Tápete ve spoustě značek a přívlastků, které používají firmy, aby proklamovaly svůj přístup k životnímu prostředí nebo ke svému okolí? Které společnosti reálně něco „dobrého“ dělají a které využívají označení spíš jen pro vlastní marketing? Zajímá vás, jak se chová váš oblíbený výrobce nebo třeba potenciální zaměstnavatel? Je ekologický podnik automaticky taky udržitelný? Připravili jsme mini slovníček, který vám pomůže tyto dotazy zodpovědět a zorientovat se v základních názvech.
Zodpovědná a společensky odpovědná firma
Pokud se jakákoliv společnost prezentuje jako zodpovědná nebo použije pro své označení příbuzné tvary tohoto pojmenování, znamená to, že v rámci svého podnikání myslí na své okolí. V této zodpovědnosti však není zahrnuto pouze hledisko životního prostředí, ale taky komunitní aktivity a péče o lidi, kteří mají s podnikem co dočinění, ať už přímo nebo nepřímo. V angličtině se tento způsob chování označuje jako CSR neboli Corporate Social Responsibility a jak už název napovídá, vystihuje jej úvaha nad tím, jaké má podnikání společenské či sociální dopady. Příkladem firemního CSR mohou být třeba projekty podporující trvalou udržitelnost, diverzitu pracovních týmů, zapojení zaměstnanců do řešení společenských problémů, snižování negativního dopadu činností firmy na životní prostředí, ale i klasická filantropie nebo transparentní reportování. V České republice existuje několik různých ocenění, jež mohou firmy s nejlepším CSR získat, nicméně nejedná se o žádnou oficiální certifikaci či značku.
Ekologická firma
Ekologická je taková společnost, která běží v souladu s ochranou životního prostředí. Nejčastěji jsou pro ni typické investice do úspor energie s efektivním využitím zdrojů či aktivity s pozitivním dopadem na přírodu. Hlavním cílem je přitom hlavně omezit znečišťování a škody na přírodním dědictví vlastní aktivitou, případně je ještě zušlechťovat. Firma se tak může označit za ekologickou, když realizuje projekty, které jdou zmíněným myšlenkám naproti. Na jednom pólu pak jsou třeba obchodníci s biopotravinami, na druhém zase firmy, které uvádějí v praktický život nové a vědecké nápady pro správné a účelné zacházení s odpady. Z pohledu řízení firmy existují ekologické normy, které musí podnik splňovat (respektive měl by, aby jej nemohla Česká inspekce životního prostředí pokutovat), a takové, které fungují spíše formou doporučení. Nicméně neexistují jasná kritéria, která by na škále určovala, která společnost ekologická je a která už není. Svou ohleduplnost k životnímu prostředí deklarují podniky spíše různými dílčími certifikáty. Ty se týkají nejčastěji konkrétních výrobků či služeb, takže se pak mohou pochlubit třeba získáním uznávaného označení „ekologicky šetrného výrobku/služby“ či takzvaného „ecolabelu“. Známek je však mnohem více a udělují je různé instituce, které k tomu mají oprávnění. Odvíjí se třeba taky od fairtrade výroby nebo produktů ekologického zemědělství.
Zelená firma
Zelená firma je společnost, která se dobrovolně zapojila do projektu sběru elektroodpadu v České republice. Jedná se, na rozdíl od předchozích zmíněných přívlastků, o konkrétní certifikát, který může podnik nebo instituce předložit, a tím prokázat ekologické smýšlení i to, že myslí na své zaměstnance. Osvědčení totiž mohou získat jen ti, kdo reálně podpoří myšlenku efektivního a snadného vytřídění a recyklace starých a nepožívaných elektrozařízení i dalšího elektroodpadu. Podpora lpí hlavně v tom, že zaměstnavatelé umístí na pracovišti speciální sběrné kontejnery na elektroodpad, a motivují zaměstnance k jejich využití. Tyto sběrné nádoby přitom autor projektu - kolektivní systém REMA - zprostředkovává bezplatně a následně jejich obsah odveze a nechá zrecyklovat. Přídomkem „Zelená firma“ se může v současné době pochlubit v České republice už více než 2090 firem.
Udržitelná firma
Udržitelné podnikání má firmám zajistit konkurenceschopnost i v okolnostech úbytku přírodních zdrojů, které jsou mnohdy k výrobě jejich produktů nebo zajištění služeb potřebné. Udržitelná řešení jsou tak nejčastěji postavená na využívání méně zdrojů, a tedy na úsporách, a na nových technologiích nebo materiálech. To je však pouze jedna z dimenzí. Mezi základní pilíře udržitelného rozvoje patří kromě ekologických a ekonomických přínosů také přínosy sociální. Za udržitelnou tak můžeme označit firmu, která využívá environmentální, socio-kulturní i ekonomické zdroje země tak, aby byla zajištěna její kontinualita, tedy aby prosperovala a rozvíjela se. Tyto zdroje však zároveň musí zůstat bezproblémově využitelné i pro budoucí generace. Udržitelné firmy proto dnes nejčastěji přicházejí s inovativními nápady, využívají třeba maximálně recyklovatelných materiálů nebo doplňkových přírodních zdrojů energie, které nezatěžují životní prostředí ani společnost. Tyto nápady však nejsou jednorázové, důležitý je potenciál dlouhodobého fungování.
