Norské fondy vyhlásí v listopadu první dotační výzvu, jejím cílem je přizpůsobení se změně klimatu. Ve výzvě nazvané po hlavním městě severského království je připraveno 26 milionů korun. Na stránkách časopisu najdete také aktuální přehled výzev Operačního programu Životní prostředí pro rok 2020 i soupis aktuálních výzev Národní programu Životní prostředí. Listopadovou Prioritu stahujte ZDE.

Firma TORESO CB s.r.o. porušila zákon o odpadech tím, že v průběhu roku 2016 uložila na pozemek v k. ú. Mýto v Čechách přes 82 tisíc tun stavebních odpadů, které od roku 2015 přijímala od stavebních společností v Plzeňském kraji (Robstav k. s., Recyklace a Sanace Bohemia s. r. o. a HENSTAV s. r. o.), a odstranila je tak v rozporu se zákonem o odpadech. Inspektoři České inspekce životního prostředí z Plzně jí za to uložili pokutu osm milionů korun. Ta 22. října 2019 nabyla právní moci.

„Konkrétně šlo o více než šest tisíc tun betonu, 120 tun směsi nebo oddělené frakce betonu, cihel, tašek a keramických výrobků. Dále přes 76 tisíc tun zeminy a kamení, které před tímto uložením průběžně zpracovávala recyklační linkou, a které ani po tomto zpracování nepřestaly být odpady, protože nesplňovaly podmínky zákona o odpadech. Pozemek, na který byly odpady protiprávně ukládány, nyní vlastní majitel společnosti Robstav k. s.,“ řekla Petra Horčicová, ředitelka Oblastního inspektorátu ČIŽP v Plzni.

Společnost TORESO CB s.r.o. porušila zákon také tím, že jako provozovatel mobilního zařízení (recyklační linky) nezaslala údaje o provozu mobilního zařízení příslušným orgánům a od 23. ledna 2015 do posledního září 2016 provozovala dvě zařízení ke sběru a výkupu odpadů bez souhlasu k jejich provozování.

Ze závěrů pátečního jednání Rady pro hospodářské a finanční záležitosti vyplývá, že se příspěvky EU a členských zemí na podporu snižování emisí v rozvojových zemích a dopadů klimatických změn od roku 2013 zdvojnásobily. EU nadále zůstává největším poskytovatelem veřejných financí na podporu boje s klimatickými změnami, když v loňském roce přispěla 21,7 mld. euro, což je o 1,3 mld. euro více, než v loňském roce. EU chce výdaje nadále zvyšovat.

Vnitrostátní plán ČR v oblasti energetiky a klimatu byl připraven na základě požadavků nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu. Ministerstvo průmyslu a obchodu tímto zveřejňuje tento dokument za účelem veřejné konzultace.

Ministerstvo průmyslu a obchodu zveřejňuje Vnitrostátní plán ČR v oblasti energetiky a klimatu pro účely vnějšího připomínkového řízení a veřejné konzultace. Příprava tohoto materiálu vychází z požadavků legislativy EU konkrétně z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU)  2018/1999 o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu. Dne 28. ledna 2019 vzala vláda ČR na vědomí návrh tohoto dokumentu. Dne 18. června 2019 pak Evropská komise vydala k návrhům včetně návrhu ČR doporučení. Tato doporučení jsou v dokumentu reflektována. Předání dokumentu zástupcům Evropské komise musí dle výše zmíněného nařízení proběhnout nejpozději do 31. prosince 2019.

Materiál obsahuje cíle a hlavní politiky ve všech pěti dimenzích tzv. Energetické unie. Skrze tento dokument mají členské státy mimo jiné povinnost informovat Evropskou komisi o vnitrostátním příspěvku v oblasti emisní skleníkových plynů, obnovitelných zdrojů energie, energetické účinnosti a interkonektivity elektrizační respektive přenosové soustavy.

Dokument ke stažení:

Vnitrostátní plán České republiky v oblasti energetiky a klimatu

Na české skládky se ukládají spousty odpadu „zadarmo“, tedy aniž za to skládkovací firma zaplatí příslušným obcím a Státnímu fondu životního prostředí. Jak je to možné? Odpad se prostě označí jako „materiál na technické zabezpečení skládek“ nebo „konstrukční prvky skládky“. Obce tak přicházejí o značné peníze.

„Je zde možno vidět značný finanční únik z neodvedených poplatků, který osobně odhaduji na stovky milionů ročně,“ říká Zdeněk Horsák, generální ředitel Suez Česká republika.

Firma sama rovněž provozuje šest skládek, nicméně svůj byznys přesouvá k technologiím na další využití odpadů a od firem, které žijí téměř výhradně ze skládkování, se distancuje. Ministerstvo životního prostředí, pod něž problematika odpadů spadá, potvrzuje, že problém je dlouhodobý a jeho řešení zatím nenašlo. Prostřednictvím České inspekce životního prostředí proto alespoň přitvrdilo při kontrolách.

Za to, že na svém území strpí skládku, dostala Čáslav loni od skládkařské firmy AVE 13,5 milionu korun. Jenže Česká inspekce životního prostředí skládku zkontrolovala a dala firmě dvoumilionovou pokutu za to, že druhy odpadu nevykazuje tak, jak má. Čáslav teď bude chtít od AVE doplatit stovky milionů korun na poplatcích.

Chybějící poplatky má doměřit Krajský úřad Středočeského kraje. Čáslavská radnice přitom odhaduje, že jen za loňský rok by mělo jít o 237 milionů korun. Další peníze bude AVE muset zaplatit Státnímu fondu životního prostředí (SFŽP).

Fond vybírá poplatky za ukládání nebezpečných odpadů. Celkovou částku zatím neodhadl, nicméně při poplatku šest tisíc korun za tunu (část jde obci, větší část fondu) a množství špatně vykázaného odpadu by mu firma měla doplatit zhruba 429 milionů korun.

Tuzemské obce předloni získaly na skládkovacích poplatcích od provozovatelů skládek více než 1,5 miliardy korun. Jenže to vypadá, že by to mohlo být výrazně víc, pokud by skládkaři hráli podle pravidel.

Kontrola skládek je prioritou
Někteří provozovatelé skládek se podle ministerstva životního prostředí opakovaně snaží obcházet zákon a nezpoplatňovat odpad tím, že ho překlasifikují na „technické zabezpečení skládek“. „Problematiku technického zabezpečení skládek a takzvaných konstrukčních prvků skládek intenzivně řešíme,“ uvedla mluvčí resortu Petra Roubíčková.

Ministerstvo proto dalo České inspekci životního prostředí za úkol skládky kontrolovat prioritně. O kolik peněz takto stát a obce přicházejí nicméně zatím resort odhadnout neumí.

AVE dostala od inspekce za poslední dva roky celkem tři pokuty, dohromady ve výši čtyř milionů korun. Důvodem byly nepravdivé a neúplné údaje ohledně vykazování odpadů a neodvedení dostatečné finanční rezervy na rekultivaci, a to v Čáslavi, Benátkách nad Jizerou, Mšeně a Hořovicích.

Společnost AVE jakékoliv pochybení odmítá. „Inspekce se nám snaží dát pokutu za to, že jsme vedli špatně evidenci. Tvrdíme, že jsme ji vedli dobře,“ říká Roman Mužík, jednatel odpadové společnosti AVE. Ta je dceřinou firmou rakouské AVE patřící do skupiny EP Industries Daniela Křetínského.

Podle Mužíka firma na technické zabezpečení, tudíž bez poplatku, použila jen dovolené množství odpadu, tedy do 20 procent z celkové hmotnosti odpadů uložených na skládku v daném kalendářním roce.

„Můžeme jít nad tento limit a další odpad použít na konstrukční prvky skládky, máme na to povolení od krajského úřadu a je to v souladu se zákonem o odpadech,“ argumentuje jednatel. Firma na skládce z tohoto titulu bezplatně ukládá zeminy znečištěné těžkými kovy, strusky a škváry. Jde z velké části o odpad ze sanace ekologických zátěží. Tyto zakázky firma vysoutěžila
u ministerstva financí, protože nabídla nejnižší cenu.

AVE už musela pravomocné pokuty zaplatit a současně se proti nim odvolala. Nejprve k ministerstvu životního prostředí a poté k Městskému soudu v Praze. Jelikož neuspěla, nyní se proti pokutám brání u poslední instance – Nejvyššího správního soudu.

Mužík věří, že ani krajský úřad, který má rozhodnout už v prosinci, nic nedoměří. „Jinak je to na mezinárodní arbitráž, máme sídlo ve Vídni,“ dodává s odkazem na rakouskou mateřskou firmu. Arbitráž totiž mohou se státem vést jen investoři se sídlem v zahraničí.

Marný boj ministerstva
AVE není jedinou firmou, které se týkají problémy s obcházením poplatků. „Ministerstvo vede s některými skládkařskými společnostmi několik soudních řízení,“ uvedl resort. Nedokázal už ale obratem firmy jmenovat, musel by se totiž obrátit na své odbory na konkrétních krajských úřadech.

Jak vůbec obec zjistí, jestli ji skládková firma na poplatcích nešidí? Ministerstvo se odvolává na zákon, podle kterého kontrolu placení poplatků u provozovatele skládky provádí obec a krajský úřad, na jejichž katastrálním území leží skládka. Obecní úředníci se tak mohou vydat na skládku na kontrolu. Potřebují však také know-how k tomu, jak machinaci s odpadem odhalit a prokázat.

Ministerstvo životního prostředí se zatím málo účinně pokoušelo věc řešit opakovanou úpravou legislativy. Už v roce 2014 proto změnilo u technického zabezpečení skládek podmínku 20 procent objemu odpadu na 20 procent hmotnosti odpadu – to kvůli lepší kontrolovatelnosti. A v následující novele přesněji vymezilo, co smí být na technické zajištění použito.

K dalšímu zpřísnění má dojít s novou legislativou, kterou bude v listopadu schvalovat vláda. Stojí v ní, že se nově i za technické zabezpečení zavede poplatek, který budou skládkaři platit obcím.

Zdroj: MF DNES

Evropa nemá dostatek zařízení, aby se o svůj plastový odpad postarala sama. Poté, co Čína zakázala jeho dovoz, končí stále častěji na skládkách a ve spalovnách.

Češi prázdné plastové lahve většinou hodí do žlutých popelnic, kam patří. V třídění odpadu jsme na evropské špici. To ale ještě neznamená, že se také zrecykluje. Důvodem je i to, že Čína, do níž se vyvážela většina použitých plastů z EU, loni zakázala odpad vykupovat. „Už teď zůstal plastový odpad, který nebyl exportován do Číny, v EU. Většinou na skládce nebo ve spalovně,“ řekl LN Lars Fogh Mortensen z Evropské agentury pro životní prostředí. Podíl plastů, které se spalují nebo skládkují, podle něj poroste. Na to, aby je Evropa zvládla zrecyklovat, nemá kapacitu.

„Můj tip je, že se export odpadu úplně zastaví, už teď o zákazu jeho dovážení uvažují další země. V blízké budoucnosti tak pravděpodobně budeme muset víc skládkovat a spalovat,“ řekl. Že přetrvávající čínský zákaz představuje pro Česko problém, potvrdilo LN i ministerstvo životního prostředí.

Čínský „stop“ dovozu plastového odpadu ovlivnil i jeho export z Česka, byť platí, že ho vyvážíme spíše do zemí EU – odkud se však vozil a vozí do Asie. „I když je přímý export z Česka do Číny malý, přetrvávající omezení dovozu vybraných druhů odpadu, zejména pak plastů, do Číny, stále představuje určitý problém,“ sdělila LN mluvčí ministerstva životního prostředí Dominika Pospíšilová.

Podle výkonného ředitele České asociace odpadového hospodářství Petra Havelky je zcela normální, že se odpady, které se nevyplatí vyvážet za hranice, zpracují či odstraní v Česku. „Tak to vždy bylo a bude. Takže ano, některý odpad končí na skládkách nebo ve spalovnách. Míra takového zpracování kolísá v návaznosti na světové ceny druhotných surovin,“ uvedl Havelka s tím, že plastové odpady jsou vzhledem ke své pestrosti a různé míře recyklovatelnosti ve srovnání s dalšími druhotnými surovinami nejproblematičtější komoditou.

Přesná čísla, kolik odpadu se z tuzemska exportuje, ministerstvo neposkytlo. V evropském úhrnu se například jen v roce 2013 vyvezlo měsíčně přes dvě stě tisíc tun vyhozeného plastu. Loni to bylo méně, na čemž se podepsal zmíněný krok Číny – v roce 2018 Evropa exportovala 150 tisíc tun plastu měsíčně. Odbytiště se zvětšila v Indii, Indonésii, Malajsii, Tchaj-wanu, v Thajsku, Vietnamu a v Turecku.

Vše pro ještě větší recyklaci

Český odpad, který se nevyužije, a to nejen ten plastový, končí obecně spíše na skládkách než ve spalovnách. Jednoduše proto, že to vyjde levněji. Avšak z hlediska ochrany životního prostředí jde zároveň o to nejhorší řešení, jak s odpadem naložit. Životní prostředí zatěžují sice i spalovny, jejich výhodou je alespoň to, že odpad přemění v dál využitelné teplo.

I v Česku se počítá s variantou, že zde v budoucnu vyrostou finální recyklační zařízení. Resort životního prostředí podporuje jejich vznik poskytováním dotací. Zlepšení situace si ministerstvo slibuje také od nového odpadového zákona, který nyní míří k projednání ve vládě. Petr Havelka z České asociace odpadového hospodářství navíc upozornil, že v členských státech EU musejí být nejpozději v roce 2030 všechny plastové obaly plně recyklovatelné.

Podle Larse Fogha Mortensena z Evropské agentury pro životní prostředí je variantou řešení otázky, kam s plastovým odpadem, i to, že část je už nyní uložená někde v Evropě. Skladové kapacity mají odpadové a recyklační firmy povětšinou i ty působící v Česku. „Avšak to vše samo o sobě také stojí nějaké peníze, takže firmy budou uskladňovat odpad jen tehdy, pokud se jim to ekonomicky vyplatí,“ říká Havelka.

Mortensen vidí v celé situaci i pozitivní aspekty. „Je nelegální vyvážet plastový odpad do zemí, ve kterých s nimi nenaloží správně. A pravdou také je, že pořádně nevíme, co se s ním stane a ani nejsme schopní to zjistit. Přestaneme-li ho vyvážet, budeme se o něj muset postarat sami. Alespoň tak získáme informaci o tom, jak odpad skončí,“ řekl odborník na spotřebu, produkci a plast. Pro ilustraci problému devět z jedenácti řek, které dominantně kontaminují světové oceány plastovým odpadem, teče v Asii, většina z nich je právě v Číně.

Evropa vyprodukovala v roce 2015 třicet milionů tun plastového odpadu, více než polovinu z toho tvořily obaly. A pouhých 17 procent z celkového objemu se zrecyklovalo.

Čína zakázala dovoz plastového odpadu kvůli zhoršujícímu se životnímu prostředí na svém území. K významným dovozcům odpadu do Číny patřily kromě Evropy ještě USA a Japonsko. Dohromady se v roce 2016 vyvezlo do říše středu 7,4 milionu tun plastového odpadu.

Zdroj: LN

Boj s globálním oteplováním se stupňuje a Evropská unie postupně plánuje omezit jakoukoli produkci oxidu uhličitého. Členské státy z východní Evropy ale často naříkají, že na potřebné změny a plánovaný odchod od uhlí nemají peníze. EU proto připravila nástroje, jak na východ poslat významnou podporu. Jen Česko by mohlo do roku 2030 získat stovky miliard korun.

I proto prošel tento pátek Poslaneckou sněmovnou zákon o obchodování s emisními povolenkami. Ten ustanovuje takzvaný modernizační fond. Z něj budou moci čerpat dotace hlavně firmy.

Peníze do něj půjdou z prodeje emisních povolenek. To je nástroj, který si musí každý velký spotřebitel od elektráren a tepláren až po ocelárny či chemičky kupovat za každou tunu oxidu uhličitého vypuštěnou do ovzduší. Jejich cena za poslední dva roky vzrostla téměř pětinásobně.

„Evropská směrnice pro další obchodovací období v letech 2021 až 2030 přináší ještě větší ambice ve snižování emisí. V systému tak bude méně povolenek a ty budou dražší, poroste tak ještě více tlak na firmy spalující fosilní paliva,“ popisuje Jan Tůma z odboru energetiky a ochrany klimatu ministerstva životního prostředí.

„Vlastně jim tím říkáme – vy tady nyní máte velmi vysoké náklady na emisní povolenky. Vezměte si tedy peníze z modernizačního fondu, zainvestujte do čistých technologií a náklady vám klesnou,“ vysvětluje Tůma.

V Česku bude modernizační fond řídit Státní fond životního prostředí, žádosti ještě posoudí Evropská investiční banka a Evropská komise. Bude mít tři hlavní zdroje příjmů napojené na emisní povolenky. Základ budou tvořit peníze z prodeje dvou procent všech emisních povolenek vydaných v EU, které si rozdělí deset nejchudších zemí. Na Česko z těchto peněz připadne zhruba 15 procent.

Dále do něj Česko přesune povolenky, které v posledních letech dávalo firmám výměnou za investice do ekologizace výroby, takzvaných derogací. A také sem pošle polovinu takzvaných solidárních povolenek, které bohatší evropské státy posílají těm chudším.

Odhady, kolik se celkem v modernizačním fondu sejde, se výrazně liší. Pohybují se od sta zhruba do dvou set miliard korun. Tuto sumu očekává například Komora obnovitelných zdrojů energie, která vychází z toho, že by se cena povolenky mohla do roku 2030 zdvojnásobit až na 50 eur.

Kam s penězi

Z celkové sumy má jít až 70 procent firmám, které dnes za vypouštění skleníkových plynů platí. Tedy hlavně elektrárnám a teplárnám. Zejména teplárny spalující uhlí se v posledních letech dostávají kvůli drahým povolenkám do finančních problémů.

Peníze formou investičních dotací mohou jít na nákup nízkouhlíkových technologií. Může se jednat o solární elektrárny, úsporná opatření nebo i přechod z uhlí na plynový kotel. Spalování uhlí, i kdyby modernizace vedla ke snížení emisí, dotováno být nemůže.

„Pozitivní je, že záběr fondu je velmi široký a je možné z něj financovat také investice v zařízeních zahrnutých do systému emisního obchodování. Ta v současném programovém období nejsou a ani v tom příštím je s největší pravděpodobností nebude možné podporovat z evropských fondů, což se pro Česko ukazuje jako velký problém při dosahování cílů v oblasti energetické účinnosti,“ komentuje fond výkonný ředitel Teplárenského sdružení Martin Hájek.

Dnes není možné získat evropskou dotaci ani na fotovoltaickou elektrárnu v případě, že firma elektřinu sama nespotřebovává, ale dodává ji do sítě. I to se má s modernizačním fondem změnit. Na starých haldách proto solární parky o výkonu desítek megawattů připravuje Sokolovská uhelná, až 500 megawattů nových fotovoltaik plánuje i ČEZ.

Vedle těchto velkých hráčů si ale o peníze z fondu bude moct požádat téměř každý, kdo bude chtít dotaci na solární elektrárnu, kogenerační jednotku či větrnou elektrárnu. Jediným omezením bude, aby fond nenabízel něco, co už pokrývají například jiné evropské operační programy, ale aby se projekty spíše doplňovaly. Kolik v těchto programech bude po roce 2020, zatím není jisté, bude se pravděpodobně jednat o desítky miliard korun.

Firmy si ale na jejich dnešní fungování často stěžují. Vyřizování žádostí například v rámci operačního programu podnikání a inovace, který spravuje ministerstvo průmyslu, trvá někdy podle firem i rok až dva. Z vyčleněných čtyř miliard tak bylo na nové solární elektrárny za poslední roky vyplaceno jen 32 milionů na 22 projektů.

Příliš peněz do rozpočtu

Třetím velkým zdrojem evropských miliard budou jako doposud dražby povolenek. Ty v aukcích prodávají národní státy a suma, kterou z aukcí získávají, se v posledních letech díky vyšším cenám znásobila. Ještě před šesti lety mělo z prodejů Česko jen něco přes dvě miliardy, letos už by to mohlo být 15 miliard. Za deset let by tak mohlo jít až o 150 miliard korun.

Tyto peníze mají už dnes podporovat zelené projekty. To se ale v Česku z větší míry neděje a většina peněz končí ve státním rozpočtu. „To se bude muset změnit, jinak Česko nebude schopné nové ambiciózní cíle do roku 2030 plnit,“ komentuje za teplárníky Hájek.

Ze zákona by si měly až do výše dvanácti miliard korun ročně peníze napůl dělit ministerstvo životního prostředí a průmyslu. Vše nad tuto sumu má jít do rozpočtu.

Z peněz pro ministerstvo průmyslu se ale namísto podpory nových zelených elektráren „lepí“ dotace na stávající obnovitelné zdroje. Ministerstvo životního prostředí pak z těchto peněz dotuje program Nová zelená úsporám, ze kterého se platí hlavně zateplování, malé soláry či tepelná čerpadla pro domácnosti a obce. Ten je ale nastavený na vyplácení zhruba 1,5 miliardy ročně. Připravují se sice nové dotační programy, zatím ale většina ze slíbených šesti miliard končí ve státním rozpočtu.

Zdroj: HN (11.11.2019)

Poplatek za ukládání směsného komunálního odpadu na skládky vzroste a obce budou moci více motivovat své občany, aby více třídili, píše ČTK. To jsou hlavní opatření, která zavede nová odpadová legislativa. V úterý ji projedná vláda. Kabinet Andreje Babiše (ANO) se bude zabývat čtyřmi zákony, které řeší mimo jiné nakládání s odpady, obaly a vybranými výrobky s ukončenou životností. Platit by měly od počátku roku 2021. Mají ale stále kritiky.

„Balíček odpadových zákonů by měl do Sněmovny zamířit bezprostředně po projednání vládou, nejpozději do konce roku,“ řekl ČTK Ondřej Charvát z tiskového oddělení Ministerstva životního prostředí (MŽP). Úřad předkládá normy zhruba s třicítkou rozporů od obcí, některých krajů a svazů. Původně se na jaře v připomínkovém řízení sešlo více než 3000 podnětů.

Zákon o odpadech má podle Charváta zvýšit recyklaci a opětovné využití komunálního odpadu až na 65 procent v roce 2035. „Klíčovým opatřením je postupný růst poplatku za ukládání směsného komunálního odpadu na skládky ze současných 500 Kč až na 1850 korun za tunu v roce 2030,“ uvedl Charvát.

Norma zavádí motivační nástroje pro obce, které budou plnit průběžné požadavky na míru třídění komunálních odpadů. Pokud budou schopny vytřídit postupně od 35 procent (rok 2019) do 75 procent (rok 2027) svého komunálního odpadu, budou za zbytek odpadu, který by případně ukládaly na skládku, platit nižší částky: do roku 2025 až 500 korun, později až 800 korun v roce 2029. „Když bude obec dostatečně třídit, pak za skládkování zbylých odpadů z černých popelnic nemusí ještě několik let zaplatit ani o korunu víc než dnes,“ uvedl Charvát. Podle něj tak záleží na obcích, jak budou občany motivovat a jaké způsoby třídění jim nabídnou. Pomoci jim může systém zvaný PAYT, tedy poplatek za komunální odpad podle toho, kolik ho občan skutečně vyprodukuje. Obce mohou zavést minimální poplatky i pro „černé pasažéry“, kteří by nevykazovali žádný vznikající odpad.

Odpadový expert ekologického sdružení Hnutí Duha Ivo Kropáček považuje za pozitivní, že zvýšení skládkovacího poplatku bude doplněno recyklační slevou pro obce. Ty, které budou hodně třídit, nebudou platit vyšší cenu za skládkování. Kritizuje ale, že se konec skládkování odpadů odsune z původně plánovaného roku 2024 na rok 2030. „Přitom směrnice EU to po nás požaduje už 20 let,“ řekl ČTK. Sankce za neplnění cílů třídění odpadů je podle něj pro malé obce neúměrně vysoká, ale pro velká města velmi nízká.

Příjemcem skládkovacího poplatku již nebudou pouze obce, na jejichž katastru skládka stojí, ale také Státní fond životního prostředí. To se ale nelíbí krajům. Podle rozporů jmenovaných v předkládací zprávě požadují i zákaz skládkování již od roku 2024, navržená výše poplatků je podle nich nízká a nesouhlasí se zavedením recyklační slevy.

Posunutím konce skládkování na rok 2030 chtělo MŽP vyhovět zejména obcím, aby se stihla zlepšit infrastruktura pro nakládání s komunálními odpady. Podle ředitele Sekce hospodářské politiky Svazu průmyslu a dopravy ČR Bohuslava Čížka byl proces připomínkování extrémně náročný, protože jde o komplikovanou legislativu. Návrh považuje za těžce vyjednaný kompromis. „Bohužel, návrhy zákonů si udržely i složitost a nepřehlednost, a důležité bude, jak budou vypadat prováděcí předpisy,“ dodal.

Ředitel České asociace odpadového hospodářství Petr Havelka ale tvrdí, že zákony neposunují odpadové hospodářství zásadně k recyklaci. „Vláda nedokáže vysvětlit, jak chce zajistit, aby se odpady odkláněné ze skládek nepřesouvaly do kapacit nových spaloven (ZEVO), které EU již nepodporuje, ale na třídění a recyklaci, jak stanoví závazné cíle,“ řekl ČTK.

Nová legislativa vznikla proto, že odpadové zákony jsou zastaralé, platí už 18 let a neodpovídají trendům oběhového hospodářství.

Zdroj: www.parlamentnilisty.cz

Státní fond Životního prostředí žádá všechny příjemce dotací z Operačního programu Životní prostředí (OPŽP), aby průběžně a bez zbytečných odkladů podávali Zprávy o realizaci spolu se Žádostmi o platby (dále jen „ZoR a ŽoP“) u projektů s již vydaným Rozhodnutím o poskytnutí dotace/Rozhodnutím o poskytnutí dotace (změna).

Dvě pokuty v celkové výši 350 tisíc korun uložili inspektoři z Oblastního inspektorátu České inspekce životního prostředí (ČIŽP) v Praze společnosti ALPENA NATURA s.r.o. za neumožnění kontrol. V únoru 2019 při místním šetření na pozemcích, které má firma pronajaty v Poříčanech na Kolínsku, zjistili inspektoři navezení velkého množství zeminy s příměsí stavebních odpadů jako betony, cihly, dráty i asfaltová lepenka.

Na základě těchto zjištění inspektoři firmě písemně oznámili zahájení kontroly, která byla stanovena na 2. května 2019, a požadovali doložení dokladů, na jejichž základě byly prováděny terénní úpravy a nakládání s odpadem. „Nikdo ze společnosti se na kontrolu nedostavil, ani se z ní neomluvil. Zkrátka firma s inspekcí nekomunikuje. Náhledem do příslušného registru inspektoři zjistili, že společnost ALPENA NATURA nedisponuje žádným relevantním rozhodnutím, kterým by jí byl povolen provoz zařízení ke sběru, výkupu, využívání či odstraňování odpadů. K prováděným terénním úpravám nemá ani rozhodnutí vydané příslušným stavebním úřadem,“ řeklVáclav Beroušek, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP Praha. Protože se nikdo ze zástupců firmy ke kontrole nedostavil ani neomluvil, uložili inspektoři v červnu pravomocně první pokutu 100 tisíc korun.

Inspektoři stav na pozemcích v Poříčanech prověřovali i dále a firmě oznámili provedení druhé kontroly datované na srpen 2019. Nikdo z firmy se ke kontrole opět nedostavil, přesto inspektoři na místě provedli další šetření. „Zjistili jsme, že oproti stavu z února 2019 se mocnost navážky zvýšila z půl metru na místy až 10 metrů a zasaženy byly i sousedící pozemky. Protože firma nekomunikuje a neposkytla žádné dokumenty, uložili jsme jí další pokutu za nesoučinnost při kontrole ve výši 250 tisíc korun,“ uvedl Beroušek.

Společenská škodlivost protiprávního jednání společnosti ALPENA NATURA spočívá v tom, že nedostavením se ke kontrole může sledovat zastření provedeného porušení zákona o odpadech, které může ohrožovat nebo dokonce poškozovat životní prostředí. „Protože neposkytla žádné dokumenty, není možné zjistit, odkud navážené odpady pocházejí a zda se nejedná o odpady nebezpečné. Navíc na pozemku, kam byly odpady navezeny, je veden vysokotlaký plynovod a vodovodní potrubí. Uložená stavební suť by tak mohla potrubí plynovodu zatížit a v případě havárie by bylo obtížné stavební suť odstranit a umožnit opravu,“ upozornil na další okolnosti Beroušek.

Ani proti jedné z pokut firma nepodala odpor, obě sankce jsou pravomocné.

Výbor pro životní prostředí Evropského parlamentu na svém včerejším zasedání schválil usnesení, ve kterém podporuje závazek EU stát se do roku 2050 klimaticky neutrální ekonomikou a zvýšit cíle snižování emisí do roku 2030 na 55 %. Podle výboru by se k tomu měla EU zavázat na další klimatické konferenci OSN, která se uskuteční v prosinci v Madridu. Jedině tak EU zůstane lídrem v oblasti boje proti klimatickým změnám. Europoslanci dále uvedli, že letectví a lodní doprava by měly také spadat do národních plánů snižování emisí, protože se v těchto oblastech nedaří emise dostatečně snižovat. O usnesení by měl hlasovat celý Parlament na plenárním zasedání na konci listopadu.

ECHA spustila aktualizovanou verzi portálu pro oznámení toxikologickým střediskům, která zavádí vylepšení podporující aktualizace oznámení a službu system-to-system (S2S). Nejdůležitější novinky u aktualizované verze portálu pro oznámení toxikologickým střediskům jsou:

• služba system-to-system, která umožní společnostem automaticky převádět dokumentace vytvořené v jejich vlastních systémech na určené subjekty pomocí portálu ECHA;

• zdokonalení formátu PCN (a poison centre notification) tak, aby obsahoval např. nové standardní věty o nebezpečnosti;

• nové vlastnosti nástroje pro přípravu dokumentace např. označení některých povinných polí, nový důvod pro aktualizaci „oprava chyby“ a nový typ kontaktu „Dossier contact“.

Aby společnosti získaly přístup ke službě system-to-system, musí nejprve kontaktovat ECHA pro zajištění správného připojení.

Nejnovější informace o současných funkcích Portálu oznámení a službě S2S naleznete na příslušných webových stránkách:

ECHA Submission portal a System-to-system service.

Další informace:

Toxikologická centra

Příručka pro přípravu a předložení dokumentace [PDF]

Zdroj: MPO

ECHA zveřejnila dokument Q&A, obsahující dotazy a odpovědi pro účel podpory předkládání důkazů a informací ohledně použití olova ve střelivu v jakémkoliv terénu i mimo mokřady a v rybářském olůvku. Na internetových stánkách ECHA byl zveřejněn dokument Q&A, který byl vytvořen na základě dotazů, které ECHA obdržela během online informačního setkání účastníků dne 10. října 2019. Účelem tohoto setkání bylo pomoci různým zúčastněným stranám (společnostem, obchodním sdružením, loveckým, rybářským nebo sportovním střeleckým organizacím, vědeckým orgánům) při zasílání vědeckých informací týkajících se možného omezení používání olova při střelbě v terénu i mimo mokřady, v kulkách a rybářském olůvku. Uvedené téma bylo navíc přidáno na stránku obsahující nejžhavější vědecká témata a brzy bude k dispozici ve 23 jazycích EU. Výzva ECHA k předložení důkazů potrvá pro zúčastněné strany do 16. prosince 2019.

DALŠÍ INFORMACE:

Dokument Q&A

Nejžhavější vědecká témata

Předložení komentářů

Zdroj: MPO

Busty premiéra Andreje Babiše, vicepremiéra Jana Hamáčka a ministra životního prostředí Richarda Brabce v kontejneru s odpadem představuje instalace, kterou dnes na Strossmayerově náměstí v Praze odhalili ekologové z Hnutí Duha. Má podnítit vládu, aby při úterním projednávání podpořila ekologickou variantu zákona o odpadech, uvedli zástupci organizace.

Současný návrh zákona sice zavádí postupné zvyšování poplatku za skládkování využitelného odpadu, zároveň ale povoluje jeho skládkování až do roku 2030. Právě to Hnutí Duha kritizuje.

Ivo Kropáček, expert na odpady a člen Hnutí Duha, dnes uvedl, že je možné ukončit skládkování recyklovatelného odpadu již v roce 2024. "Okolní státy to umí, technologie k tomu jsou k dispozici," řekl. Česko podle jeho slov už 20 let neplní evropskou směrnici o omezení skládkování odpadu a Babiš s ministry a ministryněmi budou v úterý stát před "historickou" volbou, zda se přikloní k dalšímu skládkování či k recyklaci.

Ředitelka Hnutí Duha Anna Kárníková pak upozornila, že instalace je i součástí apelu na občany, aby tlačili na politiky v prosazení jiné verze zákona.

Kontejner s bustami politiků bude v této podobě před kostelem svatého Antonína Paduánského jen necelý jeden den. Až do 18. listopadu má ale na stejném místě zůstat menší verze instalace. Jak konkrétně bude vypadat, dnes Kárníková nesdělila.

Skládkovací poplatek má podle současného návrhu zákona ze současných 500 korun za tunu využitelného odpadu v roce 2030 vzrůst až na 1850 korun. Návrh také počítá s motivační třídící slevou například podle systému "Zaplať, kolik vyhodíš."

Schválení čtyř nových odpadových zákonů v říjnu vládě doporučila legislativní rada. Ministerstvo životního prostředí se už dříve vyjádřilo, že se jimi Česko posune k modernímu zacházení z odpady.