Klimatická žaloba v Česku zatím neuspěla, soudy se odmítly postavit do role architekta klimatické politiky státu. Jenže právo není statické a stejně tak není neměnný ani institucionální rámec veřejné správy. Změny ve struktuře Ministerstva životního prostředí a signály, které nové vedení vysílá směrem ke klimatické politice, mohou zpětně proměnit to, co soudy ještě nedávno považovaly za politickou otázku mimo svůj dosah. Nejde o to, zda stát chce být ambiciózní, ale zda si svými vlastními kroky nepodkopává schopnost dostát závazkům, které už dnes platí.

Když české soudy včetně Ústavního soudu odmítly klimatickou žalobu podanou proti státu, opřely se především o argument, že soudní moc nemůže nahrazovat politické rozhodování. V jádru jejich úvah stála zdrženlivost vůči tomu, aby soudy určovaly podobu klimatické politiky, stanovovaly konkrétní cíle nebo přikazovaly exekutivě, jakým způsobem má dosáhnout snížení emisí skleníkových plynů. Tento přístup vycházel z tradičního pojetí dělby moci, tedy principu, podle něhož má každá složka státu jasně vymezené kompetence a soudy nemají vstupovat tam, kde by fakticky nahrazovaly politickou odpovědnost vlády a parlamentu.

Současně však soudy neřekly, že klimatická politika je zcela mimo jejich přezkum. Naopak, opakovaně zaznělo, že pokud by bylo možné prokázat porušení konkrétní právní povinnosti, nikoli pouze obecné politické neambice, soudní ochrana by byla namístě. Klimatická žaloba v českém provedení narazila především na to, že stavěla na širokém tvrzení o nedostatečnosti státní klimatické politiky jako celku, nikoli na přesném vymezení toho, jaké konkrétní povinnosti stát porušuje, v jakém rozsahu a na základě jakého právního předpisu.

Právě zde se však dostáváme k aktuální situaci na Ministerstvu životního prostředí, která může tento obraz postupně měnit. Reorganizace ministerstva, rušení či slučování klíčových útvarů zaměřených na ochranu klimatu a personální otřesy v nejvyšším vedení nejsou pouze vnitřními manažerskými kroky. Z hlediska práva veřejné správy představují zásah do institucionální kapacity státu plnit své zákonné a mezinárodní povinnosti. Institucionální kapacita přitom není abstraktní pojem, ale souhrn organizačních, personálních a odborných předpokladů, bez nichž nelze efektivně vykonávat svěřené pravomoci.

Zatímco soudy dosud vycházely z předpokladu, že stát má vytvořený základní rámec pro tvorbu a realizaci klimatické politiky, a že otázkou je spíše míra ambice než samotná existence politiky, současné kroky mohou tento předpoklad oslabit. Pokud je ochrana klimatu rozmělněna v rámci širších sekcí, bez jasného garanta, bez stabilního odborného vedení a bez jednoznačné odpovědnosti, vzniká legitimní otázka, zda stát stále plní povinnost zajistit efektivní výkon veřejné správy v této oblasti. Efektivní výkon zde neznamená dosažení konkrétního emisního cíle, ale vytvoření takového institucionálního uspořádání, které umožňuje cíle vůbec realisticky sledovat a vyhodnocovat.

Z právního hlediska je důležité, že klimatická politika dnes není pouze politickým programem, ale je stále více ukotvena v právně závazných rámcích. Evropské právo, včetně klimatického rámce Evropské unie, stanoví povinnosti, které musí členské státy nejen deklarovat, ale také implementovat prostřednictvím vnitrostátních politik a institucí. Implementace přitom neznamená pouze formální přijetí strategií, ale také vytvoření administrativních struktur schopných tyto strategie naplňovat. Pokud stát tyto struktury oslabuje, vystavuje se riziku, že nebude schopen prokázat, že své povinnosti bere vážně a že je plní s náležitou péčí.

Právě zde se otevírá nový prostor pro budoucí klimatické žaloby. Nejde již o to, aby soudy nařizovaly vládě, kolik tun oxidu uhličitého má Česká republika ušetřit do určitého roku. Jde o to, zda stát svými organizačními kroky nevytváří stav systémové nečinnosti, tedy situaci, kdy formálně existují závazky a cíle, ale fakticky chybí aparát schopný je naplňovat. Systémová nečinnost je v právním jazyce označení pro dlouhodobý a strukturální stav, kdy veřejná správa selhává nikoli jednorázově, ale trvale a předvídatelně.

Pokud by bylo možné doložit, že zrušení nebo oslabení klíčových útvarů na MŽP vedlo k faktickému ochromení koordinace klimatické politiky, ke zpožďování plnění povinností vůči Evropské unii nebo k absenci odborných podkladů pro rozhodování vlády, dostává se spor z roviny politického hodnocení do roviny právního přezkumu. V takovém případě by soudy již neposuzovaly, zda je státní politika dostatečně ambiciózní, ale zda je vůbec schopná fungovat v mezích práva.

Zároveň nelze přehlédnout symbolickou rovinu těchto kroků. Právo, zejména správní a ústavní, pracuje nejen s formálními akty, ale také s principy, jako je legitimní očekávání nebo dobrá správa. Dobrá správa znamená, že stát jedná předvídatelně, odborně a s vědomím dlouhodobých dopadů svých rozhodnutí. Pokud stát na jedné straně deklaruje, že bere klimatickou změnu vážně, a na straně druhé oslabuje institucionální zázemí této agendy, vzniká rozpor, který může být právně relevantní.

Paradoxem současné situace je, že právě snaha nové politické reprezentace vymezit se vůči klimatické agendě může posílit argumenty budoucích žalobců. Klimatická žaloba, která neuspěla, byla postavena v době, kdy stát mohl relativně přesvědčivě tvrdit, že klimatickou politiku má, že ji rozvíjí a že otázkou je spíše tempo a konkrétní nástroje. Pokud se však tento obraz začne drolit, pokud stát sám vysílá signály, že ochrana klimatu není prioritou a že institucionální rámec lze bez větších následků oslabit, posouvá se těžiště sporu.

Nelze proto vyloučit, že budoucí klimatická žaloba nebude stát na velkých morálních výzvách ani na abstraktních ústavních právech, ale na poměrně technické otázce fungování státní správy. Právě takové spory mají u soudů často větší šanci na úspěch, protože se opírají o konkrétní fakta, jasně vymezitelné povinnosti a měřitelné dopady.

Závěrem lze říci, že současné kroky nového vedení Ministerstva životního prostředí samy o sobě ještě neznamenají porušení práva. Mohou se však stát důležitým dílkem mozaiky, která v budoucnu umožní soudům konstatovat, že stát selhal nikoli v ambicích, ale v základní povinnosti zajistit funkční správu v oblasti, kterou sám označuje za zásadní. A právě tím by se Česká republika mohla paradoxně přiblížit úspěchu klimatické žaloby více než kdykoli předtím.

Na úplný závěr je v tomto kontextu namístě připomenout i roli hlavy státu. Prezident republiky veřejně deklaroval, že na post ministra životního prostředí nejmenuje nikoho, kdo by šel proti ochraně životního prostředí. Tento výrok má význam nejen politický, ale i institucionální. Prezident zde nevystupuje pouze jako formální aktér jmenovacího procesu, ale jako ústavní pojistka, která má zabránit tomu, aby se exekutiva dostala do rozporu se základními hodnotami a závazky státu. V rovině této úvahy lze říci, že právě takový přístup může fungovat jako prevence budoucích právních sporů.

Evropská komise zveřejnila k připomínkování návrh prováděcího nařízení, kterým se pro rok 2025 aktualizuje referenční hodnota pro výrobu uhličitanu sodného v systému EU ETS. Návrh představuje konkrétní aplikaci revidovaných pravidel systému obchodování s emisemi a ukazuje, jak se změny v metodice monitorování a vykazování emisí promítají do výpočtu bezplatné alokace emisních povolenek.

