Předcházení vzniku odpadů je už čtvrt století součástí evropského odpadového hospodářství. Jak se za tu dobu proměnilo v praxi a jakou roli bude hrát v následujících letech? Blížící se legislativní změny, nové evropské požadavky i zkušenosti měst, obcí a firem otevírají řadu důležitých témat. Konference Předcházení vzniku odpadů 2026 nabídne prostor pro jejich odborné posouzení, konkrétní příklady z praxe i pohled na to, kam se bude odpadové hospodářství ubírat dál.

Jak snížit množství odpadu, který vůbec vznikne, a současně nastavit pravidla tak, aby byla pro obce i firmy srozumitelná a proveditelná? Právě propojení legislativy, každodenní praxe a principů oběhového hospodářství bude patřit k důležitým tématům letošního ročníku konference ASEKOL Předcházení vzniku odpadů, která se uskuteční 12. listopadu 2026 v Praze.

Legislativní změny mohou ovlivnit budoucnost obcí

Aktuálnost tématu podtrhuje také připravovaný legislativní plán Ministerstva životního prostředí. Pro rok 2027 se počítá s novelou zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, která má podle zveřejněného plánu snížit cíle pro obce v oblasti předcházení vzniku odpadů, zjednodušit některé procesy a upravit pravidla nakládání s odpady. Návrh má být vládě předložen v listopadu 2027 a počítá se rovněž s hodnocením dopadů regulace.

Co budou tyto záměry znamenat pro samosprávy a jak se mohou promítnout do praktického fungování odpadového hospodářství? Jak sladit požadavky na prevenci s dalšími povinnostmi obcí a s potřebami firem? I tyto otázky ukazují, proč má smysl sledovat legislativní vývoj v širších souvislostech a opět se zúčastnit letošního ročníku.

Od evropských pravidel až po zkušenosti českých měst

Program konference nabídne pohled na současné výzvy i dlouhodobější směřování oběhového hospodářství. Dopolední blok otevře téma 25 let předcházení vzniku odpadů a jeho současných výzev. Na legislativní novinky naváže pohled na možnosti nastavení cirkulární ekonomiky v evropském textilním průmyslu a také na vývoj odpadového hospodářství v českých městech a obcích. V programu vystoupí mimo jiné zástupci Ministerstva životního prostředí, Hospodářské komory ČR a Svazu měst a obcí České republiky.

Vedle právních předpisů je důležité sledovat i to, jak se principy prevence promítají do výroby, spotřeby a nakládání s výrobky po skončení jejich životnosti. Pro firmy jde o příležitost hledat úspory materiálů a surovin, pro samosprávy o možnosti rozvíjet účinnější systémy nakládání s odpady a pro celý sektor o prostor pro spolupráci a sdílení zkušeností. Pozornost si zaslouží také opětovné použití výrobků, které může prodloužit jejich životnost a omezit potřebu nových zdrojů.

Konference je určena odborníkům z odpadového hospodářství, zástupcům veřejné správy, podnikům, neziskovým organizacím i všem dalším zájemcům o oběhové hospodářství. Vedle odborného programu nabízí možnost osobního setkání s lidmi, kteří připravují pravidla, zavádějí je do praxe nebo hledají nové cesty k účinnějšímu využívání materiálů.

Získejte nové poznatky i inspiraci pro vlastní praxi

Letošní ročník se uskuteční v pražském T-Mobile Magenta Experience Centre v obchodním centru Arkády Pankrác. Zástupci měst a obcí, veřejného sektoru, neziskových organizací, škol i jednotlivci mohou díky podpoře generálního partnera ASEKOL sledovat konferenci online zdarma. Pro firemní účastníky je k dispozici prezenční i online varianta, stejně jako možnost osobního setkání s ostatními účastníky.

Program je již zveřejněn a registrace probíhá prostřednictvím webových stránek konference. Pokud chcete získat přehled o aktuálním vývoji, porovnat zkušenosti z praxe a lépe se připravit na budoucí směřování odpadového hospodářství, rezervujte si 12. listopad 2026 pro konferenci ASEKOL Předcházení vzniku odpadů 2026.

Podrobnosti o programu a registraci najdete na stránkách konference: www.predchazeniodpadu.cz

Jižní Korea chce do roku 2035 zásadně proměnit svou energetiku a průmysl. Vláda představila plán, který propojuje rozvoj obnovitelných zdrojů, modernizaci energetických sítí, nízkoemisní výrobu oceli, podporu baterií a polovodičů i nové způsoby využívání odpadních surovin. Finanční rámec dosahuje přibližně 747 miliard dolarů. Pro Evropu, která sama usiluje o dekarbonizaci průmyslu a současně řeší vysoké ceny energií a konkurenci ze zahraničí, je to důležitý signál. Jihokorejská vláda chce totiž využít zelenou transformaci také k posílení domácí výroby, technologického rozvoje a exportu.

Jihokorejská strategie Korea Green Transformation, označovaná zkratkou K-GX, byla představena jihokorejským prezidentem Če-mjongem 7. října 2026 a pokrývá období let 2026 až 2035. Jejím cílem je propojit snižování emisí s hospodářským růstem a vytvořit podmínky pro rozvoj průmyslových odvětví, která budou na světových trzích stále významnější. Plán se týká nejen výroby čisté energie, ale také pěti průmyslových odvětví s vysokými emisemi, konkrétně ocelářství, petrochemie, rafinérského zpracování ropy, cementářství a výroby polovodičů a displejů.

Finanční rámec představuje 1 000 bilionů jihokorejských wonů, tedy přibližně 747 miliard dolarů. Zahrnuje 200 bilionů wonů z veřejných financí a více než 790 bilionů wonů klimatického financování, které bude poskytováno prostřednictvím pěti státem podporovaných finančních institucí. Dalších 220 bilionů wonů se vztahuje k plánovaným investicím soukromých společností do deseti strategických projektů. Tyto částky je třeba chápat jako různé části finančního rámce, nikoli jako tři zcela nezávislé zdroje, které lze jednoduše sečíst. Vláda chce zároveň rozšířit klimatické financování tak, aby se výrazná část prostředků dostala do regionů a k malým a středním podnikům. V raných fázích implementace K-GX budou navíc zavedeny přímé domácí daňové úlevy na výrobu solárních fotovoltaických systémů, větrných elektráren a bateriových úložišť.

Energetika jako základ průmyslové strategie

Jedním z nejambicióznějších cílů je zvýšit do roku 2030 instalovaný výkon obnovitelných zdrojů na 100 GW. Vláda chce urychlit rozvoj solární a větrné energetiky, snížit náklady na její výstavbu a současně vybudovat potřebnou infrastrukturu pro přenos elektřiny. Počítá také s modernizací stávajících vedení a rozvojem nových systémů přenosu, které umožní dopravovat elektřinu z míst výroby do průmyslových center. Strategie mění dosavadní paradigmata a zavádí prioritní distribuci (priority dispatch), díky které dostanou obnovitelné zdroje a bateriová úložiště přednost před fosilními palivy.

Právě elektrické sítě mohou být pro celý plán stejně důležité jako samotné elektrárny. Výroba polovodičů, baterií, oceli a chemických produktů vyžaduje spolehlivé dodávky elektřiny ve velkých objemech. Nové obnovitelné zdroje proto musí doprovázet investice do přenosových a distribučních soustav, řízení spotřeby a dalších řešení, která pomohou vyrovnávat rozdíly mezi výrobou a poptávkou. Země přitom vychází z faktu, že její celková instalovaná kapacita činila v roce 2024 přibližně 160 GW a dosavadní historické maximum poptávky během srpnových veder roku 2026 dosáhlo 104 GW.

Jižní Korea zároveň počítá s pokračující rolí jaderné energetiky. Její význam souvisí s potřebou zajistit stabilní dodávky elektřiny pro průmyslovou ekonomiku. Vedle klasických jaderných elektráren chce vláda podporovat také malé modulární reaktory (SMR), které byly zařazeny mezi 10 prioritních zelených průmyslových odvětví s cílem posílit domácí dodavatelské řetězce. Ty patří mezi technologie, které mohou v budoucnu nabídnout další možnosti výroby nízkoemisní elektřiny, jejich širší uplatnění však bude záviset na ekonomice projektů, licencování a schopnosti přejít od vývoje ke komerčnímu provozu.

Energetická politika má přitom i přímý dopad na náklady firem. Jihokorejský ministr pro klima a energetiku v červnu 2026 výslovně upozornil na potřebu snížit ceny elektřiny pro průmysl, aby podniky mohly lépe konkurovat na světových trzích. Vláda zvažuje také regionálně diferencované ceny elektřiny, které by mohly zvýhodnit energeticky náročné provozy mimo širší oblast Soulu.

Ocel vyrobená s pomocí vodíku a nové technologie pro cementárny

Zásadní část programu se zaměřuje na průmyslové procesy, jejichž emise nelze odstranit pouhým přechodem na obnovitelnou elektřinu. Nejvýraznějším příkladem je výroba oceli. Jihokorejská vláda chce do roku 2030 podpořit demonstrační projekt výroby oceli s využitím vodíkové redukce železné rudy v rozsahu 300 tisíc tun. Dlouhodobým cílem je dostat vodíkovou výrobu do průmyslového měřítka a získat významnou pozici na trhu s nízkoemisní ocelí, přičemž plán počítá s tím, že produkce zelené oceli dosáhne do roku 2036 objemu 2,5 milionu tun a do roku 2050 přejde celé jihokorejské ocelářství kompletně na vodíkovou redukci.

Při klasické výrobě železa ve vysoké peci se jako redukční činidlo používá především koks, jehož prostřednictvím vznikají velké objemy oxidu uhličitého. Vodíková redukce může tuto funkci převzít a při použití vodíku s nízkou uhlíkovou stopou podstatně snížit emise samotného procesu. Technologie však potřebuje dostatek levné elektřiny a vodíku a vyžaduje změny ve výrobních zařízeních i navazujících provozech. Jihokorejská strategie proto spojuje vývoj nové ocelářské technologie s podporou výroby vodíku a stabilních dodávek elektřiny. Na realizaci těchto technologických změn v ocelářství se bude jako klíčový partner podílet konglomerát POSCO Holdings.

V cementářství se vláda chce zaměřit mimo jiné na vývoj směsných cementů s více složkami. Jejich využití může snížit potřebu slínku, jehož výroba je významným zdrojem emisí. Vedle spalování paliv totiž vzniká oxid uhličitý také přímo při rozkladu vápence. Rozvoj nízkoemisních cementů proto může přinést výsledky i v situaci, kdy se energetická náročnost výroby podaří snížit jen částečně.

Petrochemický a rafinérský průmysl má využívat nové výrobní postupy a větší podíl alternativních surovin. Jihokorejský plán zahrnuje vývoj elektricky vytápěných zařízení pro krakování nafty, která slouží jako důležitá surovina pro výrobu základních chemikálií. Elektrifikace takového procesu může snížit přímé emise z výroby, pokud elektřina pochází z nízkoemisních zdrojů. Současně se počítá s rozšiřováním využití biologických a recyklovaných surovin.

Polovodiče, baterie a solární články jako průmyslová priorita

K-GX zahrnuje také výrobu polovodičů a displejů, tedy obory, v nichž má Jižní Korea významné postavení na světových trzích. Vedle vysoké spotřeby elektřiny představují v těchto provozech problém také některé procesní plyny s vysokým potenciálem globálního oteplování. Vláda proto chce podporovat jejich nahrazování látkami s nižším potenciálem oteplování a vývoj technologií, které sníží emise během výroby čipů a dalších elektronických komponentů.

Tento záměr je důležitý i z pohledu rostoucí poptávky po výpočetním výkonu, datových centrech a umělé inteligenci. Moderní polovodiče vyžadují rozsáhlé výrobní kapacity a stabilní dodávky elektřiny. Rozvoj digitální ekonomiky proto zvyšuje význam energetické infrastruktury, zatímco tlak na snižování emisí rozšiřuje požadavky na samotnou výrobu.

Mezi deseti prioritními zelenými průmyslovými odvětvími jsou také pokročilé baterie, výkonová elektronika, tepelná čerpadla, vodík, větrná a solární energetika a technologie zachytávání, využití a ukládání oxidu uhličitého. U baterií chce Jižní Korea podpořit vývoj a komercializaci dalších generací, včetně celých článků v pevné fázi. V oblasti solární energetiky plánuje do roku 2028 komercializovat tandemové články založené na kombinaci různých polovodičových vrstev, které mohou dosahovat vyšší účinnosti než běžné solární články.

Vláda chce zároveň posilovat domácí výrobní základnu. Počítá s podporou vývoje, demonstračních projektů a komercializace technologií, ale také s daňovými pobídkami pro výrobu vybraných komponentů a zařízení v Jižní Koreji. Význam této části programu spočívá v tom, že země chce rozvíjet nejen samotné využívání čistých technologií, ale i jejich výrobu, dodavatelské řetězce a exportní potenciál.

Odpadní plasty a pneumatiky jako zdroj surovin

Další oblastí je oběhové hospodářství. Jihokorejský plán počítá s výrazným navýšením využívání plastového odpadu a vyřazených pneumatik jako surovin pro průmysl. Zatímco výchozí objem pro rok 2025 činil přibližně 10 tisíc tun, pro rok 2030 je stanoven cíl 200 tisíc tun a pro rok 2035 půl milionu tun.

Součástí záměru je také zvýšit do roku 2035 podíl biologických a recyklovaných surovin v petrochemické výrobě na 10 %. Výchozí hodnota pro rok 2025 činila 0,5 %. Využívat se mají například suroviny z biologických zdrojů a pyrolýzní olej získávaný z plastového odpadu. Po odpovídajícím zpracování může sloužit jako vstup pro další chemickou výrobu a nahradit část fosilních surovin.

Takový přístup může rozšířit možnosti zpracování odpadů, které se obtížně recyklují běžnými mechanickými postupy. Přínos pro životní prostředí však bude záviset na energetické náročnosti technologie, emisích během zpracování a skutečném množství primárních surovin, které se podaří nahradit. Vedle recyklace plastů chce Jižní Korea podporovat také výrobu udržitelných leteckých paliv a bionafty z biologických a odpadních surovin.

Pro evropské podniky je tato oblast zajímavá také proto, že propojuje odpadové hospodářství s chemickým průmyslem a výrobou paliv. Konkurenceschopnost těchto řešení bude záviset na dostupnosti vstupních materiálů, ceně energie, kvalitě výsledných produktů a pravidlech, která určují jejich uznávání na trhu.

Evropa investuje také, rozdíl může být v podmínkách pro průmysl

Jihokorejský program přichází v době, kdy Evropská unie rovněž usiluje o spojení dekarbonizace s posílením průmyslové základny. Evropský Clean Industrial Deal, představený v únoru 2025, počítá s mobilizací více než 100 miliard eur na podporu čisté výroby v Evropě. Zaměřuje se na energeticky náročná odvětví, například ocelářství, hutnictví a chemický průmysl, a na rozvoj čistých technologií. Evropská komise zároveň zdůrazňuje potřebu snížit náklady na energie, posílit oběhové hospodářství a omezit závislost na dodavatelích surovin ze třetích zemí.

Částky jihokorejského a evropského programu však nelze přímo srovnávat bez zohlednění jejich časového rámce, struktury financování a rozsahu podporovaných projektů. Jihokorejský plán zahrnuje veřejné finance i klimatické financování a počítá se soukromými investicemi do strategických projektů. Evropský Clean Industrial Deal zase představuje širší soubor finančních, regulačních a průmyslových nástrojů. Samotná výše oznámených prostředků proto ještě neříká, která ekonomika dosáhne lepších výsledků.

Důležitým rozdílem může být způsob, jakým jednotlivé země vytvářejí podmínky pro investice. Jihokorejská strategie výslovně propojuje podporu technologií s posílením domácí výroby, rozvojem dodavatelských řetězců a snahou prosadit se na globálních trzích. Evropská unie se obdobně snaží podpořit výrobu čistých technologií a zvýšit poptávku po nízkoemisních produktech. Současně však evropské podniky upozorňují na vysoké ceny energií a náklady spojené s transformací průmyslu.

Význam pro evropskou konkurenceschopnost má rovněž mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích tzv. CBAM, který od roku 2026 uplatňuje uhlíkové náklady na dovoz vybraných emisně náročných výrobků. Týká se mimo jiné železa a oceli, cementu, hnojiv, hliníku, elektřiny a vodíku. Jeho smyslem je omezovat přesun emisně náročné výroby do zemí s méně přísnými klimatickými pravidly a motivovat zahraniční výrobce ke snižování emisí.

