vypadá to jednoduše: prázdný IBC kontejner, sud, bigbag... Ještě nedávno v nich byla chemie, teď jsou připravené k dalšímu použití. Ale ouha – podle jednoho zákona jde o obal, podle druhého už o odpad. Co s tím? Právě tohle je realita, kterou dnes řeší desítky podnikových ekologů a zákony o obalech a odpadech si často protiřečí. A každý chybný krok může znamenat pokutu nebo zbytečné náklady.

Proto na konferenci Odpady v podnikové ekologii už příští čtvrtek 22. května otevíráme panelovou diskusi na nejcitlivější téma současnosti – reuse obalů v praxi. Zeptáme se:

• Kdy lze použitý obal legálně znovu uvést do oběhu,
• jaká rizika nese reuse IBC kontejneru,
• co smíte a co už je za hranou zákona o odpadech a obalech,
• a proč nemůžete prodat použitý kontejner svému zaměstnanci.

V diskusi zazní názory zástupců MŽP, EKO-KOM, SFŽP, APPE i jednatele firmy EKO - CONTAINER SERVICE, která vykupuje použité IBC kontejnery a znovu je uvádí do oběhu prostřednictvím reuse centra.

Téma je praktické, kontroverzní – a pro firmy zásadní. Přijďte si poslechnout reálné zkušenosti, jasné výklady i střet názorů.

Podrobný program a registrace na konferenci: www.konferenceOPE.cz
 

Společnost Retela, jako jeden z prvních kolektivních systémů v ČR, oslavila dne 11.5.2025 významné jubileum - dvacet let od svého založení. Za dvě dekády své existence se kolektivní systém Retela stal klíčovým hráčem v oblasti sběru a recyklace elektroodpadu, včetně fotovoltaických panelů. Hlavním cílem kolektivního systému je ochrana životního prostředí včetně zdraví člověka a využití materiálů obsažených ve spotřebičích.

Retela byla založena v roce 2005 při Elektrotechnické asociaci České republiky (EIA). Od té doby zajišťuje výrobcům a dovozcům elektrozařízení plnění jejich zákonných povinností v oblastech zpětného odběru, zpracování, materiálového využití a odstranění nebezpečných látek z elektroodpadu. Od vzniku společnosti až do dnešního dne je stále jednatelem pan Jaroslav Vladík, Ph.D. „Za uplynulých dvacet let se nám podařilo vybudovat stabilní, environmentálně odpovědný kolektivní systém s pevnou pozicí na trhu. Jsem přesvědčen, že naše činnost má skutečně pozitivní dopad, zejména v úspoře přírodních zdrojů díky ekologické recyklaci. Za 20 let své existence Retela pomohla tisícům klientům plnit jejich závazky a významně přispěla k rozvoji udržitelného podnikání. V rámci společenské odpovědnosti Retela podporuje projekty Remobil, Recyklohraní či Opravárna“, dodává Jaroslav Vladík.

Kromě zpětného odběru standardních skupin elektrozařízení se v průběhu existence stala Retela i významným specialistou na sběr a recyklaci solárních panelů včetně jejich příslušenství. V oblasti plnění zákonných povinností za výrobce fotovoltaických panelů je Retela aktuálně dokonce lídrem trhu, proto bude její role v následujících letech ještě důležitější.

Země kontrastů. Místo, kde milionové město Nairobi svádí boj s toxickou skládkou Dandora a zároveň hledá cestu k modernímu odpadovému hospodářství. Keňa, africký tygřík s obrovským populačním růstem, čelí environmentálním výzvám, které však mohou být příležitostí pro firmy i celé komunity.

Důsledky klimatických změn jsou v Keni extrémně viditelné. Sucha se střídají s bleskovými záplavami, mění se rytmus dešťů a sesuvy půdy ohrožují životy. Ačkoli země disponuje překvapivě moderní environmentální legislativou a má vlastní agenturu pro ochranu životního prostředí, v praxi naráží na slabou kontrolu a značnou korupci.

