Evropská komise zahajuje přípravu zásadní proměny energetiky po roce 2030, která má nově propojit rozvoj obnovitelných zdrojů s důsledným zvyšováním energetické účinnosti. Reaguje tím na výrazně ambicióznější klimatické cíle do roku 2040 i na rostoucí tlak na dostupnost energie, konkurenceschopnost průmyslu a omezení závislosti na dovozu fosilních paliv. Připravovaný rámec směřuje k hlubší transformaci energetického systému, který má být zároveň nízkoemisní, ekonomicky udržitelný a odolný vůči rychle se měnícím podmínkám.

Evropská komise zahájila proces sběru podkladů pro vytvoření nového právního rámce, který bude určovat směřování využívání energie z obnovitelných zdrojů po roce 2030. Tento krok reaguje na rostoucí ambice Evropské unie v oblasti klimatu i na potřebu přizpůsobit energetickou politiku dynamickému technologickému, ekonomickému a bezpečnostnímu vývoji. Současná legislativa byla nastavena s ohledem na cíl snížení emisí skleníkových plynů o 55 procent do roku 2030, avšak nově formulovaný cíl dosáhnout až devadesátiprocentního snížení emisí do roku 2040 vyžaduje zásadní revizi dosavadního přístupu.

Obnovitelné zdroje energie již dnes představují jeden z pilířů evropské energetiky a jejich význam nadále roste. Podíl těchto zdrojů na energetickém mixu Unie se za poslední dekádu výrazně zvýšil a spolu s tím roste i počet pracovních míst v tomto sektoru. Přesto tempo rozvoje zatím neodpovídá nárokům budoucích klimatických cílů. Současně přetrvávají strukturální problémy, které brání efektivnějšímu využívání potenciálu obnovitelných zdrojů. Patří mezi ně omezená kapacita a flexibilita elektrizační soustavy, kolísání cen elektřiny v důsledku proměnlivé výroby, pomalé povolovací procesy či nedostatečná elektrifikace některých sektorů, zejména dopravy a vytápění.

Nově připravovaný rámec má proto ambici nejen zvýšit podíl obnovitelných zdrojů, ale především zajistit jejich efektivní integraci do celého energetického systému. Klíčovou roli přitom sehrají investice do infrastruktury, rozvoj skladování energie a podpora technologických inovací. Důraz bude kladen také na větší provázání jednotlivých sektorů, aby bylo možné lépe využívat elektřinu z obnovitelných zdrojů napříč ekonomikou. Významnou výzvou zůstává rovněž podpora těch technologií a paliv, která zatím nedosahují potřebné cenové konkurenceschopnosti, ale jsou nezbytná pro dekarbonizaci obtížně transformovatelných odvětví.

Z ekonomického hlediska se očekává, že iniciativa přispěje ke zvýšení investic, snížení systémových nákladů a posílení energetické bezpečnosti Evropské unie. Efektivnější fungování energetického systému by se mělo promítnout i do nižších nákladů pro konečné spotřebitele, což je zásadní pro udržení konkurenceschopnosti evropského průmyslu. Environmentální přínosy spočívají především ve snížení emisí skleníkových plynů a zlepšení kvality ovzduší, zatímco sociální dopady zahrnují tvorbu nových pracovních míst a vyšší dostupnost energie.

Na otázky o budoucnosti obnovitelných zdrojů přitom bezprostředně navazuje i druhý pilíř připravovaných změn, kterým je nový rámec pro energetickou účinnost. Evropská komise v paralelní výzvě zdůrazňuje, že bez zásadního posunu v efektivním využívání energie nebude možné ambiciózních klimatických cílů dosáhnout, a to ani při výrazném rozšíření obnovitelných zdrojů. Energetická účinnost se tak stává rovnocenným nástrojem transformace, který má potenciál snížit poptávku po energii, omezit závislost na dovozu fosilních paliv a současně zmírnit tlak na rozvoj nákladné infrastruktury.

Navzdory technologickému pokroku a dostupnosti ekonomicky výhodných řešení zůstává značná část potenciálu energetických úspor v Evropské unii nevyužita. Důvodem jsou především roztříštěné finanční nástroje, nedostatečně stabilní investiční prostředí a přetrvávající bariéry při realizaci projektů, včetně vysokých počátečních nákladů a složitých metodik hodnocení jejich přínosů. Významnou roli hraje i skutečnost, že opatření na straně poptávky nejsou vždy systematicky zohledňována při plánování energetických systémů, což vede k méně efektivním řešením na úrovni celé ekonomiky.

Zvláštní pozornost je věnována novým výzvám spojeným s rozvojem digitální ekonomiky a průmyslových inovací, například rychlému růstu datových center či technologií typu power to x, které zvyšují nároky na spotřebu energie i infrastrukturu. Současně přetrvávají komplikace v oblasti dálkového vytápění a chlazení, kde je přechod na nízkoemisní řešení technicky i administrativně náročný. Elektrifikace konečné spotřeby, která by měla přispět k vyšší efektivitě celého systému, navíc postupuje pomaleji, než se původně očekávalo.

Navrhovaný rámec proto směřuje k systematickému začlenění energetické účinnosti do všech úrovní energetického plánování a řízení. Jeho cílem je nejen podpořit investice a inovace, ale také zjednodušit regulační prostředí, harmonizovat pravidla a snížit administrativní zátěž. Důležitým aspektem je rovněž vytvoření stabilních podmínek pro mobilizaci soukromého kapitálu, který je pro rozsáhlou modernizaci energetických systémů nezbytný.

Očekávané dopady této iniciativy jsou úzce propojeny s reformou oblasti obnovitelných zdrojů. Vyšší energetická účinnost by měla snížit celkovou spotřebu energie, omezit špičkové zatížení sítí a umožnit efektivnější integraci čistých zdrojů. Z ekonomického hlediska se předpokládá snížení nákladů pro domácnosti i podniky a posílení konkurenceschopnosti evropského hospodářství. Současně by měla opatření přispět ke zlepšení kvality ovzduší, snížení zdravotních rizik a vytvoření nových pracovních příležitostí v oblasti energetických služeb a technologií.

Součástí přípravy nové legislativy je rozsáhlá veřejná konzultace, jejímž cílem je shromáždit názory, data a zkušenosti širokého spektra aktérů od veřejné správy přes průmysl až po akademickou sféru a občanskou společnost. Komise tímto krokem otevírá prostor pro formování energetické politiky, která bude odpovídat nejen klimatickým závazkům, ale i praktickým potřebám evropské ekonomiky a společnosti. Výsledkem má být moderní, předvídatelný a flexibilní regulační rámec, který umožní Evropě zvládnout energetickou transformaci v následujících desetiletích a zároveň posílí její postavení v globálním závodě o čisté technologie a udržitelný růst.

Dokument ke stažení:

• EU 73_26 EK Výzva k předložení informací pro posouzení dopadů

• EU 74_26 EK Výzva k předložení informací pro posouzení dopadů

Nový výklad Evropské komise k nařízení o obalech a obalových odpadech přináší přesnost tam, kde dosud vládla nejistota. Zásadně zpřehledňuje odpovědnosti, zpřísňuje výklad klíčových povinností a naznačuje, že prostor pro volnou interpretaci se v evropské obalové legislativě rychle uzavírá.

Evropská komise zveřejnila pokyny k provádění nařízení (EU) 2025/40 o obalech a obalových odpadech (PPWR), jejichž cílem je sjednotit interpretaci pravidel napříč členskými státy a snížit regulatorní nejistotu pro firmy. Dokument vznikl jako reakce na rozsáhlou zpětnou vazbu ze strany průmyslu i veřejných institucí a představuje praktický návod, jak číst a aplikovat jednotlivá ustanovení nařízení v každodenní praxi. Přestože pokyny samy o sobě nemají právně závazný charakter, jejich význam je zásadní. V prostředí evropského práva totiž podobné výkladové dokumenty často určují směr kontrolní činnosti i rozhodovací praxe.

Základní ambicí Komise je zajistit jednotné uplatňování pravidel v celé Evropské unii. Právě roztříštěnost výkladu byla jedním z hlavních problémů předchozí právní úpravy, kdy jednotlivé státy aplikovaly podobná ustanovení odlišně. PPWR má tuto situaci změnit a pokyny tento cíl konkretizují. Současně je však zřejmé, že dokument nevnáší jen jasno, ale v některých oblastech i zpřísňuje očekávání vůči hospodářským subjektům.

Velmi důležitým prvkem je metodologický přístup k výkladu práva. Komise výslovně připomíná, že při interpretaci je nutné vycházet nejen z textu jednotlivých ustanovení, ale také z jejich kontextu a účelu. Tento přístup vychází z ustálené judikatury Soudního dvora Evropské unie a v praxi znamená, že formální splnění požadavků nemusí být vždy dostačující, pokud není naplněn jejich environmentální či funkční smysl.

Jedním z nejzásadnějších okruhů, kterým se pokyny věnují, je samotná definice obalu. Komise zde jednoznačně zdůrazňuje, že rozhodující je funkční hledisko. Nestačí tedy odkazovat na ilustrativní seznamy v přílohách, ale je nutné vždy posoudit konkrétní účel daného předmětu. Obalem je pouze takový výrobek, který slouží k ochraně, manipulaci, dodání nebo prezentaci produktu a zároveň není jeho integrální součástí. Tento výklad má dalekosáhlé důsledky.

V praxi to znamená, že identifikace obalu bude často záviset na konkrétní situaci. Typickým příkladem je nápojový kelímek, který není obalem, pokud je prodáván prázdný jako samostatný produkt, ale stává se obalem v okamžiku, kdy je použit k výdeji nápoje. Podobně je tomu u květináčů, které mohou být považovány za obal pouze tehdy, pokud slouží k prodeji nebo transportu rostlin, nikoli pokud jsou používány v rámci produkčního procesu. Komise rovněž vyjasňuje postavení některých specifických výrobků, jako jsou textilní obaly, jednorázové kapsle nebo technické fólie používané ve výrobě, u nichž je rozhodující jejich funkce v dodavatelském řetězci.

Dalším klíčovým tématem je vymezení role výrobce. Pokyny potvrzují, že výrobce není nutně subjekt, který obal fyzicky vyrábí, ale ten, kdo rozhoduje o jeho designu a uvádí jej na trh pod svým jménem nebo značkou. Tento princip má zásadní dopady na rozdělení odpovědnosti v dodavatelských řetězcích. V případě běžných spotřebitelských obalů je výrobcem typicky subjekt, který obal plní a uvádí produkt na trh. Naopak u transportních nebo servisních obalů může být výrobcem jejich dodavatel, pokud nejsou značkově spojeny s konkrétním uživatelem.

