Nejvyšší kontrolní úřad se zaměřil na opatření Ministerstva zemědělství (MZe) a Ministerstva životního prostředí (MŽP) na zmírnění negativních dopadů sucha a nedostatku vody v letech 2013 až 2018. Kontroloři prověřili, jak resorty přistupují k boji se suchem, jak jej financují, zabývali se ale také například koncepcemi a plány, které si stát schválil a podle kterých se má řídit. Kontrola ukázala, že zásadní opatření pro boj se suchem chybí, stejně jako potřebná právní úprava. Stávající dotační programy nejsou na řešení otázky sucha přizpůsobeny a nová opatření – až na jednu výjimku – resorty do praxe nezavedly. Boj se suchem také ztěžují rozpory a protichůdné postoje resortů.

Navzdory plánům vlády stále neexistuje žádná právní úprava pro zmírnění dopadů sucha a nedostatku vody, která by stanovila práva a povinnosti jednotlivých subjektů. Otázku sucha a nedostatku vody měly resorty řešit pomocí 49 úkolů stanovených vládou v roce 2015. Obsahem těchto úkolů bylo v mnoha případech jen například připravit analýzu, vypracovat návrh, zhodnotit potenciál a podobně – zavádění věcí do praxe a skutečné změny, které by mohly reálně pomoci, už na tyto úkoly ale nenavazovaly.

Nová opatření, která by byla cíleně určena k řešení otázky sucha a nedostatku vody, tak dosud s výjimkou dotačního programu „Dešťovka“ zůstávají na papíře jako součást vládní koncepce1 – jde například o výstavbu přehradních nádrží v regionech s nedostatkem vodních zdrojů a postihovaných suchem, propojování vodohospodářských soustav pro zabezpečení vodních zdrojů a další opatření. Změny se dosud nedočkal ani přístup k pěstování zemědělských plodin pro energetické účely, se kterou vláda v koncepci počítala. Podíl řepky na českých polích vzrostl mezi lety 2015 až 2018 o 45 tisíc hektarů.

Boj se suchem financují MZe a MŽP pomocí řady dotačních programů – konkrétně na tuto oblast resorty vykazují 37 dotačních programů, v jejichž rámci rozdělily v letech 2017 a 2018 téměř 28 miliard korun. V naprosté většině se však jedná o mnoho let trvající programy, které na boj se suchem a nedostatkem vody nejsou přizpůsobeny. Většina z nich tak neobsahovala konkrétní a měřitelné cíle pro tuto oblast, takže skutečné dopady takto rozdělených peněz resorty nemohou reálně vyhodnotit. Škody způsobené suchem nicméně stále rostou – podle odhadů MZe dosahovaly škody přibližně tří miliard korun v roce 2015, v roce 2017 se jednalo už o 7,7 miliardy korun a v roce 2018 se škody vyšplhaly na 24 miliard korun.

Řešení sucha vyžaduje také spolupráci řady subjektů. V případě dvou zásadních resortů MZe a MŽP nebyla spolupráce ideální. Resorty se například neshodují na znění tzv. protierozní vyhlášky, jejíž přijetí je klíčové pro zlepšení hospodaření na zemědělské půdě a její schopnosti zadržet vodu. Kontroloři také zjistili, že ministerstva podporovala protichůdná opatření – MZe rozdělovalo peníze na stavbu umělých koryt drobných vodních toků, zatímco MŽP razilo opačný koncept a umělá koryta odstraňovalo s tím, že urychlují odtok vody z krajiny.

„Sucho je velký problém a škody způsobené suchem a nedostatkem vody rostou. Pokud chceme situaci skutečně zlepšit, je potřeba nejen připravovat zásadní projekty, ale hlavně je uvádět do praxe,“ řekl člen NKÚ Pavel Hrnčíř, který kontrolu vedl.

Související dokumenty:

• Vizualizace vybraných parametrů sucha a přehled srážek v ČR (htm, 1 kB)

• Kontrolní závěr z kontrolní akce NKÚ č. 18/27 (pdf, 998 kB)

Reakce MŽP: Ministerstvo životního prostředí odmítá kritiku NKÚ k boji se suchem

Ministerstvo životního prostředí odmítá přístup a naprostou většinu závěrů Nejvyššího kontrolního úřadu k hodnocení realizace opatření pro zmírnění dopadů sucha a považuje závěry NKÚ za zcela nepřesné, neúplné a zavádějící.

„Ministerstvo životního prostředí plní všechny strategické dokumenty v oblasti boje se suchem a realizuje tisíce konkrétních opatření z nich vyplývajících. Od roku 2014 jsme investovali do více než 14 tisíc projektů zaměřených na sucho téměř 11 mld. korun. Založili jsme také Národní koalici boje proti suchu, kde všechny naše stávající i navrhované programy konzultujeme se špičkovými experty z akademické sféry i z praxe. Proto opravdu nechápu některá formalistická doporučení „od stolu“ úředníků z NKÚ, kteří zjevně nerozumí základním principům fungování krajiny a boje se suchem,“ reaguje na závěr Nejvyššího kontrolního úřadu ministr životního prostředí Richard Brabec.

NKÚ třeba tvrdí, že kromě programu MŽP Dešťovka, nevytvořila ministerstva (MŽP a MZe) nové dotační programy nebo nepřizpůsobila ty stávající problematice sucha. To je snadno prokazatelná nepravda. Kromě tisíců projektů financovaných z evropských fondů jsme pro boj se suchem zásadně upravili i Národní program Životní prostředí, jehož součástí je třeba i velmi úspěšný program budování nových zdrojů pitné vody pro obce, kterého již využilo více než 400 obcí a kvalitní pitnou vodu tak získalo téměř 200 tisíc lidí. Zcela nový je i program podpory hospodaření se srážkovými vodami ve městech.

NKÚ navíc bohužel odmítá pochopit, že například programy zaměřené na péči o krajinu patří podle odborníků mezi ty nejefektivnější, co se týká prevence před suchem. Nejsou to nutně nejnákladnější opatření, ale jsou rychle realizovatelné a s okamžitým efektem. „NKÚ nereflektuje, že například náš Program péče o krajinu vykazuje tisíce realizovaných projektů v podobě nových tůní, mokřadů, biopásů na orné půdě, zmeandrovaných řek a potoků a vysázených stromů v krajině, které mají pro boj se suchem okamžitý efekt. Navíc byl tento program před rokem 2014 značně podfinancovaný a je to právě posledních 5 let, co pod mým vedením Ministerstvo životního prostředí tento program každoročně finančně posiluje,“ odmítá kritiku NKÚ šéf rezortu životního prostředí Richard Brabec.

Jedním z klíčových programů zaměřených na boj se suchem je pak Operační program Životní prostředí, do kterého prostředky poskytuje Evropská unie. Ten řeší v rámci svých opatření právě otázky sucha a nedostatku vody, které jsou z pohledu klimatické změny multifunkční a přinášejí tak přínos nejen v oblasti sucha. NKÚ opakovaně odmítá reflektovat, že jeho indikátory jsou zafixovány a nelze je v průběhu programového období měnit.

„První verze tzv. Programového dokumentu byla Evropskou komisí schválena dne 30. dubna 2015, přičemž již dne 16. 7. 2014 byl Evropské komisi zaslán oficiální návrh programového dokumentu vč. indikátorů. MŽP při přípravě programového období nemohlo v programovém dokumentu stanovit speciální indikátory k problematice sucha, neboť by tím byl pozdržený rozjezd dotací putujících do zlepšování životního prostředí v ČR. Je potřeba si uvědomit, že to bylo právě Ministerstvo životního prostředí, které začalo pod vedením ministra životního prostředí Richarda Brabce na dosud vůbec neřešenou oblast sucha upozorňovat již v roce 2014 a spolu s vládou jí v roce 2015 řešit skrze první analytické a strategické dokumenty,“ vysvětluje tisková mluvčí MŽP Petra Roubíčková.

Právě na základě prvních odborných i strategických dokumentů byl v první polovině roku 2017 Operační program Životní prostředí rozšířen o další aktivitu hospodaření se srážkovými vodami v intravilánu - např. zachytávání srážkových vod a jejich opětovné využití či přestavby konstrukcí střech s okamžitým odtokem srážkové vody na povrchy s akumulační schopností. V současné době je samozřejmě plánováno zahrnutí problematiky zmírnění negativních následků sucha a nedostatku vody v krajině do připravovaného Operačního programu Životní prostředí 2021 – 2027. „Z našeho pohledu je tak připomínka NKÚ zcela lichá, neboť skutečná úprava OPŽP ve vztahu k suchu byla provedena,“ upozorňuje mluvčí MŽP.

Co se týká Protierozní vyhlášky, na kterou kontrolní závěr NKÚ rovněž upozorňuje, tak MŽP je aktuálně připraveno její znění poslat do mezirezortního připomínkové řízení. „Na základě nesouhlasu Ministerstva zemědělství a zemědělských svazů s jejím zněním v roce 2017 jsme jednali v posledním roce s odborníky a vědci na danou problematiku. Od nich máme náš přístup potvrzený a odborně podpořený, takže pokud Ministerstvo zemědělství souhlasit, nemělo by jejímu přijetí stát už nic v cestě,“ vysvětluje mluvčí MŽP Petra Roubíčková.

„A pokud NKÚ kritizuje spolupráci rezortů MŽP a MZe, pak chci naopak zdůraznit, že ji považuji v oblasti problematiky sucha za velmi dobrou. Oba rezorty si již před několika lety vymezily své kompetence tak, aby se jejich programy nepřekrývaly, a spolupracují na společné legislativě. Uváděný příklad tzv. protichůdných dotací byl výjimečný a v rámci mnoha tisíc podpořených projektů i statisticky nevýznamný“ uzavírá ministr Brabec.

V souladu s metodikou Eurostatu bylo dle tohoto šetření v roce 2018 v ČR vyprodukováno celkem 28 mil. tun odpadu. Oproti předchozímu roku se vyprodukovalo o 3,4 mil. tun více, což představuje nárůst celkové produkce odpadu o 14 %. Zvýšená produkce odpadu byla zaznamenána v obou sledovaných skupinách odpadů (nebezpečné, ostatní). Produkce nebezpečného odpadu dosáhla 1,4 mil. (nárůst o 20 %), produkce ostatního odpadu činila 27 mil. tun (nárůst o 13 %). Podíl nebezpečného odpadu na celkové produkci odpadů činil 5 %. Podrobnosti ZDE

CENIA spolupracovala s Centrem pro otázky životního prostředí na projektu Nové metody pro hodnocení plnění strategických dokumentů MŽP (MEHOSTRADO), který si kladl za cíl zkvalitnit způsoby a formy evaluace strategických dokumentů Ministerstva životního prostředí a tím přispět k efektivnější a účinnější realizaci jejich cílů a opatření. Doporučené postupy byly ověřeny evaluací Státní politiky životního prostředí ČR 2012–2020 (SPŽP) a Národního akčního plánu adaptace na změnu klimatu (NAP AZK). V rámci projektu byla dále identifikována a doporučena další možná témata životního prostředí, tzv. bílá místa, které nejsou v SPŽP dosud obsažena. V pátek 8.11. od 13:30 se v budově MŽP koná závěrečný seminář projektu, na který se můžete registrovat ZDE.