Metropole Nairobi se přitom spoléhá na jedinou oficiální skládku – nechvalně známou Dandoru. Tato obří plocha, větší než skalnatá část Sněžky, denně přijímá tisíce tun netříděného odpadu, který je ukládán bez jakékoli úpravy. Neformální třídiči zde pracují v podmínkách, které připomínají scény z románů Charlese Dickense: toxické výpary, hořící odpad, zápach a každodenní kontakt s materiály ohrožující zdraví.

Velkým nevyužitým potenciálem zůstává biologicky rozložitelný odpad, který tvoří až 60 % směsného odpadu, ale město nemá žádné kapacity na jeho zpracování. Stejně tak třídění a recyklace jsou spíše výjimkou než pravidlem. Výkupny sice existují, ale často neváhají přijímat i kradený kov nebo elektroodpad, což přispívá k sociálním i bezpečnostním problémům.

Pozitivní příklady ale existují. Ve městě Watamu se rozběhl komunitní projekt, který na ploše několika kilometrů sbírá a třídí plasty, zaměstnává desítky žen a financuje se z výnosů recyklace. V chudinských čtvrtích Nairobi fungují komunitní kompostárny i programy městského zemědělství. Další naději představuje program COPIP v Mombase, který s podporou Evropské investiční banky zavedl systém sběru a třídění odpadků v chudé čtvrti Likoni. Projekt přinesl nejen ekologické zlepšení, ale také nová pracovní místa a zvýšené zapojení žen a mládeže.

Vedle odpadů zůstává velkou výzvou i vodní hospodářství. Nairobi sice čerpá vodu z přírodních nádrží a řeky Tana, ale kvůli ztrátám během přenosu, nedostatečným kapacitám a znečištění zůstává kvalita vody problematická. Voda z kohoutku se nedoporučuje pít, a tak se masivně používá balená voda – což opět generuje obrovské množství plastového odpadu. Obrovský nevyužitý potenciál mají systémy hospodaření s dešťovou vodou, zavlažování nebo ochrana mokřadů.

To vše tvoří prostor pro investice. Keňa je označována za bránu do východní Afriky a její populace rychle roste – do roku 2030 má přesáhnout 57 milionů. Firmy v oblasti odpadů, vody, recyklace i cirkulární ekonomiky tu mají nejen co nabídnout, ale i co získat. Klíčem je místní partner, dlouhodobý plán a využití dostupných finančních nástrojů, včetně evropských rozvojových fondů.

Více o environmentálních výzvách a investičních možnostech v Keni se dočtete v rozhovoru s Martou Annou Ledgard z Velvyslanectví ČR v Nairobi v květnovém čísle časopisu Odpadové fórum. Předplatné ZDE

V Chebu dnes představili novou solární sušárnu kalů z čistírny odpadních vod. Zařízení, které je teprve třetí v Česku, umožňuje díky slunečnímu záření výrazně snížit vlhkost kalů, které vznikají při čistění vody, a tím také snížit náklady na jejich přepravu a skládkování.

V České republice se vodárenské kaly také skládkují. Znamená to, že čistírny odpadních vod platí za skládkování, ale také za dopravu kalů, kterých jsou tisíce tun ročně. Sušárna, jež sníží objem kalů o vodu, kterou obsahuje, tak výrazně sníží množství kalu, který se musí na skládku odvézt.

"My tady máme, z oblasti Chebu a Aše, zhruba 4500 tun kalů ročně, pro představu je to nějakých 12 tun denně, čili 500 kilogramů za hodinu. A to se tady zpracuje, to je ten vylisovaný kal. My ho tady v podstatě odpaříme, 60 až 80 procent té vlhkosti se odpaří a k tomu nám pomůže zdarma sluníčko, a potom vozíme až tu sušinu na skládku," popsal základní princip fungování solární sušárny předseda představenstva Chevaku David Bracháček.

Sušárna jsou dvě haly o šířce 12 metrů a délce 125 metrů. Na jedné straně se do nich nasypou vlhké kaly, speciální mechanismus kaly prohrabuje a postupně posouvá, zatímco uvnitř haly dochází zároveň k ohřevu vzduchu a odpařování. Na druhém konci haly je pak možno odebrat kaly s podstatně nižší vlhkostí.

Chebské haly na sušení kalu jsou takzvaně hybridní, to znamená, že jsou schopny provozu i za nepříznivého počasí, kdy slunce tolik nehřeje. Je možné vzduch uvnitř ohřívat i teplem z kogenerace, které vzniká při čištění odpadní vody. 

Protože se stále zpřísňují evropské předpisy ohledně provozování čistíren směrem k jejich energetické neutralitě, ani výsledný vysušený kal nemusí v budoucnu v plném objemu mířit na skládku. Existují už i prototypy pyrolýzních technologií, které umí bez přístupu vzduchu odpad rozložit a energeticky využít. Další možností, která je blíže realizaci, je možnost použít kal pro pěstování, ne sice potravinových surovin, protože kaly mohou obsahovat i zbytky například léků nebo jiných nebezpečných látek, ale třeba pro pěstování květin.

Společnost Chevak, která provozuje vodohospodářská zařízení na Chebsku, do stavby solární sušičky investovala téměř 90 milionů korun s DPH, 85 procent činila evropská dotace.

Hlavním důvodem pro novelizaci vyhlášky je potřeba zohlednit dosavadní zkušenosti z její aplikace v praxi, jakož i potřeba reflektovat zkušenosti z ničivé povodně v září 2024. Ke dni 30. 9. 2023 bylo v České republice stanoveno záplavové území pro 16 524 km úseků vodních toků, přičemž aktivní zóny záplavového území (dále jen „AZZÚ“) jsou stanoveny jen na části z nich, a to na 13 931 km. V současné době jsou záplavová území, včetně jejich aktivních zón, stanoveny různými přístupy, které závisí na použité metodice a době, kdy byly konkrétní AZZÚ vymezeny. 

Vyhodnocení povodně ze září 2024 spolu s poznatky z praxe současně prokázaly, že aktuální způsob stanovování AZZÚ podle § 6 platné vyhlášky není vyhovující, neboť nezohledňuje velikostní kategorie vodních toků a míru rizika povodňových průtoků. Z výše uvedených důvodů je cílem předkládané novely vyhlášky č. 79/2018 Sb. umožnit stanovení rozsahu AZZÚ podle velikosti vodních toků a rizikovosti povodňových průtoků. Za tímto účelem se v nové příloze č. 2 k této vyhlášce legislativně zakotvuje způsob dělení vodních toků do devíti řádů podle tzv. Strahlerovy metody klasifikace vodních toků.

Dokument ke stažení:

• Materiál
• Důvodová-zpráva
• Platné-znění

Návrh je předkládán za účelem adaptace českého právního řádu na přímo použitelný evropský předpis, nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1787 ze dne 13. června 2024 o snižování emisí metanu v odvětví energetiky a o změně nařízení (EU) 2019/942. Toto nařízení stanovuje pravidla pro měření, vykazování, ověřování a snižování emisí metanu z těchto činností a zdrojů:

• uzavřené nebo opuštěné hlubinné uhelné doly.
• těžební průzkum a produkce ropy a fosilního plynu,
• neaktivní vrty, dočasně odstavené vrty a trvale zlikvidované vrty,
• sběr a zpracování fosilního plynu, přeprava plynu,
• distribuce a podzemní uskladňování,
• zařízení pro zkapalněný zemní plyn,
• aktivní hlubinné a povrchové uhelné doly,
• uzavřené nebo opuštěné hlubinné uhelné doly.

• Materiál
• Důvodová-zpráva

Obnova historických budov je výzvou na pomezí techniky, estetiky a odpovědnosti vůči budoucnosti. Je možné propojit energetickou efektivitu s ochranou památek? Ano – ale pouze s citlivým přístupem, mezioborovou spoluprací a smyslem pro detail.

V České republice se nachází více než 43 000 památkově chráněných objektů. Mnohé z nich jsou využívány jako školy, úřady, knihovny nebo kulturní centra. Tyto stavby však často trpí vysokými energetickými ztrátami a zastaralými technologiemi. Cílem není pouze snížit jejich spotřebu, ale učinit je zdravějšími, komfortnějšími a dlouhodobě udržitelnými.

Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Centrem pasivního domu a dalšími odborníky připravilo metodickou příručku, která slouží jako praktický průvodce pro vlastníky, projektanty i veřejnou správu. Tento materiál vysvětluje, jak efektivně a citlivě přistupovat k úpravám historických objektů tak, aby nebyly narušeny jejich památkové hodnoty, a přitom bylo dosaženo výrazných energetických úspor.

Záměrem meziresortní spolupráce je také odstranění bariér, zjednodušení řízení a sjednocení roztříštěného přístupu jednotlivých úřadů. Publikace se přitom neopírá o jeden univerzální postup, ale o princip individuálního posuzování a široké škály možných opatření – od zateplení střechy či podlahy přes rekuperaci až po využití obnovitelných zdrojů energie.

Inspirace z praxe: spojení historie a inovace

Gymnázium Jana Keplera, Praha - Při rekonstrukci byla instalována nová okna s důrazem na zachování původního vzhledu, provedeno zateplení stropu a podlah a modernizace systému vytápění. Výsledkem bylo snížení energetické náročnosti o 40 %, bez narušení architektonického rázu.
Zámek Čechy pod Kosířem - Zde byla provedena výměna technických systémů, instalace řízeného větrání s rekuperací a optimalizace vytápění. Projekt zajistil výrazné zlepšení vnitřního mikroklimatu a snížení nákladů, aniž by byl porušen historický charakter objektu.

Městský dům v Chrudimi - Rekonstrukce městského domu z 19. století využila interiérové zateplení, repliky historických oken a řízené větrání. Spotřeba energie klesla o více než 60 %, přičemž fasáda a autenticita budovy byly zachovány.

Co (ne)dělat: doporučení z metodiky

Metodika uvádí, že největší úspory vznikají kombinací několika opatření – ideálně zateplením obálky budovy, výměnou výplní otvorů, modernizací zdroje tepla a instalací obnovitelných zdrojů. Zároveň upozorňuje na potřebu respektovat památkovou ochranu – např. instalace solárních panelů nebo venkovní zateplení mohou být v památkových rezervacích vyloučeny.

Důraz je kladen na tzv. princip reverzibility, tedy možnost opatření v budoucnu odstranit bez poškození původní struktury, a také na minimalizaci vizuálních zásahů do charakteru objektu či celého chráněného území.

Doporučení pro obce, vlastníky a projektanty

• Začněte jednoduše: zónová regulace topení, výměna zdroje, vnitřní zateplení stropu.

• Spolupracujte s památkáři již od návrhu.

• Využijte dotace z programu Nová zelená úsporám – kulturní památky mají samostatnou podporovanou oblast.

• Vytvářejte energetický koncept jako součást projektové dokumentace.

Historie bez plýtvání

Energetické úspory a ochrana kulturního dědictví se nevylučují. Naopak – společně mohou vytvořit budovy, které budou funkční a udržitelné i v 21. století. Metodika MŽP a MK je prvním krokem ke sjednocenému přístupu, který spojuje respekt k historii s odpovědností vůči budoucnosti.

Dokument ke stažení:

Energeticky úsporné renovace architektonicky a historicky cenných budov

Podnikání v kruhu, zisk, který dává smysl. To bylo motto již pátého ročníku konference Cirkulární ekonomika v praxi, kterou uspořádalo Ministerstvo průmyslu a obchodu v rámci OP TAK. Odborníci i široká veřejnost diskutovali o jednom z klíčových témat současné ekonomiky, udržitelném podnikání. V prostředí industriálního areálu Dolních Vítkovic, v objektu bývalé výklopny a mlýnice černého uhlí FUTUREU, se ve dnech 13.–14. května 2025 setkali zástupci státní správy, samosprávy, podnikatelského i finančního sektoru, včetně hostů ze Švédska, partnerů a řečníků konference.

V udržitelnosti je budoucnost, životní i firemní styl. Dlouhodobě konkurenceschopné podnikání musí být také udržitelné. „Naše Hospodářská strategie: Česko do top 10 na udržitelnost klade důraz, stejně jako na podporu technologického rozvoje, zajištění bezpečnosti dodávek surovin a tvorbu nových pracovních míst s vysokou přidanou hodnotou. Snažíme se posílit Českou republiku tak, aby byla schopna dlouhodobě čelit dopadům změny klimatu, nadprodukci odpadů, hrozbě ztráty biodiverzity a surovinových zdrojů. Kvalitu života současných generací je potřeba vybalancovat tak, aby energie, potraviny, ale i nerostné suroviny tady zůstaly pro budoucí generace. A v konečném důsledku na tom lidé i firmy ušetří, cirkulární ekonomika snižuje závislost na drahých a nestabilních dovozech surovin, prodlužuje životnost výrobků, zvyšuje efektivitu výroby a pomáhá snižovat náklady. Je to cesta, která dává ekonomický smysl,“ říká ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček.

Konference Cirkulární ekonomika v praxi, jejíž letošní ročník pořádalo Ministerstvo průmyslu a obchodu pod záštitou Velvyslanectví Švédska a ve spolupráci s městem Ostrava, projektem CirkAréna a Svazem průmyslu a dopravy, nabídla prostor pro otevřený dialog, sdílení zkušeností a inspiraci v oblasti udržitelnosti. Díky doprovodnému Mini EXPU přinesla také konkrétní příklady z praxe a inovativní přístupy k cirkulárnímu podnikání. Nové technologie, postupy, inovace i výrobky v oblasti recyklace představila téměř desítka českých i zahraničních firem. „Dialog a zpětná vazba nás posouvají dál směrem k modernímu životnímu stylu, který je zároveň odpovědný a udržitelný,“ říká švédský velvyslanec Fredrik Jörgensen a dodává: „Švédsko dlouhodobě podporuje inovace a přístupy, které propojují ekonomický rozvoj s ohledem na životní prostředí. Právě výměna zkušeností mezi zeměmi, podniky a institucemi je klíčem k reálné změně. Věřím, že takové konference jako tato hrají zásadní roli v tom, jak se společnost může společně posouvat kupředu.“

Konference propojila teorii s konkrétními aplikacemi a podpořila rozvoj systémových změn v hospodaření se zdroji. Zároveň nabídla soubor odborných příspěvků a praktických nástrojů, které ukazují, jak lze principy cirkularity realizovat napříč sektory od průmyslu, stavebnictví, zemědělství, vědu a výzkum až po státní správu a samosprávu. Diskutovalo se o inovačních modelech, firemní kultuře, recyklačních technologiích, nových obchodních modelech i legislativních rámcích, které vytvářejí prostředí pro rozvoj cirkulární ekonomiky v České republice i v mezinárodním kontextu. „Pevně věřím, že konference přispěla nejen k prohloubení odborných znalostí, ale také k navázání spolupráce a společnému hledání cest, jak udržitelně transformovat naše hospodářství směrem k soběstačnosti a konkurenceschopnosti, “ říká vrchní ředitel sekce ekonomiky, fondů EU a zakladatelských činností Ministerstva průmyslu a obchodu Petra Doškář.

Udržitelnost a efektivní využívání zdrojů nejsou jen vizí budoucnosti, ale nezbytnou přítomností. Cirkulární ekonomika už dávno není jen teoretickým konceptem, ale praktickým přístupem, který přináší inovace, úspory a nové příležitosti. „Velmi si cením, že se toto setkání uskutečnilo v tak reprezentativním složení v době, kdy se díky geopolitické situaci stává cirkulární ekonomika stále důležitějším tématem. Evropská unie má omezené množství kritických surovin a má velký smysl zajistit, aby neskončily na skládkách a haldách, ale byly po recyklaci znovu účelně využity. Cirkulární ekonomika podporuje udržitelný ekonomický růst a vytváří nová pracovní místa. Odhaduje se, že by mohla vytvořit až 700 000 nových pracovních míst v EU do roku 2030,“ říká David Sventek, člen Evropského hospodářského a sociálního výboru.

Záznam z prvního dne najdete zde, z druhého pak na tomto odkazu.

OP TAK 2021-2027 je jeden z klíčových evropských programů na podporu podnikatelů. Jeho cílem je zvýšit přidanou hodnotu podniků, podpořit rozvoj nových inovativních firem a usnadnit chytrý přechod k udržitelné a digitální ekonomice. Program se primárně zaměřuje na podporu malých a středních podniků. V oblasti úspor energií, energetické a digitální infrastruktury nebo výzkumu a vývoje nechybí ani podpora pro velké podniky. Řídicím orgánem je Sekce ekonomiky, fondů EU a zakladatelských činností Ministerstva průmyslu a obchodu.

Evropa aktuálně řeší velkou otázku toho, jak se stát soběstačnější a odolnější vůči globálním výzvám. Velkou roli hraje závislost na dovozu energií i materiálů ze třetích a často geopoliticky nestabilních zemí. Odpovědí na otázku, jak situaci řešit, nabízí na jednu stranu výroba energie z obnovitelných zdrojů a také cirkulární ekonomika, abychom maximum materiálů dokázali využívat efektivně a zpracovávat je na území Evropy. Jak ale tyto principy navzájem propojit?

Obnovitelné zdroje energie jako svůj „pohon” typicky využívají vodu, vítr, slunce, či biomasu. Tyto vstupy se ale na energií proměňují díky technologickým systémům, jakými jsou solární panely, větrné turbíny či bioplynové stanice. A právě tyto elektrárny vyrábíme z materiálů, které se do EU dovážejí, potřebujeme jim dělat náležitý servis a po konci jejich životního cyklu použité materiály potřebujeme opětovně využít. U propojení cirkulární ekonomiky a obnovitelných zdrojů přitom nejde pouze o recyklaci solárních panelů. V oblasti servisu pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů v Česku existuje unikátní technologické řešení.

V solárních panelech, tepelných čerpadlech, kogeneračních jednotkách či zařízeních na výrobu energie z bioplynu, se používají teplosměnné kapaliny. Jsou to kapaliny nejčastěji na bázi glykolu, které pomáhají vést teplo a tím vyrábět potřebnou energii. Tyto kapaliny je potřeba pravidelně doplňovat a měnit, podobně jako chladící kapalinu v autech. Glykolové kapaliny lze velice účinně recyklovat a vyrobit z nich zcela nové produkty ve stejné kvalitě jako z panenské suroviny. Ve střední Evropě se ale jejich recyklaci věnuje pouze jediná společnost - rodinná firma CLASSIC OIL z Buštěhradu.

„Glykolové kapaliny vznikají z ropných produktů a používáme je pro systémy větrání, topení a klimatizace v budovách, jako chladící kapaliny v dopravních prostředcích, nebo právě jako tepelné nosiče ve výrobě energie z obnovitelných zdrojů. Využití je opravdu široké, a proto bychom měli řešit jejich recyklaci, díky které snížíme riziko jejich nedostupnosti nebo vyšší ceny v budoucnosti,” říká Jan Skolil, technický ředitel CLASSIC OIL. Glykolové kapaliny lze recyklovat s 90% materiálovou účinností, což je jeden z nejlepších výsledků pro recyklaci materiálů. „Recyklace se navíc vyplácí také finančně. Pokud v systému potřebujete kapalinu vyměnit, tak za likvidaci použité kapaliny platíte o desítky procent vyšší částku oproti odevzdání kapaliny k recyklaci,” doplňuje Jan Skolil.

Recyklace kapalin se může zdát jako okrajovou záležitostí. Potřebujeme ale začít ke všem zdrojům přistupovat zodpovědně a využívat je maximálně efektivně. Následně se dostaví také výsledky. Například jen v CLASSIC OIL díky recyklaci glykolových kapalin za jediný rok ušetřily tolik CO₂, jako váží 110 aut. „Naše recyklační kapacity dokážeme ještě navýšit a mít tak pozitivní dopad jak na bezpečnost, tak i na ekonomickou efektivitu našich klientů. Navíc ještě snižujeme negativní dopady na planetu,” uzavírá Jan Skolil.

CLASSIC OIL je významným dodavatelem olejů a maziv, kde základ portfolia tvoří značky CLASSIC (automotive), OEST (industry) a CS Line (automotive + industry). V oblasti maziv firma spolupracuje pouze s prověřenými západoevropskými dodavateli a rafineriemi.

CLASSIC OIL je jeden z největších českých výrobců chladicích kapalin/antifreezů a teplosměnných kapalin. V této oblasti vlastní několik ochranných známek, např. CS Antifreeze G® nebo CS EKOTERM®. Disponuje vlastní vývojovou laboratoří a tím se výrazně liší od svých konkurentů, neboť velmi flexibilně reaguje na požadavky zákazníka, trhu, ale i na samotná specifika jednotlivých aplikací a provozů.

Ve svém sídle v Buštěhradě provozuje vlastní recyklační linku kapalin na bázi glykolu, která je jediná svého druhu ve střední Evropě.

Výrobci loni uvedli na tuzemský trh o 4 % více obalů. A zejména díky zodpovědnému přístupu obyvatel ČR se jich ale také více vytřídilo a zrecykloval. Každý z nás vytřídil v průměru 88,2 kilogramu odpadů. Z více než 1,31 milionu tun vyrobených obalů jich tak bylo předáno k recyklaci nebo využito energeticky 89 %, což je meziročně o 3 % více. Vyplývá to z aktuálních auditovaných statistik Autorizované obalové společnosti EKO-KOM. Více v tiskové zprávě ZDE

Ministerstvo životního prostředí (MŽP) připravuje nové programy, v nichž budou moci firmy a obce získat peníze na zajištění sběru textilního odpadu a jeho recyklaci. Novinářům to řekl ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL). Výzva žádat o dotace bude pro zpracovatele vypsána na konci druhého čtvrtletí letošního roku, pro obce ve třetím čtvrtletí. Obce mají od letošního roku povinnost zajistit místo, kde mohou lidé odevzdávat k recyklaci textil. Více ZDE
 

Zatímco svět řeší klimatické cíle a dekarbonizaci, pozornost se pomalu, ale jistě přesouvá také k dalšímu klíčovému problému: materiálové spotřebě. Globální ekonomika dnes funguje převážně lineárně – suroviny vytěžíme, zpracujeme, použijeme a vyhodíme. Tento model nejen že přispívá k vyčerpávání přírodních zdrojů, ale je také odpovědný za většinu světových emisí skleníkových plynů. Zpráva Circularity Gap Report 2025 přináší alarmující data a zároveň konkrétní návod, jak z této pasti vystoupit.

CGR 2025 ukazuje, že míra cirkularity světové ekonomiky se nadále zhoršuje. Zatímco v roce 2018 tvořily recyklované nebo znovu využité materiály 9,1 % z celkové spotřeby, v roce 2023 už jen 7,2 %. To znamená, že přes 92 % všech surovin nadále pochází z panenských zdrojů – a po jediném použití mizí ve spalovnách, skládkách či oceánech.

K tomu se přidává rostoucí materiálová náročnost: zatímco v roce 2018 svět spotřeboval přibližně 92 miliard tun surovin, v roce 2023 už to bylo 115 miliard tun. Pokud se nic nezmění, do roku 2050 stoupne tato hodnota až na 160 miliard tun ročně.

Podle autorů CGR 2025 je potřeba řešit nejen uhlíkovou stopu, ale i samotnou materiálovou intenzitu ekonomiky. Výroba, spotřeba a likvidace materiálů jsou totiž přímo odpovědné za přibližně 70 % globálních emisí skleníkových plynů. Snížit emise bez změny spotřebitelského modelu tak nelze – a recyklace sama o sobě nestačí.

Zpráva proto přichází s konceptem Double Loop Solutions – řešení, která zároveň snižují spotřebu surovin a omezují emise. CGR 2025 identifikuje čtyři základní oblasti, v nichž lze dosáhnout významných pozitivních změn:

1. Potraviny a zemědělství

• Přechod na více rostlinnou stravu.
• Snížení plýtvání potravinami.
• Zavádění regenerativního zemědělství.

2. Budovy a infrastruktura

• Dlouhá životnost budov, jejich renovace a sdílení prostoru.
• Používání recyklovaných, lokálních a nízkoemisních materiálů.
• Maximalizace využití již postaveného prostředí.

3. Mobilita a doprava

• Omezování individuální automobilové dopravy.
• Rozvoj sdílených systémů a veřejné dopravy.
• Elektromobilita napájená z obnovitelných zdrojů.

4. Výroba a spotřeba

• Design výrobků pro opravy, opětovné použití a recyklaci.
• Podpora sdílené ekonomiky (např. nářadí, oblečení).
• Omezování nadměrné spotřeby prostřednictvím změny chování i pravidel.

Plná implementace 16 klíčových řešení by mohla do roku 2050 přinést následující výsledky:

• Snížení spotřeby materiálů o 28 %.
• Snížení emisí CO₂ o 39 %.
• Zvýšení cirkularity světové ekonomiky z 7,2 % na 39 %.

Takový vývoj by významně přiblížil svět ke klimatickým cílům a zároveň zmírnil tlak na přírodní zdroje, biodiverzitu i geopolitickou závislost na surovinách.

Zpráva apeluje na to, že změna musí být systémová. Nestačí jen osvěta a změna individuálního chování – nutné jsou nové politiky, regulační rámce, investice do cirkulární infrastruktury i změna firemních strategií.

Vlády mohou podpořit transformaci například:

• uhlíkovými daněmi,
• podporou druhotných surovin,
• zákazem skládkování recyklovatelných materiálů.

Firmy musí začít uvažovat v životních cyklech výrobků, nikoli jen v kvartálních ziscích. A společnost jako celek musí přestat spojovat kvalitu života s množstvím vlastněných věcí.

Circularity Gap Report 2025 přináší naléhavý, ale zároveň konstruktivní pohled na výzvy dneška. Cirkulární ekonomika není jen o odpadech nebo recyklaci – je to nový způsob uvažování o hodnotě, materiálech a životě samotném. Uzavřít kruh znamená udržet planetu obyvatelnou, ekonomiku životaschopnou a společnost udržitelnou. Čas k akci je teď – než se kruh zcela rozpadne.

Dokument ke stažení:

CGR 2025 Report.pdf (9036107)

Stavby na ochranu před povodněmi by se mohly podle zákona zřizovat ve veřejném zájmu, což by přispělo zejména k urychlení vyvlastňovacího řízení pro jejich výstavbu. Vyplývá to z novely vodního zákona, kterou minulý týden schválila vláda. Návrh ministerstva životního prostředí (MŽP) je reakcí na zkušenosti z loňských povodní, které v září zasáhly především Moravskoslezský a Olomoucký kraj. Zákon podle předkládací zprávy také nově stanoví povinnost správce vodního toku zpracovat a předložit návrh změny záplavového území v oblastech s významným povodňovým rizikem tak, aby faktický stav stanovení záplavového území v oblastech s významným povodňovým rizikem co nejvíce odpovídal reálným aktuálním podmínkám v území. Více ZDE

Evropský parlament podpořil návrhy na zjednodušení uhlíkového vyrovnávacího mechanismu na hranicích (CBAM – Carbon Border Adjustment Mechanism). Tento nástroj má za cíl chránit evropský průmysl před takzvaným „carbon leakage“, tedy přesouváním výroby do zemí s nižšími klimatickými standardy, a zároveň motivovat dovozce ke snižování emisí skleníkových plynů.

Změny, které europoslanci schválili, míří na snížení administrativní zátěže pro firmy, zpřehlednění systému reportingu a posílení transparentnosti. CBAM se vztahuje na dovoz uhlíkově náročných komodit, jako jsou ocel, hliník, cement, hnojiva nebo elektřina, a bude se plně uplatňovat od roku 2026. Přechodná fáze začala již v roce 2023.

Zjednodušení pravidel je důležitým krokem k tomu, aby byl tento ambiciózní klimatický nástroj nejen efektivní, ale i prakticky proveditelný pro evropské podniky a jejich zahraniční partnery. Více ZDE