Pokyny zároveň zdůrazňují, že v rámci Evropské unie existuje vždy pouze jeden výrobce ve smyslu PPWR. Tento princip má zabránit překrývání odpovědností a zjednodušit vymáhání pravidel. Výrobce nese plnou právní odpovědnost za to, že obal splňuje požadavky na udržitelnost, recyklovatelnost a značení, a to bez ohledu na to, zda některé úkoly deleguje na jiné subjekty.

Odlišnou, ale neméně důležitou roli představuje producent. Ten je definován jako subjekt, který uvádí obal nebo balený výrobek poprvé na trh v konkrétním členském státě a nese odpovědnost za financování systému nakládání s odpady. Pokyny detailně vysvětlují, že producent se určuje vždy ve vztahu ke konkrétnímu trhu, nikoli k celé Evropské unii. To znamená, že jeden subjekt může být producentem v několika státech současně, pokud tam dodává své výrobky.

Tento princip má zásadní význam zejména pro přeshraniční obchod a e-commerce. Pokud podnik prodává výrobky přímo koncovým zákazníkům v jiném členském státě, stává se producentem v tomto státě a musí tam plnit všechny povinnosti spojené s rozšířenou odpovědností výrobce. Pokyny zároveň upřesňují, že i logistické operace, jako je přebalování zboží, mohou vést ke vzniku role producenta, pokud dochází k uvedení obalu na trh.

Velmi přísný výklad Komise se promítá do oblasti chemických látek, konkrétně PFAS v obalech pro styk s potravinami. Od 12. srpna 2026 nebude možné uvádět na trh obaly, které překračují stanovené limity těchto látek. Pokyny zdůrazňují, že na rozdíl od některých jiných regulací zde neexistuje přechodné období pro doprodej zásob. Rozhodující je okamžik uvedení na trh, nikoli datum výroby. Tento přístup významně zvyšuje tlak na dodavatelské řetězce a vyžaduje včasnou adaptaci.

Komise rovněž navrhuje konkrétní metodiku kontroly, která zahrnuje postupné testování obsahu fluoru a dalších látek. Tím reaguje na absenci jednotné evropské metodiky a snaží se zajistit alespoň minimální harmonizaci kontrolních postupů.

Velkou pozornost věnují pokyny také otázce recyklovatelnosti. Základní povinnost, aby všechny obaly byly recyklovatelné, začne platit již v roce 2026. Detailní požadavky na design obalů však budou stanoveny až prostřednictvím prováděcích a delegovaných aktů, které Komise plánuje přijmout v následujících letech. Do té doby se bude vycházet z existujících technických standardů.

Tato časová asymetrie vytváří specifickou situaci, kdy podniky musí plnit obecný požadavek bez plně definovaných technických parametrů. Pokyny proto zdůrazňují nutnost vycházet z dosavadních norem a zároveň sledovat budoucí vývoj, aby bylo možné včas přizpůsobit design obalů.

Zcela zásadní změnu představuje přístup k minimalizaci obalů. Komise jasně deklaruje, že marketingové argumenty ani snaha o zvýšení atraktivity produktu nemohou samy o sobě ospravedlnit nadbytečný objem nebo hmotnost obalu. Tento posun reflektuje širší environmentální cíle a zároveň omezuje dosavadní praxi, kdy byl design obalů často řízen primárně obchodními hledisky.

Od roku 2030 budou navíc zavedeny konkrétní požadavky, například maximální podíl prázdného prostoru v některých typech obalů. To se výrazně dotkne zejména e-commerce sektoru, kde je nadměrné balení dlouhodobě kritizováno. Pokyny rovněž zdůrazňují, že konstrukční prvky, které uměle zvětšují objem obalu bez funkčního opodstatnění, nebudou nadále přípustné.

Naopak určitou flexibilitu ponechává regulace v oblasti kompostovatelných obalů. Členské státy mohou rozhodnout o povinném používání těchto obalů pro vybrané aplikace, pokud pro to existují odpovídající systémy sběru a zpracování odpadu. Komise však upozorňuje, že takový přístup může vést k fragmentaci trhu a zdůrazňuje nutnost transparentní komunikace.

Významným krokem směrem k harmonizaci je zavedení jednotného značení obalů. Od roku 2028 bude povinné používat harmonizované piktogramy, které mají usnadnit třídění odpadu. Národní systémy značení budou muset být postupně zrušeny nebo přizpůsobeny, což představuje zásadní změnu zejména pro státy s vlastními zavedenými systémy.

Celkově tak pokyny přinášejí větší právní jistotu, ale zároveň kladou vyšší nároky na dodržování pravidel. Pro podniky to znamená nutnost systematického přístupu k obalům, který bude zahrnovat nejen technické a logistické aspekty, ale i hlubší porozumění regulatornímu prostředí.

Dokument ke stažení:

• Pokyny

• Často kladené otázky

• Odpady z obalů

• Nařízení o obalech a obalových odpadech

• Provádění nařízení o obalech a obalových odpadech

• Údaje Eurostatu o obalových odpadech z října 2025

• Stránka faktů o PPWR

Jménem konsorcia mezinárodního projektu NiCE (From Niche to Centre – City Centres as Places of Circular Lifestyles) si Vás dovolujeme pozvat na online webinář zaměřený na praktické přístupy k rozvoji cirkulární ekonomiky ve městech a obcích, který se uskuteční 16. dubna 2026 (9:30-10:30, MS Teams).

Projekt NiCE propojuje města, organizace a odborníky z celé Evropy s cílem hledat konkrétní řešení, jak podporovat udržitelný životní styl, posilovat lokální ekonomiku a vracet cirkulární principy zpět do center měst.

Webinář nabídne inspiraci z evropských pilotních projektů i konkrétní zkušenosti z českého prostředí – od strategických nástrojů přes provoz reuse center až po využití dat pro tvorbu politik.

Dozvíte se, jak mohou města:

• podporovat reuse, opravy a sdílení v každodenním životě,

• efektivně spolupracovat s místními aktéry,

• využívat data a digitální nástroje pro řízení a rozvoj služeb,

• a přenášet úspěšná řešení do vlastní praxe.
 

Pro koho je webinář určen:
Webinář je určen především zástupcům měst a obcí, ale také dalším stakeholderům – odborníkům, neziskovým organizacím, zástupcům státní správy i dalším zájemcům o rozvoj cirkulární ekonomiky ve městech.
 

Proč se zúčastnit:
• získáte přehled o konkrétních nástrojích a řešeních z praxe

• inspirujete se zkušenostmi z Česka i dalších evropských měst

• dozvíte se, jak využít data a spolupráci pro rozvoj cirkulárních aktivit

• odnesete si tipy, které můžete aplikovat ve svém městě
 

Prosíme o registraci předem: https://forms.gle/kZ5bLFz2YbMXXGmr9
 

Kontakt: Pavel Růžička, ENVIROS, s.r.o. (pavel.ruzicka@enviros.cz)

Program

1. NiCE: Řešení pro města, která chtějí víc než jen strategie, Pavel Růžička (ENVIROS)
Představení hlavních výstupů projektu NiCE a jejich praktického využití pro města a obce. Dozvíte se, jaké pilotní aktivity byly realizovány napříč Evropou a jaké konkrétní nástroje a metodiky mohou samosprávy využít. Zaměříme se na to, jak mohou města podporovat cirkulární životní styl, zapojovat místní aktéry a postupně proměňovat centra měst v místa, kde jsou reuse, sdílení nebo opravy běžnou součástí každodenního života.

2. Reuse v praxi: zkušenosti z Jihlavy, které můžete převzít, Zdeněk Ondrák (Silo Jihlava)
Představení pilotního projektu v Jihlavě a rozvoje reuse centra Útulek věcí. Ukážeme, jak se podařilo propojit komunitní aktivity s digitálními nástroji, konkrétně s využitím aplikace Reuse Recognizer. Dozvíte se, jak digitalizace pomohla zefektivnit provoz centra, zpřesnit evidenci materiálových toků a získat data využitelná pro další rozvoj, komunikaci a výkaznictví. Součástí budou také praktické zkušenosti, výzvy a doporučení pro další města.

3. Reuse na národní úrovni: jak propojit praxi s politikami, Jitka Hofmanová (Česká federace nábytkových bank a re-use center)
Představení činnosti federace a její role v projektu NiCE, včetně vývoje a testování nástroje Reuse Recognizer. Zaměříme se také na pilotní ověřování rozšířené odpovědnosti výrobce (EPR) v oblasti nábytku a na to, jak mohou data z reuse center přispět k nastavování politik a plnění legislativních požadavků. Na závěr se podíváme na další plány rozvoje reuse aktivit v Česku, možnosti zapojení dalších měst a také na příležitosti financování reuse provozů.

O projektu NiCE:
Projekt NiCE (From Niche to Centre – City Centres as Places of Circular Lifestyles) se zaměřuje na proměnu center evropských měst směrem k udržitelnějším a cirkulárním modelům spotřeby. V důsledku pandemie a postupného přesunu obchodu do online prostoru došlo k omezení nabídky kamenných obchodů a narušení dodavatelských řetězců. Zároveň vznikají nové, udržitelnější formy spotřeby vedoucí k větší cirkularitě, které však často zůstávají na okraji a nejsou pro veřejnost snadno dostupné. Projekt NiCE proto usiluje o oživení center měst a jejich proměnu v místa, která obyvatelům usnadňují žít udržitelně a přirozeně podporují principy cirkulární ekonomiky.

Projekt NiCE je podporován z programu Interreg CENTRAL EUROPE se spolufinancováním z Evropského fondu pro regionální rozvoj.

BMW vstupuje do nové éry, ve které už automobil nekončí svou životnost na vrakovišti, ale stává se začátkem dalšího automobilového cyklu. Nové centrum cirkulární ekonomiky ukazuje, že značka dokáže spojit technologickou preciznost s udržitelnou odpovědností a posouvá hranice toho, co znamená „prémiový automobil“.

Automobilový průmysl prochází zásadní transformací, která se netýká pouze elektrifikace nebo digitalizace, ale stále více také práce se zdroji. BMW na tuto změnu reaguje systematicky a dlouhodobě, přičemž nejnovějším krokem je výstavba nového kompetenčního centra cirkulární ekonomiky v německém Wackersdorfu, jehož spuštění je plánováno na začátek roku 2029. Tento projekt představuje logické vyústění strategie, kterou automobilka rozvíjí již více než 30 let, kdy systematicky buduje know how v oblasti recyklace vozidel.

Základem této strategie je přesvědčení, že vozidlo na konci svého životního cyklu není odpadem, ale cenným zdrojem materiálů. BMW proto transformuje své původní Recycling and Dismantling Centre na výrazně pokročilejší celek, který bude plnit nejen funkci recyklačního zařízení, ale především roli výzkumného a vývojového hubu. Nové centrum bude sloužit jako klíčový uzel celého cirkulárního hodnotového řetězce, v němž se propojují fáze návrhu, výroby, používání i následného zpracování vozidel, přičemž automobilka již dnes pracuje s globální sítí více než 3000 partnerů ve více než 30 zemích.

Technologická náplň centra reflektuje komplexitu moderních automobilů. Vedle systematické demontáže vozidel po ukončení jejich životnosti bude kladen důraz na pokročilé metody třídění a zpracování materiálů. To zahrnuje nejen tradiční komodity jako ocel či hliník, ale i stále důležitější komponenty, například trakční baterie nebo materiály z oblasti elektromobility a vodíkových technologií. Významnou roli zde bude hrát automatizace demontážních procesů, která je klíčová pro dosažení ekonomické efektivity i potřebného objemu zpracování.

Centrum však nebude pouze průmyslovým zařízením, ale také experimentální platformou, kde se budou testovat nové postupy a optimalizovat materiálové toky. Tím BMW reaguje na rostoucí tlak na efektivní využívání zdrojů a zároveň si vytváří strategickou výhodu v oblasti dodavatelských řetězců. V době, kdy ceny surovin podléhají výrazným výkyvům a geopolitická rizika ovlivňují jejich dostupnost, představuje schopnost opakovaně využívat vlastní materiály zásadní konkurenční faktor.

Důležitým aspektem celého konceptu je jeho integrace do procesu vývoje vozidel. Principy cirkulární ekonomiky nejsou aplikovány až na konci životního cyklu, ale již ve fázi designu. Automobily jsou konstruovány tak, aby bylo možné jejich jednotlivé komponenty snadno demontovat, třídit a znovu využít. Tento přístup zásadně mění tradiční paradigma výroby, kdy byl důraz kladen primárně na výkon, bezpečnost a estetiku, zatímco dnes se k těmto atributům přidává i schopnost materiálové recyklace.

Z pohledu širší strategie BMW jde o krok směrem k uzavřenému materiálovému cyklu, v němž se minimalizuje potřeba primárních surovin a snižuje celková uhlíková stopa výroby. Automobilka tím reaguje nejen na rostoucí očekávání zákazníků, kteří vnímají udržitelnost jako součást hodnoty produktu, ale především na připravované evropské nařízení End of Life Vehicles Regulation, které zásadně zpřísňuje pravidla pro celý životní cyklus vozidel. 

Pro automobilky to v praxi znamená povinnost navrhovat vozy s důrazem na snadnou demontáž a vysokou recyklovatelnost, plnit cíle až 95 % opětovného využití a recyklace vozidla, postupně zvyšovat podíl recyklovaných surovin v nových vozech a zároveň zajistit plnou sledovatelnost materiálových toků včetně odpovědnosti za vozidlo i po skončení jeho životnosti.

Ambiciózní reforma celního systému slibuje větší kontrolu nad přílivem zboží do Evropy i férovější podmínky na trhu, zároveň ale otevírá otázku, zda nové nastavení ekonomických pobídek nepovede k opačnému efektu v oblasti spotřeby i odpadu

Celní unie EU již více než 50 let efektivně funguje napříč hranicemi států. Její řízení zajišťují vzájemnou spoluprací vnitrostátní celní úřady. Celní unie EU jakožto jeden z největších světových obchodních bloků spravuje obchod v hodnotě více než 4,3 bilionu eur, což představuje přibližně 14 % objemu světového obchodu.

Jen v roce 2024 vybralo 2 140 celních úřadů, které pracovaly 24 hodin denně a 365 dní v roce, na clech téměř 27 miliard eur, přičemž vyřídilo dovoz, vývoz a tranzit více než 1 370 milionů položek. Ve stejném roce odhalily celní orgány EU 64 000 případů zboží, které pro spotřebitele představovalo zdravotní riziko, a zadržely 112 milionů položek padělaného zboží.

Dohoda mezi Rada Evropské unie a Evropský parlament o podobě nové celní reformy představuje jeden z nejvýznamnějších zásahů do fungování přeshraničního obchodu v rámci Evropská unie za poslední dekádu. Reforma představuje komplexní přenastavení pravidel, která mají reagovat na strukturální změnu globální ekonomiky ta je dnes ve velké míře formována digitálními platformami a masovým rozšířením e commerce.

Reforma cílí na několik klíčových oblastí současně. Vedle samotného zavedení jednotného poplatku za zásilku usiluje o centralizaci dat o dovozu prostřednictvím nové digitální infrastruktury, posílení analytických kapacit celních orgánů a zefektivnění kontroly zboží vstupujícího na evropský trh. Aktualizovaná legislativa vytváří novou kategorii nejtransparentnějších podniků obchodníků považovaných za důvěryhodné a prověřené Trust and Check. 

V rámci tohoto režimu budou moci společnosti, které poskytují komplexní informace o pohybu zboží a jeho souladu s předpisy a které splní další přísná kritéria, využívat zjednodušených celních povinností, jako jsou zjednodušené postupy pro dočasné uskladnění a tranzit. Nejspolehlivější společnosti budou moci propustit své zboží do oběhu v EU bez jakéhokoli aktivního zásahu celních orgánů. Ostatní společnosti budou nadále moci využívat již existující zjednodušení, která jsou důvěryhodným obchodníkům k dispozici v rámci stávajícího režimu oprávněných hospodářských subjektů.

Důležitou roli hraje také snaha narovnat konkurenční prostředí mezi evropskými prodejci a zahraničními platformami, které dosud často těžily z nižší regulatorní zátěže a zneužívání výjimek pro zásilky s nízkou hodnotou. Regulace se zároveň dotýká bezpečnosti výrobků, ochrany spotřebitele i výběru daní, protože právě malé zásilky představují významný kanál pro obcházení pravidel v oblasti DPH a cel.

Na první pohled jde o racionální opatření, které reflektuje realitu globálního online obchodu. Denně proudí do Evropy miliony malých balíčků, často s nízkou deklarovanou hodnotou, což komplikuje jejich kontrolu a vytváří prostor pro obcházení pravidel. Zavedení fixního poplatku za balík má tento problém narovnat a zároveň generovat prostředky na financování modernizovaného celního systému.

Při bližším pohledu se však otevírá méně zřejmá, ale o to zajímavější otázka. Jak na takový poplatek zareagují samotní obchodníci. Logika trhu naznačuje, že se e shopy nebudou snažit poplatek absorbovat, ale přizpůsobí mu své obchodní modely. Lze očekávat, že začnou zákazníky motivovat k větším objednávkám, aby se fixní náklad na jednu zásilku rozložil mezi více položek. Tento princip není nový, už dnes ho známe v podobě nabídek dopravy zdarma při dosažení určité hodnoty nákupu.

Výsledkem tak může být posun v nákupním chování spotřebitelů. Namísto častých menších objednávek budou více inklinovat k větším nákupům najednou. Z hlediska počtu balíků by to mohlo znamenat jejich pokles, což by na první pohled odpovídalo cílům regulace. Jenže realita může být složitější. Větší objednávky mohou vést k vyšší celkové spotřebě, protože zákazníci budou přidávat další položky jen proto, aby optimalizovali náklady na dopravu a poplatky.

Tím se dostáváme k jádru paradoxu. Reforma je částečně motivována snahou o udržitelnější logistiku a omezení negativních dopadů masového dovozu levného zboží. Pokud ale povede k tomu, že lidé budou nakupovat více než skutečně potřebují, může se environmentální efekt zcela minout účinkem.

Rada a Evropský parlament budou pokračovat v práci za účelem finalizace technických prvků balíčku, než bude spolunormotvůrci s konečnou platností přijat. Nové celní předpisy vstoupí v plném rozsahu v platnost 12 měsíců po vyhlášení v Úředním věstníku EU.

Základním kritériem soutěže je produkce pod 150 kg na obyvatele a rok. Ekonomický tlak na obce roste – skládkovací poplatky se zvyšují a limit pro uplatnění třídicí slevy se každoročně snižuje. V popelnicích přitom zůstává nevyužitý potenciál: bioodpad stále tvoří kolem pětiny směsného odpadu a jako kompost by mohl pomoci českým půdám, které trpí nedostatkem organické hmoty.

Soutěž Odpadový Oskar oceňuje obce s nejnižší produkcí směsného komunálního odpadu a šíří příklady dobré praxe v předcházení vzniku odpadů. Za dvanáct let své existence Odpadový Oskar ocenil stovky úspěšných obcí a z nich vybral 25 nejinspirativnějších příkladů dobré praxe, které mohou sloužit jako konkrétní návod pro ostatní.

„Vyzýváme všechny obce a města, aby nám zaslala data o produkci zbytkového (směsného) komunálního odpadu za rok 2025. Základním kritériem pro kvalifikaci do soutěže je produkce pod 150 kg na obyvatele a rok. Podmínky soutěže jsou dostupné na stránkách arnika.org/odpadovy-oskar,“ uvádí Mirka Jopková, koordinátorka soutěže Odpadový Oskar z Arniky.

Bioodpad: skrytá rezerva v popelnicích

I přes pozitivní trend tvoří bioodpad stále významnou část směsného komunálního odpadu. Podle rozborů společnosti EKO‑KOM představoval v roce 2024 bioodpad 22% hmotnosti směsného odpadu, zatímco v roce 2022 to bylo 27,2%, takže jde o znatelný pokles.

Podklady vypracované pro Ministerstvo životního prostředí a další analýzy však ukazují, že bioodpady mohou v průměru tvořit zhruba třetinu směsného komunálního odpadu. Praxe Arniky i další zkušenosti z terénu naznačují, že skutečný podíl bioodpadu v nádobách na směsný odpad bývá v řadě obcí často kolem 30% hmotnosti nebo i více. Ať už jde o pětinu, třetinu, nebo ještě víc, pořád jde o obrovský potenciál, který dnes z velké části končí na skládkách nebo ve spalovnách.

Domácí kompostování: nejjednodušší a nejlevnější řešení

Pro řadu obcí, zejména menších a s podílem individuální zástavby, je podpora domácího kompostování nejefektivnější cestou, jak snížit množství bioodpadu v popelnicích. Na rozdíl od nákladných svozových systémů a kompostáren nevyžaduje domácí kompostování významné investice do infrastruktury a obec ušetří na poplatcích za skládkování.

Navíc jde o řešení, které přesahuje pouhé odpadové hospodářství. České půdy trpí dlouhodobým nedostatkem organické hmoty – podle odborných odhadů na našich polích chybí 1 až 1,5 tuny organické hmoty na hektar ročně. Kompost z bioodpadu přitom může být jedním z klíčových zdrojů, které tento deficit pomohou vyrovnat.

„Každá slupka od brambory, která skončí v kompostéru místo v popelnici, je dvojitý získ – obec ušetří za odvoz a skládkování a zároveň vznikne kvalitní hnojivo, které naše půdy nutně potřebují. Bioodpad není odpad – je to cenný zdroj,“ zdůrazňuje Mirka Jopková.

Ekonomický tlak roste, průměrná produkce zůstává vysoká

Stát vytváří na obce ekonomický tlak prostřednictvím takzvané třídicí slevy při skládkování odpadu. V roce 2025 platí, že pokud obec vyprodukuje méně než 160 kg směsného a objemného odpadu na obyvatele, platí za jeho uložení na skládku poplatek 500 Kč za tunu. Při překročení tohoto limitu se poplatek za nadlimitní odpad zvyšuje na 1 250 Kč za tunu. Limit se navíc každoročně snižuje, takže ekonomický tlak na obce bude dále růst.

Přesto se zdá, že ekonomický tlak zatím nevede k výraznému snížení množství směsného odpadu. Podle dat EKO-KOM činila průměrná produkce směsného komunálního odpadu v roce 2024 celkem 177,3 kg na obyvatele – tedy stále nad limitem pro uplatnění slevy. Novější data z roku 2025 zatím nejsou k dispozici.

Cíl 60 % třídění: většina obcí jej pravděpodobně nesplní

Zákon o odpadech ukládá obcím povinnost vytřídit v roce 2025 nejméně 60 % komunálního odpadu. Predikce průměrné míry třídění pro rok 2025 se přitom pohybují kolem 47–48 %, zatímco v roce 2023 to bylo necelých 45 %. Výrazný posun za jediný rok je obtížně představitelný a řada obcí bude mít s plněním tohoto cíle problém. Právě snížení objemu směsného odpadu – tedy i vytřídění bioodpadu – je jednou z nejrychlejších cest, jak se k tomuto cíli přiblížit.

Nové povinnosti a nástroje pro obce

Od roku 2025 mají obce povinnost třídit i textilní odpad. Arnika také připomíná, že obce mají povinnost zveřejňovat výsledky svého odpadového hospodářství. Počet obcí, které tak činí, narůstá, stále to však není pravidlem. Jednou z možností, kde by obce mohly data přehledně zveřejňovat, jsou povinně zveřejňované informace na obecních webech.

Pozitivním krokem Ministerstva životního prostředí je systém VISOH 2, který umožňuje zástupcům obcí i veřejnosti porovnat výsledky odpadového hospodářství jednotlivých obcí. Poslední dostupná data v systému jsou za rok 2023. Arnika doufá, že MŽP bude systém průběžně doplňovat o novější data.

Jak se zapojit do Odpadového Oskara?

Obce a města mohou svá data o produkci odpadů za rok 2025 zaslat na e-mail miroslava.jopkova@arnika.org. Pravidla soutěže jsou na www.arnika.org/odpadovy-oskar. Výsledky 12. ročníku budou vyhlášeny na podzim 2026.

Spolky Ukliďme Česko a Remobil vyhlásily společnou ekologickou výzvu: vytvořit REkord ve sběru a REcyklaci vysloužilých mobilních telefonů. Rekordní pokus proběhne v rámci jarního kola úklidových akcí Ukliďme Česko, kdy se tisíce dobrovolníků vydají uklízet přírodu ve svém okolí. Letos se však zaměří také na jiný typ „odpadu“ – miliony starých mobilů, které leží nevyužité v českých domácnostech. Zapojit do akce se tak může kromě účastníků dobrovolnických úklidů i nejširší veřejnost.

Uklízej – Recykluj – Pomáhej!

Pod tímto heslem vybízejí organizátoři dobrovolnice a dobrovolníky, aby přinesli na sraz akce Ukliďme Česko vysloužilý mobilní telefon. Každý mobil se započítá do celkového součtu a odborně zrecykluje v projektu Remobil. Sběr probíhá během celého března a dubna, přičemž mobily odeslané mezi 28. 3. – 10. 4. 2026 budou započítány do oficiálního pokusu o český rekord.

Jak se zapojit?

• Najděte nejbližší úklidovou akci na www.UklidmeCesko.cz

• Přineste starý mobil

• Odevzdejte ho organizátorům

• Hotovo! Pomohli jste k rekordu

Neplánujete se účastnit úklidových akcí? Nevadí! Přesto můžete vyhrát!

Jednoduše zabalte nepotřebné mobily a odešlete je zdarma přes Zásilkovnu. V takovém případě máte navíc možnost vyhrát nové mobilní telefony v celkové hodnotě 100 tis. Kč. Čím víc mobilů pošlete, tím větší máte šanci na výhru.

Cíl kampaně
„V českých domácnostech se podle odhadů nachází okolo 12 milionů nevyužívaných mobilů. Společně chceme ukázat, že i jeden jediný telefon může pomoci k rekordu – i k čistější planetě,“ říká Jiří Šmejkal, manažer projektu Remobil.

„Naše dobrovolnické akce přitahují každoročně stovky tisíc lidí. Pokud alespoň část z nich přinese starý telefon, můžeme společně nasbírat desítky tisíc mobilních telefonů – číslo, které by významně předčilo doposud největší sběrové akce v Česku,“ dodává Miroslav Kubásek ze spolku Ukliďme Česko.

Každý mobil pomáhá

Každý odevzdaný a zrecyklovaný mobil navíc přináší 10 Kč na podporu úklidových akcí pořádaných spolkem Ukliďme Česko. Ty budou využity na nákup a rozesílku pracovních pomůcek pro dobrovolníky (pracovních rukavic a pevných pytlů na sběr odpadu). Odevzdáním starého mobilu tak přispějete i k větší čistotě v přírodě a veřejném prostoru.

Další informace naleznete na www.ReRekord.cz

Partnery akce Ukliďme Česko 2026 jsou:

DSV, ČEPS, ESOX, Servier, Garnier, Ptačí sousedé, EKO-KOM, a.s., NEVAJGLUJ a.s., MEDICAL PROTECT, Nadační fond Hyundai, Systém Coca-Cola ČR a Coca-Cola HBC, E.ON Česká republika, s.r.o.,Hlavní město Praha, Plzeňský Prazdroj, Saint-Gobain, Nadace OSF, Nextbike, Radegast, DPD CZ, Remobil, CANON a BAT

Letošní symposium Výsledky výzkumu a vývoje pro průmyslovou a komunální ekologii slaví 20 let. Možná i proto jsme jako pořadatelé byli odměněni velkým zájmem o účast. Přihlášeno je celkem 80 příspěvků.

Akce se koná 21. až 23. 4. 2026 v Hustopečích u Brna v rámci Týdne výzkumu a inovací pro praxi a životní prostředí (TVIP 2026). Program je rozdělen do pěti sekcí: Aktuální projekty: odpady, voda, ovzduší; Radioaktivní odpady; Vedlejší produkty a odpady z potravinářství; Druhý život dřeva; Odpady z recyklace a výroby automobilů. Co zajímavého se dozvíme v jednotlivých sekcích?

V úterý začínáme sekcí Radioaktivní a další problémové odpady. Vedle tradičních účastníků z Centra výzkumu Řež se nám letos podařilo získat příspěvky od SÚJB, SÚRAO, a dokonce z Policejní akademie. Sám jsem nejvíce zvědav na jediného zástupce oněch „dalších problémových odpadů“, konkrétně na přednášku Transformace nebezpečného azbestocementového odpadu na bezpečné funkční produkty.

Z potravinářské sekce mne ne jako odpadáře, ale jako spotřebitele zaujala přednáška Upcycling pečiva a snižování uhlíkové stopy. Celkem je v této sekci 14 přednášek o využití zmíněných vedlejších produktů jak směrem k potravinářským či krmivářským účelům, tak na hnojiva či energii.

Většinu středečního programu pokrývá sekce Odpady z recyklace a výroby automobilů. Toto je nejsilněji obsazená sekce (19 přednášek), nejspíš proto, že se tomuto tématu u nás v Česku nikdo dosud nevěnoval, tedy pokud vím. Jinak je tomu na Slovensku, kde je v této oblasti velice aktivní UNIVNET, univerzitní a průmyslová výzkumně-vzdělávací platforma, která pořádá konference na toto téma pravidelně. Proto jsme s ní navázali spolupráci a na symposiu bude mít ve středu samostatný přednáškový blok. Nejvíce si slibuji od jejich vlastního představení, protože věřím, že výzkumné instituce (a podniky) u nás by se jimi mohly inspirovat a založit obdobnou českou platformu nebo se do jejich činnosti zapojit.

Pro někoho může být nová či zajímavá informace, že slovenská firma BTS & Saker, sp. z o.o., postavila a provozuje v Polsku závod na recyklaci lithium-iontových baterií nebo že pro změnu česká společnost CLASSIC OIL, s.r.o., v Buštěhradě provozuje evropsky unikátní technologii na recyklaci chladicích kapalin a díky ní je Česká republika „evropským unikátem ve zpětném využití těchto nebezpečných odpadů“.

Nad sekcí Druhý život dřeva převzala záštitu Česká akademie zemědělských věd a od její zástupkyně vím, že i zde se jedná o téma na konferencích opomíjené. Příspěvky budou pokrývat jak materiálové využití, tak chemické zpracování použitého dřeva. Sám se nejvíce těším na přednášku zástupkyně Reuse federace Kolik životů má nábytek a jsem zvědav i na přednášku Vývoj tepelně-izolačního materiálu na bázi vypěněného recyklovaného dřeva ze stavebních demolic.

Program celého třetího dne symposia bude věnován výsledkům aktuálních projektů v oblasti odpadů, vody a ovzduší. Jedná se zde trochu o tematický pelmel, ale už jen z názvů přednášek – například Z každého odpadu může být cenná surovina, Strategické prvky v českých popílcích, Mikropolutanty a PFAS v odpadních vodách a jejich odstraňování, Nízkonákladové sorbenty pro čištění odpadních vod – je zřejmé, že se účastníkům vyplatí zůstat až do konce.

Kompletní program symposia včetně souhrnů a registračního formuláře najdete na stránkách TVIP (www.TVIP.cz). Srdečně se na vás těším od 21. do 23. dubna v Hustopečích u Brna. Tomu, kdo se z časových důvodů letos nemůže zúčastnit, to třeba vyjde napřesrok, na jaře 2027.

Autor: Ondřej Procházka

Geopolitická situace posledních let staví krizové manažery na všech úrovních před nové výzvy. Ty zahrnují například aktualizovanou Koncepci ochrany obyvatelstva, uplatnění poučení z nedávných havárií, těsnější propojení prevence závažných havárií s krizovým řízením, nutnost posilování energetické bezpečnosti či zvýšené nároky na kyberbezpečnost a na vypracovávané bezpečnostní dokumentace. Konference APROCHEM, která se konaná 22.-23. 4. 2026 v Hustopečích, nabídne příklady správné praxe pro úspěšné zvládnutí těchto výzev.

Součástí letošní konference, určené nejen rizikovým manažerům a specialistům prevence závažných havárií, je také kurz průběžného vzdělávání úředníků územních samosprávných celků. V tomto duchu byl sestaven i odborný program, který zahrnuje 23 přednášek rozdělených na část základní a nadstavbovou. Kurz je díky akreditaci pořadatele započitatelný do povinného vzdělávání úředníků.

Základní část

Příprava novelizace zákona o prevenci závažných havárií, zahájená již v roce 2025 a předpokládající následnou úpravu dalších souvisejících právních předpisů, byla odložena. Důvodem je avizované ukončení účinnosti zákona o jednotném environmentálním stanovisku v letošním roce a současně probíhající legislativní proces spojený s přijetím nového stavebního zákona. Potřebný ucelený přehled platných národních a unijních právních předpisů v oblasti prevence závažných havárií (PZH) nabídne jeden z prvních příspěvků. Ten účastníky navede také na navazující dvoudílnou přednášku, zaměřenou na nakládání s bezpečnostní dokumentací a její označování příslušným stupněm utajení.

Příspěvky zaměstnanců Národního bezpečnostního úřadu objasní mimo jiné hlavní principy právní úpravy ochrany utajovaných informací, formální a materiální znaky utajované informace, jednotlivé druhy jejího zajištění a podmínky přístupu k těmto informacím. Zároveň budou představeny náležitosti utajovaného dokumentu a jeho typové vzory, včetně způsobů jeho přepravy, přenášení, ukládání a vyřazování.

Na tuto část programu naváže přednáška zástupce Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí, v. v. i., který prostřednictvím svých pracovníků zpracovávajících posudky bezpečnostních dokumentací již zahájil přípravy k získání příslušných oprávnění pro nakládání s utajovanými dokumenty ve stupni utajení „Vyhrazené“. Příspěvek poskytne informace o aktuální činnosti odborného pracoviště ústavu v oblasti PZH.

O prevenci závažných havárií jako o klíčovém pilíři ochrany obyvatelstva a infrastruktury pojedná přednáška Ústavu ochrany obyvatelstva UTB ve Zlíně. Zaměří se na synergické zapojení všech účastníků procesu – provozovatelů, složek integrovaného záchranného systému, krajských samospráv, obcí i veřejnosti.

Problematika možných pochybení člověka a vlivů lidského faktoru na nárůst počtu průmyslových havárií bude předmětem společné přednášky České inspekce životního prostředí a Krajského úřadu Středočeského kraje.

Zástupce Policejní akademie ČR představí analýzu a hodnocení aktuální situace v oblasti prevence závažných chemických havárií a průmyslové chemické bezpečnosti. Cílem je navrhnout nová či vylepšená bezpečnostní a další účinná opatření, která přispějí ke zvýšení úrovně prevence, posílení samotné průmyslové chemické bezpečnosti a tím i k vyšší ochraně obyvatelstva.

Nadstavbová část

Tato část konference nabídne účastníkům další odborné přednášky, které svým obsahem doplňují, rozpracovávají a rozšiřují témata uvedená v předchozím programu. Z rozsáhlého přednáškového bloku lze pro ilustraci uvést například tato témata: Implementace MITRE ATT&CK pro průmyslové řídicí a kontrolní systémy (ICS) v kontextu objektů SEVESO III: nové výzvy pro kritickou infrastrukturu; Závěry a zkušenosti z velkých mimořádných událostí v Olomouckém kraji; Havárie na území ve správě Povodí Moravy; Od ropovodů k energetické bezpečnosti: MERO ČR, a.s., jako klíčový prvek stabilních dodávek v proměnlivé geopolitické realitě; Stárnutí systému řízení bezpečnosti jako projev organizačního stárnutí: poučení z havárií. Mezi přednášejícími se objeví například odborníci ze společností a institucí MERO ČR, a.s., Policejní akademie ČR v Praze, VŠB – TU Ostrava, ČVUT v Praze, Technické univerzity ve Zvolenu, Mendelovy univerzity či Státního ústavu jaderné, chemické a biologické ochrany, v.v.i.

Proč se zúčastnit?

Zaměření konference, její program i odborná připravenost opět zaručují nejen přísun aktuálních informací, ale také vzájemnou výměnu zkušeností mezi účastníky. K účasti proto srdečně zveme všechny zainteresované. Další přidanou hodnotou pro účastníky z řad úředníků územních samosprávných celků je získání osvědčení o absolvování průběžného vzdělávání.

Program a registrace

Konference se uskuteční ve dnech 22.–23. dubna v Hustopečích u Brna. Kompletní program včetně souhrnů všech příspěvků a registračního formuláře je k dispozici na stránkách TVIP (www.tvip.cz). Těšíme se na setkání s vámi.

Autor: Győrög Štefan, organizační výbor APROCHEM

Zamezit klamavému informování o dopadech výrobků na životní prostředí, takzvanému lakování nazeleno, má novela, kterou dnes v prvním kole schvalování podpořila Sněmovna. Novela o ochraně spotřebitele, která do českého právního řádu promítne směrnice EU, například zakazuje prezentovat zboží jako šetrné k přírodě, aniž by to výrobce patřičně doložil, nebo záměrně omezovat jeho životnost takzvanými kazítky. Novela by měla mimo jiné přispět k informovanosti o možné opravě výrobků a zároveň k udržitelnější spotřebě. Před dalším schvalováním ji projedná sněmovní hospodářský výbor.

Sněmovna podpořila i navazující zákon o některých povinnostech souvisejících s opravou výrobku. Má umožnit spotřebitelům opravy některých domácích spotřebičů, jako jsou třeba chladničky nebo mobilní telefony. Aby bylo možné je používat dlouhou dobu, je nutné zajistit možnost opravy i po uplynutí obchodní záruky, popisuje důvodová zpráva. Spotřebitel si pak nebude muset kupovat nový výrobek. Zákon stanoví například, že výrobce nesmí odmítnout opravu výrobku jen proto, že výrobek již dříve opravil někdo jiný.

Seznam 27 praktik, které jsou zakázané za všech okolností, novela rozšiřuje o dalších 12. Záměrným omezováním životnosti se rozumí například to, že výrobce nebude dodávat zboží se softwarem, který by ho kazil. Směrnice především zakazuje používat takové označení udržitelnosti, které nevychází ze systému certifikace nebo které nezavedly orgány veřejné správy. Za všech okolností zakazuje, je uvádění obecných ekologických tvrzení jako že je výrobek "zelený" nebo třeba "šetrný k životnímu prostředí".

Lidé by měli být podle novely zákona také patřičně informováni o tom, zda je zboží možné opravit. Cílem je zároveň zvýšit motivaci spotřebitelů, aby si opravu v případě pokažení výrobku zvolili. Pomoci má tomu delší záruční doba. V případě opravy výrobku pak prodávající nebude odpovídat za vadné plnění po dva roky od koupě, ale po dobu tří let od koupě, respektive převzetí výrobku spotřebitelem.

Novela kromě zákona o ochraně spotřebitele upravuje i občanský zákoník. V obou případech činí nejvyšší možná pokuta za použití nekalých obchodních praktik nebo nedodržení informačních povinností pět milionů korun. 

Zdroj: ČTK

Evropská agentura pro chemické látky spouští očekávanou šedesátidenní veřejnou konzultaci k návrhu socioekonomického posouzení omezení PFAS. Tento krok představuje zásadní milník v procesu, který může vyústit v jedno z nejrozsáhlejších omezení chemických látek v historii Evropské unie. Konzultace navazuje na dokončení návrhu stanoviska Výboru pro socioekonomickou analýzu (SEAC) a otevírá prostor pro připomínky napříč průmyslem, akademickou sférou i veřejností.

Jádrem této fáze není samotné hodnocení rizik, které zpracovává Výbor pro posuzování rizik, ale především analýza dopadů na společnost, ekonomiku a technologický rozvoj. Posuzuje se dostupnost alternativ, jejich technická proveditelnost, náklady přechodu i širší dopady na trh a dodavatelské řetězce.

Konzultace má formu strukturovaného online dotazníku, který umožňuje sběr jak obecného, tak sektorově specifického vstupu. Zvláštní důraz je kladen na konkrétní aplikace PFAS, reálnou dostupnost náhrad a časové horizonty potřebné pro jejich zavedení. Tento přístup reflektuje snahu regulátora opřít finální rozhodnutí o detailní a datově podložené informace z praxe.

Z hlediska významu jde o poslední příležitost, kdy mohou dotčené subjekty přímo ovlivnit podobu budoucí regulace. Po ukončení konzultace budou získané informace zapracovány do finálního stanoviska, které má být přijato do konce roku 2026. Následně bude celý návrh předložen Evropské komisi, jež rozhodne o konkrétní podobě omezení v rámci nařízení REACH.

Význam této konzultace je navíc nutné vnímat v širším regulatorním kontextu, zejména ve vazbě na nařízení o obalech a obalových odpadech známé jako PPWR, které vstupuje v účinnost dne 11. srpna 2026. Právě obalové materiály patří mezi klíčové aplikační oblasti PFAS, a to zejména v segmentu potravinových obalů, kde tyto látky zajišťují odolnost vůči tukům a vlhkosti.

Subjekty působící v oblasti obalů by proto měly věnovat probíhající konzultaci zvýšenou pozornost a aktivně zvážit zapojení, neboť právě nyní mají možnost uplatnit data a argumenty, které mohou ovlivnit budoucí regulatorní nastavení s přímou vazbou na jejich produkty a technologie.

Související:

EU chystá regulaci, která může změnit tisíce výrobků i náš každodenní život

Další infrormace:

• Q&A on the REACH restrictions process and opinions

• Final RAC opinion and draft SEAC opinion

• Have your say on SEAC’s draft opinion by 25 May

• ECHA to launch consultation on draft SEAC PFAS opinion

• Consultation support:
  • PFAS consultation guidance
  • Use mapping
  • Webinar: Consultation on SEAC PFAS draft opinion - guidance for respondents
   
• REACH restrictions process

• Topics page on PFAS

• Committee for Risk Assessment

• Committee for Socio-Economic Analysis

Evropská chemická politika se dostává do bodu, který může zásadně proměnit podobu moderních materiálů. Látky, které po dekády zajišťovaly odolnost, nepropustnost a dlouhou životnost výrobků, se nyní ocitají pod nejpřísnějším dohledem. To, co se odehrává v odborných strukturách okolo PFAS, se tak brzy může promítnout do průmyslu, ekonomiky i běžného života spotřebitelů.

Evropská agentura pro chemické látky (ECHA) připravuje spuštění veřejné konzultace k návrhu stanoviska Výboru pro socioekonomickou analýzu (SEAC) zaměřeného na skupinu per a polyfluoroalkylových látek, známých jako PFAS. Tyto látky jsou charakteristické mimořádnou chemickou stabilitou, která je činí prakticky nerozložitelnými v životním prostředí. Právě tato vlastnost, dlouhodobě považovaná za technologickou výhodu, se nyní stává hlavním důvodem regulatorního tlaku.

PFAS se využívají v široké škále aplikací od textilního průmyslu přes elektroniku až po zdravotnické prostředky. Jejich schopnost odpuzovat vodu, tuky a nečistoty vedla k masivnímu rozšíření v produktech každodenní potřeby. Současně se však kumulují v prostředí i v lidském organismu, což vyvolává rostoucí obavy z jejich dlouhodobých účinků na zdraví a ekosystémy.

Připravované stanovisko SEAC představuje klíčovou fázi v procesu potenciálního omezení těchto látek na úrovni Evropské unie. Výbor posuzuje nejen environmentální a zdravotní aspekty, ale také ekonomické dopady navrhovaných opatření. Informace o nebezpečnosti a rizicích pro lidské zdraví a životní prostředí spojených s PFAS však nebudou v rámci této konzultace posuzovány, neboť tyto aspekty již pokrývá stanovisko Výboru pro posuzování rizik (RAC). Jde tak o komplexní analýzu zaměřenou primárně na socioekonomické dopady, která zvažuje náklady na nahrazení PFAS alternativami, dopady na průmyslové sektory i dostupnost technických řešení.

Zásadní roli hraje právě veřejná konzultace, která umožní průmyslu, vědecké komunitě i dalším zainteresovaným stranám vstoupit do procesu a předložit data, připomínky a argumenty. Tento dialog je kritický zejména v oblastech, kde dosud neexistují plnohodnotné náhrady a kde by plošný zákaz mohl mít významné technologické či bezpečnostní důsledky.

Samotná 60denní konzultace bude zpřístupněna na webových stránkách agentury dne 26. března. Informace získané v rámci konzultace budou podrobeny detailnímu vyhodnocení s cílem potvrdit nebo případně upravit závěry obsažené v návrhu stanoviska. Výbor následně plánuje přijmout finální stanovisko do konce roku 2026, čímž bude završena vědecká fáze hodnocení navrhovaného omezení a výsledná stanoviska budou oficiálně předložena Evropské komisi k dalšímu rozhodování.

Aktivity okolo PFAS zároveň odráží širší trend v evropské chemické legislativě, která se stále více orientuje na princip předběžné opatrnosti a řízení rizik na úrovni celých skupin látek, nikoli jednotlivých sloučenin. Tento přístup má urychlit regulační procesy, ale zároveň vyvolává otázky ohledně proporcionality a vědecké přesnosti hodnocení.

Pokud dojde k přijetí navrhovaných omezení, půjde o jeden z nejrozsáhlejších zásahů do používání průmyslových chemikálií v historii EU. Dopady se pravděpodobně projeví napříč dodavatelskými řetězci, od výrobců surovin až po koncové spotřebitele.

Další informace:

• Consultation on SEAC's draft opinion on restricting PFAS (consultation will open on 26 March)

• Guidance for respondents

• Mapping of PFAS uses

• ECHA webinar: Consultation on PFAS draft opinion

• Restriction proposal on PFAS

• Topics page on PFAS

Zatímco většina světa bojuje s neviditelným nepřítelem v podobě jemných prachových částic, jen hrstka míst na planetě nabízí Ovzduší tak čistý, že splňuje nejpřísnější zdravotní limity. Nová globální data ukazují dramatické rozdíly mezi regiony a odhalují, jak křehká je kvalita ovzduší i tam, kde byla dosud považována za samozřejmost.

Otázka, kde se na světě nejlépe dýchá, dnes už není jen poetickou úvahou, ale přesně měřitelným ukazatelem kvality života. Nejnovější globální analýza kvality ovzduší za rok 2025, kterou zveřejnila společnost IQAir na základě dat z více než 40 tisíc měřicích stanic po celém světě, pracuje s koncentracemi jemných prachových částic PM_2.5, které patří mezi nejnebezpečnější znečišťující látky. Do sběru dat se zapojují nejen státní instituce, ale i univerzity, neziskové organizace a občanští vědci, což z této zprávy činí jeden z nejkomplexnějších globálních pohledů na kvalitu ovzduší vůbec.

Výsledky jsou znepokojivé. Pouze 13 zemí na světě dokázalo splnit doporučený roční limit Světové zdravotnické organizace, který činí 5 mikrogramů na metr krychlový. Ještě výmluvnější je jiný údaj pouze 14 procent měst na planetě se do tohoto bezpečného pásma vůbec vešlo, což představuje zhoršení oproti předchozímu roku. Ovzduší, který by měl být základním předpokladem zdravého života, se tak pro většinu lidstva stává luxusem.

Geograficky se čisté ovzduší koncentruje především v méně industrializovaných nebo klimaticky specifických oblastech. Nejlépe si vedou regiony Latinské Ameriky a Oceánie, kde se nachází většina zemí splňujících přísné limity. Mezi absolutními „premianty“ najdeme například Francouzskou Polynésii, Island nebo Nový Zéland, kde roční koncentrace částic patří k nejnižším na světě. Tyto oblasti těží z kombinace nízké hustoty obyvatelstva, omezené průmyslové činnosti a příznivých klimatických podmínek, které napomáhají rozptylu znečištění.

Na opačné straně spektra stojí regiony, kde se dýchání stává zdravotním rizikem. Nejhorší situace dlouhodobě panuje v jižní a střední Asii a v některých částech Afriky. Země jako Pákistán, Bangladéš nebo Indie vykazují několikanásobně vyšší koncentrace, než doporučuje zdravotnická norma. V těchto oblastech se kombinuje intenzivní průmysl, spalování fosilních paliv, zemědělské vypalování i rychlá urbanizace bez odpovídající infrastruktury.

Znepokojivý je i fakt, že čisté ovzduší není stabilní, tedy že kvalita ovzduší u není statický stav. Rok 2025 ukázal, jak snadno může být narušen. Významnou roli sehrály rozsáhlé lesní požáry, které zasáhly i regiony tradičně považované za relativně čisté. Emise z hořící biomasy dosáhly rekordních hodnot a zhoršily kvalitu ovzduší i v Evropě či Severní Americe.

Evropa se nachází někde uprostřed tohoto globálního spektra. Například Česká republika dosahuje hodnot kolem 13 mikrogramů na metr krychlový, což je více než dvojnásobek doporučeného limitu, ale stále výrazně méně než v nejvíce zasažených regionech. Ani zde však nelze hovořit o skutečně čistém ovzduší v globálním měřítku.

Zásadní otázka tedy nezní jen kde se dnes dýchá nejlépe, ale jak dlouho to tak zůstane. Data ukazují, že i nejčistší oblasti jsou zranitelné a že ochrana ovzduší vyžaduje dlouhodobou a aktivní strategii. Čisté ovzduší už není samozřejmostí danou geografickou polohou, ale výsledkem politických rozhodnutí, technologických inovací a společenské odpovědnosti.

Zpráva zároveň upozorňuje na zásadní nerovnosti v samotném měření kvality ovzduší. Zatímco v Evropě nebo Severní Americe existují husté sítě monitorovacích stanic, rozsáhlé části Afriky a západní Asie zůstávají stále nedostatečně pokryté. V některých státech jsou jediným zdrojem dat nízkonákladové senzory provozované komunitami nebo jednotlivci. To znamená, že skutečný rozsah znečištění může být v řadě regionů ještě podhodnocený a realita pro místní obyvatele ještě horší.

Velkou roli v kvalitě ovzduší hrají také konkrétní zdroje znečištění, které se regionálně liší. Ve velkých asijských metropolích dominují emise z dopravy, průmyslu a spalování uhlí, zatímco v jihovýchodní Asii se výrazně projevuje sezonní vypalování biomasy a lesní požáry. V Africe a částech Latinské Ameriky přispívá ke znečištění i spalování odpadu nebo používání pevných paliv v domácnostech. Společným jmenovatelem je však rostoucí tlak lidské činnosti na životní prostředí.

Zpráva rovněž připomíná, že dopady znečištěného ovzduší nejsou rozloženy rovnoměrně. Nejzranitelnější skupinou jsou děti, u nichž může dlouhodobé vystavení znečištění způsobit nevratné poškození plic a zvýšit riziko chronických onemocnění v dospělosti. V tomto kontextu se kvalita ovzduší stává nejen ekologickým, ale i zásadním sociálním a zdravotním problémem.

Znečištění ovzduší se navíc stále častěji objevuje mezi hlavními globálními riziky. Mezinárodní instituce ho nově řadí mezi klíčové faktory ovlivňující veřejné zdraví i ekonomickou stabilitu. Ambiciózní cíle, jako je snížení úmrtnosti spojené se znečištěním na polovinu do roku 2040, ukazují, že problém už nelze ignorovat, otázkou však zůstává, jak rychle se podaří přejít od plánů k reálným výsledkům.

V konečném důsledku tak mapa světa podle kvality ovzduší je i obrazem globální nerovnosti. Zatímco někde je dýchání stále přirozeným aktem, jinde se stává každodenním zdravotním rizikem. A právě v tomto kontrastu se skrývá jedna z největších výzev současnosti, protože boj o čisté ovzduší je ve své podstatě bojem o kvalitu a délku lidského života.

Zajímavý kontrast k mapě globálního znečištění přináší i nový index takzvaných „nature-first“ měst, který sestavili analytici cestovní společnosti Iglu Cruise. Ten hodnotí nejen kvalitu ovzduší, ale i podíl zeleně a dostupnost veřejných parků, tedy faktory, které přímo ovlivňují každodenní kontakt obyvatel s přírodou. Ukazuje se, že právě kombinace čistého vzduchu a snadného přístupu k zeleni vytváří prostředí, kde se nejen dobře dýchá, ale i žije.

Na špičce tohoto žebříčku stojí Oslo, kde má 95 procent obyvatel park nebo přírodní plochu doslova pár minut od domova. Město propojuje urbanismus s přírodou natolik důsledně, že lesy a jezera začínají prakticky na okraji centra. Podobný model následují i další severské metropole jako Helsinky nebo Stockholm, kde tvoří zeleň a voda přirozenou součást městské struktury a kde kvalita ovzduší patří k nejlepším na světě.

Evropa v tomto ohledu výrazně dominuje, což je patrné i na příkladu Vilniusu nebo Vídně. Litevská metropole má více než 60 procent území pokrytého zelení a rozsáhlou síť stezek, zatímco Vídeň integruje historické parky i chráněné lesy přímo do života města. Tyto příklady ukazují, že čisté ovzduší není náhoda, ale výsledek dlouhodobého plánování, které počítá s přírodou jako s klíčovou součástí infrastruktury.

Zcela specifický přístup pak reprezentují města jako Singapur nebo Sydney, kde se příroda stává součástí architektury samotné. Vertikální zahrady, zelené střechy a propojené parky zde vytvářejí komplexní ekosystém i v extrémně hustě zastavěném prostoru. Právě tato města naznačují možnou budoucnost urbanismu, ve které nebude nutné volit mezi moderním životem a čistým vzduchem, ale kde se obojí stane standardem.

DATA a ČÍSLA Rok 2025 přinesl na první pohled nenápadný průběh počasí, ale při bližším pohledu se odhaluje obraz postupně vysychající krajiny, kolísavých průtoků a stále méně spolehlivých zásob vody. Data ukazují rok, který nebyl extrémní na první pohled, ale o to významnější je jeho skrytý příběh.

Tato analýza vychází z Roční zprávy o hydrometeorologické situaci v České republice za rok 2025, kterou zpracoval Český hydrometeorologický ústav na základě operativních dat ze sítě meteorologických, hydrologických a podzemních stanic. Na jejím vzniku se podíleli specialisté z oblastí klimatologie, hydrologie i hydrogeologie a publikovaná čísla představují syntézu průběžně vyhodnocovaných měření, která jsou klíčovým podkladem pro hodnocení vodního režimu státu i dlouhodobých klimatických trendů.

Rok 2025 na území České republiky představoval z hydrometeorologického hlediska pozoruhodnou kombinaci relativně nenápadného teplotního průběhu a výrazně deficitních srážek, které zásadně ovlivnily hydrologickou bilanci krajiny. Průměrná roční teplota vzduchu dosáhla hodnoty 8,8 °C, což znamená odchylku +0,5 °C oproti normálu 1991–2020 a současně třinácté místo v pořadí nejteplejších let od roku 1961. Přestože se rok jako celek řadí mezi teplotně normální, jeho průběh byl značně variabilní, kdy první polovina roku byla výrazně teplejší než obvyklé hodnoty a druhá polovina se držela blíže dlouhodobému normálu.

Z hlediska sezónní dynamiky bylo jaro s průměrnou teplotou 8,9 °C o 0,6 °C teplejší než normál a patřilo mezi deset nejteplejších od roku 1961, zatímco léto s průměrem 17,9 °C překročilo normál jen mírně o 0,3 °C. Extrémy však nebyly výjimkou, například 2. července bylo na stanici Doksany naměřeno 37,3 °C, což představovalo jedno z nejvyšších maxim roku. Naopak květen byl výrazně chladný s odchylkou −1,9 °C a přinesl opakované přízemní mrazy, které se vyskytovaly ještě v první polovině měsíce.

Klíčovým rysem roku 2025 byl však výrazný srážkový deficit. Roční úhrn činil pouhých 571 mm, což odpovídá 83 % normálu a řadí rok mezi sedm nejsušších od roku 1961. Srážky byly podprůměrné ve většině měsíců, přičemž extrémně suchý byl únor s pouhými 30 % normálu a velmi suchý také prosinec s 39 %. Výraznější srážkový přebytek se objevil pouze v září, kdy spadlo 148 % normálu, což však nedokázalo dlouhodobý deficit zásadně zvrátit.

Prostorové rozložení srážek ukázalo na nerovnoměrnost mezi regiony, kdy v Čechách spadlo v průměru 554 mm, zatímco na Moravě a ve Slezsku 606 mm. I přes tuto relativní převahu však všechny kraje zůstaly pod dlouhodobým normálem a některé regiony v západních a východních Čechách se pohybovaly pod hranicí 80 % normálu.

Zásoby vody ve sněhové pokrývce byly v zimní sezóně 2024 až 2025 výrazně podprůměrné zejména ve druhé části zimy. Maximální akumulace byla dosažena 13. ledna 2025, kdy bylo na území České republiky evidováno přibližně 0,899 miliardy m³ vody ve sněhu, což odpovídá 11,4 mm vodní hodnoty. Tento objem však zůstal pod dlouhodobým průměrem a sněhová pokrývka se navíc nevyskytovala plošně, ale pouze v horských oblastech, zatímco rozsáhlé nížiny zůstaly bez sněhu.

Hydrologická odezva na srážkový deficit byla zřetelná v odtokových poměrech, které byly po většinu roku podprůměrné. Jarní období patřilo k nejslabším, kdy průtoky často klesaly na 20 až 60 % dlouhodobých hodnot a například Labe a Vltava dosahovaly v březnu pouze 36 % obvyklého průtoku. V letních měsících se situace nezlepšila, průtoky zůstávaly nízké a hydrologické sucho se projevilo výrazným nárůstem profilů s extrémně nízkými průtoky, zejména v srpnu, kdy až 35 % sledovaných profilů vykazovalo hodnoty pod hranicí Q_355d.

Přestože celkový charakter roku byl suchý, lokálně docházelo k epizodám intenzivních srážek, které vedly k rychlým, ale krátkodobým hydrologickým reakcím. Nejvýraznější situace nastala na konci července, kdy v oblasti Jeseníků a Beskyd spadlo až 115 mm srážek během 24 hodin, což vedlo k dosažení třetího stupně povodňové aktivity na některých tocích. Tyto epizody však měly omezený prostorový rozsah a neměly zásadní vliv na celkovou vodní bilanci roku.

Vývoj hladin nádrží odrážel dlouhodobý nedostatek vody. Průměrné naplnění zásobních prostorů se pohybovalo mezi 73 a 90 %, přičemž během léta docházelo k postupnému poklesu až k dolní hranici tohoto rozmezí. Například vodní dílo Orlík zaznamenalo pokles naplnění až na 25 % na konci roku. Naopak některé menší nádrže vykazovaly stabilnější nebo dokonce nadprůměrné hodnoty, jako například Morávka s průměrným naplněním přes 100 %.

Celkový obraz roku 2025 ukazuje na systémový problém postupně narůstajícího vodního deficitu, který není způsoben jednorázovým extrémem, ale dlouhodobou kombinací mírně nadprůměrných teplot a podprůměrných srážek. Rok tak nepřinesl dramatické povodně ani rekordní sucha v jednotlivých měsících, ale jeho význam spočívá v kumulativním efektu, který se promítl do všech složek hydrologického cyklu. Tento nenápadný, ale vytrvalý tlak na vodní zdroje představuje jeden z nejzásadnějších signálů o proměně vodního režimu v České republice.

Rok 2025 však nebyl pouze příběhem srážkového deficitu, ale také výrazné sezónní nerovnováhy. Zimní období bylo hydrologicky klidné, bez významných povodňových epizod, ale současně bez dostatečné akumulace vody v krajině. Již během února docházelo na řadě toků k poklesům průtoků k hodnotám blízkým hydrologickému suchu, což je v tomto ročním období nestandardní jev a naznačuje oslabenou retenční schopnost krajiny i sněhové pokrývky.

Jarní měsíce pak tento trend dále prohloubily. Průtoky na většině toků zůstávaly setrvale nízké, hladiny byly převážně stabilní nebo mírně klesající a výraznější hydrologické reakce na srážky byly spíše výjimečné a krátkodobé. Například v dubnu dosahovaly průtoky na některých tocích pouze 15 až 65 % dlouhodobého normálu a výraznější kolísání bylo zaznamenáno až na konci měsíce v reakci na lokální srážky.

Zcela zásadním momentem roku bylo léto, kdy se kombinace vysokých teplot a nedostatku srážek promítla do nejvýraznějších projevů hydrologického sucha. V červnu i červenci se průtoky často pohybovaly pouze mezi 20 a 80 % normálu a situace byla pouze lokálně narušována bouřkovými epizodami. Ty sice přinášely krátkodobé zvýšení hladin, ale nedokázaly doplnit zásoby vody v širším území. V polovině srpna dosáhl počet suchých profilů maxima, kdy více než třetina sledovaných toků vykazovala extrémně nízké průtoky.

Podzim přinesl částečnou stabilizaci, zejména díky srážkově nadnormálnímu září. Přesto ani tento měsíc nedokázal zásadně změnit celkovou vodní bilanci. Průtoky se sice krátkodobě zvýšily a hladiny toků byly rozkolísanější, ale již v říjnu a listopadu se hydrologická situace opět stabilizovala na úrovních blízkých průměru nebo podprůměru.

Specifickou kapitolou roku byly zásoby vody v nádržích, které jasně odrážely dlouhodobý trend. Zatímco na začátku roku byly zásobní prostory téměř plné, postupně docházelo k jejich vyčerpávání. Vltavská kaskáda zaznamenala během roku výrazný pokles zásob, kdy se hodnoty dostaly dokonce pod dispečerské minimum, konkrétně až na −10,78 milionu m³. Tento údaj ilustruje napětí mezi odběry vody a přirozeným doplňováním zdrojů.

Podzemní vody, které tvoří klíčovou rezervu vodního systému, rovněž reagovaly na nepříznivý vývoj. Ačkoli zpráva uvádí spíše regionální rozdíly, obecně platí, že mělké vrty a prameny vykazovaly sníženou vydatnost zejména v letním období, což odpovídá kombinaci nízkých srážek a vysokého výparu. Tento trend potvrzuje, že deficit se neprojevoval pouze na povrchu, ale zasahoval i hlubší složky hydrologického cyklu.

Z hlediska extrémů byl rok paradoxně relativně klidný. Povodňové situace se vyskytovaly pouze lokálně a většinou nepřesáhly první nebo druhý stupeň povodňové aktivity. Výjimkou byl červenec a částečně říjen, kdy byly zaznamenány i třetí stupně, avšak bez plošně významných dopadů. Tento kontrast mezi absencí velkých povodní a současným výskytem hydrologického sucha je jedním z typických znaků současné změny klimatu v regionu.

Celkově lze rok 2025 interpretovat jako rok skrytého stresu vodního systému. Nešlo o extrémní rok v tradičním smyslu, ale o rok, který jasně ukázal, jak citlivě reaguje hydrologická bilance na kombinaci mírně vyšších teplot a dlouhodobě nižších srážek. Tento typ vývoje je z hlediska budoucnosti možná ještě významnější než jednotlivé extrémní události, protože naznačuje trend postupného vyčerpávání vodních zdrojů, který může mít zásadní dopady na krajinu, zemědělství i zásobování obyvatelstva vodou.

Dokument ke stažení:

Roční zpráva o hydrometeorologické situaci v České republice v roce 2025

Diakonie Broumov se blíží ke spuštění unikátní technologie, která dokáže přeměnit textilní odpad na stavební desky. Projekt reaguje na rychle rostoucí množství textilu i nové legislativní požadavky a může zásadně změnit způsob jeho využití.

Diakonie Broumov dokončuje přípravy na spuštění nové linky na zpracování textilního odpadu, která má být uvedena do zkušebního provozu v následujících měsících. Technologie fungující na principech cirkulární ekonomiky představuje významný krok v řešení narůstajícího objemu textilního odpadu, jehož množství celosvětově stále roste.

Linka umožní přeměnu odloženého textilu na stavební desky využitelné ve stavebnictví. V ostrém provozu by měla ročně zpracovat až 10 tisíc tun materiálu, přičemž výsledný produkt vzniká z čistého a tříděného textilu, nikoli z kontaminovaného odpadu. Klíčovou roli přitom hraje důkladná separace materiálu podle druhu a kvality.

Spuštění projektu však provázejí komplikace, zejména v oblasti energetického zajištění a administrativních procesů. Zprovoznění linky se oproti původním plánům zpozdilo kvůli dlouhým dodacím lhůtám a nutnosti navýšit kapacitu elektrické přípojky. Aktuálně probíhá testování zařízení a vyřizování potřebných povolení.

Do budoucna plánuje Diakonie Broumov postupné navyšování provozu i rozšiřování kapacit. Podobné linky by podle odhadů bylo potřeba vybudovat ve větším počtu – jen v Česku zhruba patnáct –, aby bylo možné efektivně zpracovat desítky tisíc tun textilu, které dnes končí na skládkách či ve spalovnách. Podrobnosti ZDE

Mohlo by vás zajímat:

Konec slepé uličky textilního odpadu. Německý výzkum ukazuje cestu zpět k základním surovinám

 

Odpadové hospodářství se v posledních dnech ukazuje jako systém, který nelze popsat jedním pohledem ani jedním číslem. Na jedné straně se řeší přesná formulace výšky skládky a právní odpovědnost za její překročení, na druhé straně se mění samotný tok odpadu ve městech, kde část materiálu přestává končit pod zemí. Do toho vstupují staré ekologické zátěže, kde naopak odpady končí pod zemí, a administrativní legislatiovní mechanismy, jež mají celý systém držet pod kontrolou. Jak je vidět, odpady nikdy nespí.

Káždý jeden metr rozhoduje

Rozhodnutí Ústavní soud v kauze skládky v Úholičkách otevřelo konkrétní problém v nastavení podmínek pro provoz skládek. Soud vyhověl stížnosti provozující společnosti a konstatoval, že povinnost ukončit skládkování při dosažení určité výšky nebyla v integrovaném povolení formulována jednoznačně. Maximální výška skládky sice byla stanovena, ale pouze ve stavebním povolení, nikoli v dokumentu, který přímo upravuje provoz zařízení.

Zásadní roli hrálo také to, že uvedená kóta se vztahovala ke stavu po sesednutí odpadu, tedy k finálnímu stavu tělesa skládky, nikoli k průběžnému navážení materiálu. V praxi tak vznikla situace, kdy nebylo zcela zřejmé, v jakém okamžiku dochází k porušení limitu. Právě tato nejednoznačnost byla klíčovým bodem, na který soud poukázal při posuzování oprávněnosti uložené pokuty.

Případ se nyní vrací k Městský soud v Praze, který musí znovu posoudit, zda byla hranice překročena na základě jasně definovaných pravidel. Bude se přitom zabývat konkrétní dokumentací, jejími formulacemi i tím, jak byly jednotlivé podmínky interpretovány v praxi. Rozhodující bude, zda bylo možné z dostupných podkladů jednoznačně určit okamžik, kdy měl provozovatel skládkování ukončit.

Méně skládek, více strojů

V Ostrava dochází k výrazné změně v tom, kolik odpadu končí na skládce a kolik je dále využíváno. Z původních přibližně 52 tisíc tun směsného komunálního odpadu kleslo množství ukládané na skládku na necelých 30 tisíc tun. Zatímco ještě v roce 2022 směřoval na skládku prakticky celý objem tohoto odpadu, dnes je jeho podstatná část dále zpracovávána.

Hlavním nástrojem této změny je automatická třídicí linka, která dokáže ze směsného odpadu oddělit využitelné složky bez nutnosti předchozího třídění ze strany obyvatel. Zařízení umožňuje získat přibližně 40 procent materiálu, který by jinak skončil bez dalšího využití. Vytříděné složky směřují buď k materiálové recyklaci, nebo k energetickému využití, například jako palivo pro teplárenské provozy.

Z provozu zároveň vyplývá, že složení odpadu zásadně ovlivňuje účinnost třídění. V některých lokalitách, zejména v rodinné zástavbě, obsahuje směsný odpad vyšší podíl popelovin, což snižuje možnosti jeho dalšího využití. Město proto řeší nejen technologii samotnou, ale i strukturu odpadu, která do systému vstupuje.

Součástí současné situace je i tlak na změnu pravidel vykazování třídění. Město usiluje o to, aby se jako vytříděný započítával i odpad, který projde automatickým dotříděním na lince. Současná legislativa totiž uznává pouze odpad vytříděný přímo občany, což neodpovídá reálnému fungování moderních technologií v provozu.

Halda pod pokutou

Sanace Heřmanické haldy v Ostravě se v posledních dnech dostala do centra pozornosti také kvůli konkrétním sankcím a zapojení dalších subjektů. Česká inspekce životního prostředí uložila státnímu podniku DIAMO pokutu ve výši 1,5 milionu korun. Důvodem bylo porušení podmínek při provádění sanačních prací, které se týkaly především způsobu ukládání materiálu a nedodržení technologických postupů stanovených v povolení. Pokuta vychází z kontrol provedených přímo na místě, kde inspektoři zaznamenali odchylky od schváleného postupu i konkrétní zásahy, které nebyly v souladu s dokumentací. Součástí zjištění byly i nedostatky v organizaci prací a v návaznosti jednotlivých kroků, které měly být prováděny v přesně definovaném pořadí.

Do samotné realizace prací jsou zapojeny i externí firmy, které zajišťují jednotlivé části sanace. Právě jejich činnost byla jedním z bodů kontroly, protože některé práce v terénu neodpovídaly schválenému projektu. Inspekce poukázala na to, že odpovědnost za dodržování podmínek nese investor, tedy DIAMO, bez ohledu na to, že konkrétní činnosti provádějí dodavatelské společnosti. Kontrola se zaměřila na konkrétní pracovní úseky a postupy, u nichž bylo možné porovnat plánovaný stav s reálným provedením. V některých případech se ukázalo, že jednotlivé firmy postupovaly odlišně od zadání, což vedlo k nesouladu v celkové struktuře prováděných prací.

V rámci zjištění se řešilo zejména navážení a přesuny materiálu, které probíhaly jiným způsobem, než určovala dokumentace. Materiál byl ukládán mimo vymezené vrstvy a v některých případech docházelo k úpravám terénu bez odpovídajícího zajištění. Tyto kroky měly přímý vliv na průběh sanace a vedly k tomu, že část provedených prací neodpovídala požadovanému stavu. Inspektoři zaznamenali i situace, kdy byl materiál přemisťován opakovaně, což znamenalo dodatečné zásahy do již upravených částí haldy. Tím docházelo k narušení předchozích úprav a ke změnám v rozložení jednotlivých vrstev.

Kontrola se zaměřila také na technická opatření, která mají omezit dopady na okolní prostředí, zejména v oblasti ochrany ovzduší. Zjištěno bylo, že některé plochy zůstávaly odkryté déle, než připouštějí stanovené podmínky, a nebyly včas zabezpečeny překrytím inertním materiálem. V kombinaci s pohybem těžké techniky a manipulací s odpadem to vedlo ke zvýšené prašnosti a potenciálním emisím. Inspekce v této souvislosti hodnotila i to, jak jsou jednotlivá opatření časově koordinována a zda na sebe technologické kroky navazují podle schváleného harmonogramu.

Součástí kontrolních zjištění byly také nedostatky v evidenci a dokumentaci prováděných prací. Některé zásahy nebyly dostatečně zaznamenány nebo nebylo možné jednoznačně doložit jejich rozsah a způsob provedení. To komplikovalo zpětné vyhodnocení jednotlivých kroků a jejich porovnání s projektovou dokumentací. Inspekce se proto zabývala i tím, jakým způsobem jsou práce evidovány, kdo za ně nese odpovědnost a jak jsou jednotlivé činnosti průběžně kontrolovány přímo na místě.

Termín, který nelze přehlédnout

Podnikatelé a provozovatelé zařízení, na které se vztahuje povinnost ohlašování do Integrovaného registru znečišťování, by měli věnovat pozornost blížícímu se zákonnému termínu. Hlášení za ohlašovací rok 2025 je nutné podat prostřednictvím systému ISPOP nejpozději do 31. března 2026. Povinnost se týká provozovatelů, u nichž dochází k únikům nebo přenosům sledovaných látek nad stanovené limity. Hlášení se podává výhradně elektronicky prostřednictvím CRŽP a ISPOP.

Suma sumárum, odpady mizí, ale neztrácejí se. Přesouvají se mezi paragrafy, technologiemi i krajinou, někdy se zmenšují na čísla v tabulkách, jindy znovu vystupují jako hmatatelný problém v terénu. V jeden okamžik rozhoduje jediná formulace v povolení, v jiný zase konkrétní pohyb materiálu na haldě nebo průchod odpadu třídicí linkou. Mediální obraz dne tak skládá mozaiku světa, kde nic nekončí, pouze se proměňuje a vrací v jiné podobě.