Evropská komise stanovila cenu certifikátu CBAM pro třetí čtvrtletí roku 2026 na 82,32 eura za tunu ekvivalentu oxidu uhličitého, což představuje nárůst o 9,4 % oproti předchozímu čtvrtletí. Účinek mechanismu však bude záviset také na jeho konkrétním nastavení, dostupnosti ověřitelných údajů o emisích a schopnosti firem promítnout uhlíkové náklady do svých obchodních rozhodnutí. Účinek mechanismu však bude záviset také na jeho konkrétním nastavení, dostupnosti ověřitelných údajů o emisích a schopnosti firem promítnout uhlíkové náklady do svých obchodních rozhodnutí.

Zelená transformace jako nový motor průmyslové politiky

Pro Evropu proto bude důležité sledovat, jak se jihokorejské plány promění ve skutečné výrobní kapacity, ceny nízkoemisních materiálů a nabídku technologií na světových trzích. Jižní Korea má silnou průmyslovou základnu a zkušenosti s výrobou polovodičů, baterií, automobilů a elektroniky. Pokud se jí podaří spojit tyto schopnosti s dostupnou čistou energií a průmyslovými investicemi, může posílit své postavení v dalších rychle se rozvíjejících odvětvích.

Zda to povede také k oslabení evropských výrobců, bude záviset na vývoji cen, produktivitě, technologických inovacích a podmínkách na jednotlivých trzích. Jihokorejský plán ale jasně ukazuje, že zelená transformace se stále výrazněji propojuje s průmyslovou politikou. O výsledné konkurenceschopnosti proto budou rozhodovat nejen klimatické cíle, ale také dostupnost a ceny energie, investiční podmínky, výrobní technologie a schopnost přenést inovace do komerční praxe.

Nový evropský systém emisních povolenek pro budovy a silniční dopravu se má naplno rozběhnout v roce 2028. Ještě před jeho spuštěním Evropská unie posiluje mechanismy, které mají zabránit prudkým cenovým výkyvům a zvýšit předvídatelnost trhu. Rada EU nyní definitivně schválila úpravu rezervy tržní stability pro systém ETS2. Ta počítá s větším množstvím povolenek uvolňovaných při překročení stanovené cenové hranice a s pružnější reakcí na vývoj jejich nabídky.

ETS2 se zaměří na emise spojené se spalováním paliv v budovách, silniční dopravě a dalších vybraných sektorech. Na rozdíl od stávajícího systému EU ETS1, který zahrnuje například energetiku a energeticky náročný průmysl, budou v novém systému povinnosti spojené s emisními povolenkami plnit především dodavatelé paliv. Ti budou muset vykazovat emise vznikající při jejich spotřebě a odevzdávat odpovídající množství povolenek. Náklady na jejich nákup se však mohou promítnout do cen paliv, a tím také do výdajů domácností za vytápění a do nákladů na dopravu.

Více povolenek při růstu ceny

Nejvýraznější změna se týká mechanismu, který má reagovat na příliš vysokou cenu emisí. Pokud cena uhlíku překročí hranici 45 eur za tunu ekvivalentu CO₂ v cenách roku 2020, z rezervy tržní stability se bude uvolňovat dvojnásobný počet povolenek oproti dosavadnímu nastavení. Namísto 20 milionů jich bude 40 milionů.

Vyšší nabídka povolenek má v takové situaci pomoci zmírnit růst cen a posílit důvěru účastníků trhu. Samotná hranice 45 eur však nepředstavuje pevný cenový strop. Mechanismus umožňuje zvýšit nabídku povolenek, jeho skutečný dopad na tržní cenu bude záviset také na celkové poptávce, dostupném množství povolenek a dalších okolnostech.

Rezerva má reagovat plynuleji

Další úprava se týká situace, kdy množství povolenek v oběhu klesne pod 260 milionů. Nová pravidla umožní jejich uvolňování z rezervy postupněji, aby se nabídka mohla přizpůsobovat vývoji trhu bez prudkých skoků. Cílem je omezit nejistotu, která by mohla vzniknout při překročení předem stanovené hranice.

Rezerva tržní stability bude navíc fungovat i po roce 2030. Evropská unie tak chce zachovat nástroj pro vyrovnávání nabídky a poptávky také v dalších letech, kdy se bude měnit spotřeba fosilních paliv i struktura energetiky a dopravy.

Zkouška důvěry před rokem 2028

Rada EU změny formálně schválila 9. října 2026. Nyní bude rozhodnutí podepsáno a zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie. V platnost vstoupí dvacátým dnem po zveřejnění a nová pravidla mají být plně připravena před plánovaným spuštěním ETS2 v roce 2028.

Systém je součástí evropského klimatického balíčku Fit for 55 a jeho cílem je přispět ke snížení emisí v dotčených sektorech do roku 2030 o 42 procent oproti roku 2005. Posílení rezervy tržní stability představuje jednu z úprav, kterými se EU snaží sladit klimatické cíle s předvídatelnějším fungováním trhu.

Hluk z dopravy patří k ceně života ve městech i k jedné z nejcitlivějších překážek při přípravě silnic, dálnic a železnic. Ústavní soud nyní potvrdil, že současné hygienické limity hluku jsou v souladu s ústavním pořádkem a zákonem. Současně však vyslal vládě důležité varování. Každé další uvolnění pravidel bude muset obstát nejen z pohledu rozvoje infrastruktury, ale také ochrany zdraví a práva na příznivé životní prostředí.

Čtrnáct senátorů požadovalo zrušení celého nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, případně alespoň části přílohy upravující korekce pro stanovení hygienických limitů hluku. Senátoři upozorňovali především na postupné změny právní úpravy od roku 2011 (NV č. 217/2016 Sb., č. 241/2018 Sb. a poslední č. 433/2022 Sb.), které podle nich vedly k oslabování ochrany před nadměrným hlukem. Ústavní soud jejich návrh zamítl. Zároveň ale svým nálezem nastavil pravidla, podle kterých bude nutné posuzovat případné další změny.

Současná právní úprava stanovuje hygienické limity hluku pro pracoviště, chráněný venkovní prostor, chráněné venkovní prostory staveb i chráněné vnitřní prostory staveb. Upravuje také limity vibrací a způsob měření a hodnocení hluku v denní a noční době. Právě limity pro hluk z dopravy se v posledních letech staly významným tématem při přípravě dopravních staveb.

Pro pochopení současného nastavení je podstatný také vývoj původních limitů. Před sjednocením přístupu ke všem třídám silnic platil pro silnice III. třídy a účelové komunikace přísný limit 55 dB v denní době a 45 dB v noci. Po změně se pro tyto komunikace začaly uplatňovat limity odpovídající ostatním pozemním komunikacím podle jejich stáří.

U komunikací uvedených do provozu před 1. lednem 2001 činí základní hygienický limit 68 dB ve dne a 58 dB v noci, u komunikací uvedených do provozu od 1. ledna 2001 pak 58 dB ve dne a 48 dB v noci. Vláda změnu odůvodňovala mimo jiné tím, že původní přísné limity komplikovaly rozvoj měst uvnitř jejich stávajících hranic.

Rovnováha mezi rozvojem měst a ochranou zdraví

Podle Ústavního soudu má stát povinnost zajistit takovou kvalitu životního prostředí, která umožňuje člověku dlouhodobě uspokojovat základní životní potřeby ve fungujícím ekosystému. U hluku se tato ochrana vztahuje na situace, kdy jeho intenzita může bránit dlouhodobému poklidnému užívání domova a poškodit fyzické nebo duševní zdraví. Soud přitom dospěl k závěru, že současná úprava tento minimální standard stále splňuje.

Podstatnou část argumentace tvoří vztah mezi ochranou před hlukem a rozvojem infrastruktury. Úprava limitů měla mimo jiné zpřehlednit pravidla pro hluk z dopravy a usnadnit přípravu nových silnic, dálnic a železničních staveb. Vláda současně argumentovala potřebou rozvíjet stávající sídla uvnitř jejich současných hranic, například dostavbou proluk nebo zahušťováním sídlišť, místo dalšího rozšiřování zástavby do volné krajiny. Ústavní soud tento cíl označil za legitimní.

Významnou změnou bylo také odstranění institutu staré hlukové zátěže. Ten byl podle podkladů předložených soudu spojen s komplikovaným a finančně náročným způsobem zjišťování hluku a s rozdílným přístupem jednotlivých institucí. Nová úprava proto pracuje s hygienickými limity podle stáří pozemní komunikace nebo dráhy. Ústavní soud přitom uvedl, že současné limity se z evropského hlediska nijak výrazně nevymykají.

Zdravotní rizika a konec bianco šeků pro uvolňování norem

Zajímavý je také zdravotní rozměr rozhodnutí. Ústavní soud připomněl odborné názory, podle nichž už trvalá legalizace hlukové zátěže na úrovni 70 decibelů ve dne a 60 decibelů v noci postrádala vzhledem k prokázaným kardiovaskulárním rizikům dlouhodobého působení dopravního hluku dostatečné zdravotní opodstatnění. Samotné rozhodnutí však současnou právní úpravu označilo za racionální a ústavně přípustnou.

Ústavní soud současné limity podržel, současně však odmítl chápat své rozhodnutí jako bianco šek pro jejich další uvolňování. Výslovně upozornil, že opakované rozvolňování limitů může vést k postupnému oslabování ochrany před hlukem. Při každé další změně proto bude nutné znovu poměřovat zájem na rozvoji dopravní infrastruktury s právem na ochranu příznivého životního prostředí.

Rozhodnutí tak přináší poměrně přesnou hranici mezi dvěma veřejnými zájmy. Efektivnější výstavba silnic, železnic a další infrastruktury představuje legitimní cíl státu. Stejně legitimní je však požadavek, aby lidé nebyli dlouhodobě vystaveni hluku v míře, která může poškozovat jejich zdraví nebo znemožňovat klidné užívání bydlení. Ústavní soud nyní potvrdil, že současné nastavení tuto rovnováhu podle jeho hodnocení ještě zachovává.

Závazný mantinel pro budoucí legislativu

Pro budoucí změny pravidel je přitom významné, že plénum nerozhodovalo pouze o konkrétní podobě předpisu, ale formulovalo závěry závazné do budoucna. Každé další zvýšení hlukových limitů tak bude muset mít přesvědčivé odůvodnění a obstát ve vztahu k ústavně chráněnému právu na příznivé životní prostředí. Hranice tedy byla posunuta směrem k větší volnosti při přípravě infrastruktury, její další posouvání už však bude podstatně obtížnější obhájit.

Ústavní soud se v nálezu současně zabýval návrhem na předložení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie. Senátoři upozorňovali na dosud ne zcela vyjasněnou otázku, zda lze z Listiny základních práv Evropské unie odvodit konkrétní pozitivní povinnost omezovat expozici hluku. Ústavní soud však dospěl k závěru, že výklad evropského práva je v tomto případě dostatečně zřejmý, a předběžnou otázku proto nepoložil.

Rozhodnutí pléna přitom nebylo jednomyslné.

Rozhodnutí patnáctičlenného pléna přitom nebylo jednomyslné. K nálezu, jehož přípravu měla na starosti soudkyně zpravodajka Dita Řepková, připojili společné odlišné stanovisko předseda Ústavního soudu Josef Baxa a soudkyně Lucie Dolanská Bányaiová. Jejich nesouhlasný postoj představuje důležitou součást rozhodnutí, protože upozorňuje na odlišné právní hodnocení současného nastavení hlukových limitů a jejich historického vývoje.

Aktuální rozhodnutí navíc představuje další kapitolu v již existující judikatuře Ústavního soudu. Soud se úpravou hluku ze stejných pozic zabýval již v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 4/18 ze dne 18. prosince 2018 a následně také v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 35/23 ze dne 3. dubna 2024.

Dokument ke stažení:

Nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 1/25 je – včetně společného odlišného stanoviska soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Baxy

Zelený symbol na obalu může být jen marketingovým signálem, ale také výsledkem skutečného hodnocení dopadů výrobku na životní prostředí. Nový průzkum Evropské komise ukazuje, že právě důvěryhodnost se stává jedním z nejdůležitějších kritérií. Důvěra v evropskou ekoznačku roste a spolu s ní i zájem spotřebitelů o výrobky, jejichž environmentální vlastnosti lze skutečně ověřit.

Výsledky nejnovějšího průzkumu Eurobarometru přinášejí poměrně výraznou zprávu. 81 % evropských spotřebitelů věří, že výrobky označené evropskou ekoznačkou EU Ecolabel mají nižší dopad na životní prostředí než srovnatelné výrobky na trhu. V roce 2023 to bylo 75 %. Současně roste také znalost samotného loga v podobě charakteristické květiny. Pozná jej už 46 % Evropanů, což představuje nárůst o osm procentních bodů oproti předchozímu průzkumu.

Výsledky průzkumu přitom ukazují, že důvěra nezůstává pouze u deklarovaných postojů. 66 % Evropanů uvádí, že často nebo někdy nakupuje výrobky s nějakou ekologickou značkou, přičemž u samotné EU Ecolabel je tento podíl 46 %. Také zde došlo od roku 2023 k nárůstu o osm procentních bodů. Spotřebitelé tedy stále více hledají způsob, jak při nákupu rozlišit výrobky podle jejich skutečných environmentálních vlastností.

Od zeleného symbolu k ověřitelnému údaji

Význam těchto výsledků vynikne při pohledu na množství environmentálních tvrzení, která se na evropském trhu objevují. Evropská komise dlouhodobě upozorňuje, že spotřebitelé se setkávají s velkým množstvím označení a tvrzení, jejichž kvalita a způsob ověřování se výrazně liší. Analýza z roku 2020 zjistila, že 53,3 % posuzovaných environmentálních tvrzení poskytovalo vágní, zavádějící nebo nepodložené informace a 40 % tvrzení nemělo dostatečnou oporu v důkazech. U environmentálních značek byl problém ještě širší. Z hodnocení 232 aktivních ekoznaček v EU vyplynulo, že téměř polovina měla slabé nebo žádné ověřování.

Právě zde se ukazuje rozdíl mezi pouhým ekologickým tvrzením a značkou založenou na předem stanovených pravidlech. EU Ecolabel funguje jako dobrovolný systém, jehož kritéria vycházejí z vědeckých podkladů a zohledňují environmentální dopady výrobku v průběhu jeho životního cyklu. Výrobky navíc procházejí kontrolou příslušných orgánů a držitel licence musí splňovat stanovené podmínky.

Systém se přitom postupně rozšiřuje. V září 2026 bylo v evropském hospodářském prostoru evidováno 121 083 výrobků a služeb s EU Ecolabel v rámci 3 665 licencí. Oproti březnu letošního roku přibylo více než 4 300 certifikovaných výrobků. Malé a střední podniky přitom představují 62 % držitelů licencí.

Spotřebitelé chtějí větší výběr

Průzkum současně ukazuje, že evropským spotřebitelům nestačí pouze důvěryhodnost značky. Chtějí ji vidět na větším množství výrobků. 72 % respondentů by uvítalo rozšíření EU Ecolabel do dalších kategorií. Největší zájem je o širší dostupnost označení u detergentů, textilu a kosmetiky. U detergentů by více výrobků s evropskou ekoznačkou chtěla polovina dotázaných, u textilu 36 % a u kosmetiky 35 %.

To vytváří zajímavou vazbu mezi spotřebitelskou poptávkou a výrobním sektorem. Pokud zákazník dokáže důvěryhodné označení rozpoznat a současně jej považuje za užitečné při rozhodování, získává výrobce konkrétní nástroj, kterým může doložit environmentální vlastnosti svého produktu. Význam přitom získává také veřejné nakupování, protože důvěryhodné environmentální značky mohou veřejným zadavatelům usnadnit výběr výrobků splňujících předem stanovená kritéria.

Greenwashing má stále menší prostor

Rostoucí důvěra v ověřené značky přichází v době, kdy Evropská unie zpřísňuje pravidla pro environmentální komunikaci. Směrnice o posílení postavení spotřebitelů zakazuje řadu nekalých praktik spojených s environmentálními tvrzeními a pravidla se od 27. září 2026 používají v celé Evropské unii. Nová úprava mimo jiné zakazuje obecná ekologická tvrzení typu „ekologický“ nebo „šetrný k životnímu prostředí“, pokud pro ně podnik nemá odpovídající oporu, a zpřísňuje také pravidla pro používání značek udržitelnosti.

