Nová zásada v § 6 ZZVZ musí být i dle stanoviska expertní skupiny MMR v rovnováze s ostatními zásadami a s principem 3E.  Důležité jsou zejména tyto tři aspekty:

• musí zde být přiměřenost ve vztahu k rozsahu veřejné zakázky a rovněž schopnostem zadavatele (nelze u malé obce očekávat inovace na úrovni celonárodního zadavatele),

• nesmí zde být rozpor s principy 3E, tj. z hlediska ceny neúměrně (násobně) navyšovat nabídkovou cenu, aniž by to bylo pro zadavatele účelné a efektivní,

• zohlednění aspektů odpovědného zadávání nesmí vést k bezdůvodné (neopodstatněné, natož účelové) diskriminaci jiného dodavatele (byť některá zelená a inovativní řešení popsaná v zemích EU v počátku ve své podstatě diskriminovala standardní dodavatele ve prospěch „inovátora“, i zde by měla být odůvodněná a interně zdokumentovaná úvaha zadavatele, proč je tento krok pro něho významný a přináší jasnou přidanou hodnotu).

CHA zařadila na Kandidátský seznam 2 látky klasifikované jako toxické pro reprodukci. Kandidátský seznam nyní obsahuje 211 látek. Kandidátský seznam (dále KS) obsahuje látky vzbuzující velmi velké obavy (SVHC), které mohou mít vážný dopad na lidské zdraví nebo na životní prostředí. Nově zařazené látky na KS, jejich vlastnosti a příklady použití:

1. Bis(2-(2-methoxyethoxy)ethyl)ether (EC 205-594-7, CAS 143-24-8): látka toxická pro reprodukci; používá se jako rozpouštědlo / extrakční činidlo v inkoustech a tonerech;
2. Dioctyltin dilaurate, stannane, dioctyl-, bis(coco acyloxy) derivs., and any other stannane, dioctyl-, bis(fatty acyloxy) derivs. wherein C12 is the predominant carbon number of the fatty acyloxy moiety (DOTL): látka není registrována podle nařízení REACH; toxická pro reprodukci; složka dioktylcín dilaurát (EC 222-883-3, CAS 3648-18-8) se používá jako aditivum při výrobě plastů a pryžových pneumatik.

Kandidátský seznam obsahuje nyní 211 SVHC látek, z nichž 54 látek je zařazeno do přílohy XIV nařízení REACH, tj. na seznam látek podléhajících povolení.

Po zařazení látek do KS vyplývají společnostem zákonné povinnosti, které se mohou vztahovat na látky samotné, ve směsích nebo v předmětech.

Každý dodavatel předmětů obsahujících látku z KS v koncentraci vyšší než 0,1 % hm. musí poskytnout dostatek informací příjemcům předmětu a spotřebitelům.

Od 5. ledna 2021 musí společnosti uvádějící předměty na trh EU oznamovat výrobky do databáze SCIP, pokud předměty obsahují látky SVHC v koncentracích vyšších než 0,1 % hm.

Kromě toho, dodavatelé a výrobci předmětů obsahujících látku z KS musí do 6 měsíců od jejího zařazení podat oznámení agentuře ECHA.

Informace o všech povinnostech a souvisejících nástrojích najdete na internetových stránkách ECHA.

Další informace

• Kandidátský seznam

• Souhrn povinností vyplývajících ze zařazení do KS

• Jak oznámit látky v předmětech

• Databáze SCIP

V loňském roce investovali provozovatelé tepláren do ekologizace provozů snižující emise další 1,5 miliardy korun. Od roku 2013 si modernizační investice v teplárenství vyžádaly již přes 25 miliard korun. Emise oxidu siřičitého a prachu z tepláren díky tomu klesly mezi lety 2013 a 2019 téměř o dvě třetiny a emise oxidů dusíku pak o více než dvě pětiny.

„Celkové investice teplárenských společností do snížení emisí od roku 2013 již přesáhly 25 miliard korun a výrazně se projevily na snížení emisí znečišťujících látek,“ komentuje aktuální statistická data z tepláren, které jsou členy Teplárenského sdružení ČR, předseda výkonné rady Tomáš Drápela a pokračuje: „Naplnil se náš odhad před šesti lety, že teplárny budou potřebovat přes 20 miliard na splnění přísných ekologických limitů podle směrnice o průmyslových emisích.“ 

Ty začaly platit v polovině minulého roku. Letos dojde k dalšímu zpřísnění emisních limitů a provozovatelé tepláren budou muset od srpna používat nejlepší dostupné technologie. Pro střední a menší teplárenské zdroje s tepelným příkonem do 200 MW platí přechodné období do konce roku 2022.

Výsledkem miliardových investic tepláren je zásadní snížení emisí znečišťujících látek do ovzduší. V případě oxidů dusíku klesly emise v roce 2019 oproti roku 2013 o 43 %, v případě prachu o 62 % a u oxidu siřičitého dokonce o více než 64 %.

„Modernizace tepláren bude pokračovat až do konce příštího roku, kdy končí přechodné období pro některé střední a menší teplárny. Rozhodujícím zdrojem znečištění prachem jsou v České republice ale dávno lokální topeniště. Jejich provozovatelé na rozdíl od tepláren neplatí ani za emise znečišťujících látek ani za emise oxidu uhličitého,“ upozornil Tomáš Drápela.

Podíl tepláren na celkových emisích prachu je dnes již minimální, podobný podíl jako celá energetika má i zemědělství s lesnictvím. Emisím prachu jasně dominují lokální topeniště, jejichž emise navíc rostou. Podle ČHMÚ v roce 2014 lokální topeniště vypustily do ovzduší 29,48 tisíc tun prachu a v roce 2018 to bylo stále ještě 29,07 tun prachu, tedy skoro 55 krát více než teplárny, které jsou členy Teplárenského sdružení ČR. Ty přitom zásobují teplem 1,3 milionu bytů. To je dvakrát více než domácností, které využívají lokální topeniště na pevná paliva, těch je odhadem 630 000. Emise prachu na jednu vytápěnou domácnost jsou u lokálních topenišť na pevná paliva až 100 krát větší než v případě domácností připojených na uhelné teplárny.

Paradoxně mnohem čistší teplárenské zdroje musí platit emisní poplatky, zatímco lokálních topenišť se tato povinnost netýká. Stát tak ekonomicky podporuje ekologicky méně vhodné způsoby vytápění.

„Naprosto dominantním původcem jemných prachových částic PM2,5 jsou u nás stále lokální topeniště, tedy domovní kotle, kamna a jiné zdroje spalující pevná paliva (uhlí nebo dřevo). V roce 2018  vypustily domácnosti z lokálních topenišť téměř 74 % emisí jemného prachu, to je dvacetkrát více než celý sektor veřejné energetiky a výroby tepla, který se na nich podílel 3,7 %. Podíl domácích topenišť na emisích rakovinotvorného benzo(a)pyrénu činil dokonce 98,8 %,“ upozorňuje Martin Hájek, ředitel Teplárenského sdružení ČR.

Byt v bytovém domě připojeném na uhelnou teplárnu s BAT technologií „vypustí“ za rok do ovzduší 0,1 kg prachu. Při vytápění ekologicky nejméně vhodným prohořívacím kotlem na pevná paliva vypustí rodinný domek (a je jedno, zda se v něm topí uhlím nebo dřevem) za rok do ovzduší i při provozování v optimálním topném režimu minimálně 65 kg prachu. Při nedokonalém spalování a použití „nevhodných“ paliv to však podle Energetického výzkumného centra v Ostravě může být i přes 300 kg ročně. To je ekvivalent množství prachu z 3000 domácností napojených na uhelnou ekologizovanou teplárnu, tedy více než osmitisícové město, například Třeboň, Příbor nebo Semily.

Odborníci, kteří spolupracují na vyšetřování ekologické katastrofy v Bečvě, v pořadu Reportéři ČT řekli, že odebrání vzorků po havárii z loňského 20. září bylo nedostatečné a opožděné. Podle nich se kvůli tomu snižuje naděje na vypátrání skutečného viníka. Vyšetřování už čtvrtý měsíc přešlapuje na místě. Více ZDE

Ve čtvrtek 11. 2. 2021 se uskuteční mezinárodní konference POČÍTÁME S VODOU, která se již tradičně věnuje nejnovějším trendům v oblasti hospodaření se srážkovou vodou. Letošní 6. ročník se zaměří na systém modro-zelené infrastruktury jako investici do měst. Konferenci pořádá 01/71 ZO ČSOP Koniklec, uskuteční se online.

Modro-zelená infrastruktura je název pro soubor technických a přírodě blízkých opatření, kterými obce snižují negativní dopady změny klimatu. Je pojmenována podle využití vodních prvků a zeleně. Přináší celou řadu benefitů, mimo jiné zlepšení mikroklimatu a celkovou kvalitu prostředí.

Její důležitost bere na vědomí čím dál více měst a obcí. Mají zájem ji zavádět, ale potýkají se s nedostatkem zkušeností s plánováním a zadáváním zakázek v této oblasti. Složitost procesu tvorby této infrastruktury na konferenci  poodhalí zahraniční i domácí mluvčí, například Čedo Maksimovic a Kevin Barton z Londýna, Rozálie Kašparová z pražského IPR nebo arborista David Hora.

Nezisková organizace Ekocentrum Koniklec je v tématu hospodaření se srážkovou vodou v urbanizovaném území jedním z tahounů vzdělávání a popularizace poznatků právě díky projektu Počítáme s vodou, na němž spolupracují odborníci z ČVUT i soukromého sektoru.

Projekt Počítáme s vodou je spolufinancován Státním fondem životního prostředí České republiky na základě rozhodnutí ministra životního prostředí.

Tým odpadových expertů z digitálního odpadového tržiště Cyrkl vydal příručku zaměřenou na snižování uhlíkové stopy velkých společností a zároveň snižování jejich výdajů na nakládání s odpady. První společnost z mnoha může ušetřit 6 milionů na plastových krabičkách, druhá vydělá 14 milionů korun ročně na drcení kabelů. Jaká další čísla Cyrkl v publikaci sdílí? A proč odpadový management pomáhá během krize?

Ekonomika zažívá těžké časy a nejeden podnik hledá úspory i v oblastech, které dříve považoval za neměnné. Cirkulární odpadové hospodářství je jednou z možností jak ušetřit. Přesvědčilo se o tom několik desítek firem, jakmile vyzkoušelo cirkulární odpadové skeny, v nichž Cyrkl analyzuje materiálové toky společnosti a hledá příležitosti pro úspory. A právě tyto zkušenosti vložil Cyrkl do unikátní obsáhlé příručky a věří, že bude motivací pro stále více a více podniků.

Každý odpad si žádá jiné zpracování, skládka je až poslední možnost

Firmy často vynakládají na recyklaci nebo skládkování vysoké částky. Ovšem při prodeji materiálů na opětovné využití naopak vydělají, a to mnohonásobně. A jakmile začnou správně třídit odpady, které jim ve firmě vznikají, a prodávat je, úspory jdou nahoru. A s nimi klesá uhlíková stopa. To je teď, v době závažné klimatické krize, zásadní.

„Podle dat z celé řady odpadových skenů, které jsme provedli v nadnárodních firmách, vynaložily společnosti například na recyklaci a skládkování krabic průměrně 1 000 korun za tunu, při prodeji na opětovné použití naopak vydělaly asi 15 tisíc korun,” říká Cyril Klepek, zakladatel Cyrklu a jeden z autorů.

Klepek také doplňuje, že například u směsného a komunálního odpadu se vyplácí hlavně prevence jeho vzniku, optimalizace cen, sběru a lepší třídění. Ve většině případů to pak znamená 10 až 50% úsporu.

Digitalizace se vyplácí, stejně jako investice do nových výrobních procesů

Studie je protkaná jednotnou linií – šesti základními principy cirkulárního odpadového hospodářství. Začíná prvním principem, tedy předcházením vzniku odpadu a jeho minimalizace. Následuje správné třídění odpadu a uzavřený koloběh recyklace. Jedna z firem byla v tomto bodě schopna ušetřit 70 % ročních nákladů díky recyklaci ředidel.

Prodej odpadu, ideálně digitální cestou, znamená pro mnoho společností vysoké výdělky. V předposledním principu se autoři věnují užitným druhotným surovinám ve výrobě a na několika příkladech ukazují jejich hodnotu, která je většinou přehlížena. Analýza složení produktů a jejich recyklovatelnost linii uzavírá.

„Mnoho podniků má pocit, že se nevyplácí investice například do nového recyklačního zařízení nebo modernizace výrobní linky tak, aby byla schopna zpracovat i odpadní materiál. Naopak, tato investice se v kratším časovém horizontu vrací. Ideální je začít s digitalizací interního odpadového managementu a prodeje nepotřebných materiálů,” doplňuje odpadový expert Vojtěch Pilnáček, jeden z autorů publikace.

Přechod na cirkulární hospodářství ušetří malým a středním firmám statisíce, velkým firmám až desítky milionů korun. Především omezí vypouštění tisíců až stovek tisíc tun CO₂. S technologiemi, legislativou nebo plánováním během přechodu na cirkulární podnikání pomáhá příručka Cirkulární odpadové hospodářství, v dalším kroku pak Cirkulární odpadové skeny.

Publikace cirkulární odpadové hospodářství ke stažení - ZDE

Od března letošního roku budou některé kategorie elektrospotřebičů označeny novými energetickými štítky – ty stávající, které více než 25 let pomáhají evropským spotřebitelům v orientaci při výběru úspornějších elektrospotřebičů, již nejsou tak přehledné a nezohledňují novější zařazení výrobků do energetických tříd. Proto nastal čas k jejich aktualizaci.
Výrobky, kterých se zavedení nového energetického štítku v tomto roce týká, jsou spotřebiče používané především v domácnostech. Následovat je budou v září světelné zdroje a u ostatních skupin výrobků, například bubnových sušiček, trub, kotlů nebo klimatizací se používání nových štítků předpokládá od roku 2022.

Nejviditelnější změnou bude používání jednotné škály energetických tříd od A do G pro všechny typy modelů v daných skupinách výrobků. Zmizí tedy označení s jedním až třemi „+“ přidávané k třídě A. Aktuálně používaný systém značení (A+++/D) totiž není tak účinný jako dřív. „Řada spotřebitelských průzkumů ukázala, že orientace mezi energetickými třídami A+, A++ a A+++ není pro spotřebitele příliš výhodná a jasná. Navíc se většina produktů již stejně nachází ve dvou až třech nejvyšších třídách,“ vysvětluje ředitelka spotřebitelské organizace dTest Eduarda Hekšová a pokračuje: „Pro spotřebitele je proto obtížnější určit nejúspornější spotřebiče a výrobci jsou méně motivovaní k vývoji nových energeticky úsporných výrobků.“ Nejúspornější produkty, které mají nyní třídu A+++, tak budou odpovídat přibližně třídě B či C nového štítku. Přesné přeškálování záleží na konkrétní produktové kategorii a daném modelu.

Další novinkou, která se na novém štítku objeví, bude QR kód, jehož prostřednictvím bude možné nahlédnout do evropské databáze výrobků EPREL, která umožní snazší porovnání výrobků a spočítá např. jejich provozní náklady na energii a vodu. Energetická spotřeba pak bude zobrazena jednotným způsobem. Nebude se již uvádět roční spotřeba energie, ale spotřeba na 100 pracích nebo mycích cyklů nebo 1000 hodin provozu televizoru.

A kterých skupin se nové štítky týkají? Od prvního března jimi budou označeny domácí chladničky a ledničky, pračky a kombinované pračky se sušičkami, myčky nádobí, televizory a elektronické displeje. „Se stávajícími štítky se spotřebitelé budou setkávat až do 18. března 2021, kdy musí prodejci všechny štítky pro uvedené kategorie produktů nahradit za nové. Změna se týká kamenných i online prodejen. Následně bychom měli v obchodech nacházet pouze nové štítky, a nikdy oba štítky pro stejný model vedle sebe. Delší použití starého štítku bude možné pouze u již naskladněných modelů, u kterých výrobce štítek nedodá, protože již není nabízen k prodeji – i to pouze do 1. prosince 2021. Po tomto datu musejí prodejci i takové modely stáhnout z nabídky,“ uzavírá Eduarda Hekšová za dTest.

 

Jedna nová vodní elektrárna. Žádné větrné elektrárny, ani biomasové či geotermální zdroje. Mínus dvě bioplynky. Stagnace či mírný růst tepelných čerpadel. Ale také opět zdvojnásobení trhu s fotovoltaikou. Takový byl rok 2020 v obnovitelných zdrojích podle předběžných výsledků, které od svých členů sebrala Komora obnovitelných zdrojů energie. V právě začínající dekádě přitom bude potřeba v Česku navýšit spotřebu energie z obnovitelných zdrojů na dvojnásobek, jak vypočítala Komora OZE v souvislosti s nedávno navýšeným společným klimatickým cílem EU.

„V roce 2021 bude potřeba, aby Vláda, ať už tato nebo příští, jednoznačně podpořila rozvoj čisté energetiky. Téměř bilion korun ze zelených fondů EU čeká na hranici, jsou skoro hotová pravidla pro jejich rozdělování, ale sektoru stále chybí pravidla a jistota, že stát to s obnovitelnými zdroji myslí vážně a jsou pro ni prioritou,” řekl Štěpán Chalupa, předseda Komory obnovitelných zdrojů energie.

Komora OZE analyzuje vývoj obnovitelných zdrojů v začínající dekádě a přináší přehled tří klíčových oblastí, které potřebují zásadní nápravu:

● Tou první je novela zákona o podporovaných zdrojích energie, která stanovuje nová pravidla rozvoje obnovitelné energetiky. Navíc, sektoru může také pomoci se jednou provždy vypořádat s dědictvím solárního tunelu, pokud Parlament opraví chyby ve vládním návrhu. Už několik měsíců však čeká na své projednání ve Sněmovně a s ohledem na blížící se volby není vůbec jisté, že legislativu stihne Parlament schválit.

● S tím bude bezprostředně souviset, jak se Česko postaví k očekávané revizi stanoveného tempa, jakým se budou v této dekádě rozvíjet obnovitelné zdroje. Takzvaný národní energeticko-klimatický plán zatím možnosti obnovitelných zdrojů hrubě podceňoval. V souvislosti se zvýšeným unijním cílem pro skleníkové emise lze očekávat tlak na nejméně zdvojnásobení spotřeby obnovitelné energie do roku 2030,

● Třetí podmínkou je zjednodušení povolovacího procesu a urychlení výstavby nových energetických zdrojů ve stavebním zákoně a dalších předpisech vč. prováděcích metodik.

„S rozvojem obnovitelných zdrojů musí jít ruku v ruce demokratizace energetiky. Nové obnovitelné zdroje může vlastnit, provozovat a z jejich výroby profitovat každý: občané, malí a střední podnikatelé a obce i velké energetické firmy,” uvedl Martin Bursík, který v Komoře OZE sleduje přípravu evropské legislativy.

PODROBNÉ INFORMACE K JEDNOTLIVÝM OBNOVITELNÝM ZDROJŮM

Rozvoj „větších”, síťových obnovitelných zdrojů stagnuje

Žádné nové větrné elektrárny

Celkový výkon tak ke konci roku 2020 zůstává na 340 megawattech (MW). Z dat za rok 2019 vyplývá, že větrné elektrárny zajistily méně než jedno procento spotřebované elektřiny. A podobné číslo lze očekávat i za rok 2020. Celounijní průměr větrné elektřiny přitom činí 15 % spotřebované elektřiny. Nejvyšší podíl větrné elektřiny v síti má Dánsko (48 %) následované Irskem (33 %) a Portugalskem (27 %). Vnitrozemské Rakousko pokrývá větrnými elektrárnami 13 % spotřeby. [1]

Že je Česko ve využívání větrné energie na chvostu, potvrzuje i porovnání s jižní částí Německa. V přepočtu na velikost území nedosahuje Česko ani desetiny výkonu větrných elektráren. Jižní část Německa má přitom podobné větrné podmínky i charakter krajiny jako ČR, podrobnosti ukazuje tabulka níže:

Tabulka: porovnání hustoty větrných elektráren v ČR a jižní části Německa. Data za 2. pololetí 2020 [2]

České větrné elektrárny mohou v roce 2040 reálně pokrýt 31 % dnešní spotřeby elektřiny, a to po zohlednění všech omezení a praktických těžkostí spojených s jejich realizací. Vyplývá to ze studie připravené Ústavem fyziky atmosféry Akademie věd ČR pro ČSVE a Komoru OZE. [3]

„V letošním roce lze očekávat nižší jednotky kusů nových elektráren, pokud vůbec nějaké. Největší překážkou rozvoje větrné energetiky v Česku je její nepodpora ze strany státu. Obnovitelné zdroje jsou stále považovány za alternativu, jakýsi doplněk, jehož rozvoj po nás chce Brusel. Přitom vítr a slunce dnes vyrábějí nejlevnější elektřinu ze všech nově budovaných zdrojů. Jsou naše domácí, proto by na jejich stavbě měl mít stát enormní zájem,” řekl Michal Janeček, předseda České společnosti pro větrnou energii, která sdružuje provozovatele větrných elektráren.

Jedna nová vodní elektrárna

Z dostupných informací vyplývá, že loni byla uvedena do provozu jedna malá vodní elektrárna, na horním toku Vltavy. Elektrárna s výkonem 240 kilowattů (kW) je vybavena technologií od českého výrobce, firmy Hydrohrom.

Potenciál malých vodních elektráren by mohl do roku 2050 narůst o 47 MW, ukazuje opatrný, střední scénář rozvoje připravený odborníky Komory OZE. „Pokud by Česko postupovalo stejným tempem v jeho rozvoji jako loni, vypočtený potenciál se podaří naplnit ne v roce 2050, ale o 160 let později,” řekl Vladimír Zachoval, předseda Cechu provozovatelů Malých vodních elektráren.

Bioplyn: roste využití tepla i obliba protierozních plodin a lepší aplikace digestátu

Sektor bioplynu nyní roste do větší efektivity. S výrobou elektřiny je spojena také produkce tepla, které nachází častější uplatnění. Na teplo z bioplynových stanic se připojují nové obce a firmy např. v obci Chabičovice .

Tam kde není využití tepla, je možné bioplyn přeměnit na biometan. Rok naplno má za sebou první zařízení v ČR na úpravu bioplynu na biometan s dodávkou do sítě zemního plynu. Na biometan v podobě BioCNG pokusně jezdil i autobus hromadné dopravy v Brně. Oba projekty se těšili ze zájmu v soutěži E.ON Energy Globe.

Bioplynové stanice produkují ročně téměř 11 mil. tun organického hnojiva, které slouží k dodávce organické hmoty do půdy. Pomáhají tak vyrovnat úbytek statkových hnojiv související s poklesem stavu hospodářských zvířat. Na farmách jsou častěji k vidění stroje pro šetrné a přesné zapravení digestátu.

Bioplynové stanice také postupně rozšiřují sortiment vstupních surovin. Stoupá především využití travní senáže, zelených obilovin (z 8 na 10 %) a různých vedlejších produktů. Některé bioplynky začínají ve větším měřítku používat také jetel a vojtěšku, které patří mezi nejlepší plodiny, co se týče zlepšování kvality půdy, jedná se o první stovky hektarů.

Podle dostupných informací došlo za loňský rok k poklesu počtu tuzemských bioplynových stanic, protože dvě ukončily provoz. Důvodem byly dlouhodobé technické problémy související s výběrem špatné technologie, ale také nízká podpora. Provozovatele souží rostoucí náklady a očekávali, že ERÚ bude pravidelně zvyšovat podporu alespoň o inflaci, což však již 12 let neučinil.

Obor je také připraven poskytovat elektrizační soustavě flexibilitu a částečně nahradit zemní plyn zejména pro rozvoj čisté dopravy. Provozovatelé již připravují projekty, jejichž rozvoj je však podmíněn novelou zákona o podporovaných zdrojích energie.

Biomasa: díky zdanění uhlíku se biomasa ve velké energetice vyplácí i bez podpory

Rostoucí cena povolenky EU ETS je ve velké energetice dostatečným motorem k přechodu na biomasu. Spalování uhlí zpoplatněné emisní povolenkou již dosahuje vyšších nákladů než využití biomasy. Pro velké zdroje se tak již biomasa stala plně konkurenceschopnou, což lze označit za historický okamžik.

„Stát by již zdrojům v režimu EU ETS neměl poskytovat žádnou podporu, neboť systém EU ETS již v tomto segmentu přinesl dostatečný ekonomický stimul. Vznikla tak nyní propastná disproporce mezi velkou a malou energetikou, kde dosud nejsou škodlivé dopady spalování fosilních paliv monetarizovány,“ řekl Jan Habart, předseda CZ Biom.

O domovní obnovitelné zdroje je stále zájem

Fotovoltaika: zdvojnásobení trhu oproti roku 2019 táhnou střešní instalace

Fovotoltaických elektráren loni přibylo přibližně 50 megawattů (MW), což představuje dvojnásobek přírůstku z roku 2019. Víc než polovina nového výkonu, přes 29 MW, představují malé zdroje do 10 kilowatt (kWp). [4] Ty si se zjednodušenými nároky na administrativu staví především domácnosti a malí podnikatelé. Celkem bylo v tomto zjednodušeném režimu postaveno 5 920 elektráren (z celkových 6 228 elektráren). Z dat z programu Nová zelená úsporám vyplývá, že zájem domácností o fotovoltaiku byl loni rekordní. Program za loňský rok eviduje 6 221 přijatých žádostí. Největší zájem mezi žadateli je o systémy s akumulací elektřiny: plné tři čtvrtiny. Potvrzuje se tak trend, že zájem spotřebitelů vyrábět si vlastní, čistou elektřinu mezi domácnostmi i podnikateli roste.

Za vůbec největší „brzdu“ dalšího rozvoje rezidenčních instalací zástupci sektoru považují požadavek distribučních společnosti na tzv. vyhodnocení dodávek solární elektřiny po jednotlivých fázích do sítě. Na rozdíl od ostatních zemí EU, kde se standardně používá součtové měření, se v Česku používá měření takzvané fázové. Zákazníci v Česku tak jsou nuceni investovat často do méně efektivních a dražších asymetrických střídačů, aby se se záludnostmi fázového měření vypořádali. Povinné fázové měření snižuje návratnost fotovoltaických projektů. Je naopak výhodné pro distributory i obchodníky s elektřinou.

Radek Orság, místopředseda Cechu akumulace a fotovoltaiky, řekl:

„Věříme, že v roce 2021 až 2022 se trh může dostat přes 100 MW nových fotovoltaických instalací ročně a další roky ještě víc. Spotřebitelé zájem mají, teď ještě aby na to adekvátně reagoval stát a zrušil diskriminační fázové měření.”

Zástupci Cechu akumulace a fotovoltaiky odhadují, že za podmínky stabilního prostředí dokáží tuzemské instalační firmy zhruba po 5-7 letech postupného růstu sektoru instalovat 400-500 MW nových elektráren určených pro vlastní či lokální spotřebu ročně. To dobře koresponduje s loňskými zkušenostmi z téměř čtyřikrát lidnatějšího Polska, kde bylo vloni nainstalováno rekordních 2 000 MW, z čehož 80 % představovaly střešní instalace. [5]

Kromě zdrojů budovaných pro vlastní či lokální spotřebu, lze v začínající dekádě očekávat silný rozvoj instalací určených pro dodávku do sítě. Na jejich budování bude možné čerpat dotace z Modernizačního fondu.

Tabulka: přehled přírůstku nových fotovoltaických zdrojů v letech 2019 a 2020

Tepelná čerpadla: stagnace nebo mírný nárůst

Na rozdíl od fotovoltaických elektráren, které během loňského jara opakovaně hlásily rekordní nárůsty zájmu, firmy instalující tepelná čerpadla hlásí slabší zájem. V roce 2019 bylo na český trh dodáno zhruba 23 tisíc kusů. [6] Za rok 2020 je očekáván nárůst kolem 0 až 10 %, ukazují dílčí výsledky prodejů a statistiky rozpracovaných a ukončených zakázek. Podle zástupců Asociace pro využití tepelných čerpadel se na výsledku roku 2020 projevují tři nejdůležitější faktory: omezená dostupnost kotlíkových dotací, které byly v některých krajích vyčerpány, nižší a redukované dotace pro domácnosti na tepelná čerpadla z Nové zelené úsporám, které jsou alternativou v případě nedostupnosti kotlíkových dotací a nižší zájem zákazníků v důsledku koronavirové pandemie.

„Tepelná čerpadla významně přispívají k akumulaci energie a vyrovnání sítě, protože energii mohou ukládat do vody a konstrukce budovy. Je třeba podporovat tepelná čerpadla ve všech segmentech: rodinné domy, bytové domy i průmyslové aplikace. Podpora je potřebná také u novostaveb dnešních domů s velmi nízkou spotřebou energie. Mohou a musí, také v kombinaci s dalšími OZE, zejména fotovoltaikou a zařízeními na rekuperaci tepla z větrání, být výhodnou alternativou proti elektrickému vytápění, které se dnes v novostavbách rozšiřuje,” řekl Václav Helebrant, předseda Asociace pro využití tepelných čerpadel.

Biomasové pelety dál pomáhají čistit vzduch v obcích a městech

Počty nových kotlů na pelety za jednotlivé kraje nemáme ještě k dispozici. Jednoznačně roste obliba dodávky pelet pomocí cisterny přímo až do domu. Tento způsob šetří práci, provozovatel se v podstatě nemusí pelet ani dotknout a odpadá také produkce plastových pytlů, ve kterých byly dosud pelety častěji dopravovány. „Věříme, že tento pohodlný způsob vytápění biomasou podpoří také Státní fond životního prostředí a výstavbu skladů na bezobalovou dodávku pelet podpoří,” dodal za sektor Jan Habart, předseda CZ Biom.

Geotermální energie: stále žádný nový zdroj, výzkum však i nadále pokračuje

Na rozdíl od všech okolních zemí Česko dosud hlubinnou geotermální energii pro výrobu tepla ani elektřiny téměř nevyužívá, respektive energii Země využívá pouze v její mělké podobě pomocí tepelných čerpadel. I tak je ale doposud jediným takovým zdrojem zapojeným do systému centrálního zásobování teplem teplárna Děčín. Potenciál geotermální energetiky ČR se přitom pohybuje na úrovni evropského průměru, což znamená, že je poměrně značný. Zcela novou kapitolou je využívání horninového prostředí jako úložiště energie, která umožňují v létě teplo uložit a v zimě jej čerpat zpět. Skladování energie je přitom považováno Evropskou asociací pro ukládání energie (EASE) za klíčovou podmínku dalšího zvyšování podílu OZE.

Do roku 2030 by mohlo v ČR vzniknout deset tepláren a dvacet výtopen využívajících geotermální energii, spočítali experti Komory OZE na základě informací o využitelném potenciálu a s ohledem na limitní podmínky. Takový rozvoj by vyžadoval poměrně robustní nástroje, Komora OZE proto ve svém středním scénáři předpokládá hodnoty poloviční: pět tepláren a deset výtopen do roku 2030. Společně by každý rok dodávaly 4,3 petajoulů (PJ) tepla a 350 gigawatthodin (GWh) elektřiny. Kolik vznikne podzemních zásobníků tepla pak bude záležet především na dalším výzkumu a pilotních aplikacích, které by měly vzniknout v nejbližších letech.

„Je ale potřeba dokončit identifikacie nejvhodnějších lokalit, testování použitelných technologií v reálném provozu a především nastavit finanční podporu zavádění těchto inovací tak, aby i zemské teplo mělo šanci se rozvíjet a prosadit jako jeden z hlavních obnovitelných zdrojů. To samé platí i pro podzemní zásobníky tepla,” uvedl Antonín Tym, manažer výzkumného centra RINGEN v Litoměřicích, kde jsou v přípravě geotermálního zdroje v Česku nejdál a kde by mohlo od r. 2023 začít také testování podzemních zásobníků s využitím 65 vrtů ve hloubce 100 až 1000 m. Litoměřice představují unikátní testovací lokalitu s dosud nejhlubším geotermálním vrtem v ČR o hloubce 2,1 km a seismickou monitorovací sítí, která mj. slouží k zajištění bezpečnosti všech podzemních prací v okolí budoucího geotermálního zdroje.

Poznámky:

[1] Wind Energy in Europe in 2019: hlavní čísla, podrobná studie. Wind Europe

[2] Regionální data o instalovaném výkonu z Německa jsou dostupná na Deutsche WindGuard. Sloupec detail - Komora OZE.

[3] Studie dostupná zde

[4] Předběžná čísla pocházejí od distribučních společností ČEZ, E.On a PRE a shodují se s údaji od poskytovatelů dotačních programů zveřejněných dříve letos.

[5] Podrobnosti k polskému trhu viz zpráva SolárníNovinky, který pracuje s daty od Institut Energetyki Odnawialnej (IEO).

[6] Obnovitelné zdroje v roce 2019. Ministerstvo průmyslu a obchodu

Zdroj: Tisková zpráva - Komora obnovitelných zdrojů energie (Komora OZE)

Mezinárodní výzva ERA-MIN 3 Call 2021 je od 15. 1. 2021 otevřena. Výzva je zaměřena na podporu projektů v oblasti neenergetických nezemědělských surovin. Témata výzvy (v originálním znění): Supply of raw materials from exploration to mining, Circular Design, Processing, Production and Remanufacturing, Recycling and Re-use of End-of-Life Products, Cross-cutting topics – Sub-topics (New business models, Improvement of methods or data for environmental impact assessment, Social acceptance and trust/public perception of raw materials, Environmental, social, and health safety issues). Zkrácené návrhy projektů (pre-proposals) je možné podávat do 1. dubna 2021. Více ZDE

Ministerstvo průmyslu a obchodu vydalo vyhlášku č. 387/2012 Sb., o státní autorizaci na výstavbu výrobny elektřiny, která je účinná od 1. prosince 2012. Tato vyhláška byla novelizována vyhláškou č. 591/2020 Sb. s účinností od 1. ledna 2021. V příloze dokumentu naleznete potřebné formuláře k žádosti o udělení státní autorizace, oznámení změn a žádosti ke zrušení státní autorizace.

Dokument ke stažení:

• Žádost o udělení státní autorizace [doc, 89 kB]

• Pokyny k žádosti o udělení státní autorizace [pdf, 128 kB]

• Oznamování změn [doc, 89 kB]

• Pokyny k oznamování změn [pdf, 129 kB]

• Žádost o zrušení státní autorizace [doc, 50 kB]

• Pokyny k žádosti o zrušení autorizace [pdf, 111 kB]

• Platné znění vyhlášky [docx, 27 kB]

V současné době se změnou legislativy odpadového hospodářství stále častěji dostáváme dotazy řady školních zařízení, jak se v praxi vypořádat s novými pravidly školního sběru.

Obecná odpověď vyvozená ze zákona je, že povinnosti vznikají škole, ale také obci, na jejímž území se škola nachází.                                

Podle nového zákona č. 541/2020 Sb. o odpadech, který je účinný od 1. 1. 2021, dle § 20 Školní sběr, se mění způsob nakládání a evidence odpadů pocházejících ze „Školního sběru“.

(1) Škola může od žáků nebo studentů přebírat odpady papíru, plastů a kovů z domácností. V tomto případě se na školy nevztahují povinnosti provozovatele zařízení.

(2) Škola se okamžikem převzetí odpadu v rámci školního sběru stává jeho vlastníkem a obec, na jejímž území se škola nachází, jeho původcem.

(3) Škola plní ve vztahu k převzatým odpadům všechny povinnosti původce odpadu, s výjimkou povinnosti podání ročního hlášení o produkci a nakládání s odpady.

(4) Na obec se ve vztahu k odpadu převzatému v rámci školního sběru nevztahují povinnosti původce odpadu, s výjimkou povinnosti podání ročního hlášení o produkci a nakládání s odpady.

(5) Škola předá do 15. ledna obci, na jejímž území se nachází, údaje o hmotnosti převzatých druhů odpadů a zařízeních určeným pro nakládání s odpady, kterým převzaté odpady předala, za předchozí kalendářní rok.

(6) Ministerstvo stanoví vyhláškou rozsah a způsob předání údajů podle odstavce 5.

Bod (5) bude platit až za kalendářní a ohlašovací rok 2021, tedy povinnost poskytnout uvedené informace „školou“  pro obec na jejímž území se nachází, bude poprvé k 15. 1. 2022.

Rozsah a způsob předání bude dle bodu (6) upraven prováděcí vyhláškou, kde bude v příloze vyhlášky nadefinovaný obsah dokumentu.

V návrhu prováděcí vyhlášky je v § 4 uveden text: Předání údajů o převzatých odpadech

„Škola předá obci, na jejímž území se nachází,

• údaje o hmotnosti převzatých druhů odpadů a 

• údaje o zařízeních určených pro nakládání s odpady, kterým převzaté odpady předala, na formuláři podle přílohy č. 3 k této vyhlášce“.

Je třeba si uvědomit, že školní sběr není povinnost, kterou by zákon nově ukládal všem školám. Školy, které dosud školní sběry prováděly, teď mají ale daná jasná pravidla. Školní sběr by měla škola provádět po dohodě s příslušnou obcí, a to s tou, na jejímž území se nachází (což nemusí být nutně její zřizovatel). Škola se může stát součástí obecního systému nakládání s odpady, avšak pouze pro své žáky nebo studenty.

Škola se stane vlastníkem odpadů sebraných školním sběrem, s tímto odpadem nakládá – soustřeďuje jej a předává do zařízení (např. sběrny) – a má tedy všechny povinnosti původce kromě povinnosti podání ročního hlášení. Tato jediná povinnost přechází na obec.

Protože odpad bude v evidenci obce, musí škola při předání poskytnout provozovateli zařízení informace o obci, tedy původce odpadů. Tyto informace je nutné zaslat před prvním vývozem odpadu, který bude pocházet ze „Školního sběru“, nebo v případě nastalých identifikačních změn u vývozů následujících.

• Název obce:

• IČO:

• IČP obce, pod jakým bude „Školní sběr“ evidován:

• Katalogová čísla, pod kterými bude „Školní sběr“ evidován: (20 01 01 Papír a lepenka, 20 01 39 Plasty, 20 01 40 Kovy)

• Kontaktní osobu, email, telefon:

Současně před uskutečněním prvního vývozu odpadů škola zašle oprávněné osobě  k uvedeným katalogovým číslům písemné informace o odpadu (PIO).

Ing. Michal Horník, Ing. Markéta Miklasová
INISOFT Consulting s.r.o.

Společnost EQ Servis si vás dovoluje pozvat na online semináře věnované změnám v legislativě životního prostředí a to konkrétně:

On-line seminář Novinky v legislativě životního prostředí a ISPOP 2021
Na semináři budou přehlednou a srozumitelnou formou představeny všechny podstatné legislativní změny v oblasti životního prostředí v posledním roce a zároveň budou účastníkům poskytnuty potřebné informace pro splnění ohlašovacích povinností prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností (ISPOP). Seminář je určen pro všechny, kteří se nestíhají orientovat v záplavě legislativních změn a potřebují znát jejich praktické dopady na provoz podnikatelských subjektů.

Semináře se uskuteční 19.1.2021, 21.1.2021 a 4.2.2021. Bližší informace a přihlášení na www.eqservis.cz.

Z pohledu Ministerstva životního prostředí půjde například o Návrh nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 352/2014 Sb., o Plánu odpadového hospodářství České republiky pro období 2015 - 2024 či Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší.

Dokument ke stažení:

• Plán legislativních prací vlády na rok 2021

• Přehled implementačních prací vlády na rok 2021

• Výhled implementačních prací vlády na rok 2021 a další léta

Na základě přijetí nového zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, a zákona č. 542/2020 Sb., o výrobcích s ukončenou životností, byl publikován NOVÝ vzor plné moci pro ohlašování prostřednictvím ISPOP.

V této souvislosti budou žádosti o zmocnění pro agendu odpadů s přílohou plné moci odkazující výhradně na zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, přijaté po 15. lednu 2021 ze strany operátora ISPOP ZAMÍTÁNY.

Zároveň upozorňujeme zmocněnce, kteří vykonávají historicky činnost na základě plné moci odkazující výhradně na zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, na nutnost doložení plné moci udělené pro agendu odpadů výhradně dle zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, a dle zákona č. 542/2020 Sb., o výrobcích s ukončenou životností, v průběhu roku 2021.