Více než 163 tisíc podaných hlášení, tisíce zapojených subjektů a mimořádně vysoká úspěšnost zpracování dat. Letošní ohlašovací období v systému ISPOP ukázalo, jak zásadní roli hraje digitalizace při plnění environmentálních povinností. Statistiky za rok 2026 zároveň přinášejí zajímavý pohled na oblasti, ve kterých podniky, instituce i veřejná správa vykazují nejvíce údajů o svém dopadu na životní prostředí.

S koncem března bylo uzavřeno další ohlašovací období v rámci Integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností ISPOP. Období probíhalo od začátku ledna do 31. března 2026 a opět potvrdilo klíčovou úlohu systému při sběru a zpracování environmentálních dat v České republice. Prostřednictvím ISPOP plní své zákonné povinnosti tisíce subjektů napříč oblastmi odpadového hospodářství, vodního hospodářství, ochrany ovzduší, Integrovaného registru znečišťování i evidence výrobků s ukončenou životností.

Celkem bylo v letošním roce prostřednictvím systému přijato 163 070 hlášení. Pouze 735 z nich nebylo možné zpracovat z důvodu nedodržení předepsané struktury datového standardu. To znamená, že více než 99,5 procenta všech podání splnilo požadované náležitosti a mohlo být bezprostředně automaticky zpracováno. 

Největší objem podaných hlášení tradičně připadl na oblast odpadového hospodářství. Formuláře zaměřené na souhrnné údaje z průběžné evidence produkce a nakládání s odpady společně s evidencí vozidel s ukončenou životností a odpadních elektrozařízení dosáhly celkového počtu 100 630 podání. Dominantní podíl představoval formulář F_ODP_PROD, který tvořil více než 99 procent této skupiny hlášení. Nejvyšší nápor systém zaznamenal v posledních dnech před termínem odevzdání. Samotný 26. únor se stal nejvytíženějším dnem celého období, kdy bylo přijato 10 861 hlášení, tedy více než desetina všech podání v této kategorii.

Významnou součástí ohlašovacího období byla také agenda výrobků s ukončenou životností. Roční zprávy za elektrozařízení, baterie, akumulátory a pneumatiky představovaly celkem 397 hlášení. Největší zastoupení měly zprávy týkající se baterií a akumulátorů, které tvořily téměř sedm desetin všech podání v této oblasti.

Rostoucí význam environmentálního reportingu potvrzuje také agenda vodního hospodářství. V bilančních formulářích bylo přijato 20 049 hlášení, což představuje meziroční nárůst o 8,1 procenta oproti předchozímu roku. Prostřednictvím těchto formulářů jsou vykazovány údaje o odběrech podzemních a povrchových vod, jejich využití i o vypouštění odpadních vod. Vyšší počet podání naznačuje pokračující důraz na sledování a vyhodnocování nakládání s vodními zdroji.

Samostatnou kapitolu představuje Integrovaný registr znečišťování. Do systému bylo letos zasláno 2 724 hlášení. Současně bylo evidováno a vypořádáno 92 žádostí o registraci provozoven, které podléhají režimu IRZ. Tento registr dlouhodobě patří mezi důležité nástroje pro sledování emisí a přenosů znečišťujících látek do životního prostředí.

Letošní ohlašovací období bylo ovlivněno také novými legislativními požadavky. V systému byly zavedeny nové formuláře související s jednorázovým měřením emisí a současně byly upraveny formuláře v oblasti odpadového hospodářství podle nové vyhlášky o podrobnostech nakládání s odpady. Vedle technického rozvoje systému tak rostou i nároky na odbornou podporu uživatelů a na schopnost firem pružně reagovat na měnící se regulatorní prostředí.

Letošní ohlašovací období bylo ovlivněno také novými legislativními požadavky. V systému byly zavedeny nové formuláře související s jednorázovým měřením emisí a současně byly upraveny formuláře v oblasti odpadového hospodářství podle nové vyhlášky o podrobnostech nakládání s odpady. Vedle technického rozvoje systému tak rostou i nároky na odbornou podporu uživatelů a na schopnost firem pružně reagovat na měnící se regulatorní prostředí.

Údaje z letošního ohlašovacího období potvrzují, že digitalizace environmentální agendy je dnes nezbytnou součástí výkonu veřejné správy i plnění zákonných povinností ze strany podniků a dalších organizací. Více než 163 tisíc přijatých hlášení zároveň ukazuje rozsah dat, která jsou každoročně shromažďována pro potřeby ochrany životního prostředí a rozhodování státu.

Česká společnost pro bezvýkopové technologie pořádá ve dnech 15.–16. září již 31. ročník národní konference NO DIG, která se stejně jako loni uskuteční v kongresových prostorách Hotelu Galant Mikulov.

Letošní motto konference „Bezvýkopové technologie – alternativa, nebo už standard?“ otevře diskusi o tom, jak rychle se moderní bezvýkopové postupy stávají běžnou součástí praxe při výstavbě a rekonstrukcích vodovodní infrastruktury.

Bezvýkopové technologie se stále více prosazují nejen jako ekonomicky výhodné řešení, ale i jako ekologicky šetrná alternativa k tradičním výkopovým metodám. Dvoudenní akce nabídne nejnovější poznatky, zkušenosti z provozu i projekty, které zásadně ovlivňují způsob realizace vodovodních sítí a dalších infrastrukturních staveb v České republice. 

Zkušenosti s provozem vodovodních řadů

Úvodní panelová diskuse bude věnována praktickým zkušenostem s provozem a údržbou vodovodních řadů realizovaných pomocí bezvýkopových technologií. Odborníci z praxe budou mimo jiné hovořit o tom, jak se jednotlivé metody osvědčují v reálném provozu a jaké výhody či limity přinášejí při dlouhodobém provozu takto vybudované infrastruktury. 

Diskuse nabídne pohled, jak bezvýkopové technologie mění způsob výstavby nových vodovodních řadů i rekonstrukcí těch stávajících. Součástí debaty bude také otázka správné diagnostiky potrubí před samotnou sanací, která je klíčová pro výběr vhodné metody i minimalizaci rizik během realizace.

V panelu vystoupí Ladislav Haška z firmy Vodárenská akciová společnost, a.s., Radim Jirout z Šumperské provozní vodohospodářské společnosti, a.s., Milan Vojta z Vodovodů a kanalizací Břeclav, a.s., Tomáš Hruška z Ostravských vodáren a kanalizací a.s., Josef Šebek z AQUA PROCON s.r.o. a Jan Ručka z Vysokého učení technického v Brně. Společně poskytnou komplexní přehled, jak se bezvýkopové technologie uplatňují v české vodárenské praxi.

Odborný program konference

Odborný program konference také nabídne témata, která odrážejí současný vývoj bezvýkopových technologií i jejich praktické uplatnění v české vodárenské infrastruktuře. Přednášky se zaměří na instalace a opravy vodovodů realizovaných pomocí moderních bezvýkopových metod, přičemž budou představeny projekty, které v posledních letech zásadně změnily pohled na využívání těchto technologií v praxi. 

Součástí programu budou také prezentace věnované diagnostice, průzkumu a přípravě, tedy klíčovým krokům, které rozhodují o správném výběru vhodné metody sanace či výstavby. Účastníci se dále seznámí s ekonomickými a legislativními aspekty, které ovlivňují rozhodování investorů a provozovatelů. Prostor dostanou i inovativní technologie, jež posouvají celý obor kupředu.
Jednotlivé odborné bloky povedou zkušení odborníci z praxe. První blok otevře Ladislav Haška, generální ředitel Vodárenské akciové společnosti, a.s., druhý zaštítí Marek Helcelet z Brněnských vodáren a kanalizací, a.s., třetí uvede Pavel Král ze stejné firmy a závěrečný, čtvrtý blok povede Karel Franczyk, předseda České společnosti pro bezvýkopové technologie.

Díky této kombinaci odborných garantů nabídne program vyvážený pohled na technické, provozní i strategické otázky spojené s využíváním bezvýkopových technologií v České republice.

NO-DIG 2026 – 31. národní konference o bezvýkopových technologiích

Kdy: 15.–16. září 2026
Kde: Hotel GALANT, Mikulov
Kdo: pořadatel: Česká společnost pro bezvýkopové technologie, organizátor: Exponex s.r.o.

Více informací: www.no-dig.cz

 

Proč část lidí odmítá vědecké poznatky o změně klimatu navzdory stále přesnějším datům a stále viditelnějším dopadům oteplování? Podle světově uznávané klimatoložky Katharine Hayhoeové není problém v nedostatku informací ani inteligence. Klíč leží mnohem hlouběji v lidské psychologii, identitě, hodnotách a způsobu, jakým o klimatu mluvíme. Její pohled přináší nečekanou zprávu. Snaha přesvědčit nejtvrdší odpůrce bývá často ztrátou času. Skutečná příležitost se nachází úplně jinde.

Ve veřejném prostoru se změna klimatu často prezentuje jako střet mezi dvěma nesmiřitelnými tábory. Na jedné straně stojí lidé přesvědčení o závažnosti problému, na druhé straně jeho odpůrci. Tento obraz je však podle klimatoložky Katharine Hayhoeové značně zjednodušený. Ve skutečnosti většina společnosti neleží ani na jednom z těchto pólů. Většina lidí klimatickou změnu nevylučuje, současně však neví, jak se k ní postavit, jak jí porozumět nebo jak na ni reagovat. Právě tato skupina představuje rozhodující část veřejnosti, která může ovlivnit budoucí směřování společnosti.

Hayhoeová patří mezi nejrespektovanější osobnosti současné klimatologie. Vedle vědecké práce se dlouhodobě zabývá komunikací klimatických témat a zkoumá, proč ani desítky let výzkumu a rostoucí množství důkazů automaticky nevedou k širšímu společenskému konsenzu. Podle jejích zkušeností je jedním z největších omylů představa, že odmítání klimatické vědy vyplývá především z nedostatku znalostí. Mnohem častěji souvisí s politickou identitou, kulturním prostředím a osobním hodnotovým rámcem. Člověk totiž obvykle neposuzuje nové informace izolovaně. Vyhodnocuje je podle toho, zda jsou slučitelné s jeho přesvědčením o fungování světa a o jeho vlastním místě v něm.

Právě proto bývá snaha vyvracet jednotlivé argumenty nebo bombardovat odpůrce dalšími daty často neúčinná. Pokud někdo vnímá klimatická opatření jako ohrožení svých hodnot, životního stylu nebo politické identity, nepovede více grafů a statistik automaticky ke změně názoru. Hayhoeová v této souvislosti používá pojem averze vůči řešením. Mnoho lidí podle ní neodmítá samotná fakta o klimatu, ale důsledky, které z nich vyplývají. Pokud mají pocit, že řešení znamená ekonomické ztráty, omezení svobody nebo zásah do jejich způsobu života, bývají náchylnější zpochybňovat samotný problém.

To však neznamená, že komunikace ztrácí smysl. Naopak. Podle Hayhoeové je důležité změnit její směr. Namísto snahy porazit druhou stranu argumenty doporučuje začít u společných zkušeností. Lidé mohou mít rozdílné názory na politiku, ekonomiku nebo energetiku, ale většina z nich vnímá, že počasí v posledních desetiletích vykazuje stále více neobvyklých projevů. Právě osobní zkušenost bývá podle ní mnohem silnější než abstraktní statistiky. Když si člověk sám všímá delších období sucha, častějších vln veder nebo extrémních srážek, otevírá se prostor pro skutečné porozumění.

Zajímavý je také její pohled na takzvané klimatické popírače. Ve veřejném prostoru jim bývá věnována značná pozornost, přesto podle Hayhoeové představují jen malou část společnosti. Pokusy o jejich přesvědčení často spotřebovávají energii, kterou by bylo možné využít mnohem účelněji. Většina obyvatel podle průzkumů spadá do skupiny lidí, kteří pociťují určité obavy, ale nevědí, jak reagovat. Nejde o přesvědčené odpůrce ani o aktivní zastánce. Právě zde vidí největší prostor pro komunikaci a společenský posun.

Významnou součástí jejího přístupu je odmítání strategie založené výhradně na strachu. Klimatická změna podle ní představuje mimořádně vážný problém s rozsáhlými důsledky pro přírodní systémy, ekonomiku i lidské zdraví. Současně však upozorňuje, že dlouhodobé vystavování lidí katastrofickým scénářům může vést k opačnému efektu. Místo motivace nastupuje bezmoc, rezignace a pocit, že jednotlivci stejně nemohou nic ovlivnit. Psychologické výzkumy dlouhodobě ukazují, že lidé reagují aktivněji tehdy, když vedle rizik vidí také reálná a dosažitelná řešení.

Právě otázka řešení tvoří druhý pilíř jejího pohledu na klimatickou komunikaci. Podle Hayhoeové je chybou prezentovat ochranu klimatu jako soubor zákazů a omezení. Mnohem účinnější je ukazovat souvislosti s ekonomickou stabilitou, energetickou bezpečností, technologickými inovacemi nebo kvalitou života v místních komunitách. Lidé jsou ochotnější přijmout změny, pokud v nich dokážou rozpoznat konkrétní přínos pro sebe a své okolí.

Rozhovor pro Radio Wave se zároveň dotýká samotné podstaty klimatického rizika. Hayhoeová připomíná, že neexistuje jedna magická hranice, po jejímž překročení se svět náhle ocitne v bezpečí nebo naopak v katastrofě. Každá desetina stupně oteplení má význam. Rizika narůstají postupně a s rostoucí teplotou se zvyšuje pravděpodobnost extrémních jevů, problémů se zásobováním vodou, dopadů na zemědělství či zdravotních komplikací. Z tohoto pohledu není podstatné pouze to, zda bude dosažen konkrétní mezinárodní cíl, ale jak rychle a v jakém rozsahu se podaří další oteplování omezit.

Vysvětluje také často nepochopený význam hranice 1,5 stupně Celsia. Ta podle ní nepředstavuje ostrou čáru mezi bezpečným a nebezpečným světem. Jde o politicky stanovený cíl, který vychází z vědeckých poznatků o rostoucích rizicích. Každé další snížení budoucího oteplení přináší konkrétní přínosy, i když se nepodaří dosáhnout ideálního scénáře. Klimatická politika proto není otázkou absolutního úspěchu nebo neúspěchu, ale především rozsahu škod, kterým lze ještě zabránit.

Možná nejdůležitější poselství celého rozhovoru však nesouvisí ani tak s klimatem jako s lidmi samotnými. Hayhoeová připomíná, že společenské změny nevznikají tím, že se podaří přesvědčit každého jednotlivce. Vznikají tehdy, když dostatečně velká část společnosti začne jednat na základě společně sdíleného porozumění problému. Hledání nepřesvědčitelných odpůrců a nekonečné souboje o každou názorovou pozici mohou působit jako hlavní úkol dneška. Podle ní však skutečná výzva leží jinde. Nespočívá v tom, jak vyhrát spor s několika hlasitými odpůrci. Spočívá v tom, jak oslovit miliony lidí, kteří už dnes tuší, že se něco děje, ale stále čekají na důvod, proč by měli sami udělat další krok.

Ještě na jaře se zdálo, že na západním pobřeží Fidži může vyrůst jedno z největších zařízení na energetické využití odpadu v jižním Pacifiku. Projekt podporovaný australskými investory sliboval elektřinu, pracovní místa i řešení regionálního odpadového problému. O několik týdnů později však fidžijská vláda rozhodla jinak. Zamítnutí projektu nepřišlo kvůli emocím ani politickým prohlášením. Rozhodly konkrétní technické, environmentální a ekonomické otázky, na které investoři nedokázali přesvědčivě odpovědět.

Když jsme v předchozím článku popisovali záměr vybudovat ve Vuda Point na západním pobřeží Fidži rozsáhlou spalovnu odpadu s výrobou energie, šlo především o příběh velkých slibů a ještě větších pochybností. Investoři představovali projekt jako moderní energetické centrum schopné zpracovávat stovky tisíc tun odpadu ročně a současně vyrábět významnou část elektřiny pro fidžijskou ekonomiku. Kritici naopak upozorňovali na skutečnost, že zařízení by bylo závislé na dovozu odpadu ze zahraničí a mohlo by proměnit ostrovní stát v regionální koncový bod pro materiály, které jiné země nechtějí ukládat ani spalovat na vlastním území.

Dnes už je jasné, že projekt v navržené podobě pokračovat nebude. Fidžijské ministerstvo životního prostředí zamítlo předloženou dokumentaci EIA a konstatovalo, že nesplňuje požadované právní ani technické standardy. Rozhodnutí následovalo po několikaměsíčním přezkumu a vyhodnocení připomínek odborníků, místních komunit, státních institucí i podnikatelského sektoru.

Na první pohled by se mohlo zdát, že vláda ustoupila silnému odporu veřejnosti. Podrobnější pohled však ukazuje podstatně složitější obraz. Regulátor identifikoval celou řadu oblastí, které zůstaly nedostatečně vysvětlené nebo nebyly v dokumentaci vyhodnoceny v rozsahu odpovídajícím velikosti projektu. Mezi hlavními výhradami figuroval původ a dlouhodobé zajištění odpadových toků, dovoz zahraničního odpadu, nakládání s popílky, zajištění dostatečných vodních zdrojů, vlivy na veřejné zdraví, dopady na dopravní infrastrukturu, turistický ruch i celková ekonomická životaschopnost záměru. Úřady zároveň upozornily, že řada zásadních otázek měla být řešena až v budoucnu namísto toho, aby byla zodpovězena již v samotném procesu posuzování vlivů na životní prostředí.

Právě ekonomická stránka představovala jeden z největších paradoxů celého projektu. Navržené zařízení mělo být schopno zpracovat přibližně 900 tisíc tun odpadu ročně. Fidži přitom podle dostupných údajů produkuje pouze kolem 200 až 300 tisíc tun komunálních a dalších odpadů za rok. Aby spalovna fungovala na plánované kapacitě, musela by dlouhodobě přijímat velké objemy odpadu z Austrálie a dalších států regionu. To byl fakt, který se stal symbolem celého sporu. Zatímco investoři jej prezentovali jako příležitost vytvořit regionální centrum pro moderní nakládání s odpady, odpůrci jej vnímali jako důkaz, že skutečným obchodním modelem není řešení fidžijských odpadů, ale poskytování služby zahraničním producentům odpadu.

Významnou roli sehrála také poloha plánovaného zařízení. Vuda Point se nachází v bezprostřední blízkosti oblasti Nadi, která představuje hlavní vstupní bránu pro turistický ruch a jeden z ekonomicky nejvýznamnějších regionů země. Místní obyvatelé, vlastníci půdy i podnikatelé v cestovním ruchu upozorňovali, že případné environmentální incidenty nebo negativní mediální obraz by mohly poškodit pověst Fidži jako destinace spojované s přírodou, čistým mořem a tropickou krajinou. Obavy se netýkaly pouze emisí samotného zařízení, ale také pravidelné námořní dopravy odpadu, manipulace s popelem a dlouhodobé průmyslové přítomnosti v oblasti orientované na turistické služby.

Do veřejného prostoru výrazně vstoupil i fidžijský velvyslanec při Organizaci spojených národů Filipo Tarakinikini. Jeho vyjádření, že se Fidži nesmí stát popelníkem Pacifiku, se rychle rozšířilo mezi domácími i zahraničními médii a stalo se symbolem odporu proti projektu. Vedle symbolické roviny však upozorňoval také na konkrétní otázky související s nakládáním s popelem, emisemi a schopností malého ostrovního státu dlouhodobě dohlížet na provoz zařízení takového rozsahu.

Zajímavé je, že fidžijské úřady ve svém rozhodnutí nezpochybnily samotný koncept energetického využití odpadu. Naopak opakovaně zdůraznily, že odmítnutí není namířeno proti investicím ani proti novým technologickým řešením. Posuzována byla kvalita předložené dokumentace a schopnost investora prokázat, že identifikovaná rizika lze spolehlivě řídit. Tento rozdíl je podstatný. Rozhodnutí tak nepředstavuje odmítnutí technologie jako takové, ale potvrzení, že i ve státech s omezenějšími administrativními kapacitami začínají být požadavky na transparentnost a kvalitu environmentálních podkladů stále přísnější.

Celá kauza současně otevřela širší otázku, která zdaleka nepřesahuje hranice Fidži. Mnoho malých ostrovních států čelí rostoucím problémům s odpady, omezeným skládkovým kapacitám a vysokým nákladům na energetiku. Současně však disponují citlivými ekosystémy, ekonomikou závislou na cestovním ruchu a omezenými možnostmi dlouhodobého environmentálního dozoru. Projekty podobného rozsahu proto vyvolávají otázku, zda lze technologická řešení úspěšně přenášet mezi zcela odlišnými geografickými, ekonomickými a institucionálními podmínkami.

Příběh spalovny ve Vuda Point tak nekončí jednoduchým vítězstvím jedné strany nad druhou. Fidži nezískalo nové energetické centrum a současně nezmizel ani problém s rostoucím množstvím odpadů. Výsledek však ukazuje, že ani investice v hodnotě stovek milionů dolarů a příslib energetické soběstačnosti samy o sobě nestačí. Pokud mají podobné projekty uspět, musí přesvědčivě prokázat nejen technickou proveditelnost, ale také dlouhodobou environmentální, ekonomickou a společenskou udržitelnost. V případě Vuda Point se investorům tuto zkoušku složit nepodařilo.

Toxické pozůstatky ze spalování nebezpečných odpadů se podle zjištění ministerstva vnitra dostávají na zemědělská pole, kde mohou dlouhodobě kontaminovat půdu a ohrožovat kvalitu potravin i stav krajiny. Odborníci upozorňují, že následky takového znečištění mohou být prakticky nevratné a představují jeden z nejvážnějších nově se objevujících ekologických problémů v Česku.

Interní materiál ministerstva vnitra upozorňuje na nový způsob nelegálního nakládání s nebezpečnými odpady, který se v posledních letech začíná objevovat v České republice. Jádrem problému je spalování nebezpečných odpadů v teplárenských zařízeních. Při tomto procesu vzniká toxický popílek obsahující nebezpečné látky, který je následně vydáván za neškodný materiál vhodný k využití v zemědělství. Takový popílek pak končí na polích, kde je zapraven do půdy jako údajné hnojivo.

Podle ministerstva představuje tato praxe mimořádně závažné riziko. Popílek může obsahovat zvýšené koncentrace arsenu, kadmia, olova, rtuti, dioxinů a dalších škodlivých látek. Jakmile se tyto kontaminanty dostanou do zemědělské půdy, mohou v ní přetrvávat velmi dlouhou dobu. Zpráva upozorňuje, že odstranění takového znečištění je v mnoha případech prakticky nemožné, což znamená dlouhodobé ohrožení kvality půdy, produkce potravin i celkového stavu životního prostředí.

Na problém již narazila také Česká inspekce životního prostředí. Od roku 2023 řešila několik případů, kdy byl do tepláren dodáván materiál vzniklý z rozdrcených železničních pražců. Ty jsou přitom považovány za nebezpečný odpad. K odhaleným případům došlo ve Středočeském a Jihočeském kraji. Inspektoři zjistili pochybení jak u subjektů, které materiál připravovaly a distribuovaly, tak u samotných provozů, kde byl spalován.

Následovala správní řízení a finanční sankce. Teplárny dostaly pokuty v řádu desítek tisíc korun, zatímco výrobci štěpky byla za neoprávněné předávání nebezpečného odpadu uložena pokuta ve výši dvou milionů korun. Policie podle dostupných informací v těchto konkrétních případech neřešila věc jako trestný čin a záležitosti byly uzavřeny správní cestou.

Zjištění ministerstva zároveň ukazují, že nelegální nakládání s odpady zůstává jednou z nejproblematičtějších oblastí ochrany životního prostředí. Vedle nepovoleného skladování, vzniku černých skládek nebo spalování odpadů se nyní objevuje i sofistikovanější forma znečišťování, která je na první pohled méně nápadná, ale může mít mnohem trvalejší následky. Nebezpečné látky se totiž dostávají přímo do půdy, která je základem zemědělské produkce a zároveň jedním z nejcennějších přírodních zdrojů země. Další podrobnosti ZDE

Elektrochemická oxidace patří k nejperspektivnějším technologiím pro odstraňování barviv z průmyslových odpadních vod. Nová studie publikovaná v odborném časopise Journal of Hazardous Materials však ukazuje, že vyšší účinnost čištění může být vykoupena vznikem potenciálně nebezpečných vedlejších produktů. Výzkumníci pod vedením Faye Kuszewski poprvé podrobně popsali mechanismy jejich vzniku a současně navrhli postupy, které mohou tato rizika významně omezit.

Textilní průmysl dlouhodobě patří mezi významné zdroje průmyslového znečištění vod. Odpadní vody vznikající při barvení a úpravě textilií obsahují vysoké koncentrace organických barviv, solí, nerozpuštěných částic i dalších chemických látek, které mohou nepříznivě ovlivňovat vodní organismy a kvalitu vodního prostředí. Podle odhadů připadá na textilní výrobu až pětina celosvětové produkce odpadních vod, což z jejich efektivního čištění činí jednu z významných environmentálních výzev současnosti.

Mezi technologie, které si v posledních letech získávají stále větší pozornost, patří elektrochemická oxidace. Její princip spočívá ve využití elektrického proudu k tvorbě vysoce reaktivních oxidačních částic přímo ve vodném prostředí. Tyto částice následně rozkládají složité organické molekuly na jednodušší látky a umožňují účinně odstraňovat i kontaminanty, které bývají vůči konvenčním metodám čištění mimořádně odolné. Elektrochemická oxidace přitom již dávno nepředstavuje pouze laboratorní technologii. Stále častěji se objevuje také v průmyslových provozech, kde slouží jako samostatný způsob úpravy odpadních vod nebo jako součást komplexnějších čisticích systémů.

Právě na méně prozkoumanou stránku této technologie se zaměřil tým autorů studie nazvané Oxidation byproduct formation by electro oxidation of textile dye wastewater: Occurrence, characterization and mitigation. Vedle Faye Kuszewski se na výzkumu podíleli také Patrick Wittbold, Annabella Colavito a Sean T. McBeath. Zatímco většina dosavadních prací hodnotila především účinnost odstraňování znečištění, cílem této studie bylo zjistit, jaké další chemické látky během procesu vznikají a zda nepředstavují dosud přehlížené riziko.

Výzkumníci se zaměřili na dva modelové typy textilních barviv. Prvním bylo Orange II, které patří mezi rozšířená azobarviva. Druhým byl eosin yellowish, bromované barvivo používané v některých průmyslových aplikacích. Obě látky byly podrobeny elektrochemické oxidaci za použití různých typů elektrod, aby bylo možné porovnat nejen rychlost jejich rozkladu, ale také tvorbu vedlejších produktů.

Klíčovou roli sehrála obyčejná kuchyňská sůl, tedy chlorid sodný. V textilních odpadních vodách se běžně vyskytuje, protože se používá při barvení textilií. Současně bývá přidávána i během samotného elektrochemického čištění. Zvyšuje elektrickou vodivost vody, snižuje energetickou náročnost procesu a podporuje vznik vysoce reaktivních chlorových sloučenin, které urychlují rozklad znečištění. Právě zde se ale podle autorů skrývá problém.

Experimenty ukázaly, že přítomnost chloridů skutečně vede k rychlejší degradaci barviv a nižší energetické náročnosti. Současně však významně podporuje vznik halogenovaných organických sloučenin. V případě barviva Orange II vznikal především chloroform. U bromovaného eosinu byly identifikovány zejména dibromchlormethan a bromoform. Tyto látky patří do skupiny trihalomethanů, jejichž výskyt je dlouhodobě sledován zejména v oblasti úpravy pitné vody kvůli jejich potenciálním dopadům na lidské zdraví.

Pozornost si zasloužily nejen samotné typy vznikajících sloučenin, ale také jejich koncentrace. Po devadesáti minutách elektrochemického procesu přesáhlo celkové množství sledovaných vedlejších produktů u Orange II hodnotu 250 mikrogramů na litr. U bromovaného eosinu pak koncentrace překročily hranici jednoho tisíce mikrogramů na litr. Výsledky tak naznačují, že vedle účinného odstraňování původního znečištění může docházet ke vzniku zcela nových chemických látek, jejichž environmentální význam nelze přehlížet.

Zvláště zajímavé byly výsledky získané při použití různých elektrodových materiálů. Nejvyšší účinnosti při rozkladu barviv dosahovaly elektrody z bórem dopovaného diamantu (záměrné přidání malého množství cizích atomů do materiálu). Právě u nich však vědci zaznamenali také nejvyšší tvorbu sledovaných vedlejších produktů. Naproti tomu elektrody na bázi iridia a směsi iridia s rutheniem vykazovaly odlišné charakteristiky tvorby reaktivních chlorových forem i výsledných produktů oxidace. Studie tak ukazuje, že mezi maximální účinností degradace znečišťujících látek a minimalizací vzniku vedlejších produktů existuje významný kompromis, který bude třeba při návrhu budoucích technologií zohlednit.

Autoři se současně pokusili najít způsoby, jak vznik nežádoucích látek omezit. Jednou z testovaných možností bylo nahrazení chloridu sodného síranem sodným. Tento přístup vedl prakticky k úplnému odstranění sledovaných vedlejších produktů. Současně však výrazně zpomalil rozklad barviv, a tím snížil celkovou účinnost procesu. Perspektivnější výsledky přineslo využití katalytického systému TAML. Ten umožnil zachovat srovnatelnou účinnost degradace barviv i při nižších koncentracích chloridů a zároveň snížil množství vznikajících vedlejších produktů o více než třetinu.

Význam studie přitom dalece přesahuje oblast textilního průmyslu. Výsledky upozorňují na obecnější problém pokročilých oxidačních technologií, které jsou často hodnoceny především podle schopnosti odstraňovat původní znečištění nebo podle energetické náročnosti provozu. Stejně důležité je však sledovat také chemické procesy probíhající během samotného čištění a látky, které při nich vznikají. Některé z identifikovaných sloučenin jsou navíc těkavé a mohou se uvolňovat do ovzduší v bezprostředním okolí čistíren, což otevírá další otázky související s ochranou pracovníků i okolního prostředí.

Sedm vteřin. Přesně tolik času podle odborníků stačí, aby v udržitelném lese vyrostlo dřevo potřebné pro byt o rozloze sto metrů čtverečních. Je dřevo skutečně materiálem budoucnosti, nebo jen romantickou představou architektů? Nový díl pořadu Evropa dnes na téma Dřevo - zachránce klimatu a stavební materiál budoucnosti přináší překvapivá fakta, která vám určitě změní pohled na moderní bydlení.

Dřevo po staletí provází lidské stavitelství, nikdy však nestálo před tak ambiciózní výzvou jako dnes. V době, kdy evropská města hledají nové cesty k výstavbě kvalitního bydlení, zažívají dřevostavby mimořádný rozmach. Tam, kde si většina lidí stále představuje budovu ze standardních materiálů, dnes architekti navrhují celé bytové komplexy a budovy dosahující výšek, které byly ještě nedávno považovány za nemyslitelné.

Pořad uvedený Českou televizí vás zavede přímo k projektům, které dokazují, že moderní dřevo dokáže konkurovat tradičním stavebním materiálům nejen rychlostí výstavby, ale také přesností, komfortem a dlouhou životností. Fascinující je především údaj, že dřevo potřebné pro byt o velikosti sto metrů čtverečních doroste v evropských udržitelných lesích přibližně za sedm vteřin. V jediném okamžiku tak vzniká nový pohled na zdroj, který se dokáže přirozeně obnovovat tempem a současně ukládat oxid uhličitý, jež bere dech.

Pořad se také věnuje vyvracení rozšířených omylů. Jedním z nich je představa, že největším nepřítelem dřevostaveb je oheň. Odborníci vysvětlují, že moderní masivní dřevěné konstrukce jsou navrhovány tak, aby si i při působení vysokých teplot po dlouhou dobu zachovávaly statickou stabilitu. Právě proto dnes získávají důvěru projektantů i investorů při realizaci rozsáhlých staveb po celé Evropě.

Skutečnou hrozbou není samotné dřevo, ale nekontrolovaná vlhkost, tedy voda. Ta dokáže poškodit jakoukoli stavbu bez ohledu na to, zda je postavena ze dřeva, betonu nebo cihel. Moderní technologie a postupy, a to již při výstavbě, kdy je dřevostavba nejnáchylnější, ochrany konstrukcí však umožňují vytvářet dřevostavby s mimořádně dlouhou životností a vysokou odolností vůči nepříznivým podmínkám.

Vrcholným momentem pořadu je pohled na výstavbu výškové budovy ze dřeva v Hamburku. Stavby, které ještě před několika lety působily jako futuristická vize, se tak dnes stávají součástí evropských měst. Kamera zachycuje technologickou preciznost, odvážné konstrukční řešení i mimořádnou proměnu materiálu, který se z lesa přesouvá až do moderních městských panoramat.

Pro úplnost připomínáme, že také Česká republika již vstoupila do nové éry dřevostaveb. Od srpna 2025 umožňují upravené požární předpisy stavět vícepodlažní dřevěné budovy až do výšky 22,5 metru, tedy zhruba o sedmi podlaží. Ještě donedávna přitom byly podobné projekty možné pouze na základě individuálních výjimek. Změna již před rokem otevřela cestu k výstavbě moderních bytových domů, škol či administrativních budov ze dřeva a přibližuje Česko trendům, které jsou již řadu let běžné v řadě evropských zemí.

