstek společnosti OZO Ostrava. Na konferenci vystoupily i další významné subjekty v odpadovém hospodářství a energetice, včetně společnosti Veolia Energie ČR, EKO-KOM, INGEA, SGS ČR nebo GASCONTROL.

Zástupci Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) a Ministerstva životního prostředí (MŽP) potvrdili, že zaostáváme za průměrem EU jak v materiálovém tak v energetickém využití komunálního odpadu a na skládkách končí zbytečně hodně komunálních odpadů. „Materiálové využití je na úrovni 38% a energetické jen na úrovni 12%. Víme, že omezit skládkování a splnit cíl ve zvýšení recyklování ze současných 36 % na 55 % v roce 2025, nebude snadné, proto zavádíme nástroje, které by tomu měly napomoci a rozbíhá se příprava národní strategie oběhového hospodářství ČR – Cirkulární Česko 2040,“ řekl na konferenci Jan Maršák z MŽP.

Pavlína Kulhánková z MPO zdůraznila, že energetický potenciál směsných komunálních odpadů je jednoznačně prokázaný, jeho využití je v souladu se Státní energetickou koncepcí a mohl by z části nahradit potřebu uhlí v energetice. Vzhledem k velkým investicím se však tento směr teprve začíná rozvíjet v ČR i v Polsku. Průkopníkem energetického využití komunálních odpadů v ČR je skupina Veolia. Aktuálně plánuje vybudovat ve svých teplárnách Karviné a v Přerově multipalivové kotle, které budou umět využít k výrobě tepla a elektřiny kromě uhlí také biomasu a tuhá alternativní paliva, vyrobená z vytříděných komunálních odpadů.

Na konferenci se diskutovalo také o dotacích na moderní technologie. Při porovnání dotačních programů v oblasti technologií pro nakládání s odpady v ČR a v Polsku je však evidentní, že dotační možnosti mají obce i firmy v Polsku větší. „Podmínky v programech v ČR mají celou řadu omezení a podmínek, které v praxi nelze splnit a odrazují firmy,“ potvrdil mezi jinými i Václav Zyder z Technických služeb Havířov.

Hlavním závěrem konference je potřebnost nové jednoduché a předvídatelné legislativy, který nebude omezovat jednotlivé způsoby a technologie nakládání s odpady ani tržní principy. Česká republika totiž potřebuje v nejbližších letech vybudovat síť automatizovaných třídících zařízení a technologií pro nakládání s biologicky rozložitelným komunálním odpadem a postavit zařízení pro energetické využívání odpadů. Výstupy musí být uplatnitelné na trhu, aby byly nové technologie ekonomicky smysluplné a firmy i obce neměly obavy pouštět se do moderních technologií.

Odborníci se shodli na tom, že nejvhodnější cestou je postupný nárůst poplatku za skládkování, který funguje v okolních zemích, aby měly města a firmy čas na přípravu a vybudovaní potřebných technologií. Je totiž nutné počítat také s dlouhým legislativním procesem v ČR při budování nových technologií a někdy i s odporem místních obyvatel nebo některých ekologických iniciativ.

Cílem konference byla především výměna zkušeností a dobrých praktik při řešení problematiky nakládání s komunálními odpady, a to i s ohledem na naplňování cílů EU. Součástí konference byly ve druhém dni exkurze v Polsku a České republice, zaměřené na moderní zařízení pro nakládání s komunálními odpady, jako jsou linky s optickým tříděním, zejména druhotných surovin, technologie na výrobu alternativního paliva (TAP) nebo bioplynová stanice na zpracovávání bioodpadů s výrobou elektrické energie v Horní Suché.
 

Ministerstvo průmyslu a obchodu připravilo na základě usnesení vlády č. 505 ze dne 10. července 2017 ve spolupráci s ostatními ministerstvy a ostatními úřady státní správy materiál, který obsahuje informaci o snižování administrativní zátěže podnikatelů za rok 2017 (dále jen "materiál").

Vláda tímto usnesením uložila ústředním orgánům státní správy pokračovat v plnění opatření na snižování administrativní zátěže podnikatelů, zaměřit pozornost na nejvíce zatěžující oblasti (placení daní, podmínky podnikání, vstup do podnikání, statistika) včetně vybraných opatření. Dlouhodobým cílem pro všechny orgány státní správy je pak snížení zátěže při podnikání prostřednictvím 40 opatření do konce roku 2020 a další přeměření administrativní zátěže podnikatelů uskutečnit v roce 2021.

Ministerstvu průmyslu a obchodu bylo uloženo předložit vládě do 30. června 2018 informaci o snižování administrativní zátěže podnikatelů za rok 2017 a koordinovat realizaci plnění uvedených úkolů.

Materiál podává přehled o snižování administrativní zátěže podnikatelů za rok 2017 a přináší návrh dalšího postupu v nadcházejícím období. Informuje o činnosti Expertní skupiny pro snižování administrativní zátěže podnikatelů a o dalším mezinárodním srovnání přístupů k regulaci a snižování administrativní zátěže.

V roce 2017 byla problematika doplněna jako jeden z indikátorů do dokumentu Strategický rámec Česká republika 2030. Tento dokument stanovuje dlouhodobé priority rozvoje České republiky pro zvýšení kvality života v ČR pro současné i budoucí generace.

Problematice administrativní zátěže podnikatelů věnuje řadu let velkou pozornost také Evropská komise, která pracuje s právními předpisy vydávanými na úrovni EU, s odkazem na tzv. program REFIT (Regulatory Fitness and Performance). V roce 2015 Evropská komise rozhodla o vytvoření platformy REFIT jako součást balíčku k problematice zlepšování právní úpravy EU. Účelem platformy REFIT je usnadnit dialog s členskými státy a zúčastněnými stranami v otázkách snižování regulatorní zátěže u právních předpisů EU.

Do 30. června 2019 bude vláda ČR informována o pokračování snižování administrativní zátěže podnikatelů v roce 2018.

Obsah materiálu
Materiál obsahuje přehled o snižování administrativní zátěže podnikatelů za rok 2017 a přináší informace o dalších plánovaných krocích a návrzích na zlepšování regulace v ČR v následujících letech.

Materiál je zaměřen na zhodnocení stavu plnění 28 opatření v průběhu roku 2017, jejichž realizaci měly orgány státní správy naplánovanou a zůstaly k realizaci z předchozího období let 2013 až 2016. Jedno opatření není dlouhodobě realizováno z důvodu nedoporučení Ministerstva financí zavádět "režim hotovostního účetnictví" (Opatření č. 53), druhé z důvodů zastavení legislativního procesu novely vyhlášky pro udělování licencí pro podnikání v energetice v gesci Energetického regulačního úřadu (Opatření č. 4.16). Tato opatření budou ze sledování od roku 2018 vyřazena.

V průběhu roku 2017 pracovaly orgány státní správy na plnění 28 opatření, jejichž realizace byla naplánovaná z předchozích období. Nad rámec těchto opatření navrhly ústřední orgány státní správy během roku dalších 9 opatření, čímž se počet sledovaných opatření rozšířil na 37. Z naplánovaných 28 opatření se podařilo zrealizovat 13 opatření a z nově navržených opatření bylo splněno 5 opatření. Do konce roku 2017 bylo tedy úspěšně splněno 18 opatření. V současné době se řeší po aktualizaci 19 opatření.

Materiál také přináší informaci o činnosti Expertní skupiny pro snižování administrativní zátěže podnikatelů (dále jen "Expertní skupina"), jejíž zřízení je zakotveno usnesením vlády č. 543 ze dne 9. července 2014. Hlavním úkolem Expertní skupiny je posuzování a práce s návrhy s pozitivními dopady na podnikatelské prostředí, zejména v oblasti redukce administrativy.

V materiálu jsou rovněž popsány výsledky z dalšího srovnání přístupu k agendě snižování administrativní zátěže při podnikání, zejména v zemích v rámci EU.

V závěru materiálu je uveden závěrečný souhrn a návrh postupu na následující období, tj.  pokračovat ve sledování snižování administrativní zátěže podnikatelů prostřednictvím opatření. K dosažení stanoveného cíle do roku 2020 zbývá zrealizovat 22 opatření.

Dokument ke stažení:

Materiál

Lhůty pro revize domácích kotlů se prodlouží ze dvou na tři roky, cenové rozpětí za revizi bude vymezeno vyhláškou ministerstva životního prostředí. Schválila to včera Sněmovna v rámci novely o ochraně ovzduší, která zvýhodní přimíchávání některých biopaliv do benzinu a do nafty.

Novela, kterou nyní dostane k projednání Senát, má dát obcím také pravomoc zakázat vyhláškou spalování určitých paliv v zastaralých domácích kotlích, a to už dřív než v září 2022, kdy začne ze zákona platit zákaz provozu těchto neekologických kotlů. Zákaz by se podle poslankyně ANO Evy Fialové mohl vztahovat například i na hnědé uhlí; spalování uhelných kalů či lignitu je zakázáno už nyní. Zákaz se podle ministerstva životního prostředí týká jen kotlů 1. a 2. emisní třídy, nikoli kotlů vyšších tříd. Nevztahoval by se na kotle pro teplovodní ústřední topení, které splňují zákonem požadované emisní požadavky.

Prodloužení lhůty pro revize kotlů souvisí se snahou stanovit horní limit ceny těchto kontrol, které se nyní liší podle regionů a pohybují se až do několika tisíc korun. Lidé si budou moci vyhledat školeného odborníka v databázi ministerstva životního prostředí, kam informace budou dodávat výrobci kotlů.

Poslanci naopak odmítli schválit návrh Jana Zahradníka (ODS), který měl zpřísnit podmínky pro úřední kontrolu kotlů přímo v domácnostech. Zahradník chtěl, aby úřad musel majitele domu na prověrku předem písemně upozornit. Nyní vlastníkovi hrozí postih za to, že kontrolujícímu úředníkovi přístup ke kotli neumožní.

Neúspěšná byla také Dana Balcarová (Piráti) s návrhem, aby výjimky z vypouštění emisních limitů pro velké znečišťovatele skončily nejpozději do konce roku 2025. Podle kritiků by to mohlo ohrozit energetickou soběstačnost země.

Novela v návaznosti na předpisy EU předpokládá, že dodavatelé benzinu a nafty by mohli započítávat do povinného minimálního podílu biopaliv dvojnásobně biopaliva, která byla vyrobena z použitých kuchyňských olejů a kafilerních tuků. Platilo by to i pro biopaliva, která se vyrábějí z odpadů a nepotravinářské biomasy, například z řas, slámy nebo glycerolu. Pokud však dodavatelé minimální podíl biopaliv ve své produkci nesplní, bude jim hrozit přísnější pokuta. V benzinu nyní musí být nejméně 4,1 procenta biopaliv, v naftě šest procent. Podíly předloha nemění.

Novinka by měla snížit náklady dodavatelů benzinu na splnění povinného minimálního podílu biopaliv. Dodavatelé si podle novely navíc budou moci započíst do snížení emisí skleníkových plynů zemní plyn nebo zkapalněný ropný plyn, vysokoprocentní biopaliva, elektřinu či vodík, které pro dopravní účely dodali.

Zdroj: ČTK

Navázání spolupráce s partnery z Polska a Lucemburska na projektech zaměřených na mobilitu a na nízkouhlíkovou ekonomiku je možné v rámci 4. výzvy programu INTERREG EUROPE, Program pokrývá celé území EU a dále Švýcarsko a Norsko.

Zdroj: CEBRE

Členské státy budou povinny zvýšit opětovné použití a recyklaci komunálního odpadu a splnit přitom závazné cíle. Rada dnes přijala balíček předpisů o odpadech, v němž jsou stanovena nová pravidla pro nakládání s odpady a právně závazné cíle pro recyklaci. Do 1. ledna 2025 budou muset členské státy zavést tříděný sběr textilu a nebezpečného odpadu domácností. Do 31. prosince 2023 bude biologický odpad buď tříděn odděleně nebo recyklován u zdroje (např. formou domácího kompostování). Balíček také obsahuje cíl pro snížení skládkování a stanoví minimální požadavky na všechny systémy rozšířené odpovědnosti výrobce. Právní předpisy vstoupí v platnost 20. dnem po vyhlášení v Úředním věstníku.

Cíle pro recyklaci komunálního odpadu:

Nové cíle pro recyklaci obalového odpadu:

Tříděný sběr

V návaznosti na stávající povinnost tříděného sběru papíru a lepenky, skla, kovů a plastů zvýší nová pravidla pro tříděný sběr kvalitu druhotných surovin a jejich využívání: nebezpečný odpad z domácností bude muset začít být sbírán do roku 2022 odděleně, u biologického odpadu to bude do roku 2023 a u textilu do roku 2025.

Postupné ustupování od ukládání na skládky

Ukládání odpadů na skládky postrádá v oběhovém hospodářství smysl a může vést ke znečištění vody, půdy a vzduchu. Do roku 2035 musí být množství komunálního odpadu ukládaného na skládky sníženo na 10 % celkového množství vzniklého komunálního odpadu či méně.

Pobídky

Nové právní předpisy předpokládají větší využívání účinných ekonomických nástrojů a dalších opatření na podporu hierarchie způsobů nakládání s odpady. Důležitou roli v tomto procesu transformace mají výrobci, kteří jsou odpovědní za své výrobky, když se stanou odpadem. Nové požadavky na systémy rozšířené odpovědnosti výrobce povedou ke zlepšení výkonnosti a správy. Kromě toho musí být povinné systémy rozšířené odpovědnosti výrobce do roku 2024 zavedeny pro všechny obaly.

Předcházení vzniku odpadů

Nové právní předpisy se zaměří především na předcházení vzniku odpadů a budou zavedeny důležité cíle týkající se problematiky plýtvání potravinami v EU a omezení množství odpadu v mořích za účelem dosažení cílů udržitelného rozvoje OSN v těchto oblastech.

Během dvou posledních desetiletí řada členských států postupně zlepšila své nakládání s odpady, a to v souladu s hierarchií způsobů nakládání s odpady v EU. V roce 1995 bylo v EU ukládáno na skládky průměrně 64 % komunálního odpadu. V roce 2000 byl průměr snížen na 55 %, přičemž průměrná míra recyklace činila 25 %. V roce 2016 se ukládání odpadu z domácností na skládky v EU jako celku snížilo na 24 % a míra recyklace se zvýšila na 46 %. Výzvy a velké rozdíly mezi jednotlivými členskými státy EU nadále přetrvávají. V roce 2016 deset členských států stále ukládalo na skládku více než 50 % odpadu z domácností a šest z nich 40 % nebo více spalovalo.

Kontroloři z Oblastního inspektorátu (OI) České inspekce životního prostředí (ČIŽP) v Hradci Králové uložili pokutu 180 tisíc korun společnosti Hradecké služby a.s., která nejednala v souladu se schváleným provozním řádem při provozu zařízení „Překládací stanice komunálního odpadu Temešvár “.

„Společnost nezabezpečila odpady, konkrétně plastové obaly, směsné stavební a demoliční odpady a směs komunálních odpadů přijatých do  zařízení před jejich smísením. Množství odpadů, které bylo vzájemně smícháno, činilo cca deset procent z celkového množství 290 tun zde soustředěných odpadů,“ řekl Lukáš Trávníček, ředitel OI ČIŽP v Hradci Králové.

Společnost Hradecké služby a.s. podle něj také přijímala odpady do zařízení nebo z něj odpady předávala mimo provozní dobu stanovenou ve schváleném provozním řádu. „V době mimo provozní dobu bylo do zařízení přijato celkem 85,6 tun odpadů a ze zařízení odvezeno celkem 132,6 tun odpadů,“ doplnil Trávníček. Společnost zároveň postupovala v rozporu se zákonem o odpadech, když nepodala pravdivé a úplně hlášení o produkci a nakládání s odpady za rok 2015.

Společnost Hradecké služby a.s. se vůči rozhodnutí ČIŽP odvolala, odvolací orgán (MŽP)však rozhodnutí ČIŽP potvrdil a pokuta nabyla právní moci.