
Už 1. listopadu 2025 vstoupí v účinnost vyhláška č. 398/2025 Sb., která zásadně mění emisní vyhlášku č. 415/2012 Sb. a přepisuje pravidla ochrany ovzduší v České republice. Nová právní úprava přináší povinnost průběžného sledování provozních parametrů, nová pravidla pro malé spalovací zdroje, jasné minimální vzdálenosti od obytné zástavby, revizi emisních limitů i digitalizaci poplatkových přiznání. Po více než deseti letech přichází skutečná modernizace systému, která promění každodenní praxi provozovatelů, krajských úřadů i obcí.
Pouhých patnáct dnů zbývá do okamžiku, kdy vstoupí v účinnost jedna z nejdůležitějších norem posledních let v oblasti ochrany ovzduší – vyhláška č. 398/2025 Sb., která zásadně mění a doplňuje prováděcí vyhlášku č. 415/2012 Sb. Vyhláška reaguje na rozsáhlou novelu zákona o ochraně ovzduší (zákon č. 42/2025 Sb.), jež nabyla účinnosti 1. března 2025 a přinesla největší legislativní přestavbu v této oblasti od roku 2012. Nová úprava sjednocuje českou právní úpravu s evropskou legislativou, zejména se směrnicí o průmyslových emisích (2010/75/EU), a současně reaguje na zkušenosti z praxe, na požadavky inspekce, krajských úřadů i samospráv, které dlouhodobě volaly po jasnějších pravidlech pro dohled nad znečišťováním ovzduší. Cílem novely není pouze technická úprava, ale také změna filozofie – přechod od statického systému jednorázových měření k průběžnému sledování, od doporučení k jednoznačným pravidlům a od fragmentovaných metodických pokynů k jednotné závazné normě.
Tato vyhláška představuje pomyslný druhý krok po březnové novele zákona, která otevřela prostor pro modernější nástroje regulace, digitalizaci a větší zapojení krajů i obcí do kontroly a řízení kvality ovzduší. Bez jejího vydání by se řada ustanovení nového zákona stala fakticky neaplikovatelnou – chyběla by prováděcí úprava, která stanoví, jak konkrétně mají být nové povinnosti naplněny. Proto byla vyhláška projednána zrychleně, s cílem nabýt účinnosti co nejdříve po zákonné novele – tedy již prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po vyhlášení. Tím se uzavírá legislativní proces, který Česká republika vedla i v reakci na dvě otevřená řízení Evropské komise pro nesprávnou transpozici evropských směrnic o emisech a středních spalovacích zařízeních.
Průběžné sledování a zaznamenávání provozních parametrů – konec jednorázových měření
Jedním z nejzásadnějších posunů, které nová vyhláška přináší, je povinnost nepřetržitého sledování a zaznamenávání provozního parametru u vybraných stacionárních zdrojů, které dosud podléhaly pouze jednorázovému měření emisí. Tato povinnost vychází z nového ustanovení § 6 odst. 4 zákona o ochraně ovzduší a má zásadně změnit způsob, jakým se bude prokazovat správná funkce technologií ke snižování emisí. Zatímco dříve bylo běžné, že provozovatel provedl měření jednou za několik let, nyní budou muset být klíčové provozní veličiny sledovány kontinuálně, a to s možností jejich automatizovaného odesílání do informačních systémů kvality ovzduší.
Díky tomu se zvyšuje nejen transparentnost, ale i efektivita kontrol – úřady i inspekce získají realistický obraz o tom, jak zdroj funguje v běžném provozu, a ne pouze v krátkém okamžiku měření. Sledování provozního parametru, například teploty spalování nebo účinnosti odlučovače, se tak stane nástrojem včasného odhalení závad a odchylek. Nově se rovněž stanoví rozsah, způsob a podmínky tohoto sledování, které budou závazné pro všechny vybrané typy zařízení. Z pohledu podnikatelské sféry půjde o investičně náročnou změnu – podle odhadu důvodové zprávy se týká asi 7700 stacionárních zdrojů, u nichž náklady na pořízení monitorovací techniky dosáhnou zhruba 385 milionů Kč. Ministerstvo však počítá s možností čerpání prostředků z Operačního programu Životní prostředí, který na tento účel vyčlenil 100 milionů Kč.
Nové pravidlo posouvá Českou republiku blíže k běžné praxi v Německu či Nizozemsku, kde se kontinuální sledování parametrů stalo standardem již před několika lety. Současně znamená i změnu přístupu úřadů – údaje o provozu již nebudou ukládány pouze v podnicích, ale budou součástí centrálního informačního systému kvality ovzduší (ISKO), čímž se posílí digitalizace a odpadne nutnost dlouhodobého archivování výsledků měření přímo u provozovatele.
Kontrola malých zdrojů – jednotná pravidla a konec metodických výjimek
Další významný okruh změn se týká malých spalovacích zdrojů o jmenovitém tepelném příkonu do 300 kW, které jsou v Česku hojně rozšířené. Dosavadní praxe stála na metodických pokynech Ministerstva životního prostředí, které měly doporučující charakter. Vyhláška č. 398/2025 Sb. však tuto oblast právně sjednocuje a vnáší do ní jasný rámec – závazně stanovuje, jak má probíhat kontrola technického stavu a provozu zařízení i postup, kterým lze prokázat spalování odpadu v domácích či menších zdrojích.
Nově bude rozsah kontrol i metodika závazná pro všechny odborně způsobilé osoby a kontrolní orgány, aby se předešlo rozdílným výkladům a pochybnostem o průkaznosti výsledků. Cílem této úpravy je posílit důkazní pozici obcí a inspekce při odhalování přestupků, kdy dochází ke spalování odpadů v kamnech či kotlích, kde to zákon výslovně zakazuje. Dosud bylo často obtížné přestupek prokázat, protože chyběla jednotná metodika uznávaná soudy. Nová vyhláška tento problém odstraňuje tím, že přesně popisuje, jaké úkony musí kontrola zahrnovat a jaké parametry je nutné sledovat.
Z pohledu občanů jde o krok, který by měl zlepšit kvalitu ovzduší v menších obcích a lokalitách zatížených kouřem z topenišť. Obce s rozšířenou působností tak získávají silnější nástroj, jak reagovat na stížnosti obyvatel, a kontrolní orgány získávají právní oporu, kterou dosud postrádaly. Ministerstvo tím přenáší metodický pokyn do úrovně právního předpisu, čímž sjednocuje praxi v celé republice.
Minimální vzdálenosti – nový most mezi ochranou ovzduší a územním plánováním
K nejzajímavějším novinkám patří zavedení institutu minimálních vzdáleností podle § 12a zákona o ochraně ovzduší, jehož konkrétní parametry stanoví právě vyhláška č. 398/2025 Sb. Jde o opatření, které má přímý dopad na plánování a výstavbu nových zdrojů znečišťování i na rozvoj obcí. Minimální vzdálenosti definují nejkratší možný odstup mezi stacionárním zdrojem (např. průmyslovým provozem, obalovnou či bioplynovou stanicí) a plochami vymezenými v územním plánu, zejména obytnými či rekreačními zónami.
Tento princip sleduje dva cíle. Jednak brání tomu, aby se nové zdroje stavěly příliš blízko obytné zástavby, kde by mohly působit zápachem nebo prašností. Zároveň však zabraňuje i opačné situaci – tedy rozšiřování bydlení do oblastí, kde už průmyslové zdroje dlouhodobě působí. Vyhláška tak pomáhá předejít konfliktům, které často vznikají při kolizi zájmů mezi investory, obyvateli a orgány územního plánování.
Pro obce a kraje to znamená novou povinnost zohlednit tyto minimální vzdálenosti při pořizování a aktualizaci územních plánů. Přestože se očekává mírné zvýšení nákladů na dopracování dokumentace, půjde podle odhadu Ministerstva o jednorázové částky v řádu tisíců korun, které se v rámci běžných revizí územních plánů snadno zapracují. Očekávaným přínosem je naopak posílení právní jistoty a prevence budoucích sporů mezi průmyslem a rezidenční výstavbou.
Specifické emisní limity a zásady jejich ukládání – větší flexibilita, větší odpovědnost
Významnou částí nové úpravy je stanovení zásad pro ukládání specifických emisních limitů v povolení provozu zdroje nad rámec obecných emisních limitů uvedených ve vyhlášce. Dřívější praxe umožňovala krajským úřadům zpřísnit limity v odůvodněných případech, avšak právní rámec byl nejasný a chyběla jednotná metodika. Nová vyhláška tyto zásady přesně popisuje, aby se rozhodování o zpřísnění limitů opíralo o jednotná a předvídatelná kritéria.
Nově se tak posuzuje nejen typ zdroje, ale také jeho umístění, vliv na místní kvalitu ovzduší a kapacita emisí v dané oblasti. Pokud například provoz v území s již zhoršenou kvalitou ovzduší představuje další významný zdroj, úřad může uložit přísnější limit, který vychází z výsledků modelového hodnocení či tzv. ekoauditu. Tento přístup odráží princip „polluter pays“ – tedy odpovědnost konkrétního provozovatele za lokální dopady jeho činnosti. Současně se tím posiluje individuální přístup, který umožňuje přizpůsobit limity specifickým podmínkám regionu.
Zároveň vyhláška sjednocuje postup při změně emisních limitů, například v případě modernizace technologie nebo rekonstrukce zařízení. Dosud se často lišila interpretace kraj od kraje – některé úřady ukládaly limity přísnější, jiné zachovávaly původní hodnoty i po výrazné změně zařízení. Tím vznikala nerovnost mezi provozovateli. Nově se bude vycházet z jednotných principů, kdy každá modernizace nebo změna paliva bude vyžadovat aktualizaci emisního limitu podle aktuálních technických možností dosažitelných v daném roce. Tento princip má zajistit, že legislativa bude technologicky neutrální, ale zároveň nebude tolerovat provoz zastaralých a neefektivních zařízení.
Úpravy příloh č. 2 a 8 – odstranění zastaralých částí, nové limity a technické podmínky
Vyhláška č. 398/2025 Sb. výrazně zasahuje do svých příloh, které představují klíčový technický základ celého systému. Příloha č. 2, která obsahuje emisní limity pro spalovací stacionární zdroje, byla kompletně revidována. Z textu byly odstraněny obsoletní části – tedy konkrétní limity, jejichž platnost byla omezena do určitého data a které již ztratily význam. Současně byly aktualizovány hodnoty pro několik skupin zdrojů, především v souvislosti s výsledky ekoauditu, který v roce 2024 provedlo Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Výzkumným ústavem pro hnědé uhlí a Českým hydrometeorologickým ústavem.
Nové limity lépe odpovídají reálným možnostem současných technologií a odrážejí posun směrem k vyšší účinnosti spalování a snižování prachových částic. U některých druhů paliv, zejména biomasy, byla upravena tolerance pro určité provozní režimy, aby nedocházelo k neúměrnému postihu menších výroben tepla v zimních špičkách. Naopak limity pro oxidy dusíku (NOₓ) a těkavé organické látky byly zpřísněny v souladu s doporučeními Evropské agentury pro životní prostředí.
Příloha č. 8, která upravuje technické podmínky provozu a specifické emisní limity pro ostatní stacionární zdroje, prošla nejrozsáhlejšími změnami od svého vzniku. Byly zapracovány podněty z praxe, například od České inspekce životního prostředí, krajských úřadů i profesních svazů. Vyhláška zpřesňuje definice některých technologií a doplňuje parametry, které dosud nebyly jasně formulovány. Například u sušáren, kalcinátorů a zdrojů na zpracování biomasy dochází k přesnějšímu vymezení referenčních podmínek měření, čímž se eliminuje prostor pro odlišné výklady. Důležitá je také nová struktura tabulek emisních limitů – přehlednější formát má usnadnit orientaci provozovatelům a kontrolním orgánům.
Díky těmto úpravám se vyhláška stává nejen právně aktuální, ale i technicky srozumitelnější. Zmizela duplicita údajů, které byly v minulosti roztroušeny v několika přílohách, a dokument je nyní koncepčně sjednocený. Ministerstvo navíc avizuje, že do budoucna plánuje vytvořit elektronický portál s interaktivní verzí emisních tabulek, které by umožnily rychlé vyhledávání hodnot podle typu zdroje či paliva.
Digitalizace a nové formuláře – méně papírů, více dat
Další z viditelných změn se týká formulářů pro poplatková přiznání a hlášení o plnění opatření programu zlepšování kvality ovzduší. Vyhláška poprvé závazně stanoví jejich formát a strukturu, čímž reaguje na novelu § 11a zákona o ochraně ovzduší. Cílem je sjednotit způsob, jakým provozovatelé předávají údaje o emisích a poplatcích, a přenést většinu této agendy do elektronické podoby.
Dřívější stav byl značně roztříštěný – formuláře se lišily mezi jednotlivými kraji, mnohé existovaly pouze v listinné podobě a část dat se do centrálních registrů dostávala s několikaměsíčním zpožděním. Nový systém zavádí jednotnou datovou strukturu kompatibilní s Informačním systémem poplatků a evidencí zdrojů znečišťování ovzduší. V praxi to znamená, že provozovatelé budou moci odevzdávat hlášení elektronicky prostřednictvím Portálu životního prostředí, přičemž většina údajů se automaticky předvyplní z již dostupných databází.
Z pohledu státní správy jde o výrazné zjednodušení kontrolní činnosti, protože úřady získají přímý přístup k datům bez nutnosti jejich přepisování. Současně se tím vytváří základ pro budoucí analytické zpracování údajů o emisích, jejich vývoji a regionálních rozdílech. Digitalizace agendy poplatků za znečišťování je tak jedním z kroků, které mají posílit transparentnost a efektivitu systému bez zvyšování administrativní zátěže.
Revize obecných emisních limitů – realističtější a technologicky otevřený přístup
Vyhláška se rovněž dotýká revize obecných emisních limitů, které tvoří základní rámec pro většinu stacionárních zdrojů. Nové hodnoty vycházejí z aktualizovaných technických standardů a zohledňují výsledky měření prováděných v letech 2022–2024. Přestože u některých látek dochází ke zpřísnění, smyslem není represivní tlak, ale spíše realistické sladění právní úpravy s technickými možnostmi moderních zařízení.
Tam, kde to technologie umožňuje, se limity snižují, aby motivovaly provozovatele k modernizaci. V jiných případech, zejména u starších zařízení, byla hranice nastavena tak, aby odpovídala dosažitelné úrovni BAT (Best Available Techniques), ale bez nutnosti okamžité výměny zařízení. Nový přístup tak propojuje dlouhodobý cíl ochrany ovzduší s principem přiměřenosti – zákon zůstává ambiciózní, ale zároveň ekonomicky proveditelný.
Ministerstvo životního prostředí také deklarovalo, že revize emisních limitů bude od nynějška probíhat v pravidelných pětiletých cyklech, aby se zajistila jejich aktuálnost. Tím se předchází situaci, kdy by vyhláška opět zastarala a musela být po letech komplexně přepracována, jak tomu bylo nyní.
Nová etapa pro provozovatele, obce i úřady
Vyhláška č. 398/2025 Sb. není jen technickou novelou, ale představuje skutečnou transformaci systému ochrany ovzduší v České republice. Zavádí nové povinnosti, ale zároveň přináší vyšší míru transparentnosti a férovosti. Provozovatelé získávají jasnější pravidla, úřady přesnější nástroje kontroly a obce možnost efektivněji reagovat na problémy se znečištěním.
Z hlediska státní správy znamená tato úprava přechod na modernější, digitalizovaný model, který umožní sbírat, sdílet a vyhodnocovat data o emisích v reálném čase. Z hlediska podniků jde o přechodnou výzvu – bude nutné doplnit monitorovací zařízení, aktualizovat provozní řády a proškolit personál. Výsledek by však měl být přínosný pro všechny: čistší ovzduší, srozumitelnější pravidla a rovnější podmínky napříč regiony.
S účinností od 1. listopadu 2025 tak vstupujeme do nové éry – éry, v níž se ochrana ovzduší opírá o data, přesnost a odpovědnost. Vyhláška č. 398/2025 Sb. ukončuje dobu, kdy se kvalita ovzduší hodnotila podle jednotlivých měření, a zahajuje období, v němž bude možné sledovat skutečný stav životního prostředí kontinuálně a s větší jistotou.