Vrcholové vedení musí v plánovaných intervalech hodnotit EMS tak, aby byla zajištěna jeho trvalá vhodnost, přiměřenost a efektivita. Jsou uvedeny požadavky na vstupní a výstupní informace k přezkoumání.

Vrcholové vedení organizace má v intervalech, které si samo určí, provádět přezkoumání zavedeného EMS za účelem vyhodnocení jeho vhodnosti, přiměřenosti a efektivnosti.

Norma specifikuje podklady, předkládané při přezkoumání. Musí zahrnovat výsledky interních auditů a vyhodnocení souladu s požadavky právních a jiných předpisů, komunikaci s externími stranami včetně stížností, environmentální profil organizace, rozsah splnění cílů a cílových hodnot, stav opatření k nápravě a preventivních opatření, činnosti uskutečněné po předcházejícím přezkoumání, změněné okolnosti včetně vývoje legislativy spojené s environmentálními aspekty a doporučení ke zlepšení. Norma specifikuje i výstupy z přezkoumání, které musí zahrnovat rozhodnutí nebo činnosti spojené s případnou potřebou změnit politiku, cíle, cílové hodnoty nebo jiné prvky EMS.

Přezkoumání vedením je hlavním nástrojem pro trvalé zlepšování, ke kterému se organizace zavazuje ve své environmentální politice.Toho lze dosáhnout především plněním environmentálních cílů a cílových hodnot a celkovým zlepšením EMS a každé z jeho složek. Zlepšení může být uskutečněno buď v rámci přezkoumání environmentálních cílů a cílových hodnot, nebo jinými opatřeními.  Mezi možnostmi ke zlepšení, vyplývajícími z přezkoumání, mohou tedy být i jiná než environmentální opatření, která jsou přínosem ke  zlepšení vlivu organizace na životní prostředí (například  pravidelné vyhodnocování možností používání nových, k životnímu prostředí šetrnějších materiálů, zavedení procesů vedoucích k opětovnému používání vody, změny v nastavení reprodukční techniky pro možnost oboustranného tisku, školení zaměstnanců o materiálech a zacházení s nimi nebo nový návrh dodávkových tras v zájmu snížení spotřeby fosilních paliv).

Doporučení: Přezkoumání provádějte jednou za rok. Zajistěte účast vrcholového vedení. Formu dokladování vstupů norma nepředepisuje, je vhodné zpracovat je ve formě ucelené písemné zprávy. Pro zajištění trvalého zlepšování využijte i názory zainteresovaných stran. Buďte dostatečně konkrétní při formulování závěrů z přezkoumání (priority, odpovědnosti, lidské a finanční zdroje).

Článek 4.5.1 - Jsou vyžadovány postupy pro monitorování a měření klíčových znaků provozu organizace, které mohou mít významný environmentální dopad. Související záznamy musí být uchovávány.

Monitorování zahrnuje sběr informací, jako jsou měření nebo pozorování, v časovém průběhu. Měření mohou být kvantitativní nebo kvalitativní. Systém monitorování a měření by měl  v EMS postihnout tři oblasti: měření parametrů, jejichž sledování je nezbytné k řízení environmentálních aspektů, měření ukazatelů vyžadovaných právními předpisy a podklady pro hodnocení realizace cílů, cílových hodnot a programů. Aby byly tyto úkoly naplněny, má organizace plánovat, co bude měřit, kde a kdy to bude měřeno a jaké metody se mají použít. Pracovníci provádějící měření musí mít odpovídající kvalifikaci.

Pro soustředění prostředků na nejdůležitější měření má organizace určit klíčové charakteristiky procesů a činností, které mohou být měřeny, a které poskytují nejužitečnější informace. Postupy monitorování a měření musí být dokumentovány.

Doporučení: Zabývejte se monitorováním a měřením především významných ukazatelů; mohou k nim patřit emise ze zdrojů znečišťování ovzduší, produkce odpadů, spotřeba energií, spotřeba vody, hluk apod.  Rozlišujte měření potřebná pro řízení významných environmentálních aspektů (stanovení rozsahu a četnosti je interní záležitostí organizace) a měření ukazatelů na základě požadavků právních předpisů (rozsah a četnost stanoveny v předpisu). Kvalifikace pracovníků je interní záležitostí organizace, některá měření ukazatelů vyžadovaných právními předpisy však mohou provádět pouze autorizované osoby nebo akreditované laboratoře. Vypracujte směrnici o monitorování a měření.

Článek 4.5.2 - Jsou vyžadovány postupy pro pravidelná hodnocení souladu s požadavky právních předpisů a s jinými požadavky. Záznamy o výsledcích hodnocení musí být uchovávány.

Jako součást svého závazku být ve shodě musí organizace vytvořit, zavést a udržovat postup pro periodické hodnocení souladu s požadavky příslušných právních předpisů, které se vztahují na její environmentální aspekty, a jiných požadavků, k jejichž plnění se zavázala.  Organizace musí zaznamenávat výsledky těchto hodnocení. Pro posouzení souladu může být použita celá řada metod, včetně procesů jako jsou audity, dokumenty a/nebo záznamy z přezkoumání, inspekce zařízení, rozhovory, analýzy vzorků nebo výsledků zkoušek, obchůzka zařízení apod. Vyhodnocení souladu zahrnuje nejen kvantifikované údaje, ale i ostatní povinnosti, které organizace musí plnit (například třídění a označování odpadů).

Doporučení: Norma nepožaduje dokumentovat postup pro vyhodnocování souladu, stanovte si ale metodiku a četnost hodnocení, už proto, že hodnocení souladu je součástí vstupních informací pro přezkoumání vedením. Zvažte možnost externí spolupráce. Záznamy o výsledcích hodnocení souladu archivujte, protože jsou i zdrojem informací pro certifikační orgán.

Článek 4.5.3 - Jsou vyžadovány postupy pro řešení neshod a pro přijetí nápravných nebo preventivních opatření. Přijatá opatření musí vést ke zmírnění enironmentálních dopadů identifikované neshody.

Neshoda je nesplnění požadavku. Neshoda může být formulována ve vztahu k EMS (chyba ve stanovení cílů a cílových hodnot, chyba v hodnocení souladu s požadavky předpisů) nebo ve vztahu k environmentálnímu profilu (např. nedosažení cílových hodnot redukce spotřeby energie, neplnění povolených limitů). Organizace musí zavést a udržovat postupy pro řešení neshod a pro přijetí příslušných opatření k nápravě nebo preventivních opatření. Jedním ze způsobů zjišťování neshod je interní audit (čl. 4.5.5), zjišťování neshod může být i součástí pracovních povinností odpovědných osob. Jakmile je neshoda zjištěna, má být prozkoumána s cílem zjistit její příčinu, aby se nápravné opatření mohlo zaměřit na příslušnou část systému. Organizace zváží, jaká opatření je třeba přijmout k tomu, aby vyřešila (zmírnila) daný problém, jaké změny je třeba udělat, aby se situace napravila (aby byl obnoven normální provoz) a co se má udělat pro zabránění opakování problému.

Doporučení: Vyhodnocení přijatých opatření k nápravě a preventivních opatření předkládejte jako vstupní informaci pro přezkoumání vedením organizace. Dbejte na to, aby přijatá opatření byla promítnuta i do potřebných změn v existující dokumentaci EMS.

Článek 4.5.4 - Článek požaduje, aby byly vytvořeny a udržovány záznamy, jimiž lze prokázat shodu zavedeného EMS s normou. Jsou vyžadovány postupy pro řízení záznamů.

Záznamy poskytují důkaz o průběhu provozu a o výsledcích EMS. Jejich efektivní řízení je nepostradatelné pro úspěšné zavedení systému. Klíčové prvky řízení environmentálních záznamů zahrnují způsoby jejich zjišťování (identifikace), sbírání, indexování, evidování, ukládání, udržování, vyhledávání a archivování. Organizace má určit, které záznamy jsou potřebné pro řízení jejích environmentálních problémů. Záznamy mají zahrnovat informace o souladu s příslušnými požadavky právních předpisů a dalšími požadavky, kterým organizace podléhá, informace o významných environmentálních aspektech, podrobnosti o neshodách a nápravných a preventivních opatřeních, výsledky auditů EMS a závěry přezkoumání vedením, důkaz o splnění cílů/cílových hodnot, informace o účasti ve výcviku,  povolení, licence nebo jiné druhy úředních souhlasů,  výsledky inspekcí a kalibračních činností a výsledky řízení provozu, zápisy o stížnostech a jejich vyřízení, rozhodnutí o externí komunikaci atd.  Protože se jedná o interní důvěrné informace, způsob nakládání s nimi (například zveřejňování, předkládání orgánům státní správy) je interní záležitostí organizace. (Poznámka: Program EMAS vyžaduje oproti ISO i tzv.  environmentální prohlášení, které obsahuje řadu výše uváděných údajů a které je přístupné veřejnosti.)

Doporučení: Pokud využíváte elektronickou formu vedení záznamů, nezapomínejte na zálohování elektronických dat. Dbejte na čitelnost záznamů po celou dobu jejich uchovávání, dodržujte dobu vyžadovanou k jejich archivaci. Záznamy jsou důležitým zdrojem informací i pro auditování systému certifikačním orgánem.

Článek 4.5.5 - Jsou uvedeny požadavky na provádění interních auditů a na jejich cíle. Při výběru auditorů a provádění interních auditů musí být zajištěna objektivita  a nestrannost.

Zásadami a postupy při auditování se podrobně zabývá  ČSN EN ISO 19011:2003 „Směrnice pro auditování systému managementu jakosti a/nebo systému environmentálního managementu“.  Podle výkladu této normy je interní audit systematický, nezávislý a dokumentovaný proces získávání důkazů, který je prováděn organizací nebo jejím jménem pro přezkoumání systému managementu. Interní audity EMS organizace mají být prováděny v plánovaných intervalech, tak aby zjišťovaly a poskytovaly pro vedení informace o tom, zda se systém shoduje s plánovanou podobou a zda byl správně zaveden a udržován. Organizace má vytvořit program auditů k  plánování a provádění auditů a k určování auditů potřebných ke splnění cílů programu. Interní audit nemusí pokrývat celý systém, pokud program auditů zajišťuje, že všechny jednotky a funkce, prvky systému a plný rozsah EMS jsou pravidelně auditovány. Interní audity EMS mohou být prováděny pracovníky organizace nebo externími osobami. V obou případech osoby provádějící audit mají být odborně způsobilé a mají být schopny jej provádět nestranně a objektivně. V menších organizacích může být nezávislost auditora prokázána tím, že auditor nemá odpovědnost za auditované činnosti.

Doporučení: Zajistěte, aby program auditu obsahoval i způsob odstranění neshod zjištěných při předcházejícím auditu. Konkrétní interní audit se nemusí zabývat všemi prvky normy, program auditů však musí zahrnovat postupné hodnocení všech prvků. V praxi je obvyklé prověřit všechny oblasti alespoň jednou ročně. Interní audity můžete provádět pomocí vlastních pracovníků, nezapomínejte na vedení záznamů o jejich výcviku. Kvalifikační požadavky na interní auditory  norma nepředepisuje, jsou interní záležitostí organizace. K jejich stanovení je možno využít příkladu uvedeného v ČSN EN ISO 19011.

 Článek 4.4.1 - Pro zavedení EMS je nutno zajistit lidské, materiální a finanční zdroje. Je rovněž třeba vymezit úkoly, odpovědnost a pravomoci odpovědných pracovníků.

Je zapotřebí zdůraznit, že nejsou požadovány pouze zdroje pro řízení a udržování systému, ale i pro jeho neustálé zlepšování. Mj. musí být jmenován zástupce (představitel, zmocněnec) vedení pro EMS, který musí být vybaven dostatečnými pravomocemi. Odpovědnosti a pravomoci musí být jednoznačně definovány v základních dokumentech, jako je organizační schéma a popis funkčního místa.

Doporučení: Základní odpovědnost za oblast ochrany životního prostředí má vedoucí organizace. Zejména v menších organizacích zvažte možnost, aby vedoucí zároveň zastával funkci zmocněnce pro EMS. Zajistěte potřebný výcvik zmocněnce hned na začátku budování EMS a vybavte jej potřebnými pravomocemi včetně pověření jednat se zainteresovanými stranami. Neopomeňte zakotvit odpovědnost a pravomoci pracovníků. U malých organizací je pro dílčí odpovědnosti možno využít externí spolupráci,  zmocněnec by však měl být pracovníkem organizace.

Článek 4.4.2 - Organizace musí zajistit způsobilost pracovníků provádějících úkony s environmentálními dopady a zavést postupy poučující tyto pracovníky o environmentální politice a  aspektech a o jejich odpovědnosti.

Vedení musí určit úroveň zkušenosti, odborné způsobilosti a vzdělání, které je zapotřebí k zajištění potřebné schopnosti pracovníků, a to zejména těch, kteří vykonávají specializované funkce v EMS. Odborná způsobilost je mj. založena na odpovídajícím výcviku. Proto musí být identifikovány potřeby výcviku a přijata opatření k jeho zajištění. Významný je požadavek na zavedení postupů zajišťujících, že osoby pracující pro organizaci nebo z jejího pověření jsou seznámeny s environmentální politikou, aspekty, jejich dopady, úlohami a odpovědnostmi. Organizace má rovněž vyžadovat, aby i subdodavatelé pracující pod jejím jménem byli schopni prokázat, že jejich zaměstnanci mají odpovídající odbornou způsobilost a/nebo byli odpovídajícím způsobem vycvičeni. Plnění tohoto požadavku by mělo být jedním z kritérií při výběru smluvních organizací.

Doporučení: Dbejte na to, aby případné existující programy výcviku pracovníků byly rozšířeny i o problematiku EMS a aby i noví pracovníci byli odpovídajícím způsobem vyškoleni. Vytvořte postupy pro to, aby osoby pracující pro organizaci nebo z jejího pověření byly seznámeny nejen s environmentální politikou a aspekty, ale i s následky nedodržení stanovených postupů.

Ukázka témat výcviku v oblasti EMS

Článek 4.4.3 - Je uveden požadavek na zavedení a udržování postupů interní a externí komunikace a na rozhodnutí o tom, zda organizace bude externě komunikovat o svých environmentálních aspektech.

Interní komunikace mezi různými úrovněmi a funkcemi organizace je důležitá pro zajištění účinného zavedení EMS. Metody interní komunikace mohou zahrnovat pravidelné schůze pracovních skupin, zápisy ze schůzí,  zpravodaje, nástěnky a intranetové stránky a obvykle jsou uvedeny v organizační struktuře. Jako minimum pro externí komunikaci je třeba zavést postupy pro získávání, dokumentování a odpovědi na významná sdělení externích stran, zejména ve vztahu ke státní správě (plnění základních povinností souvisejících s činnostmi týkajícími se životního prostředí). Významné je rozhodnutí o externí komunikaci o environmentálních aspektech. Při něm  má organizace vzít v úvahu pohledy a informační potřeby všech zainteresovaných stran (např. sousedící firmy či obyvatelé, nevládní organizace, zákazníci, smluvní partneři, dodavatelé apod.). Jestliže se organizace rozhodne externě komunikovat o svých environmentálních aspektech, musí si pro to vytvořit postupy. Tyto postupy se mohou měnit v závislosti na několika faktorech, včetně typů informací, které mají být sděleny, cílových skupin a individuálních okolností organizace. Metody externí komunikace mohou zahrnovat výroční zprávy, zpravodaje, internetové stránky a schůzky s občany.

Doporučení: Doplňte nebo vytvořte směrnici o environmentální komunikaci. Nezapomeňte zakotvit postupy pro komunikaci při mimořádných nebo havarijních stavech. Zvažte rozhodnutí o externí komunikaci o významných environmentálních aspektech, které může být přínosem zejména pro organizace neziskového a veřejného sektoru. V každém případě toto rozhodnutí zaznamenejte a archivujte. Jmenujte pracovníky odpovědné za komunikaci s orgány státní správy, se zástupci zainteresovaných stran a se sdělovacími prostředky.

Článek 4.4.4 - Je uveden požadavek na rozsah dokumentace EMS, která musí zahrnovat mj. environmentální politiku, cíle a cílové hodnoty, popis hlavních prvků a další dokumenty.

K dokumentům patří například vyhlášená politika, cíle a cílové hodnoty, popis rozsahu EMS, popis programů a odpovědností, informace o významných environmentálních aspektech, postupy, informace o procesech, organizační schémata, interní a externí normy, místní havarijní plány a záznamy. Dokumentace má být dostatečně detailní, aby popsala EMS a vzájemnou součinnost jeho částí a aby poskytovala návod, kde je možno získat další detailnější instrukce o provozu specifických částí EMS. Dokumenty mohou být zpracovány v jakékoli podobě (listinné, elektronické, fotografie, plakáty), která je použitelná, čitelná, snadno pochopitelná a přístupná pro ty, kteří potřebují informace v nich obsažené. Z elektronického vedení dokumentace mohou vyplývat určité výhody, jako jsou snadná aktualizovatelnost, přístupnost pro kontrolu a zajištění toho, že všichni uživatelé používají platnou verzi dokumentů. Norma neobsahuje požadavek na základní dokument ve formě příručky, jako je tomu u systému managementu kvality, z praktického hlediska je však vhodné takovou příručku vypracovat. Příručka EMS by měla obsahovat vymezení působení organizace místně i ve vztahu k činnostem a životnímu prostředí, popis základních prvků EMS, základní strukturu organizace, klíčové funkce a jejich odpovědnost v EMS a požadavky na jejich odbornou způsobilost, strukturu dokumentace a odkazy na související dokumentaci.

Doporučení: Vytvořte a udržujte aktuální Příručku EMS v elektronické podobě. Příručku strukturujte podle struktury kapitol normy ISO 14001, nezapomeňte uvést odkaz na související dokumenty. Dbejte na to, aby dokumentace obsahovala záznamy o výcviku, odezvy na podněty od externích zainteresovaných stran, informace o měření dokladující soulad s cíli a cílovými hodnotami i záznamy o výsledcích periodického hodnocení souladu s požadavky normy.

Článek 4.4.5 - Článek požaduje, aby dokumentace EMS byla  řízená. Musí být formulovány postupy mj. pro schvalování, přezkoumávání, aktualizaci, dostupnost, čitelnost a uchovávání dokumentů.

Pro řízení dokumentace je organizací stanoven postup udávající strukturu dokumentů a postupy pro jejich tvorbu, aktualizaci, uchovávání a skartaci,  obvykle formou směrnice. Je třeba upozornit na požadavek řízení externích dokumentů, určených organizací pro fungování EMS. Může se jednat o dokumentaci k provozování zařízení, požadavky zákazníků na výrobky a služby, platné právní předpisy včetně rozhodnutí veřejné správy, technické a jiné normy, bezpečnostní listy dodávané s chemickými látkami apod. Některé typy dokumentů, zvláště ty, které jsou spojeny s významnými environmentálními aspekty  (provozní a havarijní řády, pravidla pro bezpečnost a ochranu zdraví, pracovní postupy) musí být k dispozici  v listinné podobě; v případě, že organizace vede základní dokumentaci v elektronické podobě, musí být vytvořeny postupy pro řízení obou forem dokumentace.

Doporučení: Nezapomínejte na stažení již neplatných dokumentů, ale mějte na paměti, že alespoň jedna podoba původního znění by měla být archivována. Pokud používáte i neřízené výtisky, u nichž není aplikován systém řízení dokumentů (například informativní výtisk Příručky EMS pro pracovníky nebo spolupracující externí organizace), nezapomeňte na potřebné označení. Dbejte na aktualizaci dokumentů používaných při havarijních stavech, včetně potřebných změn v telefonním seznamu.

Článek 4.4.6 - Jsou uvedeny podmínky pro provádění činností souvisejících s významnými environmentálními aspekty, včetně postupů pro environmentální aspekty zboží a služeb používaných organizací.

Organizace musí používat určitý druh řízení provozu k tomu, aby plnila závazky své environmentální politiky, dosahovala svých cílů a cílových hodnot, byla v souladu s příslušnými požadavky právních předpisů a dalšími požadavky, kterým organizace podléhá, a aby řídila své významné environmentální aspekty. Jedná se v podstatě o převedení požadavků EMS do každodenní praxe; proto je třeba identifikovat, kde a pro jaké účely je toto řízení potřeba. Z hlediska ochrany životního prostředí je třeba určit požadavky na jednotlivé části procesu (vstup, zdroje, činnosti a výstup) a stanovit kritéria, jimiž bude příslušný proces řízen. To se týká zejména následujících činností: přezkoumání požadavků zákazníka, řízení návrhu, nakupování, řízení výroby, manipulace, skladování, balení, dodávání, doprovodné a obslužné činnosti. Příklad: pro nakupování (surovin, polotovarů, výrobků, služeb) musí organizace vytvořit postup zajišťující, aby nakupované materiály a služby splňovaly stanovené environmentální požadavky vymezené při vývoji a konstrukci výrobků a aby negativně neovlivňovaly životní prostředí.

Doporučení: Analyzujte činnosti spojené s významnými environmentálními aspekty a zajistěte jejich řízení v souladu s politikou, aspekty, cíli a cílovými hodnotami – například výstavba nebo přestavba budov, nakupování, skladování a zacházení s materiály, doprava. Věnujte pozornost i doprovodným a obslužným činnostem, jako jsou například výroba a rozvody tepla, čerpání a úprava vody, odvádění a čištění odpadních vod, recyklace a odstraňování odpadů, údržba zařízení.

Článek 4.4.7 - Jsou uvedeny požadavky na postupy spojené s  možností vzniku havarijních situací a s činnostmi při nich, s předcházením havarijním stavům a s eliminací dopadů na životní prostředí.

Je odpovědností každé organizace vytvořit havarijní připravenost a postupy reakcí na havárie, které jsou přiměřené jejím potřebám. Postupy se mohou lišit podle typu havárie – takové, kdy její zvládnutí je v organizačních a technických silách organizace, a takové (živelní pohromy, katastrofy), kdy je využíváno pomoci specializovaných organizací. Organizace musí uskutečňovat pravidelná prověřování reakcí pracovníků na vzniklé situace, aby byly dosaženy určité návyky a ověřena organizační struktura pro případ obou typů mimořádných situací, vést záznamy o tomto výcviku a vyhodnocovat zkušenosti.

Při vytváření svých postupů má organizace vzít v úvahu mj. povahu havarijního nebezpečí lokality, potenciál pro vznik situací havarijního ohrožení v sousedících zařízeních, nejvhodnější  metody  reakce na havárii nebo situaci havarijního ohrožení, činnosti potřebné pro minimalizování environmentálních škod, školení zaměstnanců odpovědných za reakce na havárie, evakuační trasy a shromažďovací místa, seznam klíčových zaměstnanců a podpůrných a záchranných organizací včetně kontaktních informací, možnosti vzájemné pomoci od sousedících organizací, interní a externí plány komunikace, periodické testování postupů havarijní reakce, apod.

Doporučení: Stanovte základní postup pro řízení mimořádných situací, obsahující  především definování příčiny a možných následků, okamžitý zásah k omezení následků, bezprostřední informování vedoucího organizace,  zahájení činnosti krizového týmu,  informování pracovníků organizace, orgánů státní správy a veřejnosti. (Postupy a s nimi spojené řízení mají mj. zahrnovat činnosti při havarijních emisích do ovzduší, havarijních únicích do vody a půdy a další specifické účinky na životní prostředí, ale i činnosti při živelních pohromách a katastrofách.) Zajistěte vypracování havarijních postupů (plánů), seznamte s nimi všechny pracovníky a jejich činnosti při havárii pravidelně prověřujte. Plány udržujte aktuální (včetně aktualizace telefonních čísel).

Článek 4.3.1 - Jsou uvedeny požadavky  na postupy k identifikaci a hierarchizaci environmentálních aspektů činností, výrobků a služeb organizace, jejich dokumentování a aktualizaci.

Environmentální aspekty (dále též jen „EA“) jsou jedním z nejvýznamnějších prvků EMS. Mohou mít rozhodující vliv na environmentální dopad činností, výrobků nebo služeb organizace a zásadním způsobem určují úroveň ochrany životního prostředí organizací dosahovanou.  Jednoznačné a dostatečně vypovídající vymezení environmentálních aspektů a jejich správná interpretace a řízení prostřednictvím environmentální politiky a environmentálních programů může  výrazně ovlivnit kvalitu nově zaváděných i existujících EMS. EA jsou tedy zásadním prvkem plánovací, implementační i provozní fáze EMS.

K vymezení EA není předepisován žádný jednotný postup, v naprosté většině případů však k nim lze zařadit alespoň některé aspekty z následujících skupin:

a)      emise do ovzduší,

b)      vypouštění látek do vody,

c)      vypouštění látek do horninového prostředí,

d)     využívání surovin a přírodních zdrojů,

e)      využívání energie,

f)       emitované energie, např. teplo, záření, vibrace,

g)      odpady a vedlejší výrobky,

h)      fyzikální znaky, např. velikost, tvar, barva, vzhled.

EA mohou být přímé – takové, které organizace může přímo řídit, například emise do ovzduší, vypouštění látek do vody a půdy, využívání surovin a energií, produkce odpadů, emitované energie apod. - a nepřímé, na které může mít určitý vliv, například aspekty spojené se zbožím a službami používanými nebo poskytovanými organizací (provádění úklidu externí firmou, projekty, balení a transport výrobků),  ale  i kapitálové investice či vliv organizace na životní prostředí dodavatelů  nebo řízených příspěvkových a obchodních organizací (školy, Technické služby). Do  procesu identifikace EA  je nutno zakomponovat nejen běžné provozní podmínky, ale i provozní podmínky abnormální a předvídatelné situace havarijního ohrožení. Jinými slovy: organizace musí zvažovat i EA vznikající za havarijních situací (například nekontrolovaný únik chemikálií nebo výtok topného oleje do vodního toku) a musí být na jejich řízení připravena.

Změny v životním prostředí, ať nepříznivé, či příznivé, které zcela nebo částečně vyplývají z environmentálních aspektů organizace, se nazývají environmentální dopady. Vztah mezi environmentálními aspekty a dopady je vztahem příčiny a následku. Důležité je zhodnocení významnosti EA z hlediska jejich dopadů na životní prostředí, protože má vliv na navazující kroky, jako je stanovení cílů, programů, atd. Významnost je přitom relativním pojmem – to, co je významné pro jednu organizaci, nemusí být významné pro jinou. Hodnocení významnosti zahrnuje použití jak technických rozborů, tak i názorů organizace.

Při vytváření kritérií významnosti má organizace brát do úvahy environmentální kritéria (jako je rozsah, závažnost a trvání dopadu, nebo druh, velikost a četnost environmentálního aspektu), příslušné právní předpisy (jako jsou emisní limity a limity vypouštění v povoleních nebo nařízeních atd.) a zájmy interních a externích zainteresovaných stran (jako jsou zájmy spojené s organizačními hodnotami, obraz u veřejnosti/image, hluk, pach nebo zhoršení vzhledu). Při použití kritérií může organizace stanovit úrovně (nebo hodnoty) významnosti spojené s každým kritériem, založené například na kombinaci možnosti (pravděpodobnost/četnost) výskytu a jeho následku (závažnost/intenzita). Pro posuzování významnosti mohou pomoci některé metody sestavování stupnic nebo pořadí (ranking), například kvantitativní ve smyslu číselných hodnot, nebo kvalitativní ve smyslu úrovní jako jsou vysoká, střední, nízká či zanedbatelná.

Pro dokumentování a aktualizování informací o identifikovaných EA je účelné udržovat je v podobě seznamu či registru. Norma nepředepisuje pro dokumentování EA v rámci EMS žádné formální uspořádání. V praxi se osvědčuje tabulkové uspořádání registru EA, které je samozřejmě přizpůsobeno konkrétním potřebám organizace, ale které současně umožní i snadnou orientaci a především využití pro navazující kroky.

Doporučení: Věnujte dostatečnou pozornost správnému vymezení EA, které může výrazně ovlivnit funkčnost a ekonomiku EMS. Seznamte se s ukázkou nesprávného vymezení a konfrontujte ji s EA zahrnutými do vašeho EMS. Nezapomeňte na EA vyskytující se za havarijních situací (povodně). Pro posuzování významnosti EA volte spíše jednodušší metodu, k případným změnám lze přistoupit po zkušenostech s provozem EMS. Zajistěte vypracování registru EA jako vhodnou formu dokumentování a aktualizování informací.

Ukázka nesprávného vymezení EA

Ze zkušeností vyplývá, že odpovědné vymezení a vyhodnocení EA podstatně ovlivňují jak funkčnost systému, tak i náklady spojené s jeho vytvářením a provozem. Zároveň ale platí, že v praxi není vždy zcela zřejmé, jak správně definovat soubor EA; jinými slovy - není až tak zřejmé, co  je a co  není environmentální aspekt. Snaha o jednoznačné vymezení EA v organizaci zavádějící EMS přitom není samoúčelná. Mohou se vyskytnout případy,  kdy organizace má většinu svých EA a jejich význam dobře identifikován, má stanoveny cíle, cílové hodnoty a programy, jak dopad EA na životní prostředí omezovat. Současně ale má ve svém registru kromě mnoha správných i některé nejasné nebo dokonce nesprávné EA, které přinejmenším ztěžují a znepřehledňují práci s EA a zatěžují jednotlivé útvary organizace při hledání způsobů, jak tyto aspekty řídit. Tím se zbytečně zvyšuje už tak dost velká časová náročnost  a administrativa spojená s budováním a provozováním EMS, která zejména u malých organizací, kdy pracovník odpovědný za EMS má řadu jiných úkolů a povinností, plné využívání EMS omezuje.

Nejčastějším nedostatkem při identifikaci EA je záměna činnosti (výrobku, služby) a aspektu. Jako konkrétní příklady  takového nedůsledného přístupu lze uvést:

Environmentální aspekt „Provoz autodopravy“:

Zpracovatel registru EA správně chápe význam činností spojených s provozem a údržbou dopravních prostředků organizace, neuvědomuje si však, že environmentálním aspektem není vlastní provoz, ale větší či menší vliv činnosti na životní prostředí (například úkapy olejů, hluk apod.). V příslušném environmentálním programu se pak namísto způsoby, jak omezit dopad provozu autodopravy na životní prostředí důslednějším řízením EA (například častějšími kontrolami), zabývá všemi souvislostmi řízení provozu. Výsledkem je buď v lepším případě příliš složitý, anebo v horším případě víceméně formální program.

Environmentální aspekt „Technický stav budov“:

Platí totéž, co ve výše uvedeném případu. Stav výrobní či administrativní budovy jistě může ovlivňovat životní prostředí, ať už přímo - v areálu organizace - nebo nepřímo, jedná-li se například o projekt (výrobek) organizace. Za EA je však nutno považovat nikoliv stav budovy, ale například spotřebu tepelné energie pro vytápění, nebo riziko vyplývající ze špatného stavu objektu. Řízení aspektu spočívá v úpravě projektu nebo v programu  rekonstrukce směřující k omezení negativních dopadů EA.

Dalšími příklady spadajícími do kategorie záměny činnosti a aspektu jsou nesprávné EA „Kancelářské činnosti“, „Mokrý úklid podlah a zařízení“,  „Obrábění materiálů“, „Provoz vysokozdvižných vozíků“,  „Spalování paliva“ nebo „Ochrana zeleně“.

Druhou skupinou někdy se vyskytujících nepřesností je záměna aspektu a jeho dopadu na životní prostředí. Konkrétním příkladem může být:

Environmentální aspekt „Vdechování rozpouštědel“

Správněji formulovaným  aspektem je  „Emise do ovzduší“ související s danou činností (lakování), proto je třeba řídit tento aspekt například ventilací nebo používáním vhodných osobních ochranných pomůcek. Vdechování rozpouštědel je už dopadem na kvalitu životního prostředí.

Environmentální aspekt „Postupné rezivění stěny nádrže“

I v tomto případě se  jedná o EA „Emise do ovzduší“, případně „Vypouštění odpadních vod“, jejichž důsledkem – dopadem je vliv na kvalitu stěn nádrže.

Environmentální aspekt „Ohrožení životního prostředí činností nájemců“

Takto formulovaný EA je  dopadem nesprávně prováděných činností; činnosti nájemce je třeba vymezit a určit s nimi související aspekty – například úkapy, hluk apod.

V praxi je možno setkat se i s environmentálními aspekty, které jsou nejasně (nejednoznačně) formulovány. Například EA nejsou  „chemické látky“, nebo „elektrická energie“,  ale „emise do ovzduší/vody“, „spotřeba energie“ apod.

Ukázka uspořádání registru environmentálních aspektů

Je naznačeno možné uspořádání  registru. Pro větší názornost jsou EA přímé, nepřímé a havarijní uvedeny samostatně; v praxi jsou většinou součástí jedné tabulky.

*) RPP – registr právních a jiných požadavků; uvádí se odkaz na příslušnou položku RPP, vycházející z ustanovení zákona, nařízení, vyhlášky apod.(čísla položek převzata z dále uváděné ukázky RPP).

Legenda:

Závažnost EA pro ŽP: 1 – nízká, 2 – střední, 3 - vysoká

Plnění požadavků (právních a j.): 1 – bezproblémové, 2 – na hranici lim., 3– výjimečně překročení lim.

Četnost výskytu: 1 – ojediněle, 2 – občas, 3 – často/trvale

Významnost EA:  3 – nevýznamný, 4 - 5 – méně významný, cíle a programy stanovit  v případě, že tak rozhodne vedení, 6 - 9 – významný, je třeba stanovit environmentální cíle a programy

Článek 4.3.2 - Jsou uvedeny požadavky  na postupy k identifikaci a přístupu k právním předpisům a jiným požadavkům ve vztahu k environmentálním aspektům.

Právní ochrana životního prostředí je v českých podmínkách značně složitá. Zahrnuje  předpisy průřezové (horizontální) - např. zákon o životním prostředí, zákon o posuzování vlivů na životní prostředí,  zákon o územním plánování  - a předpisy složkové (vertikální)  - zákon o vodách, zákon o ochraně ovzduší, zákon o ochraně přírody a krajiny atd. V EMS jsou navíc částečně zahrnuty i vlivy vyplývající z jiných než environmentálních předpisů (hluk, zápach, prach, vibrace). Požadavky právních předpisů, vztahující se k EA, mohou zahrnovat nejen národní právní požadavky, ale i právní požadavky kraje nebo obce. Všechny tyto předpisy (zákony, vyhlášky, nařízení vlády apod.) a z nich plynoucí požadavky musí mít organizace k dispozici, aby mohla vztah k EA identifikovat. Informace o legislativě jsou obvykle získávány z průběžně aktualizovaných databází a internetových zdrojů.

Zdroje jiných požadavků mohou být například dohody s orgány veřejné správy, dohody se zákazníky, směrnice jiné než zákonné povahy, dobrovolné zásady nebo kodexy správné praxe, dobrovolné environmentální značení nebo závazky následné péče o výrobek, požadavky obchodních sdružení, dohody se skupinami občanů nebo nevládními organizacemi, veřejné závazky organizace nebo její mateřské organizace, požadavky společnosti/podniku. Rovněž požadavky dané jinými zdroji – například  vyhláškami obce, na jejímž území organizace působí,  kanalizačními řády,  oborovými předpisy apod. – je třeba mít k dispozici. Je však třeba připomenout, že některé z těchto závazků nebo dohod se mohou týkat řady záležitostí nad rámec ochrany životního prostředí a nemusí být tedy v EMS brány v úvahu.

Je účelné, aby požadavky vztahující se k identifikovaným EA byly vedeny v registru právních a jiných požadavků, který je součástí dokumentace EMS, i když norma vedení registru výslovně nepožaduje.

Doporučení: Určete způsob získávání a aktualizace informací o platné legislativě a připravovaných změnách. Stanovte postup identifikace relevantních právních a jiných požadavků. Vytvořte a pravidelně aktualizujte registr právních a jiných požadavků a zajistěte, aby k němu měli přístup odpovědní pracovníci. Dbejte na to, aby v registru byla zachycena vazba na příslušný EA. Vzhledem k náplni činnosti  je vhodné zavést a udržovat i registr vydávaných a přijímaných rozhodnutí (např. kolaudačních).

Ukázka možného uspořádání registru právních a jiných požadavků

^*) Čísla EA převzata z výše uvedeného příkladu Registru EA

Článek 4.3.3 - Předmětem článku jsou požadavky a povinnosti spojené se zavedením a udržováním environmentálních cílů, cílových hodnot a environmentálních programů.

Environmentální cíle vycházejí z environmentální politiky, právních a jiných požadavků, environmentálních aspektů, ale i ekonomických možností organizace. Cíl může být vyjádřen přímo jako dosažení určité hodnoty nebo může být vyjádřen obecně a poté určen jednou nebo více cílovými hodnotami. Stanovené cílové hodnoty mají být měřitelné a mohou (ale nemusí) zahrnovat i časový horizont jejich dosažení. Cíle a cílové hodnoty mohou být použity pro celou organizaci nebo úžeji pouze pro činnosti spojené s daným místem nebo na jednotlivé činnosti. Tak například organizace může mít celkový cíl snížení spotřeby energie, který může být dosažen úspornou činností pouze v jednom určitém oddělení. Avšak v jiných případech mohou všechny části organizace mít potřebu přispět určitým způsobem k dosažení celkového cíle organizace. Cíle jsou plněny prostřednictvím environmentálních programů, které konkretizují dosažení cílů a cílových hodnot do podoby krátkodobého plánu. Programy stanoví konkrétní kroky, které je třeba provést pro dosažení cílových hodnot například v jednom kalendářním roku. K jednomu cíli může být vytvořeno několik dílčích programů.

Doporučení: Cíle směřujte do různých oblastí tak, aby zajistily očekávané přínosy zavedení EMS – ať už ekonomické (úspora surovin a energií), environmentální (snížení emisí) nebo sociální (zlepšení povědomí pracovníků nebo vztahů s veřejností). Programy  by měly mj. specifikovat jednotlivé kroky, jejich harmonogram, finanční a personální zdroje, odpovědné útvary, způsob kontroly plnění.

Ukázka vymezení cílů a programů

Oblast úspory surovin a energií, snížení produkovaného znečišťování:

Oblast zlepšení environmentálního povědomí pracovníků a vztahů s veřejností:

 Článek 4.1 - Jsou uvedeny všeobecné požadavky normy na systém environmentálního managementu, týkající se zejména vytvoření a zlepšování systému a způsobu plnění požadavků.

Principem, který organizace musí naplnit, aby vyhověla požadavkům normy, je princip neustálého zlepšování. Významný je požadavek dokumentování systému, který je specifikován dále v článku 4.4.4. Upozornit je třeba na jednoznačný požadavek na stanovení a dokumentování rozsahu EMS, a to nejen z hlediska předmětu podnikání a organizační struktury, ale z hlediska místního vymezení. V praxi není tento požadavek vždy beze zbytku plněn – nelze opomíjet ani takové zdánlivé maličkosti, jako je doplnění dokumentace EMS o charakteristiku situování areálu organizace a vymezení ploch, které organizace případně pronajímá. Příloha normy zdůrazňuje význam úvodního environmentálního přezkoumání zejména pro organizace, které začínají EMS budovat.

Doporučení: Zajistěte vypracování úvodního environmentálního přezkoumání, které významně přispěje k naplnění specifických požadavků normy. Do činností spojených se zavedením EMS  zapojte všechny útvary organizace; dbejte na to,  aby o EMS byli všichni pracovníci  dostatečně informováni a k jeho zavedení motivováni, tak aby se mohli se zaváděným systémem ztotožnit.

Článek 4.2 - Náplní článku je stanovení sedmi základních požadavků na environmentální politiku organizace, která  musí být vrcholovým vedením vyhlášena, dokumentována a  zveřejněna.

Environmentální politika je písemné prohlášení organizace o jejích záměrech v oblasti péče o životní prostředí. Musí obsahovat závazek být v trvalé shodě  s právními předpisy a jinými požadavky, ke kterým se organizace zavázala (nejen z oblasti životního prostředí, ale například i z oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci) a uplatňovat prevenci znečišťování. Politika je východiskem pro stanovení konkrétních cílů a cílových hodnot, kterých chce organizace prostřednictvím svého EMS dosáhnout. Jedním ze zdrojů pro formulaci environmentální politiky může být úvodní environmentální přezkoumání.

Politika je formulována ve veřejném vyhlášení, označujícím závazek a záměry organizace v oblasti životního prostředí. Je to tedy bod, od něhož se odvíjejí všechny cíle, cílové hodnoty i realizace celého systému a její zpracování je zákonitě jedním z nejdůležitějším kroků při zavádění účinně fungujícího EMS. Vzhledem ke specifičnosti každé organizace je zřejmé, že jednotlivé environmentální politiky se přes mnohé společné rysy  mohou od sebe navzájem odlišovat.

Environmentální politiku je nutno sdělovat nikoliv jen všem zaměstnancům, ale všem osobám, které pro organizaci nebo z jejího pověření pracují. Organizace mohou mít řadu dodavatelských organizací, které by měly být  s environmentální politikou svého odběratele seznámeny. Stejně tak to může být v případě nájemců částí areálu v majetku organizace, která zavádí EMS.

Pro zpřístupnění politiky veřejnosti je třeba nalézt vhodnou a ekonomicky přijatelnou formu, například umístěním na internetové stránce organizace. Samozřejmostí by měla být dostatečná jasnost a srozumitelnost textu.

Doporučení: Vaše environmentální politika by měla vzít v úvahu jak  specifické místní nebo regionální podmínky, tak i názory a požadavky zainteresovaných stran, jak byly formulovány při úvodním environmentálním prohlášení. Zvažte – zejména  v případě nevládních organizací – účelnost využití metodických zásad, připravených nadnárodními občanskými skupinami a určených k definování celkového rozsahu odpovědnosti za životní prostředí. Nezapomeňte informovat své obchodní partnery o vyhlášené environmentální politice - například doplněním příslušných obchodních smluv o přílohu obsahující alespoň zásadní pasáže environmentální politiky.

Ukázka možného řešení

Na ukázku možného řešení jsou dále uvedeny téze environmentální politiky, zpracované sice pro fiktivní organizaci, ale založené na analýze řady již vypracovaných obdobných dokumentů. V konkrétních případech je účelné jednotlivé téze rozvést nebo doplnit v souladu s působením organizace v dané lokalitě.

Téze environmentální politiky organizace

„Environmentální politika vychází z angažovanosti, znalosti problematiky a řídících schopností vrcholového vedení a všech zaměstnanců, kteří mohou ovlivnit životní prostředí v regionu (...), kde organizace (...) působí. Vytváří všeobecné povědomí o tom, že veškeré činnosti, produkty a služby mohou vést k zásahům do životního prostředí a proto musí být řízeny odborně a zodpovědně. Organizace se zavazuje.

·         dodržovat platná ustanovení všech právních předpisů, t.j. zákonů, nařízení a vyhlášek souvisejících s ochranou životního prostředí, bezpečností práce, ochranou zdraví a požární ochranou,

·         dbát na neustálé zlepšování vztahu k ochraně životního prostředí a na předcházení znečišťování,

·         usilovat o odstranění nebo maximální omezení negativních vlivů svých činností, produktů a služeb na životní prostředí, zdraví zaměstnanců a obyvatel regionu,

·         pravidelně prověřovat systém environmentálního managementu jako součást řízení organizace, včetně motivace zaměstnanců k prosazování závazků, stanovených v environmentální politice,

·         provádět na základě objektivního ověřování, t.j. kontrol, měření a monitorování environmentálních aspektů a jejich dopadů  jednou ročně přezkoumání zavedeného systému vrcholovým vedením s cílem porovnat zjištěné skutečnosti se závazky, vyplývajícími z environmentální politiky a tím se zapojit do procesu trvalého zlepšování,

·         pravidelným a důsledným rozborem spotřeby surovin, materiálů a energií a důsledným tříděním vznikajících odpadů zajistit minimální čerpání přírodních zdrojů a surovin,

·         využívat komplexní systém vzdělávání svých pracovníků k získávání a stálému rozšiřování potřebných znalostí v otázkách ochrany životního prostředí,

·         spolupracovat s příslušnými úřady a s veřejností tak, aby byla respektována státní a regionální environmentální politika,

·         usilovat o dodržování principu  udržitelného rozvoje s důrazem na efektivní využívání a zavádění zařízení s omezením jejich vlivu na životní prostředí,

·         pravidelně se zabývat analýzami možného havarijního ohrožení a návrhy na jeho účinnou prevenci.“

Příklady

Text environmentální politiky Ministerstva životního prostředí lze najít na www.mzp.cz/cz/emas, environmentální politiky města Vsetín na www.dobrapraxe.cz/cz/misto/vsetin-ekologizace, environmentální politiky města Chrudim na www.chrudim.eu/emas.

V následujícím textu je vždy v rámečku uvedeno číslo  článku základní normy ČSN EN ISO 14001:2005 a stručný obsah článku. Pod rámečkem je uvedena stručná anotace článku a jeho výklad vycházející z normy a jejích příloh, z dalších  podkladů (především z ČSN EN ISO 14004:2005) a  z praktických zkušeností autora. Text je doplněn doporučením postupu pro realizaci požadavků článku v organizacích neziskového a veřejného sektoru, případně i ukázkami možného řešení nebo příklady z uskutečněných projektů zavádění EMS.

Článek 1 - Předmětem normy je specifikace  požadavků kladených na systém environmentálního managementu. Je vymezen okruh organizací, ve kterých lze normu zavést.

Je třeba zdůraznit skutečnost, že norma nestanovuje žádné konkrétní hodnoty, které by měly být organizací v ochraně životního prostředí dosaženy. Specifikace cílových hodnot (např. emisí do ovzduší, podílu recyklace odpadů, apod.) je ponechána na organizaci. To umožňuje její uplatnění jako dobrovolného nástroje v kterékoliv organizaci, tedy i v organizacích neziskového a veřejného sektoru. Norma se nezabývá problematikou bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, její alespoň částečné zakomponování však nevylučuje. To je důležité z hlediska současného trendu vytváření integrovaných systémů řízení. Základním požadavkem je vytvoření takového EMS, jehož environmentální politika a cíle jsou ve shodě s požadavky normy (na prvním místě s požadavkem dodržování platných právních předpisů). I když norma připouští několik možností pro prokázání této shody, v praxi naprosto převažuje prokázání shody prostřednictvím certifikace externí organizací – akreditovaným certifikačním orgánem.

Doporučení:  Zvažte účelnost zabývat se i vybranými problémy bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Shodu zavedeného EMS s normou prokažte certifikací akreditovaným certifikačním orgánem.

Článek 2 - Text neobsahuje žádné normativní odkazy, článek je v normě uveden pro zachování stejného pořadí číslování článků jako v předcházejícím vydání normy.

Článek 3 - Jsou uvedeny termíny a definice používané v normě spolu s jejich stručným vysvětlením.

Ze zkušeností vyplývá, že definování termínů je srozumitelné a v praxi nepůsobí potíže. Jen na doplnění je možno uvést:

Environment, životní prostředí: výčet prvků (složek) životního prostředí uváděný normou může být v praxi konkretizován nebo zúžen.

Neustálé zlepšování: Důležitý je požadavek, aby EMS zahrnoval stálý vývoj organizace v ochraně životního prostředí. Nepostačuje tedy  pouhé dodržování zákonných předpisů – EMS musí (například prostřednictvím pravidelného přezkoumávání vedením) tento vývoj umožňovat a rozvíjet.

Organizace: Organizaci může obecně  tvořit více provozních jednotek; norma připouští, aby pro potřeby normy byla jako organizace definována jedna provozní jednotka. Jinými slovy – EMS může být v takovém případě zaveden v provozní jednotce nadřazeného celku.

Zainteresovaná strana: O výsledky působení organizace v ochraně životního prostředí se mohou zajímat jednotlivci či skupiny (například obyvatelé města, ekologické iniciativy). EMS jim má umožnit přístup k těmto výsledků především prostřednictvím environmentální politiky. Jejich názory a poznatky mohou být využity i ve fázi vytváření systému.

Úvodní environmenální přezkoumání: Tento termín základní norma nespecifikuje, protože jeho vypracování není povinné. Navazující norma ISO 14004 jej však vysvětluje a jeho vypracování doporučuje, protože pomáhá zmapovat nedostatky v řízení ochrany životního prostředí  a tedy i stanovit priority pro environmentální politiku a environmentální cíle. Jak už bylo uvedeno v oddílu B, je cílem úvodního environmentálního přezkoumání zvážit všechny environmentální vlivy související se současnou i minulou činností organizace, s plněním zákonných a dalších předpisů a norem, s účinností opatření uskutečněných k dosažení požadované environmentální kvality výroby, výrobků, služeb a dalších činností. Jsou hodnoceny  emise do ovzduší a vody, nakládání s odpady, využívání vod, paliv, energií a přírodních zdrojů, zatěžování tepelnou energií, hlukem, zápachy, vibracemi a zářením, specifické vlivy na ekosystémy, vliv případných havárií apod. Významnou součástí úvodního environmentálního přezkoumání by měl být i odhad finanční náročnosti a potřeby pracovníků souvisejících se  zavedením EMS.

Doporučení: Rozsah pojmu „životní prostředí“ specifikujte podle výsledků úvodního environmentálního přezkoumání, nesnažte se o jeho možný úplný rozsah uváděný normou;  předmětem zájmu může být například pouze  ovzduší, voda, odpady, zeleň. Zaveďte EMS v celé organizaci (např. na městském úřadě) a zvažte možnost budoucího zavedení systému v řízených organizacích (např. v Technických službách, veřejných školách apod.).