Abeceda voda pro každého čerpá také informace z učebního manuálu pro kurz "Manažer integrovaného sysému řízení se znalostí odpadového hospodářství a krizového řízení" společnosti CEMC v roce 2007.
Autorem textů v manuálu je: JUDr. Ing. Emil Rudolf

ABECEDA VODA

1. Přehled aktuálního stavu právních předpisů včetně předpisů resortních, metodických pokynů, návodů a sdělení - ZDE

2. Vývoj legislativy vodního hospodářství

Legislativa na úseku vodního hospodářství má v České republice svoji historickou dimenzi.
Vodní zákonodárství zde existuje od šedesátých let 19. století, tyto v podstatě novelizované zákony z dob Rakouska – Uherska platily až do 1. 1. 1955, kdy nabyl účinnosti první moderní zákon o vodním hospodářství č. 11/1955 Sb. Ten byl nahrazen od 15. 4. 1975 zákonem č. 138/1973 Sb., o vodách, který platil až do 1. 1. 2002, kdy ho vystřídal současný vodní zákon č. 254/2001 Sb. Vedle tohoto zákona je účinný od 1. 1. 2002 i související zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu.

Zákon o vodách (ten dnešní) byl doposud pětkrát novelizován. Z pohledu praxe lze připomenout tzv. euronovelu (zákon č. 20/2004 Sb.), která měla na jedné straně garantovat kompatibilitu této právní úpravy s legislativou Evropské unie a na straně druhé odstranit nedostatky a nejasnosti projevující se při aplikaci tohoto nosného právního předpisu k ochraně jedné ze základních složek životního prostředí.

Vývoj vodního práva směřuje k tomu, že tradiční náhled na vodu (základní potřeba života člověka, základní výrobní surovina) se stále více přenáší do oblasti zdůrazňování vody jako základní složky životního prostředí, důležitého krajinotvorného prvku a základu existence ekosystémů.

Ze sumy prováděcích předpisů se letos očekává s pozorností především novela nařízení vlády č. 61/2003 Sb., o hodnotách a ukazatelích přípustného znečištění odpadních vod a povrchových vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech. Jde zde zejména o tzv. princip kombinovaný, který má platit pro rozhodování o žádostech k povolení vypouštět odpadní vody do vod povrchových od 1.1.2008 (dodržovat emisní i imisní limity, což pro pramenní oblasti toků v České republice je velmi náročné).

3. Vodoprávní úřady – přehled vč. kompetencí ZDE

4. Základní obsah zákona o vodách a zákona o vodovodech a kanalizacích

A) Zákon o vodách č. 254/2001 Sb. ve znění pozdějších úprav se dělí na 13 částí a obsahuje 2 přílohy

1) V úvodních ustanoveních se uvádí některé základní pojmy jako vodní útvar, vodní zdroj, povodí, povrchové a podzemní vody. Povrchové a podzemní vody v přírodním prostředí nejsou předmětem vlastnictví, nejsou také součástí ani příslušenstvím pozemku, na němž nebo pod nímž se vyskytují. V případě pochybností o charakteru vod rozhodne vodoprávní úřad. Zákon se vztahuje i na vody důlní (podle povahy věci jsou to vody povrchové nebo podzemní), pokud zákon horní (č. 40/1988 Sb. v platném znění) nestanoví jinak ve svém ustanovení § 40 (odvádění důlních vod).

2) Zákon rozeznává obecné nakládání s vodami (bez povolení příslušného vodoprávního úřadu)
- zejména u vod povrchových (pro vlastní potřebu bez užití zvláštního technického zařízení k ochraně před jejich negativními účinky, k plavbě /omezení u člunů motorových/, cvičení záchranných a ozbrojených sborů), u vod podzemních pouze při mimořádných situacích a krátkodobé čerpací zkoušce (do 1 l/sec a do 14 dnů).

Ostatní nakládání s vodami vyžaduje povolení příslušného vodoprávního úřadu. Povolení k nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami je rozvedeno podle svého účelu na odběr a jiné užívání (např. vzdouvání, akumulace, snižování hladiny), dále na vypouštění odpadních vod do vod povrchových a výjimečně do podzemních, k čerpání těchto vod a jejich následnému vypouštění zpět do těchto vod s cílem získat tepelnou energii a na sanační čerpání znečištěných podzemních vod.

Zdůrazňuje se povinnost mít k nakládání s podzemními vodami stanovisko odborně způsobilé osoby podle zákona č. 62/1988 Sb. v platném znění.

Povolení k nakládání s vodami v rozsahu nad 6 000 m3/rok, resp. 500 m3/měsíc až na výjimky vyžaduje měřit kvalitu i objem těchto vod.

Vodní zákon vyžaduje povolení vodoprávního úřadu i k činnostem významně ovlivňujícím vodní poměry (např. těžbu materiálu z koryt vodních toků, vracení toku do původního koryta).

Vodní zákon zavedl i nové povolení k vypouštění odpadních vod s obsahem zvláště nebezpečné látky (příloha č. 1 vodního zákona) do kanalizace – např. s obsahem rtuti.

Vodní zákon zná také povinnost udělit souhlas formou rozhodnutí ke stavbám a činnostem významně souvisejícím s vodním režimem (např. ke skládkování odpadů, skladům závadných látek).

Jakýkoliv záměr spojený s vodou (což je vlastně všechno) musí být projednán předem a vyjádření vodoprávního úřadu k němu osvědčuje zásadní mantinely jeho případné realizace.

Nakládání s vodou vesměs umožňují vodní díla, stavby, které povoluje a kolauduje speciální stavební úřad – úřad vodoprávní.

Rozšířil se taxativně seznam vodních staveb, které se musí evidovat v Katastru emovitostí (stavby zadržující vody v krajině např.)
3) Zavedlo se zjišťování a hodnocení stavu povrchových a podzemních vod podle povodí a hydrogeologických rajonů (úkoly resortu životního prostředí a zemědělství, respektive jejich odborných, podřízených subjektů). Účelem je založit podklady pro výkon veřejné správy, informovanost veřejnosti i plánování v oblasti vod.

4) Zavádí se systém plánů v oblasti vody pro vzájemné harmonizování veřejných zájmů
- ochrany vody jako základní složky životního prostředí
- ochrany před povodněmi
- trvale udržitelného užívání vodních zdrojů a hospodaření s vodami.

Nejprve budou schváleny Plány 3 hlavních povodí a to Labe, Odry a Moravy do 22. 12. 2006 (aktualizují se minimálně každých 6 let). Závazné části těchto tří plánů budou vyhlášeny nařízeními vlády. Na ně budou navazovat Plány oblastí povodí (těch je 8) – Horní a Střední Labe, Horní Vltava, Berounka, Dolní Vltava, Ohře a Dolní Labe, Odra, Morava a Dyje. Tyto plány se musí schválit do 22. 12. 2009, závazné části těchto osmi plánů se vyhlásí nařízeními kraje (aktualizace každých 6 let). Ministerstva zemědělství a životního prostředí a příslušné kraje sestavují na základě těchto plánů Programy opatření (akce s finanční a časovou specifikací). Každé tři roky se bude vládě ČR předkládat souhrnná zpráva k plnění cílů v ochraně vod.

5) Ochrana vodních zdrojů a vodních poměrů se zabezpečuje letitými instituty (chráněné oblasti přirozené akumulace vod, ochranná pásma vodních zdrojů, rozumné hospodaření v krajině, důraz na maximální úroveň čištění odpadních vod (ochrana vod před závadnými látkami) i instituty novými (citlivé oblasti, zranitelné oblasti, vody využívané ke koupání, podpora života ryb – vody lososové a kaprové).

Zvláštní pozornost se věnuje odpadním vodám (výjimečné povolení k vypouštění odpadních vod do půdních vrstev, ze kterých mohou proniknout do vod podzemních pouze z obytné a rekreační zástavby fyzických osob). Při povolování vypouštění odpadních vod do vod povrchových se preferuje princip emisní, od 1. 1. 2008 bude platit princip kombinovaný (emisně-imisní).

Závadnou látkou může být vše, co není odpadní vodou a co může ohrozit nebo znečistit vodní prostředí. Zavedly se povinnosti ohledně technického zařízení, ve kterých se s nimi zachází, včetně tzv. havarijního plánu. Tato část zákona řeší i nepříznivé havarijní stavy, a to i případy, kdy není znám původce a hrozí závažné ohrožení nebo znečištění vod – zvláštní účty krajů ročně doplňované do výše 10 milionů Kč.

6) Definují se vodní toky, koryta vodních toků. Toky se dělí na významné a drobné. Tyto toky mají své správce, zákon stanoví jejich práva i povinnosti, včetně povinností dalších subjektů (např. vlastníků pozemků sousedících).

7) Definuje se správa povodí, což je správa významných vodních toků, činnosti spojené s hodnocením stavu vod i další aktivity. Správa povodí poskytuje odborná stanoviska vodoprávním úřadům.

8) Definují se vodní díla (pozitivně i negativně) a rozvádí se otázka povinností a oprávnění jejich vlastníků. Provoz těchto děl se musí řídit schváleným provozně-manipulačním řádem. Speciálně se rozvádí otázka staveb k vodohospodářským melioracím pozemků a technicko bezpečnostní dohled nad vodními díly ke vzdouvání nebo zadržování vody.

9) Podrobně se rozvádí velmi aktuální ochrana před povodněmi – záplavová území, území určená k rozlivům povodní, stupně povodňové aktivity (bdělost, pohotovost, ohrožení). Protipovodňová ochrana se rozděluje na:
• prevenci (zabezpečují vodoprávní úřady) – povodňové plány, povodňové prohlídky, předpovědní a hlásná povodňová služba
• řešení povodní (zabezpečují povodňové komise, případně orgány krizového řízení), záchranné a zabezpečovací práce, dokumentace o povodni.
10) Zde se podchytila problematika poplatků, celý systém tvoří:
• poplatek za odebranou podzemní vodu (platí se za odběr nad 6 000 m3/rok, resp. 500 m3/měsíc, pokud nejde o získávání tepelné energie, snížení hladiny podzemní vody, sanační čerpání znečištěných podzemních vod a hydraulickou ochranu podzemních vod. Je zde vazba na nezbytné povolení k nakládání (odběru podzemních vod), sazba je 2 nebo 3 Kč za 1 m3 této vody. Z těchto poplatků jde 50 % do rozpočtu příslušného kraje a 50 % do rozpočtu SFŽP
• poplatek za vypouštění odpadních vod do vod povrchových – platí se za
vypouštěné znečištění (8 ukazatelů, u kterých musí dojít k překročení přípustné
hodnoty koncentrační i bilanční) i za vypouštěný objem odpadních vod (nad
100 000 m3/rok)
• poplatek za vypouštění odpadních vod do vod povrchových (pouze u fyzických osob)
• platba k úhradě správy vodních toků a správy povodí – platí oprávněný subjekt k odběru povrchové vody (odečítá se 6 000 m3/rok). Poplatek je vyšší při odběrech z toků vodohospodářsky významných, protože vedle podílu k úhradě správy toků zahrnuje také podíl k úhradě správy povodí. Poplatek se určuje jako součin odebrané vody a ceny za 1 m3 povrchové vody (je různá v jednotlivých povodích)
• úhrada výdajů na opatření ve veřejném zájmu – uvádí se aktivity, na které může stát finančně přispět.
11) Systém vodoprávních úřadů a jejich kompetence jsou uvedeny v příloze číslo 2

Vodní zákon obsahuje zvláštní procesní ustanovení, modifikující obecná ustanovení správního řádu č. 500/2004 Sb. – lhůty pro rozhodnutí, účastníci řízení, náklady řízení, zapojení občanských sdružení apod.
12) Problematika sankcí na úseku vody je zahrnuta do části sedmé tohoto příspěvku.

Zákon obsahuje zvláštní ustanovení, které mimořádně dovoluje zastavit zahájené řízení o pokutě, pokud se současně potvrdí, že:
• povinná osoba se dobrovolně přičinila o odstranění následků protiprávního stavu
• povinná osoba přijala opatření k zamezení dalšího ohrožení vod
• uložení pokuty by s ohledem na provedená opatření vedlo k nepřiměřené tvrdosti.

13) Z předchozích ustanovení dnes mají ještě význam ta, která:
• povolení k odběru povrchových a podzemních vod (s výjimkou zásobování
domácnosti pitnou vodou) a k vypouštění odpadních vod vydaná před 1.1. 2002 omezují nejdéle do 31. 12. 2007
• povinné zapsání existujících vodních děl do Katastru nemovitostí prodlužují
do 1. 1. 2011.

B) Zákon o vodovodech a kanalizacích č. 274/2001 Sb. ve znění šesti novel.

Jde o speciální právní normu v oblasti vodního hospodářství, která řeší otázky spojené s výstavbou, provozem a využíváním těchto vodních děl Zákon má deset částí a je provázen zatím jednou vyhláškou č. 428/2001 Sb. ve znění pozdějších úprav. Napojení na vodovod a kanalizaci pro veřejnou potřebu zabezpečuje tento zákon (povolení vodních děl, povolení odběru vody pro veřejný vodovod a povolení k vypouštění odpadních vod z veřejné kanalizace zajišťuje vodní zákon).

Ze základních povinností tohoto speciálního zákona, který není v gesci ministerstva životního prostředí, ale ministerstva zemědělství a nekontroluje ho prakticky Česká inspekce životního prostředí připomínáme:

• Veřejný vodovod a kanalizace se provozuje na základě povolení příslušného
krajského úřadu
• Odběr pitné vody z veřejného vodovodu se realizuje na základě písemné
smlouvy s vlastníkem (provozovatelem) vodovodu.
• Vypouštění odpadní vod do veřejné kanalizace se provádí na základě obdobného smluvního vztahu, pokud odpadní vody původce nečistí. Pokud se musí čistit na úroveň stanovenou schváleným kanalizačním řádem, tak toto vypouštění vyžaduje povolení příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností podle zákona č. 274/2001 Sb. (za předpokladu, že subjekt vypouští odpadní vody s ukazatelem znečištění charakterizujícím zvlášť nebezpečnou závadnou látku, potřebuje i povolení podle vodního zákona č. 254/2001 Sb.).
• Veřejná kanalizace musí mít schválený kanalizační řád, který stanovuje podmínky pro vypouštění odpadních vod do tohoto vodního díla (schvaluje ho obecní úřad s rozšířenou působností).

Užívání veřejné kanalizace a vodovodu vyžaduje placení vodného a stočného.

5. Shrnutí zásadních povinností vyplývajících z vodního zákona

• V případě, že subjekt nakládá s vodami, musí být toto nakládání povoleno příslušným vodoprávním úřadem
• pokud je nakládání umožněno existencí (užíváním) vodního díla, musí být toto dílo legální (mít stavební povolení, kolaudační rozhodnutí a schválený provozně manipulační řád) – vše ze strany příslušného speciálního stavebního úřadu – vodoprávního úřadu
• ve vybraných případech, které určuje § 14, § 16, § 17 vodního zákona, musí mít povinná osoba speciální povolení k některým činnostem, k vypouštění odpadních vod s obsahem zvlášť nebezpečné látky do kanalizace a souhlas k určitým stavbám, činnostem a zařízením.
• odpadní vody se mají čistit s použitím nejlepší dostupné techniky a především vypouštět do vhodného profilu vodního toku (povrchových vod)
• nakládání se závadnými látkami musí vyloučit ohrožení i znečištění vodního prostředí. Mimořádné užití závadných látek ve vodách vyžaduje udělení výjimky krajským úřadem v rozsahu § 39 vodního zákona
• za určitých podmínek je třeba platit poplatky (§ 88 - § 103 vodního zákona)

6. Sankce za porušení povinností podle vodního zákona

Pokuty ukládají v 1. stupni právnickým a fyzicky podnikajícím osobám Česká inspekce životního prostředí nebo obecní úřad obce s rozšířenou působností (při současné kontrole má přednost územní obecný vodoprávní úřad).

Pokuty se ukládají za:
• nepovolený odběr podzemní nebo povrchové vody (absence povolení nebo nedodržení podmínek tohoto povolení). Sazba za nedovoleně odebraný l m3 je 10 Kč – povrchová voda, 50 Kč – podzemní voda. Nejnižší možná sankce zde je 5 tisíc Kč, nejvyšší možná 10 milionů Kč.
• nedovolené vypouštění odpadních nebo důlních vod (absence povolení nebo nedodržení jeho podmínek). Postih se uloží v rozmezí 10 tisíc – 10 milionů Kč.
• nedovolené nakládání se závadnými látkami (prokázané ohrožení nebo znečištění vod). Pokuta se ukládá v rozmezí 5 tisíc – 5 milionů Kč
• porušení povinností týkajících se vodních děl. Zde se ukládají sankce podle stavebního zákona (např. absence kolaudačního rozhodnutí)
• porušení povinností týkajících se užívání povrchových vod k plavbě. Příslušným správním úřadem k uložení pokuty je zde Státní plavební správa, která ji může zrealizovat (např. za provoz motorových člunů v místě zákazů) ve výši do 100 tisíc Kč
• porušení jiných povinností přesně specifikovaných z vodního zákona (celkem 85 případů). Pokuty se ukládají ve čtyřech stanovených rozmezích (1 tisíc – 50 tisíc Kč, 5 tisíc – 200 tisíc Kč, 10 tisíc – 500 tisíc Kč, 20 tisíc – 1 milion Kč) podle závažnosti protiprávního jednání.
• za nedodržení povinností obcí zajistit odkanalizování a čištění odpadních vod při produkovaném znečištění nad 2000 ekvivalentních obyvatel. Tuto pokutu může uložit ČIŽP do 1 milionů Kč od 1. 1. 2011.

Protiprávní jednání fyzických osob se postihuje podle přestupkového zákona č.
200/1990 Sb. v platném znění až do výše 100 000,- Kč ze strany ČIŽP nebo obecního úřadu obce s rozšířenou působností.