Evropský systém obchodování s emisemi prochází v návaznosti na balíček Fit for 55 jednou z nejvýznamnějších revizí od svého vzniku. Směrnice 2003/87/ES byla novelizována směrnicí (EU) 2023/959 tak, aby odpovídala závaznému cíli snížit do roku 2030 čisté emise skleníkových plynů v Evropské unii alespoň o 55 % oproti roku 1990. Tento cíl, zakotvený v evropském klimatickém právu, se promítá do celé řady prováděcích aktů, které upravují praktické fungování EU ETS, včetně pravidel monitorování, vykazování emisí a stanovování referenčních hodnot pro bezplatné přidělování emisních povolenek.

Jedním z těchto aktů je návrh prováděcího nařízení Komise, kterým se mění prováděcí nařízení (EU) 2021/447 stanovující revidované referenční hodnoty, tedy tzv. benchmarky představující úroveň emisní náročnosti nejúčinnějších zařízení, na jejichž základě se vypočítává objem bezplatně přidělovaných povolenek, pro období 2021 až 2025. Návrh se konkrétně zaměřuje na aktualizaci referenční hodnoty pro výrobu uhličitanu sodného pro kalendářní rok 2025. Impulsem ke změně není posun v technologické vyspělosti sektoru, ale úprava vymezení emisí a systémových hranic, která vyplývá z novelizace pravidel monitorování a vykazování emisí podle prováděcího nařízení (EU) 2018/2066 ve znění nařízení (EU) 2023/2122.

Podstatou této úpravy je nové zacházení s tzv. meziproduktovým oxidem uhličitým v procesu výroby uhličitanu sodného. Na základě revidované definice emisí a změn uvedených v příloze IV prováděcího nařízení o monitorování a vykazování se od 1. ledna 2025 zavádí povinnost tento meziproduktový CO₂ systematicky monitorovat. Ačkoliv bude tento CO₂ vykazován jako emitovaný až od roku 2026, pro účely stanovení referenční hodnoty je nezbytné zohlednit jeho existenci již při výpočtu hodnoty platné pro rok 2025. Komise proto navrhuje, aby se k dosavadní referenční hodnotě používané v letech 2021 až 2024 přičetly odpovídající emise vypočtené na základě stechiometrického emisního faktoru 0,415 tuny CO₂ na jednu tunu vyrobeného uhličitanu sodného, který je uveden v příloze VI pravidel monitorování a vykazování emisí.

V praktické rovině to znamená, že referenční hodnota pro bezplatnou alokaci emisních povolenek v tomto odvětví bude pro rok 2025 navýšena tak, aby odpovídala rozšířeným systémovým hranicím výrobního procesu a zahrnovala i emise, které dosud nebyly součástí výpočtu. Nejde tedy o zmírnění klimatických cílů, ale o technickou korekci, jejímž účelem je zajistit soulad mezi metodikou monitorování emisí a pravidly pro přidělování bezplatných povolenek. Tento postup má zabránit situaci, kdy by provozovatelé byli povinni nové emise sledovat a vykazovat, aniž by se tyto emise promítly do výše bezplatné alokace.

Navrhovaná změna má význam i z hlediska právní jistoty a předvídatelnosti pro dotčené podniky. Aktualizace referenční hodnoty je výslovně omezena na rok 2025 a reaguje na přechodné období mezi změnou metodiky monitorování a okamžikem, kdy se meziproduktový CO₂ začne vykazovat jako emitovaný. Komise tím potvrzuje snahu udržet v rámci zpřísňující se klimatické politiky technickou konzistenci a transparentnost fungování EU ETS.

Celý návrh prováděcího nařízení je nyní otevřen připomínkování a po svém přijetí bude přímo použitelný ve všech členských státech. Přestože se týká jediného sektoru, názorně ukazuje, jak detailní metodické úpravy ovlivňují nastavení systému obchodování s emisemi a jak významnou roli hraje přesné vymezení emisí při naplňování dlouhodobých klimatických cílů Evropské unie.
 

Dokument ke stažení:

• EU 12_26 EK Návrh prováděcího nařízení – Ares(2025)
• EU 12_26 EK Příloha – Ares(2025)
   

Těžbě lithia na Cínovci v Krušných horách a zpracovatelskému závodu v Prunéřově na Chomutovsku nebrání žádné technologické překážky, ukázala studie proveditelnosti. O realizaci rozhodnou akcionáři Geometu, kterými jsou Severočeské doly a australská EMH. Celková investice je odhadována na více než 42 miliard korun, což by ji řadilo mezi tři největší investice do průmyslu v Česku v posledních letech. Kraji s vysokou nezaměstnaností by přinesla tisíce míst.

Studie potvrdila, že na Cínovci je možné těžit 3,2 milionu tun rudy ročně, ze které se vyrobí přibližně 37.000 tun uhličitanu lithného bateriové kvality až pro 1,3 milionu elektrických vozidel, uvedl mluvčí. Do konce roku Geomet odevzdá ministerstvu životního prostředí dokumentaci k posouzení vlivů na životní prostředí (tzv. EIA). Ústecký kraj teď odložil důležité rozhodnutí o vymezení koridoru pro technologické zařízení pro přepravu vytěžených hornin mezi areálem dolu Cínovec a překladištěm Dukla.

Těžba a zpracování lithia je strategickým projektem pro Českou republiku i celou Evropskou unii. V letošním roce ho Evropská komise zařadila mezi strategické projekty v rámci nařízení o kritických surovinách, což potvrzuje klíčový význam českého ložiska v celoevropském kontextu. Evropská unie si stanovila cíl, aby do roku 2030 získávala minimálně 10 % své roční spotřeby strategických kritických surovin z těžby na svém území. Český projekt na získávání lithia může tomuto cíli výrazně napomoci. Odborníci očekávají výrazný nárůst poptávky po lithiu především v souvislosti s bateriemi do elektromobilů a pro úložiště energie z obnovitelných zdrojů. 

Finální studii proveditelnosti také potvrdila, že zpracovatelský závod může být přesunut z původně zvažované průmyslové zóny Dukla do areálu bývalé uhelné elektrárny Prunéřov. Nová lokalita vzešla jako kompromis z jednání s místními samosprávami a krajem. Samotná technologie zpracování lithia byla při přípravě finální studie proveditelnosti ověřena sadou laboratorních a poloprovozních zkoušek, a to v několika etapách s opakovatelnými výsledky. Proces se skládá ze dvou hlavních částí. První představuje úpravárenskou část na třídění a úpravu rudy. Tato část se označuje jako FECAB. Druhou částí je chemický závod LCP, kde dochází k zušlechťování za účelem výroby finálního produktu uhličitanu lithného v bateriové kvalitě.

Budoucí podzemní důl má vzniknout na Cínovci, zpracovatelský závod na lithnou rudu má vyrůst v Prunéřově na místě bývalé uhelné elektrárny. Vytěžený materiál se bude do Prunéřova přepravovat vlakem, na který se naloží v průmyslové zóně Dukla u Újezdečku, kam ho z Cínovce dopraví moderní dopravník. DFS potvrdila, že těžba bude probíhat pod zemí v hloubce a vstup do dolu budou zajišťovat dvě úpadnice, tedy tunely, které povedou přímo do ložiska těžby z portálu v lokalitě Sedmihůrky. V podzemí u ústí úpadnic vznikne stanice, kde bude probíhat primární a sekundární drcení. 

Plánovanou těžbu má na starosti společnost Geomet, v níž většinu vlastní Severočeské doly, člen skupiny ČEZ, zbylých 49 procent má australský holding EMH. Rudu s obsahem lithia chce získávat hlubinným způsobem. Vytěžený materiál se bude do Prunéřova přepravovat vlakem. Nakládat se bude v průmyslové zóně Dukla na Teplicku, kam ho dopraví z Cínovce dopravník.

Těžba a závod na zpracování přinesou napřímo zhruba 2000 pracovních míst, další 2000 míst vznikne v navazujícím dodavatelském řetězci. V Ústeckém kraji je největší nezaměstnanost v zemi, přičemž podle ČEZ budou budoucí pracovníci nadstandardně ohodnoceni, což by mělo mít pozitivní přínos na ekonomiku celého regionu. 

Masivní výpadek elektřiny 4. července 2025 v části Prahy a čtyř krajů vznikl unikátním souběhem pádu fázového vodiče na vedení V411 a náhlého snížení výkonu elektráren v severozápadních Čechách. Přestože žádná z událostí sama o sobě bezpečnost soustavy neohrožovala, jejich kombinace vytvořila bezprecedentní dispečerskou situaci, která odhalila potřebu posílení odolnosti sítě a zrychlené implementace preventivních opatření. Unikátní souběh těchto událostí v krátkém časovém úseku jedné hodiny odpovídá pravděpodobnosti přibližně 1:3 milionům. 

Vyplývá to ze zprávy shrnující vyšetřování této mimořádné události, kterou zpracovala a zveřejnila společnost ČEPS. Před výpadkem vedení V411 nebylo podle zprávy ČEPS přetíženo žádné zařízení přenosové soustavy a bylo plněno kritérium N-1, které stanoví, že po výpadku jakéhokoli prvku přenosové soustavy nedojde k přetížení jiného zařízení. Toto ve své zprávě Factual Report potvrdila také Evropská asociace provozovatelů přenosových soustav ENTSO-E.

Výsledky vyšetřování velkého výpadku, které provozovatel přenosové soustavy zveřejnil ve zprávě „Rozbor závažné provozní a poruchové události (PaPU) v ČR: Výpadek vedení V411 a následné bezproudí v části soustavy“, definují jako hlavní příčinu této události technické poruchy v těsné časové souslednosti, které spolu rozhodujícím způsobem nesouvisely. Konkrétně se jednalo o pád fázového vodiče na vedení V411 a snížení činného výkonu a výpadek zdrojů o celkovém výkonu cca 470 MW v oblasti severozápadních Čech. Mezi nepříznivé okolnosti, které průběh mimořádné události ovlivnily, patří také na letní poměry vysoké zatížení a skutečnost, že k poruchám došlo v době nejvyšší spotřeby daného dne.

Z pohledu výpadku vedení V411 byla mechanická porucha na jednom z vodičů, konkrétně se jednalo o fyzické přerušení v tahové spojce lana. Za posledních 20 let eviduje ČEPS jen čtyři případy tohoto typu poruchy. Testy provedené v defektoskopické laboratoři ukázaly, že příčinou přerušení lana byla chybně provedená montáž tahové spojky. Šlo o skrytou vadu, kde k degradaci zařízení docházelo postupně. Montáž byla zrealizována dodavatelskou firmou ve dnech 1.–3. prosince 2024. Jednalo se o zahraniční firmu. Po obdržení výsledků šetření ČEPS zahájila s dodavatelem příslušné právní kroky pro uhrazení nákladů.

Žádná z jednotlivých událostí, které vedly k výpadku 4. července, by sama o sobě nebyla schopna ohrozit bezpečnost přenosové soustavy. Problém nastal až při jejich souběhu, jehož pravděpodobnost v rámci jedné hodiny byla na základě historických dat o poruchovosti zařízení odhadnuta na jednu ku třem milionům. Přestože náhoda sehrála rozhodující roli, k situaci přispěly i nepříznivé ekonomické podmínky na trhu s elektřinou. Poruchy nastaly během denního maxima spotřeby a při nízké výrobě regulovatelných zdrojů, což zhoršilo celkovou odolnost soustavy. 

Po výpadku vedení V411 v 11:51:08 a těsně po něm následujícím snížení činného výkonu a výpadku výroby zdrojů o celkovém výkonu cca 470 MW v oblasti měli dispečeři pouze necelých sedm minut na přípravu řešení bezprecedentní síťové situace a po získání všech relevantních informací již jen několik desítek vteřin na samotnou reakci. Série událostí vedla k přetížení linky V208 a dispečeři se rozhodli pro její odpojení. Po odpojení vedení V208 nastaly výpadky dalších prvků soustavy a vznik energetického ostrova (odpojení části soustavy od zbytku sítě), který již nebyl schopen provozu.

V okamžiku výpadku se dispečerům aktivovalo stovky systémových alarmů a toky na vedeních i výsledky výpočtů se měnily z minuty na minutu. U přetížené linky V208 existovalo reálné riziko přehřátí, prověšení nebo dokonce prasknutí vodiče, který vede mimo jiné přes jihovýchodní část Prahy. V zájmu ochrany životů, majetku a energetické infrastruktury bylo nezbytné toto vedení odpojit. Zásahy prováděl tým dispečerů, kteří pracují na dispečinku ČEPS deset a více let. Na rozdíl od kompletního blackoutu ve Španělsku a Portugalsku se v českém případě podařilo udržet téměř tři čtvrtiny soustavy v provozu, a bylo tedy možné obnovit dodávky podáním napětí z oblastí, které nebyly výpadkem postiženy. 

Řízení elektrizační soustavy má podobně jako řízení letového provozu jeden z nejefektivnějších systémů hodnocení a následné optimalizace vlastní činnosti. Proto je každý incident zdrojem poučení nejen pro dotčeného národního provozovatele, ale i pro další provozovatele evropských propojených soustav. Na základě události ze 4. července přijala ČEPS řadu opatření zaměřených na posílení odolnosti přenosové soustavy nad rámec požadovaných bezpečnostních standardů. Jedná se například o zpřísnění standardů spolehlivosti v oblasti plánování a přípravy provozu, revizi nastavení ochran u intermitentních zdrojů nebo zavedení mimořádné diagnostiky po každé opravě spoje vedení nad rámec běžných termovizních kontrol.

Na implementaci některých opatření začal tuzemský provozovatel přenosové soustavy již pracovat po události ze 4. července. Část z nich bude realizována do konce roku 2025, většina však bude zavedena postupně v roce 2026, protože se jedná o složitější úpravy IT systémů či vývoj nových informačních a predikčních softwarů. Několik zbývajících opatření bude realizováno v rozmezí let 2027–2029.

Zpráva „Rozbor závažné provozní a poruchové události (PaPU) v ČR: Výpadek vedení V411 a následné bezproudí v části soustavy“ je ke stažení na webu ČEPS ZDE.

Mohlo by vás zajímat:

Evropská komise spouští veřejnou konzultaci k revizi nařízení o správě Energetické unie

 

Petr Macinka, pověřený vedením Ministerstva životního prostředí, oznámil, že v připravované systemizaci úřadu pro rok 2026 nepočítá se samostatnou sekcí ochrany klimatu, která má k 1. lednu nadcházejícího roku skončit. Tato změna, kterou Macinka zveřejnil prostřednictvím sociální sítě a která má být součástí nového uspořádání služebních a pracovních míst na MŽP, má být projednána vládou a schválena do konce roku. 

Vrchní ředitel sekce ochrany klimatu Petr Holub na tento krok reagoval rezignací na svou funkci. Vedení resortu, který Macinka aktuálně řídí vedle postu ministra zahraničí, tak směřuje k novému rozdělení pravomocí a agend v rámci úřadu. Navrhované změny se dotýkají širšího uspořádání resortu, včetně počtu služebních a pracovních míst jednotlivých sekcí, a budou předmětem jednání vlády. Podle veřejně dostupných informací se tento krok stal součástí širší reorganizace státní správy, která zahrnuje i personální změny na jiných úřadech. 

