Evropská federace výrobců balených vod (EFBW), k jejímž členům patří i největší český výrobce balených vod firma Mattoni 1873, zveřejnila svá doporučení ohledně podoby efektivního a úspěšného zavedení systému vratných záloh. Podtrhuje tak skutečnost, že výrobci přírodních pramenitých a minerálních vod jsou dnes více než když jindy odhodláni přijmout za své principy cirkulární ekonomiky, spolupracovat s celým dodavatelským řetězcem a dát svým obalům druhý život.

Naši členové uvádějí na trh své výrobky v plně recyklovatelných obalových materiálech, jako je PET, sklo nebo hliník, což jsou cenné zdroje. V některých zemích EU je však současná míra sběru nápojových obalů neuspokojivě nízká a vážným problémem zůstává littering. Proto začátkem roku 2018 náš průmysl jako první oznámil jasné závazky vztahující se k obalům,
a poté začal usilovat o rozšíření cirkulární ekonomiky formou účinných systémů sběru realizovaných prostřednictvím dobře fungujících systémů rozšířené odpovědnosti výrobce (EPR) nebo zavedením zálohových systémů (DRS).

Revize rámcové směrnice o odpadech v roce 2018 zavedla minimální požadavky na EPR systémy. Právní předpisy EU však neobsahují žádné hlavní zásady pro zálohové systémy, které přitom hrají zásadní roli při dosahování cílů směrnice o jednorázových plastech (dosažení 90% sběru do roku 2029 a 25 % recyklovaného PET v nových lahvích do roku 2025).

Aby se jejich láhve staly plně cirkulárními, potřebují výrobci přírodních minerálních a pramenitých vod stálý přísun recyklovaného PET materiálu, ve vysokém stupni kvality určeném pro styk s potravinami. Ke splnění těchto požadavků je nezbytný oddělený sběr. „Dobře navržený zálohový systém může výrazně přispět k dosažení těchto cílů. Vyzýváme proto Evropskou komisi, aby přijala hlavní zásady pro zálohové systémy, jak se uvádí ve směrnici o plastech pro jedno použití,“ říká Jean-Pierre Deffis, prezident EFBW.

"Na cestě k cirkularitě nejsme sami. Chceme spolupracovat se všemi aktéry zapojenými do nakládání s odpady. Proto dnes vydáváme tato doporučení, abychom zajistili, že se z ambicí akčního plánu oběhového hospodářství stane realita, “ uzavírá Deffis.

Kompletní doporučení EFBW pro úspěšný zálohový systém viz: https://bit.ly/3dJxGwl

Dokument ke stažení:

06-2020 EFBW Doporučení k zálohovým systémům CZ.docx (59123)

91 českých firem, expertů, think-tanků a dalších inovátorů připravují řešení pro chytrý restart ekonomiky za pomocí inovací a nových technologií na principu udržitelnosti

Jak posunout Česko k udržitelné budoucnosti a funkční ekonomice, až si sundáme roušky? Tato otázka spojila 91 byznysů – 72 firem, 11 asociací, 5 neziskovek, 2 think-tanky a 1 investiční fond do iniciativy Změna k lepšímu. Iniciativa je otevřená a další podporovatelé tak stále přibývají. Příštích pět měsíců budou pracovat na konkrétních řešeních a nápadech, kterými chtějí pomoci Česku zařadit se mezi světové špičky v inovacích a udržitelnosti.

Přetavit postcovidovou krizi v šanci na lepší budoucnost Česka. To je vize, kterou dnes představilo 91 českých firem, expertů a organizací, které spolupracují na projektu Změna k lepšímu. Řešit, kam směřovat záchranné balíčky, podle nich nestačí. Během následujících pěti měsíců proto budou pracovat na konkrétních řešeních, které mohou pomoci Česku stát se aktivním hráčem v oblasti udržitelných inovací v dopravě, moderní energetice, nakládání s odpadem, hospodaření s vodou nebo adaptacích na změnu klimatu.

„Jsme přesvědčení, že teď je nejlepší chvíle začít změnu k lepšímu, začít stavět kreativní ekonomiku s chytrými investicemi do vědy i novými startupy, s perfektním školstvím a přitom přivádět prosperitu i veřejné služby do pozapomenutých míst, jakými jsou pohraničí, venkov či uhelné revíry,“ shodlo se ve společném prohlášení 91 signatářů manifestu Změny k lepšímu.

Projekt, ke kterému se každý den přidávají desítky dalších byznysů, během karantény založilo osmnáct českých společností a organizací: Asociace společenské odpovědnosti, Centrum pro dopravu a energetiku, COCUMA, ELAI, Fair Venture, Future Port Prague, Glopolis, Hnutí DUHA, IMPACT HUB, Institut Cirkulární Ekonomiky, inovační agentura JIC, advokátní kancelář KROUPAHELÁN, Nadace Partnerství, Nano Energies, Solární asociace, Svaz moderní energetiky, Týden inovací a Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR.

Dnes jsou mezi nimi už i investoři, akademici a ekonomové, kteří pomohou opatření formovat tak, aby vznikla nová pracovní místa, byznysové příležitosti a ekonomika stála na digitálních technologiích, prvotřídní vědě a inovacích. Návrhy pro pokrizovou ekonomiku firmy připravují ve třech skupinách zaměřených na oběhové hospodářství, energetiku a dopravu a chytrou ekonomiku. Jejich garanty jsou Soňa Jonášová (Inovace, cirkulární ekonomika a využití odpadu), Martin Sedlák (Energetika a doprava) a Vojtěch Kotecký (Voda, krajina a život ve městech).

Součástí platformy je i poradní sbor ekonomů, ve kterém zasedá například přední česká ekonomka Danuše Nerudová, ekonom a zakladatel a inovační platformy ELAI Lukáš Sedláček, nebo ekonomka Mariana Čapková.

Konkrétní návrhy začnou představovat na podzimních akcích partnerů výzvy, jako je například Týden inovací. „Jsme připraveni pomoct – proto tato skupina vznikla. A budeme rádi, když se naše nápady promítnou i do řešení, které bude nabízet vláda,“ dodávají zástupci společností podepsaní pod Změnou k lepšímu, kam se mohou i nadále přidávat podnikatelé, vědci i aktivní občané.

Záznam z představení iniciativy Změna k lepšímu můžete zhlédnout na jejím webu.

Došlo k aktualizaci harmonogramu výzev pro rok 2020. Aktuální verzi dokumentu je možné si stáhnout - ZDE

Tuzemské větrné elektrárny mohou v roce 2040 reálně pokrýt 31 % dnešní spotřeby elektřiny v Česku, a to po zohlednění všech omezení a praktických těžkostí spojených s jejich realizací. Vyplývá to z právě zveřejněné studie připravené Ústavem fyziky atmosféry Akademie věd ČR pro ČSVE a Komoru OZE. [1]

Větrné elektrárny by mohly pokrýt i celou spotřebu elektřiny ČR, a to po zohlednění reálných větrných podmínek i hlavních objektivních omezení, jako je například vyloučení výstavby ve zvláště chráněných územích (z hlediska ochrany přírody a krajiny) či respektování přísných hlukových limitů, které vylučují výstavbu v osídlených územích a jejich blízkosti. S ohledem na další požadavky ochrany přírody a nejrůznější jiná omezení technického, ekonomického i společenského rázu lze však očekávat, že skutečná realizace větrných elektráren bude nižší a v roce 2040 budou zajišťovat ročně mezi 6 a 19 terawatthodinami (TWh) elektřiny. Tedy asi 10 až 31 % současné spotřeby. To jsou hlavní závěry dnes zveřejněné studie potenciálu větrné energie. [1]

„Podmínky pro větrné elektrárny máme velmi podobné jako jsou v jižní polovině Německa, když porovnáme větrnost i charakter krajiny. Přesto u nás nevyužíváme větrné elektrárny ani z desetiny jako tam,” řekl David Hanslian z Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR, který studii zpracoval.

Větrné hobby alias nepodpora ze strany státu

Kolik to nakonec bude, závisí především na přístupu státu. „Největší překážkou rozvoje větrné energetiky v Česku je její nepodpora ze strany státu. Obnovitelné zdroje jsou stále považovány za jakýsi doplněk, hobby, jehož rozvoj po nás chce Brusel. To je zásadní nepochopení, vítr a slunce dnes vyrábějí nejlevnější elektřinu ze všech nově budovaných zdrojů. Jsou naše domácí, proto je chceme,” řekl Michal Janeček, předseda České společnosti pro větrnou energii (ČSVE), která sdružuje provozovatele větrných elektráren.

Podle zkušeností firem, které větrné elektrárny připravují, se negativní přístup ministerstev promítá do rozhodování na všech nižších úrovních: některé krajské úřady v rámci svých Zásad územního rozvoje větrnou energetiku prakticky vyloučily. Úředníkům na městských úřadech, kteří zodpovídají za vydávání povolení k výstavbě, zase chybí podpora a tak se bojí přistupovat k oboru pozitivně a procesy často natahují a zbytečně komplikují. „Je to začarovaný kruh: premiér nebo ministr řekne, že tu moc nefouká, hejtmanství je paušálně na svém území odmítne a starostové, kteří jinak nejsou zpravidla proti, nemají zájem o konflikt. Úředník se bojí vydat kladné rozhodnutí, ale protože nemá objektivní důvod proces ukončit,  tak ho všemožně natahuje,” řekla Michaela Lužová z firmy W.E.B, která v Česku projekty větrných elektráren spolu s kolegy už 18 let připravuje a několik větrných elektráren i provozuje. „Z praxe víme, že větrné podmínky máme i v Česku slušné, opakovaně nám to potvrzují i výpočty akademiků,” dodala Lužová.

Sázka na jednu kartu se může vymstít

„Větrné elektrárny jsou jakýsi symbol moderních obnovitelných zdrojů – jsou nejviditelnější a spolu s fotovoltaikou mají skoro všude na světě obrovský potenciál. U nás je ale stále podceňujeme. Stát by měl domácí obnovitelné zdroje považovat za svou hlavní prioritu a jejich budoucímu rozvoji věnovat hlavní úsilí. Nyní mám pocit, že kvůli všemožné podpoře jádra na to nemá energii,” dodává Štěpán Chalupa, předseda Komory obnovitelných zdrojů energie.

Argument o zdražování elektřiny díky obnovitelným zdrojům dávno neplatí. Jednak jsou už vůbec tím nejlevnějším zdrojem elektřiny ze všech a jednak náklady na podporu jejich rozvoje nemůžou mít ze zákona na cenu elektřiny žádný vliv. „Stát může náklady na stavbu větrných elektráren zaplatit z prodeje emisních povolenek i z miliard korun, na které si můžeme sáhnout z evropských peněz pod Zelenou dohodou,” dodal Chalupa.

Místní komunitní větrné elektrárny:
Z rozvoje větrné energetiky mohou velmi dobře těžit i obce a jejich obyvatele. Větrná elektrárna je totiž vždy společenským a finančním přínosem pro obce v okolí a jejich občany. V rámci tzv. komunitních projektů obce spolu s občany a soukromými podnikateli velmi efektivně staví a provozují místní obnovitelné zdroje. Takové projekty přinášejí jejich větší akceptaci veřejností díky jejímu přímému zapojení a vedou k demokratizaci energetiky. Vedle finančních zisků pro všechny zapojené partnery tento typ projektů přináší i další benefity: důraz na udržitelné využívání zdrojů, energetickou nezávislost a rozvoj obcí díky novým příjmům. Z toho důvodu s rozvojem počítá evropská i připravovaná tuzemská legislativa.

V zahraničí jsou komunitní projekty velmi využívány pro rozvoj OZE již od počátku obnovitelných zdrojů energie. Komora OZE i ekologické organizace podporují zavedení podmínek, které napomohou jejich rozvoji. „V Belgii, Německu, Británii i jinde existují tisíce, možná desetitisíce obnovitelných zdrojů spoluvlastněných obcemi, podnikateli a občany,” dodal Štěpán Chalupa.

 
Porovnání s Evropou a české plány:

• Roční spotřeba elektřiny ČR v roce 2019 činila 61,1 TWh a ve větrných elektrárnách bylo loni vyrobeno 0,7 TWh elektřiny, což odpovídá jednomu procentu spotřeby. [2]

• V zemích Evropské unie zajistily větrné elektrárny loni v průměru 15 % spotřeby. Vnitrozemské Rakousko pokrývá větrnými elektrárnami 13 % spotřeby. Nejvyšší podíl větrné elektřiny v síti má Dánsko (48 %) následované Irskem (33 %) a Portugalskem (27 %). [3]

• Vládní plán na rozvoj obnovitelných zdrojů, takzvaný Vnitrostátní plán v oblasti energetiky a klimatu, předpokládá do roku 2030 nárůst instalovaného výkonu o 600 megawattů (MW), což by v přepočtu na dnešní spotřebu elektřiny v ČR znamenalo nárůst na přibližně 2,9 procenta spotřebované elektřiny. [4]

• V Evropě má Česko podobné větrné podmínky i charakter krajiny jako jižní polovina Německa (zahrnuje Bádensko-Württembersko, Bavorsko, Durynsko, Hesensko, Porýní-Falc, Sársko).

Prameny

• [1] Aktualizace potenciálu větrné energie v České republice z perspektivy roku 2020Konzervativní scénář: při mírné společenské podpoře pro využití energie z větru je odhadovaná výroba energie z VtE v roce 2040 cca 6,2 TWh ročně (800 VtE, výkon 2,5 GW). Optimistický scénář: při silné společenské podpoře pro využití energie z větru je odhadovaná výroba energie z VtE v roce 2040 cca 18,8 TWh ročně (1400 VtE, výkon 7 GW).

• [2] Čtvrtletní zpráva o provozu elektrodistribuční sítě (4. čtvrtletí 2019). Energetický regulační úřad

• [3] Wind Energy in Europe in 2019: hlavní čísla, podrobná studie. Wind Europe

• [4] Vnitrostátní plán v oblasti energetiky a ochrany klimatu. Ministerstvo průmyslu a obchodu. V roce 2030 předpokládá hrubou spotřebu elektřiny z větru 1,8 TWh (přepočet z terajoulů: Komora OZE).

Evropská komise zahájila veřejnou konzultaci k Plánu cílů v oblasti klimatu do roku 2030 navazující na počáteční posouzení dopadů, ke kterému jste se mohli vyjádřit v dubnu (nateriál EU 4/20). EU si vytkla za cíl dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality (neutrální bilance emisí skleníkových plynů). Za tímto účelem navrhne snížení emisí skleníkových plynů nejméně o 50 % na 55 % pro rok 2030 oproti úrovním z roku 1990, a nikoli o nejméně 40 %. To zahrnuje také změnu nedávno navrhovaného evropského právního rámce zákona pro klima. Iniciativa rovněž posoudí: hospodářské, sociální a environmentální dopady či možná politická opatření. Dotazník ke stažení - EU 11_20 EK Plán cílů v oblasti klimatu do roku 2030

Ve středu 17. června poslanci ve 2. čtení projednají návrh nové odpadové legislativy, kterou předkládá Ministerstvo životního prostředí (MŽP). Mezi nejvíc rezonující témata patří možnost zavedení systému vratných záloh na PET lahve a plechovky v ČR.

Možnostmi a výhodami zavedení zálohového systému v ČR se zabývá iniciativa Zálohujme.cz. MŽP se oproti tomu staví k vratným PETkám a plechovkám od počátku debaty zcela odmítavě a dopouští se řady mylných tvrzení. Nejviditelnějším z nich je tvrzení MŽP, že zálohový systém by stál daňové poplatníky miliardy. Pravda je, že zálohový systém v podobě, v jaké ho pro ČR na základě odborných analýz navrhla společnost Eunomia Research, nepotřebuje od státu ani korunu. Podobně tomu je i ve všech okolních zemích, kde systém funguje.

Iniciativa Zálohujme.cz tento a další mylné výroky MŽP o zálohách z poslední doby sepsala a vytvořila dokument, kde je uvádí na pravou míru - viz níže.

Nová odpadová legislativa se chystá 17. června ke druhému čtení v Poslanecké sněmovně. Jedním z rezonujících témat je zavedení systému vratných záloh na PET lahve a plechovky. V prvním čtení schválil výbor pro životní prostředí jeden ze tří bodů pozměňovacích návrhů, které by výrobcům usnadnily alespoň dobrovolné zálohování jejich obalů. Zásadní překážky ale zůstávají a autor nové legislativy, Ministerstvo životního prostředí (MŽP), v řadě svých tvrzení o zálohách pro ČR šíří nepravdy. Iniciativa Zálohujme.cz sepsala problematické body a doplnila k nim komentáře odborníků a fakta z provedených odborných studií*.

Tvrzení MŽP

1. Zálohový systém by stál státní kasu miliardy.
2. Výrobcům nic nebrání zálohovat
3. Neexistuje rozdíl mezi PET lahví ve žlutém kontejneru a PET lahví zálohovanou
4. Pokud ze žlutých kontejnerů vyjmeme PET lahve, přijdou obce zhruba o 300 mil Kč
5. Recyklační cíle, stanovené EU plníme již nyní
6. Zálohy littering nevyřeší

Jak daleko je Česká republika na cestě k udržitelnému rozvoji? Na to odpovídá pilotní zpráva o naplňování Agendy 2030 pro udržitelný rozvoj v ČR, kterou právě vydává Ministerstvo životního prostředí. Shrnuje, jaké pokroky jsme učinili do roku 2019, a ve kterých oblastech budeme muset v následující dekádě přidat. Zpráva ukazuje, že úspěšní jsme v naplňování poloviny Cílů udržitelného rozvoje (SDGs), které jsme přijali spolu s dalšími státy OSN v roce 2015.

Pilotní zpráva ukazuje, že především žijeme v bezpečné zemi, kde funguje struktura institucí zajišťující přístup ke spravedlnosti. Česká republika nemá nouzi o potraviny a v současnosti ani o přistup k pitné vodě a kanalizaci. Dlouhodobý hospodářský růst snižuje nezaměstnanost a stát věnuje velkou pozornost také strukturálním nerovnostem. Česko disponuje hustou a dostupnou infrastrukturou a silná pozice v oblasti průmyslu podporuje trh práce. V energetice se snaží zajistit přístup k cenově dostupným, spolehlivým a udržitelným zdrojům energie tím, že kombinuje její různé zdroje a klade důraz na zachování soběstačnosti ve výrobě elektřiny. Rovněž se daří dlouhodobě úspěšně snižovat energetickou náročnost ekonomiky na rozdíl od energetických úspor v budovách.

Naproti tomu se stále nedaří vyvíjet dostatečnou aktivitu v osmi cílech. Česko má zatím poměrně nevyrovnané výsledky v majetkové nerovnosti, a přestože v porovnání s globálním bojem s chudobou si vede velmi dobře, těsně nad hranicí chudoby žije stále mnoho lidí. Socioekonomické nerovnosti se také podepisují na výsledcích vzdělávání. Prostor ke zlepšení je i v efektivitě a kvalitě vzdělávání a dostupnosti a účasti na celoživotním vzdělávání. Zdravotnický systém je poměrně stabilní, nicméně většina pozornosti je věnována léčbě onemocnění namísto jejich předcházení. Je zřejmé, že větší důraz by měl být kladen na prevenci a změnu životního stylu.

Z výsledků vyplývá, že zatím největší rezervy máme v cíli zaměřeném na rovnost žen a mužů. Ženy mají celkový průměrný výdělek o necelých 22 % nižší než muži a čelí značným obtížím v kariérním růstu. Ženy jsou také výrazněji ohroženy nezaměstnaností.

Organizace spojených národů schválila Agendu 2030 pro udržitelný rozvoj před pěti lety, kdy se státy zavázaly ke společným Cílům udržitelného rozvoje (SDGs), které představují rozvojový program všech zemí světa. Zahrnují například vymýcení extrémní chudoby, zajištění společné prosperit a míru, budování partnerství, ale také ochranu životního prostředí.

V případě naplňování Agendy 2030 měříme pokrok v oblasti udržitelného rozvoje nejčastěji pomocí mezinárodně srovnatelných indikátorů. Tým amerického ekonoma Jeffreyho Sachse, který k hodnocení naplňování Agendy 2030 využívá právě indikátorů, přiřadil České republice v loňském roce 7. místě mezi 162 státy světa. (viz SDGindex.org)

Vztah mezi indikátory a našimi záměry ovšem není vždy jasný a jednosměrný a jejich hodnotu v globálně propojeném světě ovlivňuje řada faktorů. Například světový trh a jeho investiční aktivita výrazně určují, zda se českému hospodářství daří či nikoliv. Právě proto se zpráva soustředí hlavně na aktivity, které ČR dělá proto, aby naplnila globální cíle, a jakých výsledků dosahuje.

Přes všechna úskalí při naplňování cílů je tedy zřejmé, že si ČR vede velmi dobře. Nyní nás čeká rozhodující dekáda, v rámci které bychom měli dokázat odstranit deficity, které nám brání naplnit všechny Cíle udržitelného rozvoje do roku 2030.

Na podzim bude zpráva doplněna o aktuální údaje a předložena k projednání vládě. Zpráva bude mít rovněž mezinárodní dopad, jelikož poslouží v roce 2021 jako základ prezentace ČR na Politickém fóru na vysoké úrovni v New Yorku, kde každoročně sdílejí zástupci všech států zkušenosti své země s naplňováním principům udržitelného rozvoje a výzvami, které před námi nadále stojí.

Dokument ke stažení:

Pilotní Zpráva o naplňování Agendy 2030 pro udržitelný rozvoj v České republice

Národní program reforem ČR na rok 2020 (Kapitola 5. Implementace Cílů udržitelného rozvoje).

Bylo zveřejněno konsolidované stanovisko Výboru pro posuzování rizik (RAC) a Výboru pro socioekonomickou analýzu (SEAC) k omezení používání cyklosiloxanů D4, D5 a D6.

Látky oktamethylcyklotetrasiloxan (D4), dekamethylcyklopentasiloxan (D5) a dodecamethylcyclohexasiloxane (D6) jsou perzistentní, bioakumulativní a toxické (PBT) a zároveň vysoce perzistentní a vysoce bioakumulativní (vPvB), byly proto zařazeny na Kandidátský seznam. Používají se do mycích a čisticích prostředků, leštidel, vosků, v kosmetice, v přípravcích pro osobní péči; k úpravě textilních výrobků a barviv.

Na základě návrhu Spojeného království na omezení látek D4 a D5 bylo přijato opatření, kdy po 31. lednu 2020 se obě látky nesmí uvádět na trh ve smývatelných kosmetických přípravcích v koncentraci 0,1 % hmotnostních nebo vyšší (záznam 70 v příloze XVII nařízení REACH).

Kromě kosmetického průmyslu se uvedené látky používají např. pro chemické čištění (pouze pro profesionální použití), čisticí prostředky, prostředky pro péči o domácnost a výrobky pro údržbu vozidel (profesionální a spotřebitelské použití), zdravotnické prostředky a čištění uměleckých předmětů a starožitností (profesionální použití). Od omezení D4 a D5 ve smývatelných kosmetických přípravcích byla použití látek revidována. Komise požádala agenturu ECHA, aby do již existujícího omezení zařadila také látku D6 a aby rozšířila omezení uvádění na trh látek D4, D5 a D6 samostatně nebo ve směsích používaných spotřebiteli a profesionály. Omezení by se netýkalo průmyslového použití a použití v předmětech.

Nyní je k dispozici konsolidované stanovisko výborů RAC a SEAC (viz příloha zprávy), které podpořilo návrh ECHA omezit používání cyklosiloxanů D4, D5 a D6. Cílem návrhu je omezit uvádění na trh výrobků pro spotřebitele/ profesionály obsahujících tyto látky samostatně, jako složky jiných látek nebo ve směsích v koncentraci rovné nebo vyšší než 0,1 % hm. Přestože je kosmetika hlavním zdrojem uvolňování látek D4, D5 a D6 do životního prostředí, mohl by návrh na omezení vést ke snížení celkových emisí o 90 %.

Stanovisko výborů RAC a SEAC bylo zasláno ke konečnému rozhodnutí Evropské komisi, která má 3 měsíce na to, aby předložila návrh změny záznamu 70 v příloze XVII nařízení REACH.

Zdroj: MPO

V boji se smogem pomohou Česku miliony korun z Norských fondů. Státní fond životního prostředí ČR otvírá v programu Životní prostředí, ekosystémy a změna klimatu financovaném z Norských fondů novou dotační výzvu „Tromso“. V ní je pro města, obce a další žadatele připraveno 65 milionů korun určených na monitoring a analýzu stavu ovzduší. Dotace pokryje až 100 % způsobilých výdajů na projekt. Žádosti přijímá Státní fond životního prostředí ČR online od 15. července do 30. září 2020.

„Znečištění ovzduší je v České republice dlouhodobě jedním z prioritních témat v ochraně životního prostředí. V minulých letech jsme úspěšně realizovali desítky projektů a aplikovali mnoho úspěšných nástrojů, díky kterým se daří snižovat znečištění ovzduší v obcích a regionech. Prostřednictvím programu Norských fondů chceme na tyto úspěšné projekty navázat a doplnit síť monitoringu ovzduší, která se v tuto chvíli potýká s existencí „bílých míst.“ Jedná se o lokality, pro které neexistují dostatečně podrobná či aktuální data o úrovni a hlavních zdrojích znečištění,“ vysvětluje zaměření výzvy Petr Valdman, ředitel Státního fondu životního prostředí ČR.

Z dotační výzvy Tromso mohou získat samosprávy a další žadatelé finanční prostředky na provedení dočasného, například mobilního, monitoringu kvality ovzduší. Zjistí tak převládající typ znečištění a pomocí vhodných analýz určí zdroj tohoto znečištění. Následně údaje získané měřením vyhodnotí a zpracují akční plán s návrhy konkrétních opatření na zlepšení kvality ovzduší v dané oblasti. Na vlastní realizaci protismogových opatření poskytnou Norské fondy také dotaci, a to v další připravované výzvě.

„Stejně jako v případě výzev na adaptaci vůči klimatické změně, jsou i v této oblasti podpory jednotlivé výzvy z Norských fondů navzájem propojeny. Výzva Tromso je prvním krokem, díky němuž žadatelé zjistí míru znečištění ovzduší v daném regionu a připraví si akční plán. V navazující výzvě s celkovou alokací 3 milionů eur budou moci získat až 750 000 eur na zavedení konkrétních opatření, která umožní toto znečištění reálně eliminovat,“ doplňuje ředitel Petr Valdman a odkazuje na Manuál pro oblast podpory Snižování negativního vlivu lidské činnosti na kvalitu ovzduší, který je ke stažení na webových stránkách Státního fondu životního prostředí.

Dotační podpora z aktuální výzvy na monitoring stavu ovzduší je určena primárně městům a obcím, získat ji však mohou všechny subjekty, které jsou v České republice registrovány jako právnické osoby. Výše dotace se pohybuje od 5,2 do 19,2 milionu korun, přičemž pokryje až 100 % způsobilých výdajů na projekt.

Žadatelé mohou své žádosti o podporu předkládat od 15. července do 30. září 2020 prostřednictvím online formuláře v Agendovém informačním systému SFŽP ČR. Další podrobnosti o výzvě a bližší podmínky pro žadatele jsou k dispozici na internetových stránkách SFŽP ČR.

A proč právě Tromso? Toto severské město bývá přezdíváno Paříž severu či Brána do Arktidy. Nachází se přibližně 400 kilometrů za severním polárním kruhem a právě zde v minulosti začínali své dobrodružné expedice známí polární badatelé Amundsen či Umberto Nobile. Najdete tu nejseverněji položenou univerzitu na světě a také nejseverněji položenou botanickou zahradu. Ne náhodou dostala dotační výzva název po tomto městu, Tromso patří totiž v Norsku k městům s nejvyšší kvalitou ovzduší.

Evropská komise zahájila konzultaci ohledně zavedení standardu pro zelené dluhopisy EU, která bude otevřená až do 2. října. Zelené dluhopisy získávají mezi investory na popularitě a díky investicím do ekologických technologií přispívají i k plnění cílů Zelené dohody pro Evropu. Euro je již dnes nejvíce využívanou měnou při vydávání zelených dluhopisů a vytvoření standardu by mělo jeho roli v této oblasti ještě posílit. Komise vytvořila již v loňském roce technickou expertní skupinu, která se této oblasti věnovala a vytvořila doporučení a pokyny pro vytvoření standardu. Záměr vytvořit standard je součástí revidované strategie pro udržitelné finance, která by měla být zveřejněna koncem tohoto roku.

Celkem 15 milionů korun rozdělí Ministerstvo životního prostředí ze Státního fondu životního prostředí ČR na ekologické výukové programy pro děti předškolního a školního věku. Dotační podpora je určena konkrétně pro ekocentra a střediska ekologické výchovy, která u nás dlouhodobě zajišťují kvalitní ekologické programy po celé republice. Rezort tak podpoří výchovu dětí k ekologickému myšlení a odpovědnosti vůči životnímu prostředí. Příjem žádostí do výzvy 1/2020 z Národního programu Životní prostředí probíhá elektronicky přes systém AIS SFŽP ČR a potrvá od 1. července do 30. října 2020, nebo do vyčerpání prostředků. Bližší informace a dokumenty k výzvě

Plasty jsou dnes skloňované v nejrůznějších souvislostech, staly se doslova součástí našeho života. Jejich velký objem je však negativně vnímán v okamžiku, kdy se stanou odpadem a potřebujeme se jich zbavit. Nejinak je tomu i ve stavebnictví, kde je najdeme kromě obalů i v řadě dalších aplikací. Dokonce je jejich uplatnění v tomto oboru hned po obalovém průmyslu druhé největší a směřuje sem cca pětina všech plastů vyrobených v Evropě.

Plasty lze ve stavbě nalézt v celé šíři druhů, mají totiž řadu unikátních vlastností. Jsou velmi lehké a nevyžadují náročnou údržbu (nerezaví ani nehnijí), fungují jako výborné izolační a těsnicí materiály a dokážou tak výrazně zvýšit energetickou efektivnost budov. V neposlední řadě mají dlouhou životnost a jsou většinou recyklovatelné.

Tyto makromolekulární sloučeniny lze rozdělit podle jejich chování při změně teploty:

• Termoplasty, které lze opakovaně zahřátím uvést do tvárného stavu; příkladem je polyetylen, polypropylen, polystyren, polymetylmetakrylát (plexisklo), polyvinylchlorid (PVC) nebo polyamidy (např. nylon, silon) a

• Reaktoplasty, které po tepelném vytvrzení již nelze novým ohřátím uvést znovu do tvárného stavu; např. bakelit nebo vulkanizovaný kaučuk.

Jaké jsou ty nejčastější typy a aplikace plastů ve stavbách?

• Polyvinylchlorid PVC - má mezi plasty ve stavebnictví dominantní postavení. Používá se v tvrdé formě (např. na okapové žlaby, těsnící profily nebo okna) a jako měkčený na hydroizolační folie, bazénové a střešní folie, izolace skládek, nafukovací haly.

• Polyetylen PE - obalové a hydroizolační folie pro zemní izolace všeho druhu, potrubí pro kanalizace a rozvod vody, pěnový jako trubice pro izolace potrubí.

• Polypropylen PP - jeho tepelné stálosti se využívá zejména pro trubkové rozvody, různé jímky, čistírny odpadních vod.

• Polykarbonáty – jsou velmi houževnaté (prakticky nerozbitné) a nahrazují sklo např. v osvětlovací technice nebo jako zasklení oken.

• Polymetylmetakrylát (plexisklo) – je také velmi pevný s výbornými optickými vlastnostmi; využívá se na výrobu potravinářských vitrín nebo jako náhrada skla (pergoly, zastávky apod.).

• Polystyren PS – pevný a levný, hojně využívaný, hlavně jako izolační materiál ve formě desek.

• Epoxidy (pryskyřice) - vynikají adhezivními vlastnostmi ke všem stavebním materiálům, jsou velmi mechanicky a chemicky odolné; využívají se na podlahy, dále jako pojiva, tmely, lepidla nebo laky.

• Silikony – využívají se jako zalévací a odlévací hmoty, pryže, tmely, těsnící bužírky do oken, na nátěry omítek.

• A další – polymer betony, lamináty, kaučuky….

Odolnost a tedy dlouhá životnost plastů (až několik desítek let) je jejich velkou předností. A protože hlavní boom jejich využívání ve stavebnictví nastal většinou až ve druhé polovině 20. století, znamená to, že doba masivního vzniku plastového odpadu nás teprve čeká. Například životnost pěnového polystyrenu ve stavebnictví je až 50 let. Na druhou stranu je třeba říct, že většina plastů je dobře recyklovatelná, např. okenní profily z PVC jako nejpoužívanějšího plastu ve stavebnictví lze recyklovat bez ztráty kvality až 8x a jejich životnost se tak pohybuje v řádu desítek let. To vše za předpokladu jejich dobrého vytřídění. A tady se opět dostáváme na počátek vzniku stavebních odpadů – abychom je mohli využívat a recyklovat, potřebujeme je co nejčistší, čili jednoduše řečeno potřebujeme kvalitně a s rozmyslem jak stavět, tak bourat.

Kvůli zvyšujícím se požadavkům na energetickou náročnost budov se v posledních letech stal velmi oblíbeným plastem ve stavebnictví polystyren. Tento relativně levný výborný izolační materiál se využívá k tepelným izolacím fasád, podlah i střech. Dle odborných zdrojů (Sdružení EPS ČR) se ho u nás ročně vyprodukuje přes 60 tisíc tun; výrobcem je společnost Synthos v Kralupech n. V. Je snadno manipulovatelný, navíc zdravotně nezávadný a hlavně snadno recyklovatelný - čistý, např. odřezky, se použije přímo při výrobě nového pěnového polystyrenu, stávající recyklační technologie dovolují využít i polystyren lehce znečištěný tmely nebo lepidly. Ten lze rovněž přidávat do lehčeného betonu, izolačních omítek i cihel. Přesto je u nás jeho recyklace zatím nízká, na skládkách ho ročně končí přes 50%. Příčin je více, kromě nedůsledného třídění odpadního polystyrenu prodražuje celý proces doprava, protože polystyren obsahuje 98% vzduchu. Proto jsou některé dotříďovací linky vybaveny zařízením na komprimaci polystyrenu. V zahraničí je motivace k třídění a sběru odpadního polystyrenu zvyšována jeho pozitivní cenou (Švýcarsko), občanům v Holandsku je zase umožněno třídit jej v městských sběrných dvorech.

Další komplikaci při recyklaci polystyrenu způsobuje – trochu paradoxně – splnění legislativních požadavků, a sice v oblasti protipožární ochrany. Desky z expandovaného i extrudovaného polystyrenu totiž obsahují sloučeninu hexabromcyklododekan (HBCDD), který funguje jako zpomalovač hoření. Tato látka však byla v roce 2013 zařazena na seznam látek Stockholmské úmluvy o perzistentních organických polutantech jako látka škodlivá pro lidské zdraví a životní prostředí. Přidávala se do polystyrenu až do r. 2015 a při rekonstrukcích a demolicích starších budov se tedy bude dlouho vyskytovat polystyren s obsahem HBCDD. Legislativa však omezuje možnosti dalšího nakládání s takovým materiálem. Pokud je totiž koncentrace HBCDD větší než 1.000 mg/kg, může být polystyren pouze energeticky využit nebo upraven tak, aby se koncentrace HBCDD v odpadním polystyrenu snížila pod uvedený limit. Při obsahu HBCDD nad 30.000 mg/kg (tj. více než 3%) se polystyren stane nebezpečným odpadem a lze jej pouze odstranit ve spalovnách nebezpečného odpadu zajišťující shoření při teplotách nad 1.100°C. Rozhodně tedy nesmí skončit na skládce. Stavební firmy mohou provedením analýzy prokázat množství HBCDD v odpadním stavebním polystyrenu, občané by jej neměli odevzdávat v rámci tříděného sběru do žlutých kontejnerů – tam může končit jen obalový polystyren, který zpomalovač hoření neobsahuje.

Jaké jsou tedy vyhlídky pro plastové stavební odpady, kterých bude v budoucnu přibývat? Pokud jde o jejich materiálové využití, převažuje v současnosti mechanická recyklace, čili zpracování odpadních plastů na drť různé granulometrie a její další využití např. přimícháním k čisté surovině, jako pojivo při výrobě stavebních kompozitů nebo k vylehčení železobetonových konstrukcí. Ukazuje se však, že pouhá mechanická recyklace plastů – a to obecně všech plastů - není optimální cesta. Nejen že se tak nedaří plnit stanovené cíle EU, ale existují i další překážky a asi nepřekvapí, že se týkají ekonomiky. Předně jsou to vysoké náklady na systém sběru a vlastní granulaci plastů, protože předpokladem kvalitních granulátů je co nejlépe vytříděný a co nejméně znečištěný vstupní tok odpadů. Vzniklé granuláty mají obvykle nižší kvalitu a nekonkurují proto cenově primárním surovinám – jednoduše, není o ně zájem. A protože je vyráběno mnoho typů plastů a jsou do nich přidávána nejrůznější aditiva, je mechanická recyklace náročná i technicky.

Ale je tu ještě recyklace chemická. Takovou technologií je třeba i pyrolýza neboli termický rozklad odpadních plastů bez přístupu kyslíku (nejedná se tedy o spalování). Dochází k depolymeraci odpadu za vzniku pyrolýzního plynu, pyrolýzního oleje a tuhého uhlíkového zbytku. V závislosti na kvalitě vstupujících odpadů lze jednotlivé výstupy využít. Kapalný produkt je směsí uhlovodíkových frakcí a představuje cca 80 % hmotnosti vstupujícího plastového odpadu. Je cennou surovinou pro další využití v petrochemii, energetice, jako komponent při výrobě paliv a podobně. Plynný produkt (přibližně 10% podíl vstupu) může být využit v procesu ohřevu vstupní suroviny nebo po dosažení potřebné čistoty k výrobě elektrické energie v kogenerační jednotce. Tato technologie je však nákladná a v ČR zatím nefunguje žádná pyrolýzní jednotka v plném provozu, probíhají zkoušky v poloprovozním režimu. Velké zahraniční ropné a chemické společnosti však investují nemalé finanční prostředky do technologií chemických recyklací plastů. Patří mezi ně i přeměna plastů pomocí rozpouštědel na původní monomery nebo základní chemikálie. Např. v případě polystyrenu lze pomocí rozpouštědel získávat původní monomery, které se použijí znovu jako surovina v procesu výroby. Přitom lze oddělit i problematický retardér HBCDD a chemicky jej rozložit za vzniku bromu. Taková recyklační jednotka je již plánována i v České republice.

Ke zvýšení recyklace plastů u nás by mělo přispět i dlouho očekávané zvýšení skládkovacích poplatků a důsledné dodržování zákazu skládkovat energeticky využitelné odpady, což plasty v převážné většině jsou. Často proto slouží k výrobě alternativních paliv. Od r. 2024 resp. 2030, pokud bude schválen návrh nového zákona o odpadech, nebude skládkování plastů jako využitelných odpadů možné vůbec.

Ing. Markéta Miklasová
INISOFT Consulting s.r.o.

Inspektoři České inspekce životního prostředí (ČIŽP) z Oblastního inspektorátu v Brně uložili pokutu sto tisíc korun společnosti TRINITY DEVELOPMENT s.r.o. za porušení zákona o odpadech. Nakládala s odpady v zařízení, které k tomu nebylo určeno – řádně povoleno.

Od října do prosince 2017 provozovala firma zařízení k využívání plastových odpadů v areálu Průmyslového parku Měnín, které ale nebylo schváleno jako zařízení k využívání odpadů. V průběhu roku 2017 a 2018 uložila na pozemky areálu cca 170 pytlů s plastovým odpadem, který obsahoval například drť a fólie, dále dvě hromady černých hadic a také 66 tun plastových fólií.

„Takové množství odpadů mohlo negativně ovlivnit životní prostředí v okolí Průmyslového parku Měnín. Firma navíc uvedené odpady nijak nezabezpečila před povětrnostními vlivy a ani je nezajistila před případným zahořením. Navíc je provozovatelem mobilního zařízení ke sběru a výkupu odpadů na území Hlavního města Prahy, a tak by měla být dostatečně seznámena s pravidly stanovenými zákonem,“ řekl Tomáš Augustin, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP Brno.

Proti rozhodnutí ČIŽP o uložení pokuty se společnost TRINITY DEVELOPMENT s.r.o. neodvolala a sankce nabyla 24. března 2020 právní moci.

Pro snadnější orientaci povolujících úřadů a provozovatelů v jejich budoucích povinnostech byl zpracován dokument s konkrétními údaji k přezkumům integrovaných povolení a revizí referenčních dokumentů o BAT (BREF) a závěrů o BAT, který doplňuje dříve zveřejněnou metodiku k tzv. výjimkám z BAT. Tato verze je aktualizací zohledňující skutečný stav, provozovatele zařízení a také průběžný vývoj na evropské úrovni. S ohledem na nutnost v některých případech vyhodnotit individuálně aplikovatelnost závěrů o BAT na konkrétní zařízení je dokument chápán jako indikativní.

Dokument ke stažení: