Cynthia Nudel je španělskou umělkyní, která je přesvědčená, že prostřednictvím svého umění může změnit svět k lepšímu. Snaží se svou prací znovu propojit lidskou bytost a přírodu, a to prostřednictvím neustálého objevování nových přístupů a možností. Pro svou tvorbu si vybírá pouze přírodní materiály jako potravinový odpad, škroby, želatinu či řasy a razí heslo, že „Je možné tvořit i bez ničení." V současné době pracuje především na tvorbě biokeramiky z vaječných skořápek, která schne v pokojové teplotě. Vytváří ale i alternativy k plastům či kůži. Více ZDE

Zavádění principů znovu využívání existujících materiálů je ve stavebnictví klíčové, v budoucnosti hrozí výrazný problém dostupnosti zdrojů, jako například nedostatek kameniva kvůli vyčerpání lomů. Cestou k posílení materiálové nezávislosti států i firem je jednoznačně cirkulární ekonomika. Více ZDE

Základní vybavení luxusních hotelů se již dlouho soustředí na nabízení apartmánů s Wi-Fi zdarma, ložním prádlem s vysokým počtem vláken, širokoúhlou HD televizí nebo třeba s prémiovými likéry v minibaru. Nyní se však hotely více než kdy jindy zapojují do udržitelných postupů, a to nejen proto, aby si ušetřily dlouhodobé výdaje a náklady spojené se změnou klimatu, ale také proto, že to jejich klientela vyžaduje. O tom, jak se z udržitelnosti postupně stala marketingová nutnost, jsme se bavili s Danielem Luddingtonem, viceprezidentem pro rozvoj společnosti Small Luxury Hotels of the World více ZDE

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), jejíž členy je 38 zemí včetně České republiky, podle své poslední analýzy odhaduje, že se plastový odpad globálně do roku 2060 ztrojnásobí, a to z 353 milionů tun odpadu v roce 2019 na 1,014 miliard tun v příštích čtyřech desetiletích. Očekává se, že dvě třetiny z objemu budou tvořit obaly, spotřební zboží a textil. Významný bude také plastový odpad ze stavebnictví a dopravy. Více ZDE

Česká republika v letošním prvním pololetí získala z rozpočtu Evropské unie o 23,5 miliardy korun více, než do něj odvedla. Z celkové sumy takzvané čisté pozice tvoří 7,7 miliardy korun příjmy z Evropského plánu na podporu oživení NextGeneration EU (NGEU). Bez této sumy je rozdíl mezi příjmy z EU a odvody do EU 15,8 miliardy korun. Informovalo o tom dnes ministerstvo financí (MF). Loni za celý rok takzvaná čistá pozice ČR činila 88,8 miliardy Kč. Více ZDE

České a moravské teplárny, které přecházejí ze spalování uhlí na ekologičtější spalování plynu, by mohly v nouzových případech opět spalovat uhlí. Úlevu z emisních podmínek pro středně velké teplárny umožní, pokud bude schválena v navrhovaném znění, novela vyhlášky. Tu ministerstvo životního prostředí poslalo v týdnu poslalo do připomínkového řízení. Novela vyhlášky mění i úpravu provozu záložních uhelných zdrojů. Více ZDE

Evropská komise zveřejnila k připomínkování veřejnou konzultaci k revizi rámcové směrnice o odpadech. Tato iniciativa má zlepšit nakládání s odpady tím, že: sníží objem odpadu, který vzniká, a to i prostřednictvím opětovného použití výrobků nebo součástí a dále sníží množství směsného odpadu a posílí přípravu k opětovnému použití nebo recyklaci odpadu zdokonalením tříděného sběru.

Dokument ke stažení:

EU 95_22 EK Revize rámcové směrnice o odpadech

Navrhovaná novela vyhlášky spočívá v doplnění specifických podmínek pro provoz určitých skupin spalovacích stacionárních zdrojů, které se uplatní v případě, kdy je z důvodu ohrožení dodávek energie vyhlášeno MPO podle energetického zákona tzv. předcházení stavu nouze, případně je vyhlášen samotný stav nouze anebo je vládou vyhlášen nouzový stav dle ústavního zákona o bezpečnosti ČR.

Dokument ke stažení:

Materiál

Důvodová zpráva

Předkládací zpráva

Platné znění

Srovnávací tabulka

Rozdílová tabulka

I z kalu, který vzejde z čistírny odpadních vod a dnes nejčastěji končí na poli, jde udělat dále využitelný výrobek. Společnost HST Hydrosystémy přišla na to, jak čistit odpadní vody tak, aby se dařilo držet pod kontrolou výdaje za likvidaci kalů. Využívá pyrolýzu, kdy výstupem je karbochar, což je výrobek podobný keramzitu do květináčů. Více ZDE

Jacqueline Cramer je holandskou bývalou ministryni pro otázky životního prostředí a infrastrukturu, expertkou na tvorbu funkčních platforem pro cirkulární ekonomiku a profesorkou. Aktivně přispívá k mapování změn v oblasti cirkulární ekonomiky vědeckými články a knihami. V roce 2022 vychází její další dílo, které se zaměřuje jak na zkušenosti z holandského budování cirkulárních sítí, tak z práce s tématem na globální úrovni. Více ZDE

Drobné částice pneumatik, oblečení a dalších plastových výrobků se dnes nachází ve vzduchu, potravinách, ale i ve vodě – a právě tím posledním se zabývají výzkumníci z Ústavu vodního hospodářství obcí FAST VUT. Chtějí vyvinout lepší filtrační technologie, které umožní efektivnější odstraňování mikroplastů z pitné vody.

Jako mikroplasty se plošně označují částečky jakéhokoliv typu plastu menší než 5 milimetrů. Mohou být různého tvaru – od kuliček přes vlákna až po nesourodé úlomky. Primární mikroplasty pocházejí většinou z kosmetických přípravků, sekundární mikroplasty pak vznikají rozpadem plastových výrobků – například PET lahví, igelitových tašek i oblečení, a to vlivem slunečního záření či mechanického působení.

„Klasickým příkladem jsou pneumatiky, které se při jízdě obrušují třením. Vznikají tak mikro částečky, které se rozptýlí po povrchu silnice. A když zaprší, déšť je spláchne do kanalizace či přímo do vodních toků,“ vysvětluje vedoucí Ústavu vodního hospodářství obcí FAST VUT Tomáš Kučera jednu z cest, jak se mikroplasty dostávají do koloběhu vody. Na vině je také praní polyesterového oblečení. Uvolňují se při něm drobná vlákna, která dále putují do odpadních vod. Největším producentem mikroplastů je průmysl, proto jejich koncentrace ve vodních zdrojích bývá nejvyšší právě v okolí velkých měst.

Současné úpravny vody sice mikroplasty v pitné vodě zachytávají, děje se to ale spíše mimoděk – při standardní úpravě vody za pomoci stávajících technologií. „Používáme technologie odstraňující organické látky, rozpuštěné železo či pesticidy, které mohou s uspokojivým účinkem separovat i mikroplasty. Na různých technologických stupních jich dokážeme zachytit 60–90 %, což je slušné. Existuje celá řada znečištění, kde je účinnost dokonce nižší,“ upozorňuje Kučera a dodává, že proto nevidí důvod přestat pít kohoutkovou vodu.

Studie ukazují, že drobné částice plastu se v posledních letech objevují prakticky po celém světě. Nacházejí se v oceánech, vodních tocích a v tělech živočichů – například ryb. „Geograficky je na tom nejhůře Asie a Afrika, kde s plastem zacházejí benevolentněji. Ve srovnání s těmito světadíly je na tom Evropa ještě dobře,“ doplňuje. Účinky mikroplastů na lidské zdraví zatím nejsou příliš prozkoumány. Poslední studie amsterodamské univerzity Vrije Universiteit však odhalila, že mikroplasty dokážou putovat po lidském těle a objevují se i v krvi.

V každodenním životě se mikroplastům podle Kučery vyhnout nelze, a to ani změnou návyků. „Můžete přestat pít vodu z kohoutku a pro dobrý pocit místo toho upřednostňovat hlubinnou pramenitou vodu ze skleněných lahví. I tak ale budete mikroplastům vystaveni jinými cestami,“ říká. „Jsou to velmi lehké částice, které se snadno šíří i vzduchem. Lze je dokonce sníst či vdechout – třeba když si přes hlavu přetahujete polyesterový svetr, ze kterého se uvolňují drobná vlákna.“

Za stejně nereálné považuje, že by plastové mikročástice v dohledné době vymizely ze životního prostředí: „I kdyby dnes lidstvo přestalo používat plasty, bude trvat stovky let, než zcela zlikviduje ty stávající, které už v přírodě jsou. V dalších letech bude množství mikroplastů ve vodních zdrojích narůstat a je potřeba se na to připravit.“

Za nejefektivnější řešení považuje výzkum a vývoj nových mechanismů, které umožní co nejúčinnější úpravu vody. Výzkumníci z Ústavu vodního hospodářství obcí se proto chtějí zaměřit i na vylepšení stávajících vodárenských technologií – čiření a následnou separaci filtrací, a to i pomocí membrán. Cílem je odstranit z vody co nejširší spektrum mikroplastů s účinností 95 % a více. Nalézt správné řešení však zřejmě nebude snadné, mikroplasty zahrnují velmi široké spektrum látek různé velikosti i materiálu.

Výskyt mikroplastů ve vodních zdrojích považuje Kučera za problém podstatný, ale ne neřešitelný. „Vodárenský obor se za svou historii musel potýkat s celou řadou nových znečištění – od cholery až po pesticidy, pro které bylo nutné vyvinout nové technologie a vypořádat se s nimi. Bereme to jako výzvu přijít s dobrým řešením,“ uzavírá.

Pohozené odpadky ve volné přírodě jsou bohužel v České republice nepříjemnou realitou. Z nedávného průzkumu agentury IPSOS pro Iniciativu pro zálohování vyplynulo, že pohozené odpadky trápí téměř celou populaci.

Nejviditelnější odpadovou položkou, kterou lze v českých luzích a hájích nalézt, jsou nápojové obaly – plechovky v přírodě potkává 75 % lidí a PET lahve dokonce 95 %. 9 z 10 Čechů věří, že zavedení záloh na PET lahve a plechovky by výrazně omezilo bezmyšlenkovité odhazování odpadků a motivovalo Čechy vracet nápojové obaly do sběrných míst. Tři čtvrtiny Čechů jako problém vnímají také nízkou míru recyklace vytříděného plastu, radost lidem nedělají ani přeplněné kontejnery a nepořádek kolem nich.

Češi jsou v třídění velmi důslední, alespoň nějaký odpad doma třídí na 94 % Čechů. Problémem ale zůstává, že z vytříděného plastu se recykluje ani ne polovina. „Většina Čechů si myslí, že minimálně polovina vytříděného odpadu se recykluje. Logicky se tak více než třem čtvrtinám z nich nelíbí, že vytříděného plastu se recykluje pouze 42 %. Spokojení nejsou ani s tím, že mnoho odpadků končí ve volné přírodě, s odhozeným odpadem v přírodě má zkušenost téměř každý Čech,“ vysvětluje Kristýna Havligerová, manažerka vnějších vztahů Iniciativy pro zálohování. Čísla se podle Havligerové shodují napříč různými věkovými kategoriemi i napříč pohlavím či kraji České republiky.

Z průzkumu dále vyplynulo, že kromě vysokého zastoupení nápojových obalů Češi v přírodě často nachází obaly od jídla, tašky nebo igelitky. Velké zastoupení mají podle respondentů také skleněné lahve a plastové kelímky.

Téměř 70 % Čechů vídá nejčastěji pohozené odpadky okolo laviček či podél cest. Více než polovina se pak setkává s odpadky okolo košů u vstupních cest do přírody, na rozcestnících či parkovištích. Nezvyklý není ani nepořádek poblíž silnic či zapomenutý odpad u veřejných ohnišť.

Pohozené odpadky Čechy nenechávají v klidu, zhruba polovina je sbírá, aby přírodu uklidili. Se zálohou by se ochota sbírat odpad v přírodě zvýšila. „Zahraniční zkušenosti potvrzují, že zálohy pomáhají zatočit s litteringem, tedy odpadem pohozeným ve volné přírodě. Například v Litvě se množství pohozených nápojových obalů snížilo o 95 % už po dvou letech od zavedení zálohového systému,“ uvedla Kristýna Havligerová a dodává: „90 % Čechů si myslí, že zálohy jsou funkční motivací. Téměř 60 % lidí by dokonce sbíralo v přírodě obaly od nápojů i po neukázněných spoluobčanech.”

Žluté kontejnery přetékají

Jako problém vnímají Češi také přeplněné kontejnery na tříděný odpad. Alespoň jednou za měsíc narazí na přeplněný žlutý kontejner třičtvrtě Čechů. 2 z 5 Čechů se pak dokonce minimálně jednou týdně potýká s odpadem okolo samotných kontejnerů. „Nepořádek kolem kontejnerů je bohužel častým nešvarem. Zavedení zálohového systému by pomohlo omezit pohozené odpadky nejen ve veřejném prostoru, ale i v přírodě, kde škodí životnímu prostředí nejvíce,“ uzavírá Havligerová.

Průzkum byl proveden na reprezentativním vzorku 1050 respondentů, který odpovídá české populaci. Sběr dat byl realizován prostřednictvím aplikace Instant Research agentury Ipsos.

Co je littering?

Pojem littering pochází z anglického slova „litter“, které se překládá jako nepořádek či odpadky.
Litteringem se rozumí odpad volně pohozený či ponechaný na místě pro něj nevyhrazeném, ať už na veřejném prostranství, či v přírodě. Mezi nejčastějším odpadem jsou cigaretové nedopalky či žvýkačky, dále pak obaly od nápojů či jídla.

Česká inspekce životního prostředí uložila pokutu 280 tisíc korun společnosti MIROS Pardubice, a.s.. Firma od roku 2019 navezla na pozemek v katastrálním území Čeperka stavební a demoliční odpady a zeminu v celkovém množství 67 392 tun, aniž by byla provozovatelem stacionárního zařízení určeného k nakládání s daným druhem odpadů. Na tomto pozemku firma odpady dočasně soustřeďovala a následně i využívala v rámci svého povoleného mobilního drticího zařízení.    

Na dalším nedalekém pozemku, který k tomu nebyl určený, pak společnost soustřeďovala cca 150 poškozených železničních pražců. Navážela je sem před jejich odstraněním v rámci rekonstrukce železniční tratě. Naproti těmto pražcům se nacházely kupy biologicky rozložitelných odpadů (tráva, větve, keře, menší stromy, pařezy) včetně poškozených palet, poškozených kusů drobného nábytku a poškozených dřevěných okenních rámů.

Firma navíc jako původce odpadů na jednotlivých stavbách (které sama realizovala) nepodávala hlášení o produkci a nakládání s odpady, i když vzhledem k produkovanému množství odpadů tuto povinnost měla. V hlášení povoleného mobilního zařízení za rok 2019 a 2020 společnost navíc uvedla pouze údaje o přijetí stavebních a demoličních odpadů od dodavatelů, nikoliv z její vlastní stavební činnosti.

„Při stanovování výše pokuty jsme brali zřetel na to, že s námi společnost aktivně spolupracovala a pokusila se sjednat částečnou nápravu. Neopomněli jsme však ani fakt, že zákon o odpadech již jednou porušila, a to v roce 2016,“ uvedl ředitel oblastního inspektorátu Lukáš Trávníček. Firma se zabývá mimo jiné silničním stavitelstvím, zemními pracemi, recyklací stavebních hmot, údržbou a rekonstrukcí železničního svršku. Proti rozhodnutí inspekce se neodvolala.

 

Členské státy, na svém zasedání dne 26. července, se zavázaly snížit poptávku po plynu o 15 % v období od srpna 2022 do 31. března 2023. Toto 15 % snížení poptávky po plynu je stanoveno ve vztahu k průměrné spotřebě plynu za posledních pět let. Členské země se dohodly, že tohoto cíle dosáhnou pomocí opatření, která si samy zvolí. Plán snížení se skládá ze tří hlavních pilířů: přechod na jiné obnovitelné formy energie, motivace ke snížení spotřeby plynu a snížení spotřeby energie související s vytápěním a chlazením. Státy EU mohou využívat i některých výjimek z pravidel pro 15 % snížení spotřeby plynu, a to za předpokladu, že např. splnily některé z dalších podmínek v rámci REPowerEU.