Současně s reformou struktury ministerstva Macinka jmenoval nového politického náměstka Jaromíra Wasserbauera, který převezme část kompetencí v oblasti životního prostředí. Jaromír Wasserbauer se narodil na Vysočině. Vysokoškolské vzdělání získal na Fakultě chemické VUT v Brně, kde více než deset let vede Laboratoř kovů a koroze. Podílel se mimo jiné na grantovém projektu financováného Technologickou agentoruou ČR zaměřeném na zpracování vysloužilých fotovoltaických panelů s důrazem na využití vzácných kovů a křemíku.

 

Evropský parlament včera s konečnou platností schválil novelu evropského nařízení o odlesňování EUDR. Pro vydavatele je podstatné, že je osvobozuje od hrozby velké administrativní zátěže, kterou by na ně nařízení uvalilo. Novela totiž mimo zjednodušení povinností vyplývajících z nařízení a odkladu jeho účinnosti o další rok vyřazuje z jeho dosahu noviny, časopisy a další tiskové výrobky. 

Vyřazení tiskové produkce je podle Unie vydavatelů ČR projevem uznání argumentů o tom, že tisk je z komplexního pohledu značně ekologický. Zároveň jde o potvrzení role odborného tisku jako nástroje především vzdělávacího a informačního, jehož smyslem není administrativní zátěž, ale kultivace odborné debaty a přenos kvalifikovaných informací směřujících k minimalizaci dopadů na životní prostředí.

Technologická agentura České republiky (TA ČR) ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí vyhlásila dne 17. prosince 2025 třetí veřejnou soutěž v rámci Programu na podporu aplikovaného výzkumu a inovací v oblasti životního prostředí, ochrany klimatu a udržitelného rozvoje – Prostředí pro život 2. Soutěž je součástí Podprogramu 3 – Environmentální a klimatické výzvy v dlouhodobé perspektivě (PP3) a reaguje na potřebu zdrojově i časově náročnějších výzkumných řešení, která sledují dlouhodobé změny a trendy v environmentální oblasti. 

Program Prostředí pro život 2 je zaměřen na podporu aplikovaného výzkumu prováděného v klíčových tematických oblastech, kde vznikají největší globální tlaky na životní prostředí. Mezi tyto oblasti patří přírodní zdroje, globální změny, oběhové hospodářství, udržitelný rozvoj krajiny a lidských sídel, environmentálně příznivé technologie a podpora rozvoje environmentálně příznivé společnosti. 

Vyhlášená 3. veřejná soutěž v PP3 je orientována na projekty, které jsou časově a znalostně náročné, vyžadují dlouhodobé sledování společenských, klimatických, environmentálních, přírodních a dalších změn a trendů, a jejich výsledky mají přispět k formování politik a strategií v oblasti životního prostředí a ochrany klimatu. Každý návrh projektu musí řešit jedno z výzkumných témat, která byla stanovena Ministerstvem životního prostředí. 

Tato témata zahrnují: změnu klimatu a její dopady v ČR; vodu v přírodě a ve společnosti; biodiverzitu a krajinu; ochranu a obnovu ekosystémových funkcí půdy; horninové prostředí a udržitelné využití nerostného bohatství; kvalitu ovzduší; materiálové toky, oběhové hospodářství a odpady; průmyslovou ekologii včetně odolnosti vůči haváriím a katastrofám; výzkum dopadů politik životního prostředí v ČR; a výzkum možností dekarbonizace ekonomiky a rozvoje čistého průmyslu v ČR. 

Soutěžní lhůta pro podání návrhů projektů je stanovena od 18. prosince 2025 od 9:00 hodin do 4. března 2026 do 23:59:59 hodin. Návrh projektu se podává prostřednictvím informačního systému SISTA, přičemž finální dokumenty k prokázání způsobilosti uchazeče je třeba zaslat do datové schránky ve stejném termínu.

Podmínkou účasti v soutěži je mimo jiné zveřejnění účetní závěrky za tři předchozí roky u subjektů, které takovou povinnost mají, nezapadání do definice podniku v obtížích a zapsání v evidenci skutečných majitelů do konce soutěžní lhůty. Detailní informace o zadávací dokumentaci, hodnoticích kritériích a dalších podmínkách jsou dostupné v přiložených dokumentech zveřejněných k soutěži.

Pro zájemce o podání projektu TA ČR plánuje uskutečnit informační webinář, jehož termín bude zveřejněn s dostatečným předstihem na webových stránkách Agentury. Zároveň je k dispozici Helpdesk a regionální poradenství pro konzultace projektových záměrů. 

Vyhlášení soutěže proběhlo v souladu se zákonem o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a s relevantními evropskými nařízeními o státní podpoře. 

Prosincové zasedání odborných výborů Evropské chemické agentury (European Chemicals Agency, ECHA) se soustředilo na několik klíčových procesů v rámci evropské chemické regulace. Pozornost byla věnována zejména pokračujícímu posuzování návrhu na omezení per- a polyfluoroalkylovaných látek (PFAS), harmonizované klasifikaci chemických látek, stanovení limitů expozice v pracovním prostředí a žádostem o povolení používání některých chemických látek. 

Zasedání se účastnily dva hlavní odborné orgány ECHA, Výbor pro posuzování rizik (Risk Assessment Committee, RAC) a Výbor pro socioekonomickou analýzu (Socio-Economic Analysis Committee, SEAC). Výbor RAC je odpovědný za vědecké hodnocení nebezpečných vlastností chemických látek a souvisejících rizik pro zdraví lidí a životní prostředí, zatímco výbor SEAC posuzuje socioekonomické dopady navrhovaných opatření, včetně jejich důsledků pro průmyslové subjekty a společnost jako celek.

Hlavním tématem prosincového zasedání bylo pokračující posuzování návrhu na omezení PFAS. Oba výbory projednávaly návrh z hlediska výroby, používání i dalších souvisejících aspektů. Diskuse se soustředily také na horizontální otázky, které se týkají celé regulace, včetně koncentrací, nad kterými by mohla být látka omezena, plánů řízení PFAS, recyklace, náhradních dílů a proveditelnosti, včetně monitorování a vymáhání. Výbor RAC bude v hodnocení pokračovat s cílem přijmout své konečné stanovisko v březnu 2026. Výbor SEAC paralelně připravuje návrh stanoviska k socioekonomickým dopadům, který má po dokončení projít 60denní veřejnou konzultací, jež umožní zapojení průmyslu, odborné veřejnosti, nevládních organizací a dalších zainteresovaných stran.

Vedle PFAS se výbor RAC zabýval harmonizovanou klasifikací a označováním chemických látek. Prosincové zasedání přineslo sedm přijatých stanovisek, včetně klasifikace látky 4,4′-methylen-bis(dibutyldithiokarbamát) jako velmi perzistentní a velmi bioakumulativní (very Persistent and very Bioaccumulative, vPvB). Jedná se o první stanovisko výboru RAC k nové třídě nebezpečnosti zavedené po revizi nařízení CLP v roce 2023. Tato klasifikace se vztahuje výhradně na konkrétní látku a nepředstavuje obecné hodnocení celé skupiny chemických látek.

Další významnou částí prosincového zasedání bylo stanovení limitů expozice v pracovním prostředí (Occupational Exposure Limits, OEL). Výbor RAC přijal stanovisko k vědeckému hodnocení limitní hodnoty pro anthraquinone. Výbor vypracoval vztah mezi expozicí a rizikem (Exposure-Risk Relationship, ERR), který vyjadřuje zvýšené riziko vzniku rakoviny, a doporučil osmihodinový vážený průměr expozice (8h Time-Weighted Average, TWA) pro účely ochrany proti opakovaným negativním účinkům, zejména poškození ledvin.

Výbory RAC a SEAC se rovněž dohodly na deseti návrzích stanovisek k žádostem o povolení (authorisation) pro použití chromového oxidu (chromium trioxide). Tato stanoviska se týkala vybraných aplikací a postupů podle nařízení REACH.

