Česká energetika má podle MŽP projít v následujících deseti letech zásadní přeměnou směrem k většímu využívání čistých ekologických zdrojů, snižování spotřeby energie a decentralizaci. Mezi opatření, která by se měla touto cestou vydat, budou patřit investice v oblasti teplárenství, budování nových obnovitelných zdrojů, ale také dopravy či modernizace průmyslu a podnikání. Výsledkem bude významné snížení emisí skleníkových plynů a pozitivní dopad na klima i životní prostředí. Využívat k tomu bude 9 programů podpory a peníze ze 150 miliardového Modernizačního fondu, jehož základní strategický dokument dnes schválila vláda.

Programy podpory Modernizačního fondu (rozdělení alokace v procentech)
1. Modernizace soustav zásobování tepelnou energií (26 %)
2. Nové obnovitelné zdroje v energetice (38,7 %)
3. Zlepšení energetické účinnosti a snižování emisí skleníkových plynů v průmyslu v EU ETS (13,3 %)
4. Zlepšení energetické účinnosti v podnikání (6 %)
5. Modernizace dopravy v podnikatelském sektoru (3,5 %)
6. Modernizace veřejné dopravy (5 %)
7. Energetická účinnost ve veřejných budovách a infrastruktuře (4 %)
8. Komunitní energetika (1,5 %)
9. Modernizace soustav veřejného osvětlení (2 %)

Podrobnější informace na www.modernizacni-fond.cz

Dokument ke stažení:

Programový dokument Modernizačního fondu schválený vládou.

 

Kurz nové odpadové legislativy přinese jak odborné, tak laické veřejnosti podrobné informace o změnách, které přináší nový zákon o odpadech č. 541/2020 Sb. Bude kladen důraz na problematické oblasti, které lze pochopit ve větších souvislostech až po seznámení se základními principy nové odpadové legislativy. Na semináři se bude vycházet z původního zákona o odpadech č. 185/2001 Sb., aby bylo více pochopitelné a jasné, v jakých oblastech došlo k zásadním změnám a v jakých se postupuje téměř beze změn.

Každý kdo se setká s ochranou životního prostředí ve firmě, bude vždy řešit „svou oblast“, v odpadech to platí obzvlášť a proto, aby bylo možné informace pojmout a prakticky použít, je nutné seznámit se s  fungováním odpadového hospodářství. Je zřejmé, že vždy tzv. všechno se vším souvisí a není lepšího překvapení než následně zjistit, že si mohu odpadového hospodářství řešit sám/a a nemusím oslovovat externí poradce.

Lektoři, kteří celým seminářem provádí, měli možnost být u vzniku nové legislativy, či se sami setkávají s problematickými případy v praxi, což zajišťuje, že informace získané na našem školení o odpadech jsou přesné a aktuální“. Zaměření kurzu je komplexní od obecných principů odpadové legislativy, jako jsou povinnosti původců, odpadová evidence, až po nakládání se specifickými odpadovými toky, jako jsou vedlejší produkty živočišné výroby, kaly z čistíren odpadních vod, stavební a demoliční odpady, biologicky rozložitelné odpady ze stravoven nebo nebezpečné odpady.

Kurz bude probíhat ON-LINE ve dnech 18.2 a 19. 2.2021, a to přes aplikaci google Meet. Účastnící kurzu obdrží certifikát od Univerzity Karlovy v Praze. Další informace najdete na: https://sites.google.com/view/cvodpady/home

 

Návrh zákona, který zakazuje jednorázové plastové příbory, talíře nebo brčka, v pondělí projedná vláda. Zákon má platit letos od července a je převodem evropské směrnice schválené v roce 2019. Návrh upravuje i povinnosti výrobců některých plastových výrobků. Vládě ho předloží ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO).

Směrnice má za cíl omezit plastový odpad v mořích a v oceánech, který ohrožuje ekosystémy, biodiverzitu a lidské zdraví. Zároveň je dalším krokem k podpoře cirkulární ekonomiky v zemích Evropské unie.

"Návrhem zákona předně dochází k zákazu uvádění některých vybraných plastových výrobků na trh a do oběhu. Podmínkou pro zákaz daného druhu vybraného plastového výrobku byla vždy dostupnost vhodné a udržitelnější alternativy, která je též cenově přijatelná," uvádí důvodová zpráva. Zákaz postihne hlavně jednorázové plastové výrobky - příbory, talíře, brčka, vatové tyčinky či tyčky k uchycení balonků, nápojové kelímky z expandovaného polystyrenu a také výrobky z oxoplastu.

Návrh také stanovuje termín, dokdy je možné tyto výrobky uvádět do oběhu. To výrobcům umožní "doprodat" naskladněné zásoby. Zatímco zákaz uvádění vybraných výrobků na trh by měl platit od července, úplný zákaz uvádění takových produktů do oběhu má být nejpozději rok poté.

Zákon také uvádí požadavky na část samotných výrobků z plastu. Například nádoby do objemu tří litrů s uzávěry a víčky z plastu musí mít tyto uzávěry připevněny k výrobku. Další opatření řeší třeba budoucí povinný podíl recyklovatelného plastu u plastových lahví. V případech určitých produktů, například hygienických vložek, tamponů, vlhčených ubrousků či tabákových výrobků s filtry, pak musí výrobci uživatele informovat o tom, jak se jich po použití správně zbavit. Výrobci některých produktů také musí v rámci osvěty uživatele upozornit na dostupnost opakovaně použitelných alternativ.

Právní úprava požaduje i zavedení tzv. systémů rozšířené odpovědnosti výrobce pro vybrané plastové výrobky. "Pro obalové výrobky tyto systémy již zavedeny jsou podle zákona o obalech (možnost sdruženého plnění prostřednictvím autorizované obalové společnosti), pro neobalové plastové výrobky výrobci budou nuceni vytvořit kolektivní systémy pro dané druhy vybraných plastových výrobků, s ohledem na určité specifické povinnosti," konstatuje dokument.

Návrh také obsahuje cíle pro zpětný odběr plastových nápojových obalů. V roce 2025 to má být 77 procent hmotnosti obalů uvedených v daném roce na trh nebo do oběhu, v roce 2029 až 90 procent.

Výsledek jednání vlády: Vláda schválila návrh zákona

Dokument ke stažení:

Detailní přehled všech opatření, které zákon zavádí (v pdf)

Když se 20. září 2020 objevily v řece Bečvě mrtvé ryby, první si toho všimli místní rybáři. A byli také zřejmě první, kdo odebral vzorky vody a mrtvých ryb. Tyto vzorky byly cenné právě tím, že byly odebrány bezprostředně po havárii, byť jen do obyčejných PET lahví a igelitek. Není však známo, kde tyto vzorky skončily. Rybáři je předali úředníkům z Hranic, ti je údajně předali ČIŽP, což ale ČIZP popírá. Hranický úřad Ekolistu na základě žádosti o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím prozradil jméno pracovníka ČIŽP, který měl vzorky převzít. Více ZDE

Dokument ke stažení:

Předání vzorků vody z Bečvy (277,81 KB)

Napadlo vás někdy, že i sušenky, které si dáváte ke kávě, je možné vyrábět s ohledem na principy cirkulární ekonomiky? Už 15 let se o to snaží Biopekárna Zemanka v Oříkově u Sedlčan ve středních Čechách. Jak složité je dodržovat standardy biopotravin v českých podmínkách? Co by si z takového provozu mohli odnést velcí producenti potravin? A proč je někdy lepší zajet pro jablka v biokvalitě do Itálie, místo toho, aby nakupovala v Česku? Poslechněte si celý podcast Budoucnost R s Janem Zemanem, více ZDE

Jen v programu Nová zelená úsporám se o toto adaptační opatření pro budovy zvedl zájem mezi roky 2019 a 2020 trojnásobně. Střechy porostlé vegetací dokážou účinně zadržovat dešťovou vodou a díky jejímu odpařování ochlazují své okolí. Kromě toho nabízejí útočiště řadě druhů živočichů, zejména hmyzu, a v neposlední řadě pomáhají snížit množství vody, které končí v kanalizaci. To jsou hlavní důvody, proč vláda podporuje výstavbu zelených střech jako součást opatření na zmírnění dopadů změny klimatu. Na období 2021–2027 chystá širokou nabídku finanční podpory i legislativní změny.

„Zelené střechy se osvědčily, což ukazuje i rostoucí zájem o dotace na jejich výstavbu z našich programů. Proto je i nadále budeme podporovat z EU fondů, programu Nová zelená úsporám, počítáme s nimi i v nově vznikajícím Modernizačním fondu. Jen v novém Operačním programu Životní prostředí budeme mít na projekty hospodaření s dešťovou vodou, kam spadají i zelené střechy, připraveny minimálně 2 miliardy korun,“ říká ministr životního prostředí Richard Brabec.

Aktuálně je v Operačním programu Životní prostředí (OPŽP) otevřena výzva č. 144, ve které obce, kraje a další veřejné subjekty, jako jsou například školy nebo domovy pro seniory mohou získat na zelenou střechu dotaci ve výši až 85 % z celkových způsobilých výdajů. Podporu poskytuje Státní fond životního prostředí ČR na samostatnou výstavbu zelené střechy a se spuštěním nového programového období bude možné výstavbu zelené střechy řešit i jako součást komplexní rekonstrukce budovy zaměřené na energetické úspory a obnovitelné zdroje energie, nebo při výstavbě zcela nové pasivní nebo tzv. plusové budovy.

„Pro zájemce, kteří nestihli projekt připravit do aktuálně běžící výzvy, nově nabízíme dotaci až 5 milionů na kompletní projektovou přípravu v Národním programu Životní prostředí. Obce tak mají možnost využít čas, než se spustí výzvy v novém programovém období OPŽP a nachystat si projekty týkající se nejen výstavby zelených střech, ale obecné hospodaření s dešťovou vodou a zadržování v krajině,“ informuje ředitel Státního fondu životního prostředí ČR Petr Valdman.

Kromě toho nabízí výzva veřejným subjektům podporu i na výměnu nepropustných zpevněných povrchů za propustné, akumulační podzemní nádrže na zachytávání srážkových vod a jejich opětovné využití i další varianty zachycování vody jako jsou dešťové zahrady nebo povrchová vsakovací a retenční zařízení doplněná zelení. Všechna tato opatření se nazývají souhrnně Velká Dešťovka a jejich smyslem je zajistit co nejlepší zadržování vody v zástavbě.

Domácnostem, společenstvím vlastníků jednotek či dalším majitelům rodinných a bytových domů je určený program Nová zelená úsporám (NZÚ). Z něj je možné získat podporu na zelenou střechu opět buď při rekonstrukci zaměřené na energetické úspory, nebo při výstavbě nových úsporných budov. Vloni program navýšil podporu z 500 na 800 Kč/m2 střechy. V průběhu roku 2021 dojde k rozšíření podpory rekonstrukce bytových domů na území celého Česka, čímž dojde ke zpřehlednění systému podpory (nyní je podpora rekonstrukce bytových domů zaměřená jen na Prahu, pro ostatní regiony je podpora poskytována z Integrovaného regionálního operačního programu, který řídí Ministerstvo pro místní rozvoj).

Zkrátka nepřijdou ani podnikatelé, kterým se nově otevře Operační program Technologie a aplikace pro konkurenceschopnost (OPTAK - pokračování Operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost), který řídí Ministerstvo průmyslu a obchodu. Podpora bude poskytována jak na samostatnou výstavbu zelených střech, tak i například na výsadbu funkční vegetace v rámci revitalizace podnikových areálů a okolí komerčních budov. Podobně jako u OPŽP, budou podporovány i další systémy na zachycování a využití srážkové vody.

Hlavní město Praha má omezenější přístup k evropským penězům z operačních programů, proto se veřejným subjektům i podnikatelům v Praze otevře možnost podpory z nově vznikajícího Modernizačního fondu. Z něj bude možné financovat komplexní rekonstrukce budov, které mohou zahrnovat i zelené střechy a další technologie na využití srážkové vody.

Kromě finanční podpory Ministerstvo životního prostředí připravilo řadu legislativních změn, které podpoří výstavbu zelených střech. V rámci vládní novely vodního zákona je z podnětu Ministerstva životního prostředí mimo jiné i lépe ošetřeno využívání srážkových vod u staveb. Stavebníci podle ní musí od 1. 2. 2021 u novostaveb i u větších renovací stávajících budov počítat s využíváním dešťovky, to znamená budovat retenční nádrže pro další využití jako například užitkovou vodu na zalévání, či srážkovou vodu vsakovat nebo ji postupně nechat vypařovat, například prostřednictvím jezírek nebo ji zachytávat na zelených střechách.

To znamená, pokud nemá být voda využívána, pak má být zasakována nebo vypařována na místě soustředěného odtoku. Díky tomu se voda bude vracet zpět do přírody, což sníží dopady změny klimatu na půdu i teplotu vzduchu. Teprve pokud není využívání, zasakování či odpařování z objektivních důvodů možné (musí být doloženo v rámci stavebního řízení), připouští se odvádění srážkových vod pomocí oddílné (dešťové) kanalizace do povrchových vod a pokud ani toto není možné, pak je jako poslední možnost (opět po objektivním zdůvodnění) odvádět regulovaně srážkovou vodu do jednotné (splaškové) kanalizace. Bez splnění těchto podmínek nesmí být povolena žádná stavba.

Dalším z podstatných opatření na podporu rozvoje zelených střech je návrh Ministerstva životního prostředí na snížení odvodů za srážkovou vodu pro komerční a městskou výstavbu v případě vybudování zelených střech, a to díky úpravě vyhlášky Ministerstva zemědělství k zákonu o vodovodech a kanalizacích. Tento krok by byl dalším motivačním opatřením, které snižuje náklady na odvod srážkové vody ze zelené střechy a tím stavebníky pobízí k jeho využívání.

Ministerstvo průmyslu a obchodu ve spolupráci se Státním fondem životního prostředí uspořádalo 18.1.20201 webinář, kde byl představen program ENERG ETS, který je zaměřen na podporu projektů pro zlepšení energetické účinnosti a pro snižovaní emisí skleníkových plynů v průmyslu pro podniky zařazené do vykazování emisí EU ETS. Na záznam z webináře se můžete podívat ZDE: https://www.youtube.com/watch?v=GwXIoQ95mFo

Výstavba nové spalovenské linky, která navýší kapacitu brněnské spalovny zhruba o polovinu, získává jasnější kontury. Projekt úspěšně vyhověl procesu posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) a společnost získala závazné stanovisko od Ministerstva životního prostředí ČR. Povolení opravňuje SAKO Brno k výstavbě nového 40MW zařízení na výrobu energie z odpadu ve stávajícím areálu městské svozové společnosti.

„Získání EIA vnímám jako důležitý milník vedoucí ke snížení závislosti na zemním plynu ze zahraničí. Moderní jednotka s kapacitou 132 tisíc tun nerecyklovatelných odpadů ročně zajistí téměř polovinu celkové spotřeby tepla pro Brno, což Brňanům zajistí dlouhodobě stabilní a dostupné ceny tepla. Po uvedení do provozu bude společnost SAKO Brno dodávat do sítě Tepláren Brno až 1.500.000 GJ tepla, k čemuž obě společnosti přistoupily minulý rok formou podepsaného memoranda.,“ zdůraznil Filip Leder, předseda představenstva společnosti SAKO Brno.

Nová spalovenská linka se bude vyznačovat vysokou, téměř 100 % účinností a velmi nízkými emisemi. Městu přinese okamžitou úsporu ekvivalentního množství oxidu uhličitého ve výši téměř 160 tisíc tun ročně. „Město Brno se zavázalo snížit do roku 2030 emise CO2 o 40 %. Vítám, že zprovoznění nového kotle SAKO Brno k tomu přispěje rovnou čtvrtinou,“ komentuje první náměstek primátorky Petr Hladík.

Během schvalovacího procesu EIA vedla společnost SAKO Brno pro občany města komunikační kampaň zaměřenou na představení výhod projektu a jeho přínosu pro životní prostředí. „Za velký úspěch považujeme pozitivní zpětnou vazbu od veřejnosti, neboť k projektu nebyly vzneseny žádné námitky. Z energetického hlediska se bude jednat o jednoznačně nejmodernější jednotku v ČR, která se po realizaci zařadí mezi světovou špičku,“ uvedl Tomáš Caha, ředitel divize ZEVO, která je odpovědná za výstavbu i budoucí provoz nové spalovenské linky.

„Jsem rád, že občané města Brna nadále vnímají potřebu minimalizovat podíl skládkování a podporují energetické využívání odpadů, ze kterého SAKO vyrobí nízkouhlíkové dálkové teplo a elektřinu. Cirkulární ekonomika v přímém přenosu,“ dodává k tomu Filip Leder a upozorňuje, že nová linka ještě prohloubí dosavadní trend kdy, zatímco v České republice na skládce skončí každý druhý kilogram komunálního odpadu, město Brno dokáže zpracovat systémem sběrných středisek odpadů, třídících kontejnerů a energetickým využíváním odpadu více jak 97 % produkce komunálního odpadu.

V březnu tohoto roku bude zahájeno výběrového řízení na generálního dodavatele stavby. S dokončením projektu se počítá během roku 2024. Více informací o projektu lze nalézt na www.resako.cz.

 

Zatímco v Chorvatsku se každý rok zrecykluje až 80 procent veškerého elektronického a elektrického odpadu, na Maltě tomu je jen kolem 20 procent. Co se nejčastěji třídí a proč mezi členskými státy existují takové rozdíly? Více ZDE

Evropská komise uveřejnila k připomínkování veřejnou konzultaci k akčnímu plánu EU „Cesta k dosažení cíle nulového znečištění ovzduší, vody a půdy“.

Dle Zelené dohody pro Evropu musí EU v zájmu ochrany evropských občanů a ekosystémů směřovat k dosažení cíle nulového znečištění a lépe předcházet vzniku znečištění ovzduší, vod, půdy a spotřebních výrobků a napravovat stávající situaci. Komise bude tyto vzájemně související problémy řešit přijetím akčního plánu pro nulové znečištění v roce 2021.

Navzdory významným zlepšením v posledních desetiletích znečištění i nadále poškozuje občany a ekosystémy. Způsobuje četná fyzická a duševní onemocnění a je jednou z pěti hlavních příčin úbytku biologické rozmanitosti. Za znečištění platí vysokou cenu společnost i ekosystémy, včetně nákladů spojených se zdravím (zdravotní péče, ztracené pracovní dny, ztráta produktivity), nižších výnosů (např. v zemědělství, rybolovu a cestovním ruchu), nákladů na sanaci (např. čištění vody, dekontaminace půdy, odstraňování znečištění moří) a ztráty ekosystémových služeb (např. opylování).

Dokument ke stažení:

EU 15_21 EK Akční plán EU „Cesta k dosažení cíle nulového znečištění ovzduší, vody a půdy“

Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s CENIA, českou informační agenturou životního prostředí a příslušnou technickou pracovní skupinou zajistilo český překlad Referenčního dokumentu o nejlepších dostupných technikách (BAT) pro zpracování odpadů (BREF WT).

Dokument ke stažení:

BREF WT.pdf (24.99 MB)

Nová zásada v § 6 ZZVZ musí být i dle stanoviska expertní skupiny MMR v rovnováze s ostatními zásadami a s principem 3E.  Důležité jsou zejména tyto tři aspekty:

• musí zde být přiměřenost ve vztahu k rozsahu veřejné zakázky a rovněž schopnostem zadavatele (nelze u malé obce očekávat inovace na úrovni celonárodního zadavatele),

• nesmí zde být rozpor s principy 3E, tj. z hlediska ceny neúměrně (násobně) navyšovat nabídkovou cenu, aniž by to bylo pro zadavatele účelné a efektivní,

• zohlednění aspektů odpovědného zadávání nesmí vést k bezdůvodné (neopodstatněné, natož účelové) diskriminaci jiného dodavatele (byť některá zelená a inovativní řešení popsaná v zemích EU v počátku ve své podstatě diskriminovala standardní dodavatele ve prospěch „inovátora“, i zde by měla být odůvodněná a interně zdokumentovaná úvaha zadavatele, proč je tento krok pro něho významný a přináší jasnou přidanou hodnotu).

CHA zařadila na Kandidátský seznam 2 látky klasifikované jako toxické pro reprodukci. Kandidátský seznam nyní obsahuje 211 látek. Kandidátský seznam (dále KS) obsahuje látky vzbuzující velmi velké obavy (SVHC), které mohou mít vážný dopad na lidské zdraví nebo na životní prostředí. Nově zařazené látky na KS, jejich vlastnosti a příklady použití:

1. Bis(2-(2-methoxyethoxy)ethyl)ether (EC 205-594-7, CAS 143-24-8): látka toxická pro reprodukci; používá se jako rozpouštědlo / extrakční činidlo v inkoustech a tonerech;
2. Dioctyltin dilaurate, stannane, dioctyl-, bis(coco acyloxy) derivs., and any other stannane, dioctyl-, bis(fatty acyloxy) derivs. wherein C12 is the predominant carbon number of the fatty acyloxy moiety (DOTL): látka není registrována podle nařízení REACH; toxická pro reprodukci; složka dioktylcín dilaurát (EC 222-883-3, CAS 3648-18-8) se používá jako aditivum při výrobě plastů a pryžových pneumatik.

Kandidátský seznam obsahuje nyní 211 SVHC látek, z nichž 54 látek je zařazeno do přílohy XIV nařízení REACH, tj. na seznam látek podléhajících povolení.

Po zařazení látek do KS vyplývají společnostem zákonné povinnosti, které se mohou vztahovat na látky samotné, ve směsích nebo v předmětech.

Každý dodavatel předmětů obsahujících látku z KS v koncentraci vyšší než 0,1 % hm. musí poskytnout dostatek informací příjemcům předmětu a spotřebitelům.

Od 5. ledna 2021 musí společnosti uvádějící předměty na trh EU oznamovat výrobky do databáze SCIP, pokud předměty obsahují látky SVHC v koncentracích vyšších než 0,1 % hm.

Kromě toho, dodavatelé a výrobci předmětů obsahujících látku z KS musí do 6 měsíců od jejího zařazení podat oznámení agentuře ECHA.

Informace o všech povinnostech a souvisejících nástrojích najdete na internetových stránkách ECHA.

Další informace

• Kandidátský seznam

• Souhrn povinností vyplývajících ze zařazení do KS

• Jak oznámit látky v předmětech

• Databáze SCIP

V loňském roce investovali provozovatelé tepláren do ekologizace provozů snižující emise další 1,5 miliardy korun. Od roku 2013 si modernizační investice v teplárenství vyžádaly již přes 25 miliard korun. Emise oxidu siřičitého a prachu z tepláren díky tomu klesly mezi lety 2013 a 2019 téměř o dvě třetiny a emise oxidů dusíku pak o více než dvě pětiny.

„Celkové investice teplárenských společností do snížení emisí od roku 2013 již přesáhly 25 miliard korun a výrazně se projevily na snížení emisí znečišťujících látek,“ komentuje aktuální statistická data z tepláren, které jsou členy Teplárenského sdružení ČR, předseda výkonné rady Tomáš Drápela a pokračuje: „Naplnil se náš odhad před šesti lety, že teplárny budou potřebovat přes 20 miliard na splnění přísných ekologických limitů podle směrnice o průmyslových emisích.“ 

Ty začaly platit v polovině minulého roku. Letos dojde k dalšímu zpřísnění emisních limitů a provozovatelé tepláren budou muset od srpna používat nejlepší dostupné technologie. Pro střední a menší teplárenské zdroje s tepelným příkonem do 200 MW platí přechodné období do konce roku 2022.

Výsledkem miliardových investic tepláren je zásadní snížení emisí znečišťujících látek do ovzduší. V případě oxidů dusíku klesly emise v roce 2019 oproti roku 2013 o 43 %, v případě prachu o 62 % a u oxidu siřičitého dokonce o více než 64 %.

„Modernizace tepláren bude pokračovat až do konce příštího roku, kdy končí přechodné období pro některé střední a menší teplárny. Rozhodujícím zdrojem znečištění prachem jsou v České republice ale dávno lokální topeniště. Jejich provozovatelé na rozdíl od tepláren neplatí ani za emise znečišťujících látek ani za emise oxidu uhličitého,“ upozornil Tomáš Drápela.

Podíl tepláren na celkových emisích prachu je dnes již minimální, podobný podíl jako celá energetika má i zemědělství s lesnictvím. Emisím prachu jasně dominují lokální topeniště, jejichž emise navíc rostou. Podle ČHMÚ v roce 2014 lokální topeniště vypustily do ovzduší 29,48 tisíc tun prachu a v roce 2018 to bylo stále ještě 29,07 tun prachu, tedy skoro 55 krát více než teplárny, které jsou členy Teplárenského sdružení ČR. Ty přitom zásobují teplem 1,3 milionu bytů. To je dvakrát více než domácností, které využívají lokální topeniště na pevná paliva, těch je odhadem 630 000. Emise prachu na jednu vytápěnou domácnost jsou u lokálních topenišť na pevná paliva až 100 krát větší než v případě domácností připojených na uhelné teplárny.

Paradoxně mnohem čistší teplárenské zdroje musí platit emisní poplatky, zatímco lokálních topenišť se tato povinnost netýká. Stát tak ekonomicky podporuje ekologicky méně vhodné způsoby vytápění.

„Naprosto dominantním původcem jemných prachových částic PM2,5 jsou u nás stále lokální topeniště, tedy domovní kotle, kamna a jiné zdroje spalující pevná paliva (uhlí nebo dřevo). V roce 2018  vypustily domácnosti z lokálních topenišť téměř 74 % emisí jemného prachu, to je dvacetkrát více než celý sektor veřejné energetiky a výroby tepla, který se na nich podílel 3,7 %. Podíl domácích topenišť na emisích rakovinotvorného benzo(a)pyrénu činil dokonce 98,8 %,“ upozorňuje Martin Hájek, ředitel Teplárenského sdružení ČR.

Byt v bytovém domě připojeném na uhelnou teplárnu s BAT technologií „vypustí“ za rok do ovzduší 0,1 kg prachu. Při vytápění ekologicky nejméně vhodným prohořívacím kotlem na pevná paliva vypustí rodinný domek (a je jedno, zda se v něm topí uhlím nebo dřevem) za rok do ovzduší i při provozování v optimálním topném režimu minimálně 65 kg prachu. Při nedokonalém spalování a použití „nevhodných“ paliv to však podle Energetického výzkumného centra v Ostravě může být i přes 300 kg ročně. To je ekvivalent množství prachu z 3000 domácností napojených na uhelnou ekologizovanou teplárnu, tedy více než osmitisícové město, například Třeboň, Příbor nebo Semily.