Nový díl pořadu Evropa dnes tak nabízí strhující podívanou světem architektury, technologií a lidské vynalézavosti. Ukazuje, že budoucnost bydlení již dnes nemusí vznikat jen v hutích a betonárkách. Možná už teď roste někde tiše v lese. A možná rychleji, než si dokážeme představit. Někdy prostě stačí pouhých sedm vteřin. Záznam pořadu najdete ZDE.

Evropská komise otevírá členským státům cestu k větší flexibilitě při financování strategických investic. Část rozpočtové flexibility původně vyhrazené pro obranu bude možné využít na urychlení odklonu od fosilních paliv, rozvoj čisté energie a posílení energetické bezpečnosti. Brusel tím reaguje na rostoucí ceny energií, geopolitické otřesy i dlouhodobou závislost Evropy na dovážené ropě a plynu.

Evropa se ocitla na křižovatce dvou zásadních výzev. Na jedné straně ji nutí zvyšovat výdaje na obranu zhoršující se bezpečnostní situace na kontinentu. Na straně druhé se znovu naplno ukázala zranitelnost evropské ekonomiky vůči výkyvům na trzích s fosilními palivy. Prudký růst cen energií vyvolaný geopolitickým napětím na Blízkém východě připomněl, že energetická závislost představuje nejen ekonomický, ale také bezpečnostní problém. Evropská komise proto přichází s krokem, který propojuje oba cíle a umožňuje členským státům využít část mimořádné fiskální flexibility schválené pro obranné výdaje na investice do energetické transformace.

Podle návrhu zveřejněného v rámci jarního balíčku Evropského semestru budou moci vlády v letech 2026 až 2028 vyčlenit až 0,3 procenta hrubého domácího produktu ročně na opatření posilující energetickou odolnost. Celkový objem takto využité flexibility však nebude smět překročit 0,6 procenta HDP za celé tříleté období. Nejde přitom o nové zadlužování nad rámec již schválených pravidel. Prostředky budou čerpány z existujícího prostoru ve výši 1,5 procenta HDP, který Evropská komise v roce 2025 umožnila členským státům využít prostřednictvím takzvané národní únikové doložky. Tento mechanismus dovoluje zemím Evropské unie dočasně se odchýlit od běžných rozpočtových pravidel, aniž by vůči nim bylo zahájeno řízení kvůli nadměrnému schodku. Původně byl určen především k financování vyšších obranných výdajů v reakci na zhoršující se bezpečnostní prostředí v Evropě.

Komise zdůrazňuje, že cílem není krátkodobě tlumit ceny energií dotacemi nebo daňovými úlevami na fosilní paliva. Naopak chce podpořit investice, které povedou ke strukturálnímu snížení závislosti na dovážené ropě a zemním plynu. Mezi podporované projekty patří instalace fotovoltaických systémů, bateriových úložišť, tepelných čerpadel, rozvoj elektromobility nebo modernizace energetické infrastruktury. Opatření zaměřená na podporu spotřeby fosilních paliv, například snižování spotřebních daní na benzín či naftu, z možnosti čerpání výslovně vypadávají.

Nový přístup odráží proměnu evropského pohledu na energetickou bezpečnost. Zatímco ještě před několika lety byla energetická politika vnímána především jako součást klimatické agendy, současná krize ukazuje její bezprostřední význam pro ekonomickou stabilitu i geopolitickou odolnost. Evropská komise proto v rámci strategie AccelerateEU prosazuje rychlejší elektrifikaci, rozvoj domácích obnovitelných zdrojů a omezení závislosti na dovozu fosilních paliv z nestabilních regionů. Podle Bruselu představují investice do čisté energie jednu z nejúčinnějších forem ochrany před budoucími cenovými šoky.

Významnou roli při prosazování změny sehrály některé členské státy, zejména Itálie. Řím dlouhodobě upozorňoval, že rostoucí náklady na energie představují pro domácnosti i průmysl stejně závažnou hrozbu jako bezpečnostní rizika, která vedla k uvolnění pravidel pro obranné výdaje. Italská vláda proto požadovala možnost využít rozpočtovou flexibilitu také na energetická opatření. Evropská komise nakonec zvolila kompromisní řešení, které zachovává fiskální disciplínu, ale současně umožňuje financovat projekty s dlouhodobým přínosem pro energetickou soběstačnost evropských zemí.

Z ekonomického hlediska představuje tento krok významný posun v evropské fiskální politice. Brusel tím vysílá signál, že investice do energetické transformace nepovažuje pouze za nástroj ochrany klimatu, ale za strategickou infrastrukturu srovnatelnou významem s obranou. Evropská komise zároveň zdůrazňuje, že veškeré výjimky z rozpočtových pravidel zůstávají časově omezené a podléhají kontrolám udržitelnosti veřejných financí. Zachována tak mají být základní pravidla Paktu stability a růstu i důraz na odpovědné hospodaření členských států.

Rozhodnutí přichází v době, kdy se energetická bezpečnost stává jedním z určujících témat evropské politiky. Pokud členské státy novou možnost využijí naplno, mohou během několika let nasměrovat desítky miliard eur do projektů, které sníží spotřebu fosilních paliv, posílí domácí výrobu energie a zvýší odolnost evropské ekonomiky vůči geopolitickým otřesům. Energetická transformace se tak stále zřetelněji mění z environmentální priority na jeden z klíčových pilířů evropské bezpečnosti, konkurenceschopnosti a hospodářské stability.

Výbuchy a následné požáry ropných skladů a rafinerií v Teheránu vytvořily během několika hodin oblak znečištění, který zasáhl území větší než 300 tisíc kilometrů čtverečních. Oxid siřičitý uvolněný při hoření ropných produktů se následně šířil tisíce kilometrů napříč regionem. Nová satelitní měření odhalila nejen mimořádný rozsah této epizody, ale také skutečnost, že ekologické důsledky ozbrojených konfliktů mohou přetrvávat dlouho poté, co utichnou samotné výbuchy.

Večer 7. března 2026 zasáhla Teherán série výbuchů a rozsáhlých požárů v několika ropných skladech a v hlavní městské rafinerii. Zasaženy byly sklady Fardis, Shahran a Aghdasieh společně s teheránským rafinérským komplexem. Poškozená zařízení začala hořet a do ovzduší se uvolnilo velké množství znečišťujících látek. Mezi nimi dominoval oxid siřičitý, který vzniká spalováním síru obsahujících ropných produktů a patří mezi nejvýznamnější látky ovlivňující kvalitu ovzduší.

Dopady byly patrné téměř okamžitě. Obyvatelé v okolí hlásili bolesti hlavy, podráždění očí a pokožky, hořkou pachuť v ústech i dýchací obtíže. Pozornost vzbudil také takzvaný černý déšť. Srážky smývaly z atmosféry saze, olejové částice a další produkty hoření, které se mísily s dešťovou vodou. Taková směs může mít korozivní účinky a představuje cestu, kterou se kontaminace dostává do půdy, vegetace i vodního prostředí.

Skutečný dopad celé události se však ukázal až při vyhodnocení satelitních dat. V řadě oblastí Blízkého východu chybí dostatečně hustá síť pozemních monitorovacích stanic, a právě proto sehrály klíčovou roli družice. Vědci využili kombinaci evropských a čínských satelitních systémů, které umožnily sledovat vznik, pohyb i postupný rozptyl oblaku téměř v reálném čase. Díky tomu bylo možné zmapovat nejen bezprostřední okolí požáru, ale také další šíření znečištění na vzdálenost tisíců kilometrů.

První měření z 8. března ukázala výrazný nárůst koncentrací oxidu siřičitého nad Teheránem a jeho okolím. Průměrná hodnota v regionu vzrostla z přibližně 0,8 na 2,0 Dobsonovy jednotky. Dobsonova jednotka (DU) je standardní míra používaná v atmosférické chemii pro vyjádření množství plynu v celém sloupci atmosféry nad daným místem – zjednodušeně řečeno říká, kolik „hmoty“ dané látky je nad jedním místem od země až po horní vrstvy atmosféry. Znečištění se pod vlivem převládajícího proudění vzduchu začalo přesouvat severovýchodním směrem a současně zabíralo stále větší území. Satelitní snímky zachytily mohutný oblak, který se postupně prodlužoval, rozšiřoval a měnil svůj tvar.

Největší pozornost vzbudily odhady celkového množství emisí. Podle studie dosáhl únik oxidu siřičitého přibližně 29,8 tisíce tun. Zasažená oblast měla rozlohu okolo 300 tisíc kilometrů čtverečních a maximální naměřené koncentrace dosahovaly až 10,8 DU. Pro srovnání jde o území téměř čtyřikrát větší než Česká republika.

Další vývoj ukázal, jak efektivně dokáže atmosféra přenášet znečištění na velké vzdálenosti. Už 9. března byl oblak zaznamenán více než dva tisíce kilometrů od místa vzniku. Postupoval přes rozsáhlé oblasti Blízkého východu směrem do Asie. Výzkumníci zároveň zjistili, že oxid siřičitý vystoupal až do výšky kolem tří kilometrů, což jeho transport na velké vzdálenosti výrazně usnadnilo.

Důležitou roli sehrálo také počasí. Nad Teheránem se během sledovaného období vyskytovaly srážky, které pravděpodobně urychlily odstraňování části oxidu siřičitého z atmosféry. Déšť tak pomohl část znečištění odstranit ze vzduchu, současně jej však přenesl na zemský povrch, kde může negativně ovlivňovat půdu, vegetaci i vodní ekosystémy. Převládající severovýchodní proudění navíc urychlilo přesun znečištění mimo oblast samotného požáru.

Oxid siřičitý patří mezi látky s významným dopadem na kvalitu ovzduší. Je silně dráždivý, může způsobovat zdravotní komplikace zejména u citlivých skupin obyvatel a zároveň představuje jeden z hlavních zdrojů kyselých dešťů. V atmosféře se postupně přeměňuje na síranové aerosoly, které ovlivňují chemické procesy v ovzduší, snižují viditelnost a přispívají k poškozování přírodních i technických materiálů. Právě proto odborníci považovali rychlé zhodnocení rozsahu havárie za zásadní pro ochranu obyvatel i následné vyhodnocení dopadů na životní prostředí.

Teheránský případ zároveň připomíná, že ekologické následky ozbrojených konfliktů často zůstávají ve stínu bezprostředních lidských a materiálních škod. Požár, který trval jen relativně krátkou dobu, vytvořil oblak znečištění schopný zasáhnout rozsáhlé území daleko za hranicemi Íránu. Současně potvrdil rostoucí význam satelitního monitoringu při sledování mimořádných událostí. Bez družicových dat by bylo prakticky nemožné v tak krátkém čase určit skutečný rozsah emisí, směr jejich šíření i potenciální rizika pro životní prostředí a lidské zdraví.

Umělá inteligence se stala symbolem technologického pokroku a každodenním pomocníkem milionů lidí. Za zdánlivě nehmotným světem chatbotů, generátorů obrázků a chytrých algoritmů však stojí rozsáhlá síť datových center, elektrických sítí a chladicích systémů, které spotřebovávají obrovské množství energie, vody i půdy. Nová zpráva Organizace spojených národů upozorňuje, že skutečné environmentální náklady AI jsou mnohem vyšší, než si většina veřejnosti uvědomuje, a že bez odpovědného přístupu mohou v příštích letech dosáhnout rozměrů srovnatelných se spotřebou celých států.

AI bývá často vnímána jako neviditelná technologie. Uživatel zadá dotaz, během několika sekund obdrží odpověď a celý proces působí dojmem, že se odehrává kdesi v digitálním prostoru bez výraznějších dopadů na okolní svět. Realita je však mnohem složitější. Každý text vygenerovaný jazykovým modelem, každý obrázek vytvořený pomocí generativní AI i každá automatizovaná analýza dat vyžadují výpočetní výkon zajišťovaný tisíci specializovaných procesorů umístěných v rozsáhlých datových centrech. Právě tato infrastruktura představuje podle nové zprávy Institutu Organizace spojených národů pro vodu, životní prostředí a zdraví jednu z nejvíce přehlížených ekologických výzev současnosti.

Autoři studie upozorňují, že dosavadní hodnocení dopadů umělé inteligence se soustředilo především na emise skleníkových plynů. Takový přístup však zachycuje pouze část skutečného obrazu. Každá kilowatthodina elektřiny potřebná pro provoz systémů AI je spojena nejen s uhlíkovou stopou, ale také se spotřebou vody a využitím půdy. Datová centra musí být nepřetržitě chlazena, elektrárny vyrábějící energii často využívají značné objemy vody a samotná infrastruktura zabírá rozsáhlá území. Vedle toho je třeba započítat také těžbu kritických surovin, výrobu čipů, budování přenosových sítí a postupně narůstající objem elektronického odpadu.

Právě přehlížení těchto souvislostí vedlo podle autorů k systematickému podhodnocování skutečných nákladů digitální revoluce. Veřejnost i část odborné sféry často předpokládají, že přechod na nízkouhlíkové zdroje energie automaticky řeší environmentální problémy spojené s umělou inteligencí. Zpráva však ukazuje, že vztah mezi jednotlivými ekologickými ukazateli je mnohem složitější. Zdroj energie s nízkými emisemi nemusí být zároveň šetrný z hlediska spotřeby vody nebo využití krajiny. V některých případech může snížení uhlíkové stopy vést naopak k výraznému růstu nároků na další přírodní zdroje.

Tempo růstu je přitom mimořádné. Podle odhadů uvedených ve zprávě by mohla datová centra podporující umělou inteligenci do roku 2030 spotřebovat přibližně 945 terawatthodin elektřiny ročně. Takové množství představuje téměř trojnásobek současné roční spotřeby elektřiny Pákistánu, Bangladéše a Nigérie dohromady. Pokud by globální síť datových center byla samostatným státem, zařadila by se mezi největší spotřebitele elektřiny na světě. Tento vývoj odráží prudce rostoucí počet uživatelů, stále větší modely umělé inteligence a také skutečnost, že AI proniká do stále širšího spektra ekonomických aktivit.

Zvláštní pozornost věnují autoři vodní stopě. Spotřeba vody vzniká jednak přímo při chlazení serverů, jednak nepřímo při výrobě elektřiny. V mnoha regionech světa se datová centra nacházejí v oblastech, které již dnes čelí problémům s dostupností vody. Podle projekcí by mohla být celková vodní stopa infrastruktury využívané pro umělou inteligenci na konci desetiletí srovnatelná se základními ročními potřebami přibližně 1,3 miliardy obyvatel subsaharské Afriky. Takový údaj neznamená, že by AI přímo odebírala vodu těmto lidem, ukazuje však mimořádný rozsah zdrojů potřebných pro fungování digitální ekonomiky.

Neméně významná je také otázka využívání půdy. Datová centra představují pouze viditelnou část mnohem rozsáhlejšího systému. Elektřina musí být někde vyrobena, přenesena a distribuována. Potřebné jsou rozvodné sítě, výrobní zařízení, sklady energie i těžební provozy zajišťující suroviny pro polovodičový průmysl. Zpráva odhaduje, že celková plocha spojená s energetickým zabezpečením AI může do roku 2030 překročit 14 500 kilometrů čtverečních. Jde o území přibližně dvojnásobně větší než metropolitní oblast Jakarty. Tento rozměr bývá v běžných úvahách o umělé inteligenci téměř neviditelný, přesto představuje důležitou součást jejího ekologický stopy.

Významnou roli hraje také způsob, jakým lidé umělou inteligenci využívají. Environmentální náklady nejsou dány pouze velikostí modelů nebo počtem datových center. Ovlivňuje je i délka generovaných odpovědí, typ vytvářeného obsahu a frekvence používání. Textové dotazy jsou zpravidla méně náročné než generování obrazů nebo videí. Každá nová funkce rozšiřující možnosti AI s sebou přináší další požadavky na výpočetní výkon. To znamená, že budoucí ekologická stopa nebude určována jen technologickými firmami, ale také každodenním chováním stovek milionů uživatelů po celém světě.

Autoři současně zdůrazňují, že cílem jejich práce není odmítání umělé inteligence. AI může přispívat k vědeckému výzkumu, efektivnějšímu využívání energií, lepšímu řízení dopravy, predikci extrémních meteorologických jevů i zlepšování zdravotní péče. Podstatné však je, aby byly její přínosy posuzovány společně s náklady, které vytváří. Bez transparentních dat o spotřebě energie, vody a materiálů nelze odpovědně hodnotit skutečnou udržitelnost jednotlivých řešení.

Zpráva Organizace spojených národů tak přináší důležité upozornění. Umělá inteligence není pouze soubor algoritmů běžících v abstraktním digitálním prostoru. Je to rozsáhlý fyzický systém závislý na elektrárnách, vodních zdrojích, průmyslové výrobě, těžbě surovin a infrastruktuře rozprostřené po celé planetě. S výrobou technologií, elektronických součástek i samotné energetické infrastruktury navíc vznikají značné objemy odpadů včetně nebezpečných složek, které vyžadují odpovědné nakládání v souladu s odpadovou hierarchií do které patří i energetické využití. Čím více se AI stává součástí každodenního života, tím naléhavější je potřeba chápat její skutečné dopady v celé jejich šíři.

¹ Ústav energetiky, VŠCHT v Praze

² Ústav chemických procesů AV ČR, v. v. i.

³ Česká asociace pro pyrolýzu a zplyňování z.s.

Udržitelný růst technického pokroku a životní úrovně je závislý na mnoha faktorech, včetně dostatku surovin pro výrobu. Ne všechny potřebné zdroje se však nacházejí na území EU, což nás znevýhodňuje oproti mimoevropským státům, kteří těmito zdroji disponují a exportují je. Jednou z těchto kritických komodit je fosfor. Sekundárním zdrojem fosforu je čistírenský kal z čištění komunálních odpadních vod (katalogové číslo 19 08 05). Důležitým opatřením pro jeho regeneraci je vytvoření (převzetí) vhodné legislativy umožňující výrobu meziproduktů z čistírenského kalu (např. technické kyseliny fosforečné) pro chemický průmysl.

Jakékoliv rozhodnutí o přerušení dodávek nebo neúměrné zvýšení cen nedostatkové suroviny je přímým ohrožením pro průmysl, zemědělství i spotřebitele, které jen stěží dokážeme ovlivnit. Příkladem a mementem, že se jedná o reálný problém, je plynová krize způsobena ruskou invazí na Ukrajinu a následnou geopolitickou destabilizací. Evropská komise pravidelně vydává a aktualizuje seznam kriticky nedostatkových surovin¹ za účelem posílení zpracovatelského průmyslu, volného trhu a možností recyklace, diverzifikace zdrojů a hledání nových ložisek v jednotlivých členských státech EU, tj. zaručení alespoň částečné soběstačnosti a možnosti dodávek z více zdrojů. V roce 2023 vyjde již jeho pátá verze. Těmito změnami chce EU významně snížit pravděpodobnost, že se staneme figurkou v rukách agresora nebo nevyzpytatelného hráče.

Jednou z těchto kriticky nedostatkových surovin je fosfor (fosforit), jehož zásoby jsou v EU velice omezené. Těžené ložisko fosforitu ve Finsku pokrývá pouhých 17 % unijní spotřeby a zbytek je nutné dovážet například z Maroka nebo Ruska. Fosfor, již ve formě výrobků a meziproduktů, je dále importován například z Kazachstánu, Vietnamu nebo Číny. Důležitost fosforu spočívá v jeho nezanedbatelné roli v zemědělství (minerální hnojiva) a jeho použití v chemickém či obranném průmyslu².

Čistírenský kal zdrojem fosforu

Nedostatek primární suroviny – fosforitu – vytváří poptávku v EU po sekundárních zdrojích fosforu. Jedním z materiálů bohatých na fosfor je čistírenský kal, obsahující v sušině přibližně 2–3 %³ fosforu v závislosti na způsobu čištění odpadních vod, jejich původu a legislativě limitující množství fosforu v odtoku. Samotné zpracování čistírenských kalů dlouhodobě vyvolává řadu emocí. Kaly sice obsahují určité množství organické hmoty⁴ a nutrientů⁵, ale spolu s nimi i řadu polutantů, jako jsou těžké kovy⁶, drogy a léčiva⁷ (které mohou být toxické a přinášejí riziko antibiotické rezistence⁸), endokrinní disruptory včetně hormonů⁹, PFAS¹⁰, PAU¹¹, patogeny¹² nebo mikroplasty¹³, které se spolu s kalem dostávají do půdy nebo zakládek kompostů.

V Evropě stále existují státy¹⁴, které preferují přímé využití kalů na úkor ochrany půdního fondu a zabránění šíření kontaminantů do životního prostředí. Nicméně z pohledu surovinové soběstačnosti je pouhá aplikace čistírenského kalu na půdu nedostačující a je nezbytné získávat a produkovat fosfor v čisté (surové) formě, umožňující multioborové využití. Uvedeného lze docílit pouze termicky spolu s chemickou úpravou kalu¹⁵, tzn. prostřednictvím procesů, při kterých bude docíleno odstranění a destrukce polutantů. V zájmu ochrany průmyslu, spotřebitele a udržitelné produkce potravin je většinový odklon od použití kalů v zemědělství (při výrobě kompostu nebo jeho skládkování) nevyhnutelný.

Možnosti termického zpracování čistírenských kalů

Termicky se kaly zpracovávají čtyřmi různými způsoby: spolu-spalováním, tavením, pyrolýzou a mono-spalováním¹⁵. Při spolu-spalování dochází k nevratné ztrátě fosforu a dalších látek v popelovině naředěním či další kontaminací látkami obsaženými v primárním palivu. Množství spolu-spalovaného kalu je omezeno primárně přítomností těžkých kovů, které kontaminují vznikající popelovinu a spaliny. Například v Německu náhrada uhlí čistírenským kalem představuje přibližně 5 % jedné dávky, aby nedošlo k překročení legislativních limitů či k technologickým problémům¹⁶. Vzhledem k uvedeným negativům lze spolu-spalování označit za slepou uličkou termického zpracování kalů.

Další technologií je tavení – specifikum Japonska, kde se takto zpracují přibližně 4 % kalu za vzniku strusky bohaté na fosfor bez obsahu těžkých kovů. Strusku lze následně certifikovat jako hnojivo nebo pomocnou půdní látku. Z důvodu vysoké ceny provozu však množství takto zpracovaných japonských kalů každoročně klesá¹⁷.

Na rozdíl od tavení se pyrolýza (karbonizace) vyznačuje nižší provozní a pořizovací cenou a má své nezastupitelné použití např. v odlehlých oblastech. Karbonizovaný kal je vhodný pro využití při rekultivacích jako dlouhodobý zdroj fosforu pro rostliny a pomocná půdní látka zvyšující zádrž vody s pozitivním vlivem na půdní vlastnosti (strukturu a propustnost)¹⁵. Teplota pyrolýzy musí být vždy vyšší než 500 °C, při jmenovitém výkonu ideálně přes 600 °C, aby došlo k odstranění přítomných organických polutantů¹⁸ a tvorbě potřebných strukturních vlastností¹⁹. V případě, že produkt nesplňuje platnou legislativu na obsah těžkých kovů, které se při pyrolýze zakoncentrovávají¹⁵, je vhodné karbonizovaný kal následně spalovat spolu s kalem. Jeho objem je o cca 85 % menší než původní množství odvodněného kalu, což šetří náklady na dopravu do mono-spaloven.

Univerzální a centralizovaný způsob termického zpracování čistírenských kalů představuje mono-spalování, při kterém jsou spolu s organickou hmotou odstraněny organické polutanty a snadno volatilizující těžké kovy, za vzniku popeloviny bohaté na fosfor. Nejčastěji se kal mono-spaluje ve fluidních kotlích, vyznačujících se vysokou flexibilitou provozu a paliva, snadnou ovladatelností a vysokou účinností¹⁵. Příkladem je Benelux, Německo, Švýcarsko, ale i Polsko^20,21. Vzniklé popeloviny by bylo teoreticky možné využít na zemědělské půdě, ale nízká biodostupnost fosforu spolu s obsahem těžkých kovů přímé využití znemožňuje²². Proto je zásadní, aby byly mono-spalovny napojeny na úpravny vzniklých popelovin (P-recovery), kde je lze zpracovat na na využitelné suroviny na bázi fosforu (v pevné, nebo kapalné formě).

Regenerace fosforu

Existují tři metody, kterými lze popeloviny vzniklé při mono-spalování čistírenských kalů zpracovat²³. První možností je termické zpracování za vysokých teplot s produkcí strusky bohaté na fosfor bez vzniku dalších produktů. Dále s nimi lze nakládat v již existujících komerčních provozech spolu s fosforitem při výrobě fosforu a produktů z něj (množství popeloviny je zde však omezeno přítomností těžkých kovů). Dávka popeloviny dosahuje maximálně 10 % celkové navážky, aby nedošlo ke kontaminaci vyráběného produktu¹⁵. Poslední možností je mokrá metoda, při které je popelovina loužena v zásadě nebo kyselině. Vzniklý roztok je filtrován a srážen za vzniku fosforu ve formě pevné látky (fosfátu), komerčního hnojiva (NPK, PK, NP) nebo kyseliny fosforečné. Dále vznikají další produkty jako soli železa nebo hliníku, sádra, koncentráty těžkých kovů a zbytková pevná frakce v závislosti na použité technologii¹⁵.

Současný přehled technologií regenerace fosforu (P-recovery) je dostupný a průběžně aktualizovaný na stránkách European Sustainable Phosphorus Platform (ESPP)²⁴. V současnosti již byly v Německu²⁵, Švýcarsku²⁶ nebo Švédsku²⁷ publikovány zprávy hodnotící tyto jednotlivé P-recovery technologie z pohledu účinnosti, spotřeby energií a chemikálií, produkce odpadu, kvality, výnosu a ceny produktu. Z našeho pohledu jsou preferované právě technologie s mokrým zpracováním produkující kyselinu fosforečnou. Na rozdíl od výroby pevných látek (fosforečnanu vápenatého, dihydrogenfosforečnanu vápenatého či komerčních hnojiv NPK, PK, NP a TSP) je možné kyselinu fosforečnou využít v různých sektorech chemického průmyslu.

Regenerace fosforu je pevně vázána na surovinovou politiku (legislativu) EU. Pouhé zavedení mono-spalování nezaručuje, že je popelovina následně zpracována za vzniku P-produktu a doprovodných surovin a není pouze skládkována nebo využita bez regenerace fosforu a dalších látek. Podmínkou pro implementaci mono-spalování do současného zpracování odpadních vod je kvalitně připravená legislativa, která bude v souladu s prioritami surovinové politiky EU a ochranou životního prostředí. Dále je nutné jasně definované (neměnné) přechodné období zavádějící a upravující povinnosti pro subjekty zpracovávající čistírenský kal. Přestože se na první pohled může jednat o nepopulární krok (prvotní zvýšení nákladů, zavádění nových povinností), z dlouhodobého hlediska jde o strategické rozhodnutí, které již do svých legislativ přijímají některé evropské státy:

Německo^28,29

• v současné době: je povoleno využití čistírenských kalů na zemědělské půdě s širokým množstvím kontrolovaných polutantů a limitovaným místem aplikace;
• rok 2023: provozovatelé čistíren odpadních vod (ČOV) mají povinnost analyzovat množství fosforu v produkovaném kalu a hlásit plánované opatření pro jeho recyklaci v případě, že množství fosforu v kalu přesahuje 2 %;
• rok 2029: recyklace fosforu bude povinná pro všechny ČOV s obsahem P > 2 % v sušině kalu (mono-spalování a regenerace, zemědělské využití, jiné);
• pro ČOV nad 100 000 ekvivalentních obyvatel (EO) nebude možné zemědělské využití kalu;
• rok 2032: pro ČOV nad 50 000 EO nebude možné zemědělské využití kalu.

Švýcarsko (není členem EU)^30,31

• v současné době: používání čistírenských kalů na zemědělské půdě je zakázáno;
• rok 2026: regenerace fosforu z odpadní vody, kalu a kalového popelu bude povinná, a to vzhledem k aktuálnímu stavu poznání.

Rakousko^32,33

• v současné době: používání čistírenských kalů na zemědělskou půdu je v některých spolkových zemích zakázáno;
• čeká na schválení: povinnost P-recovery;
• rok 2030: spalování kalů bude povinné pro všechny ČOV s více než 20 000 EO;
• po roce 2030: bude povinné zpětné získávání fosforu z popelu s minimálně 80% účinností, nebo zpětně získávat 60 % fosforu přitékajícího v místě ČOV.

Situace v Česku

ČR je stejně jako další členské státy EU závislá na importu fosforových výrobků, případně surovin pro jejich výrobu. Přesto u nás nejsou v oblasti zpracování čistírenských kalů a regenerace fosforu patrné snahy o částečnou soběstačnost, tvorbu trendů či jejich následování. České administrativě se spolu s rumunskou, řeckou nebo maltskou dlouhodobě nedaří přerušit tok čistírenských kalů na skládky¹⁴.

V novele vyhlášky č. 273/2021 Sb.³⁴ muselo na konci roku 2022 dojít k deregulaci obsahu patogenních organizmů, aby bylo možné v roce 2023 zachovat používání méně hygienizovaných kalů na zemědělské půdě, čímž stále nedošlo k podpoření zavedení hygienizačně efektivních termických metod pro zpracování čistírenských kalů. V současné době je preferováno kompostování³⁵.

Přestože jsou zveřejněny dvě statistiky, ČSÚ³⁶ a CENIA (ISOH)³⁷, nelze skutečnou produkci kalů přesně kvantifikovat, protože se publikované hodnoty liší, což znemožňuje jejich validaci a verifikaci.

Samotné používání kompostů mimo zemědělskou a lesní půdu je upraveno vyhláškou č. 273/2021 Sb.³⁴, ve které však chybí definice (typ) sledovaných PAU a kongenerů PCB. Použití kompostů na zemědělské a lesní půdě je řešeno vyhláškou č. 474/2000 Sb.³⁸, ve které nejsou na rozdíl od vyhlášky č. 273/2021 Sb.³⁴ stanoveny limity pro organické polutanty. Paradoxně tak dochází k situaci, v níž jsou komposty použité mimo zemědělskou a lesní půdu pod přísnější kontrolou než ty, které se aplikují v zemědělství a lesnictví.

V České republice administrativa dlouhodobě nedokáže zajistit odklon čistírenského kalu mimo skládky. Dále umožňuje používání méně hygienizovaného čistírenského kalu na zemědělské půdě (dopad deregulace z prosince 2022) ⁴⁰ a používá nejednotnou statistiku produkce kalu a nerovný přístup k hodnocení kompostů. Technologie mono-spalování kalů ani P-recovery technologie v ČR nejsou zavedeny.

Povinnost znovu získávat fosfor při spalování tuhého paliva vyrobeného z odpadu 19 08 05 zmiňoval návrh vyhlášky o stanovení podmínek, při jejichž splnění přestává být tuhé palivo z odpadu odpadem. Nicméně během připomínkového řízení⁴¹ byl tento bod vyškrtnut, což považujeme za vhodné, z důvodu chybějícího přechodného období (možnosti popeloviny skladovat), které je zavedeno v jiných zemích. Náhlá změna by vedla pouze k větší nevoli mono-spalovat čistírenský kal z důvodu vyšší prvotní investice, případně k vývozu popeloviny do zahraničí, kde již jednotky na P-recovery (po uplynutí přechodné a avizované doby) budou postaveny.

Shrnutí a doporučení

Nedostatek fosforu a nedostatečná diverzifikace zemí původu fosforitu a fosforových výrobků mimo EU představuje bezpečnostní riziko pro samotnou EU, jednotlivé členské státy a v konečném důsledku i pro spotřebitele. Hledání nových zdrojů, ať primárních nebo sekundárních, spolu s větší variabilitou dodavatelů je zásadní. Popel po mono-spalování čistírenského kalu představuje lokální sekundární zdroj fosforu s přibližně 7–13%^22,39 obsahem v závislosti na typu ČOV. Čistota fosforu produkovaného při jeho regeneraci z popela je důležitá pro jeho bezpečné a variabilní použití. Výběr optimální technologie pro jeho získávání je předmětem legislativy, výzkumu, poloprovozních zařízení a budování velkých průmyslových celků²⁴. Z našeho pohledu se jako nejvíce variabilní metoda jeví mokré zpracování založené na rozpouštění a srážení, při kterém vzniká kyselina fosforečná vhodná pro technické využití napříč mnoha obory.

Práce vznikla díky finanční podpoře projektu Národní centrum pro energetiku II TN02000025 Technologické agentury ČR, AV21 – Udržitelná energetika a specifického vysokoškolského výzkumu – projekt č. A1_FTOP_2023_001 a A2_FTOP_2023_015.

Zdroje a odkazy:

[1] Proposal for a Regulation of the European parliament and of the Council establishing a framework for ensuring a secure and sustainable supply of critical raw materials and amending Regulations (EU) 168/2013, (EU) 2018/858, 2018/1724 and (EU) 2019/1020 [online]. 2023. [vid. 2023-05-01]. Dostupné z: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX%3A52023PC0160

[2] EUROPEAN COMMISSION, 2023. Study on the Critical Raw Materials for the EU 2023 – Final Report, ISBN 978-92-68-00414-2.

[3] MERCL, F., Z. KOŠNÁŘ, J. NAJMANOVÁ, T. HANZLÍČEK, J. SZÁKOVÁ a P. TLUSTOŠ, 2018. Evaluation of mineral nutrient and trace element concentrations in anaerobically stabilized sewage sludge. Waste Forum. (1), 78–84. ISSN 1804-0195.

[4] CARABASSA, Vicenç, Oriol ORTIZ a Josep M. ALCAÑIZ, 2018. Sewage sludge as an organic amendment for quarry restoration: Effects on soil and vegetation. Land Degradation & Development [online]. 29(8), 2568–2574. ISSN 1099-145X. Dostupné z: doi:10.1002/ldr.3071

[5] YU, Bohan, Jinghuan LUO, Huanhuan XIE, Huan YANG, Shanping CHEN, Jianyong LIU, Ruina ZHANG a Yu-You LI, 2021. Species, fractions, and characterization of phosphorus in sewage sludge: A critical review from the perspective of recovery. Science of The Total Environment [online]. 786, 147437. ISSN 0048-9697. Dostupné z: doi:10.1016/j.scitotenv.2021.147437

[6] BUTA, Martyna, Jakub HUBENY, Wiktor ZIELIŃSKI, Monika HARNISZ a Ewa KORZENIEWSKA, 2021. Sewage sludge in agriculture – the effects of selected chemical pollutants and emerging genetic resistance determinants on the quality of soil and crops – a review. Ecotoxicology and Environmental Safety [online]. 214, 112070. ISSN 0147-6513. Dostupné z: doi:10.1016/j.ecoenv.2021.112070

[7] IVANOVÁ, Lucia, Tomáš MACKUĽAK, Roman GRABIC, Oksana GOLOVKO, Olga KOBA, Andrea Vojs STAŇOVÁ, Petra SZABOVÁ, Anna GRENČÍKOVÁ a Igor BODÍK, 2018. Pharmaceuticals and illicit drugs – A new threat to the application of sewage sludge in agriculture. Science of The Total Environment [online]. 634, 606–615. ISSN 0048-9697. Dostupné z: doi:10.1016/j.scitotenv.2018.04.001

[8] CHEN, Qinglin, Xinli AN, Hu LI, Jianqiang SU, Yibing MA a Yong-Guan ZHU, 2016. Long-term field application of sewage sludge increases the abundance of antibiotic resistance genes in soil. Environment International [online]. 92–93, 1–10. ISSN 0160-4120. Dostupné z: doi:10.1016/j.envint.2016.03.026

[9] ČERNÁ, Tereza, Martin EZECHIÁŠ, Jaroslav SEMERÁD, Alena GRASSEROVÁ a Tomáš CAJTHAML, 2022. Evaluation of estrogenic and antiestrogenic activity in sludge and explanation of individual compound contributions. Journal of Hazardous Materials [online]. 423, 127108. ISSN 0304-3894. Dostupné z: doi:10.1016/j.jhazmat.2021.127108

[10] SEMERÁD, Jaroslav, Nicolette HATASOVÁ, Alena GRASSEROVÁ, Tereza ČERNÁ, Alena FILIPOVÁ, Aleš HANČ, Petra INNEMANOVÁ, Martin PIVOKONSKÝ a Tomáš CAJTHAML, 2020. Screening for 32 per- and polyfluoroalkyl substances (PFAS) including GenX in sludges from 43 WWTPs located in the Czech Republic - Evaluation of potential accumulation in vegetables after application of biosolids. Chemosphere [online]. 261, 128018. ISSN 0045-6535. Dostupné z: doi:10.1016/j.chemosphere.2020.128018

[11] TOMCZYK, Beata, Anna SIATECKA, Katarzyna JĘDRUCHNIEWICZ, Aleksandra SOCHACKA, Aleksandra BOGUSZ a Patryk OLESZCZUK, 2020. Polycyclic aromatic hydrocarbons (PAHs) persistence, bioavailability and toxicity in sewage sludge- or sewage sludge-derived biochar-amended soil. Science of The Total Environment [online]. 747, 141123. ISSN 0048-9697. Dostupné z: doi:10.1016/j.scitotenv.2020.141123

[12] LÓPEZ, Andrea, Jorge RODRÍGUEZ-CHUECA, Rosa MOSTEO, Jairo GÓMEZ a Maria P. ORMAD, 2020. Microbiological quality of sewage sludge after digestion treatment: A pilot scale case of study. Journal of Cleaner Production [online]. 254, 120101. ISSN 0959-6526. Dostupné z: doi:10.1016/j.jclepro.2020.120101

[13] KOYUNCUOĞLU, Pelin a Gülbin ERDEN, 2021. Sampling, pre-treatment, and identification methods of microplastics in sewage sludge and their effects in agricultural soils: a review. Environmental Monitoring and Assessment [online]. 193(4), 175. ISSN 1573-2959. Dostupné z: doi:10.1007/s10661-021-08943-0

[14] EUROSTAT, 2022. Sewage sludge production and disposal [online] [vid. 2023-05-01]. Dostupné z: https://ec.europa.eu/eurostat/databrowser/view/ten00030/default/table?lang=en

[15] HUŠEK, Matěj, Jaroslav MOŠKO a Michael POHOŘELÝ, 2022. Sewage sludge treatment methods and P-recovery possibilities: Current state-of-the-art. Journal of Environmental Management [online]. 315, 115090. ISSN 1095-8630. Dostupné z: doi:10.1016/j.jenvman.2022.115090

[16] ROSKOSCH, Andrea a Patric HEIDECKE, 2018. Sewage sludge disposal in the Federal Republic of Germany.

[17] HUŠEK, Matěj, Ryosuke HOMMA, Jaroslav MOŠKO, Michael POHOŘELÝ a Kazuyuki OSHITA, 2023. Inventorying approaches to sewage sludge treatment and P-recovery in the Czech Republic and Japan, under review in Sci. Total Environ.

[18] MOŠKO, Jaroslav, Michael POHOŘELÝ, Tomáš CAJTHAML, Michal JEREMIÁŠ, Ana A. ROBLES-AGUILAR, Siarhei SKOBLIA, Zdeněk BEŇO, Petra INNEMANOVÁ, Lucie LINHARTOVÁ, Klára MICHALÍKOVÁ a Erik MEERS, 2021. Effect of pyrolysis temperature on removal of organic pollutants present in anaerobically stabilized sewage sludge. Chemosphere [online]. 265, 129082. ISSN 0045-6535. Dostupné z: doi:10.1016/j.chemosphere.2020.129082

[19] MOŠKO, J., M. POHOŘELÝ, S. SKOBLIA, R. FAJGAR, P. STRAKA, K. SOUKUP, Z. BEŇO, J. FARTÁK, O. BIČÁKOVÁ, M. JEREMIÁŠ, M. ŠYC a E. MEERS, 2021b. Structural and chemical changes of sludge derived pyrolysis char prepared under different process temperatures. Journal of Analytical and Applied Pyrolysis [online]. 156. Dostupné z: doi:10.1016/j.jaap.2021.105085

[20] SCHNELL, Matthias, Thomas HORST a Peter QUICKER, 2020. Thermal treatment of sewage sludge in Germany: A review. Journal of Environmental Management [online]. 263, 110367. ISSN 0301-4797. Dostupné z: doi:10.1016/j.jenvman.2020.110367

[21] POHOŘELÝ, Michael, Jaroslav MOŠKO a Matěj HUŠEK, 2019. Spalování stabilizovaného čistírenského kalu pro recyklaci fosforu - náhled do Evropy. 28(9), 7–10. ISSN 1210-3039.

[22] KRÜGER, Oliver a Christian ADAM, 2015. Recovery potential of German sewage sludge ash. Waste Management [online]. 45, Urban Mining, 400–406. ISSN 0956-053X. Dostupné z: doi:10.1016/j.wasman.2015.01.025

[23] HUYGENS, D, L DELGADO SANCHO, H. G. M SAVEYN, D TONINI, P EDER, EUROPEAN COMMISSION, a JOINT RESEARCH CENTRE, 2019. Technical proposals for selected new fertilising materials under the Fertilising Products Regulation (Regulation (EU) 2019/1009): process and quality criteria, and assessment of environmental and market impacts for precipitated phosphate salts & derivates, thermal oxidation materials & derivates and pyrolysis & gasification materials. [online] [vid. 2021-02-26]. ISBN 978-92-76-09888-1. Dostupné z: http://publications.europa.eu/publication/manifestation_identifier/PUB_KJNA29841ENN

[24] ESPP, 2023. Catalogue of phosphorus recovery technologies [online] [vid. 2023-05-08]. Dostupné z: https://phosphorusplatform.eu/activities/p-recovery-technology-inventory

[25] WAGNER, Jörg, Romana RICHTER, Karsten STRUCK a Roman DINSLAGE, 2020. Statusbericht zur Klärschlammentsorgung 2020 [online]. 26. listopad 2020. B.m.: Sächsisches Landesamt für Umwelt. Dostupné z: https://publikationen.sachsen.de/bdb/artikel/36926/documents/57185

[26] SPÖRRI, Andy, Iabel O’CONNOR, Ludwig HERMANN a Ralf HERMANN, 2021. Technologien zur Phosphor-Rückgewinnung [Phosphorus recovery technologies] [online]. 2021. B.m.: EBP Schweiz AG. Dostupné z: https://www.bafu.admin.ch/dam/bafu/de/dokumente/abfall/externe-studien-berichte/technologien-zur-phosphor-rueckgewinnung.pdf.download.pdf/Schlussbericht_P-Technologien.pdf

[27] BAHR, von Bo a Erik KÄRRMAN, 2019. Tekniska processer för fosforåtervinning ur avloppsslam [online]. 2019. B.m.: Research Institutes of Sweden. Dostupné z: https://www.diva-portal.org/smash/get/diva2:1386080/FULLTEXT01.pdf

[28] AbfKlärV – Verordnung über die Verwertung von Klärschlamm, Klärschlammgemisch und Klärschlammkompost [online]. 27. září 2017. [vid. 2023-05-02]. Dostupné z: https://www.gesetze-im-internet.de/abfkl_rv_2017/BJNR346510017.html

[29] SICHLER, Theresa Constanze, Christian ADAM, David MONTAG a Matthias BARJENBRUCH, 2022. Future nutrient recovery from sewage sludge regarding three different scenarios - German case study. Journal of Cleaner Production [online]. 333, 130130. ISSN 0959-6526. Dostupné z: doi:10.1016/j.jclepro.2021.130130

[30] FOEN, Federal Office for the Environment, 2022. Phosphor recycling [online] [vid. 2023-05-02]. Dostupné z: https://www.bafu.admin.ch/bafu/en/home/themen/thema-abfall/abfall--fachinformationen/abfallpolitik-und-massnahmen/phosphorrecycling.html

[31] MEHR, Jonas, Michael JEDELHAUSER a Claudia R. BINDER, 2018. Transition of the Swiss Phosphorus System towards a Circular Economy—Part 1: Current State and Historical Developments. Sustainability [online]. 10(5), 1479. Dostupné z: doi:10.3390/su10051479

[32] EUROPEAN COMMISSION, 2022. Waste Incineration Regulation 2022 (AVV 2022) – 2022/0645/A [online]. 2022. [vid. 2023-05-07]. Dostupné z: https://ec.europa.eu/growth/tools-databases/tris/index.cfm/en/search/?trisaction=search.detail&year=2022&num=645&mLang=EN

[33] FRIESL-HANL Wolfgang, CHRISTINA HARTMANN, Katharin SEXLINGER, Andreas-Marius KAISER, Maria UHL a Florian AMLINGER, 2022. Klärschlammkompost [online]. Umweltbundesamt [vid. 2023-05-02]. ISBN 978-3-99004-629-6. Dostupné z: https://www.umweltbundesamt.at/studien-reports/publikationsdetail?pub_id=2421&cHash=4b6fc8882e78718feef12b5e067ace1c

[34] Vyhláška č. 273/2021 Sb. o podrobnostech nakládání s odpady] (znění 1.1. 2023)

[35] ČSÚ, 2023. Vodovody, kanalizace a vodní toky - 2022. Vodovody, kanalizace a vodní toky - 2022 [online] [vid. 2023-05-10]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/vodovody-kanalizace-a-vodni-toky-2022

[36] Vodovody, kanalizace a vodní toky - 2018. Vodovody, kanalizace a vodní toky - 2018 [online] [vid. 2023-05-10]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/vodovody-kanalizace-a-vodni-toky-2018

[37] EY, 2020. Zařízení na zpracování kalů z ČOV (Podklady pro oblast podpory odpadového a oběhového hospodářství OPŽP 2021 – 2027) [online]. 5 2020. Dostupné z: https://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/odpadove_obehove_hospodarstvi/$FILE/OODP-5_Kaly%20z%20%C4%8COV_20200529.pdf

[38] Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 474/2000 Sb., o stanovení požadavků na hnojiva] (znění 1. 11. 2021)

[39] SMOL, Marzena, Christian ADAM a Stefan ANTON KUGLER, 2020b. Inventory of Polish municipal sewage sludge ash (SSA) – Mass flows, chemical composition, and phosphorus recovery potential. Waste Management [online]. 116, 31–39. ISSN 0956-053X. Dostupné z: doi:10.1016/j.wasman.2020.07.042

[40] Vyhláška č. 445/2022 Sb. kterou se mění vyhláška č. 273/2021 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění vyhlášky č. 78/2022 Sb., a další související vyhlášky v oblasti odpadového hospodářství (znění 1.1.2023)

[41] ÚV ČR, 2023. ODok Portál - VeKLEP - Návrh vyhlášky o stanovení podmínek, při jejichž splnění přestává být tuhé palivo z odpadu odpadem [online] [vid. 2023-05-11]. Dostupné z: https://odok.cz/portal/veklep/material/ALBSCP4BSD3F/

Czech & Slovak Sustainability Summit 2023 odhalil některé novinky z příprav této zbrusu nové konference, která se uskuteční 20. dubna 2023 v pražském kongresovém centru WPP Campus. Má novou odbornou radu, základní koncept hlavního programu i panelové diskuze a skladbu doprovodného programu.

Propojit vědu a byznys

Smyslem summitu je, aby se mohli lidé, kteří řeší ve svých firmách udržitelnost, každoročně scházet a sdílet informace o projektech účastníkům z jiných společností (často z úplně odlišných odvětví a oborů). Zároveň je nutné propojit byznysovou a vědeckou komunitu zabývající se udržitelností.

„Trend udržitelnosti a úsilí o ochranu klimatu je potřeba prohloubit. Nejlepší cestou, jak zlepšit situaci, je zintenzivnit spolupráci a najít společná řešení. Věříme, že tento summit se stane místem pro pravidelná setkávání a výměnu inspirativních nápadů, a snad toto pomůže posunout udržitelnost jako celek kupředu,“ říká programová ředitelka summitu Kateřina Osterrothová. Odborný garant prof. Vladimír Kočí, vedoucí Ústavu udržitelnosti a produktové ekologie VŠCHT Praha a zakladatel LCA Studia, byl jmenován předsedou vědecké rady summitu. K akci dodává: „Pokud chceme věci opravdu měnit k lepšímu, s reálnými a měřitelnými výsledky, je třeba, aby spolupracovaly věda a byznys. Pro tento záměr je Sustainability Summit vynikající platformou.“

Udržitelné podnikání

Základ summitu představuje dopolední konferenční program, který je zaměřen na udržitelnost v podnikatelském prostředí. Věnovat se bude následujícím okruhům:

• Kdo je to sustainability manager a co musí umět – nová pozice na pracovním trhu (zkušenosti firem s požadavky na sustainability managery, možnosti studia atd.)
• Komunikace s dodavateli a odběrateli o položkách udržitelnosti – jak na Scope 3 GHG protokol poctivě a smysluplně
• Environmentální prohlášení o produktu (EPD) a předcházení greenwashingu
• Business a věda – partneři, nebo protivníci v udržitelnosti?
• Financování a udržitelnost
• Sustainability science – novinky v oblasti vědy o udržitelnosti (indikátory udržitelnosti, planetární hranice, indikátory cirkularity)
• ESG reporting – zkušenosti, příklady, náměty

Součástí první části programu bude i panelová diskuze na téma Role CEO v udržitelné strategii firmy. Generální ředitelé mají podle všeho zásadní roli při transformaci k udržitelnému podnikání. Panelová diskuze prozkoumá iniciativy udržitelnosti, jak je vidí CEO a členové představenstev. Panelisté se podělí o různé postřehy a kroky, které zvažují jako generální ředitelé v reakci na environmentální a sociální problémy. Dozvíme se, jaké znalosti a dovednosti potřebují managementy firem při zavádění a prosazování ESG a udržitelných strategií.

Diskutovat se budou mj. tyto okruhy otázek:

• Jak vyvážit strategii udržitelnosti s ostatními cíli společnosti, především finančními?
• Jak rozšířit chápání udržitelnosti v rámci společnosti a vůči trhu z „pouhého“ ekologického kontextu do jiných oblastí, jako jsou sociální?
• Jaká je správná struktura zaměstnanců, aby bylo zajištěno, že strategie udržitelnosti budou v celé společnosti implementovány co nejefektivněji?
• Jak zabudovat postupy řízení udržitelnosti do podniku?
• Jaké tipy mají panelisté pro ostatní generální ředitele, kteří chtějí posílit svou roli při prosazování udržitelnosti?
• Jak může generální ředitel přední společnosti na trhu prosazovat udržitelnost nejen pro svou firmu, ale i pro dané průmyslové odvětví?

Případové studie pod drobnohledem vědecké rady

V odpolední sekci budou prezentovány přínosné firemní projekty – případové studie a inovace, které opravdu fungují. Pořadatel akce sestavil vědeckou radu, která sestává z předních osobností české environmentální scény. Komise bude posuzovat jednotlivé návrhy s cílem odhalit skutečný, a nikoliv jen domnělý benefit pro životní prostředí. Výhradně na vědecké radě závisí, zda projekt, který firmy přihlásí, bude zařazen do programu. Ve vědecké radě zasednou pouze přední vědci a odborníci, nikoliv zástupci byznysu či médií.

Na konci konferenčního dne zasedne vědecká rada a zhodnotí jednotlivé případové studie. Přitom se povede diskuze o tom, kam by se daný projekt mohl ubírat dál, jaké jsou příležitosti pro zlepšení či jak jej navázat na příští inovace. Večerní část summitu pak bude patřit především vyhlášení nejlepších projektů v oblasti udržitelnosti, a to formou galavečeru. Networking bude probíhat v podobě Udržitelné hospody (Sustainability Pub), tedy večerní neformální diskuze s dobrým jídlem, pitím a programem.

Doprovodnou část programu tvoří Vědecká kavárna (Science Café), kde budou univerzity a výzkumná pracoviště a prezentovat své odborné práce mající vztah k udržitelnosti. Během dne je možné zhlédnout také Galerii posterů (Poster Gallery), ve které budou mít jednotlivé projekty podobu plakátů. Během kávových přestávek a obědové pauzy budou projekty také komentovány.

Složení vědecké rady summitu:

• prof. Ing. Vladimír Kočí, Ph.D., MBA, Ústav udržitelnosti a produktové ekologie Vysoké školy chemicko-technologické v Praze (předseda);
• Mgr. Kateřina Osterrothová, Ph.D., ATOZ Group (tajemnice);
• prof. RNDr. Tomáš Cajthaml, Ph.D., Ústav pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy;
• prof. Ing. Jan Vymazal, CSc., Katedra aplikované ekologie, Česká zemědělská univerzita v Praze;
• doc. Ing. Antonín Lupíšek, Ph.D., Univerzitní centrum energeticky efektivních budov ČVUT;
• Mgr. Vojtěch Kotecký, Ph.D., Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy;
• Ing. Jan Pivoňka, Ph.D., Ústav konzervace potravin Vysoké školy chemicko-technologické v Praze;
• Ing. Tatiana Trecáková, Ph.D., Ústav udržitelnosti a produktové ekologie Vysoké školy chemicko-technologické v Praze;
• RNDr. Petra Innemanová, Ph.D., Ústav pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy;
• Mgr. Milan Ščasný, Ph.D., Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy;
• Mgr. Alexander Ač, Ph.D., Ústav výzkumu globální změny Akademie věd České republiky;
• Anna Pasková, M.A., Ministerstvo životního prostředí;
• Mgr. Daniel Hájek, Ministerstvo životního prostředí.

Široká mediální podpora a summit v unikátních prostorách

Summit organizuje ATOZ Group (www.atoz.cz), která působí na českém trhu tři desetiletí. Celou dobu se zabývá B2B komunikací prostřednictvím oborových médií (tištěné časopisy, web, sociální sítě) a kongresů. A to vůči rozličnému publiku v různých odvětvích a oborech – např. retail, logistika, pharma, packaging, průmysl či doprava. Skupina měsíčně doručí odbornému publiku desítky tisíc výtisků svých časopisů Zboží&Prodej, Tovar&Predaj, Systémy Logistiky CZ, Systémy Logistiky SK, Svět balení a Pharma Profit. V kombinaci s digitálními médii a sociálními sítěmi oslovuje přes 120 000 profesionálů každý měsíc.

Výstupem z konference bude záznam a report s hlavními myšlenkami a daty jednotlivých prezentací sdílený napříč cílovými trhy se záměrem oslovit především vlastníky firem, manažery a vedoucí pracovníky s pravomocí rozhodovat. „Děláme sice novou akci, ale je vidět, že toto téma zajímá každého. Vnímáme velký zájem ze strany partnerů i účastníků,“ podotýká Jeffrey Osterroth, jednatel ATOZ Group.

Summit se koná v bývalém Paláci elektrických podniků. Tato budova, která při svém otevření v roce 1935 přinesla velkorysé prostory s tehdy sofistikovanými technologiemi (výtah pro automobily, klimatizace, teplovzdušné vytápění atd.), prošla nedávno nákladnou rekonstrukcí. Nyní WPP Campus nabízí unikátní kongresové a coworkingové místo v centru Prahy, o výjimečnosti komplexu svědčí ocenění Stavba roku 2021.

Registrace na Sustainability Summitu 2023 je otevřena. Místo si můžete zajistit na této adrese:

www.sustainabilitysummit.cz/registrace/

Summitový newsletter se rozesílá po registraci na stránkách:

www.atozregistrace.cz/sustainability-summit/

Termín do diáře si lze vložit prostřednictvím oficiálního .ICS souboru summitu:

www.sustainabilitysummit.cz/wp-content/uploads/2022/12/Czech-and-Slovak-Sustainability-Summit-2023.ics

Chladicí zařízení spadají do režimu zpětného odběru a naštěstí je již za námi doba, kdy lidé odkládali vysloužilé lednice vedle nádob na odpad. Spotřebitelé hradí náklady na pozdější likvidaci již v ceně nového spotřebiče a nepotřebný spotřebič buď sami odstaví do kontejneru na velkoobjemový odpad, odvezou na sběrný dvůr, nebo jej nechají odvézt prodejce nového zařízení. Za rok 2017 se dle výroční zprávy společnosti Elektrowin a.s. k recyklaci dostalo téměř 16 tis. chladicích zařízení.

V souvislosti s přechodem na cirkulární model ekonomiky je důležité uzavírat materiálové toky, tedy již při návrhu nového výrobku počítat i s koncem jeho životnosti. Výrobek je tedy nutné navrhovat a konstruovat s požadavkem na snadnou demontáž a maximální využitelnost použitých materiálů. Chladicízařízení se skládají z mnoha rozmanitých materiálů – skleněné poličky, kovové součásti, plasty, elektrické kabely, guma a také chladicí a nadouvací médium. Recyklace těchto zařízení je tedy komplikovanou záležitostí vyžadující moderní inovativní technologie.

Moderní závod na recyklaci chladicích zařízení v Havlíčkově Brodě letos otevřela společnost Rumpold-RCHZ s.r.o. Kapacitně linka pracující ve dvou stupních dokáže zpracovat celkově 300 tis. kusů chladicích zařízení (průmyslových i z domácností) za rok, přičemž se zpět získá více jak 90 % materiálů. Jde o směs cenných surovin, jako je železo, neželezné kovy, plasty a polyuretanový prášek z izolace, které najdou další uplatnění. Skleněné desky a kabely se následně dále recyklují, oleje se zpracovávají rafinací na nový olej, amoniak podstupuje chemicko-fyzikální zpracování. Chladicí médium (VFC/VHC) se ekologicky likviduje.

Technologie recyklační linky

Chladicí zařízení jsou dovezena v kontejnerech nebo návěsech a následně vykládána na pásový dopravník. Celý systém je pod dohledem od vstupu až po výstup. Do I. stupně zpracovatelské linky se lednice transportují pomocí válečkového dopravníku.

Všechny dodané elektroodpady charakteru chladicích zařízení jsou automaticky váženy na pásové váze pro bilancování hmotnosti. Pro zajištění dokonalého odsátí oleje, který může být především v zimním období ztuhlý, slouží indukční ohřev, který během několika desítek sekund zahřeje olej obsažený v kompresoru. Tím se sníží viskozita oleje a zvýší tlak v chladicím systému.

Stupeň I: Odstraňování chladiva

Hlavním účelem prvého stupně je vakuové odsátí chladiva (freony nebo izobutan) a chladicího oleje zařízením SEG do uzavřeného podtlakového systému. K tomuto účelu slouží speciální odsávací kleště. Úkon se provádí ručně, a to v nejnižším místě chladicího systému. Při odsávání je chladicí zařízení zdvihnuto z dopravníku pomocí zvedacího rámu s vakuovým přísavným talířem.

Podívejme se podrobněji na vpich. Okolo potrubí okruhu chladicího prostředku se nasazované ústí kleští zafixuje překlopením těsnící páky potrubí pomocí vysunuté těsnící matice. Propíchnutí se provede vytlačením děrovací páky vpřed. Děrovací razník přitom pronikne do potrubí. Po zatažení děrovací páky zpět je chladicí systém otevřený a směs chladicího prostředku se odsaje podtlakem, vytvořeným v systému. Po ukončení odsávání se těsnící matice opět uvolní z potrubí překlopením těsnící páky.

Jedna lednice obsahuje přibližně 115 g freonů a zhruba 80 g oleje. Chladivo je následně zkapalňováno vysokotlakým kompresorem do tlakových lahví. Olej oddělený od chladiva se shromažďuje v nádržích, ze kterých je plněn do sudů. Celý systém je automatizován a řízen elektronicky. Poslední operací v I. stupni je demontáž některých dílů (kompresoru, kondenzátoru, rtuťového spínače a odstřihnutí přívodního kabelu). Zbytek korpusu putuje do II. stupně zpracování. Všechny demontované části, jak bylo popsáno výše, se materiálově využívají.

Stupeň II: Drcení korpusů

Druhý stupeň zařízení SEG představuje technologii určenou k rozdrcení korpusů, separaci materiálů tvořících skříně chladicích zařízení a k maximálně účinné rekuperaci pohonných médií (nadouvadel) CFC a cyklopentanu z izolačních pěn. I po úpravě v I. stupni totiž korpusy obsahují skleníkové plyny, které sloužily jako nadouvadlo izolační pěny. Z tohoto důvodu další operace probíhají v plynotěsném prostředí.

Do drticího prostoru vstupují celé korpusy chladicích zařízení, které se drtí na velikost cca 35 mm v drticí věži. Následuje pneumatické třídění drti. První pneumatické třídění oddělí polyuretanové vločky a přepraví je do zásobníku PUR. Druhé pneumatické třídění slouží ke zlepšení třídicího procesu (separace PUR) a přivádí materiál pro pneumatickou separaci zpět před první stupeň pneumatické separace.

Z mezizásobníku PUR se vločky přivádějí do dvou ventilátorových mlýnů, které pracují v cirkulačním režimu. V těchto mlýnech se vločky PUR rozemelou až na velikost buňky, přičemž dojde k uvolnění pěnicího prostředku obsaženého v buňce. Rozemletý PUR materiál se z mletí dostává pomocí uzavřeného dopravního šneku do optimalizátoru, kde se rozemletý materiál PUR průběžně zahřívá a přitom se ze směsi rozemletého materiálu uvolňují pěnicí prostředky freon a pentan. Po tomto pracovním kroku se rozemletá PUR pěna rovněž odstraní ze zařízení a plní se do velkých BIG pytlů.

Odstraňování zbytkových železných a neželezných kovů a plastů se provádí pomocí pěchovacího šneku, který systém uzavírá směrem ven. Směs látek ocel, plasty a neželezné kovy se přepraví na dopravní pás, na kterém se ocel pomocí magnetického separátoru oddělí od plastů a neželezných kovů. Následně se provede oddělení neželezných kovů a plastů pomocí integrace vířivého odlučovače.

Aby bylo zařízení jištěno protiexplozi, je koncentrace kyslíku v celém vnitřním prostoru zařízení udržována pod hranicí 10,6 % prostřednictvím přivádění dusíku (98 %).

Zpětné získávání a zkapalňování freonu a pentanu se provádí desorbcí z aktivního uhlí pomocí třístupňového kompresorového zařízení s následně zařazeným dvojstupňovým chlazením. Zkapalněné pěnicí prostředky se pro kvantifikaci shromažďují ve skleněné nádrži a po volumetrické a váhové evidenci přivádějí do tlakové nádrže.

Zkapalněný freon se buď odváží k termickému zneškodnění do spaloven, nebo je vyvážen do Německa, kde se z něj vyrábí kyselina fluorovodíková. Vytříděné železné i neželezné kovy se prodávají, směs plastů lze předat i do Mettlachu (sídlo SEG), kde je jednodruhově roztříděna na čistý regranulát polystyrolu a vytříděny jsou i zbytky Fe, Al, Cu.

Historie

Recyklací starých chladicích zařízení se společnost RUMPOLD s.r.o. začala zabývat v roce 2000, kdy zahájila svou spolupráci se sárskou společností SEG Umwelt-Service GmbH. Z jednotlivých krajů a jejich sběrných dvorů byly staré lednice shromažďovány do provozovny v jihočeském Týně nad Vltavou a moravském Starém Městě, kde se zpracovávaly pomocí mobilního zařízení.

Od roku 2017 došlo k navýšení objemu recyklovaných lednic o cca 60 %. Aby bylo možné vyhovět potřebám nárůstu počtu lednic a zároveň celý recyklační proces zjednodušit, rozhodla se společnost RUMPOLD vystavět nový závod se stacionárním zařízením, kde budou lednice zpracovávány ve výše popsaných stupních a to kontinuálně. Nový závod postavily společně společnosti RUMPOLD s.r.o. a SEG Umwelt-Service GmbH a za tímto účelem založily novou společnost Rumpold-RCHZ s.r.o.

Zdroj: Odpadové fórum 11/2018

Autor: Ing. Jiří Študent

Dříve bylo opraven jako hub po dešti. Dnes jsou jen ve větších městech. Televizí ale notně přibylo. Každá rodina má minimálně dvě, ne-li tři. To znáte, děti chtějí sledovat Minimax nebo alespoň to „Déčko“, muži sportovní utkání a ženám nesmí ujít díl oblíbeného seriálu. Televize a nejen ty se rozbíjejí. Nemají sice již ty CRT obrazovky s katodovou trubicí, ale rozhodně časem stárnou, mají vadné pixely, barevnou solarizaci atd.

Rozbíjí se i všechna další elektronika, která nás obklopuje ze všech stran, a stává se z ní odpad. Tento odpad je třeba v co největším objemu vrátit zpět do výroby. U elektroniky je to problém. Každá věc, včetně nejjednoduššího fénu, obsahuje několik druhů plastů, kabely, integrovanou desku s řídící elektronikou, ventilátor, šroubky a zalisované kovové části, nahrazující matky. Jak je oddělit v co největší míře?

Řešením je řetězový drtič. Řetězový drtič je vlastně kovový válec, jehož dnem prochází hřídel, kterou přes řemenice pohání elektromotor, umístěný vně válce. Uvnitř je na hřídeli umístěna hlava, do které je uchycen řetěz. Elektromotor roztočí hřídel a s ní hlavu s řetězem. Ten na principu mixéru předá energii obsahu drtiče – odpadu. Výsledkem je drť, která je odlišná dle druhu drceného odpadu. Pokud se drtí například chladnička, z plechu je oddělen výplňový materiál PUR, který je rozdrcen na prach. Plech je natrhán a stlučen do koulí, tvrdý plast je nadrcen na kousky okolo centimetru a zalisované kousky plechu se šroubky jsou z plastu odděleny. Tento výstup při jiném typu drcení není myslitelný.

Je to krásný výsledek pro následné zpracování této drti. Kovy se odseparují separátory, PUR se odstraní sítováním a zbyde tvrdý plast.

Navíc pokud do drtiče „spadne“ nějaký nedrtitelný kus, řetěz „uhne“ a drtič pokračuje v drcení. Řetěz je jediná součástka, která se spotřebovává. Jeho cena se pohybuje v řádu tisíců korun a jeho výměna je možná za necelou hodinu.

Samozřejmě tento druh drtiče má i některé nevýhody. Je třeba při instalaci provést odhlučnění, nejlépe stavbou izolační kobky okolo drtiče, s instalací vrat pro přístup k drtiči při servisu. Dále je třeba doplnit drtič odsáváním, protože vzniká značné množství prachu. Ale to je většinou nutné i při instalaci jiných typů drtičů.

Hlavní předností řetězového drtiče je schopnost drtit směsi nesourodých a navzájem spojených odpadů s velmi dobrým výstupem pro následnou separaci.

V České republice mají tento druh drtiče všechny významné společnosti, zabývající se zpracováním elektroodpadů, jako jsou například Kovošrot Moravia nebo Kovohutě Příbram. Jediným výrobcem v České republice je v současnosti společnost DEOS Technology s.r.o.

Další informace: www.deostech.cz

Statistiky jsou vždy neúprosné. V roce 2016 se celosvětově vyprodukovalo více jak 45 mil. tun elektroodpadu a prokázaná míra recyklace elektroodpadu pak, podle zprávy United Nations University, tvoří slabých 20 %. Mezi největší producenty elektroodpadu patří Asie, následuje Evropa a pak USA. Naopak nejméně elektroodpadu vyprodukuje Oceánie a africký kontinent.

Určitě není žádné tajemství, že významné množství elektroodpadu z EU končí v rozvojových zemích, jako je Afrika a Asie, kde se „recykluje“ v naprosto nevyhovujících podmínkách. Neznámy nejsou ani případy, kdy se elektroodpad rozebírá ručně, izolace se odstraňují primitivním způsobem, tedy opalováním nebo pálením. Největší zátěží pro životní prostředí a lidské zdraví je neodborné používání kyselin pro oddělení jednotlivých komponent za účelem získání byť i malých množství vzácných kovů. Kapitolou samo o sobě je rtuť, kterou obsahují LCD displeje. Jen do Ghany je z Evropy exportováno ročně přibližně 600 kontejnerů elektroodpadu, který se vykazuje jako použitá elektronika.

Jak si stojí Česko?

Podle informací CENIA, české informační agentury životního prostředí vyplývá, že elektroodpady v roce 2015 byly v největší míře (66 %) materiálově využívány a druhým nejčastějším způsobem nakládání bylo skládkování (8 %). V roce 2016 se podařilo skládkování omezit na 5 %, materiálové využívání ale v tomto roce dosáhlo nižší úrovně, a to 60 %. Dále z informací CENIA vyplývá, že v roce 2015 jsme vyvezli do zemí Evropské unie více jak 6,2 tisíc tun elektroodpadů a mimo EU 56 tun elektroodpadu. V roce 2016 došlo k nárůstu vývozu elektroodpadů jak do zemí EU, tak i mimo ní. Celkově bylo vyvezeno téměř 13 tis. tun elektroodpadu, mimo EU vzrostl vývoz na 135 „tun“.

Speciální linky na elektrozařízení

a elektromotory Jak bylo řečeno na začátku, elektrozařízení je rychloobrátkové zboží a tudíž je potřeba vyvíjet a stavět sofistikované, výkonné a moderní zařízení na jeho recyklaci. V kontextu s principy cirkulární ekonomiky je potřeba tato zařízení stavět v rámci České republiky, ne elektroodpady vyvážet. Tím získáme lokálně drahocenné materiály – železné a neželezné kovy. Nehledě na to, že Česko je z 80 % závislé na dovozu surovin!

Mezi taková zařízení patří například linka od firmy Forrec (viz obrázek 1), která dokáže zpracovat 5 tun elektrického a elektronického odpadu (OEEZ) za hodinu včetně malých a středních elektromotorů o hmotnosti do 20 kg a o průměru hřídele do 20 mm.

Firma Forrec disponuje dvacetiletou zkušeností v oboru zpracování odpadů. Její devízou je výzkum, návrh a konstrukce drtičů a mlýnů, speciálních linek na přepracování odpadu, rozmělňovačů, nebo mlýnů na zpracování ledniček a pneumatik.

Technologické složení linky je následující:

• robustní dopravník s násypkou

• dopravní pás do kladivového mlýnu

• kladivový mlýn 250 kW se zvukotěsnou

• kabinou

• vibrační dopravník

• bubnový magnet

• eddy currents a bubnový magnet pro získání čistého hliníku

• síto k rozdělení na 2 frakce k získávání

• vhodného materiálu pro linku na drcení mědi

• odsávání prachu

Datové kabely

Další specifikem dnešní doby jsou elektrokabely, a to zejména ty datové. Množství těchto odpadů nebývale roste, jak se naše společnost stále více digitalizuje a s přechodem na koncepci průmysl 4.0 poroste ještě více. Datové kabely není snadné zpracovávat, protože měděné vlásky jsou velmi tenké a těžko oddělitelné od izolace.

Zajímavé řešení nabízí drtiče kabelů s tzv. turbem od firmy GUIDETTI (obrázek 4), na jejichž výstupu jsou dvě frakce, a to drahocenná měď a plast. Recyklace v těchto strojích probíhá prostřednictvím nožového mlýnu a separačního stolu. Aby došlo k dokonalému oddělení plastů a mědi, tak materiál vstupuje ještě to tzv. „turba“. To tvoří rotační část s lopatkami, které vysokou rychlostí metají materiál na ozubený stator. Tím dochází k porušení plastové izolace kabelů a zároveň se měděné vlásky stočí do kuličky, což umožňuje dokonalou separaci a zachycení prachové mědi. Následuje vibrační stůl, který je nakloněn a je pod něj vháněn proud vzduchu. Skrze síto propadá prachová měď, dozadu putuje plastový granulát a dopředu čistá měď.

Ruční recyklace elektromotorů
Pochopitelně své zastoupení v recyklaci najde i proces ručního rozebírání například elektromotorů. V této oblasti můžeme jmenovat střihač elektrických motorů BRONNEBERG nebo Presse Bull, kde se získává měděné vinutí. Vždy se jedná o speciální „stůl“ (pracoviště), kde pracovník nejprve oddělí obal od statorového vinutí, dále stator rozpůlí a následně vytáhne smyčky mědi (obrázek 5).

Zdroj: Odpadové fórum 10/2018

Velký zájem bývá o dotace na pořízení sběrných nádob na tříděný odpad a dovybavení nebo výstavbu sběrných dvorů. Tyto projekty je vhodné doplnit o pořízení informačních materiálů pro vysvětlení občanům, jak správně třídit. Mezi způsobilé náklady patří i výdaje na software pro zřízení evidenčního systému, který může být základem PAYT systému. Na tyto typy projektů mohou municipality a jiné veřejné subjekty, včetně městských technických služeb získat 85% dotaci.

Pořízením svozového prostředku u projektu na sběr a třídění odpadu automaticky dojde ke snížení míry podpory na 25 %. To už tak atraktivní není. Rovněž vybudování či modernizace třídicích, dotřiďovacích, recyklačních a dalších technologických linek, a to i na nebezpečný odpad, je možné podpořit pouze 25% dotací. Pro malé a střední podniky je sice dostupná vyšší podpora, ale dotace nepřevýší 50 %. V oblasti technologií stojí spíše za zvážení menší projekt na dovybavení stávající linky, kdy díky využití režimu de minimis může být míra podpory velice zajímavá. Prostředky v režimu de minimis lze čerpat do souhrnné výše 200 000 Eur za poslední tři účetní období.

Největší příležitost v čerpání prostředků je u materiálového využití odpadů. Projektů v této oblasti je poskrovnu. Míra podpory je relativně nízká, projekty s sebou nesou zvýšení administrativní náročnosti a příprava vyžaduje mnoho času. I proto je 114. výzva vyhlášena jako průběžná. MŽP si slibuje, že stabilní podmínky výzvy a dlouhý čas na přípravu zajistí více projektů.

A co je možné podpořit? Lze pořídit jakýkoli technologický celek na recyklaci odpadů. Rovněž je možné podpořit i jen části technologie, jako jsou například lisy, drtiče, nůžky, stacionární i mobilní manipulační technika a mnoho dalších součástí recyklačních linek. V minulosti byly nejvíce podpořeny projekty na recyklaci plastů, a to včetně polystyrenu. Dále také například projekty na recyklaci papíru a dalších druhů odpadů.

Ne vždy je nutné měnit platná povolení nebo podstupovat proces EIA. V rámci dovybavení stávající technologie je možné též odstranit úzké hrdlo. I nový dopravníkový pás, úprava vsázky odpadu do technologie, drtič či jiná technologická úprava mohou stávající linku zefektivnit a zvýšit kapacitu i v rámci stávajícího integrovaného povolení.

Dále je v letošních výzvách umožněna podpora pro technologie na odvodnění čistírenských kalů pro malé ČOV do 2 000 EO. Tato oblast podpory je zacílena na adaptaci na podmínky nové kalové vyhlášky. Podpořit tak půjdou například odstředivky, kalolisy, a to i mobilní, nikoli však přímo vozidla. Toto zařízení však bude nutné provozovat v souladu se zákonem o odpadech.

V oblasti energetického využití odpadů je možné podpořit projekty například na výrobu tuhých alternativních paliv (TAP). Navazující koncové zařízení musí být provozováno v režimu zákona o odpadech. Nově je umožněno podpořit i zařízení typu MBÚ za předpokladu souladu projektů s vyhláškou č. 294/2005 Sb.

Zásadním bodem u těchto energetických projektů je najít soulad mezi veřejnou podporou a programem OPŽP. Program umožňuje podporu na relativně široké spektrum projektů, avšak je nutné najít i co nejvhodnější režim veřejné podpory, díky němuž by projekt skutečně mohl být podpořen. Pro mnohé projekty v oblasti energetického využití odpadů je možná vyšší podpora než dle regionální výjimky. Tato vyšší míra dotace se může týkat například projektůna tepelné využití kalů z ČOV, ZEVO na ostatní i nebezpečné (kromě SKO), technologie pyrolýzy, termolýzy, plazmového zplyňování a dalších technologií.

Autor: Martin Veverka, Specialista na dotace v oblasti životního prostředí, Ernst & Young, s.r.o., martin.veverka@cz.ey.com

Zdroj: Odpadové fórum 9/2018

Společnosti skupiny PURUM KRAFT a.s. si však závazek přechodu k cirkulární ekonomice již daly a nečekají, až stát nastaví pravidla a parametry, protože mnohé je možné konat již teď. Například v naší společnosti Purum zastáváme principy cirkulární ekonomiky nejenom ve vlastních aktivitách, firemní kultuře a našich zařízeních, ale učíme je i významné průmyslové podniky, které jsou našimi zákazníky. Na českém a slovenském trhu tak nabízíme čistě ekologické řešení v problematice v nakládání s odpady. Vždy jsme preferovali recyklaci a materiálové využití odpadu, které jsou nejekologičtějším způsobem nakládání s odpady a jednou z hlavních cest k trvale udržitelnému rozvoji. Rád bych, aby náš přístup byl inspirací i pro ostatní společnosti.

Recyklace surovin

Provozujeme několik významných recyklačních center k využívání druhotných surovin, kde dochází k vysoké míře materiálového zhodnocení odpadů. Právě druhotné suroviny jsou klíčové pro rozběh cirkulární ekonomiky a celý proces mohou rozhýbat pouze výrobní společnosti, na jejichž produkci je navázána i vysoká produkce odpadu. Proto se do cirkulární ekonomiky snažíme zainteresovat i naše zákazníky. Zde tyto principy vedou nejenom k minimalizaci produkce odpadu, snížení zátěže na životní prostředí a šetření omezených cenných přírodních zdrojů, ale firmám přináší i ekonomické úspory a značné zisky v důsledku úspor materiálu a energie.

Opětovné využití plastů v automobilovém průmyslu

Ekologických i ekonomických úspor dosahujeme ve spolupráci s automobilovým průmyslem. V Rynolticích u Liberce odlakováváme vadně nalakované automobilové nárazníky z výrobní linky. Tento odlakovaný plast dále regranulujeme a vracíme výrobci zpátky do jeho závodu k další výrobě, například automobilových podběhů. Jedná se o uzavřený recyklační proces.

Náhrada primárních surovin ve stavbách

Druhotné suroviny mají velké uplatnění i ve stavebnictví. Jenom ke stavbě lidských obydlí je celosvětově spotřebováváno 50 % veškerých zdrojů. Součástí holdingu je stavební společnost PROFISTAV Litomyšl, a.s., která recykluje stavební materiály. Nejmodernějšími technologiemi zpracováváme cihelnou stavební suť, betonovou suť, živičné sutě či výkopovou zeminu. Recyklát poté využíváme jako stavební výrobek k terénním úpravám, rekultivacím skládek, zásypům a dalším povrchovým úpravám.

Recyklace PET materiálu i vody

Na českém trhu se každoročně uvede do oběhu na téměř 60 000 tun PET lahví. V našem zařízení v Plané nad Lužnicí použité lahve recyklujeme na tzv. PET flakes (vločky), které se v konečném důsledku objeví v dresech českých olympioniků, ve výplních zimních bund či v automobilových dílech nebo dětských plenkách. Pomyslnou cirkulární smyčku tím ale nekončíme. Během recyklace PET vznikají také mycí vody. Abychom šetřili zdroje vody a životní prostředí, provozujeme uzavřený mycí okruh. Postavili jsme si vlastní čistírnu odpadních vod s odstředivkou, která mycí vody recykluje a po vyčištění je vrací zpátky na začátek procesu.

Ilustrativní fotografie z recyklace PET plastů

Třídění a recyklace smetků

Během běžného úklidu a čištění okresního města sesbírají zametací stroje až na 600 tisíc tun odpadu ročně. Aby tento odpad nekončil na skládkách, provozuje naše společnost AQUATEST linku na odvodnění smetků z čištění komunikací, která dokáže od odpadních vod oddělit 50 % pevných smetků a dále je využít. Ze smetků jsou oddělovány jemné frakce (písek, kamení, štěrk), které jsou používány jako zásypový materiál. Zbylou tzv. nadsítnou frakci (papír, plast, kovy, dřevo a další) třídíme dál na recyklát, kompost, či jako palivo.

Recyklace ředidel

Další využití je možné najít například i pro kapalné odpady. Ve Starém Městě u Uherského Hradiště recyklujeme upotřebená ředidla a rozpouštědla pro další použití ve výrobě nátěrových hmot.

Výzkumné aktivity pro nové druhy výrobků

V objemu produkce solární energie se Česká republika řadí na třetí místo na světě po Itálii a Německu. Panely ale mají omezenou životnost a jejich recyklace se dosud dostatečně neřešila. Aby v ČR nevzniklo 200 tisíc tun solárního odpadu, až doslouží instalované fotovoltaické panely, věnujeme se ve společnosti AQUATEST a.s. už několik let také výzkumu na poli recyklace a recyklujeme až 98 % surovin obsažených v solárních panelech.

Nebezpečené odpady zdrojem

Součástí skupiny PURUM KRAFT a.s. je i společnost BOME s.r.o., která jako jediná v ČR recykluje odpadní rtuť z laboratoří, lékařských i průmyslových tlakoměrů, světelné techniky, odpadních chemikálií a dentálních odpadů. Výstupem recyklace je rtuť o čistotě 99,9995 %, která má své použití ve stomatologii, kdy jenom v EU je spotřeba 60 tun ročně, dále ve světelné technice či porozimetrii.

I energetické využití má v cirkulární ekonomice svoji roli

Uvedené příklady ilustrují, že opravdu velkou část odpadů je možné vrátit zpět do oběhu a najít pro ně další využití. Vedle nich jsou i odpady s energetickým potenciálem, které není možné účelně recyklovat, a proto se zaměřujeme na jejich energetické využití. V posledním roce jsme provedli velmi úspěšnou spalovací zkoušku čistírenských kalů jako náhradního paliva v uhelné elektrárně, jakožto pilotní projekt v rámci připravované úpravy legislativy nakládání s čistírenskými kaly. V Mníšku pod Brdy recyklujeme použité olejové filtry, čímž získáváme vyčištěný kovový recyklát a olej k energetickému využití. Stejně tak v Chotýčanech u Českých Budějovic upravujeme zdravotnické odpady na nový sterilní produkt, který splňuje požadavky jako alternativní palivo pro energetické využití a zároveň je kvalitativně rovnocennou náhradou paliva z neobnovitelných zdrojů.

Toto je příkladem a zdaleka to není vše z našeho portfolia. Všechno jsme dokázali vybudovat a provozovat i bez zákazu skládkování, který vstoupí v platnost v rámci povinné implementace principů cirkulární ekonomiky. Nefandíme skládkování, není to chytré, není to budoucnost, a když se chce, tak recyklovat a využívat odpady jde i nyní. Chystáme další projekty, třídírny odpadů a recyklační centra, výrobu alternativního paliva pro energetické využití. Potřebujeme ale chytrý, logický a pragmatický přístup k těmto záměrům a dostatečnou legislativu v oblasti cirkulární ekonomiky, recyklace a energetického využití odpadů.

Autor: Daniel Kraft, majitel a předseda představenstva PURUM KRAFT a.s. (www.purumkraft.cz)

Zdroj: Odpadové forum 9/2018

Českou republiku při přechodu na cirkulární ekonomiku čekají velké změny. S ředitelem odboru odpadů MŽP Jaromírem Manhartem jsme si povídali o připravované cirkulární strategii, jeho postoji k energetickému využívání odpadů, připravované TAP vyhlášce, sanacích skládek, polském odpadovém hospodářství, využívání druhotných surovin i o omezování jednorázových plastů.

Ohlas čtenářů nám tentokrát napsal generální ředitel Karlovarských minerálních vod Alessandro Pasquale. Anotace čísla ZDE

PŘEDPLATNÉ / INZERCE / VÍCE

Dnešní systém, který je čtyřicet let starý, neodpovídá současnému složení odpadů ani potřebě jejich materiálového a energetického využití, uvedl v rozhovoru generální ředitel SUEZ Využití zdrojů a.s. Zdeněk Horsák.

Ze zhruba deseti let co, mají původci odpadu čas se připravit na zákaz ukládání směsného komunálního odpadu na skládky, už moc nezbývá. Jaké mají obce konkrétní možnosti i s ohledem na to, že Světová banka odhaduje 70% nárůst množství odpadu do roku 2050, i na budoucí cíle Oběhového balíčku.

Nemyslím si, že celosvětový 70% nárůst množství odpadů se týká České republiky. Myslím, že množství odpadů z domácností, respektive z měst a obcí, bude stagnovat, anebo i mírně klesat. Co se bude razantně měnit, je však složení domovních odpadů, a to s ohledem na další nárůst využívaných plastů a snižování množství směsného nevyužitelného odpadu. K tomu jistě přispěje i trend od výrobců orientovat se na recyklovatelné výrobky a eko-design. Obce a města se budou muset těmto novým trendům přizpůsobit. Jsem přesvědčen, že velká města zvládnou logistiku sběru a svozu sama, střední a menší města budou hledat spolupráci s odbornými firmami. Všechny municipality by pak měly úzce kooperovat s firmami, které jsou schopny předtříděnou surovinu upravit do podoby využitelné ve výrobě.

V budoucnu lze přirozeně očekávat zvyšování tlaku na ještě lepší výsledky z pohledu třídění odpadu. Kde je podle vás možné ještě hledat rezervy, resp. další motivaci?

Dle mého názoru systém primární separace v domácnostech, který je čtyřicet let starý, ne zcela odpovídá současnému složení odpadů a potřebě jejich materiálového a energetického využití, přesto pořád je tím nejlepším, co máme. Systém byl nastavován v době, kdy se třídily pouze 3 základní komodity (papír, plasty a sklo) a na trhu se používalo pouze šest až osm druhů plastů. Dnes třídíme (nebo budeme brzy třídit) sedm až deset komodit. Kde vnímám silné rezervy, je proces dotřídění využitelných odpadů a jejich předúprava. U většiny svozových odpadářských firem existuje velmi nízká úroveň know-how.

V námi realizovaném průzkumu se více jak polovina zástupců municipalit vyjádřila, že neuvažují o zavedení tzv. PAYT systémů. Proč podle Vás tomu tak je? Není lepší jít cestou různých motivačních systémů?

Finanční nástroje nejsou pro zvýšení motivace k třídění zásadní. Důležitý je systém, který je přívětivý, jednoduchý, a pro občany srozumitelný a jde ruku v ruce s výchovně vzdělávacím procesem. Integrace systémů tak, aby nemusel člověk běhat po městě a obci s jednotlivými druhy tříděného odpadu, změna logistiky, nasazení SMART řešení a přesvědčení, že má smysl třídit, jsou nejlepšími hybateli. Finanční motivace ve smyslu „zaplať, kolik vyhodíš“ je jen jedním, a spíše doplňkovým, faktorem.

Jaká SMART řešení máte konkrétně na mysli?

SUEZ disponuje několika aplikacemi. Např. aplikace „MOJE MĚSTO“ umožňuje on-line komunikaci nejen s obcemi a městy, ale přímo i s občany. Velmi úspěšně používáme tento nástroj k optimalizaci separace, sběru a svozu v Polsku, Německu nebo Velké Británii. Zvýšení efektivity a snížení nákladů je patrné už několik měsíců po nasazení nástroje. Města velmi brzy vnímají, že mají řešení odpadů pod svou kontrolou. Díky on-line komunikaci je možno systém za chodu optimalizovat tak, aby byl pro obyvatele stále přívětivější, trvale je vzdělával a vychovával ke správným návykům v oblasti separace odpadů a aby případné problémy v nakládání odpadů a v jejich využití byly řešeny společně a v přímo místě vzniku.

Poplatky za ukládání odpadu na skládky je velké téma. Zvýšení poplatku je považováno za nezbytně nutné k umožnění rozvoje jiných technologií pro nakládání s odpady na úkor skládkování. Pokud by existovala dostatečná poptávka po druhotných surovinách, tak se přeci odpady na skládku vůbec nedostanou. Nemělo by se právě začít tady, tedy podpořit uplatnění odpadů jako zdroje na trhu?

Tím, kdo udělal ze zvýšení poplatků dramatické téma, jsou skládkařské firmy. Těm totiž hrozí, že při masivním odlivu odpadů ze skládek přijdou o 2,5 – 3 miliardy Kč zisku. Zvýšení poplatků je totiž zásadní nástroj pro zvýšení materiálového a energetického využití odpadů a snížení environmentální zátěže, kterou představuje masivní ukládání odpadů na skládky. Ve všech státech, kde přistoupily k tomuto zvýšení, se do několika let nastartoval trh s druhotnými
surovinami a využití zbytkového odpadu v energetice.

Ve hře o své zisky, kterou rozpoutaly skládkařské firmy, jsou občané rukojmími. Tato hra má prodloužit agónii firem, které nebyly schopny se transformovat a přejít na vyspělé technologie zpracování a využití odpadů. Jsem přesvědčen, že zvýšení poplatků na skládkách nebude znamenat zvýšení poplatků pro občana, protože současný systém má dostatečné rezervy.

Když už jsme naťukli téma druhotných surovin. Zajímají mě především plasty. Jak umíme v Česku využít plasty? Máme recyklační kapacity i zpracovatele nebo hlavní roli hraje export?

Kapacity bohužel v České republice nemáme a v dohledné době mít nebudeme. Můžeme odhadovat, že každoročně ČR vyprodukuje okolo 550 000 tun odpadních plastů, především díky silné průmyslové výrobě. Český plastikářský průmysl a nové kapacity pak budou schopny využít asi polovinu z tohoto množství. Zbytek budeme muset stále vyvážet do zahraničí, nerecyklovatelné plasty (okolo 20 až 25 % z celkového množství) pak bude vhodné využít jako alternativní palivo nebo jinak energeticky využít. Cílem však je, abychom nevyváželi plasty tzv. „na stojato“ jako dosud, ale vyváželi je po předtřídění a předúpravě jako využitelnou surovinu, o kterou je na trhu ve světě trvalý zájem.

Vašimi zákazníky jsou také firmy a průmyslové podniky. Jak ony vnímají principy oběhového hospodářství, resp. jsou ochotny hledat potenciál pro projekty udržitelné spotřeby a výroby? Jak podniky vnímají rok 2024?

Velké a středně velké podniky, tedy takové, které vynaloží na nakládání s odpady více než 1 milion Kč ročně a které produkují 70 – 80 % z celkového množství průmyslových odpadů, jsou již nyní na konec skládkování odpadů připraveny. Předběhly tak českou legislativu i iniciativy EU a jsou lídry v oblasti oběhového hospodářství. Uvědomily si, že jen trvale udržitelná výroba zaměřená na neustále snižování environmentální zátěže a efektivní využití zdrojů jsou klíčem k dlouhodobé prosperitě. Ale ani drtivá většina středních a menších podniků nebude mít s přechodem na principy oběhového hospodářství větší problémy. Zvýšení poplatků na skládkách a zákaz skládkování bude mít negativní vliv jen na mizivé procento podniků, ale i ty budou schopny se s těmito novými výzvami vypořádat.

Pomalu se blíží ke konci první ročník kurzu Oběhové hospodářství, který běží na VŠCHT a jehož jste partnerem. Na co se mohou účastníci těšit v následném ročníku a co můžete zejména vyzdvihnout z letošního cyklu?

Pro mne byla velmi milým překvapením obrovská iniciativa všech studentů a jejich zájem o studium. Všichni jsou profesionály ve svých oborech a doplnění vzdělání v rámci kurzu jim pomůže se vypořádat s novými projekty, které je čekají. Zároveň našli během kurzu další inspiraci pro své podnikání nebo výkon profese.

Nový kurz by měly obohatit další příklady z praxe, sdílení best practices a vyšší podíl vyučujících z průmyslové sféry. Do roku 2030 až třetina pracovníků v ČR bude muset projít rekvalifikací, protože jejich původní profese buď zanikne, nebo se zásadně změní. Absolventi kurzu takovou rekvalifikací již částečně prošli.

Jste zakládajícími členy České asociace oběhového hospodářství, jaké cíle jste si vytyčili pro letošní rok?

Pro ČR je to podpořit přijetí novely zákona o odpadech, která řeší zvýšení poplatků na skládkách a zavedení recyklační slevy pro města a obce. A dále pak spolupráce s MPO, MŽP a MMR v podpoře využití předupravených odpadů ve finálních výrobcích a ve stavebnictví. Na půdě EU se pak chceme nadále podílet prostřednictvím naší účasti v evropské asociaci FEAD, komisích EU a ve spolupráci s českými europoslanci na dotvoření dalších prováděcích předpisů k oběhovému balíčku.

Zdroj: Odpadové fórum 5/2018

Autor: Ing. Jiří Študent ml., CEMC

Přehled obsahu:

• POLEMIKA: Komunální odpady v roce 2024 a dále (Ing. Jiří Študent ml., CEMC)

• ROZHOVOR: generální ředitel SUEZ Využití zdrojů a.s. Zdeněk Horsák (Ing. Jiří Študent ml., CEMC)

• České bariéry pro cirkulární ekonomiku (Ing. Soňa Jonášová, ředitelka Institutu Cirkulární Ekonomiky, z. ú.)

• Výsledky průzkumu: Obce a odpadové hospodářství (Ing. Jiří Študent ml., CEMC)

• Moderní samosprávy mají své odpady pod kontrolou (Bc. Roman Konečný, JRK Česká republika, s.r.o.)

• Motivační a evidenční systém MESOH aneb motivací k lepším zítřkům (Ing. Jiří Nevídal, nevidal@mojeodpadky.cz)

• Financování technologických změn v odpadovém hospodářství v souvislosti s omezováním skládkování (Ing. Jaroslav Vodáček, EY)

• Sběr, svoz odpadů a evidence přepravy (Petr Grusman, INISOFT, s.r.o.)

• Česká republika může být na výsledky třídění obalových odpadů hrdá! (Lucie Müllerová, EKO-KOM, a.s.)

• Novinky v odpadovém hospodářství hl. m. Prahy (Ing. Pavla Ochecová, Ing. Radim Polák, Magistrát Hlavního Města Prahy)

• Nový pohled na obsluhu podzemních zásobníků komunálních odpadů (Michal Chytka, HUTIRA – BRNO, s.r.o.)

• Meziobecní spolupráce v odpadovém hospodářství a nákladová efektivnost (Jana Soukopová, Tomáš Sládeček, Ekonomicko-správní fakulta MU, Institut pro udržitelnost a cirkularitu)

• Dílčí kroky ze strany obce k dosažení snížení produkce SKO (Ing. Zbyněk Bouda, Energetická agentura Vysočiny, z.s.p.o.)

• Prognóza produkce BRKO a nákladů na jeho sběr a svoz (Radovan Šomplák, Vlastimír Nevrlý, Jiří Gregor, Ústav procesního inženýrství, Fakulta strojního inženýrství, Vysoké učení technické v Brně)

• Jak dobře vysoutěžit a zasmluvnit svoz a likvidaci komunálního odpadu (Mgr. Martin Fadrný, Mgr. Petr Bouda, Frank Bold Advokáti)

• Východiska postupů pro zajištění vysoké účinnosti odděleného shromažďování využitelných složek SKO v obcích (Ing. Pavel Novák, Ing. Andrea Koláčková, Odpadová poradenská s.r.o.)

• Změny ve fungování zpětného odběru zářivek (Ing. Miroslav Dudek, Lumidée s.r.o.)

• Zero Waste City (Bc. Zdeněk Polanský, Energo Solutions s.r.o.)

• Informační systémy odpadového hospodářství: Registr zařízení a spisů a Seznam dopravců odpadů (Ing. Jan Trnobranský, Ing. Gabriela Buda Šepeľová, PhD., OOH, CENIA)

• Konference Sanační technologie XXI (Bc. Alena Pecinová, Vodní zdroje Ekomonitor spol. s r. o.)

PŘEDPLATNÉ / INZERCE / VÍCE

Když se píše o třídění odpadu, technicky se mluví o nádobách a svozu, obchodně o odbytu surovin, právně o vyhláškách či poplatcích a ekonomicky o nákladech, ale skoro nikdy se nepíše o lidech, kteří odpad třídí. Přitom třídění odpadu je závislé na dobrovolné a neplacené aktivitě milionů domácností, které vynakládají svůj čas i kus svého domácího prostoru na třídění odpadu v domácnosti. Pokud už se o nich píše, pak obvykle ve vazbě na poplatky za odpad a jejich schopnosti donutit lidi třídit.

Přitom skutečně a stabilně třídí 72 % obyvatel. Bez donucování, prostě proto, že to považují za normální. Nebylo tomu tak vždy. Před dvaceti lety, kdy EKO-KOM začínal s propagací třídění prostřednictvím školního vzdělávacího programu, se o třídění odpadu zajímala asi pětina obyvatel. Ten školní program mimochodem běží dodnes a vzdělává již děti těch dětí, které byly před dvaceti lety ve třetí a čtvrté třídě, na kterou se program tehdy zaměřoval. Školní program v letech na přelomu tisíciletí byl hlavním způsobem, jak přesvědčit lidi, aby třídili. Nešlo přitom jen o děti, tehdy totiž děti přicházely ze školy a byly to často ony, kdo nutily rodiče třídit. Plošná reklama na třídění, jak ji známe z televize dnes, totiž nebyla možná, protože třídění zdaleka nebylo zavedeno všude. Školní vzdělávání mělo tu výhodu, že bylo možné cílit jen na ta místa, kde již kontejnery byly.

Před dvaceti lety, koncem roku 1997, jsme také provedli první sociologický výzkum, na jehož základě byla postavena propagace třídění v době, kdy se zavádělo. Od roku 2001 jej děláme pravidelně každý rok a sledujeme, jak se vztah k třídění mění.

Změnilo se toho v myšlení lidí mnoho za ta léta. Na přelomu tisíciletí bylo třídění odpadu nové, ale ti, kdo třídit chtěli (tehdy jen 46 % obyvatel), nebyli ochotní jít ke svým kontejnerům dále než 140 metrů. Vzhledem k tomu, že průměrná vzdálenost od domu ke kontejnerům tehdy byla 170 metrů, byla hustota sběrné sítě jednoznačně limitujícím faktorem. Hodně se změnilo s tím, jak EKO-KOM začal používat plošnou i televizní reklamu na třídění. O třídění se začalo mluvit a najednou kdo netřídil, ten nebyl „in“. Paradoxně nejdříve se to projevilo v sociologických průzkumech. Až do roku 2003 se lidé ochotně přiznávali, že odpad netřídí. V roce 2001 uvádělo 48 % lidí, že odpad třídí, ve skutečnosti to bylo 46 %, což se dá zjistit položením dalších otázek na téma, jak to dělají. V roce 2004 po první televizní kampani již tvrdilo, že třídí odpad 93 % dotázaných. Ve skutečnosti jej však třídilo jen 56 %. Kdo netřídil, ten raději zalhal. Byl to vlastně důkaz, že reklama funguje dobře.

S intenzivní propagací a pokračujícím školním programem, kterým tehdy, stejně jako dnes, procházely desítky tisíc dětí za rok, rostla ochota třídit a také rostla vzdálenost, na jakou byli lidé ochotní dojít ke kontejnerům. V roce 2007 již skutečně třídilo 70 % obyvatel a byli ochotní ujít ke sběrnému místu až 185 metrů. Průměrná vzdálenost tehdy byla již kolem 150 metrů, takže pro většinu obyvatel vyhovující. V dalších letech se sběrná síť zkvalitňovala. Dnes je průměrná vzdálenost ke kontejneru jen 94 metrů. A hádejte, jak daleko jsou třídiči ochotní chodit? