Precizní zemědělství je aktuálně skloňované u většiny zemědělců a je jedním z nejvýznamnějších trendů tohoto sektoru. Podle analýzy ÚZEI (Ústavu zemědělské ekonomiky a informací) již 30 % českých zemědělských subjektů využívá alespoň nějakou technologii precizního zemědělství.

Z celkového počtu 1 884 zemědělských subjektů, které se věnovala analýza ÚZEI, jich 567 (30 % subjektů) uvedlo, že využívají alespoň nějakou technologii precizního zemědělství.  Mezi zemědělskými subjekty v ČR jsou nejvíce rozšířeny technologie z kategorie navádění a řízení soustav, které využívá 23 % respondentů.  Mezi těmi, kteří využívají precizní zemědělství, pak tyto technologie využívá 76 % respondentů. Variabilní aplikace hnojiv využívá 8 % respondentů (27 % z uživatelů precizního zemědělství) a variabilní aplikace přípravků na ochranu rostlin využívají 3 % respondentů (10 % z uživatelů precizního zemědělství). Zpracování půdy a zakládaní porostu zastupuje 9 % respondentů (30 % těch z uživatelů precizního zemědělství). S drony pracují 3 % respondentů (10,5 % uživatelů precizního zemědělství) a s roboty 0,4 % respondentů (1,5 % uživatelů precizního zemědělství).

Konkrétně je nejvíce zastoupeno navigování a automatizace při řízení strojů (20 % respondentů; 63 % výměry všech respondentů). Druhou nejvyužívanější technologií je sekční kontrola záběru, kterou 16 % respondentů obhospodařuje 59 % veškeré své výměry. Na třetí příčce je využívání variabilních aplikací dusíkatých hnojiv, která používá 7 % respondentů na 21 % jejich výměry.

• 34 % respondentů plánuje v následujících 2-3 letech zavést nějakou technologii precizního zemědělství nebo zavést jiný, prozatím méně rozšířený, způsob hospodaření

• Nejčastěji se jedná o zavedení navigace a automatizace řízení strojů (50 %), variabilní aplikace minerálních hnojiv (27 %) a omezené zpracování půdy (26 %)

Technologie navádění a řízení soustav využívá 427 zemědělských subjektů, tedy 22,7 %. Z celkového počtu respondentů, kteří́ využívají technologie precizního zemědělství́ využívá jednu nebo více technologií v této kategorii 75,3 % podniků.

Nejvíce zastoupenou technologií mezi respondenty jsou navigace a automatizace při řízení strojů (20 %, z čehož nejčastěji využívaným je autopilot s přesností +/- 5 cm) a sekční kontrola záběru (16 %, z čehož nejčastěji využívanou technologií je postřik po sekcích a rozmetadla minerálních hnojiv). Obě technologie jsou využívány asi na 60 % veškeré půdy všech respondentů šetření. Na 25 % výměry je pak využívána optimalizace trajektorií pojezdů

Celkem 34 % respondentů plánuje v následujících 2-3 letech zavést nějakou technologii precizního zemědělství nebo zavést jiný, prozatím méně rozšířený, způsob hospodaření. Nejčastěji se jedná o právě zavedení navigace a automatizace řízení strojů (50 %), variabilní aplikace minerálních hnojiv (27 %) a omezené zpracování půdy (26 %).

 

Návrh vyhlášky je předkládán k provedení zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů, a to v návaznosti na zákon č.183/2024 Sb., kterým se mění zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, konkrétně za účelem naplnění zmocnění daného ustanovením § 22 odst. 1 písm. h) zákona. Novelou bylo ustanovení § 22 odst. 1 písm. h) zákona rozšířeno o zmocnění ke stanovení náležitostí pedologického průzkumu.

Hlavním cílem návrhu je stanovení požadavků na pedologický průzkum. Návrh dále obsahuje:

• změny vyhlášky v návaznosti na novelu zákona, jedná se zejména o doplnění přírodě blízké rekultivace těžbou narušeného území do specifikace plánu rekultivace,

• změny převážně legislativně technického charakteru, a to v návaznosti na změny v dalších právních předpisech zejména v oblasti stavebního práva.

• Materiál

• Důvodová-zpráva

• Platné-znění

MPO informujeme, že konsolidované znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU ze dne 24. listopadu 2010 ve znění směrnice 2024/1785 o průmyslových emisích a emisích z chovů hospodářských zvířat (integrovaná prevence a omezování znečištění) je nyní k dispozici v systému EUR-Lex. Česká verze je ke stažení níže.

Dokument ke stažení:

Konsolidované znění směrnice IED [pdf, 2060 kB]

Výpočet aktuální hodnoty emisního faktoru CO2 z hrubé výroby elektřiny je proveden na základě následující metodiky: Primární energie fosilních paliv v daném roce vsazených (podle jednotlivých paliv) na hrubou výrobu elektřiny je násobena specifickými emisními faktory pro daná paliva (případně pro paliva příbuzná). Výsledná sumární hodnota je vydělena celkovou hrubou výrobou elektřiny v ČR. Emisní faktory CO2 ze spalování fosilních paliv ve výpočtu vycházejí z metodiky IPCC 2006 a národních emisních faktorů. Ve výpočtu jsou OZE uvažovány jako CO2 neutrální, tedy s nulovými emisemi. Jedná se o výpočet na základě podkladových dat Souhrnné energetické bilance ČR.

Hodnota emisního faktoru CO2 z hrubé výroby elektřiny vypočítané na základě této metodiky, není totožná s hodnotou uvedenou v Příloze č. 8 k vyhlášce č. 140/2021, o energetickém auditu. V této vyhlášce je hodnota emisního faktoru CO2 stanovena k určitém účelu (prosazování státní politiky) a vztahuje se ke hrubé výrobě elektřiny z fosilních zdrojů. Její hodnota byla fixně stanovena na 0,86 t CO2/MWh.

Tam kde to metodika vyžaduje, se používá hodnota emisního faktoru CO2 vypočtená z tzv. „Zbytkového energetického mixu“ sestaveného na základě metodiky AIB a publikovaného OTE. Ten představuje celkovou roční skladbu zdrojů energie při spotřebě elektřiny v České republice, kromě podílu pokrytého uplatněnými zárukami původu. Oproti energetickému mixu hrubé výroby elektřiny se tak mění podíl OZE a to z 14,5 % na 6,4 % podle metodiky AIB (rok 2023). Tomuto mixu pro rok 2023 odpovídá hodnota 0,66 t CO2/MWh.

Švédsko zruší ekologickou daň, kterou od roku 2018 vybírá z letů, které začínají v této zemi. Podle agentury Reuters to oznámili zástupci vlády a provládní strany Švédští demokraté. Podle nich zrušení daně posílí konkurenceschopnost švédských leteckých dopravců a letišť. Ekologickou daň zavedla v roce 2018 tehdejší středolevicová vláda. Platí ji letecké společnosti z letů, které startují ze Švédska. Daň se vybírá za cestujícího na palubě letu a sazba se odvíjí od vzdálenosti. Více ZDE

Současná praxe kolem reklamních letáků zásadně zatěžuje odpadové hospodářství obcí a zároveň nevyhovuje velké části spotřebitelů. Proto je potřeba narovnat podmínky pro zadavatele i distributory tak, aby každý platil spravedlivě část svých nákladů na recyklaci a svoz, které dnes platí výhradně obce. Zároveň je ale potřeba hledat cesty, jak reklamní letáky dostat k těm, kteří je chtějí a neobtěžovat tím ostatní. Rada seniorů i Ministerstvo životního prostředí tak považují za důležité změnit nastavený systém distribuce papírových letáků.

„Snahou ministerstva je narovnat současný nevyvážený systém, kdy za odvoz a recyklaci reklamních letáků platí obce a nikoliv ti, kteří je dostávají na trh. Podle nedávného průzkumu agentury IPSOS si téměř 70 % občanů myslí, že by za distribuci letáků neměli platit obce nebo občané, ale distributoři a zadavatelé reklamy. Považujeme za správné, aby každý výrobce obalu a výrobku za recyklaci zaplatil tak, jako je to například u mobilních telefonů nebo pneumatik. Férovou cenu za letáky by měli platit distributoři a musí pokrýt skutečné náklady na jejich odvoz a zpracování. V žádném případě se ale nejedná o zákaz letáků. Pokud dokážeme zacílit distribuci tak, aby se letáky dostávaly k těm, kdo je chtějí a nechodily do schránek lidem, kteří je jen vezmou a hned vyhodí, dokážeme snížit i celkové množství letáků. Díky tomu se k seniorům dostanou informace v té podobě, na kterou jsou zvyklí, a zároveň se sníží celkové množství odpadů,“ vysvětluje ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL) a doplnil: „Účinnost recyklačního poplatku bude nastavena takovým způsobem, aby měli producenti dostatek času se na změnu připravit.”

„Bezmála polovina seniorů je offline, to znamená, že se v digitálním světě nepohybují a využívání slevových reklamních letáků v papírové podobě je pro ně zásadní. Z průzkumu, který jsme si nechali zpracovat agenturou Nielsen vyplývá, že papírové letáky jsou důležité pro 77 % seniorských domácností. Rozumíme, argumentaci ministerstva, ale faktem je, že senioři se začali ozývat s obavami, že je to snaha letáky přesunout do digitálního prostředí a oni o ně přijdou. Oceňujeme, že pan ministr vyslechl naše argumenty a ujistil, že snahou není likvidace, ale optimalizace počtu tištěných letáků. Shodli jsme se na tom, že papírové reklamní by se ideálně měly dostávat tam, kde jsou chtěné,“ říká předsedkyně Rady seniorů Lenka Desatová.

400 nevyžádaných letáků na domácnost ročně

Ministerstvo životního prostředí si nechalo zpracovat průzkum veřejného mínění u agentury Ipsos. Podle něj dostávají letáky téměř tři čtvrtiny domácností, přibližně čtvrtina lidí považuje tištěné letáky za obtěžující. Necelá pětina Čechů přitom na schránku umístila upozornění, že o ně nemá zájem. Více než 80 % lidí souhlasí, že by letáky měly cíleně chodit do schránek jen těm, kteří o ně mají zájem.

„Každá domácnost v Česku dostane ročně až 400 nevyžádaných letáků, které v řadě případů končí rovnou v kontejnerech na papír. To je praxe, kterou chceme opustit, a tomu má právě pomoct příspěvek na nakládání s odpady. Z dat mimo jiné vyplývá, že problém s vysokou nadprodukcí letákového odpadu je především jeho plošnost a neschopnost letáky efektivně cílit. Zde vidíme největší prostor pro zlepšení jak pro zadavatele a distributory, tak v konečném důsledku především pro občany, kteří nevyžádanou reklamu platí,“ dodává David Surý, vrchní ředitel sekce ochrany životního prostředí.

Ministerstvo životního prostředí navrhuje zavedení recyklačního poplatku za tištěné letáky v novele zákona o obalech. Produkce letáků je v ČR stabilně okolo 4 miliard kusů ročně (zhruba 20 000 tun ročně), které končí v lepším případě v tříděném sběru, nebo jako smetí na ulici. V každém případě se se o ně někdo musí postarat a zajistit správné nakládání s těmito odpady, což v současnosti dělají obce na své náklady. To by se mělo změnit právě díky zavedení recyklačního poplatku. S rozšířením recyklačních poplatků dle výzkumu MŽP souhlasí téměř 60 % obyvatel.

S narovnáním podmínek u původců odpadů souhlasí i Svaz měst a obcí. „Obce dlouhodobě požadují, aby producenti platili za recyklaci, což se dnes neděje a doplácí na to obecní rozpočty. Proto bylo i naší iniciativou tento recyklační poplatek zavést a nastavit podmínky způsobem: kdo vyprodukuje, ať nese svůj díl odpovědnosti za vznik odpadu,“ říká předseda Svazu měst a obcí František Lukl.

Pro obce by zavedení tohoto „recyklačního“ poplatku mělo znamenat, že získají finanční prostředky, které budou sloužit k úhradě jejich nákladů spojených s provozem systému nakládání s odpady, v němž odpadní letáky končí.

Novela nijak nezakazuje výrobu reklamních letáků nebo neomezuje jejich distribuci, ale snaží se narovnat negativní dopady, zejména finanční, které letáky představují pro navyšování objemu odpadů.

Připravovaná novela bude účinná nejdříve v roce 2025, do té doby mají producenti letáků dostatek času na řešení cíleného směřovaní letáků zvláště pro seniory, kteří nevyužívají online prostředí ve svém počítači nebo telefonu.

Změny, které čekají původce odpadů od 1. 1. 2025, kdy vstoupí v platnost nová vyhláška. Opravdu 6 katalogových čísel v odpadech nestačí? Nepřekračuji ohlašovací limity, ale přesto budu muset podat roční hlášení o odpadech? Co mnozí původci často opomíjí, i když to platí už nyní? Dokáže mi pomoci informační systém ENVITA při hlídání partnerů? A mnoho dalšího nabízí nový díl podcastu INIVOR. Podcast si můžete pustit níže nebo přímo na Youtube. Více informací o podcastu na webu https://www.inisoft.cz/inivor.

Související:

• INIVOR díl šestý: Nakládání s odpady – povinnosti původce
• INIVOR díl pátý: Audit v oblasti ochrany životního prostředí
• INIVOR díl čtvrtý: ENVITA Obec
• INIVOR díl třetí: Povinnosti měst a obcí v odpadovém hospodářství
• INIVOR díl druhý: Kontroly v oblasti odpadů
• INIVOR díl první: V legislativě už nemusíte plavat, svezte se na našem INIVORU

Hlavním městem vlastněná společnost Pražské služby (PSAS) začne s přípravou přestavby bioplynové stanice v Chrástu u Poříčan na Nymbursku, kterou magistrát koupil před dvěma lety. Cílem úprav za 278 milionů korun je, aby stanice zvládla kromě rostlinného zpracovat i živočišný odpad a město do ní mohlo svážet zbytky z restaurací a jídelen. Přestavba by podle harmonogramu měla včetně projekčních prací zabrat do spuštění zkušebního provozu zhruba tři roky. Stanici, která vyrábí ze zemědělských odpadů využitelný biometan, koupilo město v létě roku 2022 za 159,2 milionu korun již se záměrem ji upravit na zpracování živočišného odpadu. PSAS na základě dnešního rozhodnutí radních začnou s přípravou projektové dokumentace. Souběžně bude město připravovat systém svozu gastroodpadu. V minulosti chtěla firma na přestavbu získat evropskou dotaci, podle náměstkyně primátora Jany Komrskové (Piráti) to však nakonec nepůjde a město bude muset investici zaplatit samo. Více zDE

Příprava tohoto dokumentu je jednou z reforem, respektive jedním z milníků, podmiňujících čerpání finančních prostředků z Národního plánu obnovy, konkrétně komponenty 2.3, která je dílčím způsobem zaměřena na modernizacemi rozvodů tepelné energie. Cílem tohoto dokument je blíže popsat současný stav v oblasti dálkového vytápění v ČR, dále uvést přijaté a připravované politiky a opatření v této oblasti a související očekávanou transformaci tohoto sektoru. Tento dokument by měl tedy sloužit pro nasměrování investic, a to nejenom v rámci souvisejících komponent Národního plánu obnovy.

Dokument ke stažení:

Posouzení dekarbonizace dálkového vytápění v Česku [pdf, 1558 kB]

Počátkem letošního roku bylo v Národní databázi brownfieldů evidováno v ČR celkem 4 349 těchto nevyužívaných, zanedbaných a v některých případech i kontaminovaných nemovitostí (území, areálů, pozemků či objektů). Na projekty regenerace brownfieldů pro podnikatelské využití poskytlo Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) ze státního rozpočtu a prostředků EU v letech 2018 až 2023 celkem 5,06 mld. Kč a podpořilo celkem 415 projektů. Jak ukázala kontrola NKÚ, podpora sice vedla ke snížení počtu brownfieldů v ČR, ne však v takovém rozsahu, jak MPO původně plánovalo. Ministerstvu průmyslu a obchodu se v kontrolovaném období let 2018 až 2023 podařilo podpořit regeneraci necelé desetiny evidovaných brownfieldů.

Z pěti kontrolovaných programů podpory financovalo MPO tři programy z peněžních prostředků státu a dva z prostředků EU. Podporu mohly získat obce a kraje, ale i podnikatelé. Obce a kraje však neměly na rozdíl od podnikatelů o podporu příliš velký zájem.

Největší zájem projevili podnikatelé o dotace z evropského programu „Nemovitosti OPPIK“ (operační program Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost). Podnikatelské subjekty podaly celkem 1 601 žádostí o dotaci. MPO schválilo dotace 357 projektům a do konce roku 2023 na ně vyplatilo celkem 4,2 mld. Kč. Cílem tohoto programu, který přispěl ke snížení počtu brownfieldů, bylo usnadňovat malým a středním podnikatelům modernizaci zastaralých, prostorově a technicky nevyhovujících budov nebo je nahradit novými budovami určenými pro podnikání. To mělo vést k zachování či zvýšení zaměstnanosti v regionu, ke zlepšení pracovních podmínek zaměstnanců nebo životního prostředí.

Kromě dotace umožňoval tento program podpořit projekty také formou finančního nástroje (např. úvěry, garance nebo kapitálové investice). Na rozdíl od dotace jde o vratnou podporu, kdy se prostředky vrací zpět do systému a mohou být opakovaně využity. MPO tímto způsobem – formou zvýhodněného úvěru – podpořilo čtyři projekty částkou 118 mil. Kč. Na poskytnutí finančního nástroje se vedle MPO podílely další dva subjekty – správce a finanční zprostředkovatel*. Kontroloři NKÚ zjistili, že těmto subjektům byly zatím vyplaceny odměny ve výši 31,4 mil. Kč, tedy téměř 27 % z poskytnuté podpory.

U výdajů spojených s odměnou pro finančního zprostředkovatele upozorňuje NKÚ na riziko nehospodárnosti, neboť do konce roku 2023 mu byla počítána odměna z částky vyšší, než jakou skutečně spravoval. Na odměně inkasoval 23,3 mil. Kč. Finanční vypořádání včetně přepočtení výše odměny je plánováno na rok 2028. Podle NKÚ je nezbytné, aby MPO trvalo na tom, že při přepočtu odměny pro finančního zprostředkovatele bude správce vycházet ze skutečně vyplacených příspěvků.

Dokument ke stažení:

Kontrolní závěr z kontrolní akce NKÚ č. 23/16 (pdf, 517 kB)

V Česku chybí pokročilé nástroje, jak se efektivně poučit ze závažných havárií. Vědci z Mendelovy univerzity v Brně a Vysokého učení technického v Brně se proto v novém projektu zaměřili na návrh komplexního systému, který by podnikům a dalším zainteresovaným subjektům umožnil snáze komunikovat zkušenosti ze závažných havárií s účastí nebezpečné chemické látky nebo směsi.

Závažné havárie jsou mimořádné události – například úniky, požáry či výbuchy – které vznikají v objektech, kde se vyrábějí, používají nebo skladují nebezpečné látky. Tyto havárie pak mohou vést k vážnému ohrožení životů a zdraví lidí, hospodářských zvířat nebo životního prostředí.

„Podniky mají ze zákona povinnost se při přípravě nové bezpečnostní zprávy poučit z minulých událostí, které nastaly v jiných firmách. Chybí nám ale platforma, kde by mohly informace získávat, případně i sdílet,“ přibližuje vedoucí výzkumu Petr Trávníček z Agronomické fakulty MENDELU.

Propojení se týká zhruba 200 podniků, hasičů, policistů, České inspekce životního prostředí, Státní inspekce práce, krajských hygienických stanic, Ministerstva životního prostředí, Českého báňského úřadu a řady dalších úřadů, ale také českých univerzit.

V rámci projektu vědci monitorovali situaci ve vybraných podnicích, informace zjišťovali také prostřednictvím dotazníkových šetření. Na základě získaných dat o současném stavu pak do konce letošního roku plánují zpracovat komplexní systém, který by mohlo využít Ministerstvo životního prostředí. „Navrhneme variantní řešení – bude záležet na ministerstvu, jak celý systém nakonec nastaví,“ říká Trávníček.

Inspiraci vědci hledají například ve Francii, Německu nebo Velké Británii, kde podobné systémy pro efektivní sdílení informací o závažných haváriích fungují. „Například Francouzi vytvořili velmi otevřený webový portál, kam se informace o haváriích a způsob poučení se z nich zaznamenávají. Každé dva roky také pořádají velké setkání, kam se sjíždějí odborníci z celé Evropy a sdílejí zkušenosti,“ popisuje expert MENDELU.

Jedním z výstupů projektu je odborný workshop, který se uskuteční 10. září v Brně. „Ke společné diskuzi se sejdou zástupci České inspekce životního prostředí, krajských úřadů i dalších institucí a průmyslu,“ říká Trávníček.

Projekt SAFE-BASE končí v závěru letošního roku. Od jara na něj ale částečně navazuje nový výzkum zaměřený na rizika spojená se stárnutím ve firmách. „Druhů stárnutí je celá řada. Stárnou technologie, stárnou technická zařízení nebo třeba i znalosti. Představte si situaci, kdy ve firmě máte nastavené pracovní postupy, v průběhu času se však vyvinou nové a bezpečnější postupy, vašemu podniku ale tyto informace chybí. Stárnou také vaši zaměstnanci a vy potřebujete, aby znalosti předali mladším spolupracovníkům,“ vyjmenovává Trávníček.

V západní Evropě je běžné, že inspekční orgány stav stárnutí ve firmách prověřují – v Česku ale nástroje chybí. „Cílem našeho výzkumu je proto navrhnout a otestovat konkrétní metodiku, podle které by Česká inspekce životního prostředí mohla podniky kontrolovat,“ vysvětluje Trávníček. Podklady chtějí vědci získat diskuzí se zainteresovanými subjekty, které propojili v rámci předchozího projektu, inspirovat se ale budou také v zahraničí – využijí například systém používaný v Itálii.

Projekt SAFE-AGEING potrvá do roku 2026. Stejně jako v předchozím případě na něm vědci z Agronomické fakulty MENDELU pracují spolu s kolegy z Fakulty strojního inženýrství VUT.

Propojení Dyje a Dunaje v okolí česko-rakouské hranice má pomoci hlavně s klimatickou změnou a suchem. Debaty o tom začaly vloni, teď nechávají česká ministerstva zemědělství a životního prostředí zpracovat dvě studie. Ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL) ale upozornil, že by se nejednalo o megalomanskou stavbu jako kdysi plánovaný kanál Dunaj-Odra-Labe. Kanál by v případě Dyje a Dunaje měřil 60 až 70 kilometrů. Celý projekt je ale stále na začátku. Vodohospodářství na jižní Moravě už několik let zkoumají vědci z nejen z řad hydrologie. Více ZDE

Zavedení systému záloh na nápojové obaly podporuje 76 % české populace, jak potvrdil doposud největší průzkum na toto téma, který v červnu na vzorku 4 247 Čechů realizovala agentura Ipsos . I podle evropské legislativy ČR potřebuje zavést systém nakládání s nápojovými obaly, který zajistí jejich opakovanou recyklaci zpátky do nových obalů. Návrh zákona, který zajistí zavedení zálohového systému v Česku, bude v následujících týdnech projednávat vláda. To se nelíbí zástupcům především odpadového byznysu, který v současném nepříliš funkčním systému třídění dobře prosperuje. Cíleně proto šíří nepravdivé informace o systému záloh. Ty přitom dobře fungují už v 16 evropských státech. 10 nejčastějších mýtů kolem zálohování. Jaká je realita?

Mýtus: Češi třídí svědomitě i bez povinného zálohování, jsme v třídění nejlepší.

Skutečnost: Češi ve velké míře třídí plasty zodpovědně, u plastových lahví v ČR byla v roce 2023 míra sběru na úrovni 75 %, nicméně dlouhodobě stagnuje. U plechovek je navíc i míra sběru žalostně nízká a třídění zde vesměs nefunguje. Česká republika sesbírá pouze 30 % nápojových plechovek, zbytek končí v komunálním odpadu. Pro sběr plechovek si musela u Evropské komise vyjednat výjimku, protože cíle sběru 50 % v roce 2025 stanoveného pro všechny členské země EU nemá šanci dosáhnout. Ve veřejném prostoru se objevily informace o sběru 67 % kovových obalů, nicméně hliník, z něhož jsou nápojové plechovky vyráběny, se eviduje samostatně a u něj je míra sběru pouhých 30 %.

Ani sběr tří čtvrtin plastových lahví přitom ještě neznamená, že byly zrecyklované. Třídění totiž není to samé, co recyklace. Z toho, co se vytřídí, se recykluje pouze část a běžnou praxí dnes je, že vysbíraný materiál včetně nápojových obalů končí ve velké míře ve spalovnách nebo na skládkách. Žádná tuzemská plechovka u nás neskoční v nové plechovce, z lahví pouze velmi malá část, podle odhadů MŽP je to zhruba 17 %. Pro sběr plechovek nyní ve velké části země neexistuje infrastruktura a plasty ze žlutých kontejnerů v drtivé většině skončí na ručních třídičkách, které jsou málo efektivní a materiál je pro další využití často kontaminován.

Mýtus: Systém záloh ničemu nepomůže, má negativní dopad na životní prostředí.

Skutečnost: Systémy záloh jsou jednoznačně jedinou cestou, jak vybírat 90 % obalů k recyklaci, a především jak uzavřít materiálovou smyčku. Dobře nastavený zálohový systém je klíčem k tomu, aby z lahve vznikla lahev a z plechovky nová plechovka. Opětovným využíváním materiálů do nových PET lahví a plechovek zabráníme plýtvání přírodními zdroji, až o 95 % snížíme spotřebu energie a až o 80 % uhlíkovou stopu těchto obalů. Již 16 evropských zemí díky zálohovému systému dosahuje u nápojových obalů míry sběru v průměru kolem 90 % a díky čistotě vysbíraného materiálu také vysokou míru jejich následné recyklace.

Záloha pomáhá v boji s litteringem. Víme to například ze zkušenosti na Slovensku, kde už po roce fungováni zálohového systému pohozené plechovky a PET lahve z přírody a veřejného prostranství téměř zmizely. Vnímají to i samotní Slováci. Více než 92 % Slováků potvrdilo, že systém záloh pomohl snížit počet PET lahví a plechovek pohozených v přírodě. Jasně to ukazují také data společnosti ENVI-PAK – zatímco před zavedením záloh tvořily ve vysbíraném odpadu plechovky 20,5 % a PET lahve 15 %, do roka se toto procento snížilo na pouhých 2,2 % u plechovek a 3,2 % u PET lahví.

Také další zahraniční zkušenosti potvrzují, že zálohy pomáhají zatočit s odpadem pohozeným ve volné přírodě. V Německu před zavedením plošného zálohového systému tvořili v roce 1998 nápojové obaly zhruba jednu pětinu z celkového objemu pohozených odpadků v okolí. V roce 2002 bylo v přírodě odhozeno 1 až 2 miliardy nápojových obalů. Po zavedení záloh se littering nápojových obalů snížil téměř na nulu.  S tím, jak zálohový systém pomohl snížit pohozené nápojové obaly v přírodě, jsou spokojeni také v Litvě. V průzkumu z roku 2018 tuto pozitivní zkušenost potvrdilo 95 % respondentů.   Pozitivní dopady zavedení záloh na littering potvrzuje i zkušenost z Estonska, které na systém přešlo v roce 2005.  Estonci v roce 2003 analyzovali složení odhozených odpadků podél silnic. Nápojové obaly tvořily až 80 % sesbíraného odpadu, přičemž PET lahve a plechovky z nich tvořily největší část. Po zavedení záloh podíl nápojových obalů v odhozeném odpadu podél silnic klesl pod 10 %.

Mýtus: Vzniknou paralelní systémy a třídění přestane fungovat, bude jezdit dvakrát více aut.

Skutečnost: Současný systém sběru bude fungovat dál. Zmizí pouze PET láhve ze žlutých kontejnerů, jiný plast se do nich bude vyhazovat dál. Objem plastů ve žlutých kontejnerech tak poklesne až o třetinu, což povede ke snížení množství svozů. Zálohy budou motivovat odpadáře k lepšímu třídění a recyklaci plastu, který se nyní netřídí a končí ve spalovnách a na skládkách. Stačí se podívat do evropských zálohujících systémů. Nikde po zavedení záloh nedošlo k narušení třídění či jeho zdražení. Naopak zvýšil se sběr a recyklace i jiných plastových materiálů. Na Slovensku se například dnes již využívají a dále recyklují plastové kelímky od jogurtu, které u nás stále končí na skládce nebo ve spalovně, a to navzdory tomu, že je Češi poctivě třídí a řada z nich dokonce doma, zcela zbytečně, i oplachuje.  

Logistika v zálohovém systému nebude duplicitní, spíše se sem přesune část svozů ze stávajícího systému třídění. Zálohový systém bude navíc mnohem efektivnější – svážet obaly z předpokládaných 11 tisíc sběrných míst znamená mnohem méně naježděných kilometrů než svoz ze stávajících více než 100 tisíc žlutých kontejnerů.

Mýtus: Zálohový systém je 7x dražší než sběr a třídění PET lahví.

Skutečnost: Zálohový systém na rozdíl od toho stávajícího nebude z veřejných rozpočtů požadovat ani korunu. Systém spolufinancují výrobci nápojů, výtěžek z prodeje vysbíraného materiálu na jeho další recyklaci do nových lahví a plechovek a nevrácené zálohy. Prvotní investici realizují obchodníci, kterým tuto investici i provozní náklady kompenzuje správce prostřednictvím manipulačního poplatku. Oproti tomu stávající systém třídění a sběru je do velké míry financován z veřejných zdrojů, ať už v podobě investičních dotací ze státního rozpočtu či evropských fondů nebo v podobě dotací na jeho provoz z rozpočtů obcí a měst. Zálohový systém nikde v Evropě nevedl ke zdražení nápojů, a i poplatky pro výrobce jsou srovnatelné s předchozím stavem. Zálohy plně využívají hodnoty vysbíraného materiálu, jehož prodej pomáhá financovat provoz.

V situaci, kdy nyní systém třídění představuje reálnou zátěž pro veřejné rozpočty a zálohový systém je zcela samofinancovatelný bez veřejné podpory, je diskuze o nákladech na svoz jedné lahve zcela irelevantní. Například Slovensku Správce zálohového systému nedostal od státu ani od obcí jediné Euro, ani občané neplatí za nápoje kvůli zálohám více než předtím.

Mýtus: Lidem by zálohování vzalo peníze z peněženek. Dopad je spočítán na cca 250–300 Kč na člena rodiny za rok.

Skutečnost: Tohle je jedna z mnoha lží, která odpůrci nikdy nedoložili žádnou studií. Ani společnost CETA (Centrum ekonomických a tržních analýz), ani společnost Eko-kom nikdy takto vysoké dopady na občana nespočítaly. Zavedení povinného zálohování nebude mít na spotřebitele jiný dopad než zaplacení zálohy a nutnost vrátit obal v prodejně, aby zálohu dostal zpět. Výrobci nápojů nechtějí přenášet náklady za vznik a fungování zálohového systému na spotřebitele. Ke zvýšení spotřebitelských cen v souvislosti se zavedením zálohování doposud nedošlo v žádné ze 16 zálohujících evropských zemích.

Systém je zcela samofinancovatelný, plně využívá hodnoty vysbíraného materiálu, jehož prodej pomáhá financovat provoz, a nevyžaduje ani nikdy nevyžadoval žádné příspěvky ani dotace z veřejných zdrojů. To už nelze říct o stávajícím systému třídění, na nějž obce v Česku ve velkém doplácí.

Mýtus: Systém je nepohodlný pro spotřebitele – místo současným cca 180 tisíců kontejnerových sběrných míst budou vracet do pouhých 11 sběrných míst v obchodech.

Skutečnost: Na rozdíl od žlutých kontejnerů se u zálohového systému nepředpokládá, že lidé budou jezdit do obchodu pouze pro vrácení lahví. Jednoduše nápojové obaly vrátí během svého nákupu. Pro spotřebitele to nebude velká změna, protože jsou zvyklí na systém vratných skleněných lahví, v kterém nyní vrací až 98 % skleněných lahví. Pouze začnou navíc vracet také PET lahve a plechovky. Za každý nápoj zaplatí zálohu a když se jim doma nashromáždí více vypitých nápojů, obaly vrátí v obchodě a dostanou za ně zálohu zpět. Podle aktuálního návrhu systém nabídne lidem širokou a dobře dostupnou sběrnou síť s více než 11 000 místy pro vrácení zálohovaných obalů. Jako správně řešení to vnímají sami spotřebitelé. Obchod či benzínová pumpa je přirozeným místem vracení a jako logické řešení to v průzkumu potvrdili i Češi, kteří zavedení záloh dlouhodobě podporují. 76 procent Čechů je pro zavedení systému záloh, vysokou podporu má zálohování ve všech krajích České republiky.

Mýtus: Zálohový systém je výhodný pouze pro nápojáře, kteří se dostanou zdarma k materiálu a budou vydělávat na nevrácených zálohách.

Skutečnost: Výrobci se díky zálohovému systému nedostanou k materiálu zadarmo, naopak budou si jej odkupovat za tržní ceny v takovém objemu, jaký uvedli na trh a s ohledem na míru vysbíraného materiálu. Navíc v rámci cirkularity takto odkoupený materiál budou mít povinnost používat zpět v obalech uváděných na trh. Zbylý materiál bude operátor prodávat volně na trhu, opět s cílem zajistit recyklaci do nových obalů. Rozumíme, že odpadový byznys hájí status quo, protože v současném nepříliš funkčním systému dobře prosperuje a využívá z celého odpadu jen některé materiály – PET, které jsou pro odpadový byznys snáze zpracovatelné než jiný odpad. O zbytek se nezajímá a navzdory skvělému třídění a investované námaze ze strany Čechů jej klidně nechává posílat na skládku nebo do spalovny. Navíc prodává materiál, který jak sám tvrdí, patří obcím, přičemž obce z výnosů vidí maximálně drobnou slevu na svoz a třídění a veškeré příjmy si rozdělí třídící linky.

Peníze z nevrácených záloh či prodeje materiálu nebudou ziskem nápojového průmyslu. Nevrácené zálohy slouží k investicím na rozvoj systému a zlepšení komfortu pro spotřebitele, navíc si zálohy mohou spotřebitelé kdykoli vybrat oproti vrácenému obalu. Producenti budou mít podle dostupných informací právo na odkup takového množství materiálu, které uvedli na trh. Ale odkoupí si ho za tržní ceny s povinností využít je pro výrobu nových lahví a plechovek.

Mýtus: Venkovské prodejny přijdou o zákazníky.

Skutečnost: Zálohový systém může být výhodou i pro malé obchodníky. Spotřebitelům nabídnou službu navíc, což může vést k podpoře prodeje a stabilizovat jejich návštěvnost. Pokud spotřebitel přijde do prodejny vrátit lahve, většinou tam také nakoupí. Potvrzuje to zkušenost ze Slovenska i dalších zemí.  Především v malých obcích spotřebitelé budou chtít vracet nápojové obaly ve svém blízkém obchodě, a ne jezdit do vzdálených míst. Zapojení co nejvíce malých provozů je důležité pro spotřebitele i samotné obchodníky. A protože zálohový systém bude kombinovat ruční a automatickou formu sběru PET lahví a plechovek, právě malí obchodníci mohou využít možnosti ručního sběru nápojových obalů s pomocí čtečky. Také pro skladování zálohovaných obalů existují řešení o velikosti do 1 m2, stačí se podívat na zahraniční zkušenost, kde bez problémy fungují i malé prodejny.

Mýtus: Města a obce, které jsou vlastníky PET, přijdou o příjmy z prodeje tohoto materiálu. 

Skutečnost: Jak to, že když vysbírané lahve patří obcím, obchodují s nimi třídící linky? Obce přeci odpadovým firmám vysbíraný materiál neprodávají, právě naopak, ještě za něj platí. A přinejlepším dostanou za vytříděné PET lahve malou slevu na poplatku.

Obce za svoz a třídění PET lahví platí navzdory tomu, že hodnota vysbíraných PET lahví by tyto náklady hravě pokryla. Podle studie CETA  jsou příjmy z prodeje druhotných surovin pro rozpočty obcí zanedbatelné, pokryjí pouhých 21 Kč na občana z celkových nákladů 1064 Kč na občana, které obce vynakládají za odpadové hospodářství. Podle analýzy veškeré poplatky obcí a Ekokomu třídícím linkám spojené s tříděním PET lahví představují pro třídící linky čistý zisk. Hodnota materiálu pokryje náklady spojené s tříděním lahví, i kdyby obce nic neplatily. Nicméně ty stejně platí. Pro rozpočty obcí stávající systém není vůbec nastavený férově.  

Výrobci mají ze zákona odpovědnost za nápojové obaly po celou dobu jejich životního cyklu a v současnosti platí společnosti Eko-kom za to, jak je s obaly nakládáno po jejich použití spotřebitelem. Jedná se o rozšířenou zodpovědnost výrobce, kdy vzniká povinnost udavateli obalu na trh postarat se o obaly i po spotřebě. Nyní sice nápojáři do systému platí, ale mají minimální šanci ovlivnit jeho podobu či celkovou efektivitu. A i když Češi plasty třídí dobře, tak recyklace bohužel nefunguje. Pokud mají nápojáři povinnost systém financovat, měli by mít prostor i ovlivnit jeho podobu a možnost hlídat si jeho efektivitu.

Provozovatelé třídících linek jsou vesměs soukromé firmy, které u svých investic nesou byznysové riziko, stejně jako jej nesou výrobci nápojů v jiných oblastech. Plastové lahve tvoří zhruba jedno procento celkového odpadu, proto by na třídící linky tato změna neměla mít zásadní dopad – zejména v situaci, kdy u všech obalů mají subjekty, kteří jej uvádějí na trh, povinnost financovat i jejich následný sběr a recyklaci. Pokud je tedy český systém nastaven v souladu s evropskými směrnicemi a nedochází zde ke křížovému financování, neměla by mít tato změna na ostatní hráče žádný finanční dopad. Na třídících linkách zůstane stále dostatek materiálu, který má potenciál pro prodej a další využití a nyní končí na skládce nebo ve spalovně.

Mýtus: Provozovatelé slovenského zálohového systému příliš vydělávají na nevyplacených zálohách, a proto ministr životního prostředí Tomáš Taraba (za Slovenskou národní stranu) hodlá zákon o zálohování PET lahví a plechovek významně novelizovat.

Skutečnost: Návrh slovenského ministra životního prostředí, navíc podaný netransparentně ve zkráceném připomínkovém řízení uprostřed léta, vnímáme jako pokus o nepřiměřený zásah státu do dobře fungujícího systému, který už v druhém roce svého fungování splnil, a dokonce převýšil evropské cíle pro rok 2030. Veškeré informace o financování systému jsou zcela transparentně k dispozici na webu slovenského operátora . Slovensko je nyní pozitivním příkladem pro jiné země, které zálohové systémy zavádí. Není tedy důvod takto zásadně systém měnit. Místní odborníci návrh novely zákona považuji za pokus o znárodnění, který je v rozporu se slovenskou ústavou i evropským právem. Slovensko tak místo toho, aby napravovalo to, co nefunguje, zasahuje do systému, který naopak funguje zcela transparentně a vysoce efektivně.

Proti návrhu ministerstva životního prostředí vznesly připomínky i jiné vládní resorty – například ministerstvo financí, zemědělství nebo průmyslu. Protestují proti němu zásadním způsobem všechny průmyslové a zaměstnavatelské svazy i Združenie miest a obcí Slovenska.

Zdroje:

Zálohovat chtějí Češi ve všech krajích, potvrdil doposud největší průzkum Ipsos | Iniciativa pro zálohování (jdemeokrokdal.cz)

VS_2023_elektronicke.pdf (ekokom.cz), str. 7

https://www.reloopplatform.org/wp-content/uploads/2021/06/DRS-Litter-Fact-Sheet-Summary-14June2021.pdf

https://grazintiverta.lt/naujienos/gerimu-pakuociu-rusiavimas-jau-tampa-dar-viena-lietuvos-sekmes-istorija/164

https://www.reloopplatform.org/wp-content/uploads/2021/06/DRS-Factsheet-Litter-long-14June2021.pdf

Autor: Iniciativa pro zálohování (Iniciativu pro zálohování založili významní výrobci nápojů Coca-Cola HBC Česko a Slovensko, Heineken Česká republika, Kofola ČeskoSlovensko, Mattoni 1873 a Plzeňský Prazdroj. Jejím cílem je zavedení plošného zálohového systému všech nápojových PET lahví a plechovek v České republice jako cestu k opravdové recyklaci těchto obalových materiálů.)

 

Zákon o veřejné hydrometeorologické službě nově zřídí databázi s otevřenými daty, která bude online přístupná všem občanům. Data tak bude možné získat rychle, jednoduše a zdarma. Zákon výlučně opravňuje Český hydrometeorologický ústav k vyhlašování nebo odvolávání hydrometeorologických výstrah a upravuje jeho spolupráci se složkami integrovaného záchranného systému při mimořádných událostech nebo krizových situacích i při přípravě na ně a pro účely obrany státu. Zákon ve středu podepsal prezident Petr Pavel.

Zákon o veřejné hydrometeorologické službě reguluje pouze veřejnou hydrometeorologickou službu. Ta je definována jako činnost ve veřejném zájmu pro plnění úkolů veřejné správy, např. v rámci výstražné služby, protipovodňové služby, smogového varovného a regulačního systému. Jedná se o provoz státních monitorovacích sítí, pořizování, shromažďování a zpracovávání hydrometeorologických údajů a tvorbu produktů a služeb, zpřístupnění a archivaci těchto údajů a produktů prostřednictvím nově zřizované databáze a vyhlašování hydrometeorologických výstrah.

Navrhovaným zákonem bude nově zřízena Národní databáze hydrometeorologických údajů a produktů, která bude obsahovat naměřená a zpracovaná data o stavu a kvalitě vod a ovzduší nebo meteorologická a klimatologická data, která ČHMÚ vytváří v rámci veřejné služby. Data a standardizované produkty budou zdarma a komukoliv k dispozici online, což sníží administrativní náročnost pro všechny zúčastněné a zrychlí jejich poskytování.