Dokument ke stažení:

• Program(PDF, 175 KB)

• Vodohospodářské aktuality (Ing. Pokorný, Ing. Binhacková) (PPT, 504 KB)

• Kontrolní činnost a řešení „stížností“ na úseku VaK odborem dozoru a regulace vodárenství (Ing. Hospodka)  (PPT, 1 MB)

• Plánování v oblasti vod (Ing. Binhacková) (PPTX, 2 MB)

• Aktuality k čl. 4 odst. 7 směrnice 2000/60/ES (EU Pilot, Guidance dokument) - JUDr. Růzhová (PPT, 5 MB)

• Novela vyhlášky č. 428/2001 Sb. (Ing. Bogdanova) (PPT, 463 KB)

• Vodní díla z pohledu občanského zákoníku (Mgr. Tesner) (PPTX, 10 MB)

• Vodní díla z pohledu občanského zákoníku - abstrakt (Mgr. Tesner) (PDF, 194 KB)

• Novela stavebního zákona (Bc. Mareš) (PPTX, 393 KB)

• Dotazy (PPT, 247 KB)

Zdroj: Nase-voda.cz

„Státní kasa bohužel není v takovém stavu, abychom mohli vyhovět všem požadavkům na posílení investic. Rozhodli jsme se ale vyjít vstříc alespoň malým obcím, protože spousta jejich projektů na potřebnou výstavbu či opravy vodovodů a kanalizací nebo čistíren odpadních vod je již zpracována a schválena,“ uvedl ministr financí Ivan Pilný.

Na tom, že Ministerstvo financí přispěje na výstavbu či technické zhodnocení vodovodů, kanalizací a stavební akce na drobných vodních tocích a nádržích v malých obcích částkou 500 milionů korun, se zástupci Ministerstva financí a Ministerstva zemědělství dohodli v druhé polovině září. Tomu předcházelo detailní posouzení možného rozpočtového posílení investic vlády napříč jednotlivými resorty, které zpracovalo Ministerstvo financí a které bylo projednáno vládou.

Dalších 500 milionů korun na realizaci těchto projektů zajistilo Ministerstvo zemědělství z nevyužitých rozpočtových prostředků z minulých let změnou jejich účelu.

Dokument ke stažení:

Modrá zpráva 2016

Příručka upozorňuje na vybrané skutečnosti, které by měl žadatel (stavebník) zohlednit při přípravě jak investičního záměru, tak žádosti o dotaci z Operačního programu Životní prostředí (OPŽP) týkající se vodohospodářské infrastruktury. Žadatelům příručka pomůže například s výběrem nejvhodnější technické varianty řešení a se zdůvodněním účelu projektu. Poslouží rovněž jako praktické vodítko pro kontrolu rozsahu a obsahu projektové dokumentace či ověření kroků obce při přípravě investice.

Přestože Pravidla pro žadatele a příjemce podpory z OPŽP stanovují minimální rozsah podkladů pro podání žádosti, je často ze strany SFŽP ČR vyžadováno doplnění žádosti, které se nejčastěji týká zdůvodnění přijatelnosti a cílů projektu. Metodika upozorňuje na aspekty, které by měly být v podávané žádosti zapracovány a měly by být z žádosti zřejmé.

Příručka vznikla na základě zkušeností z předchozích výzev a jejím hlavním smyslem je poskytnout žadatelům podporu při přípravě jimi předkládaných projektů. Cílem je zvýšit technickou úroveň projektů ve všech fázích přípravy a realizace, aby byla zaručena jejich funkčnost a udržitelnost po celou dobu životnosti.

Dokument ke stažení:

Příručka pro vodohospodářské projekty (pdf)

Zdroj: SFŽP

Ve středu 6. září 2017 přinesl britský The Guardian (a po něm i některá česká média) zprávu o výsledcích jedné zahraniční studie, která zjistila, že většina vzorků pitné vody v různých zemích světa obsahuje malé plastové částice (mikroplasty), což je podle autorů studie alarmující a představuje to dosud neznámé, ale nepochybné zdravotní riziko a že je potřeba s tím něco začít dělat.

Studii zadala nezisková organizace Orb Media a provedla ji University of Minnesota School of Public Health. V rámci této jednorázové akce byly odebrány vzorky pitné vody ve dvanácti městech na pěti kontinentech a bylo zjištěno, že 83 % (v Evropě 72 %) odebraných vzorků obsahovalo mikročástice (vlákna) plastů v průměrném množství (na 1 litr) 3,8 vláken v Evropě a 9,6 v USA. Vlákna byla nalezena i ve vzorcích balených vod odebraných v USA. Zkoumány byly částice o velikosti od 2,5 mikrometru do cca 1 milimetru. Uvádí se, že mikroplasty pocházejí nejčastěji ze syntetického oblečení, otěru pneumatik, nátěrů, rozkladu makroplastů a z kosmetiky. V reakci na uvedenou zprávu se na Státní zdravotní ústav obrátila řada osob i novinářů, jaká je v tomto směru situace v ČR, zda se jí vůbec někdo věnuje a jaké představuje zdravotní riziko. Stručná a výstižná odpověď by mohla znít: výskyt těchto vláken se v pitných vodách ČR nesleduje, protože pro to odborníci nevidí žádný důvod, což vlastně potvrzuje i citovaná studie. Výskyt mikročástic i makročástic plastů ve světových mořích a některých povrchových sladkých vodách je v posledních pár letech diskutován jako environmentální problém. Nikoliv z hlediska dopadu na člověka, ale na vodní živočichy (mikročástice pro drobné korýše, větší kousky plastů pro ryby a vodní ptactvo), kteří tyto plasty nevědomky (či vědomky, protože si myslí, že se jedná o potravu) požijí a ony jim pak mechanicky škodí v zažívacím traktu, protože narušují další příjem a zpracování potravy.

Nyní organizace Orb Media, která proti znečišťování vodních toků a moří (mikro)plasty bojuje, zřejmě ve snaze přinést další argument proti tomuto znečišťování, nechala udělat velmi orientační průzkum pitné vody, aniž by měla v ruce jediný aspoň hypotetický důkaz o tom, že tyto částice člověku při požití škodí, a aniž by měla minimální znalosti o vodárenství. Tu nekompetenci lze odvodit z jejich tvrzení, že se dosud neví, jak se tyto částice mohou do vody dostávat. Přitom kdyby se zeptali kteréhokoli hygienika nebo vodohospodáře, který se zabývá zásobováním pitnou vodou, tak by jim to řekl:

a) Pokud se jedná o pitnou vodu, která se vyrábí z podzemních zdrojů, tak nejpravděpodobnější cestou vstupu je vzdušná kontaminace ve vodojemech.
b) Pokud se jedná o pitnou vodu, která se vyrábí z povrchových zdrojů (ze středních a dolních toků řek), tak nejpravděpodobnější cestou kontaminace je surová voda, kdy malé částice částečně prochází přes technologii úpravy. Vedle toho podobně jako u podzemních zdrojů i zde může docházet k vzdušné kontaminaci ve vodojemech, pokud zde nejsou žádné nebo dostatečně kvalitní filtry vzduchu ve větracích otvorech).

Zatím neexistuje žádný důkaz, ani nějaká odůvodněná hypotéza, že by plastové mikročástice při požití člověku (a vyšším živočichům) nějak škodily. V článku vyslovenou teorii, že se na částice mohou ve vodě vázat nějaké škodlivé chemické látky, považujeme za ničím nepodloženou snahu
aspoň nějaké riziko objevit. Plasty jsou obecně dost inertní a jejich sorpční schopnost skoro nulová.

V pitné vodě, i té nejčistší z chráněného podzemního pramene, se běžně vyskytují mikročástice, v jednom litru jich může být i tisíce, které člověk až na výjimky jako je zrnko písku okem nevidí a které jsou v naprosté většině přírodního původu (částice zeminy či vegetace, částice biofilmu, anorganické produkty bakterií, pylová zrna apod.), ale někdy i antropogenního původu (korozní produkty z potrubí ad.). Tyto částice lidskému zdraví – ve vodě v obvyklém množství – člověku nijak neškodí. Pokud je jich ve vodě více než obvykle, ukazuje to na nějakou technickou závadu, která by se měla odstranit, protože to může rušit proces dezinfekce vody (zákal) nebo narušit senzoriku vody (barva, průhlednost). Proto se při kontrole pitné vody, jak při výrobě, tak i na konci sítě u spotřebitele, sledují pravidelně dva ukazatele: zákal a mikroskopický obraz – abioseston. A jsou na ně vztaženy určité limity, aby jejich množství nepředstavovalo nějaký hygienický (dezinfekce), senzorický nebo technologický problém (zanášení sítě a nutnost častějšího odkalování). Když se ve vodě najdou např. pylová zrna, nikomu to sice neškodí (se lžičkou medu jich pozřeme tisíckrát více), ale výrobce vody už ví, že má nějakou závadu ve filtraci vzduchu na vodojemech a měl by zde instalovat nové filtry vzduchu nebo vůbec lépe řešit větrání vodojemu. Nebo když má za pískovými filtry na úpravně vody trochu vyšší zákal (který člověk vůbec není schopen zrakem detekovat), ví, že mu nedokonale funguje proces koagulace a filtrace vody a musí ho nějak upravit.

Ona citovaná studie nalezla v litru vody průměrně do 5 (Evropa) resp. 10 (USA) vláken. Zkuste si toto číslo porovnat s bezpečným limitem pro azbestová vlákna v pitné vodě, který americká US EPA stanovila ve výši 7 milionů (!) vláken v 1 litru vody (při vyšším množství je už určité riziko vzniku nezhoubných polypů ve střevě); tak vysoký limit existuje proto, že zatímco při inhalaci jsou azbestová vlákna prokázaným karcinogenem, při požití člověku prakticky neškodí (aspoň ne v koncentracích, které lze ve vodě nalézt tam, kde se používá azbestocementové potrubí). V ČR jsme kdysi měli pro azbestová vlákna limit 300 tisíc v litru pitné vody, ale protože tak vysoký počet se nikdy ve vodě nenalezl, byl tento ukazatel později jako zbytečný z legislativy pro pitnou vodu vypuštěn.

Takže organizaci Orb Media by bylo namístě položit otázku: Jestliže renomovaná americká agentura pro životní prostředí (US EPA) na základě dostupných vědeckých informací rozhodne, že bezpečný limit pro azbestová vlákna v pitné vodě je v řádu milionů v litru, jak můžete vážně přemýšlet o tom, zda představuje nějaké zdravotní riziko 5 či 10 plastových vláken?

Možná, že když si na stůl postavíme sklenici s vodou nebo hrnek s čajem, ve kterém bude průměrně jedno mikrovlákno, které tam doputovalo s vodou z kohoutku, a svlékneme si svetr, budeme mít záhy v hrnku vláken desetkrát tolik a než ten hrnek vypijeme, vdechneme vláken ještě tisíckrát víc. Tím nechceme tvrdit, že plastová vlákna nemohou představovat nějaké riziko pro lidské zdraví. Nevíme. Ale jestli ano, pak to nebude při jejich požití, ale při jejich inhalaci, kde je ostatně negativní vliv malých prachových částic na zdraví dobře dokumentován.

Proto také němečtí kolegové z organizace Umweltbundesamt (Spolková agentura pro životní prostředí), se kterými jsme tento problém mohli diskutovat, uvažují, že až si vyvinou spolehlivou metoda na stanovení mikroplastů (metodu použitou Orb Media za takovou nepovažují), začnou je sledovat v prachu z domácností, popř. ve vyčištěných odpadních vodách (z důvodů ekologických). Závěr: Riziko plastových vláken z pitné vody je podle našeho názoru tak zanedbatelné, že nemá smysl se jím speciálně zabývat. Stačí využívat stávající mechanismy kontroly výroby pitné vody na přítomnost částic (ukazatele zákal a abioseston) a činit běžná opatření při jejich zvýšených hodnotách.

Závěr: Riziko plastových vláken z pitné vody je podle našeho názoru tak zanedbatelné, že nemá smysl se jím speciálně zabývat. Stačí využívat stávající mechanismy kontroly výroby pitné vody na přítomnost částic (ukazatele zákal a abioseston) a činit běžná opatření při jejich zvýšených hodnotách.

Zdroj/Autor: SZÚ, MUDr. František Kožíšek, CSc., vedoucí NRC pro pitnou vodu

Čtěte také:

• Havel: Mediální údaje o (ne)kvalitě pitné vody nemají vypovídací hodnotu (15.9.2017)

• Se sledováním nejen mikroplastů v pitné i odpadní vodě by mohl pomoci Izrael (14.9.2017)

• Stanovisko SOVAK ČR k přítomnosti mikroplastů ve vodách (7.9.2017)

• Vědci: Pitná voda na celé planetě je kontaminována plastem (7.9.2017)

Zdroj: BOZP-info.cz

V úvodu je nutné předeslat, že výskyt pesticidů v podzemních vodách není způsoben nárůstem jejich používání v zemědělství. Spotřeba přípravků na ochranu rostlin od roku 2012 do roku 2016 klesla zhruba o 7,4 procenta. A pokud jde o údajný vyšší výskyt těchto látek v podzemních vodách, vychází především ze zlepšení laboratorních technik a metod, které jsou nyní schopny zjišťovat pesticidy i jejich metabolity. Logicky z toho vyplývá, že častější zjištění pesticidů v posledních pěti letech úzce souvisí se zlepšením těchto technických možností. Není tudíž způsoben nárůstem používání pesticidů v zemědělství.

Z reportáže vyplývá, že kontaminace spodních vod je proces, který trvá minimálně 10 až 20 let a může za to pěstování plodin pro biopaliva. V té době se však plodiny pro biopaliva vůbec nepěstovaly. I v současné době se tyto plodiny převážně pěstují pro potravinářské účely, takže jde o účelovou dezinformaci proti biopalivům.

Podle autora reportáže poslední údaje z let 2014 až 2016 jednoznačně ukazují, že za zamoření může pěstování biopaliv, a to převážné plodin pěstovaných pro energetické účely, řepky a kukuřice, případně cukrovky. Z reportáže vyplývá, že údaje z těchto let jsou ve skutečnosti údaje z doby před 10 až 15 lety, tedy z doby, kdy se plodiny na biopaliva nepěstovaly. Jde tedy o závěr bez důkazů.

Pitná voda je vyráběna zhruba z 50 % z povrchových zdrojů vody (zejména z vodárenských nádrží), jejichž kvalita se trvale zlepšuje. Navíc naprostá většina vodárenských nádrží má většinu povodí s lesním pokryvem a omezeným hospodařením zemědělců v ochranném pásmu vodního zdroje se zpřísněným režimem.
Pitná voda připravovaná z hlubokých vrtů (zejména pro skupinové vodovody) není pesticidy kontaminována, takže obyvatelé se nemusí obávat jejich výskytu.
Na závěr je důležité zopakovat, že proces technologické úpravy pitné vody značně snižuje nalézané koncentrace pesticidů v pitné vodě pro obyvatelstvo. Není důvod šířit podobné poplašné zprávy.

Zdroj: MZe

Monitorování jakosti pitné vody ve vodovodech pro veřejnou potřebu se uskutečňuje v rámci subsystému II programu „Zdravotní důsledky a rizika znečištění pitné vody“, který je součástí „Systému monitorování zdravotního stavu obyvatelstva ve vztahu k životnímu prostředí“. Pravidelné vyhodnocení zajišťuje Ministerstvo zdravotnictví. Většinovým zdrojem dat pro celostátní monitoring jsou rozbory zajišťované provozovateli, jejichž provedení v předepsané četnosti a rozsahu je dáno legislativně. Získané údaje jsou provozovatelé povinni převést do předepsané elektronické podoby a neprodleně je předat orgánu ochrany veřejného zdraví.

Základní mikrobiologické a chemické ukazatele stanovuje vyhláška č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody. Tato vyhláška vychází ze směrnice 98/83/ES o jakosti vody určené k lidské spotřebě, která vychází z poznatků Světové zdravotnické organizace. Rozsah a četnost analýz zdrojů vod sloužících k výrobě vod pitných pak stanovuje vyhláška č. 428/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích. Další významným rozšířením v oblasti monitoringu kvality pitných vod je novela zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, která zavádí povinnost pro provozovatele vodovodů a kanalizací nově zpracovávat posouzení rizik (Water Safety Plans). Jednotliví provozovatelé se tak v rámci výše popsaného monitoringu věnují všem relevantním polutantům ve zdrojích vod sloužících pro výrobu pitné vody, pesticidy nevyjímaje a na základě zjištěných údajů o kvalitě vody přijímají příslušná opatření.

Nejenom provozovatelé vodohospodářské infrastruktury se věnují monitoringu rizikových látek ve vodách. Problematice pesticidů v podzemních vodách se dlouhodobě věnuje Český hydrometeorologický ústav, Státní podniky povodí provádějí analýzy povrchových vod se zaměřením na výskyt látek souhrnně označovaných jako farmaka a látky osobní potřeby. V České republice jsou rovněž sledována farmaka i v odpadních vodách v rámci základního i aplikovaného výzkumu. Provozovatelé vodohospodářské infrastruktury se problematice výskytu rizikových látek v pitných a odpadních vodách věnují i v rámci evropské vodohospodářské asociace EurEau a předávají Evropské komisi řadu podnětů v této oblasti.

SOVAK ČR by rád ujistil občany České republiky, že již v současné době je problematice rizikových látek v pitných a odpadních vodách věnována náležitá pozornost a v případě zjištění relevantních polutantů jsou přijata adekvátní opatření. SOVAK ČR výroky ministra životního prostředí Mgr. Richarda Brabce považuje za značně nezodpovědné, které znevažují práci jak vlastníků a provozovatelů vodohospodářské infrastruktury, tak i pracovníků Ministerstva zdravotnictví, Státního zdravotního ústavu, Českého hydrometeorologického ústavu, Podniků povodí a všech ostatních, kteří se starají o kvalitu a monitoring vod v České republice.

Ing. Oldřich Vlasák

ředitel SOVAK ČR

Za technickou správnost odpovídá: Ing. Ondřej Beneš, Ing. Filip Wanner

Dotační výzvy z Operačního programu Životní prostředí 2014─2020 jsou určeny obcím, městům a vlastníkům vodovodů a kanalizací pro veřejnou potřebu. Rezort v nich podpoří projekty, které zlepší vodohospodářskou infrastrukturu, úroveň čištění odpadních vod a také zabrání nedostatku pitné vody v období sucha. Příjem žádostí začíná 16. října 2017, poté se tyto dotace 18. ledna 2018 uzavřou.

 „Jsou to de facto poslední peníze, které bude moci Česká republika na vodní hospodářství v tomto programovém období z evropských fondů čerpat, což znamená, že jsme u konce čerpání alokace vyhrazené pro tyto potřeby a také je to důkazem úspěšného čerpání našeho programu,“ říká ministr životního prostředí Richard Brabec. „Nicméně podpora oblasti vod tím nekončí. Bude pravděpodobně pokračovat i nadále a to z národních zdrojů“, dodává ministr.

Více než 2 miliardy korun půjdou do kanalizací a čistíren odpadních vod, dalších 1,6 miliardy korun máme vyhrazených na stavbu a modernizaci úpraven pitné vody a vodovodních sítí. Zbývajících 50 milionů korun pomůže obcím a vodohospodářům odstranit nadměrné zatížení povrchových vod škodlivými látkami, zejména fosforem, a to ve vodárenských nádržích, přírodních koupalištích a jejich přítocích.

„Z EU fondů jsme v tomto programovém období poskytli podporu již 382 vodohospodářským projektům dotacemi ve výši 9,7 miliardy korun. Díky tomu se reálně podpoří 180 čistíren odpadních vod, vybuduje 1 281 km stokových systémů, 231 km rozvodů pitné vody a 29 úpraven pitné vody. Nyní budou mít příležitost zlepšit svoji infrastrukturu další desítky obcí,“ bilancuje ministr Brabec.

Podle ředitele SFŽP ČR Petra Valdmana je zájem o dotace na vodohospodářské projekty tradičně veliký: „V předešlých 8 dotačních výzvách, které byly v  aktuálním Operačním programu Životní prostředí 2014─2020 na výstavbu vodovodů a kanalizací (včetně výzev pro integrované územní investice) vyhlášeny, jsme přijali celkem 518 žádostí za 12 miliard korun. Na téměř třetinu z nich se ale nedostalo. V aktuálních výzvách proto mají šanci uspět i ti žadatelé, kteří nesplnili formální náležitosti nebo dotaci pro velký převis kvalitních projektů dosud nezískali.“

Miliardy z EU míří do výstavby čistíren odpadních vod, kanalizačních a vodovodních sítí

Nejvíce prostředků ministerstvo vyhradilo na kanalizace a čistírny odpadních vod, ať už na novou výstavbu, modernizaci či navýšení kapacity stávajících zařízení (výzva č. 71). „Dostupnost kanalizace pro obyvatele a čištění odpadních vod je měřítkem vyspělosti společnosti a jejího vztahu k životnímu prostředí. U nás není na kanalizaci zakončenou ČOV stále připojena téměř pětina obyvatel, i když se nám daří zejména díky prostředkům z EU počet nových a intenzifikovaných ČOV zvyšovat,“ uvádí ministr Brabec a dodává, že stupeň čištění odpadních vod má vliv především na kvalitu vod a na ně vázané ekosystémy.

S touto dotační výzvou úzce souvisí i druhá výzva (č. 72), která pomůže krajům a obcím snížit množství nebezpečných látek, tzv. nutrientů, v povrchových vodách přírodních koupališť a vodárenských nádrží. Tyto živiny způsobují problémy při využití vody pro pitné účely a představují přímé zdravotní riziko při koupání. Dotace potečou například do dodatečného odstraňování fosforu u čistíren odpadních vod, budování záchytných nádrží u kanalizace, sedimentačních nádrží na přítocích apod.

Na rozvoj vodovodních sítí je zaměřena třetí dotační výzva, která by měla pomoci obcím zajistit kvalitní pitnou vodu v období sucha (výzva č. 73). V praxi to znamená, že z dotace obce mohou spolufinancovat výstavbu a modernizaci úpraven vody, přivaděčů a rozvodných sítí pitné vody včetně souvisejících objektů. Minimální výše výdajů na jeden projekt činí u této výzvy 3 miliony korun, což však může být limitujícím faktorem pro menší obce. „Zejména menším obcím nabízíme i paralelní dotační výzvu z Národního programu Životní prostředí, kde mohou získat dotaci od 100 tisíc korun do 3 milionů na průzkum, budování a posílení zdrojů pitné vody," upozorňuje ředitel Valdman s tím, že příjem žádostí stále probíhá, a to až do konce října.

Pokud jde o poslední výzvy z aktuálního OPŽP, tak kromě obcí a měst se mohou o dotaci ze 71., 72. a 73. výzvy OPŽP přihlásit dobrovolné svazky obcí, městské části hl. města Prahy, příspěvkové organizace a obchodní společnosti s většinovým podílem obcí, měst či jiných veřejnoprávních subjektů. U dotační výzvy č. 73 mohou být oprávněnými žadateli i kraje. Dosáhnout mohou přitom na dotaci ve výši až 85 % z celkových způsobilých výdajů.

Státní fond životního prostředí ČR vychází vstříc také obcím, které hledají způsob, jak finančně pokrýt nedotovanou část výdajů. Právě jim nabízí na dofinancování 100 % způsobilých nákladů projektu zvýhodněnou půjčku, kterou lze také použít i na krytí části vlastních zdrojů. Požádat o půjčku je možné kdykoliv až do doby zahájení realizace projektu. Podrobné informace najdou zájemci zde na stránkách Fondu. https://www.sfzp.cz/sekce/853/2-vyzva/

Více informací k vyhlášeným výzvám je na stránkách OPŽP http://www.opzp.cz/vyzvy/. Zájemcům o podrobné informace a podmínky dotací jsou k dispozici odborníci SFŽP ČR také na nejbližších bezplatných seminářích http://www.opzp.cz/o-programu/akce-a-seminare/seminare-k-prioritni-ose-1-opzp-2014-2020 a to 19. září v Praze a 4. října v Ostravě, či na pobočkách krajských pracovišť SFŽP ČR  https://www.sfzp.cz/sekce/539/krajska-pracoviste/a bezplatné lince 800 260 500.

Další informace:

• Dokumenty k 71. výzvě    http://www.opzp.cz/vyzvy/71-vyzva

• Dokumenty k 72. výzvě    http://www.opzp.cz/vyzvy/72-vyzva

• Dokumenty k 73. výzvě    http://www.opzp.cz/vyzvy/73-vyzva