ECHA zahájila veřejnou konzultaci k limitním hodnotám expozice na pracovišti pro olovo a jeho sloučeniny a diisokyanáty v termínu do 16. prosince 2019. Na žádost Komise agentura ECHA hodnotila dvě skupiny látek: olovo a jeho sloučeniny a diisokyanáty z hlediska limitních hodnot expozice na pracovišti [Occupational Exposure Limits (OELs)] a připravila vědecké zprávy, které jsou předmětem 60-denní veřejné konzultace.

Komentáře k návrhům lze předkládat do 16. prosince 2019 v anglickém jazyce formou elektronického formuláře v tabulce OEL - veřejná konzultace k doporučení na stránkách ECHA.

Další informace:

OELs - internetová stránka

Zdroj: MPO

Lidé na sídlištích vyhodí do popelnice průměrně 33 kilogramů potravin ročně. Vyplývá to z prvních výsledků, které získali výzkumníci z Mendelovy univerzity v Brně. Je to výrazně více, než lidé odhadovali v dotazníku, v něm uvedli mírně přes čtyři kilogramy, řekla dnes na tiskové konferenci vedoucí projektu Lea Kubíčková z Ústavu marketingu a obchodu.

Obyvatelé brněnských sídlišť vyhodí do popelnic ročně průměrně 33 kilogramů potravinového odpadu. U vilové zástavby je to asi 20 kilogramů a venkovské zhruba 21 kilogramů ročně. Takové jsou první odhady výzkumníků Provozně ekonomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně, kteří již několik let zkoumají, zda je možné ovlivnit spotřebitele, aby množství vyplýtvaných potravin snížili. Vědci budou v unikátním projektu, který nemá ve světě obdoby, pokračovat. Cílem je mj. změnit myšlení lidí, kteří sami přiznávají, že vyplýtvají kolem čtyř kilogramů potravin ročně. Realita je ale výrazně jiná. První odhady reálného počtu vyhozených kilogramů budou vědci dál zpřesňovat dalším šetřením, které odstraní i možný vliv sezónnosti.

V rámci projektu, na který výzkumný tým čerpá peníze z Technologické agentury ČR, proběhly na počátku měsíce srpna první sběry dat. Odborníci provedli za pomoci společnosti SAKO Brno unikátní rozbor komunálního odpadu celkem více než 900 brněnských domácností. Vědci vybrali tři typy zástaveb, protože se vzhledem k odlišnému stylu života v jednotlivých lokalitách předpokládá i jiné složení odpadu. Venkovskou zástavbu tvoří rodinné domy s převažujícím podílem lokálního vytápění pevnými palivy, a tedy i možností spalovat odpad v kamnech, dále tu lze kompostovat biologický odpad na zahradě, případně i zkrmovat zvířaty. Vilová zástavba je městskou zástavbou rodinných domů a nájemních vil s etážovým či lokálním vytápěním plynem nebo elektřinou, s možností zahradního kompostování. Sídlištní zástavba nemá možnost jakéhokoliv využití odpadů v místě jeho vzniku.

Komunální odpad byl manuálně rozebrán, pomocí sít byly identifikovány potravinové složky, vše bylo roztříděno, zváženo a zaznamenáno. Výzkumníci nejprve zjišťovali, jak je v komunálním odpadu zastoupen biologický odpad (listí, zbytky kytek, podestýlky pod zvířata) a jak odpad kuchyňský, u něj pak rozlišovali složku rostlinného a složku živočišného původu. Ukázalo se, že v sídlištní zástavbě bylo v komunálním odpadu celkem 39 % biologického odpadu, v odpadu kuchyňského původu tvořil rostlinný 28 % a živočišný 4 %. Ve vilové zástavbě byl podíl biologického odpadu na celkovém komunálním odpadu také 39 %, ale lišilo se zastoupení odpadu kuchyňského původu: rostlinný tvořil 14 % a živočišný 5 %. Venkovská zástavba měla v komunálním odpadu celkem 43 % biologického odpadu, odpad kuchyňského původu rostlinný činil 16 % a živočišný 4 %.

Ačkoliv není možné z prvních sběrů dělat definitivní závěry, protože právě u plýtvání potravinami je  třeba respektovat vliv sezonnosti, první výsledky naznačují zajímavá zjištění.  Výzkumníci se pokusili o první odhady přepočtu reálně vyplýtvaných potravin na osobu/rok.  „Překvapivé pro nás nebyly celkové objemy, ale zajímavé rozdíly v objemu potravinové složky komunálního odpadu u jednotlivých typů zástaveb. Nejvíce potravin skončí v popelnicích na sídlištích, tam je v přepočtu na jednoho obyvatele a rok vyhozeno do popelnic asi 33 kg potravin.  Zřejmě tu hraje roli fakt, že v sídlištích není možnost kompostování nebo zkrmení zbytků zvířaty. Tento typ lokality dá tedy nejpřesnější obrázek o tom, kolik potravin je v domácnostech vyplýtváno. U vilové zástavby odhadujeme objem vyplýtvaných potravin v přepočtu na člověka a rok cca 20 kilogramů, u venkovské jeden člověk vyhodí do popelnice v průměru cca 21 kg potravin ročně," dodala Lea Kubíčková.

Statistiky EU uvádí, že v ČR se ročně znehodnotí 829 851 tun potravin a objem potravin vyplýtvaných v přepočtu na jednoho člověka činí ročně 81 kilogramů. Potravinami se však plýtvá i v maloobchodě a velkoobchodě, ve výrobě i v provozech veřejného stravování. Je tedy třeba vypočíst, jakou měrou se na celkovém množství znehodnocených potravin podílí právě domácnosti.

Zajímavé je porovnání reálného objemu vyhozených potravin a subjektivního odhadu vyplýtvaného množství. Výzkumný tým z PEF Mendelu realizoval v loňském roce také rozsáhlé dotazníkové šetření (1569 respondentů) z ČR, které bylo zaměřeno na problematiku nákupu, spotřeby a na jejich postoj k problematice plýtvání potravinami. Z něj vyplynulo, že průměrné množství potravinového odpadu podle subjektivního odhadu respondentů po přepočtu odpovídá pouze 4,2 kg na osobu a rok.  „Je tedy vidět, že lidé nemají vůbec odhad, kolik potravin v domácnosti vyhodí a že ve skutečnosti je jejich odhad výrazně nižší než jejich reálné chování," uvedla Kubíčková.

„Nosná myšlenka našeho projektu je, že lidé si plýtvání neuvědomují a ani netuší, kolik jídla vyplýtvají a kolik peněz takto vyhodí. Předpokládáme ale, že pokud by lidé tyto informace měli, své chování by mohli změnit. Je tedy třeba ukázat realitu plýtvání se všemi ekonomickými a environmentálními dopady," doplnila Lea Kubíčková.

Výzkumníci budou ve sběrech dat pokračovat, v listopadu proběhne podzimní šetření, dále se plánuje rozbor komunálního dopadu ve vybraných lokalitách také v zimě a na jaře, aby bylo možnost vyloučit sezonní odchylky produkce potravinového odpadu. Projekt však nemá za cíl pouze zjistit, kolik potravin se reálně vyplýtvá v domácnostech. Po zjištění těchto dat budou výzkumníci provádět experiment ve vybraných lokalitách a budou se pomocí různých intervenčních módů snažit změnit chování domácností a přimět obyvatele, aby méně plýtvali. Efekty tohoto experimentu budou měřeny a srovnány s již zjištěnými daty, aby mohlo být prokázáno, zda existují nějaké způsoby, kterými je možno chování obyvatel v oblasti plýtvání potravinami změnit a jak významný vliv tyto intervence na změnu chování lidí mohou mít. „V tomto je projekt unikátní, neboť v takovém rozsahu zatím podobný experiment nebyl realizován nejen v ČR, ale není známé ani z odborné literatury, že by projekt tohoto rozsahu byl realizován jinde ve světě," dodala Kubíčková.

Velký podíl na celkové spotřebě vody v hospodách má splachování pisoárů. Nošovický pivovar začal instalovat do Radegastoven ekologické pisoáry fungující bez použití pitné vody a bez splachování. V současné době jsou bezvodé pisoáry nainstalovány v 15 Radegastovnách, které mohou dohromady ušetřit za splachování přibližně 3 mil. litrů pitné vody za rok. To je takové množství pitné vody, které za jeden rok spotřebuje 92 obyvatel České republiky ve svých domácnostech. Projekt ekologických toalet v Radegastovnách realizuje pivovar Radegast ve spolupráci se společností EcoStep.

Úsilí pivovaru Radegast zaměřené na snižování spotřeby a šetrné zacházení s vodou je dlouhodobé. „V boji proti suchu a v péči o vodní zdroje se snažíme jít ostatním příkladem. Patříme k nejlepším na světě ve spotřebě vody potřebné pro výrobu piva. V Nošovicích jsme také vytvořili systém rybníčků, které přírodním způsobem čistí dešťovou vodu odtékající z pivovaru, a zavedli jsme další moderní technologie, které snižují dopady výroby na životní prostředí,“ říká Marek Grabovský, manažer značky Radegast a dodává: „Následujícím a logickým krokem tak bylo začít zavádět udržitelná a ekologická řešení také v místech, kde naše pivo Radegast prodáváme. A začali jsme opět u sebe, takže projekt bezvodých pisoárů odstartoval v našem konceptu značkových hospod Radegastovna. Bezvodové pisoáry slouží také v našem pivovaru a návštěvnickém centru v Nošovicích.“

Ekologický pisoár EcoStep P1.1 funguje bez použití vody a bez splachování. Mezi jeho hlavní přednosti, kromě úspory vody a elektrické energie, patří zejména jednoduchá údržba, eliminace zápachu z toalet, snížení rizika ucpání odpadu nebo vyplavení pisoáru. „Klasický pisoár spotřebuje na jedno spláchnutí přibližně 1,5 l vody. Náš systém využívající inovativní technologie dokáže spotřebu vody při použití pisoáru zcela odstranit. Takže jedna hospoda nebo restaurace typu Radegastovny může průměrně ušetřit asi 200 000 litrů pitné vody za rok,“ říká Zdeněk Vokurka, ředitel společnosti EcoStep, která patří k lídrům na českém a slovenském trhu s bezvodými pisoáry.

V současné době jsou ekologické pisoáry nainstalovány v 15 Radegastovnách po celé České republice včetně Ostravy, Třince, Opavy nebo Zlína. První bezvodé pisoáry začala využívat Radegastovna v Praze. Všechny Radegastovny mohou ušetřit každý rok kolem 3 mil. litrů pitné vody.

Jak bezvodý pisoár funguje? U klasického pisoáru dochází při splachování okamžitě k chemické reakci (smíchání vody a moči) a množení bakterií. Tím vzniká zápach, nečistoty, ucpání odpadu apod. U bezvodého pisoáru, kde není voda přítomna, tak nedochází k chemické reakci a pisoár je 100% bez zápachu a hygienicky čistý. Bezvodý pisoár EcoStep P1.1 funguje na principu speciálního patentovaného ventilu, který vpustí moč a jiné nečistoty, poté se uzavře a zabrání zpětnému zápachu z odpadních trubek. Keramický pisoár má speciální povrch, který zabraňuje usazování moči na stěnách pisoáru, takže veškerá moč odteče vždy do odpadu. Pisoár je rovněž jednoduchý na údržbu.

Ekologické toalety vybudoval na vrcholu šumavského Špičáku sportovní areál Ski&Bike Špičák. Dosud tam sloužily v zimě lyžařům a v létě turistům a bikerům chemické toalety. Nyní budou moci používat toalety, v nichž se o likvidaci exkrementů postarají žížaly. Podobné toalety už fungují například v Alpách, v Česku jsou zatím první na Špičáku, řekl ředitel areálu Vladimír Kasík.

Toalety fungují na principu vermikompostéru, jenž využívá schopnosti žížal přeměňovat biologické zbytky na kvalitní organické hnojivo. Na Špičáku se snažili vybudovat zázemí pro turisty už mnoho let, dlouho ale nebylo snadné najít řešení a získat pro něj souhlas ochrany přírody. "Bohužel se tam těžko dovede nějaká voda a už vůbec by tam bylo těžké odpadové hospodářství," poznamenal Kasík.

Ekologické toalety vybudoval na vrcholu šumavského Špičáku sportovní areál Ski&Bike Špičák. Dosud stály na vrcholu chemické toalety, u nichž se musel v týdenních cyklech vyměňovat obsah. Nové toalety nic takového nepotřebují. Žížaly budou obsah toalet likvidovat celoročně, sežerou ho a stráví a zároveň se budou při dostatku potravy množit. "Nepotřebujeme být napojeni na čističku odpadních vod, nepotřebujeme tam dělat jímku, nevzniká žádný odpad. Je to ryze biologická záležitost a viděl bych to jako náš další příspěvek k ochraně přírody," řekl Kasík.

Zařízení instalovala francouzská firma s mnohaletou zkušeností. Obsah toalet se pomocí posuvného pásu dostane do odděleného technického prostoru, kde ho žížaly likvidují. Zařízení je i díky tomu bez zápachu. Na vrcholu umístil Ski&Bike Špičák v minulých dnech malý hnědý domek se sedlovou střechou, který v přírodě neruší. Uvnitř jsou dvě toalety, jedna po muže a jedna po ženy. V plném provozu budou od zimní sezony.

Na okraji Čáslavi už několik let vyrůstá velký kopec odpadků. Od nejbližších domů ho dělí jen několik stovek metrů. Tak jako jiné obce, na jejichž území jsou skládky, má i město Čáslav ze zákona nárok na peněžní náhradu od původce odpadu za to, že jej u sebe strpí. Za každou tunu komunálního odpadu má dostat 500 korun, v případě nebezpečného 1700.

Donedávna se zdálo, že provozovatel skládky – odpadová firma AVE CZ – odvádí městu poplatky tak, jak má. Teď se ale ukazuje, že Čáslav možná podle vyjádření jejího starosty dlouhodobě ochuzuje o stovky milionů korun. Velkou část odpadů totiž označuje za materiál pro technické zabezpečení přiskládky a z něj se žádné poplatky odvádět nemusí.

„Podle zákona lze takto využít maximálně 20 procent ukládaných odpadů. Toto množství ale AVE vysoce překračuje, podle nás je ten objem obrácený a jen slabých 20 procent je podrobeno poplatkům,“ upozornil čáslavský starosta Vlastislav Málek.

Město se proto nyní obrátilo na středočeský krajský úřad, aby chybějící poplatky doměřil. Jen za rok 2018 si neuhrazenou částku cení téměř na 237 milionů korun. Stejně tak měl na poplatcích tratit Státní fond životního prostředí (SFŽP). „Máme spočítáno, že za minulý rok by měl za nebezpečný odpad dostat 429 milionů korun,“ řekl Málek.

Krajský úřad má ve věci rozhodnout nejpozději ve druhé polovině prosince. Mluvčí fondu Lucie Früblingová HN potvrdila, že i on již požádal krajský úřad o doměření nezaplacených poplatků z posledních let. O jejich výši ale nechtěla spekulovat s tím, že o ní teprve bude rozhodovat úřad kraje. Podle Früblingové se jedná o výjimečnou situaci. Takové vymáhání poplatků není pro fond běžné.

Společnost AVE jakékoliv pochybení popírá. „Jednáme v souladu s platnou legislativou, dle platného integrovaného povolení a platného provozního řádu skládky. Vždy odvedeme všechny poplatky, které máme povinnost vybrat,“ sdělila HN Pavla Ivácková, mluvčí AVE CZ.

O poplatky se cítí být ochuzeno i další středočeské město – Hořovice. To si zatím cení škodu na 15 milionů korun. A požadavek na doplacení stovek milionů korun brzy přijde také z Benátek nad Jizerou, kde je podobně velká skládka jako v Čáslavi. Podle dřívějšího zjištění České inspekce životního prostředí tam AVE jen v letech 2016–2017 chybně evidovala přes 200 tisíc tun odpadů, z čehož polovina byla v kategorii „nebezpečné“. K podobným zjištěním došla i v případě skládky v Čáslavi, za což firmě uložila dosud nejvyšší, dvoumilionovou pokutu. Tu odpadová společnost odmítla zaplatit a obrátila se na správní soud.

„Jdeme ve šlépějích Čáslavi. Jakmile budeme mít všechny podklady, požádáme kraj o doměření poplatků,“ ujistil starosta Benátek Karel Bendl. Městský úřad se podle něj musí probrat evidencí tisíců původců odpadů, po nichž pak bude kraj případně vyžadovat nezaplacené peníze.

Pokud tomu tak bude, mohou pak jejich proplacení soudně vymáhat po firmě AVE, která je po nich podle poškozených měst původně nechtěla. Z pohledu Málka si tak mohla zvýhodnit svou pozici mezi odpadovými firmami.

ODPADY V ČESKU
Ministerstvo životního prostředí uvádí, že za rok 2017 se v Česku skládkovalo přibližně 3,4 milionu tun všech odpadů. Na technické zabezpečení bylo
použito zhruba 764 tisíc tun odpadů. Za loňský rok zatím statistika není k dispozici.

Technické zabezpečení
Na skládkách je odpad možné rozdělit na ten, který se pouze ukládá, a ten, který je možné využít pro formování skládky, takzvané technické zabezpečení – to může ze zákona dosahovat maximálně 20 procent celkové hmotnosti uložených odpadů. Z prvního se platí poplatky, ze druhého ne.

Poplatky
Za tunu uloženého komunálního odpadu náleží obci, na jejímž území se skládka nachází, poplatek 500 korun. V případě nebezpečného odpadu 1700 korun, navíc ale musí odpadová firma odvést 4500 korun Státnímu fondu životního prostředí. Pokud se tedy takový odpad podaří použít pro bezpoplatkové technické zabezpečení skládky, dosáhne původce odpadu výrazné úspory.

Na první pohled se autobus, který loni jezdil po Brně, nelišil od jiných. Když mu však začala „vysychat“ nádrž, nezajel načerpat naftu nebo CNG, ale pro palivo zamířil do čističky v Modřicích. Tam natankoval plyn vznikající při čištění odpadních vod z celého Brna. Cirkulární ekonomika, tedy využití odpadu jako zdroje, tak začíná být pro řadu firem stále častější téma. Na jihu Moravy jsou desítky takových společností a jejich počet dál roste. Více ZDE

Snaha Evropské unie zakázat olovo ve střelivu a rybářském náčiní vyvolal mezi českými myslivci, střelci a rybáři velké pozdvižení. Prozatím si však mohou oddechnout - vláda problematiku olova v nejbližších dnech projednávat nebude a ujišťuje je, že s plošným zákazem rozhodně nesouhlasí.

Ministerstvo životního prostředí se dohodlo se zástupci rybářů, střelců a myslivců na společném postupu k olovu. Výsledkem jednání je, že tato problematika do nové strategie ochrany životního prostředí na příštích deset let vůbec nebude zahrnuta.

Rybáři, myslivci i střelci si tak prozatím mohou oddechnout. Ministerstvo chce nejprve zpracovat studii, která bude vysvětlovat konkrétní dopady olova na životní prostředí České republiky. "Znovu jsem zástupcům všech asociací a sdružení potvrdil, že ministerstvo je proti plošnému zákazu používání olova ve střelách i rybářských olůvkách," uvedl ministr životního prostředí Richard Brabec.

Tento postoj si hodlá obhájit i na půdě Evropské unie. "Ministerstvo takto bude nadále vystupovat při jednáních v Evropské komisi," slíbil Brabec.

Česká republika prostřednictvím Programu zahraniční rozvojové spolupráce ČR s Moldavskem podpořila projekt "Rekultivace skládky nebezpečných odpadů v Cismichioi”. Záměrem projektu bylo přispět ke snížení ohrožení životního prostředí a zdraví obyvatel, kteří žijí v blízkosti skládky.

V dobách Sovětského svazu byly v Moldavsku ve velkém rozsahu používány v zemědělství pesticidy - zdraví nebezpečné prostředky k hubení rostlinných a živočišných škůdců. V 90. letech minulého století pak bylo plošné používání těchto látek ukončeno a zbývající nepoužité a již zakázané pesticidy byly bez bližší evidence shromážděny ve vybraných skladech. Jedna ze skládek, kde jsou také nebezpečné pesticidy uloženy, leží v blízkosti obce Cismichioi na úplném jihu Moldavska. Před zahájením české asistence nebyl znám přesný obsah úložišť, stav zabezpečení ani úroveň potenciálních úniků látek do okolí, a tím pádem ani míra ohrožení zdraví obyvatel a životního prostředí. Chemický zápach se volně linul ze skládky.

V letech 2016-2017 zahájila Česká rozvojová agentura, implementační agentura Zahraniční rozvojové spolupráce České republiky, první fázi projektu s názvem "Ověření stavu a návrh řešení skládky nebezpečných odpadů v Cismichioi“. Na začátku projektu český odborný realizátor zhodnotil skutečný stav skládky, navrhl přesný postup obnovy a technickou dokumentaci rekultivace. V první fázi bylo nutné provést detailní průzkumné práce, které umožnily zpracování analýzy rizik a následně studie proveditelnosti. Výsledkem analytických prací bylo určení aktivit vedoucích k omezení rizik souvisejících se skládkou. V diskuzi o dalším postupu bylo hned několik variant, ale jako technicky a ekonomicky nejvýhodnější byla doporučena rekultivace a zatěsnění skládky.

Následná fáze projektu se tedy zaměřila na vlastní zatěsnění a rekultivaci skládky. Před zahájením samotných prací byla zpracována dokumentace pro provedení stavby v souladu s moldavskou legislativou a veškeré další dokumenty pro získání potřebných povolení. Rekultivační práce probíhaly v období duben až říjen 2019, kdy bylo rekultivováno přes 1 hektar skládky (celkem 10 375 m2 plochy). Po dotvarování jednotného tělesa skládky pokračovala pokládka speciální izolačních vrstev proti průsakům dešťových vod, aby se zamezilo vymýváním nebezpečných látek do podzemí. První vrstvu tvoří bentonitové rohože, následují HDPE fólie tloušťky 1 mm, která je dále chráněna geokompozitní drenážní vrstvou. Izolační vrstvy následně překryla 20 cm mocná signální vrstva písku, 50 cm mocná vrstva hutněné rekultivační zeminy a nakonec 30 cm mocná vrstva biologicky oživitelné zeminy, která byla v posledním kroku oseta travou. Dále byl kolem celé skládky vybudován drenážní systém (betonové koryto), které chrání rekultivované těleso skládky před vnikáním srážkových vod z okolních svahů. Celková délka drenážního systému je cca 650 m. Nyní již déšť ani vítr nepůsobí rozšiřování škodlivin do okolí.

Navíc projekt podpořil doplnění monitorovacího systému podzemních vod o nový vrt MWC-6 (vystrojená hloubka vrtu 118 m p.t.). V současné době monitoruje okolí skládky 6 vrtů, které obsluhují zaškolení pracovníci a kteří bude v budoucnu kontrolovat stav prostředí.

Díky rekultivaci došlo k zásadnímu zlepšení aktuálního zabezpečení uložených pesticidů a dalších chemických látek tak, aby v budoucnu nedocházelo k nežádoucí kontaminaci okolního prostředí (zeminy, povrchové a podzemní vody). Zabezpečením skládky jsou podstatným způsobem snížena zdravotní rizika pro obyvatele.

Realizátorem projektu byla česká firma DEKONTA, a.s., která má s řešením dané problematiky rozsáhlé zkušenosti jak v České, tak Moldavské republice, kde již od roku 2006 podpořila řadu projektů prospěšných životnímu prostředí, tak zejména zdraví lidí.

Moldavským partnerem projektu bylo Ministerstvo zemědělství, regionálního rozvoje a životního prostředí Moldavské republiky. Projekt byl dále monitorován a rovněž významně podporován ze strany zastupitelského úřadu ČR v Moldavské republice.

V říjnu 2019 byly dokončeny veškeré práce a proběhlo předání rekultivované skládky příjemcům projektu (zástupcům Národního úřadu pro bezpečnost potravin ANSA a vedení obce Chismichoi) za účasti zástupkyně České rozvojové agentury.

Od 1. listopadu budou mít obce, kraje a další organizace a zájemci možnost požádat o dotaci na rekultivaci starých skládek. Společně s přidáním nové výzvy Státní fond životního prostředí (SFŽP) aktualizovali i harmonogramy výzev.

Nad rámec původního harmonogramu vyhlásí Ministerstvo životního prostředí prostřednictvím Státního fondu životního prostředí ČR 137. výzvu pro podávání žádostí o poskytnutí podpory. V souvislosti s touto změnou jsme aktualizovali harmonogram výzev na rok 2019, harmonogram výzev pro Integrované nástroje (CLLD, ITI) a střednědobý harmonogram výzev do roku 2019.

Kromě nově přidané výzvy na rekultivaci starých technicky nedostatečně zabezpečených skládek došlo ještě k několika změnám, které se promítly do harmonogramů. U výzev č. 31 a 52 SFŽP prodloužili termín pro příjem žádostí o dotaci a navýšili jsme alokované finanční prostředky. Prodloužen byl rovněž termín pro příjem žádostí u výzev č. 110 a 115.

Dokument ke stažení:

• Harmonogram výzev na rok 2019

• Harmonogram výzev pro Integrované nástroje (CLLD, ITI)

• Střednědobý harmonogram výzev do roku 2019

Cílem předkládaného návrhu nařízení vlády je speciálním způsobem upravit způsob vydání a náležitosti povolení k diskontinuálnímu vypouštění odpadních vod do vod povrchových. Předkládaná novela nařízení vlády č. 401/2015 Sb. reaguje na novelu zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vodní zákon“), která byla zveřejněna ve Sbírce zákonů ČR pod číslem 113/2018 Sb. a která nabyla účinnosti dne 1. ledna 2019 tím, že upravuje způsob vydání a náležitosti povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových diskontinuálně.

Nutnost mít povolení k vypouštění odpadních vod v těchto případech je dána zákonem č. 113/2018 Sb. Předkládaná novela nařízení vlády č. 401/2015 Sb. stanoví ve speciálním ustanovení § 3a způsob vydání a náležitosti povolení k diskontinuálnímu vypouštění odpadních vod do vod povrchových. Ponecháním současného znění nařízení vlády č. 401/2015 Sb. by nebylo možno vydat povolení k diskontinuálnímu vypouštění odpadních vod do vod povrchových se všemi požadovanými náležitostmi. Přijetím novely nařízení vlády č. 401/2015 Sb. bude možno vydat povolení k diskontinuálnímu vypouštění odpadních vod do vod povrchových v souladu s tímto nařízením.

Dalším cílem návrhu je provedení několika legislativně-technických úprav napravujících nepřesnosti obsažené v přílohách nařízení vlády č. 401/2015 Sb.

Dokument ke stažení:

V průběhu října 2019 byla zveřejněna závěrečná zpráva studie projektu zadaného Evropskou komisí (DG Environment) ”Digestate and compost as organic fertilisers – Risk assessment and risk management options” (reference FC/2015/0010 - SR3 under Framework Contract ENV.A.3/FRA/2015/0010), zpracovaná společností Wood ve spolupráci s Peter Fisk Associates a Ramboll. Studie je dostupná ke stažení ZDE.

Jde o první ze dvou studií zabývající se kontaminanty v hnojivých materiálech s cílem definovat možná „omezení“ podle nařízení REACH (tj. možné evropské zákazy zemědělských materiálů nebo produktů obsahujících určité úrovně kontaminujících látek). Zákaz nebo omezení by se mohly týkat kompostů, digestátů, organických nebo minerálních hnojiv v celé Evropě, zejména i případů „národních hnojiv“.  Úrovně kontaminantů (budoucích) hnojivých produktů s označením CE jsou již stanoveny v nařízení EU o hnojivech Nařízení (2019/1009 ze dne 5. června 2019, kterým se stanoví pravidla pro dodávání hnojivých výrobků EU na trh a kterým se mění nařízení (ES) č. 1069/2009 a (ES) č. 1107/2009 a zrušuje nařízení (ES) č. 2003/2003).

Druhá studie týkající se znečišťujících látek v organických i minerálních hnojivech je v současné době ve fázi zahájení prací. Zaměří na kontaminanty ve všech hnojivech, organických i minerálních (tj. včetně „národních“ hnojiv, a nejen hnojiv s označením CE, na která se již vztahuje Nařízení EU o hnojivech).
Cílem projektu bylo připravit posouzení rizik pro životní prostředí a lidské zdraví a rizikovou analýzu možností řízení (Risk Management Options Analysis – RMOA), která poskytuje pevný základ pro rozhodování o potřebě navrhnout jakákoli regulační opatření ke kontrole rizik spojených s kontaminanty v kompostu a digestátu, používaných jako hnojivo nebo jako pomocné půdní látky ke zlepšení kvality půdy. Studie zahrnuje socioekonomickou analýzu dopadů možných opatření k řízení rizik. Studie hodnotí rizika spojená s kontaminanty v kompostech a digestátech a navrhuje možná opatření k řízení rizik. „Omezení“ se v souladu se zadáním navrhují realizovat pomocí nařízení REACH o chemických látkách EU.

Navrhovaná omezení kompostů a digestátů pro celou EU zahrnují možná omezení pro některé kontaminanty v kompostech a digestátech pro celou EU a možný zákaz veškerého zemědělského využití splaškových kalů (kompostovaných, vyhnívaných nebo jinak zpracovaných bez jejich transformace). Upozorňuji, že ačkoli kompost i digestát jsou nyní vyňaty z registrace podle nařízení REACH, je navrhovaná aplikace REACH možná a navrhovaná „omezení“ lze implementovat pomocí nařízení REACH v rámci celé EU (účinně včetně zákazů). Nařízení REACH Registration (Annex V), kterým digestát získal výjimku v rámci REACH, je úplně nové, úprava výjimky pro digestát, je totiž z června 2019. Výjimka však uvádí další podmínky a definuje digestát jako „zbytkový polotuhý nebo tekutý materiál, který byl dezinfikován a stabilizován procesem biologického zpracování, jehož posledním krokem je anaerobní digesce, a kde vstupy použité v tento proces jsou biologicky rozložitelné materiály pocházející pouze ze segregovaných materiálů, které nejsou zdrojem nebezpečnosti, jako jsou odpad z potravin, hnojiva a energetické plodiny “. Úvaha o aplikaci REACH vychází ze skutečnosti, že některé vstupy do kompostů a digestátů tuto výjimku plošně neplní a je evidentní, že podle předložených návrhů „opatření“, záměr převážně míří na čistírenské kaly.    

Studie odhaduje, že v EU se vyprodukuje 13–18 milionů tun kompostu ročně (většinou ze zeleného odpadu a odděleně sbíraného biologického odpadu) a 180 milionů tun / rok digestátů. Digestát pochází 2/3 ze zemědělských plodin, dále pak ze zbytků z MBÚ (mechanické biologické úprava smíšeného tuhého komunálního odpadu) a těsně pod 2 miliony tun za rok z kalů vzniklých při čištění odpadních vod.

Studie brala v úvahu těžké kovy, organické kontaminanty (spotřební chemikálie, léčiva, zpomalovače hoření ...) a mikroplasty v kompostech a digestátech. Studie identifikuje následující kontaminanty jako potenciálně ohrožující lidské zdraví nebo životní prostředí, pokud se kompost nebo digestát používá (a) na zemědělské půdě nebo (b) jako růstové médium: těžké kovy (nikl (Ni), Olovo (Pb), měď (Cu), zinek (Zn), rtuť (Hg)), 17a-ethinylestradiol, PCB (PCB28), dioxiny a furany (TCDD, PCDF), nonylfenol, PFA (PFOA, PFOS). Rizika s nižší prioritou jsou identifikována pro látky kadmium a PAH16 a pro mikroplasty se navrhuje „další monitorování“. Překvapivě stranou zůstávají rizika vyplývající z mikrobiologických vlastností a antibiotické rezistence, ale pokud návrh směřuje u čistírenských kalů k obecnému zákazu, je tento přístup pochopitelný.  

Pro všechny tyto látky jsou navrženy možné nové limity EU (s výjimkou kadmia a mikroplastů). Navrhované limity jsou obecně výrazně nižší než limity stanovené novým nařízením EU o hnojivech.

Jsou navržena čtyři možná opatření ke snížení rizika:
•    uplatnění limitů EU týkající se znečišťujících látek ve všech kompostech a digestátech,

•    zákaz používání čistírenských kalů v kompostech a digestátech,

•    omezení používání pomocných půdních přípravků,

•    povinnost dvoustupňové anaerobní digesce čistírenských kalů.

Studie uvádí, že jakákoli omezení pro čistírenské kaly používané v kompostu nebo digestátu by se měla vztahovat také na všechny čistírenské kaly, které se dostávají přímo či nepřímo na zemědělskou půdu.

Mezi projednávané právní možnosti patří „omezení“ na všechny komposty a digestáty (s použitím nařízení REACH), což by znamenalo úpravy příloh nařízení EU o hnojivech (měly by dopad pouze na komposty a digestáty s označením CE), změnu směrnice EU o čistírenských kalech (Směrnice Rady 86/278/EHS) nebo směrnice EU o čištění odpadních vod (Směrnice Rady 91/271/EU).

Ing. Miroslav Kos, CSc., MBA
SMP CZ, a.s., kos@smp.cz