Právě zde se ukazuje význam důvěryhodných certifikačních systémů. Evropská pravidla mají spotřebiteli postupně usnadnit rozlišení mezi tvrzením, které vzniklo především jako součást marketingu, a informací opřenou o jasná kritéria, ověřování a kontrolu. Samotná evropská ekoznačka přitom patří mezi systémy, které mají takový rámec dlouhodobě vybudovaný.

Zajímavá je v této souvislosti také česká situace. Česká republika zatím nová pravidla do svého právního řádu neprovedla, přestože lhůta pro transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/825 ze dne 28. února 2024, kterou se mění směrnice 2005/29/ES a 2011/83/EU, pokud jde o posílení postavení spotřebitelů pro ekologickou transformaci prostřednictvím lepší ochrany před nekalými praktikami a lepších informací uplynula 27. března 2026. Evropská pravidla tedy už platí v praxi, zatímco česká legislativa jejich plné provedení stále dohání.

Vedle již přijatých pravidel měla Evropská unie připravený také další nástroj, který měl boj proti greenwashingu výrazně posílit. Návrh směrnice o zdůvodňování a sdělování výslovných environmentálních tvrzení, známý jako Green Claims Directive, Evropská komise předložila v březnu 2023. Jeho cílem bylo stanovit jednotná pravidla pro prokazování ekologických tvrzení, požadovat jejich ověření nezávislými akreditovanými subjekty a zpřehlednit systém environmentálních značek. Návrh však dosud nebyl přijat a jeho legislativní proces se zastavil

Populace sledovaných obratlovců se za poslední půlstoletí v průměru zmenšily o 73 %. Číslo zní jako zpráva o pokračujícím úpadku přírody. Nový Living Planet Report 2026 však přináší překvapivě jiný pohled. Některé druhy se dokázaly vrátit z okraje vyhynutí a jejich příběhy ukazují, že ochrana přírody funguje. Podle Světového fondu na ochranu přírody (WWF) je dnes zásadní, zda dokážeme stejné principy uplatnit v mnohem větším měřítku.

Každá rostlina, živočich, houba i mikroorganismus je součástí jediného živého systému, jehož součástí jsme také my. Na fungování této sítě závisí potraviny, voda, klimatická stabilita i řada surovin a léčiv. Podle zprávy je přibližně polovina světového hrubého domácího produktu (HDP), tedy zhruba 58 bilionů dolarů v roce 2023, spojena s činnostmi, které nějakým způsobem závisejí na přírodě. Když se zhoršuje stav biodiverzity, zhoršují se také podmínky, na nichž tato část ekonomiky stojí.

73 % dolů, ale příběh ještě nekončí

Nejnovější data Living Planet Index sledují změny velikosti populací savců, ptáků, ryb, plazů a obojživelníků. V období mezi lety 1970 a 2022 poklesla jejich průměrná velikost o 73 %. Tento údaj přitom neznamená, že by o 73 % klesl počet všech zvířat na planetě. Index zachycuje průměrnou změnu sledovaných populací a jeho globální hodnota zároveň zakrývá výrazné rozdíly mezi jednotlivými oblastmi a druhy.

Zatímco Evropa a Střední Asie zaznamenaly od roku 1970 relativně mírnější pokles o 23 %, jelikož o většinu přírodní rozmanitosti přišly již dříve, nejdrastičtější úbytek hlásí Latinská Amerika a Karibik, kde populace zkolabovaly v průměru o 95 %, a Afrika s poklesem o 80 %.

Záznamy o doložených vyhynutích naznačují, že druhy dnes mizí rychlostí nejméně stokrát vyšší, než odpovídá přirozenému tempu před příchodem člověka. Současně ale přibližně polovina sledovaných populací zůstává stabilní nebo roste. Právě tento detail je pro pochopení současného stavu přírody zásadní. Pokles není nevyhnutelný. Tam, kde lidé dlouhodobě pracují na obnově přírody, se populace mohou skutečně zotavit.

Tygři, želvy a tuňáci ukazují, že obnova funguje

Velmi názorným příkladem jsou tygři. V roce 2010 žilo ve volné přírodě přibližně 3 200 jedinců. Do roku 2025 jejich počet vzrostl na zhruba 5 700, tedy o více než 70 %. Podobný příběh mají tuňáci obecní v Atlantiku a Pacifiku, jejichž populace se po desetiletích nadměrného rybolovu zotavily natolik, že už ani jeden z těchto dvou druhů není považován za ohrožený.

V roce 2025 se mořská želva kareta obrovská stala první mořskou želvou, která byla přeřazena z kategorie ohrožená do kategorie málo dotčený druh. Výsledek přišel po 50 letech práce ve více než 80 zemích, kde želvy hnízdí. U slonů jižní Afriky zase WWF zaznamenává stabilní nebo rostoucí populace v řadě oblastí, kde místní komunity spolurozhodují o péči o krajinu.

Tyto příběhy mají společný základ. Jasně stanovený cíl, dlouhodobý plán, schopnost přizpůsobovat postup novým poznatkům a především ochotu pokračovat i v době, kdy výsledky nejsou ještě vidět. WWF tento princip označuje jako naději. V pojetí zprávy však naděje není pouhý optimismus. Je to proces, který spojuje cíl, reálnou cestu k jeho dosažení, přesvědčení, že vlastní jednání může něco změnit, a schopnost pokračovat i po neúspěchu.

Tři systémy, které určují budoucnost přírody

Právě tady se příběhy jednotlivých druhů začínají spojovat s mnohem větším problémem. Ochrana konkrétních zvířat sama o sobě nedokáže zastavit síly, které ničí jejich prostředí. Za velkou částí úbytku biodiverzity stojí způsob, jakým svět vyrábí a spotřebovává energii, jak produkuje potraviny a jakým směrem proudí peníze.

Spalování uhlí, ropy a zemního plynu vytváří podle zprávy přibližně tři čtvrtiny emisí skleníkových plynů, které pohánějí klimatickou změnu. Ta se následně stává významným faktorem úbytku biodiverzity napříč ekosystémy. Zemědělství představuje největší příčinu ztráty a degradace stanovišť a zároveň nejvýznamnější přímý faktor úbytku biodiverzity. Je také významným zdrojem emisí skleníkových plynů.

Rozměr problému ukazuje i stav planetárních mezí. Podle zprávy už lidstvo překročilo sedm z devíti planetárních mezí, které vědci používají k vymezení bezpečných podmínek pro fungování Země. Potravinový systém přitom vytváří značnou část tohoto tlaku. Současně nedokáže zajistit dostatek kvalitní stravy pro všechny. Podle reportu je více než 673 milionů lidí podvyživených, zatímco více než miliarda lidí trpí obezitou.

Třetím systémem jsou finance. Kapitál rozhoduje o tom, které podnikání roste a které postupně ztrácí prostor. V roce 2023 podle WWF proudilo přibližně 7,3 bilionu dolarů do činností poškozujících přírodu, zatímco na její ochranu a obnovu směřovalo pouze kolem 220 miliard dolarů. Rozdíl je více než třicetinásobný. Každý rok navíc podle zprávy chybí na financování ochrany biodiverzity přibližně 1,3 bilionu dolarů.

Změna může dlouho vypadat pomalu. Pak se rozběhne

Právě zde přichází jedna z nejzajímavějších myšlenek letošního reportu. Systémy, které dnes přírodu zatěžují, se mohou za určitých podmínek začít měnit mnohem rychleji, než se původně zdálo. Vědci pro tento mechanismus používají pojem pozitivní sociální a technologický bod zlomu.

Jde o situaci, kdy systém překročí určitou hranici a následné změny se začnou vzájemně posilovat. Vývoj pak nemusí pokračovat lineárně. Po dlouhém období pomalého růstu může přijít fáze rychlého rozšíření nové technologie, způsobu výroby nebo spotřebitelského chování. Jakmile se vytvoří dostatečně silná síť výrobců, infrastruktury, investic a zákazníků, další rozvoj může být rychlejší a levnější.

Energetika podle WWF takovým bodem již prošla a nachází se ve fázi zrychlování. Solární energie, která ještě před dvaceti lety představovala okrajovou technologii využívanou mimo jiné ve vesmíru nebo v drobné elektronice, je dnes nejlevnějším zdrojem nové výroby elektřiny ve většině zemí. Globální instalovaný výkon solární energetiky se podle zprávy zdvojnásobuje přibližně každé tři roky.

Podobně rychle se mění automobilový trh. Elektromobily tvořily v roce 2024 více než 25 % celosvětového prodeje nových automobilů. Za tímto vývojem přitom nestojí jeden náhlý zlom. Předcházelo mu přibližně 50 let podpory, technologického vývoje a postupného vytváření podmínek, než se ekonomika energetiky začala výrazně měnit.

Potraviny a finance čekají na vlastní bod zlomu

V terminologii zprávy se nacházejí v takzvané přípravné fázi, v níž se testují nové přístupy, vytvářejí pravidla a vznikají spolupráce, které mohou později umožnit rychlejší vývoj.

U potravin jde především o produkci, která prospívá přírodě, zdravější a udržitelnější stravování a omezení ztrát a plýtvání potravinami. Ve financích jde o větší zohlednění přírodních a klimatických rizik, změnu směru kapitálových toků a vytvoření stabilního prostředí, ve kterém mohou investoři plánovat dlouhodobě.

Čísla ukazují, jak velký prostor pro změnu existuje. Každoročně podle WWF směřuje přibližně 470 miliard dolarů do zemědělských dotací, které poškozují životní prostředí, a kolem 7 bilionů dolarů podporuje fosilní paliva. Přesměrování, byť jen části těchto peněz by mohlo významně změnit ekonomické podmínky pro ochranu přírody.

Bez lidí, kteří ponesou náklady, se systém nezmění

Důležitým tématem je proto také spravedlnost. Proměna energetiky, zemědělství a financování ekonomiky přerozdělí pracovní místa, investice, náklady i přínosy. Report upozorňuje, že lidé nejvíce zasažení úbytkem přírody často patří zároveň mezi ty, kteří mají nejmenší možnost ovlivnit podobu budoucího vývoje.

Patří mezi ně drobní zemědělci, rybáři, pracovníci odvětví závislých na fosilních palivech, domácnosti s nízkými příjmy nebo místní a původní komunity pečující o území s vysokou přírodní hodnotou. Pokud mají být tyto skupiny součástí proměny, potřebují podle WWF přístup k financování, novým pracovním příležitostem, technické podpoře a trhům.

Zkušenosti z ochrany přírody ukazují, že zapojení lidí, kteří žijí přímo v daném území, může výsledky výrazně posílit. Tam, kde mají místní a původní obyvatelé právně uznaná práva a skutečnou možnost rozhodovat o území, bývají výsledky ochrany přírody lepší. V oblastech spravovaných původními obyvateli je podle zprávy úbytek lesů výrazně nižší a rybí populace se obnovují rychleji tam, kde se místní rybářské komunity podílejí na vytváření a prosazování pravidel.

Rok 2030 se rychle blíží

Pro Evropu i Českou republiku je zajímavý ještě jeden rozměr zprávy. V roce 2022 se téměř všechny země světa zavázaly prostřednictvím Kunming Montrealského globálního rámce pro biodiverzitu zastavit a následně zvrátit úbytek biodiverzity do roku 2030 a směřovat ke světu, v němž lidé žijí v souladu s přírodou do roku 2050.

Rok 2030 bude pro potravinový a finanční systém klíčový. Do tohoto roku musí potravinový a finanční systém podle autorů dosáhnout vlastních pozitivních bodů zlomu, pokud mají být globální cíle stále dosažitelné. Energetika už podle WWF vstoupila do akcelerační fáze, zatímco potraviny a finance se teprve nacházejí ve fázi vytváření podmínek.

Naděje není pocit. Je to způsob, jak změnit budoucnost

Living Planet Report 2026 proto překvapivě nepůsobí jako další zpráva o beznadějném stavu planety. Jeho hlavní poselství je podstatně praktičtější. Příroda se umí zotavit a člověk už mnohokrát ukázal, že dokáže její obnovu nastartovat. Tygři, tuňáci, sloni nebo mořské želvy jsou důkazem, že dlouhodobá práce může změnit trajektorii celých populací.

U jednotlivých druhů však takový přístup sám o sobě nestačí. Dalším úkolem je proměnit podmínky, ve kterých funguje energetika, výroba potravin a finanční sektor. Zpráva přitom ukazuje, že potřebné nástroje už existují. Patří mezi ně změna dotací, pravidla pro finanční instituce, veřejné nákupy, dlouhodobě předvídatelná politika, nové způsoby hospodaření s krajinou i silnější role místních komunit.

Když se převrátí cisterna, vykolejí vlak s chemickým nákladem nebo se poškodí nádrž s nebezpečnou látkou, mají zasahující jednotky často jen velmi krátký čas na rozhodnutí. Potřebují vědět, co přesně uniká, jak se látka chová, jaké představuje riziko pro člověka i životní prostředí a jakými prostředky lze havárii bezpečně zvládnout. Právě na takové situace je připraven Transportní informační a nehodový systém TRINS.

Příběh TRINS začal v době, kdy se česká ekonomika i doprava rychle otevíraly Evropě. Počátkem devadesátých let se Česká republika stala významnou tranzitní zemí mezi západní a východní Evropou a spolu s růstem přepravy nebezpečných věcí rostla také potřeba připravit se na nehody, které mohou při jejich přepravě nastat. Tehdejší hasičský záchranný sbor neměl vždy potřebné technické vybavení, zkušenosti ani detailní znalosti jednotlivých chemických látek, které jsou pro zvládnutí takových událostí nezbytné.

Na druhé straně stál chemický průmysl, který disponoval odborníky znalými konkrétních výrobků a technologií. Významnou roli sehrál také program Responsible Care, k němuž se Svaz chemického průmyslu České republiky připojil v roce 1994. Jedním z principů tohoto přístupu byla odpovědnost za bezpečné nakládání s chemickými látkami nejen uvnitř výrobních závodů, ale také v souvislosti s jejich přepravou.

Inspirací se stal německý systém Transport Unfall Informations und Hilfeleistungssystem. Česká spolupráce vyústila v červnu 1996 v uzavření dohody mezi Ministerstvem vnitra, generálním ředitelstvím Hasičského záchranného sboru České republiky a Svazem chemického průmyslu České republiky. Dohoda byla podepsána 1. července 1996 původně na dobu pěti let. Jejím cílem bylo především předcházet následkům nehod při přepravě nebezpečných věcí a pomáhat hasičům při jejich zvládání.

Za třicet let se přitom spolupráce výrazně proměnila. Z původního modelu, založeného především na poskytování odborných informací, se postupně stal systém zahrnující odborné konzultace, výjezd specialistů, praktickou technickou pomoc, spolupráci při dekontaminaci a také preventivní činnost. Významnou změnu přinesla aktualizovaná dohoda z roku 2016. Ta rozšířila spolupráci také na některé situace ve stacionárních zařízeních, kde se nebezpečné látky vyrábějí, skladují nebo distribuují. Nově byla přesněji definována také pomoc při dekontaminaci techniky a ochranných prostředků hasičského záchranného sboru.

Tři úrovně pomoci od telefonu až po zásah

Síla systému TRINS spočívá mimo jiné v tom, že pomoc nemusí mít vždy stejnou podobu. Rozsah reakce se přizpůsobuje charakteru události. Nejčastěji jde o první úroveň, tedy telefonickou konzultaci. Odborník členské společnosti poskytne veliteli zásahu informace o konkrétní látce, jejích vlastnostech, možných rizicích nebo vhodném způsobu postupu. Taková pomoc může být zásadní například v okamžiku, kdy se k zásilce nepodaří rychle dohledat výrobce, distributora nebo příjemce.

Druhou úrovní je vyslání specialisty přímo na místo nehody. Odborník tak může situaci posoudit přímo v terénu a konzultovat další postup s velitelem zásahu. Třetí úroveň už představuje praktickou technickou pomoc. Na místo mohou být vyslány síly a prostředky konkrétního střediska TRINS podle druhu nebezpečné látky a charakteru havárie. Může jít o speciální techniku, odborný personál nebo další materiální vybavení potřebné ke zvládnutí situace.

Právě tato odstupňovanost je důležitá. Každá nehoda s nebezpečnou látkou totiž vypadá jinak. Někdy velitel zásahu potřebuje během několika minut jen přesnou informaci o vlastnostech látky. Jindy je nutné přivézt specialistu. A při rozsáhlém úniku může být potřeba nasadit techniku, hasiče podnikových jednotek, sorpční prostředky nebo zařízení pro odčerpávání a následné zpracování kontaminované vody.