Veřejná konzultace k návrhu stanoviska SEAC k omezení PFAS a k ostatním projednávaným otázkám je standardní součástí rozhodovacího procesu Evropské chemické agentury. Umožňuje shromáždit další připomínky a informace od zainteresovaných stran, což slouží jako podklad pro další fáze projednávání na úrovni Evropské unie.

Evropský parlament dnes schválil dohodu s členskými státy o odložení hojně diskutovaného nařízení o odlesňování o další rok. Cílem je umožnit zemědělcům, lesníkům, obchodníkům i dalším hospodářským subjektům, aby se mohli na předpis řádně připravit. Normu kritizovala mimo jiné Česká republika, která rovněž tlačila na další odklad.

Pro hlasovalo 405 europoslanců, 242 jich bylo proti a osm členů europarlamentu se zdrželo. Aby změny vstoupily v platnost, musí být text formálně schválen ještě Radou EU, která zastupuje členské státy, a zveřejněn v Úředním věstníku EU do konce letošního roku.

Velké hospodářské subjekty a obchodníci budou nyní muset nařízení uplatňovat od 30. prosince 2026 a malé hospodářské subjekty, soukromé osoby a mikropodniky či malé podniky od 30. června 2027. "Tato dodatečná lhůta má zaručit hladký přechod a poskytnout čas na vylepšení IT systému, který hospodářské subjekty, obchodníci a jejich zástupci používají k podávání elektronických prohlášení o náležité péči," uvedl europarlament.

Nařízení se vztahuje na dobytek, kakao, kávu, palmový olej, sóju, dřevo nebo kaučuk. Prodejci mají mít povinnost před uvedením výrobků na unijní trh ověřit, že tyto produkty nejsou spojeny s odlesňováním kdekoliv na světě, a vydat v této souvislosti prohlášení.

Původně mělo nařízení platit už od konce roku 2024. Evropská komise následně navrhla platnost nařízení posunout o rok. Stalo se tak po kritice ze strany firem, některých členských států včetně Česka i části obchodních partnerů sedmadvacítky. Nová pravidla pak měla platit od 30. prosince letošního roku. Systém se ale nejevil jako plně funkční a komisařka pro životní prostředí Jessika Roswallová původně v září oznámila opětovný roční odklad pravidel. Jako důvod uvedla právě obavy kolem funkčnosti systému, který normu doprovází.

Následně ale začala intenzivní jednání mezi kabinety Roswallové a místopředsedkyně EK Teresy Riberaové, která se údajně zdráhala spis o odlesňování znovu otevřít. Nakonec komise dosáhla shody na tom, že nařízení vstoupí v platnost letos 30. prosince, jak bylo původně plánováno, nicméně jeho pravidla budou zaváděna různou rychlostí. Pro větší společnosti to mělo například znamenat, že se jich budou kontroly a vymáhání norem týkat až od 30. června 2026. U malých firem a u tzv. mikropodniků mělo jít o roční odklad, tedy norma se měla začít uplatňovat až od 30. prosince 2026.

Mnohé státy s tím ale nesouhlasily a s novým návrhem na úplné odložení o další rok přišlo v listopadu Německo. V následném jednání se členské státy na odkladu shodly. Stejný krok podpořil 26. listopadu i Evropský parlament. A spoluzákonodárci následně dosáhli kompromisní dohody.

Zdroj: ČTK

Nové pokyny Evropské komise k nařízení o portálu průmyslových emisí přinášejí detailní a praktický výklad klíčových pojmů, na nichž bude stát budoucí systém ohlašování environmentálních dat v Evropské unii. Text, který vznikl ve spolupráci s Evropskou agenturou pro životní prostředí a členskými státy, reaguje na zásadní posun od ohlašování na úrovni provozovny k ohlašování na úrovni jednotlivých zařízení a snaží se předejít rozdílným výkladům, jež by mohly narušit srovnatelnost a kvalitu dat.

Zveřejněné pokyny Komise navazují přímo na nařízení (EU) 2024/1244 o portálu průmyslových emisí, které od roku 2028 nahradí dosavadní evropský registr úniků a přenosů znečišťujících látek E-PRTR. Zatímco starší systém pracoval primárně s úrovní provozovny, nové nařízení klade důraz na detailnější pohled a vyžaduje ohlašování tematických údajů, zejména emisí a přenosů znečištění, na úrovni zařízení. Tento posun má zajistit lepší návaznost na směrnici o průmyslových emisích a emisích z chovů hospodářských zvířat, která je postavena právě na povolování a regulaci jednotlivých zařízení, a zároveň umožnit přesnější hodnocení environmentálních dopadů průmyslových činností v celé Unii. Pokyny mají v tomto kontextu klíčovou roli, protože vysvětlují, jak mají být základní pojmy vykládány a uplatňovány v praxi tak, aby byl nový systém funkční, srozumitelný a jednotný napříč členskými státy.

Jedním ze základních východisek dokumentu je převzetí a rozpracování hierarchické struktury vycházející z rámce INSPIRE pro prostorová data. Průmyslové činnosti jsou zde nahlíženy v několika na sebe navazujících vrstvách, které umožňují propojit zeměpisné informace s technickými a environmentálními údaji. Nejvyšší úrovní je místo zařízení, pod nímž se nachází jedna či více provozoven, ty se dále člení na jednotlivá zařízení a v případě potřeby ještě na části zařízení. Smyslem této hierarchie není jen administrativní třídění, ale především možnost sledovat vazby mezi jednotlivými jednotkami, jejich provozní a technické souvislosti a kumulativní dopady na životní prostředí. Pokyny opakovaně zdůrazňují, že ačkoli se nové ohlašování soustředí na zařízení, zachování vazby na úroveň provozovny i místa zařízení je nezbytné pro kontinuitu historických dat, vyhledávání informací v portálu a prostorové analýzy na evropské úrovni.

Definice místa zařízení je v pokynech pojata jako ryze zeměpisný koncept. Místem se rozumí konkrétní lokalita, kde se nachází jedna nebo více provozoven a zařízení, přičemž rozhodující není vlastnictví pozemků ani administrativní hranice, ale fyzická blízkost a existence provozních, hospodářských nebo technických souvislostí. Dokument výslovně upozorňuje, že silnice, železnice, řeky ani ploty samy o sobě nepředstavují spolehlivé kritérium pro oddělení dvou míst zařízení. Stejně tak skutečnost, že se na jednom souvislém území určeném územním plánem pro průmysl nachází více areálů, automaticky neznamená existenci jediného místa zařízení. Rozhodující je vždy to, zda mezi jednotlivými činnostmi existuje funkční vazba, například společný technologický proces, sdílená infrastruktura nebo návaznost výrobních kroků. Typickým příkladem uvedeným v pokynech je chemický závod a s ním propojené skladovací nádrže, které mohou být součástí téhož místa zařízení, pokud jsou technicky napojeny a společně se podílejí na environmentálním dopadu provozu.

Provozovna je v této hierarchii definována především prostřednictvím provozovatele. Jde o soubor jednoho nebo více zařízení či jejich částí, které se nacházejí na stejném místě a jsou provozovány stejnou fyzickou nebo právnickou osobou. Pokyny kladou důraz na to, že pojem provozovny musí být zachován i v novém systému ohlašování, a to z několika důvodů. Jednak je vyžadován mezinárodními závazky vyplývajícími z protokolu PRTR, jednak umožňuje vyhledávání údajů v evropském portálu podle provozovatele a v neposlední řadě zajišťuje návaznost na historické časové řady z E-PRTR. Z praktického hlediska je důležité, že každá provozovna musí být ohlašována samostatně, včetně identifikace provozovatele, názvu, funkce a zeměpisných souřadnic, bez ohledu na to, zda na místě existuje jedna provozovna s jedním zařízením, jedna provozovna s více zařízeními nebo více provozoven s různými provozovateli.

Zvláštní pozornost je věnována situacím, kdy jedno zařízení podléhající směrnici o průmyslových emisích má více provozovatelů a je kryto takzvaným rámcovým povolením. Pokyny v těchto případech zavádějí koncept virtuálního rozdělení, kdy je pro účely ohlašování podle nařízení o portálu průmyslových emisí jedno povolené zařízení rozděleno na více provozoven podle odpovědnosti jednotlivých provozovatelů. Toto rozdělení nemá žádné právní dopady na samotné povolení ani na regulaci provozu, slouží výhradně k tomu, aby bylo možné správně přiřadit emise a další údaje konkrétním provozovatelům a zachovat logiku definice provozovny založené na osobě provozovatele.

Zařízení představuje klíčovou ohlašovací jednotku nového systému. Pokyny vycházejí z toho, že definice zařízení v nařízení o portálu průmyslových emisí je v zásadě totožná s definicí ve směrnici o průmyslových emisích a zahrnuje stacionární technickou jednotku nebo soubor technicky propojených jednotek, v nichž se provádějí činnosti uvedené v příloze I nařízení. Rozhodující je technická souvislost mezi jednotlivými jednotkami, tedy to, zda jsou navrženy a provozovány jako jeden celek a zda jejich provoz společně přispívá k emisím a dalším environmentálním dopadům. Pokyny zdůrazňují, že silná technická vazba obvykle vede k vymezení jednoho zařízení, zatímco slabá vazba může znamenat existenci více samostatných zařízení v rámci jedné provozovny. Tento přístup je zásadní zejména u komplexních průmyslových areálů, kde se vedle hlavních výrobních jednotek nacházejí i podpůrné technologie, energetická zařízení nebo čistírny odpadních vod.

Dokument se podrobně zabývá také pojmem stacionární technické jednotky, který není v právních předpisech výslovně definován, ale je klíčový pro správné určení zařízení. Stacionární jednotkou se rozumí technická jednotka trvale umístěná na konkrétním místě, která není určena k běžnému přemisťování. Pokyny přitom připouštějí, že některá zařízení označovaná jako mobilní mohou být za určitých okolností považována za stacionární, pokud na jednom místě fungují po delší dobu a jejich environmentální dopady jsou srovnatelné s klasickými stacionárními zdroji. Konečné posouzení v těchto případech náleží příslušným orgánům, které musí zohlednit délku provozu, povahu činnosti i potenciální dopady na životní prostředí.

Nejnižší úrovní hierarchie je část zařízení, která umožňuje ještě detailnější pohled na vybrané technické prvky, například velká spalovací zařízení, zařízení na spalování nebo spoluspalování odpadu či střední spalovací zařízení. Ačkoli pojem část zařízení není výslovně definován ani ve směrnici o průmyslových emisích, ani v nařízení o portálu průmyslových emisí, pokyny jej používají pro účely ohlašování specifických údajů, zejména tam, kde právní předpisy stanovují zvláštní požadavky na sledování kapacit nebo emisí konkrétních technických jednotek. Tento přístup umožňuje zachytit rozdíly v provozu jednotlivých částí zařízení a lépe porozumět jejich podílu na celkovém environmentálním zatížení.

Významnou přidanou hodnotou pokynů jsou rozsáhlé příklady z praxe, které se zaměřují na konkrétní odvětví, jako je energetika, odpadové hospodářství, rafinérie a petrochemický průmysl, farmaceutická výroba nebo intenzivní chov hospodářských zvířat. Tyto příklady ukazují, jak aplikovat obecné definice na složité průmyslové celky, kde se prolínají různé činnosti, provozovatelé a technické vazby. Přestože dokument výslovně uvádí, že příklady nejsou vyčerpávající a nemohou pokrýt všechny možné situace, poskytují cenné vodítko pro národní orgány i provozovatele a přispívají ke sjednocení praxe napříč členskými státy.

Dokument ke stažení:

OJ_C_202506534_CS_TXT.pdf

Evropská komise představila balíček opatření, který má automobilkám pomoci zvládnout přechod na čistou mobilitu bez zbytečných ztrát a administrativních překážek. Vedle jasného směřování k dekarbonizaci přináší větší volnost v plnění emisních cílů, podporu evropské výroby a výrazné zjednodušení pravidel.

Evropský automobilový průmysl stál po desetiletí v jádru hospodářské síly Unie. Dnes v něm přímo i nepřímo pracují miliony lidí a automobilky patří k hlavním motorům technologického vývoje. Zároveň ale sektor čelí zásadní proměně vyvolané klimatickými závazky, rychlým nástupem nových technologií a rostoucí konkurencí z Asie i Severní Ameriky. Právě na tuto situaci reaguje nový balíček Evropské komise, který má průmyslu pomoci projít transformací směrem ke klimatické neutralitě do roku 2050, aniž by přišel o konkurenceschopnost a investiční jistotu.

Komise tím dává najevo, že dlouhodobé klimatické cíle zůstávají beze změny, zároveň však připouští, že příliš striktní regulace může v krátkodobém horizontu zpomalit investice i inovace. Nový přístup proto kombinuje ambici s pragmatismem a nabízí výrobcům větší flexibilitu v tom, jak se k emisním cílům dostanou. Výsledkem má být stabilnější prostředí pro plánování, méně administrativních bariér a silnější podpora výroby vozidel a komponentů přímo v Evropské unii.

Předsedkyně Komise Ursula von der Leyenová při představení balíčku připomněla, že návrhy vycházejí z několikaměsíčních dialogů s automobilkami, odbory, regiony i občanskou společností, které probíhaly od ledna 2025. Podle ní Evropa zůstává lídrem přechodu k čisté mobilitě, ale musí zároveň reagovat na rychlé technologické změny a měnící se geopolitickou situaci.

Jedním z hlavních bodů balíčku je úprava emisních pravidel pro osobní automobily, dodávky i těžká vozidla. Komise zachovává cíl postupné elektrifikace, ale rozšiřuje spektrum technologií, které mohou k jeho splnění přispět. Od roku 2035 mají výrobci snížit přímé provozní emise o 90 procent (z výfuku), přičemž zbývajících 10 procent bude možné vyrovnat například využitím nízkouhlíkové oceli vyrobené v EU nebo zapojením e-paliv a biopaliv. To otevírá prostor i pro další využívání plug-in hybridů, vozidel s prodlužovačem dojezdu či moderních spalovacích motorů v kombinaci s nízkoemisními řešeními, vedle plně elektrických a vodíkových vozidel.

V období kolem roku 2030 přichází Komise s dalšími úpravami. Pro roky 2030 až 2032 se zavádí možnost přenášet plnění emisních cílů mezi jednotlivými roky, což má výrobcům usnadnit plánování výroby. U dodávek, kde je přechod na elektrický pohon strukturálně složitější, se cíl snížení emisí CO₂ do roku 2030 snižuje z původních 50 na 40 procent. Zvláštní podporu mají získat také malá a cenově dostupná elektrická vozidla vyráběná v EU, a to prostřednictvím takzvaných superkreditů až do roku 2035.

Významnou roli hrají rovněž firemní vozové parky. Velké společnosti budou na úrovni členských států motivovány, a částečně i povinny, rychleji přecházet na vozidla s nulovými a nízkými emisemi. Právě tato auta totiž najíždějí nejvyšší počet kilometrů a po několika letech se dostávají na trh ojetin, čímž zvyšují dostupnost čistější mobility pro širší veřejnost. Vozidla s nízkými emisemi a vozidla vyrobená v EU se navíc mají stát podmínkou pro využívání veřejné finanční podpory.

Samostatnou kapitolu tvoří bateriový průmysl. Komise počítá s tím, že bez silného evropského zázemí v této oblasti nebude možné elektromobilitu dlouhodobě udržet. Nástroj Battery Booster proto nabídne podporu ve výši 1,8 miliardy eur, z čehož 1,5 miliardy eur má být poskytnuto výrobcům bateriových článků formou bezúročných půjček. Cílem je posílit celý hodnotový řetězec v Evropě, snížit závislost na dovozu a zvýšit odolnost vůči dominantním globálním hráčům.

Důležitou součástí balíčku je i snížení byrokratické zátěže. Souhrnný návrh pro automobilový průmysl má zjednodušit pravidla, omezit počet prováděcích předpisů a zefektivnit testování nových vozidel. Komise odhaduje, že samotný automobilový sektor díky těmto krokům ušetří zhruba 706 milionů eur ročně. Celkově mají dosavadní zjednodušující opatření přinést podnikům úspory až 14,3 miliardy eur ročně, které mohou být využity na investice do inovací a dekarbonizace.

Celý balíček navazuje na strategický dialog o budoucnosti automobilového průmyslu, který byl zahájen na začátku roku 2025 a dosud zahrnoval tři kola jednání. Výsledkem je snaha najít rovnováhu mezi ochranou klimatu a zachováním silného evropského automobilového průmyslu v době, kdy se celý sektor mění rychleji než kdykoli dříve.

Evropský Parlament v úterý podpořil předběžnou dohodu s vládami členských států, která aktualizuje pravidla pro náležitou péči a podávání zpráv o udržitelnosti. Nová opatření se dotknou menšího počtu podniků a zmírní některé administrativní povinnosti, přičemž cílem je posílit konkurenceschopnost EU.

Podle schválených pravidel budou zprávy o sociální a environmentální udržitelnosti povinné pouze pro evropské společnosti, které zaměstnávají více než 1 000 lidí a jejichž čistý roční obrat přesahuje 450 milionů eur. Stejná pravidla budou platit i pro zahraniční podniky s aktivitami v EU, pokud jejich obrat v unijním prostoru překročí 450 milionů eur, a rovněž pro jejich pobočky a dceřiné společnosti s obratem nad 200 milionů eur.

Požadavky na obsah těchto zpráv budou výrazně jednodušší a zvláštní odvětvové zprávy budou dobrovolné. Zákonodárci zároveň zajistili, že společnosti nemohou přenášet svou povinnost na menší obchodní partnery. Podniky s méně než 1000 zaměstnanci tak nebudou muset poskytovat žádné informace nad rámec dobrovolných standardů. Aby byla administrativní zátěž co nejmenší, zřídí Evropská komise digitální portál se vzorovými formuláři a doporučeními pro unijní i národní požadavky.

Nově se zjednodušuje i povinnost vynakládat náležitou péči při minimalizaci negativního dopadu podnikání na lidi a planetu. Ta se bude vztahovat pouze na velké evropské korporace s více než 5000 zaměstnanci a čistým ročním obratem nad 1,5 miliardy eur. Stejně tak budou povinnosti platit pro mimoevropské společnosti s aktivitami v EU. Tyto firmy budou muset provádět analýzy a vyhodnocovat rizika v rámci svého dodavatelského řetězce, přičemž od menších partnerů s méně než 5 000 zaměstnanci budou moci požadovat informace jen nezbytné pro hloubkovou analýzu.

Zrušena byla také povinnost vypracovat plán transformace, který by zaručoval kompatibilitu obchodního modelu společnosti s přechodem na udržitelné hospodářství. Odpovědnost za nedodržení povinností bude řešena na národní úrovni a sankce mohou dosáhnout až 3 % čistého celosvětového obratu společnosti.

Směrnice o náležité péči se začne uplatňovat od 26. července 2029, přičemž její platnost musí formálně potvrdit také Rada. Po vyhlášení v Úředním věstníku EU vstoupí v platnost dvacet dní poté.

Nově jmenovaná vláda zahájila svůj mandát zásadními kroky, které naznačují výrazný posun v energetické a klimatické politice České republiky se silným důrazem na snížení nákladů domácností a firem, ale zároveň s rezolutním odmítnutím některých unijních iniciativ.

Hned na svém prvním řádném zasedání kabinet schválil převzetí veškerých plateb za podporované zdroje energie (POZE) státem místo jejich částečného hrazení odběrateli, čímž státní rozpočet převezme náklady zhruba 41 miliard korun a uleví regulované složce cen elektřiny. Současně vláda oznámila, že odmítá zapojení do systému emisních povolenek ETS2, který má dopadat na emise z dopravy a vytápění, a vyjadřuje tak svůj zásadní nesouhlas s rozšiřováním trhu s emisními povolenkami v oblasti energetiky a dopravy.

Od začátku příštího roku převezme státní rozpočet kompletní financování podpory obnovitelných zdrojů, dosud rozdělované mezi stát a koncové odběratele. Výsledek rozhodnutí vlády znamená výraznou úlevu pro domácnosti, kde by regulovaná složka ceny elektřiny měla meziročně klesnout o více než patnáct procent, a ještě výraznější úspory by se měly projevit u firem spotřebovávajících větší objemy elektřiny.

Podpora obnovitelných zdrojů byla do systému zavedena již v roce 2006 a dosud představovala významnou položku v regulované ceně energie pro spotřebitele, přičemž celkově bylo vyplaceno více než půl bilionu korun. Hlavní motivací vlády je snížení cen energií pro koncové uživatele a zlepšení konkurenceschopnosti české ekonomiky. Legislativa počítá s tím, že Energetický regulační úřad (ERÚ) upraví cenové výměry tak, aby reflektovaly nové financování POZE a umožnily promítnutí nižších nákladů do cen odběratelům již od počátku příštího roku.

Nová vláda stojí na odmítavém postoji vůči unijním emisním povolenkám ETS2. Tyto povolenky mají podle unijních plánů rozšiřovat systém obchodování s emisemi (ETS) na emise z vytápění budov a silniční dopravy, což by mělo vést ke zvýšeným nákladům pro spotřebitele a podniky souvisejícím s cenou fosilních paliv a energií. Vláda po svém prvním řádném zasedání oficiálně odmítla zapojení do ETS2 a zahrnula tento krok mezi své priority.

Odpadová společnost AVE míří k soudu. Podle detektivů připravila AVE CZ Čáslav, Benátky nad Jizerou, Mšeno a Hořovice o 940 milionů. Obžaloba stojí na tom, že firma dlouhé roky falšovala na tamních skládkách evidence přijatých odpadů. A to tak, aby z velké části nemusela obcím hradit zákonné poplatky. Obžaloba popisuje i podezření, že na jejích skládkách končily nebezpečné odpady v rozporu s předpisy. Více ZDE

Související:

„Naše nenažranost.“ Obžaloba cituje manažery AVE, jak obrali města o miliardu

Nejnovější data Evropské agentury pro chemické látky (ECHA) ukazují, že obchod s nebezpečnými chemickými látkami regulovanými nařízením PIC v roce 2024 meziročně poklesl. Celkové obchodované objemy činily přibližně 67,4 milionu tun, což je pokles o 4,5 % oproti roku 2023. Statistiky zároveň potvrzují, že výsledky jsou z velké části ovlivněny obchodem s látkami obsahujícími benzen, zatímco u ostatních vysoce rizikových chemikálií dochází k dlouhodobému útlumu.

Evropská agentura pro chemické látky zveřejnila souhrnná data o dovozu a vývozu chemických látek, na něž se vztahuje režim nařízení o předchozím souhlasu (PIC). Toto nařízení upravuje obchod s chemikáliemi, které jsou v Evropské unii zakázány nebo přísně omezeny z důvodu jejich dopadů na zdraví lidí a životní prostředí. Výsledky za rok 2024 ukazují pokles dovozu i vývozu většiny sledovaných látek oproti předchozímu období, především u látek, které neobsahují benzen.

Látky obsahující benzen v koncentraci alespoň 0,1 procenta dlouhodobě tvoří převážnou část obchodů sledovaných v režimu PIC. V roce 2024 představovaly 98 % celkového vývozu, tedy 65,1 milionu tun, a 99 % dovozu, tedy 65,7 milionu tun všech nebezpečných chemikálií zahrnutých do tohoto režimu. Tyto hodnoty souvisejí s průmyslovým využitím benzenu a jeho zařazením do přílohy nařízení PIC od roku 2022.

Pokud se pozornost zaměří na ostatní nebezpečné chemické látky, je vývoj odlišný. Dovoz těchto látek do EU se v roce 2024 meziročně snížil o 56 %, z přibližně 2,1 milionu tun v roce 2023 na 0,92 milionu tun v roce 2024. U vývozu byl zaznamenán mírný nárůst o 8 %, z 1,25 milionu tun v roce 2023 na 1,35 milionu tun v roce 2024. Tento rozdílný vývoj souvisí s omezením používání vysoce rizikových látek v rámci EU, změnami výrobních procesů a rozdílnými požadavky na trzích mimo Unii.

Současná čísla navazují na výrazný nárůst obchodovaných objemů v roce 2022, kdy bylo do režimu PIC zahrnuto širší spektrum látek obsahujících benzen. V důsledku toho vzrostl dovoz nebezpečných chemikálií do EU z méně než 1 milionu tun v roce 2021 na přibližně 19,7 milionu tun v roce 2022. Benzen se na tomto nárůstu podílel zhruba 96 %. V následujících letech se objemy stabilizovaly a u většiny ostatních sledovaných látek začaly klesat.

Pokračuje také pokles vývozu pesticidů, které spadají pod režim PIC. Mezi roky 2022 a 2023 se jejich vývoz snížil z přibližně 192 674 tun na 173 451 tun, tedy o více než 10 %. Tento trend odráží postupné omezování používání nejrizikovějších účinných látek a jejich nahrazování alternativami s nižšími dopady na zdraví a životní prostředí.

Údaje ECHA za rok 2024 ukazují, že obchod s nebezpečnými chemickými látkami v EU postupně klesá, zejména u látek podléhajících dlouhodobým regulačním omezením. Změny v objemech obchodů potvrzují, že regulační rámec má reálný vliv na strukturu trhu a na rozhodování výrobců a dovozců. Další vývoj ukáže, zda se tento trend promítne i do dlouhodobého snížení používání nejrizikovějších chemických látek v evropském hospodářství.

Další informace:

• Report on exports and imports in 2024 of chemicals listed in Annex I to the Prior Informed Consent (PIC) Regulation

• Annual reporting on PIC exports and imports

• PIC Annex I chemicals

• Understanding PIC

Evropská komise zveřejnila k připomínkování návrh rozhodnutí v přenesené pravomoci, kterým doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/40 o obalech a obalových odpadech. Tento návrh se zaměřuje na konkrétní, avšak z hlediska průmyslové praxe mimořádně významnou oblast, a to na paletové fólie a fixační pásky používané při přepravě zboží. 

Nařízení (EU) 2025/40 Evropského parlamentu a Rady ze dne 12. prosince 2024 o obalech a obalových odpadech, které nabylo účinnosti v lednu 2025, představuje zásadní reformu dosavadního přístupu Evropské unie k obalům a obalovým odpadům. Nahrazuje směrnici Evropského parlamentu a Rady 94/62/ES o obalech a odpadech z obalů a přímo závaznou formou stanoví cíle, povinnosti a technické požadavky, jejichž cílem je snížení množství obalového odpadu, omezení jednorázových obalů a systematické posilování opětovného použití a recyklace v souladu s principy oběhového hospodářství. Jedním z klíčových prvků tohoto nařízení jsou závazné cíle opětovného použití pro vybrané formáty obalů, které se začnou uplatňovat od 1. ledna 2030.

Článek 29 nařízení (EU) 2025/40 zavádí víceúrovňový systém cílů pro přepravní obaly a obaly používané při přepravě zboží, včetně distribuce v rámci elektronického obchodování. Ekonomičtí operátoři, kteří tyto obaly používají na území Unie, musí zajistit, aby nejméně čtyřicet procent přepravních obalů uvedených na trh v kalendářním roce bylo opakovaně použitelných v rámci funkčního systému opětovného použití. Ekonomickými operátory se rozumí všechny subjekty, které obaly uvádějí na trh nebo je používají při přepravě zboží – například výrobci, distributoři, e-shopové platformy nebo logistické společnosti. Tito operátoři mají povinnost zajistit, aby obaly, které používají, splňovaly požadavky na opětovné použití a recyklaci stanovené nařízením. Tento celkový cíl je flexibilní a umožňuje podnikům vyrovnávat obaly, které se opakovaně použít obtížně, těmi, u nichž je opakované použití technicky i ekonomicky proveditelné. 

Kromě celounijního cíle nařízení stanoví také přísnější povinnosti pro konkrétní logistické situace. Pokud se obaly používají při přepravě mezi provozy téhož podniku, mezi propojenými či partnerskými podniky, nebo při dodávkách jinému ekonomickému subjektu v rámci jednoho členského státu, článek 29 odst. 2 a 3 ukládá, aby tyto přepravní obaly byly vždy opakovaně použitelné. Jinými slovy, jde o stoprocentní cíl opětovného použití bez možnosti kompenzace jinými typy obalů.

Právě do této kategorie spadají paletové fólie a fixační pásky, které slouží ke stabilizaci a ochraně výrobků uložených na paletách během přepravy. Tyto obaly jsou z hlediska objemu a četnosti použití jedním z nejrozšířenějších typů přepravních obalů v evropské logistice. Podle údajů, z nichž Evropská komise ve svém návrhu vychází, by se povinnosti stanovené v článku 29 odstavec 2 a 3 mohly dotknout přibližně šesti set tisíc podniků napříč členskými státy. Odhadované celkové náklady na přizpůsobení se stoprocentnímu cíli opětovného použití v této oblasti dosahují přibližně 610 milionů eur.

Tyto náklady nejsou spojeny pouze s pořízením samotných vratných obalů. Zásadní část investic by směřovala do úprav nebo kompletní přestavby balicích a logistických linek, často v prostředí s vysokou mírou automatizace. Přechod na opakovaně použitelné paletové fólie a pásky by v mnoha případech vyžadoval nákup nových automatizovaných zařízení, zavedení pokročilých informačních systémů pro sledování oběhu obalů a rozsáhlé školení zaměstnanců. Komise ve svém odůvodnění zároveň upozorňuje, že technologie umožňující plně automatizované a standardizované využívání vratných paletových fólií a pásek nejsou v současnosti dostatečně rozvinuté, což zvyšuje riziko provozních komplikací a narušení dodavatelských řetězců.

Na základě těchto zjištění Komise navrhuje využít zmocnění obsažené v článku 29 odstavec 18 písm. a) nařízení (EU) 2025/40, které jí umožňuje stanovit dodatečné výjimky z cílů opětovného použití v případech, kdy by jejich plnění vedlo k nepřiměřeným ekonomickým dopadům v konkrétním sektoru. Navrhované rozhodnutí v přenesené pravomoci proto stanoví, že ekonomičtí operátoři používající paletové fólie a pásky pro stabilizaci a ochranu zboží na paletách budou vyňati ze stoprocentních povinností opětovného použití podle článku 29 odstavec 2 a 3. Tato výjimka se však netýká celkového čtyřicetiprocentního cíle opětovného použití přepravních obalů, do jehož plnění budou paletové fólie a pásky nadále započítávány.

Evropská komise zdůrazňuje, že návrh vychází z cílených konzultací se zástupci obalového a logistického sektoru, které probíhaly v průběhu roku 2025, a z jednání s členskými státy v rámci odborné skupiny pro odpady v říjnu téhož roku. Podle návrhu má rozhodnutí v přenesené pravomoci vstoupit v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie a použitelné má být od 1. ledna 2030, tedy současně s hlavními cíli opětovného použití stanovenými v nařízení o obalech a obalových odpadech. Výsledek probíhajícího připomínkového procesu tak bude důležitým indikátorem dalšího směřování evropské obalové legislativy v nadcházejících letech.
 

Dokument ke stažení: