Tisková konference SOVAK ČR Posezení nad vodou se věnovala aktuálním tématům vodohospodářského oboru a vystoupili na ní Ing. Oldřich Vlasák, ředitel SOVAK ČR a Ing. Miloslav Vostrý, předseda představenstva SOVAK ČR.  Hlavní témata:  Výše plateb za vodné a stočné v roce 2019 – meziroční porovnání, trendy, podrobná grafická prezentace,  aktuální informace k odlehčovacím komorám a křest Příručky provozovatele čistírny odpadních vod.

V roce 2019 průměrná výše plateb za vodné a stočné vzroste o 3,2 %

V České republice se v roce 2019 bude průměrná výše plateb za vodné a stočné pohybovat v rozmezí 88–90 Kč za m3. Vyplývá to z údajů členů Sdružení oboru vodovodů a kanalizací, z.s. (SOVAK ČR). Z podrobné analýzy stanovených cen pro letošní rok z 13 krajských a více než 30 okresních měst lze konstatovat, že průměrné navýšení oproti roku 2018 činí 3,2 %. Za hlavní faktor tohoto meziročního navýšení lze označit inflaci, která se podle údajů České národní banky v roce 2018 pohybovala na úrovni 2,1 % a i podle prognóz pro letošní rok míra inflace neklesne pod tuto hranici. „Případné vyšší nárůsty byly v některých případech vyvolány především čerpáním dotací a podmínkou čerpání ze strany Operačního programu Životní prostředí na finanční udržitelnost realizovaných projektů výstavby a rekonstrukce vodohospodářské infrastruktury,“ říká Ing. Oldřich Vlasák, ředitel SOVAK ČR. Mezi další faktory nepříznivě ovlivňující výši plateb za vodné a stočné lze označit především výrazné meziroční skokové navýšení cen energií, dále pak růst cen chemikálií či provozního materiálu nutného k zajištění řádné funkce vodohospodářské infrastruktury. Vzhledem k aktuální situaci na trhu práce pak jednotlivé vodárenské společnosti musely přistoupit k navýšení mzdových prostředků pro udržení svých zaměstnanců a bezproblémové zajištění dodávek pitné vody a odvádění a čištění odpadních vod. I přes tyto objektivní faktory ovlivňující cenu vody pro letošní rok v některých lokalitách došlo jen k nepatrnému navýšení plateb za vodné a stočné, či ke zvýšení vůbec nebylo přistoupeno. Stejnou cenu tak jako v roce 2018 zaplatí za vodu například obyvatelé Rokycan, Kladna, Mělníka, či Rychnova nad Kněžnou. Jen k nepatrnému navýšení dochází pak v Ústeckém a Libereckém kraji, Českých Budějovicích, či Táboře.

Z aktuálních údajů Ministerstva zemědělství (MZe) také vyplývá, že v roce 2017 činila celková suma prostředků určených na opravu, obnovu a budování nové infrastruktury cca 14 mld. Kč, což představovalo téměř 39% podíl v platbách za vodné a stočné. „Za potěšující lze označit skutečnost, že objem těchto prostředků u odpovědných vlastníků veřejných vodovodů a kanalizací každoročně roste a tvoří největší nákladovou položku při kalkulacích výše plateb za vodné a stočné,“ říká Ing. Miloslav Vostrý, předseda představenstva SOVAK ČR. Výjimkou jsou podle aktuálních informací MZe některé menší lokality s uměle udržovanými nízkými cenami, které jsou často dosahovány právě z důvodu tvorby minimálních prostředků na obnovu či dotacemi z rozpočtů obcí.

SOVAK ČR v souvislosti s problematikou „cen vody“ musí upozornit na skutečnost, že vodné a stočné není „platbou za vodu“, jak je mnohdy nepřesně interpretováno, ale platbou za službu spočívající v neomezených dodávkách kvalitní pitné vody až k samotnému spotřebiteli a odvádění a čištění odpadních vod od spotřebitele. Samotný zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích definuje vodné jako „úplatu za pitnou vodu a za službu spojenou s jejím dodáním“, stočné pak definuje jako „úplatu za službu spojenou s odváděním, čištěním, nebo jiným zneškodňováním odpadních vod“. Zajištění této služby pak s sebou nese řadu fixních nákladů nesouvisejících se skutečným objemem dodaných pitných vod či produkovaných vod odpadních, které se podle místních podmínek a velikosti zásobovaného území pohybují na úrovni cca 70 % celkových nákladů.

SOVAK ČR rovněž považuje za neobjektivní porovnávat jednotlivé provozovatele a vlastníky vodohospodářské infrastruktury čistě a pouze podle výše plateb za vodné a stočné vyjádřené v Kč za m3. Srovnání, založené výhradně na jednotkové ceně, nezahrnuje podíl fixní složky, či objem prostředků na opravy a obnovu, který se zásadně v lokalitách liší, např. v Praze už přesahuje 3 % z hodnoty majetku, zatímco v některých případech je to jen necelé jedno procento. Toto srovnání rovněž nemůže zohlednit místní podmínky, velikost spravovaného území, objem dodávaných pitných vod a odváděných odpadních vod. Bez zohlednění všech výše uvedených kritérií je takový výsledek cenového srovnání značně neobjektivní a vede k nesprávným závěrům. SOVAK ČR v této souvislosti uvítal spuštění aplikace Ministerstva zemědělství: Webová prezentace dat VaK, která je dostupná na adrese https://bit.do/MZE-VAK, která umožňuje porovnat jednotlivé ceny vody co do struktury nákladů napříč celou Českou republikou a která výrazně přispívá k vyšší transparentnosti oboru vodovodů a kanalizací. „Každý občan České republiky si tak může rychle ověřit, jak jednotlivé provozní společnosti hospodaří s vybranými platbami za vodné a stočné,“ říká Ing. Oldřich Vlasák, ředitel SOVAK ČR. „Jednotlivá města a obce se pak už nemohou alibisticky schovávat za neadekvátně nastavenou cenou vody, neboť lze velmi snadno dohledat, zda příliš nízká cena není dosažena obecními dotacemi do ztrátového hospodaření či zanedbávání investic do oprav a obnovy vodohospodářské infrastruktury,“ dodává Ing. Miloslav Vostrý, předseda představenstva SOVAK ČR.

SOVAK ČR by také rád připomněl, že stanovení konkrétní výše plateb za vodné a stočné není libovolné. Výpočet ceny pro vodné a stočné se v ČR řídí zákonem č. 526/1990 Sb., o cenách, a vyhláškou č. 450/2009 Sb., kterou se provádí zákon o cenách. Vzhledem k charakteru poskytovaných služeb jsou dodávky pitné vody a odvádění odpadních vod v ČR zařazeny na seznam s regulovanými cenami. Cenovým regulačním orgánem v oblasti vodního hospodářství je Ministerstvo financí, které zvolilo, vzhledem k diferencovaným místním podmínkám, formu věcného usměrňování cen včetně omezení maximální výše přiměřené návratnosti vloženého majetku. Do takto regulované ceny lze dále promítnout pouze ekonomicky oprávněné náklady, přiměřený zisk a daň podle zvláštních právních předpisů.

Regulace je stanovena cenovým rozhodnutím v každoročně vydávaném Cenovém věstníku Ministerstva financí, včetně detailů o tom, co nelze zahrnout do ceny (tzv. neoprávněné náklady). Vlastní výpočet ceny pro vodné stočné na dané období (většinou kalendářní rok) se jako kalkulace a vyúčtování provádí podle příloh č. 19 a 19a vyhlášky č. 428/2001 Sb., která je prováděcím předpisem k zákonu č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu. O kontrolu nad správností kalkulací i vyúčtování se stará Ministerstvo financí a jeho specializovaný odbor kontroly, dále jednotlivé místně příslušné finanční ředitelství i Specializovaný finanční úřad. Paralelně probíhá kontrola správnosti i shody s kalkulací s požadavky vyhlášky ze strany Ministerstva zemědělství, které dále porovnává údaje proti souboru vybraných údajů provozní a majetkové evidence. Toto ministerstvo zpracovává a publikuje v souhrnné zprávě na svých stránkách ročně detailní porovnání kalkulací cen pro vodné a stočné v ČR.

V souvislosti s aktuální výší plateb za vodné a stočné je nutné upozornit na probíhající jednání v Poslanecké sněmovně o daňovém balíčku, který mimo jiné obsahuje pozitivní návrh přeřadit vodné a stočné z první snížené sazby 15 % do druhé snížené sazby 10 %. SOVAK ČR tento krok vítá a konstatuje, že při uvažované výši vodného a stočného na úrovni 88 Kč za m3 včetně DPH činí aktuální DPH 11,48 Kč. Pokud by skutečně došlo ke snížení DPH na 10 %, pak by se snížily platby za vodné a stočné o téměř 4 Kč za m3. „O tuto částku lze po schválení odpovědnými orgány vodárenských společností a zpravidla i zastupitelstvy jednotlivých měst a obcí snížit výši plateb za vodné a stočné pro koncového zákazníka,“ říká ředitel SOVAK ČR Ing. Oldřich Vlasák. „Do budoucna se pak především pro ty vlastníky vodohospodářské infrastruktury, jejichž dosavadní cenová politika neumožnuje generování dostatečné sumy prostředků na obnovu vodohospodářské infrastruktury, otevírá částečně prostor pro zvýšení investic bez nutnosti razantního navýšení plateb za vodné a stočné,“ uzavírá Ing. Miloslav Vostrý, předseda představenstva SOVAK ČR.

Od 1. 1. 2019 dochází k historické změně v oblasti odvodňování urbanizovaného území

Na území dnešní České republiky se počátky odvodnění urbanizovaného území, tak jak je známe ze současnosti, datují až do poloviny 19. století. Více než 150letá koncepce odvodnění měst a obcí spočívá v budování systémů jednotných kanalizací, které slouží k odvádění srážkových a odpadních vod na čistírny odpadních vod (ČOV) a dále pak do vodotečí. Teprve ve druhé polovině minulého století se sice začaly budovat i oddílné kanalizační systémy odvádějící srážkové a odpadní vody z urbanizovaného území separátně, vzhledem k historickému vývoji však systémy jednotné kanalizace převažují i v současné době. Přestože systémy jednotných kanalizací jsou budovány s hydraulickou kapacitou schopnou odvádět i srážkové vody, není možné odvádět a čistit veškeré srážkové vody. Z tohoto důvodů jsou jednotné kanalizace a čistírny odpadních vod vybaveny odlehčovacími komorami, které zajišťují ochranu těchto objektů před poškozením a vyřazením z činnosti v důsledku hydraulického přetížení. Vody odlehčované z jednotlivých odlehčovacích objektů za dešťových událostí, které splňují požadavky návrhových výpočtů při výstavbě kanalizací a čistíren odpadních vod, nepovažoval zákon č. 254/2001 Sb. (vodní zákon) až do konce roku 2018 za vody odpadní.

Hlavním důvodem této úpravy byla skutečnost, že návrh odlehčovacích objektů zajišťuje minimální látkové znečištění odlehčovaných vod, zaručené zejména dostatečným poměrem ředění. Převod těchto naředěných vod na městské čistírny odpadních vod postrádá smysl, protože návrh a technologie ČOV nejsou primárně určeny pro nárazové čištění velkých objemů nízko znečištěných vod. Proto také nemá smysl takové vody na ČOV přivádět a je možné je odlehčovat před čištěním přímo do vodního útvaru. V odlehčované vodě ve svém objemu tvoří vody z kanalizace jen malou část z odlehčovaných vod a ve srážkami naředěném stavu nepředstavují významné ohrožení vodních útvarů. V této souvislosti SOVAK ČR upozorňuje na významný pokles spotřeby pitné vody v České republice za posledních 25 let, a tím i produkci odpadních vod. Naopak to, že jsou na městských ČOV čištěny srážkové vody splachující povrch v urbanizovaném území, dokud není dosaženo předepsaného ředění vod odpadních, je významným příspěvkem jednotných kanalizací pro udržení dobrého stavu vodních útvarů. V této souvislosti je také vhodné připomenout, že například v roce 2017 bylo na ČOV v České republice vyčištěno celkem 299,7 mil. m3 odpadních vod z domácností a 384,1 mil. m3 vod srážkových!

SOVAK ČR dlouhodobě upozorňuje na vysoký objem srážkových vod natékajících do jednotných kanalizací a odváděných na ČOV. „Sucho z posledních let nám připomnělo, jak nevhodně hospodaříme se srážkovými vodami,“ říká ředitel SOVAK ČR Ing. Oldřich Vlasák a dodává: „Namísto abychom spadlé srážky v co nejvyšší míře zadrželi v krajině, děláme vše pro to, abychom je co nejrychleji odvedli přes jednotné kanalizace a ČOV do vodotečí a mimo naše území.“ Na nevhodně nastavený systém poukazuje i předseda Ing. Miloslav Vostrý: „Zákon o vodovodech a kanalizacích stanovuje možnost vybírat za srážkové vody nateklé do jednotné kanalizace stočné. Zároveň ale stanovuje velké množství výjimek, na které se tato povinnost nevztahuje, mezi nimi například plochy silnic, dálnic, či nemovitostí určených k trvalému bydlení.“ Díky existenci celé řady výjimek pak vybrané subjekty nemají jakýkoliv důvod řešit spadlé srážky na svých pozemcích, což například potvrzuje i nezájem obcí o dotační titul SFŽP „Dešťovka pro obce“. „Kdykoliv otevřeme otázku výjimek ze zpoplatnění odvádění srážkových vod do jednotné kanalizace, ihned je nám oponováno, že chceme zpoplatnit déšť. Je ale konečně potřeba vzít na vědomí, že odvádění a čištění srážkových vod s sebou nese nezanedbatelné náklady, vede k dlouhodobému odvodňování našeho území a ve výjimečných případech přináší i problémy při jejich odlehčování do vodotečí. V dlouhodobém časovém horizontu bychom naopak rádi dosáhli stavu, aby do jednotných kanalizačních soustav bylo odváděno jen naprosté minimum srážek spadlých na území ČR,“ říká Ing. Miloslav Vostrý, předseda představenstva SOVAK ČR.

Novela vodního zákona, která nabyla účinnosti od 1. 1. 2019 však považuje takto odlehčované vody za vody odpadní, se všemi právními důsledky, které z tohoto zákona vyplývají. Vypouštění srážkových vod (nově definovaných jako vody odpadní) z odlehčovacích komor mají sice ze zákona dánu výjimku z povinnosti získat na toto nakládání s odpadními vodami platné povolení, ale od 1. 1. 2023 se na ně bude vztahovat povinnost platit poplatky za vypouštěné znečištění v případě, kdy tyto odlehčovací komory nebudou plnit příslušné technické požadavky stanovené zákonem č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, a prováděcí vyhláškou č. 428/2001 Sb. Provozovatelé a vlastníci odlehčovacích komor tak mají necelé čtyři roky na provedení řádné evidence a kontrolu technického stavu . Při počtu cca 6 500 odlehčovacích komor v České republice se tak jedná o značný objem práce s dosud nevyčíslenými vyvolanými investičními náklady.

Za daleko problematičtější lze však považovat aktuální vývoj ohledně odlehčovacích komor umístěných přímo na ČOV. Ministerstvo životního prostředí (MŽP) totiž přišlo s výkladem, kdy ustanovení vodního zákona o výjimce z nutnosti získat platné povolení k vypouštění odpadních vod definované v § 8, odstavci 3, písmeno g: „k vypouštění odpadních vod z odlehčovacích komor, chránících stoky jednotné kanalizace před hydraulickým přetížením, do vod povrchových,“ se na tyto odlehčovací komory podle MŽP nevztahuje. MŽP s tímto výkladem oficiálně seznámilo odbornou veřejnost necelý měsíc před vstupem účinnosti novely vodního zákona. Provozovatelé ČOV tak byli ze dne na den postaveni před nutnost ihned v roce 2019 požádat příslušné vodoprávní úřady o povolení k nakládání s odpadními vodami. A to i přesto, že k tomuto kroku nemají všechny potřebné údaje, které vyžaduje nařízení vlády č. 401/2015 Sb., o vypouštění odpadních vod do vod povrchových, především údaje o objemu a složení takto vypouštěných srážkových/odpadních vod. I přes absenci nutných podkladů pro naplnění zákonných povinností většina provozovatelů hned zkraje roku 2019 podala žádosti o příslušná povolení, které jsou jim ale vodoprávními úřady pro tyto chybějící údaje postupně vraceny zpět k doplnění. V současné době tak v podstatě není možné naplnit literu zákona. Další vývoj bude záležet na postoji vodoprávních úřadů a jejich nadřízeného orgánu MŽP, jednotlivých správců Povodí či Státního fondu životního prostředí ČR, který je nově příjemcem poplatků za vypouštěné znečištění.

I kdyby se vyřešil administrativní problém se získáním povolení, čeká vlastníky a provozovatele odlehčovacích komor umístěných na ČOV ještě jeden mnohem závažnější úkol, a to zajistit měření objemu a složení odlehčovaných vod. V současné době je jen naprosté minimum (Praha, Brno) odlehčovacích komor na ČOV technicky zařízeno na splnění uvedených podmínek. Pro celou řadu dalších lokalit je tak nutné v nejbližší době zajistit příslušné stavební a technické úpravy odlehčovacích komor, což v mnoha případech bude vzhledem k charakteru vybudovaných odlehčovacích komor velice komplikované, ne-li nemožné. SOVAK ČR si nechal zpracovat od předních projekčních kanceláří základní kalkulace pro zajištění měření objemu a složení odpadních vod pro vzorové případy, které se pohybují v rozmezí 1 až 3 mil. korun bez DPH. Při počtu více jak 500 ČOV s kapacitou nad 2 000 ekvivalentních obyvatel, na které MŽP cílí, a skutečnosti že řada ČOV má vícero odlehčovacích komor či výustí, se jedná o vyvolané investiční náklady minimálně ve vyšších stovkách mil. korun.

SOVAK ČR považuje dělení odlehčovacích komor na stokové síti a na ČOV podle MŽP za nesystémové, právně vadné a hlavně nemající žádný dopad na zvýšení ochrany povrchových vod v České republice. „Řada ČOV čistí srážkové vody alespoň na mechanickém stupni a následně jsou tak do recipientu vypouštěny v daleko vyšší kvalitě, než by k tomu docházelo při odlehčení na stokové síti,“ říká ředitel SOVAK ČR Ing. Oldřich Vlasák a dodává: „Vyvolané investiční náklady na zajištění požadavku na měření objemu a složení odlehčovaných vod v konečném důsledku do budoucna zaplatí koncoví zákazníci v platbách za stočné.“ SOVAK ČR považuje problematiku vlivu odlehčovaných vod na vodní toky za významnou. „Nezastíráme, že v některých ojedinělých případech nemusí odlehčovací komora plnit řádně svou funkci,“ říká Ing. Oldřich Vlasák, ředitel SOVAK ČR. „I z tohoto důvodu jsme jako oborové sdružení podpořili vznik technické normy ČSN 75 6262 Odlehčovací komory, která řeší problematiku odlehčování vod na jednotné kanalizaci komplexně a pro řadu našich členů by naplnění požadavků stanovených normou znamenalo velkou finanční, technickou i provozní výzvu. Právě její přijetí MŽP dlouhodobě blokuje. Jsme ale přesvědčeni, že tudy by se obor vodovodů a kanalizací měl vydat. Je lépe investovat prostředky tam, kde se to ukáže jako potřebné, ne plošně investovat do zajištění provozních dat podle požadavků MŽP, které kromě administrativního vykázání nepřinese žádné zlepšení stavu životního prostředí,“ uzavírá předseda představenstva SOVAK ČR Ing. Miloslav Vostrý.

Dokument ke stažení:

• Prezentace Odlehčovací komory

• Prezentace Vodné a stočné v roce 2019

Institut Cirkulární ekonomiky (INCIEN) společně s městskou části Praha 7 a Pražskými službami spustil nový pilotní projekt Cirkulární kavárny. Jeho cílem je vytvoření uceleného fungujícího konceptu, pro kavárenské provozy v Praze, postaveného na principech cirkulární ekonomiky. V praxi to znamená zmapování stávající situace s nakládáním s odpady, zanalyzování problémů nesprávného využití odpadů a zdrojů, a následné nastavení určité metodiky pravidel pro správné cirkulární řešení provozu kaváren.

První etapa projektu započala na Praze 7, koncem loňského roku. Aktuálně je do ní zapojených pět místních kaváren – bar Cobra, Lajka, Letka, Vnitroblock a Alchymista. Ty společně s INCIEN, zástupci městské části Prahy 7 a Pražských služeb hledají cesty, jak svůj provoz řešit maximálně bezodpadově, tedy jak předcházet odpadům a pokud už vznikly, jak je správě vytřídit či zrecyklovat. Výstupem by měla být ucelená příručka, která nastaví provoz kavárny na tzv. cirkulární režim. Ta by mohla následně sloužit jako návod i pro celý segment HORECA, jež je významným producentem jednorázového odpadu. „Díky spolupráci s Pražskými službami jsme schopni velmi dobře zmapovat stav v jednotlivých městských částech a následně vyhodnotit a nabídnout řešení pro jednotlivé provozovny. Bohužel na základě šetření, které jsme už provedli, jsme zjistili, že v této oblasti služeb se s odpady nakládá velmi nezodpovědně. A společná inciativa začít řešit tento problém na lokálních úrovních ukazuje na fakt, že si to tyto provozy uvědomují a není jim to lhostejné. Velká část odpadů, jako jsou obalové materiály, potravinový odpad či jednorázového nádobí, apod., vzniká úplně zbytečně a my chceme najít možnosti, jak to změnit. A víme, že cesty pro zlepšení určitě existují“, vysvětluje Barbora Kebová, z Institutu Cirkulární ekonomiky. 

U odpadu, který eliminovat nejde, se projekt zabývá řešením, jak s ním následně správně pracovat, aby neskončil ve spalovně či na skládce. I když je třídění odpadu pro gastronomické provozovny ze zákona povinné, často jsou tyto nařízení obcházeny. “Pro nás nejsou kavárny ani gastro provozy obecně problém. Ten je na druhé straně. Nedodržováním předpisů kavárny, a obecně gastro provozy, komplikují situaci svému okolí a městu. Když zneužívají systém separovaného odpadu, který je zřízen pro občany. Oni, jako živnostenské subjekty, jsou povinni zajistit likvidaci svého odpadu na svůj náklad a to často nedělají. Výsledkem jsou přeplněné kontejnery na separaci a nepořádek kolem nich“, vysvětluje Jan Svátek, vedoucí Kompetenčního centra z Pražských služeb.

Možností, jak dále v kavárnách pracovat s odpady, a obecně s materiálovými a energetickými toky, s ohledem na udržitelnost, aby byly naplněny principy cirkulární ekonomiky, představí příručka Cirkulární kavárny, která by měla dle plánu spatřit světlo světa v dubnu letošního roku.

„Roli naší městské části v projektu vnímám v hledání pozitivní motivace pro pokrokové podnikatele, propojování neziskového sektoru se soukromým a jeho zákazníky a obecně hledání řešení, která by vyhovovala všem. I proto se těším na výsledný manuál, který by měl z projektu vzejít. Ale velkým přínosem bude i síťování cirkulárních kaváren v rámci Prahy 7 a informace, které získáme jako MČ. Za největší úspěch bych považoval, kdyby projekt zvednul vlnu, na kterou budou naskakovat i další kavárny u nás i jinde,“ dodává Ondřej Kolínský, zástupce městské části Prahy 7.

Projekt Cirkulárních kaváren si však už nyní nadefinoval tzv. Desatero cirkulární kavárny, které by se každá kavárna měla naplnit, aby mohla získat status cirkulární kavárny. Jedná se o následující:
 

1. Neplýtvat jídlem

2. Vařit bezezbytku

3. Kávovou sedlinu posílat k dalšímu využití

4. Nakupovat bez obalu

5. Vyhýbat se jednorázovému nádobí

6. Nakupovat z druhé ruky a druhotných surovin, opravovat

7. Šetřit vodou

8. Šetřit energií

9. Uklízet ekologicky

10. Třídit, recyklovat, kompostovat

Více informací naleznete také ZDE.

A jaké jsou postoje jednotlivých zúčastněných kaváren v rámci pilotního projektu Cirkulární kavárny a proč do projektu vstoupili?

Zuzana Vachová, Vnitroblock - V souvislosti s odpady nás nejvíce trápí balení samotných výrobků. Ačkoliv objednáváme většinu sortimentu ve skle, přijdou i tak zabaleny ještě v kartonu a plastu. Stále také hledáme optimální řešení co se týká mléka. Množství tetra-packů je při naší spotřebě děsivé a rádi bychom našli dodavatele dobrého mléka ve vratných obalech.

Zároveň chceme získat nové informace, jak redukovat odpad a lépe nakládat s tím, který vzniknout musel. Také bychom chtěli inspirovat ostatní. Ať už hosty nebo jiné podniky a ukázat jim, že to není nemožné a nemusí to nutně komplikovat život. Pokud naší účastí v projektu přimějeme alespoň pár lidí přehodnotit svůj přístup k odpadu, tak to za to stálo.

Aja Pávková, Café Lajka - Nestačí se snažit chovat udržitelněji jen po troškách, v rámci našich domácností. Pokud opravdu chceme, aby došlo ke změně, je nutné, aby se zapojila všechna odvětví. Příkladem by měl jít samotný stát a jeho instituce a na základě toho to tedy vyžadovat i po všech ostatních. Navíc je to pro nás ve výsledku i ekonomičtější, což je přáním každého byznysu.

Kroky, kterými bychom omezovali zbytečný a jednorázový odpad, jsme podstoupili už sami před zapojením do projektu. Slibujeme si od něj proto hlavně podporu, rady a z toho plynoucí výhody. Když už nic jiného, tak alespoň pocit, že "v tom nejsme sami". Ideální by byly konkrétní a praktické rady, jak to celé zjednodušit.

Michal Soldán, Bar Cobra - V kavárnách/restauracích se vyprodukuje mnohem více odpadu než v jednotlivých domácnostech. Měli bychom jít příkladem pro naše zákazníky a ukázat jim, že zodpovědnější přístup neznamená více problémů s tříděním odpadu/udržitelností.

Hlavní motivací pro účast na projektu je pro nás vyměňování si zkušeností z provozu s dalšími zapojenými podniky. Ať už jde o řešení konkrétních situací s omezením odpadu, se zkvalitněním recyklace, či doporučení nových dodavatelů spotřebního materiálu nebo zboží.

Jako výstup bychom si představovali výčet doporučení, kterého se mohou držet nebo v něm hledat inspiraci ostatní kavárny. Jak nakládat s odpadem, způsoby, jak ho omezit, čím se dají nahradit jednorázové obaly/brčka/ubrousky, a kde takový spotřební materiál sehnat. Hodně důležitý je také přehled legislativy spojený s touto tematikou.

Jakub Tylš, Café Letka - Ekologická stopa podnikatelských subjektů v gastronomii je nezanedbatelná a pokud se podaří najít způsob jak ji zmírnit a přitom ekonomicky nadměrně nezatížit podnikatele je to jistě krok správným směrem.

Je to další z aspektů utvářející celkový obraz kavárny směrem ke stále náročnější klientele. Z dlouhodobého hlediska by se tento „trend“ měl stát něčím samozřejmým a věřím, že bude i jedním z kritérií, podle kterého si budou hosté vybírat z nepřeberného množství gastronomických podniků, ten ve kterém chtějí utrácet své peníze.

Jsme rádi, že se do projektu zapojily i další známé kavárny a můžeme tak společně diskutovat o problémech vznikajících při aplikaci tohoto modelu na gastronomický podnik (v domácnostech je to přeci jen daleko snazší). Doufáme, že budeme určitým průkopníkem a věříme, že ve spolupráci s INCIEN a s dalšími kavárnami budeme motivovat další ke změnám. Pokud se skutečnost, že podnik nakládá zodpovědně s odpadem stane něčím, co bude pro hosty důležité, začne to být logicky důležité i pro podnikatele.

Petr Holata, Cukrárna Alchymista - Nejčastěji řešíme obalové problémy. Mléko, limonády, mouka, sušenky, potraviny v obalech. Nejvíc nás pálilo právě mléko, kterého uděláme v sezóně i 200 litrů týdně. Proto jsme začali pracovat s dodavateli, kteří mléko dávají ve větších a ideálně vratných obalech.

Evropská komise pořádá ve dnech 24. až 25. dubna 2019 misi do Mexika na téma oběhové hospodářství. Mise cílí na tato odvětví: Nakládání s odpady (plasty, stavebnictví, elektronický odpad, pevný a domácí odpad), znečištění ovzduší, městská, voda, chemické látky. Zájemci o účast se mají hlásit do 1. března 2019 zde.

Svaz požaduje v Akčním plánu doplnit zejména odpovědného gestora, hodnoty výstupů a termíny jejich splnění, bez nichž bude akční plán bezzubý. Ostatní připomínky směřují zejména k oblasti životního prostředí. Celé stanovisko naleznete ZDE.

Související článek:

Připomínky: Akční plán Strategie regionálního rozvoje ČR 2019-2020 (10.1.2019)

Hlavní město si nechá zpracovat studii toho, jakými způsoby by mohlo v budoucnu nakládat s kaly, které vznikají při čištění odpadních vod v ústřední čistírně na Císařském ostrově. O zadání zakázky za 3,1 milionu korun dnes rozhodli radní.

Studie proveditelnosti zhodnotí technické a ekonomické parametry různých způsobů, jakými se dá s kaly nakládat. V současnosti se o zpracování stará společnost Pražské vodovody a kanalizace (PVK).

Město loni v září zahájilo zkušební provoz nové vodní linky Ústřední čistírny odpadních vod (ÚČOV), která se stavěla téměř tři roky a magistrát vyšla na 6,1 miliardy korun. Nyní je v plánu přestavba staré linky a po roce 2024 modernizace kalového hospodářství. V tomtéž roce skončí možnost kaly skládkovat, a město tak musí přijít s novým systémovým řešením jejich likvidace či dalšího využití. Kaly se dají využít například jako hnojivo, případně je možné je spalovat, nebo odpad sušit a dále využívat.

V současnosti pražskou ÚČOV provozuje PVK, která má do roku 2028 s městem smlouvu na pronájem vodohospodářské infrastruktury. Podle vedení firmy se nyní z kalů vyrábí hnojivo, které firma poskytuje zemědělcům. Při procesu také vzniká bioplyn, který se využívá k vytápění budov čistírny.

Magistrát prostřednictvím své Pražské vodohospodářské společnosti (PVS) před časem od francouzské Veolie odkoupil podíl 49 procent v PVK, po skončení smlouvy mezi magistrátem a PVK chce město koupit i zbytek společnosti a provozovat celou čistírnu. V případě nové linky by ji město mělo převzít už po skončení zkušebního provozu koncem letošního roku.

ÚČOV na Císařském ostrově slouží od roku 1966. V 80. a 90. letech byla rekonstruována, přičemž se navýšila její kapacita. Celkovou modernizaci čistírny, která má vyjít na více než deset miliard korun, minulá vedení metropole zdůvodňovala přísnějšími ekologickými podmínkami a předpisy EU. Objevily se však pochybnosti o tom, zda bylo nutné stavět novou vodní linku a zda by si město nevystačilo s modernizací stávající. Městu se také na stavbu nové linky nepodařilo získat dotaci. Evropským institucím se nelíbila smlouva Prahy s PVK, a magistrát tak celou investici musel uhradit z vlastních peněz.

Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) prověřil prostředky přidělované na zlepšení kvality ovzduší v letech 2015 až 2017. Zaměřil se na evropské dotace z operačního programu Životní prostředí (OPŽP) a státní podporu z Národního programu Životní prostředí. Celkem prověřil 10,6 miliardy korun, které Ministerstvo životního prostředí (MŽP) vyčlenilo na zlepšení ovzduší v letech 2015 až 2018. NKÚ zkontroloval i 21 projektů za 3,82 miliardy korun. Kvalita ovzduší se v kontrolovaných letech nezlepšila. U některých hlavních znečišťujících látek se navíc dlouhodobě překračují zákonem stanovené limity. Hrozí tak, že se ČR nepodaří do roku 2020 splnit imisní limity, které si sama opakovaně stanovila.

ČR si nastavila tzv. nepřekročitelné hodnoty národních emisí k roku 2020. Tempo snižování emisí se ale spíše zpomaluje a limitů se tak nemusí povést dosáhnout. Emise jemných částic, které patří mezi hlavní znečišťující látky, se mezi lety 2005 a 2016 snížily o 12 %. Ke splnění limitu by se ale do roku 2020 musely snížit o dalších 42 %.

Podle kontrolorů se nedaří dostatečně a včas plnit opatření, která má ČR ve svých prioritách ke zlepšení stavu ovzduší. Sedm z 23 opatření se nesplnilo v termínu ani do konce kontroly NKÚ v září 2018. Týká se to například urychlení obměny vozového parku osobních vozidel, většího využití alternativníchch pohonů pro nákladní dopravu nebo snížení podílu fosilních paliv například při lokálním vytápění domácností. Dalších šest opatření se sice průběžně plní, hrozí ale, že se nedokončí včas.

Dotace z OPŽP na zlepšení kvality ovzduší se zaměřují především na výměnu zastaralých kotlů za nízkoimisní zdroje vytápění. Na to vyčlenilo MŽP v kontrolovaných letech 6,4 miliardy korun. Podařilo se ale vyměnit jen přes 57 tisíc kotlů, což je 10 % z celkového počtu v ČR. Ke zlepšení tak patrně dojde až po roce 2022, kdy budou zastaralé kotle už zakázané.

Evropská směrnice na rok 2015 uložila členským zemím snížit hodnotu jemných částic na 20 mikrogramů na m³. Neurčila ale jednoznačně, jak se mají hodnoty vypočítat. Jestli se mají zahrnovat i obce pod 100 tisíc obyvatel nebo ne. MŽP se původně drželo výpočtu pouze z měřicích stanic z měst nad 100 tisíc obyvatel a stanovilo si podle toho i cíl na rok 2020.

Kontroloři prověřili, jestli ČR republika splnila do roku 2015 hodnoty, které jí směrnice uložila. Do Evropské agentury pro životní prostředí se ale čísla za ČR neposlaly. MŽP tak vytvořilo vlastní hodnocení, podle kterého ČR limit splnila. Započítalo ale i výsledky za obce pod 100 tisíc obyvatel. Pokud by počítalo pouze města nad 100 tisíc obyvatel, ČR by hodnotu 20 mikrogramů překročila. Podle Evropské agentury pro životní prostředí by se měla zahrnovat jen měření z měst nad 100 tisíc obyvatel. Její stanovisko si ale MŽP nevyžádalo. Je tak možné, že ČR nesplnila limity na jemné částice, které určila EU do roku 2015.

Hodnoty kvality ovzduší se získávají z monitorovacích stanic, jejich síť řídí ČHMÚ. Současná síť sice splňuje minimální požadavky na počet stanic podle předpisů EU i ČR, ale ČHMÚ nemá koncepci na další rozšíření a obnovu stanic. Počet měřicích stanic má přitom vliv na přesnost dat o znečištění ovzduší. Například u jedné z hlavních znečišťujících látek benzoapyrenu se mezi lety 2014 až 2017 zvýšil počet měřicích stanic jen z 22 na 25. Přitom u této látky dosahuje možnost nepřesných dat 60 %. Přesto ČHMÚ o dalším navýšení počtu stanic neuvažuje.

Peníze na podporu zlepšení kvality ovzduší rozděluje i Státní fond životního prostředí (SFŽP). Jedná se o prostředky z národního programu a tedy ze státního rozpočtu. SFŽP ale podle kontrolorů nesleduje a nevyhodnocuje, jestli projekty, které podporu dostaly, mají na zlepšení ovzduší skutečný dopad. Navíc si ani nestanovil měřitelné cíle, podle kterých by mohl jednotlivé projekty i celý program vyhodnotit. U některých příjemců podpory zjistili kontroloři nedostatky při zadávání veřejných zakázek.

Podle NKÚ by mělo MŽP při přípravě národních cílů na zlepšení ovzduší úzce spolupracovat s Polskem. Přeshraniční přenos škodlivých látek v ovzduší právě z Polska do některých regionů má totiž významný vliv na kvalitu ovzduší v těchto oblastech.

Reakce MŽP:

Nejvyšší kontrolní úřad zveřejnil zprávu z kontrolní akce zaměřené na peněžní prostředky určené pro podporu zlepšování kvality ovzduší. Tu Ministerstvo životního prostředí považuje za svou setrvalou prioritu. Zjištění uvedená v nálezu NKÚ proto použije MŽP k dalšímu zlepšení nastavených opatření a zavádění nových. MŽP dále konstatuje, že se NKÚ dopouští několika dezinterpretací a mylných závěrů, které nyní uvádíme na pravou míru. Zároveň Státní fond životního prostředí ČR odmítá tvrzení NKÚ, že nesleduje a nevyhodnocuje přínosy podpořených projektů v Národním programu Životní prostředí ve vztahu ke kvalitě ovzduší.

MŽP aktuálně v rámci probíhající aktualizace Národního programu snižování emisí připravuje dodatečná opatření pro zlepšení kvality ovzduší v ČR, která nahradí efekt těch, která se dosud nepodařilo zrealizovat. Stejně tak by se měly zachovat i další subjekty, které jsou odpovědné za plnění opatření ke zlepšení kvality ovzduší jak na národní, tak na regionální i lokální úrovni.

V tiskové zprávě NKÚ se neobjevuje zásadní informace, že ČR díky již realizovaným opatřením předčasně splnila 4 z pěti ze svých mezinárodních závazků ve snižování emisí k roku 2020 a u pátého se blížíme ke splnění. Současně NKÚ nesprávným způsobem zachází s tzv. nepřekročitelnými hodnotami emisí, které jsou stanoveny v Národním programu snižování emisí ČR (NPSE) k roku 2020, a dospívá k mylnému závěru, že nebudou splněny.

MŽP zveřejnilo 17. 1. 2019 v rámci veřejné konzultace aktualizovanou analytickou část NPSE.

NKÚ dále konstatuje, že se kvalita ovzduší v kontrolovaných letech nezlepšila. Tento závěr, vycházející z meziročního srovnání, je značně zavádějící. Kvalita ovzduší se v ČR postupně zlepšuje. Je však nezbytné dodat, že i přesto se v některých lokalitách imisní limity dosud nepodařilo dosáhnout. Meziroční výkyvy v kvalitě ovzduší ovlivňují významně rozptylové podmínky, které nelze ovlivnit a které jsou především v zimním období velmi nepříznivé, což způsobuje kumulaci znečišťujících látek a nárůst imisních koncentrací nad stanovenou mez. Stejně tak nelze jednoduše zamezit přenosu znečišťujících látek ze zahraničí, které se především v příhraničních oblastech podílí na překračování imisních limitů.

Ministerstvo životního prostředí vynakládá značné finanční prostředky na snížení emisí z lokálního vytápění domácností, pružně reaguje na potřeby změn legislativy a pomáhá krajům, obcím i podnikatelským subjektům v jejich úsilí při snižování znečištění ovzduší. NKÚ mj. poukazuje na pomalou výstavbu páteřních komunikací a obchvatů měst a obcí. Rychlost výstavby dopravní infrastruktury je v ČR neuspokojivá. Proto MŽP iniciovalo změnu zákona o posuzování vlivu na životní prostředí, která by měla vést ke zrychlení výstavby. Další kroky vč. opatření, která povedou k přesunu části nákladní silniční dopravy na železnici (viz. Koncepce nákladní dopravy pro období 2017 –2023 s výhledem do roku 2030), jsou v gesci Ministerstva dopravy. Pokud jde o zavádění nízkoemisních zón, připravuje MŽP na letošní rok změnu nařízení vlády, která povede k jejich zefektivnění. Dlouhodobě poskytujeme dotace na studie proveditelnosti, které jsou nezbytným prvním krokem k možnému zavedení NEZ, samotné zavedení je však na rozhodnutí obcí a měst.

NKÚ spekuluje o tom, že k výměně kotlů 1. a 2. třídy dojde „patrně“ až po roce 2022 a uvádí, že prostředky, které MŽP dosud poskytlo na kotlíkové dotace, pokryly pouze 10 % kotlů určených k výměně. MŽP v lednu vyhlásilo 3. výzvu kotlíkových dotací pro kraje, v rámci které dojde k výměně dalších minimálně 30 tis. kotlů. NKÚ při své úvaze nebere v potaz skutečnost, že výměny kotlů probíhají průběžně i mimo kotlíkové dotace. Zákaz kotlů 1. a 2. třídy je zákonem stanoven již od roku 2012 a lidé tak měli dohromady 10 let na výměnu starého kotle. Dotace jsou pouze podpůrným nástrojem, nikdy nepokryjí celorepublikovou potřebu v dané oblasti, a to ani v případě kotlíkových dotací, do nichž jde celkem přes 9 miliard korun. Na letošní tiskové konferenci ke kotlíkovým dotacím MŽP potvrdilo, že zákaz platí a posouvat se nebude. Kontrolu plnění této povinnosti budou provádět obce s rozšířenou působností, které mají od roku 2017 možnost kontroly přímo na místě.

Podle NKÚ nemá ČHMÚ koncepci rozvoje monitorovací sítě. ČHMÚ v současné době postupuje dle možností podle interního Plánu rozvoje ČHMÚ do roku 2020. V letošním roce pak bude dokončena Koncepce monitorovací sítě, která bude zahrnovat i aktualizované rozvojové plány ve vztahu k monitoringu kvality ovzduší. Počet stanic měření emisí benzo(a)pyrenu není optimální, zejména pokud jde o venkovské oblasti. Nové lokality měření benzo(a)pyrenu jsou však přímo závislé na omezených personálních kapacitách a na kapacitě analytické laboratoře ČHMÚ. MŽP nicméně již v roce 2016 pověřilo ČHMÚ prováděním kampaňovitých měření během topné sezóny v 8 vybraných obcích, a to včetně měření benzo(a)pyrenu tak, aby bylo k dispozici více dat o kvalitě ovzduší i z menších obcí.

NKÚ se domnívá, že náprava Programů zlepšování kvality ovzduší (PZKO) se projeví až po roce 2020. Aktualizace PZKO musí podle zákona proběhnout do poloviny roku 2020. MŽP usiluje o to, aby se tak stalo dříve. V reakci na nedostatečnou realizaci stávajících, zejména dopravních opatření, připravilo MŽP pro vládu soubor dalších kroků, které povedou v krátkém čase (do roku 2020) k dalšímu snížení znečištění ovzduší.

Pokud jde o spolupráci s Polskem, kterou NKÚ MŽP doporučuje, je třeba malého vysvětlení. Mezistátní jednání na nejrůznějších úrovních probíhají již řadu let. Vliv znečištění přenášeného z Polska má významný vliv na plnění imisních limitů na území ČR. Naše spolupráce s Polskem se proto orientuje na vzájemnou výměnu informací a zkušeností s omezováním emisí. I přesto společná jednání přináší výsledky. Polsko od roku 2015 umožnuje obcím zakázat na svém území určitý druh paliv a kotlů (tzv. antismogové vyhlášky). Těmi nyní disponují všechny příhraniční vojvodství. Polské ministerstvo energetiky dále v loňském roce vydalo vyhlášku, která zavedla požadavky na kvalitu paliv pro lokální topeniště, dále byly v Polsku stanoveny požadavky na kotle a v inspiraci českými kotlíkovými dotacemi byl spuštěn program Čisté ovzduší, určený na podporu výměn starých kotlů a snižování energetické náročnosti budov. Alokace tohoto programu činí více než 600 mld. Kč během následujících 10 let.

Na připravovaném únorovém jednání ministrů životního prostředí Polska a ČR se chystá ministr Brabec zmínit nezbytnost urychlení výměn kotlů v nejpostiženějších regionech Polska, které sousedí s ČR. Na nezbytnost snižování vlivu přeshraničního přenosu z úrovně EU upozornil také v listopadu minulého roku ministr Brabec eurokomisaře pro životní prostředí Vellu a požádal jej o větší aktivitu Evropské komise v této oblasti.

Státní fond životního prostředí ČR odmítá tvrzení NKÚ, že nesleduje a nevyhodnocuje přínosy podpořených projektů v Národním programu Životní prostředí ve vztahu ke kvalitě ovzduší. Sledování skutečných přínosů probíhá na úrovni jednotlivých projektů, kdy je každý projekt posuzován prostřednictvím indikátorů (např. snížení emisí znečišťujících látek, množství zneškodněných látek), které jsou vyhodnocovány jak v rámci tzv. závěrečného vyhodnocení projektu, tak monitorovány v provozní fázi projektu po jeho uvedení do trvalého provozu. Po ukončení realizace všech projektů v dané výzvě jsou zároveň vyhodnocovány také přínosy celé výzvy.

Základní měřitelné a očekávané cíle jsou obsaženy v každé výzvě v podobě indikátorů, za celý program jsou uvedeny v Rámci Národního programu Životní prostředí, který je jedním ze základních dokumentů programu.

Co se týká zjištěných nedostatků ve výběrových řízeních příjemců dotace, ve všech zmiňovaných případech byla pochybení kontrolními systémy SFŽP ČR odhalena a příjemcům dotace vyměřena finanční korekce. To jednoznačně prokazuje, že kontrolní mechanismy SFŽP ČR jsou nastaveny správně, s čímž se ztotožňují i kontroloři NKÚ. V samotném kontrolním protokolu uvádí, že ze strany SFŽP ČR proběhla řádná kontrola a poskytnuté peněžní prostředky v rámci Národního programu Životní prostředí byly u vybraných projektů použity transparentně v souladu s cíli programu a výzev.

Závěrem je třeba uvést, že Národní program Životní prostředí hraje důležitou roli při realizaci projektů vedoucích ke zlepšování životního prostředí. Umožňuje financování projektů, které nelze podpořit z evropských peněz, případně vykrývá ty oblasti, kde byly prostředky EU již vyčerpány.

Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) vydala novou Zprávu o vlivu dopravy na životní prostředí z pravidelné edice zpráv zaměřených na environmentální aspekty dopravy (TERM). Je to jedna z prvních zpráv, která do diskuse o elektromobilech vnáší hledisko oběhového hospodářství a věnuje velkou pozornost jejich opětovnému použití, opětovnému zpracování a recyklaci.

Zpráva ukazuje, že pro minimalizaci dopadu výroby elektromobilů a jejich součástí na životní prostředí je nutné dosáhnout zlepšení v oblasti jejich opětovného využití a recyklace. U elektromobilů je obzvláště důležitý konec jejich životního cyklu. Obsahují velké množství kovů a dalších kritických surovin, které mohou při zpracování spotřebovat velké množství energie a při jejichž výrobě jsou používány toxické látky. Rozšíření možnosti jejich znovuvyužití tak bude znamenat obrovský přínos a podstatně sníží celkový dopad na životní prostředí.

Z hlediska změny klimatu a kvality ovzduší zpráva dokládá, že elektromobily jsou již dnes jednoznačně výhodnější než automobily s benzinovým nebo naftovým motorem. I se stávající skladbou zdrojů elektrické energie v Evropě, která stále zahrnuje významnou část elektřiny pocházející z uhlí, elektromobily mají zjevné přínosy. Význam těchto přínosů dále poroste s tím, jak bude v Evropě sílit využívání energie z obnovitelných zdrojů.

Více se dozvíte zde.

Dne 21. 1. 2019 zahájila ECHA cílenou veřejnou konzultaci k 10 chemickým látkám obsahujícím měď, které byly již zařazeny do tabulky 3. 1., části 3, přílohy VI nařízení CLP s harmonizovanou klasifikací a označováním nařízením Komise (EU) 2016/1179, ve kterém však u těchto látek nebyly uvedeny multiplikační faktory pro dlouhodobou nebezpečnost pro vodní prostředí. Tato skutečnost si vyžadovala další posouzení Výborem pro posuzování rizik (RAC), který návrhy nyní předložil, a jsou předmětem této cílené veřejné konzultace. Po vyhodnocení připomínek z veřejné konzultace budou navržené M faktory postoupeny Evropské komisi k doplnění/aktualizaci nařízení Komise (EU) 2016/1179.

Jedná se o tyto chemické látky s obsahem mědi:

oxid měďný (ES 215-270-7; CAS 1317-39-1); thiokyanatan měďný (ES 214-183-1; CAS 1111-67-7); oxid měďnatý (ES 215-269-1; CAS 1317-38-0); chlorid-trihydroxid diměďnatý (ES 215-572-9; CAS 1332-65-6); hexahydroxid-síran tetraměďnatý; [1] (ES 215-582-3 [1]; CAS 1333-22-8 [1]); hexahydroxid-síran tetraměďnatý; [2] (ES 215-582-3 [2]; CAS 12527-76-3 [2]); měděné vločky (potažené alifatickou kyselinou (ES –; CAS –); uhličitan měďnatý; hydroxid měďnatý (1:1) (ES 235-113-6; CAS 12069-69-1); hydroxid měďnatý (ES 243-815-9; CAS 20427-59-2); bordeauxská jícha; reakční produkty síranu měďnatého a hydroxidu vápenatého (ES –; CAS 8011-63-0); síran měďnatý, pentahydrát (ES 231-847-6; CAS 7758-99-8)

ECHA vyzývá všechny zainteresované strany k zaslání připomínek, které se týkají předmětu cílené konzultace prostřednictvím elektronického formuláře uvedeného na webových stránkách ECHA v sekci Cílená konzultace týkající se harmonizované klasifikace a označování v termínu:

do 4. února 2019 (do 23:59 helsinkého času).

Připomínky budou následně publikovány na webových stránkách ECHA.

Další informace

Nařízení Komise (EU) 2016/1179, kterým se pro účely přizpůsobení vědeckotechnickému pokroku mění nařízení CLP

ECHA     The European Chemicals Agency/Evropská agentura pro chemické látky

RAC       The Committee for Risk Assessment/Výbor pro posuzování rizik (působící v rámci ECHA)

Zdroj: MPO

Evropská komise (EK) dnes poslala Českou republiku k unijnímu soudu, neboť země nezajistila řádné vystavení certifikátů energetické náročnosti v budovách. Stejná žaloba míří také proti Slovinsku, uvedla dnes komise v tiskové zprávě. Na nesprávné provedení požadavků příslušné směrnice byla Praha poprvé upozorněna v roce 2015. Podle českého ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) příslušnou novelu zatím projednala legislativní rada vlády.

V letech 2017 a 2018 následovaly další oficiální dopisy. "Příslušné právní předpisy těchto členských států však dosud nejsou se směrnicí v souladu," uvedla komise. Pokud dá soud postoji komise za pravdu, může rozhodnout o finančním postihu země, a to buď paušální částkou, nebo opakovaným penále do doby, než bude situace napravena.

Podle MPO novelu zákona o hospodaření energií projednala loni v listopadu legislativní rada vlády, závěrečné stanovisko ale zatím nevydala. EK Česku vytýká vadnou, nikoliv opožděnou transpozici, což podle ministerstva znamená, že v rámci prvního rozhodnutí Soudního dvora EU nemůže být uložena pokuta. Tu může uložit Soudní dvůr na návrh Komise až pokud by ze strany ČR nebylo plněno první, odsuzující rozhodnutí.

"Jsme přesvědčeni o tom, že daná fáze řízení ze strany EK a fáze legislativního procesu novely zákona o hospodaření energií znamenají, že ČR bude schopna napravit výtky EK ještě předtím, než by přistoupila k navržení sankcí a Soudní dvůr EU pak k jejich uložení," uvedl ředitel odboru evropského a mezinárodního práva MPO Lukáš Prokeš.

Podle ředitele aliance Šance pro budovy Petra Holuba jde o bouři ve sklenici vody. "Zbytečně to bude budit vášně u málo podstatné věci. Jde o nepřesnost ve formulaci požadavku na vystavování průkazů energetické náročnosti v často navštěvovaných veřejných budovách. Navíc ministerstvo (MPO) poslalo nápravu už do minulé sněmovny, ta ji nestihla projednat," uvedl Holub.  

Unijní země mají podle směrnice o energetické náročnosti budov zavést a uplatňovat minimální požadavky u všech budov, zajistit certifikaci jejich energetické náročnosti a také povinné pravidelné inspekce topných a klimatizačních systémů. Kromě toho musejí státy zajistit, aby od roku 2021 měly všechny nové budovy "téměř nulovou spotřebu energie".

Směrnice také žádá, aby byly ve všech budovách, které často navštěvuje veřejnost, vystaveny certifikáty energetické náročnosti. To by mělo podle komise "zvýšit povědomí veřejnosti o významu účinné spotřeby energie a motivovat k renovaci budov".

Evropská unie plánuje do roku 2020 snížit roční spotřebu energie v Evropě o 20 procent. Na budovy připadají zhruba dvě pětiny celkové konečné spotřeby energie a více než jedna třetina emisí CO2 v unii.

Podle názoru EK mohou státy řádným provedením předpisů o energetické náročnosti budov do svého domácího práva dosáhnout značných úspor energie a zabránit souvisejícím emisím skleníkových plynů.

Komise dnes také Českou republiku spolu se 14 dalšími státy unie vyzvala k tomu, aby správným způsobem převedla do národního práva pravidla směrnice o energetické účinnosti a dala jim dva měsíce na reakci. Směrnice z roku 2012 zavádí společný rámec opatření na podporu energetické účinnosti s cílem zajistit do roku 2020 splnění domluveného dvacetiprocentního cíle ohledně energetické účinnosti. Všechny země EU musejí využívat energii účinněji ve všech fázích, od výroby až po konečnou spotřebu.

Do Česka a dalších pěti zemí EU dnes také zamířilo "odůvodněné stanovisko", připomínající potřebu do národních zákonů převést unijní pravidla týkající se jakosti benzinu a motorové nafty a podpory využívání energie z obnovitelných zdrojů. Ta má snížit riziko nepřímé změny ve využívání půdy spojené s výrobou biopaliv, tedy když farmáři začnou místo plodin pro potravinářství či krmné účely pěstovat plodiny k výrobě biopaliv.

Stanovisko MPO:

Rozhodnutí Evropské komise podat žalobu na Českou republiku k Soudnímu dvoru EU kvůli neplnění povinnosti souvisí s řízením o porušení Smlouvy o fungování EU (dále jen „SFEU“) č. 2016/2131, které se týká nesprávné transpozice a následné aplikace některých ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2010/31/EU o energetické náročnosti budov. Komise nepovažuje za splněnou povinnost, vyplývající z čl. 13. odst. 2 směrnice, tedy že Česká republika nezajistila, aby v budovách, které jsou často navštěvované veřejností, byly vystaveny certifikáty energetické náročnosti.

Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR zpracovalo a předložilo Evropskou komisí požadované zakotvení legislativní úpravy v oblasti uvádění spotřeby energie a jiných zdrojů na energetických štítcích výrobků spojených se spotřebou energie a v normalizovaných informacích o výrobku v lednu roku 2017. V dubnu 2017 byla novela zákona o hospodaření energií schválena vládou. Vzhledem ke konání parlamentních voleb nebylo možné příslušnou novelu projednat v Parlamentu ČR a bylo rozhodnuto o novém předložení k projednání. To si ovšem vyžádalo úpravu původního vládou schváleného materiálu, a to v oblasti štítkování (§8) a ekodesignu (§8a). Následně byla novela zákona o hospodaření energií předložena vládě v září 2018 a následně, byla novela zákona projednána pracovními komisemi legislativní rady vlády. Ta 15. listopadu 2018 upravený materiál projednala, ale zatím nevydala své závěrečné stanovisko. To je důvod, proč příslušná novela zákona o hospodaření energií nebyla dosud předložena vládě a následně Parlamentu ČR.

Vzhledem k tomu, že řízení EK je věcné - tj. komise vytýká vadnou, nikoliv opožděnou transpozici. Znamená to, že v rámci prvního rozhodnutí Soudního dvora EU nemůže být uložena pokuta. Tu může uložit Soudní dvůr na návrh Komise až pokud by ze strany ČR nebylo plněno první, odsuzující rozhodnutí. „Jsme přesvědčeni o tom, že daná fáze řízení ze strany Evropské komise a fáze legislativního procesu novely zákona o hospodaření energií znamenají, že Česká republika bude schopna napravit výtky Evropské komise ještě předtím, než by přistoupila k navržení sankcí a Soudní dvůr EU pak k jejich uložení,“ dodal ředitel odboru evropského a mezinárodního práva MPO Lukáš Prokeš.

Nevládní ekologické organizace zřejmě získají výslovné právo požádat o uložení nápravných nebo preventivních opatření podle zákona o předcházení ekologické újmě. Změnu má na nátlak Evropské komise přinést novela, kterou dnes schválila Sněmovna. Novelu nyní dostane k projednání Senát.

Zákon má v reakci na výtky Evropské komise výslovně stanovit, že řízení o uložení preventivních nebo nápravných opatření lze zahájit jak z moci úřední, tak na žádost neziskové organizace založené za účelem ochrany životního prostředí. Pokud by novela nebyla přijata, Česku by od komise hrozila pokuta ve výši nejméně dvou milionů eur (zhruba 52 milionů korun).

Ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) odmítl obavy, že by změna rozšířila možnosti blokování výstavby, neboť zákon se vztahuje jen na realizované projekty. Podle poslance ODS Jana Zahradníka ale umožní účelově založeným ekologickým organizacím blokovat činnost firem, které by se jim znelíbily.

Poslanec proto mimo jiné navrhoval omezit působnost zákona nikoli na jakékoli nevládní organizace, které se věnují ochraně přírody, ale jen na zavedené, které existují minimálně tři roky. Sněmovna to ale odmítla. 

Podle předsedkyně poslaneckého výboru pro životní prostředí Dany Balcarové je škoda, že Sněmovna nepřijala její pozměňovací návrhy týkající se rozšíření působnosti zákona na oblasti ochrany půdy a chráněných druhů. Podle ní tak hrozí, že zákon zůstane mrtvým a nepoužívaným.

"Chtěla jsem, aby se zákon vztahoval nejen na evropsky chráněné druhy, ale logicky i na druhy vyjmenované českou legislativou," říká Dana Balcarová. Dále navrhovala širší ochranu půdy – v ČR zákony chrání zemědělskou a lesní půdu, ale chybí legislativa vztahující se k újmě na tzv. ostatních plochách a stavebních pozemcích, což je například půda v obcích. "Může přitom jít o rozsáhlé pozemky určené k výstavbě, areály průmyslových podniků či komunikace. I tato půda by měla být chráněna před znečištěním a měla by existovat možnost uložit pokutu a opatření k nápravě tomu, kdo znečištění způsobil," míní Balcarová.

Příkladem je podle ní dlouhodobé průmyslové znečištění, které způsobuje ukládání těžkých kovů do půdy. A přestože primární koncentrace škodlivin ve vzduchu nemusí být vysoká, dlouhodobé ukládání může vést k značné kontaminaci půdy, a to prvky jako jsou kadmium, se kterým se pracuje ve sklárnách nebo arsenem pocházejícím z těžby. Vlivem druhotné prašnosti vznikající na stavbách nebo v dopravě může dojít k vdechování, ale i k nechtěné konzumaci těchto prvků.

Evropská komise české straně vytýkala, že hlavním postupem při řízení o uložení preventivních nebo nápravných opatření je řízení z moci úřední a na tento způsob se podle ní klade větší důraz než na řízení zahajované na žádost.

V Česku podle Brabce nebyl dosud zaznamenán žádný případ takové ekologické újmy, který by si vyžádal uložení nápravných opatření podle upravovaného zákona.

Žádost o zahájení řízení bude moci podle navrhovaného znění podat fyzická nebo právnická osoba, která je ekologickou újmou dotčena nebo je u ní takové dotčení pravděpodobné. Nově má být výslovně uvedeno, že o něj bude moci požádat i právnická osoba, která není založena za účelem podnikání a jejímž hlavním cílem je ochrana životního prostředí.

Zdroj: ČTK

Inspektoři České inspekce životního prostředí (ČIŽP) v Olomouci uložili pokutu sto tisíc korun společnosti Obalovna Lipník s.r.o., která provozuje výrobu živičných směsí určených například k pokládce silnic. Firma opakovaně překračovala maximální denní výkon 600 tun vyrobené a zpracované živičné směsi.

„Provozovatel spustil výrobu v září 2017 a maximální povolený denní výkon překročil do června 2018 celkem 44 krát. Největším překročením, ke kterému došlo 31. května 2018, byl téměř trojnásobek povoleného denního výkonu. Docházelo tak k opakovanému porušování povolení k provozu vydaného krajským úřadem. Provozovatel navíc překračoval denní hranici vyrobených živičných směsí, kterou si sám stanovil,“  uvedl Radek Pallós, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Olomouci.

Společnost Obalovna Lipník nepodala proti rozhodnutí ČIŽP odvolání. Pokuta je pravomocná.

Programové období 2014 – 2020 se neúprosně blíží ke konci. V rámci odpadového hospodářství již probíhají poslední, nebo téměř poslední výzvy na podporu vybudování či modernizace odpadové infrastruktury. O tom, jak budou vypadat dotační tituly v dalších letech, probíhají jednání. Více ZDE

Právě zveřejněné studie pracovní skupiny Zálohujme? potvrdily výhodnost zavedení zálohového systému v České republice. Materiál analyzuje možnosti zavedení vratných záloh na PET lahve a plechovky. Studie počítá s výší zálohy 3 Kč. Po počáteční investici by byl systém plně finančně soběstačný. Vedl by též k zásadnímu omezení množství odhozených lahví v přírodě či okolo dopravních cest. Systém umožní České republice splnit cíle Evropské unie v oblasti třídění a recyklace.

Zvýšení třídění a recyklace PET lahví, snížení množství odpadků odhozených v přírodě či podpora oběhového hospodářství, to jsou palčivá témata, kterými se zabývá nejen Evropská unie, ale také pracovní skupina Zálohujme? Tu tvoří zástupci Institutu Cirkulární Ekonomiky (INCIEN), společnosti Karlovarské minerální vody (KMV) a Vysoké školy chemicko-technologické (VŠCHT). V loňském roce skupina zpracovala analýzu možností zavedení zálohového systému na PET lahve a plechovky v ČR, jejíž výsledky představila v lednu veřejnosti.

“Současný systém třídění není zdaleka tak efektivní, jak si někdy myslíme. Nemotivuje nás k prevenci a není ani zárukou recyklace. Pokud se rozhodneme zavést systém záloh, musí lidi motivovat k eliminaci jednorázových plastů a k vrácení lahví,” shrnul přínos zálohového systému europoslanec Pavel Poc.

Provedená analýza ekonomických výnosů a nákladů prokázala finanční soběstačnost celého systému. Systém nepočítá s financováním z veřejných prostředků. Po počáteční investici budou náklady na provoz systému ve výši 1,42 miliardy Kč plně kryty jeho ročními příjmy. Systém generuje zásadní přínosy pro životní prostředí zejména v podobě snížení tzv. litteringu, tedy odpadu pohozeného v přírodě, ve finančním vyčíslení o téměř dvě miliardy Kč ročně.

“Karlovarské minerální vody vyznávají principy oběhového hospodářství. Udržitelné využití cenného PET materiálu, tedy kvalitní recyklaci z lahve do lahve, nám nyní umožní pouze zavedení zálohového systému,“ komentuje Alessandro Pasquale, generální ředitel Karlovarských minerálních vod. „Jsme česká firma a věříme, že širší přijetí principů oběhového hospodářství by Českou republiku posunulo na přední místo mezi evropskými zeměmi.“

Ze studie dopadů na životní prostředí vypracované VŠCHT vyplynulo, že zavedením zálohového systému by došlo k snížení dopadů výroby, spotřeby a recyklace nápojových obalů o cca 28 %.

"Klíčovým bodem snížení environmentálních dopadů systému balení nápojů je snížení materiálové náročnosti obalů či zvýšení podílu recyklovaného materiálu ve výrobě lahví. Environmentální dopady související se sběrem a dopravou zálohovaných lahví i odpadních materiálů nehrají v systému podstatnou roli,“ dodává Vladimír Kočí, děkan Fakulty technologie ochrany prostředí VŠCHT.

Studie materiálových toků, kterou zpracoval INCIEN, zjistila, že se v České republice k recyklaci odešle 57,5 % PET lahví uvedených na trh.

„Z naší studie vyplývá, že ročně přicházíme o 24 000 tun materiálu z PET lahví, který je cennou surovinou. Z hlediska cirkulární ekonomiky je tento stav nedostatečný. Je třeba zkoumat cesty, jak PET lahve recyklovat v maximální míře, lokálně a bez ztráty na kvalitě,“ podotýká Soňa Jonášová, ředitelka Institutu Cirkulární Ekonomiky. „I přes nejasnosti v oficiálně uváděných datech se nám díky použité výzkumné metodě podařilo zajistit spolehlivé výsledky,“ dodává Jonášová.

Podrobné výsledky byly představeny 22. ledna na konferenci zástupcům veřejné správy, místní samosprávy, byznysu, profesních i neziskových organizací. Plné znění studií včetně shrnutí je ke stažení na webu pracovní skupiny: www.zalohujme.cz

Pracovní skupina Zálohujme? svou práci nekončí. Její členové věří, že zveřejněním výsledků nastartují celospolečenskou debatu o možnostech zavedení systému záloh a obecněji o posílení principů oběhového hospodářství v českém prostoru.

Využívání vybraných kritických nerostných surovin shrnují krátké popularizační filmy natočené v rámci projektu CEEMIR. Na jejich přípravě se podíleli Michal Poňavič, Jaromír Starý, Bohdan Kříbek a Patrik Fiferna. Filmy jsou ke zhlédnutí na Geology TV, tj. účtu ČGS na kanále YouTube - viz přiložené odkazy.

Video:

• Těžba kaolinu na ložisku Božičany - Osmosa-jih

• Těžba živcové suroviny

• Těžba grafitu

• Povrchová těžba lithia

• Důlní těžba lithia