Pomoc systému TRINS je přitom poskytována na základě požadavku operačního a informačního střediska hasičského záchranného sboru. Český systém operačního řízení tvoří 14 krajských operačních a informačních středisek a národní operační a informační středisko generálního ředitelství HZS ČR.

Chemický katalog, který musí fungovat ve chvíli, kdy jde o sekundy

Za havárií s nebezpečnou látkou často stojí problém, který může na první pohled vypadat banálně. Co přesně je v poškozené cisterně? Identifikace látky může být v některých situacích komplikovaná. Označení může být poškozené, dokumentace se může ztratit a informace dostupné na místě nemusí být úplné. Přitom právě vlastnosti konkrétní látky určují, jaké ochranné prostředky mají hasiči použít, jak vytvořit bezpečné zóny, jak zabránit šíření látky a jakým způsobem ji odstranit.

Aktuální seznam látek, pro které systém TRINS poskytuje pomoc, zahrnuje 217 různých UN čísel a další dvě nebezpečné věci bez přiděleného UN čísla. Protože některá UN čísla představují skupinové položky zahrnující více látek, pokrývá seznam celkem 273 různých nebezpečných látek nebo směsí. UN číslo přitom představuje čtyřmístný kód používaný k mezinárodní identifikaci nebezpečných věcí při jejich přepravě po silnici, železnici, letecky nebo po vodních cestách. Na oranžových tabulích přepravních jednotek se nachází společně s identifikačním číslem nebezpečnosti.

Součástí informačního zázemí je také databáze MEDIS ALARM, která obsahuje více než 10 000 látek. Nabízí informace o jejich identifikaci a klasifikaci, vlastnostech, způsobech hašení, fyzikálně chemických charakteristikách, přepravě, skladování nebo první pomoci. Národní koordinační středisko TRINS poskytuje vývojářům této databáze každoročně aktualizovaný seznam látek podporovaných systémem.

Další informační nástroj představuje databáze www.nchl.cz. Ta pomáhá rychle identifikovat chemickou látku, její harmonizovanou klasifikaci a související legislativní povinnosti. Její význam roste právě v prvních fázích havárie, kdy může být nutné rychle vyhodnotit situaci a rozhodnout, zda je potřeba přivolat odborníka nebo technickou pomoc TRINS.

Čísla ukazují, co se za třicet let skutečně odehrálo

Za celou dobu existence systému bylo v letech 1996 až 2025 zaznamenáno 677 případů poskytnuté pomoci, a to včetně případů s mezinárodním přesahem. Z tohoto počtu připadalo 464 případů na první úroveň, tedy telefonické konzultace, 53 případů na druhou úroveň s vysláním specialisty a 160 případů na třetí úroveň, tedy praktickou technickou pomoc.

Zároveň je patrné, že telefonická odborná pomoc představuje podstatnou část celé spolupráce. Z celkového počtu 677 zaznamenaných případů jich 464 připadlo na první úroveň. Zajímavé jsou také údaje o samotných zásazích hasičů. V roce 2025 zasahovaly jednotky požární ochrany celkem u 168 188 událostí, z toho 147 321 představovaly zásahy požárních jednotek a 20 867 jiné činnosti. Události spojené s úniky nebezpečných chemických látek dosáhly v témže roce 9 763 případů, přičemž 7 109 z nich tvořily úniky ropných produktů. Chemické události tohoto typu představovaly 6,6 procenta celkového počtu zásahů.

Ještě zajímavější je vývoj v čase. V roce 2021 evidoval HZS 7 527 zásahů souvisejících s nebezpečnými chemickými látkami, z toho 5 426 úniků ropných produktů. Do roku 2025 se počet zvýšil na zmíněných 9 763 událostí. Regionální rozdíly jsou značné. V roce 2025 bylo nejvíce zásahů spojených s nebezpečnými chemickými látkami zaznamenáno v Ústeckém kraji, kde jich bylo 1 269, následoval Středočeský kraj s 1 219 a Praha s 1 011 případy. Na opačném konci statistiky byl Zlínský kraj s 322 případy.

Od kyseliny sírové až po kyanid

Konkrétní případy z posledních let ukazují, jak různorodé situace může systém řešit. Například v červenci 2023 pomáhalo TRINS při úniku paliva z převráceného cisternového vozidla na Tachovsku. V září téhož roku zasahoval při úniku 98% kyseliny sírové z železniční cisterny v Kolíně. O měsíc později pomáhal při vyprošťování cisternového vozidla s látkou diphenylguanidin. V lednu 2024 následoval případ převrácené cisterny s hydroxidem sodným na Rakovnicku. 

V lednu 2025 byl v Dolní Čermné nalezen kovový sud označený jako kyanid sodný. V lednu 2025 se systém TRINS zapojil také do události v Dolní Čermné, kde byl nalezen kovový sud označený jako kyanid sodný. Šlo o případ, při němž byla využita třetí úroveň pomoci, tedy praktická technická pomoc. Na místo byla vyslána společnost Lučební závody Draslovka, která se specializuje mimo jiné na výrobu a nakládání s kyanidovými sloučeninami. I tento případ ukazuje význam specializované průmyslové odbornosti. 

Jedním z nejzajímavějších příkladů preventivní funkce TRINS je přeprava kyseliny akrylové. Tato látka má bod tuhnutí +12,6 °C. Pokud během přepravy dojde například k technické poruše a teplota klesne pod tuto hodnotu, může nastat problém s inhibitorem polymerace, který má zabránit samovolné polymeraci látky. Pokud se kyselina akrylová dostane do stavu, kdy je nedostatečně stabilizovaná, může dojít k nekontrolované exotermické polymeraci. Ta může vést k požáru nebo explozi. V takové situaci je nutné jednat rychle a dodat další polymerační inhibitor, kterým je v tomto případě fenothiazin.

Pro tento účel vznikla takzvaná fenothiazinová síť. Společnost SYNTHOMER, dříve HEXION, vybavila určené podnikové hasičské jednotky potřebným množstvím látky a poskytla také instrukce k jejímu použití. Síť byla vytvořena nejen pro potřeby České republiky, ale také s ohledem na případnou pomoc dalším evropským výrobcům akrylátových chemikálií.

Největší zkouškou TRINS v posledních letech se stala havárie nákladního vlaku s benzenem v Hustopečích nad Bečvou 28. února 2025. Soupravu tvořilo 17 cisternových vozů s celkem přibližně 1 024 tunami benzenu. Při vykolejení došlo k poškození 12 cisteren, přičemž během krátké doby se uvolnilo přibližně 300 tun benzenu. Látka částečně hořela a současně unikala do okolního prostředí. Situaci komplikovalo extrémní tepelné zatížení poškozených cisteren, riziko dalšího nárůstu tlaku a exploze, toxické produkty hoření i možnost proniknutí benzenu do půdy a přilehlé vodní nádrže.

TRINS není jen český systém

Český systém je součástí širší evropské struktury. TRINS patří do skupiny 16 fungujících evropských systémů ICE, tedy Intervention in Chemical Transport Emergencies, které vznikly z iniciativy evropského chemického průmyslu. Na evropské úrovni je spolupráce koordinována organizací CEFIC. Význam této vazby se ukazuje především u přeshraniční přepravy. Evropský systém proto vytváří prostor pro sdílení informací, zkušeností a odborných kapacit.

Součástí spolupráce jsou také pravidelné zkoušky připravenosti. Národní koordinační středisko TRINS je prostřednictvím evropských systémů ICE pravidelně kontaktováno kvůli ověřování telefonních a dalších kontaktních údajů, provádění testovacích volání nebo náročnějších zkoušek poskytování informací o nebezpečných látkách. Kontakty a postupy se průběžně prověřují.

Síť odbornosti rozprostřená po celé republice

K 1. lednu 2026 bylo do systému zapojeno 22 členských společností a celkem 37 středisek. Koordinační centrum sídlí v Litvínově Záluží u společnosti ORLEN UNIPETROL RPA, která je zároveň vedena jako regionální středisko číslo jedna.

Mezi zapojené společnosti patří například ORLEN UNIPETROL RPA, SYNTHOS Kralupy, SYNTHESIA, DEZA, BorsodChem MCHZ, MESSER TECHNOGAS, LINDE GAS, ČEPRO, DEKONTA nebo Lučební závody DRASLOVKA. Každé středisko přitom poskytuje pomoc v rozsahu odpovídajícím deklarovaným schopnostem a seznamu látek, pro které je připraveno zasahovat.

Připravenost má svou cenu a potřebuje průmyslovou základnu

Odborníci, technika, podnikové hasičské jednotky, specializované vybavení i schopnost rychle reagovat existují díky tomu, že v České republice působí průmyslové podniky s konkrétními technologiemi a odborným zázemím.

Evropský chemický průmysl v posledních letech čelí výraznému ekonomickému zhoršení podmínek. Podle údajů klesla evropská výrobní kapacita za období 2020 až 2025 přibližně o 37 milionů tun, což představuje jeden z nejvýraznějších poklesů v historii evropského chemického průmyslu. Mezi významné faktory patří především vysoké ceny energie a náklady spojené s emisními povolenkami.

To má velmi důležitou souvislost s TRINS. Pokud se totiž zmenšuje průmyslová základna, může se postupně měnit také dostupnost specializovaných kapacit, odborníků a technického vybavení, které lze v krizové situaci využít.

677 zaznamenaných případů za období 1996 až 2025 představuje třicet let situací, při nichž se ověřovalo, zda dokáže stát společně s průmyslem rychle získat správnou informaci, najít správného odborníka a v případě potřeby dostat na místo také potřebnou techniku.

Chemické látky byly a budou součástí průmyslu, dopravy i každodenního života i nadále. Stejně tak budou existovat nehody, při nichž se jejich vlastnosti mohou během několika minut změnit z běžné součásti přepravního řetězce v bezprostřední bezpečnostní a ekologické riziko. Právě tehdy se ukazuje hodnota systému, který je připraven ještě předtím, než zazní první siréna.

Zdroj: Systém pomoci TRINS při nehodách spojených s přepravou nebezpečných látek – 30. výročí spolupráce se složkami integrovaného záchranného systému v České republice (Svaz chemického průmyslu ČR)

Za několik dní usednou do zastupitelstev noví komunální politici a řada z nich se poprvé setká s odpovědností za rozhodování o penězích obce. Jednou z oblastí, která může působit nenápadně, jsou právní služby. Obec si objedná právní analýzu, jindy konzultaci, přípravu smlouvy nebo odborné stanovisko. Každá objednávka může vypadat jako samostatná věc. Právě tady však může vzniknout problém, který může obec stát peníze a její vedení přivést do nepříjemné situace.

Malé objednávky se mohou změnit ve velkou zakázku

Aktuální rozsudek Krajského soudu v Brně, který potvrdil závěry Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), přináší pro veřejné zadavatele důležité upozornění. Pokud veřejný zadavatel dlouhodobě a opakovaně nakupuje externí právní služby, musí při posuzování způsobu jejich zadání zohlednit jejich souhrnnou hodnotu. Rozhodující přitom není pouze název konkrétní objednávky ani to, zda se jednotlivé služby týkají různých právních oblastí.

Případ se týkal Ministerstva pro místní rozvoj, které externě pořizovalo právní analýzy, rešerše judikatury, odborná stanoviska, právní konzultace, expertní podporu, metodické materiály nebo spolupráci při přípravě legislativy. Jednotlivé objednávky se přitom vztahovaly k různým tématům, od stavebního práva a územního plánování přes veřejné zadávání až po bytovou politiku či vyvlastnění. Přesto soud dospěl spolu s ÚOHS k závěru, že podstatné je společné jádro těchto služeb. Tím je poskytování odborných právních znalostí a jejich aplikace na konkrétní problematiku.

Právě v tom je rozhodnutí zajímavé také pro města a obce. Představme si například obec, která během roku opakovaně využívá externí advokátní kancelář. Jednou potřebuje připravit smlouvu, podruhé právně posoudit stavební záměr, potřetí vyřešit otázku veřejné zakázky a jindy připravit stanovisko k majetkovému sporu. Z pohledu každodenního fungování úřadu jde o několik různých úkolů. Z pohledu pravidel veřejného zadávání však může být podstatné, že obec takové služby pravidelně potřebuje a jejich společným znakem je odborná právní práce.

To zároveň znamená, že samotné rozdělení služeb do menších objednávek nemusí být správným způsobem, jak určit jejich hodnotu. Pokud zadavatel mohl potřebu určitého druhu služeb předpokládat a tyto služby pořizuje opakovaně, musí jejich hodnotu posuzovat v odpovídajícím souhrnu a podle toho zvolit režim veřejné zakázky. ÚOHS v aktuálním případu výslovně uvedl, že jednotlivá plnění bylo nutné sčítat, protože šlo o služby stejného druhu pravidelné povahy.

Praha 3 už za podobný postup zaplatila 150 tisíc

Podobný případ už přitom ÚOHS řešil přímo u samosprávy. Městská část Praha 3 dostala v roce 2023 pravomocně pokutu 150 tisíc korun za to, že v letech 2019 až 2021 uzavřela s různými subjekty více než osm desítek smluv na externí právní služby v celkové hodnotě přes 4 miliony korun bez DPH. ÚOHS dospěl k závěru, že městská část měla postupovat podle pravidel pro podlimitní, případně nadlimitní veřejné zakázky. Jednotlivé smlouvy podle úřadu představovaly rozdělení plnění, které mělo být posuzováno jako služby pravidelné povahy. ÚOHS zároveň výslovně uvedl, že smyslem příslušných pravidel je zabránit tomu, aby zadavatel obešel zákon rozdělením jednoho druhu plnění do většího množství dílčích smluv.

Případ Prahy 3 je pro obce zvlášť názorný. Nešlo o jednu mimořádně vysokou objednávku, ale o desítky jednotlivých smluv. Každá mohla mít svůj konkrétní důvod a svůj vlastní obsah. V souhrnu však šlo podle ÚOHS o právní služby pravidelné povahy, jejichž hodnotu bylo nutné posuzovat společně. Pokuta byla uložena příkazem a městská část proti němu nepodala odpor.

Podobný případ se objevil dokonce ještě dříve. Obec Rudoltice dostala od ÚOHS pokutu 100 tisíc korun za smlouvu na poskytování právních služeb, protože při stanovení předpokládané hodnoty zakázky nepostupovala podle zákonných pravidel a následně nezvolila odpovídající druh zadávacího řízení. Smlouva přitom zahrnovala průběžné právní poradenství i další právní služby. Rozhodnutí ÚOHS nabylo právní moci v lednu 2014.

Případ Rudoltic je zajímavý i výší samotné právní zakázky. ÚOHS v rozhodnutí uvedl, že advokátce byla následně vyplacena odměna 4,7 milionu korun bez DPH, tedy 5,7 milionu korun včetně DPH. Samotná pokuta přitom činila 100 tisíc korun.

Noví starostové by měli vědět, co se během roku sčítá

ÚOHS uložil ministerstvu v aktuálním případu pokutu 85 tisíc korun a upozornil také na to, že za obdobný delikt už ministerstvo v minulosti zaplatilo 150 tisíc korun. Úřad zároveň uvádí, že obdobné chyby řešil i u dalších veřejných zadavatelů.

Rozhodnutí proto stojí za pozornost právě teď, kdy se zanedlouho změní složení řady obecních zastupitelstev. Pro nového starostu nebo radního může být právní poradenství zdánlivě malou položkou vedle investic do silnic, škol, odpadového hospodářství nebo sportovišť. Právě u menších a opakovaných objednávek však může vzniknout situace, kdy jednotlivé částky vypadají nevýznamně, zatímco jejich celková hodnota už má z hlediska pravidel veřejného zadávání podstatný význam.

Pro nově zvolené zastupitele z toho plyne poměrně praktická zkušenost. Při plánování výdajů obce je vhodné sledovat nejen jednotlivé objednávky, ale také to, jaké služby obec pravidelně nakupuje v průběhu roku. U právních služeb totiž podle aktuálního výkladu není rozhodující, zda má jedna objednávka podobu analýzy, jiná konzultace a další třeba přípravy smlouvy. Pokud je jejich společným základem odborná práce s právem a obec jejich potřebu může předpokládat, mohou být z hlediska veřejného zadávání posuzovány jako služby stejného druhu.

Pro komunální politiku je to možná méně viditelné téma než nová silnice, školka nebo sportovní hřiště. Přesto právě na takových zdánlivě drobných výdajích může být dobře vidět, co znamená odpovědné hospodaření s veřejnými penězi. Jednotlivá objednávka může být malá. Rozhodující však může být účet za celý rok.

To, jak dlouho a jak kvalitně budeme žít, ovlivňuje město, obec i čtvrť, ve které bydlíme, dostupnost zeleně, způsob dopravy, možnosti pohybu, pracovní podmínky nebo sociální situace. Rozdíly mezi českými regiony přitom nejsou malé. V některých oblastech se jednotlivá zdravotní rizika sčítají a vytvářejí prostředí, které se výrazně propisuje do života jejich obyvatel. Ukazují to data projektu Data o zdraví, který provozuje think tank Ministr zdraví a jehož cílem je přiblížit veřejnosti souvislosti mezi zdravím, prostředím a podmínkami, ve kterých žijeme.

Místo bydliště bývá vnímáno především jako otázka komfortu, dostupnosti služeb nebo ceny nemovitostí. Data však ukazují mnohem zásadnější souvislost. Prostředí, ve kterém člověk žije, ovlivňuje množství každodenního pohybu, kontakt se zelení, vystavení hluku a znečištěnému ovzduší, dostupnost sportovišť i zdravotní péče. Přidávají se pracovní podmínky, nezaměstnanost a sociální situace. Výsledkem je výrazně odlišný zdravotní obraz jednotlivých částí České republiky.

Auto nebo vlastní nohy

Výmluvným příkladem je doprava. Čtvrtina cest automobilem v České republice je kratší než 3,5 kilometru. Způsob, jakým se lidé po městě nebo obci pohybují, přitom významně ovlivňuje jejich každodenní fyzickou aktivitu. Rozdíly mezi regiony jsou značné. Zatímco ve Středočeském kraji, na Vysočině nebo v Plzeňském kraji má automobilová doprava výraznější postavení, v Praze hraje podstatně větší roli veřejná doprava.

Právě veřejná doprava může paradoxně znamenat více pohybu. Mezinárodní studie zahrnující 14 měst, mezi nimiž byla i Olomouc, zjistila, že lidé žijící v prostředí podporujícím přirozený pohyb se pohybují o 70 až 90 minut týdně více. To představuje přibližně 45 až 59 % doporučené týdenní dávky fyzické aktivity při hranici 150 minut týdně. Každodenní docházka na zastávku, přestup nebo cesta pěšky tak může představovat významnou část pohybové aktivity, aniž by člověk musel svůj život přizpůsobovat sportovnímu tréninku.

Každodenní doprava přináší také kontakt s hlukem a znečištěným ovzduším, přičemž rozdíly mezi jednotlivými částmi měst mohou být značné. Nedostatek bezpečných tras pro pěší a cyklisty podporuje používání automobilu, zatímco kvalitní chodníky, cyklostezky a veřejná doprava mohou každodenní pohyb přirozeně zvyšovat. Rozdíl tedy vzniká už při cestě do práce, školy nebo na nákup.

Zeleň jako součást zdravotní infrastruktury

Podobně významnou roli má zeleň. Podíl zelených ploch se mezi českými městy výrazně liší. V roce 2020 patřily k městům s nejvyšším podílem zeleně Karlovy Vary a Liberec, zatímco mezi města s nejnižšími hodnotami patřily České Budějovice a Brno. Vývoj mezi lety 2017 až 2020 navíc nebyl jednotný. V některých městech podíl zeleně rostl, jinde stagnoval nebo mírně klesal.

Zeleň přitom plní několik funkcí současně. Vegetace pomáhá ochlazovat městské prostředí, poskytuje prostor pro rekreaci a podporuje pohyb. Hustě zastavěné oblasti s malým podílem vegetace naopak snadněji akumulují teplo. Během vln veder se tak rozdíly mezi jednotlivými částmi měst mohou promítat také do zdravotních rizik, zejména u starších obyvatel.

Zajímavé je srovnání lesnatosti jednotlivých krajů. Česká republika má celkovou lesnatost 36,8 %. Karlovarský kraj dosahuje 49,4 %, Liberecký 47,8 % a Zlínský 45,1 %. Na opačném konci stojí Praha s 10,9 %. Rozdílný přístup k přírodě tedy není jen otázkou krajinného rázu, ale také množství prostoru, ve kterém mohou lidé chodit, sportovat a trávit volný čas.

Pohyb se v Česku rozděluje podle mapy

Česká republika má v pohybové aktivitě prostor ke zlepšení. Zdraví prospěšné fyzické aktivitě se podle mezinárodního srovnání věnuje 30 % obyvatel, zatímco průměr Evropské unie dosahuje 36 %. Rozdíl činí 6 procentních bodů. Aktivnější jsou přitom obyvatelé měst než venkova.

Ještě výraznější rozdíly se objevují mezi kraji. Podle průzkumu NADA Research z let 2023 až 2024 sportuje 57 % obyvatel Prahy, 52 % obyvatel Zlínského kraje a 51 % obyvatel Jihomoravského kraje. Na opačném konci jsou Karlovarský kraj se 40 % a Vysočina se 41 %. Rozdíl mezi Prahou a Karlovarským krajem tak dosahuje 17 procentních bodů.

Rozdíly existují také u dětí a mladých lidí. V roce 2023 bylo v České republice organizovaně zapojeno do sportu přibližně 482 900 osob ve věku 5 až 24 let, což odpovídá zhruba pětině této věkové skupiny. Nejvyšší hodnoty vykazovaly Jihočeský, Moravskoslezský a Zlínský kraj, zatímco Jihomoravský, Olomoucký a Ústecký kraj byly pod republikovým průměrem.

Práce může rozdíl ještě prohloubit

Významnou část života člověk tráví v práci, takže zdravotní rozdíly mezi regiony se promítají také do pracovního prostředí. Průměrná délka jedné pracovní neschopnosti v České republice dosáhla v roce 2024 31,2 dne. V Praze činila 23,5 dne, zatímco v Moravskoslezském kraji 40,6 dne. Rozdíl představuje 17,1 dne na jeden případ pracovní neschopnosti.

Ještě výraznější regionální rozdíly ukazuje výskyt nemocí z povolání. Ve Středočeském kraji, Praze nebo Zlínském kraji připadaly přibližně 2 až 3 případy na 10 000 pracujících. V Olomouckém a Plzeňském kraji to bylo více než 25 případů na 10 000 pracujících. Relativní rozdíl tak přesahuje desetinásobek.

V roce 2024 bylo v České republice uznáno celkem 5 224 případů nemocí z povolání. Zajímavý je také rozdíl mezi muži a ženami. Ženy představovaly 80,6 % všech zaznamenaných případů. Významnou roli zde sehrál covid 19, který se mezi uznanými nemocemi z povolání výrazně projevil zejména u zdravotnických a sociálních profesí s vysokým podílem žen.

Mapa sociálních problémů se překrývá s mapou zdravotních rizik

Nejvýraznější rozdíly však vznikají tam, kde se několik nepříznivých faktorů spojí. Index sociálního vyloučení za rok 2024 ukazuje výrazné koncentrace problémů především v severozápadních a severních Čechách a v částech Moravskoslezského kraje. Vysoké hodnoty se objevují například na Ústecku, Chomutovsku, Teplicku, Mostecku, Šluknovsku a Děčínsku nebo na Karvinsku, Ostravsku a Bruntálsku.

Sociální vyloučení přitom není pouze ekonomickým ukazatelem. V roce 2024 byly sociálně vyloučené lokality zaznamenány v 578 obcích. V těchto podmínkách podle dostupných odhadů žije přibližně 95 000 až 115 000 lidí. Výzkumy Státního zdravotního ústavu přitom uvádějí, že lidé ohrožení chudobou a sociálním vyloučením mají v průměru o více než 10 let nižší střední délku života než většinová populace.

Významnou roli hraje také samotná kvalita bydlení. Vlhkost a plísně mohou podle údajů citovaných v analýze zvýšit riziko chronických onemocnění dýchacích cest 1,5 až 2násobně. K tomu se přidává horší dostupnost zdravotní péče. Podle průzkumu z roku 2025 mělo během předchozího roku problém dostat se k lékaři až 62 % dotazovaných obyvatel sociálně vyloučených lokalit. Pro 28 % představovaly překážku finanční náklady, 24 % uvádělo problém s doklady nebo místem trvalého pobytu a více než 30 % se setkalo s neochotou či odmítnutím při objednávání nebo registraci u lékaře.

Zdraví má svou geografii

Výsledný obraz českých regionů proto vzniká skládáním mnoha proměnných. Dostupnost lékaře se potkává s kvalitou bydlení, doprava s každodenním pohybem, zeleň s tepelnou zátěží, pracovní prostředí s nemocností a ekonomická situace s možností vést zdravější způsob života. Jednotlivé faktory se navíc mohou v některých územích kumulovat.

Právě proto se mezi regiony objevují tak výrazné rozdíly. Ústecký a Karlovarský kraj podle analýzy kombinují více nepříznivých charakteristik, zatímco Praha a Jihomoravský kraj vykazují v řadě sledovaných ukazatelů příznivější výsledky. Vysočina nebo Liberecký kraj zase ukazují význam přírodního prostředí a dostupnosti zeleně.

Zdravotní stav obyvatel tak vzniká také mimo ordinace a nemocnice. Utváří se na ulici, při cestě do práce, v bytě, v parku, na sportovišti i na pracovišti. Rozdíl mezi zdravějším a méně zdravým prostředím může začínat zdánlivě banální věcí, například tím, zda je cesta do školy bezpečná pěšky, zda je v okolí dostatek zeleně nebo zda člověk může bez velkých překážek dojít k lékaři.

Volby začínají u místa, kde žijeme

Tento pátek a sobotu čekají občany komunální volby. Právě na úrovni měst a obcí se přitom přijímá řada rozhodnutí, která mají s každodenním zdravím obyvatel velmi konkrétní souvislost. Podoba veřejného prostoru, množství zeleně, bezpečnost pěších a cyklistických tras, možnosti sportování, doprava, hluk nebo kvalita bydlení vznikají z velké části právě tam. Voliči tak mohou svým hlasem ovlivnit také směr, kterým se prostředí jejich města či obce v dalších letech vydá.

Evropský průmysl dokáže vyvíjet nové výrobky a technologie rychleji, než pro ně vznikají potřebné technické normy. Právě tady může vzniknout nečekaná brzda. Výrobek je připravený, technologie funguje, ale evropský systém normalizace stále zpracovává pravidla, podle nichž se má jeho shoda posuzovat. Evropská komise proto 6. října 2026 přijala návrh na modernizaci evropského systému normalizace, který má tvorbu norem urychlit, posílit zastoupení malých a středních podniků a lépe reagovat na technologický vývoj.

Evropské normy mají v průmyslu mnohem větší význam, než může na první pohled naznačovat jejich technický charakter. Pomáhají zajistit bezpečnost výrobků, jejich vzájemnou kompatibilitu a přístup na jednotný evropský trh. U harmonizovaných norem navíc firmám usnadňují prokazování shody s požadavky evropské legislativy. Týká se to širokého spektra oborů od čistých technologií a baterií přes stavební výrobky až po kybernetickou bezpečnost a pokročilou výrobu.

Právě rychlost se nyní dostává do centra pozornosti. Podle Evropské komise trvá vytvoření evropské normy v současnosti v průměru přibližně šest let. Nový návrh má tuto dobu zkrátit na čtyři roky, tedy přibližně o třetinu. Komise proto navrhuje jasnější lhůty pro tvorbu norem, o jejichž přípravu požádá. Součástí má být také průběžné sledování plnění těchto lhůt, aby bylo možné zpoždění odhalit dříve.

Když technologie čeká na pravidla

Návrh počítá také s rychlejším využitím technických specifikací, které už existují, a s jasnějším využitím společných specifikací jako nástroje pro případy, kdy požadovaná norma nevznikne v potřebném termínu. Za stanovených podmínek mají být možné také dočasné technické výstupy, které mohou podpořit prokazování shody ještě před dokončením plnohodnotné normy. Smyslem je umožnit inovativním výrobkům a technologiím vstup na trh v době, kdy se jejich technické řešení stále rychle vyvíjí.

Komise chce současně umožnit větší využití technických specifikací vzniklých mimo evropské normalizační organizace, pokud budou splněny stanovené podmínky a záruky. U naléhavých nebo vysoce specializovaných potřeb by se na technické práci mohly podílet také další organizace pro tvorbu norem. Jádrem evropského systému však podle návrhu nadále zůstanou organizace CEN, CENELEC a ETSI.

Významná změna se týká také dostupnosti norem. Komise navrhuje bezplatný přístup k harmonizovaným normám a dalším normám, na které odkazují právní předpisy EU. Jde přibližně o 3 650 norem z celkového počtu kolem 27 000 norem obsažených v katalozích evropských normalizačních organizací. Neznamená to tedy, že všechny evropské normy budou nově dostupné zdarma.

Více prostoru pro malé firmy

Komise chce současně posílit postavení malých a středních podniků. Ty se dnes na evropské i mezinárodní normalizaci účastní, jejich možnosti však nejsou srovnatelné s velkými průmyslovými podniky, které mohou do technických pracovních skupin vysílat vlastní odborníky. Nový návrh proto počítá s účinnějším zastoupením malých a středních podniků i dalších zainteresovaných stran a s opatřeními, která mají snížit náklady jejich účasti.

To může mít pro firmy praktický význam. Harmonizovaná norma může při splnění příslušných podmínek přinést předpoklad shody s požadavky evropských právních předpisů. Firma tak získává nástroj, který jí může usnadnit technické posouzení výrobku, snížit náklady spojené s prokazováním požadovaných vlastností a současně usnadnit přístup na jednotný trh.

O normy se hraje i mimo Evropu

Evropská komise současně navrhuje lepší koordinaci evropského postoje k mezinárodní standardizaci. Výrobek vyvinutý v Evropě může být určen pro globální trh a mezinárodní norma může následně ovlivnit jeho uplatnění v desítkách zemí. Technické normy tak mají vedle praktické funkce pro výrobce také širší průmyslový a obchodní význam.

Evropská unie proto chce posílit schopnost členských států a evropských institucí koordinovat své postoje v mezinárodních normalizačních organizacích. Evropská standardizace přitom zůstává propojena s mezinárodními strukturami, zejména prostřednictvím spolupráce CEN s ISO, CENELEC s IEC a ETSI v oblasti telekomunikací a informačních technologií.

Nové centrum má sledovat, co bude potřeba standardizovat

Součástí návrhu je rovněž vznik Centra odborníků pro evropskou normalizaci. Jeho úkolem má být posílení odborné kapacity a koordinace napříč evropskými politikami. Centrum má pomáhat také s včasným rozpoznáváním nových oblastí, v nichž bude potřeba vytvořit technické normy.

Právě předvídání technologického vývoje může být pro rychlost systému zásadní. Umělá inteligence, baterie, kybernetická bezpečnost, čisté technologie nebo pokročilá výroba se vyvíjejí v řádu měsíců a několika let. Pokud tvorba příslušných technických pravidel trvá podstatně déle, může se stát, že norma popisuje technologii, která se mezitím výrazně posunula.

Evropská komise proto návrhem reaguje také na širší otázku konkurenceschopnosti evropského průmyslu. Rychlejší normalizace má podle ní pomoci zkrátit dobu potřebnou k uvedení nových technologií na trh a současně snížit náklady podniků při prokazování shody s evropskými požadavky.

Nová pravidla však zatím neplatí

Komise návrh přijala 6. října 2026 a nyní jej čeká legislativní proces v Evropském parlamentu a Radě EU. Současný rámec evropské normalizace vychází z nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1025/2012, které má nový návrh nahradit. O konečné podobě pravidel tak ještě budou rozhodovat členské státy a Evropský parlament. Pokud návrh projde legislativním procesem v navržené podobě, evropská norma by se měla stát rychlejším nástrojem pro průmysl. 

Kyselina trifluoroctová patří mezi látky, kterým evropské instituce v poslední době věnují stále větší pozornost. V životním prostředí přetrvává, je vysoce mobilní a může vznikat při rozkladu celé řady dalších fluorovaných látek. Nyní k ní přibývá významné evropské stanovisko. Výbor pro posuzování rizik Evropské agentury pro chemické látky doporučil její klasifikaci jako látky toxické pro reprodukci a současně jako perzistentní, mobilní a toxickou látku a velmi perzistentní a velmi mobilní látku.

Kyselina trifluoroctová, označovaná zkratkou TFA, je krátkořetězcová perfluorovaná karboxylová kyselina a nejmenší sloučenina ze skupiny perfluorovaných a polyfluorovaných alkylových látek, známých jako PFAS. TFA může vznikat jako produkt rozkladu některých PFAS a dalších fluorovaných látek. Do prostředí se tak může dostávat z více zdrojů.

Významným zdrojem jsou podle dostupných podkladů některé účinné látky používané v přípravcích na ochranu rostlin. TFA může vznikat také při rozkladu některých průmyslových plynů, včetně fluorovaných chladiv. Následně se může dostávat do půdy, podzemních vod a potravinářských plodin. Evropský úřad pro bezpečnost potravin EFSA proto letos při svém hodnocení vycházel z toho, že TFA má více zdrojů a v prostředí přetrvává.

Od pesticidů a chladiv až k podzemní vodě

Právě vysoká perzistence a mobilita patří k vlastnostem, které dávají TFA v evropském hodnocení zvláštní význam. Látka se v prostředí obtížně rozkládá a zároveň se snadno pohybuje. ECHA proto doporučuje její zařazení mezi perzistentní, mobilní a toxické látky, označované zkratkou PMT, a mezi velmi perzistentní a velmi mobilní látky, označované jako vPvM.

TFA se proto nachází nejen v půdě a vodě, ale byla zjištěna také v potravinách. EFSA uvádí, že vzhledem k přítomnosti TFA v životním prostředí může docházet k dlouhodobé expozici prostřednictvím stravy. Členské státy Evropské unie zároveň monitorují PFAS v pitné vodě a další monitorovací programy sledují jejich výskyt v potravinách.

Evropská klasifikace přichází po několikaletém hodnocení. Německé orgány předložily v květnu 2025 Evropské agentuře pro chemické látky návrh harmonizované klasifikace a označování TFA podle nařízení CLP. Výbor pro posuzování rizik ECHA návrh projednal na začátku června 2026 a dospěl ke klasifikaci TFA jako látky toxické pro reprodukci kategorie 1B. Současně doporučil klasifikaci akutní toxicity při vdechnutí a požití.

Samotné stanovisko výboru však ještě nepředstavuje právně závaznou harmonizovanou klasifikaci. Ta se stane závaznou až po začlenění do příslušné úpravy CLP, včetně stanovených přechodných období.

Nové hodnoty mění pohled na expozici

Další důležitý krok přišel v červenci 2026. Evropský úřad pro bezpečnost potravin snížil přijatelný denní příjem TFA z původních 0,05 na 0,014 miligramu na kilogram tělesné hmotnosti za den. Současně stanovil akutní referenční dávku 0,07 miligramu na kilogram tělesné hmotnosti. Hodnoty vycházejí z nového vědeckého hodnocení, které zahrnulo dostupné údaje o toxikologických účincích TFA. Mezi sledovanými účinky byly také změny hladin tyroxinu, hormonu produkovaného štítnou žlázou.

EFSA zároveň upozornila na určité nejistoty v dostupných datech. Chybějí například dlouhodobé studie karcinogenity a omezené jsou také údaje o účincích na vývoj imunitního systému. Při stanovení nových hodnot proto kromě standardního bezpečnostního faktoru použila také dodatečný faktor zohledňující identifikované nejistoty.

Samotné zařazení TFA mezi látky toxické pro reprodukci ještě neznamená, že běžná expozice představuje pro člověka zdravotní riziko. Německý Spolkový institut pro hodnocení rizik uvádí, že toxické účinky relevantní pro reprodukci byly v pokusech na zvířatech zjištěny při koncentracích TFA výrazně vyšších, než jaké jsou v současnosti zjišťovány v životním prostředí. Podle současného stavu poznání se proto při konzumaci vody nebo potravin kontaminovaných TFA nepředpokládají nepříznivé zdravotní účinky.

Nové evropské hodnocení tak přináší především přesnější rámec pro posuzování TFA. Na jedné straně potvrzuje význam jejích vlastností z hlediska perzistence a mobility a přináší doporučení k její klasifikaci. Na straně druhé nové hodnoty EFSA zpřesňují hranice používané při hodnocení expozice prostřednictvím potravin. Další odborné hodnocení se nyní zaměřuje také na osud a chování TFA v půdě a vodě, což má přispět k lepšímu posouzení jejího výskytu a expozice v evropském prostředí.

Nový systém kritické infrastruktury dostává další důležitou součást. Ve Sbírce zákonů byla 30. září 2026 vyhlášena vyhláška č. 178/2026 Sb., o portálu kritické infrastruktury. Od 1. října stanovuje formu a způsob zpracování informací, dat, údajů a evidencí vkládaných do portálu a technické a organizační podmínky jeho používání. Pro subjekty kritické infrastruktury tak stanovuje pravidla, podle nichž budou prostřednictvím portálu plnit část svých zákonných informačních a ohlašovacích povinností.

Kritickou infrastrukturou se podle zákona č. 266/2025 Sb. rozumí aktivum, zařízení, vybavení, síť nebo systém nebo jejich část, které jsou nezbytné pro poskytování základní služby. Základní službou je služba nezbytná pro zachování základních funkcí státu, poskytování základních potřeb obyvatelstva, hospodářských činností, bezpečnosti, veřejného zdraví nebo životního prostředí, pokud je poskytována v odvětví nebo pododvětví uvedeném v příloze zákona. Subjektem kritické infrastruktury je poskytovatel základní služby, jehož kritická infrastruktura se nachází na území České republiky a který byl zařazen na seznam subjektů kritické infrastruktury.

Vyhláška Ministerstva vnitra č. 178/2026 Sb. (podklady k návrhy vyhlášky ZDE) navazuje na zákon č. 266/2025 Sb., o odolnosti subjektů kritické infrastruktury. Jejím předmětem je forma a způsob zpracování informací, dat, údajů a evidencí vkládaných do portálu kritické infrastruktury a technické a organizační podmínky jeho používání.

Portál jako součást systému kritické infrastruktury

Portál kritické infrastruktury je podle zákona součástí informačního systému krizového řízení a slouží k plnění povinností poskytovatelů základní služby a subjektů kritické infrastruktury a k vedení nezbytných informací, dat, údajů a evidencí podle zákona. Informace obsažené v portálu užívají ministerstva, jiné ústřední správní úřady nebo Česká národní banka v rozsahu nezbytném pro výkon jejich působnosti podle zákona.

Zákon současně přesně vymezuje další oprávněné uživatele. Informace obsažené v portálu dále užívají zpravodajské služby České republiky za účelem výkonu jejich působnosti podle jiných právních předpisů, Ministerstvo průmyslu a obchodu za účelem výkonu své působnosti podle zákona upravujícího oblast prověřování zahraničních investic a hejtman kraje a krajský úřad v rozsahu nezbytném pro výkon jejich působnosti podle krizového zákona.

Význam vyhlášky spočívá v převedení zákonných požadavků na používání portálu do konkrétních pravidel. Přístup do portálu se uskutečňuje prostřednictvím informačního systému krizového řízení na základě autentizace oprávněného uživatele. Informace v rozsahu stanoveném zákonem vkládá do portálu oprávněný uživatel. Portál umožňuje také poskytovat součinnost správci a dalším oprávněným uživatelům a hlásit incidenty podle zákona o kritické infrastruktuře.

Každý uživatel má vlastní oprávnění

Vyhláška upravuje také oprávněné osoby, které za oprávněného uživatele do portálu vkládají informace nebo jeho prostřednictvím jednají. Přístupová oprávnění musí být individuální, nepřenosná a jedinečná pro každou oprávněnou osobu.

Při oznámení oprávněné osoby se uvádí její jméno a příjmení, datum narození, role při využívání portálu, telefonní číslo a adresa elektronické pošty. Přístup má být umožněn pouze v rozsahu nezbytném pro výkon oprávnění nebo plnění svěřených úkolů. Pokud se okruh oprávněných osob změní, musí oprávněný uživatel odpovídajícím způsobem aktualizovat také přístupová oprávnění.

Vyhláška současně stanovuje pravidla pro podobu předávaných informací. Informace se do portálu vkládají ve strukturované elektronické podobě prostřednictvím uživatelského rozhraní. Dokumentace nebo jiné materiály se vkládají ve formátu PDF, DOCX, XLSX, PNG nebo JPG. Za správnost, úplnost a aktuálnost informací, dokumentace nebo materiálů vložených oprávněnou osobou odpovídá oprávněný uživatel.

Povinnosti vyplývají především ze zákona

Důležité je rozlišit, které povinnosti stanovuje samotná vyhláška a které už ukládá zákon č. 266/2025 Sb. Vyhláška č. 178/2026 Sb. upravuje používání portálu a způsob zpracování informací, které se do něj vkládají. Povinnosti týkající se poskytování informací, posouzení rizik, plánu odolnosti, opatření k zajištění odolnosti nebo hlášení incidentů vyplývají ze zákona o kritické infrastruktuře a z dalších prováděcích předpisů.

Poskytovatel základní služby musí pro účely rozhodnutí o zařazení na seznam subjektů kritické infrastruktury poskytovat informace o poskytované základní službě, naplnění kritéria významnosti, své kritické infrastruktuře a případně o poskytování základní služby v jiném členském státě Evropské unie. Tyto informace poskytuje prostřednictvím portálu kritické infrastruktury.

Po zařazení na seznam subjektů kritické infrastruktury přibývají další povinnosti. Subjekt musí poskytovat informace o poskytované základní službě, kritické infrastruktuře, kritických pracovnících a kritických dodavatelích. Zákon mu ukládá také zpracovat posouzení rizik a plán odolnosti, přijímat opatření k zajištění odolnosti, hlásit incidenty, účastnit se cvičení a využívat portál kritické infrastruktury.

U posouzení rizik zákon stanovuje lhůtu devíti měsíců od doručení rozhodnutí o zařazení na seznam subjektů kritické infrastruktury. Plán odolnosti musí být zpracován do deseti měsíců od doručení tohoto rozhodnutí. Posouzení rizik i plán odolnosti se následně aktualizují nejméně jednou za čtyři roky.

Portál nahrazuje klasické plnění vybraných povinností

Zákon přiznává údajům vloženým do portálu také konkrétní právní účinek. Vložení informací, dat, údajů nebo evidencí stanovených zákonem do portálu se považuje za splnění příslušné informační nebo ohlašovací povinnosti.

Pokud portál nelze využít, předávají se informace prostřednictvím datové schránky. Pokud nelze využít ani tento náhradní způsob, zákon stanovuje možnost předání prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb.

Stejný režim se uplatňuje při hlášení incidentů. Subjekt kritické infrastruktury hlásí incident Ministerstvu vnitra prostřednictvím portálu. Zákon přitom stanovuje rozsah informací, které má hlášení obsahovat, včetně údajů o počtu a podílu zasažených uživatelů, době trvání narušení, zasaženém území a povaze, příčině a možných důsledcích incidentu. Pokud není možné podat úplné hlášení, zákon počítá s prvotním hlášením a následným doplněním informací.

Nová pravidla už platí

Vyhláška č. 178/2026 Sb. nabyla účinnosti 1. října 2026. Od tohoto data tak existuje konkrétní právní rámec pro používání portálu kritické infrastruktury, který zákon č. 266/2025 Sb. určil jako součást informačního systému krizového řízení.

Nová vyhláška sama nestanovuje, které podniky nebo organizace se stanou subjekty kritické infrastruktury. Tento režim vychází ze zákona č. 266/2025 Sb. a z dalších právních předpisů, které vymezují základní služby a kritéria významnosti. Vyhláška č. 178/2026 Sb. následně stanovuje pravidla pro elektronické prostředí, v němž dotčené subjekty plní stanovené informační a ohlašovací povinnosti.

Rok 2027 má přinést výrazný pohyb v české environmentální legislativě. Ministerstvo životního prostředí plánuje změny v odpadovém hospodářství, ochraně vod, obnově přírody, nakládání s vozidly s ukončenou životností i ohlašování průmyslových emisí. Vedle evropských předpisů se do legislativního plánu promítá také snaha zjednodušit některé povinnosti obcí a upravit pravidla podle zkušeností z praxe. Celkem jde o jedenáct legislativních úkolů, přičemž u řady z nich je důvodem přímo adaptace českého práva na novou evropskou legislativu.

První výrazná změna se týká odpadového zákona. Novela zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, má podle plánu zjednodušit a snížit cíle pro obce v oblasti předcházení vzniku odpadu, upravit nakládání s odpady a zjednodušit některé procesy. Ministerstvo změnu spojuje s úkoly vyplývajícími z takzvaného ekoauditu. Návrh má být předložen vládě v listopadu 2027 a počítá se u něj také s hodnocením dopadů regulace.

Poměrně zásadní změna čeká také oblast vozidel s ukončenou životností. Novela zákona č. 542/2020 Sb. má reagovat na nové evropské nařízení 2026/1738, které stanovuje požadavky na oběhovost při navrhování vozidel a pravidla pro nakládání s vozidly na konci jejich životnosti. Nová evropská úprava přináší povinnosti pro výrobce automobilů i provozovatele zařízení ke zpracování vozidel a jejím deklarovaným cílem je zlepšení recyklovatelnosti automobilů. Česká novela má být předložena vládě v listopadu 2027 a účinnost je plánována na září 2028.

Voda pod větším dohledem

Velkou pozornost si zaslouží voda. Novela vodního zákona má převést do českého práva směrnici Evropského parlamentu a Rady EU 2026/805. Ta upravuje cíle ochrany vod, významně rozšiřuje seznam prioritních látek pro povrchové vody a zavádí také nové ukazatele znečištění podzemních vod. Současně se specifické znečišťující látky přesouvají z hodnocení ekologického stavu nebo potenciálu do hodnocení chemického stavu. Návrh připravuje MŽP společně s Ministerstvem zemědělství a jeho předložení vládě je plánováno na březen 2027.

V odpadních vodách se připravují hned dvě navazující úpravy. První má změnit nařízení vlády č. 401/2015 Sb. v návaznosti na směrnici EU 2024/3019 o čištění městských odpadních vod. Cílem je komplexně zlepšit kvalitu odpadních vod vypouštěných do životního prostředí a současně podpořit využívání vodních zdrojů v cirkulárním režimu. Druhé nařízení vlády má vytvořit podmínky pro využívání recyklovaných odpadních vod. Vyčištěná voda bude za stanovených podmínek moci získat status recyklované vody a nebude se v těchto případech považovat za vodu odpadní. Oba návrhy mají být vládě předloženy v březnu 2027 a účinnost se předpokládá od července téhož roku.

Další vodohospodářská změna naváže na směrnici EU 2026/805 a znovu se dotkne nařízení vlády č. 401/2015 Sb. Tentokrát půjde především o nové cíle ochrany vod, rozšířený seznam prioritních látek v povrchových vodách a úpravu způsobu hodnocení chemického stavu vod. Návrh má být předložen vládě v září 2027 a účinnost je plánována na prosinec téhož roku.

Příroda, průmyslové emise a mikroplasty

Další změna se dotkne integrovaného registru znečišťování životního prostředí (IRZ). Novela zákona č. 25/2008 Sb. má český právní rámec přizpůsobit evropskému nařízení 2024/1244 o ohlašování environmentálních údajů z průmyslových zařízení a o zřízení portálu průmyslových emisí. Zajímavé přitom je, že český integrovaný registr znečišťování je podle podkladu širší než evropský systém, a to jak rozsahem zahrnutých činností, tak sledovanými látkami v únicích a přenosech. Novela by tak měla mimo jiné sladit přílohu českého zákona s novým vymezením činností v evropském nařízení.

Významnou kapitolou bude také obnova přírody. Novela zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, má vytvořit právní rámec pro přípravu, projednání a schválení Národního plánu na obnovu přírody. Ministerstvo chce jednoznačně vymezit kompetence jednotlivých aktérů a procesní pravidla tak, aby bylo možné nový evropský rámec efektivně uplatnit v českých podmínkách. Podkladem je nařízení Evropského parlamentu a Rady EU 2024/1991 o obnově přírody. Česká republika přitom podle dokumentu již překročila evropský termín pro implementaci a hrozí zahájení řízení pro nesplnění povinností vyplývajících z práva Evropské unie.

Do legislativního plánu se dostává také problematika plastových pelet. MŽP společně s Ministerstvem průmyslu a obchodu připraví právní úpravu navazující na evropské nařízení 2025/2365 zaměřené na předcházení ztrátám plastových pelet a omezení znečištění mikroplasty. Evropská pravidla zavádějí jednotné požadavky pro jednotlivé fáze dodavatelského řetězce a povinnosti se týkají zejména hospodářských subjektů a dopravců při manipulaci, skladování a přepravě pelet. Součástí mají být požadavky na prevenci úniků, jejich zadržení a odstranění. Dokument současně upozorňuje, že implementační lhůta evropského předpisu již nebyla dodržena.

Poněkud jiný charakter má novela zákona o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty. Jejím cílem bude přizpůsobit české právo evropskému nařízení 2026/1388, které upravuje rostliny získané některými novými genomickými technikami a produkty z nich. Česká úprava má reagovat na odlišný režim těchto rostlin oproti dosavadním pravidlům pro geneticky modifikované organismy. Současně má vzniknout řízení o statusu rostlin získaných novými genomickými technikami kategorie 1 v kompetenci Ministerstva životního prostředí.

Průmyslové ohlašování dostane evropský rámec

Poslední z jedenácti úkolů se vrací k průmyslovým emisím a ohlašovacím povinnostem. Nařízení vlády č. 145/2008 Sb. má být upraveno tak, aby odpovídalo evropskému nařízení 2024/1244 o ohlašování environmentálních údajů z průmyslových zařízení a o evropském portálu průmyslových emisí. Návrh má být vládě předložen v listopadu 2027 a účinnost je plánována na leden 2028.

Dokument ke stažení:

• 127_26_Materiál

• 127_26_Příloha 1

• 127_26_Příloha 2

• 127_26_Předkládací zpráva

Emisní povolenky mají v evropské ekonomice získat další význam. Evropská komise navrhuje úpravy pravidel pro průmysl, letectví a námořní dopravu, změny bezplatného přidělování povolenek, úpravu rezervy tržní stability a postupné začlenění spalování komunálního odpadu do systému EU ETS. Právě poslední část může výrazně ovlivnit ekonomiku nakládání s odpady, rozhodování obcí i budoucí investice do třídění, recyklace a energetického využití odpadu.

Evropská komise v červenci 2026 představila rozsáhlou revizi systému EU pro obchodování s emisními povolenkami. Návrh reaguje na přezkum systému, který měl posoudit jeho fungování pro období 2031 až 2040 a jeho schopnost podporovat evropský klimatický cíl. Součástí balíčku jsou změny pravidel pro stacionární zařízení, leteckou a námořní dopravu, bezplatné přidělování povolenek, uhlíkové náklady nepřímo přenášené prostřednictvím elektřiny, zachycování a využívání uhlíku a také rezerva tržní stability. Evropská komise současně chce z EU ETS udělat výraznější nástroj pro financování průmyslové dekarbonizace.

Významnou změnou má být například úprava pravidel pro bezplatné přidělování emisních povolenek. Komise chce zachovat tento mechanismus i v dalších letech, současně jej však více propojit s investicemi do dekarbonizace. Návrh počítá také s aktualizací referenčních hodnot pro období 2031 až 2035 a 2036 až 2040 a s novými odvětvovými referenčními úrovněmi pro teplo a paliva. Pro energeticky náročná odvětví zůstává zachována také možnost kompenzace části nepřímých uhlíkových nákladů prostřednictvím státní podpory.

Emisní povolenky mají financovat průmyslovou dekarbonizaci

Další část návrhu se týká financování průmyslové transformace. Evropská komise počítá s Industrial Decarbonisation Bank, která má do roku 2040 zajistit až 100 miliard eur pro projekty průmyslové dekarbonizace. Současně má pokračovat podpora prostřednictvím Inovačního fondu a Modernizačního fondu. Výnosy a další prostředky spojené s emisním obchodováním tak mají ve větší míře pomáhat financovat technologie, které dokážou snižovat emise v průmyslové výrobě.

Komise navrhuje také změny v oblasti letectví a námořní dopravy. U námořní dopravy má dojít k cílenému rozšíření systému na některé menší lodě a současně k úpravám pravidel, která mají omezit riziko obcházení systému. U letecké a námořní dopravy má být posílena podpora využívání udržitelných paliv a čistých pohonných technologií. Návrh zároveň počítá s pravidly pro případ, že by Mezinárodní námořní organizace přijala vlastní globální opatření v oblasti emisí.

Samostatnou část představuje rezerva tržní stability. Komise navrhuje ukončit pravidlo, podle něhož jsou povolenky držené v rezervě nad hranicí 400 milionů automaticky zneplatňovány. Nově by mohly v rezervě zůstat a sloužit jako dodatečný objem pro stabilizaci trhu. Součástí návrhu jsou zároveň dynamické parametry rezervy, které se mají v dalších letech postupně snižovat. Cílem je zachovat funkčnost trhu s emisními povolenkami a současně reagovat na očekávané postupné zmenšování celkového množství povolenek v oběhu.

Velmi zajímavou součástí návrhu je také začlenění trvalého odstraňování oxidu uhličitého do systému EU ETS. Komise současně řeší pravidla pro zachycování a využívání uhlíku. U některých způsobů využití se má povinnost odevzdat povolenky přesunout až do místa, kde se zachycený uhlík znovu dostane do atmosféry. Tím chce Komise vytvořit podmínky pro rozvoj technologií CCU, tedy zachycování a využívání oxidu uhličitého a současně zabránit tomu, aby byly emise v různých částech řetězce započítány dvakrát.

Spalování odpadu dostává cenu uhlíku

Největší pozornost z pohledu odpadového hospodářství zaslouží návrh na postupné začlenění spalování komunálního odpadu do EU ETS. Komise vychází z toho, že emise ze spalování komunálního odpadu jsou významné. Podle důvodové části návrhu vzniká při spalování komunálního odpadu v EU přibližně 40 milionů tun fosilního CO₂ ročně. Od roku 2024 přitom podléhají emise ze spalování komunálního odpadu monitorování, vykazování a ověřování. Komise nyní na základě vyhodnocení proveditelnosti navrhuje přejít od samotného sledování emisí k finančnímu mechanismu založenému na emisních povolenkách.

Podstatné je přesně vymezit, co má být do systému zahrnuto. Návrh rozšiřuje působnost EU ETS na spalování a spoluspalování odpadu, který není klasifikován jako nebezpečný, v zařízeních s kapacitou vyšší než 3 tuny odpadu za hodinu. Spalování a spoluspalování nebezpečného odpadu má naopak zůstat mimo systém. Chemická recyklace, například pyrolýza nebo zplyňování, do rozšíření EU ETS zahrnuta není, pokud látky vzniklé při tomto zpracování nejsou následně spalovány.

Naopak spalování nebezpečného odpadu má zůstat mimo systém. Komise tento rozdíl zdůvodňuje především technickými a regulačními podmínkami nakládání s nebezpečnými odpady. U těchto materiálů jsou možnosti alternativního zpracování omezené a samotný cenový signál emisních povolenek by podle Komise nepřinesl dostatečně účinnou motivaci k nákladově efektivní dekarbonizaci.

Provozovatelé zařízení, která budou do systému nově zařazena, však nedostanou povinnost okamžitě odevzdávat povolenky na všechny své emise. Komise navrhuje čtyřletý náběh. Za emise z roku 2031 by se odevzdávalo množství povolenek odpovídající 25 % emisí, v roce 2032 by podíl vzrostl na 50 %, v roce 2033 na 75 % a od roku 2034 by se povinnost vztahovala na 100 % ověřených emisí. Od roku 2035 by zařízení odevzdávala povolenky odpovídající všem ověřeným emisím vykázaným za předchozí rok. Tento postupný režim se přitom netýká zařízení, která už jsou do EU ETS zahrnuta.

Čtyřleté přechodné období má podle Komise umožnit technickou a administrativní přípravu, včetně nastavení pravidel pro monitorování a vykazování emisí a rozlišení emisí pocházejících z biomasy a fosilního uhlíku. Současně má dát prostor obcím a provozovatelům spaloven pro úpravu smluvních vztahů a pro investice do technologií, které mohou budoucí emisní náklady snížit.

Emisní povolenka má vytvořit ekonomický signál, který zvýhodní řešení s nižšími emisemi. U spalování odpadu to může znamenat investice do účinnějšího využití energie, lepšího třídění vstupního odpadu, technologií pro zachycování CO₂ nebo dalších řešení snižujících fosilní část emisí. Komise zároveň počítá s podporou technologií a procesů, které mohou snižovat emise ze spalování komunálního odpadu, včetně zachycování uhlíku, prostřednictvím nástrojů zaměřených na průmyslovou dekarbonizaci a inovace.

Cena spalování se má promítnout do celého systému

Výnosy z emisního obchodování mají podle návrhu sloužit také k podpoře místních samospráv při zavádění opatření zaměřených na předcházení vzniku odpadu, jeho snižování, třídění a recyklaci. Komise v této souvislosti uvádí například poplatky za předání odpadu nastavené podle jeho množství či vlastností, systémy, v nichž se platba odvíjí od skutečného množství směsného odpadu, zálohové systémy, chytré nádoby nebo povinný oddělený sběr vybraných druhů odpadu. Smyslem je využít cenový signál emisních povolenek společně s dalšími nástroji tak, aby podporoval předcházení vzniku odpadu, jeho třídění a recyklaci a vedl nakládání s odpadem v souladu s hierarchií odpadového hospodářství.

Zásadní otázkou bude také možné přesměrování odpadu na skládky. Pokud by spalování dostalo novou uhlíkovou cenu, ale skládkování by zůstalo bez odpovídajícího ekonomického a regulačního signálu, mohlo by dojít k nežádoucímu přesunu části odpadu ze spaloven na skládky. Evropská komise proto zdůrazňuje nutnost pokračovat v politice omezování skládkování komunálního odpadu a připomíná evropský cíl dosáhnout do roku 2035 podílu skládkovaného komunálního odpadu nejvýše 10 %. Návrh zároveň počítá s vytvořením systému monitorování, vykazování a ověřování emisí ze skládek.

U skládek však zatím nejde o okamžité zavedení povinnosti odevzdávat povolenky. Komise má do 31. července 2029 posoudit, zda jsou vytvořeny podmínky pro zavedení monitorování a vykazování emisí ze skládek od roku 2031. Mezi ně patří zejména budoucí nejlepší dostupné techniky pro skládky a vytvoření komplexního registru skládek. Pokud tyto podmínky nebudou splněny, může být zavedení monitorování, vykazování a ověřování emisí ze skládek odloženo do roku 2034. Komise má zároveň do konce roku 2034 přezkoumat vývoj situace a posoudit, zda je vhodné rozšířit EU ETS také na emise ze skládkování.

Pro obce může být důležitá výjimka

Návrh zároveň připouští dočasnou výjimku pro členské státy, které už mají vlastní systém s obdobným účinkem. Do konce roku 2035 by mohly být instalace v takovém státě vyňaty z povinnosti odevzdávat povolenky, pokud stát prokáže splnění nejméně dvou ze tří podmínek. Musí mít zavedenou odpovídající národní uhlíkovou daň s daňovou sazbou vyšší než průměrná aukční cena EU ETS v příslušném roce, musí být na cestě ke splnění evropských cílů recyklace komunálního odpadu a současně musí být na cestě ke splnění cíle pro skládkování. O výjimku musí členský stát požádat nejpozději do 31. července 2029.

Pro české odpadové hospodářství tak návrh představuje mnohem širší zásah než samotné zavedení nové nákladové položky pro spalovny. Cena emisí může ovlivnit ekonomiku energetického využití odpadu, ale současně se má prostřednictvím výnosů z emisního obchodování a dalších evropských pravidel posilovat prevence vzniku odpadu, třídění, recyklace a další způsoby nakládání v souladu s hierarchií odpadového hospodářství. Významnou roli proto budou mít nejen provozovatelé spaloven, ale také obce, nastavení poplatků za odpady, třídicí systémy, výrobci a systémy rozšířené odpovědnosti a budoucí investice do recyklační infrastruktury.

Dokument ke stažení:

• EU 172_26 EK Návrh nařízení – COM(2026)620 (A)

• EU 172_26 EK Příloha – COM(2026)620 (A)

• EU 172_26 EK Návrh nařízení – COM(2026)619 (B)

• EU 172_26 EK Návrh směrnice – COM(2026)616 (C)

• EU 172_26 EK Příloha – COM(2026)616 (C) 

Investice do cirkulární ekonomiky mohou přinášet výnos, snižovat závislost firem na surovinách a zároveň prodlužovat život výrobků a materiálů. Jenže běžné finanční ukazatele často neumějí tuto hodnotu zachytit. Nový investorský průvodce CircularInvest proto ukazuje, jak se na cirkulární projekty dívat jinak. Prakticky, finančně a bez zjednodušení, které z každého recyklačního projektu automaticky dělá dobrou investici.

Cirkulární ekonomika mění způsob, jakým vzniká a zachycuje se hodnota. V lineárním modelu firma výrobek vyrobí, prodá a tím zpravidla končí její ekonomický vztah k produktu. U cirkulárního modelu může hodnota pokračovat mnohem déle. Výrobek lze opravovat, modernizovat, pronajímat, znovu prodávat, repasovat nebo jeho součásti využít v dalším výrobku. Materiál, který by v lineárním systému představoval konec životního cyklu, se tak může stát vstupem do dalšího ekonomického cyklu.

Peníze v čase: Jak se mění cash flow u cirkulárních modelů

Právě zde začíná první praktické pravidlo pro investora. Při hodnocení cirkulárního projektu je potřeba sledovat celý životní cyklus výrobku nebo materiálu, nikoli pouze okamžik prodeje. Výnos může přicházet postupně a opakovaně. Typickým příkladem je model Product as a Service, kdy zákazník nekupuje samotný výrobek, ale jeho službu. Firma si zařízení ponechává ve vlastnictví a získává pravidelné platby. Výnos je rozložený do delšího období, ale současně vzniká motivace výrobek udržovat, opravovat a využít jeho hodnotu opakovaně.

Investor by proto měl místo jednoduché otázky, kolik výrobků firma prodá, sledovat kvalitu budoucích peněžních toků. Důležitá je délka smluv, míra jejich obnovování, spolehlivost zákazníků, počet předčasně ukončených smluv a schopnost firmy udržet zákazníka. U dlouhodobých smluv s bonitními odběrateli může být pravidelný budoucí příjem velmi významnou součástí investičního případu. Průvodce doporučuje pracovat s metodami, jako je diskontovaný peněžní tok nebo čistá současná hodnota, které dokážou zachytit výnosy rozložené přes celý životní cyklus aktiva.

Past nafouknuté rozvahy a nové formy financování

Druhou věcí, kterou by měl investor prověřit, je vlastnictví majetku. U běžného obchodního modelu výrobek po prodeji opouští rozvahu výrobce. U cirkulárního modelu může zůstat jeho majetkem po mnoho let. Na první pohled tak firma potřebuje více kapitálu a její rozvaha může působit méně příznivě. Ve skutečnosti však může budovat soubor aktiv, která generují příjmy opakovaně. Smyslem hodnocení proto není pouze zjistit, jak velká je rozvaha, ale zda jsou tato aktiva skutečně využívána, udržována, smluvně zajištěna a schopna vytvářet příjem v několika cyklech.

V některých případech může být vhodnější leasing nebo samostatná struktura financování, v níž samotné aktivum vlastní financující subjekt a firma jej využívá při poskytování služby. Takový přístup může snížit počáteční kapitálovou náročnost cirkulárního podnikání a současně propojit financování s aktivy, která už skutečně generují příjem.

Účetní odpisy vs. realita: Skutečná hodnota opotřebovaného majetku

Velkou pozornost si zaslouží také způsob, jakým se počítá pokles hodnoty majetku. U běžného účetního pohledu se hodnota aktiva postupně snižuje podle předem stanoveného modelu. U cirkulárního podnikání však pravidelná údržba, opravy, výměna součástí nebo modernizace mohou jeho životnost prodlužovat a zachovávat část jeho hodnoty. Investor by proto měl sledovat skutečný technický stav, historii údržby, opravitelnost, modularitu, možnost demontáže a existenci trhu pro další využití. Stáří samo o sobě nemusí být dostatečným ukazatelem ekonomické hodnoty.

Podobně důležitá je zbytková hodnota. Výrobek nemusí být na konci prvního použití bezcenný. Jeho součásti mohou být použity znovu, výrobek lze repasovat, prodat dalšímu zákazníkovi nebo z něj získat materiál. Investor by měl proto zjišťovat, co se s aktivem stane po skončení prvního cyklu, jak snadno jej lze rozebrat, zda existuje systém zpětného odběru, kdo zajistí renovaci a zda existuje skutečný trh pro další využití. Pokud jsou tyto podmínky splněny, může mít aktivum významnou hodnotu i po skončení původního obchodního vztahu.

Propojenost jako nutnost: Proč investovat do celého řetězce

Cirkulární investování má ale ještě jednu zvláštnost. Hodnota často nevzniká uvnitř jediné firmy. Recyklátor potřebuje dostatek vstupního materiálu, výrobce potřebuje stabilní dodávky druhotných surovin, poskytovatel služby potřebuje logistiku a systém zpětného odběru a repasovaný výrobek potřebuje zákazníka. Investor by proto měl hodnotit celý řetězec. Důležité mohou být smlouvy o zpětném odběru, dlouhodobé kontrakty na dodávku materiálu, smlouvy o odběru výsledných produktů nebo spolupráce s opravárenskými a repasovacími firmami.

Právě smlouvy mohou výrazně snížit nejistotu. Dlouhodobý kontrakt na odběr recyklovaného materiálu dává investorovi lepší představu o budoucích příjmech. Dohoda o zpětném odkupu zase pomáhá určit, jakou hodnotu může mít výrobek po skončení prvního použití. Smlouva na dodávku druhotné suroviny může zase zajistit, že technologie nebude stát kvůli nedostatku vstupního materiálu. U některých projektů proto dává větší smysl financovat několik propojených článků hodnotového řetězce než posuzovat jednu firmu zcela samostatně.

Nová rizika versus odolnost vůči surovinovým krizím

Zásadní součástí investičního rozhodnutí je také riziko. Cirkulární projekt může mít nová provozní rizika, například závislost na zpětném odběru, kvalitě použitého materiálu nebo fungování systému oprav. Současně však může snižovat rizika, která jsou typická pro lineární ekonomiku. Firma závislá na dovozu primárních surovin je vystavena jejich cenám, výpadkům dodávek nebo koncentraci dodavatelů. Firma využívající druhotné suroviny, opakované použití nebo lokálnější materiálové toky může být vůči části těchto výkyvů odolnější.

Investor by proto měl při hodnocení rizika položit několik zásadních otázek. Jak velká část klíčových surovin pochází od jediného dodavatele nebo z jediné země. Jak rychle lze tento zdroj nahradit. Jak vysoká je materiálová náročnost výroby. Existuje pro výrobek funkční trh s repasovanými nebo použitými produkty. Jaké náklady může přinést budoucí regulace využívání zdrojů. A především, jak se bude ekonomika projektu vyvíjet v případě růstu cen primárních surovin nebo narušení dodavatelského řetězce.

Tím se investor dostává k důležitému rozdílu mezi cirkulárním a lineárním podnikáním. Riziko by nemělo být posuzováno pouze podle toho, zda je obchodní model nový nebo složitější. Stejně důležité je zjistit, jaké riziko obsahuje alternativa založená na vysoké spotřebě primárních zdrojů. Cirkularita může část tohoto rizika snižovat prostřednictvím delší životnosti výrobků, menší závislosti na primárních surovinách, diverzifikovaných příjmů nebo stabilnějších smluvních vztahů.

Kvantifikace reálného dopadu aneb Jak odhalit zelené příběhy

Pak přichází otázka, která je pro odpovědné investování stále důležitější. Jak velký skutečný dopad investice přinese. Samotné označení projektu za cirkulární ještě žádný konkrétní environmentální přínos nezaručuje. Recyklace může například vytvořit druhotnou surovinu, ale její přínos závisí na kvalitě výsledného materiálu, energetické náročnosti procesu a především na tom, zda skutečně nahradí primární surovinu. Podobně výrobek s delší životností přinese větší efekt tehdy, pokud skutečně oddálí nákup nového výrobku.

Dobré investiční hodnocení proto začíná u přesného tvrzení, kterého chce projekt dosáhnout. Může jít o prodloužení životnosti výrobků, snížení spotřeby primárních materiálů, zvýšení podílu druhotných surovin, omezení množství odpadu, vyšší využití výrobků nebo snížení emisí. Teprve potom má smysl vybírat ukazatele, které tento výsledek skutečně dokážou změřit. Mezi relevantní údaje mohou patřit životnost a opravitelnost výrobků, míra jejich využití, podíl recyklovaných nebo znovu použitých vstupů, počet oprav, míra zpětného odběru, výtěžnost recyklace nebo množství odpadu odkloněného od odstranění.

U širších environmentálních dopadů je vhodné sledovat také ušetřené emise, spotřebu vody, využití půdy, omezení těžby primárních surovin nebo závislost na kritických surovinách. Pokud je třeba porovnat několik materiálů nebo výrobních postupů, může být vhodným nástrojem posouzení životního cyklu. To je důležité zejména proto, že cirkulární řešení může přinést jeden přínos a současně vytvořit jiný environmentální problém.

A nakonec přichází nejdůležitější kontrola. Investor musí vědět, oproti čemu vlastně přínos počítá. Pokud firma tvrdí, že díky repasování zabrání výrobě nového výrobku, musí být jasné, zda by zákazník nový výrobek skutečně koupil. Pokud recyklátor tvrdí, že nahrazuje primární surovinu, musí být doloženo, že jeho materiál má dostatečnou kvalitu a skutečně se v praxi používá jako náhrada. U opakovaně použitelného obalu zase rozhoduje počet skutečných cyklů, ztráty, doprava, mytí a druh obalu, který nahrazuje.

Právě důvěryhodná základna pro srovnání odděluje kvalitní cirkulární investici od pouhého zeleného příběhu. Investor by měl znát výchozí stav, časový horizont, srovnávaný výrobek nebo proces, předpokládanou míru skutečné náhrady a energetické i dopravní náklady. Současně je potřeba posoudit, zda by deklarovaný přínos vznikl i bez dané investice, například proto, že už jej vyžaduje legislativa nebo se stal běžnou praxí v daném odvětví.

Potenciál trhu a přehlížené investiční příležitosti

Zajímavé je, že podle průvodce má cirkulární investování stále značný prostor k růstu. V letech 2018 až 2023 činily komerční investice do podniků spojených s cirkulární ekonomikou v průměru přibližně 27 miliard dolarů ročně, což představovalo jen 2 % sledovaných investic. Kapitál se navíc soustředil především do zavedenějších oblastí, například oprav automobilů, trhu s použitou elektronikou nebo využití biologického odpadu. Do designu a výroby, tedy do oblastí s výrazným potenciálem ovlivnit podobu výrobků a materiálových toků, směřovalo jen 4,7 % financování.

Praktický návod pro investora tak může být překvapivě jednoduchý. Nejprve zjistit, kde a jak projekt zachovává hodnotu. Potom spočítat, jak tato hodnota vytváří příjmy během celého životního cyklu. Následně prověřit vlastnictví aktiv, jejich skutečnou zbytkovou hodnotu a způsob financování. Současně posoudit závislost na surovinách, dodavatelích, logistice a dalších článcích řetězce. Poté přesně definovat očekávaný environmentální nebo společenský výsledek a porovnat jej s věrohodnou lineární alternativou. 

A nakonec nastavit měření tak, aby bylo možné zjistit, zda se původní investiční předpoklady skutečně naplňují. Tento přístup odpovídá logice průvodce CircularInvest, který staví hodnocení cirkulárních investic na třech propojených pilířích hodnoty, rizika a dopadu.

Stabilní pravidla jako základ pro návratnost kapitálu

Pro investory je přitom v cirkulární ekonomice stejně důležité jako samotný obchodní model také prostředí, ve kterém má dlouhodobě fungovat. Zásadním předpokladem je stabilní a předvídatelná legislativa, která umožňuje firmám i investorům plánovat v horizontu několika let a správně vyhodnocovat návratnost vloženého kapitálu. Cirkulární projekty často vyžadují vyšší počáteční investice, budování nových dodavatelských řetězců nebo změnu způsobu využívání výrobků a materiálů.

Pokud se přitom pravidla zásadně a nepředvídatelně mění, roste investiční riziko a kapitál může mířit jinam. Jasná pravidla pro nakládání s odpady, využívání druhotných surovin, ekodesign, odpovědnost výrobců nebo podmínky pro opětovné použití proto nejsou pouze otázkou regulace. Vytvářejí také rámec, podle kterého lze posoudit budoucí příjmy, náklady a návratnost cirkulární investice.

Investorské desatero pro cirkulární ekonomiku:

1. Hledejte skutečnou cirkularitu
Ověřte, kde přesně projekt zachovává hodnotu výrobků, materiálů nebo surovin a zda nejde jen o marketingové označení.

2. Počítejte celý životní cyklus
Sledujte, jak vzniká hodnota před výrobou, během používání i po skončení prvního životního cyklu výrobku nebo materiálu.

3. Zkoumejte skutečný obchodní model
Zjistěte, odkud přicházejí příjmy, jak pravidelné jsou a zda může firma získávat výnosy opakovaně například prostřednictvím oprav, pronájmu, repasování nebo opětovného prodeje.

4. Prověřte hodnotu aktiv v čase
Výrobek nemusí být po prvním použití bezcenný. Zajímejte se o jeho opravitelnost, životnost, možnost modernizace, repasování, dalšího prodeje nebo využití jeho součástí.

5. Podívejte se na celý hodnotový řetězec
Prověřte dodavatele vstupních materiálů, zpětný odběr, logistiku, zpracování i odběratele výsledných produktů. Cirkulární model funguje tak dobře, jak fungují jeho propojené části.

6. Hledejte smluvně zajištěné příjmy
Dlouhodobé smlouvy na dodávky materiálu, zpětný odběr nebo prodej výsledných produktů mohou výrazně zvýšit předvídatelnost budoucích příjmů.

7. Počítejte také materiálová rizika
Zjišťujte, na jakých primárních surovinách je firma závislá, odkud pocházejí a jak snadno je může nahradit. Cirkulární řešení může tuto závislost významně snížit.

8. Měřte skutečný dopad
Nestačí vědět, že projekt recykluje, opravuje nebo znovu používá. Zjistěte, kolik primárních surovin skutečně nahradí, kolik výrobků prodlouží jejich životnost a jaký environmentální přínos tím vzniká.

9. Porovnávejte s reálnou alternativou
Každý deklarovaný přínos má smysl posuzovat vůči tomu, co by se stalo bez investice. Rozhodující může být například to, zda recyklovaný materiál skutečně nahrazuje primární surovinu nebo zda opakované použití skutečně nahrazuje výrobu nového výrobku.

10. Prověřte legislativu a její předvídatelnost
Cirkulární investice často mají dlouhou návratnost. Proto sledujte nejen současná pravidla, ale také jejich předvídatelnost a dlouhodobý vývoj. Stabilní a srozumitelná legislativa je jedním ze základních předpokladů, aby firmy i investoři dokázali správně vyhodnotit budoucí náklady, příjmy a rizika.

Dokument ke stažení:

Circular Economy Financing: an Investor Guide

Jak budou vypadat řeky za 50 let, jak se rozhodovat, když neznáme pravdu, nebo jakou roli hraje vítr při vlnách veder, suchu a požárech? I taková témata nabídne letošní Týden Akademie věd ČR. Od 2. do 8. listopadu otevřou její vědecká pracoviště po celém Česku své laboratoře, knihovny, archivy i další běžně nepřístupná místa. Kompletní program festivalu je ode dneška zveřejněný na webu tydenavcr.cz. Rezervace na akce s omezenou kapacitou se spustí ve středu 7. října ve 14:00. Vstup je zdarma.

Jedna Akademie věd, desítky vědeckých pracovišť a mnoho příležitostí poznat, na čem čeští vědci a vědkyně pracují. Šestý ročník Týdne Akademie věd ČR se letos ponese v duchu hesla „s vědou v srdci“. Odkazuje nejen na samotnou vědu, ale především na lidi, kteří se jí věnují a své nadšení během festivalu předávají dál široké veřejnosti.

„Naši vědci a vědkyně jsou pro svou práci zapáleni, a právě to chceme během šestého ročníku festivalu ukázat veřejnosti. Na více než 300 akcích můžou lidé poznávat vědu přímo na našich pracovištích a setkat se s těmi, kteří ji každý den dělají. Návštěvníky budou provázet ti nejpovolanější – samotní vědci a vědkyně,“ říká Soňa Ehlerová, členka Akademické rady a předsedkyně Rady pro akademická média a popularizaci AV ČR.

Svítící proteiny, ohnivé tornádo i Nobelova cena

Jak vzniká život, proč je krev červená nebo jak pod mikroskopem svítí proteiny? Nejen do moderní medicíny nahlédnou návštěvníci v Biotechnologickém ústavu AV ČR ve Vestci u Prahy. Ústav analytické chemie AV ČR v Brně zase předvede fotoluminiscenční nanočástice nebo nové postupy při stanovování obsahu sloučenin v ovzduší a aerosolech.

Na pražském Spořilově se ve společném areálu představí Astronomický ústav AV ČR, Geofyzikální ústav AV ČR a Ústav fyziky atmosféry AV ČR. Návštěvníky čeká například ohnivé tornádo, modely kosmických sond, pozorování Slunce, zemětřesení nebo výbuchy sopky. Další pražský vědecký kampus – tentokrát v Lysolajích – si na čtvrtek 5. listopadu připravil den plný chemie, geologie, paleontologie, optických vláken či rostlin. Zatímco dopoledne je vyhrazené pro školy, od 13 hodin do večera se příchozí můžou těšit na přednášky, interaktivní stanoviště, komentované prohlídky laboratoří a další program.

V Turnově otevře dveře specializované pracoviště TOPTEC Ústavu fyziky plazmatu AV ČR, které vyvíjí ultrapřesnou optiku pro kritické aplikace.

Pestrá budou i témata humanitních a společenských věd. Kdo dá před laboratořemi přednost archivům, může v pražských Kobylisích nahlédnout do knihovních depozitářů a archivu Masarykova ústavu a Archivu AV ČR. V jeho sbírkách nechybí ani Nobelova cena nebo Masarykova čepice.

Slovanský ústav AV ČR se zaměří na vztah umělé inteligence a jazyka. Návštěvníci zjistí, proč může AI zápasit s tykáním a vykáním nebo české „zlom vaz“ přeložit jako „zlom si nohu“. Knihovna AV ČR naopak zavede návštěvníky o více než pět století zpět. Program Knihovna snů: Po stopách písařů a tiskařů připomene 550 let od prvního prokazatelně datovaného tisku na našem území.

Týden plný přednášek, debat, podcastů i science talks

Pestrý program nabídne během celého týdne také hlavní budova Akademie věd ČR na Národní 3 v Praze 1. Klasické přednášky doplní science talky, debaty, panelové diskuse, kulatý stůl nebo živé natáčení podcastu.

„Vedle přednášek chceme návštěvníkům nabízet i jiné formáty. Přinášejí totiž větší prostor pro interakci a ukazují vědu zase z trochu jiné stránky,“ vysvětluje Petr Borovský ze Střediska společných činností AV ČR, které festival koordinuje.

Jedním z témat bude například rozdíl mezi vědeckým poznáním a osobním názorem. Science talk Věda není názor: science talk o odvaze pochybovat a přiznat chybu vyloží, proč schopnost na základě nových důkazů přehodnotit své závěry patří k základním principům vědy. Debata Věda vs. trollové se zase zaměří na zkušenosti vědců a vědkyň s komunikací na sociálních sítích, s dezinformacemi a online útoky. 

Sobotní program na Národní nabídne vědeckou zábavu pro děti i dospělé. Dopoledne bude patřit především rodinám s dětmi, pro které bude připraven například kvíz Zvídavec nebo program hlavního mediálního partnera České televize a dětského kanálu ČT :D. Večer program vyvrcholí vědomostním kvízem Poraz Vševěda, ve kterém budou moci návštěvníci poměřit své znalosti s Jiřím Martínkem, známým z televizní vědomostní show a zároveň odborným pracovníkem Historického ústavu AV ČR.

Dva dny na výběr, potom startují rezervace

Kompletní program Týdne Akademie věd ČR je od 5. října zveřejněný na webu www.tydenavcr.cz. Zájemci tak mají dva dny na jeho prostudování a výběr akcí, které chtějí navštívit sami, s rodinou nebo třeba s celou školní třídou. Rezervace na akce s omezenou kapacitou se spustí ve středu 7. října ve 14:00.

Vstup na všechny akce Týdne Akademie věd ČR je zdarma.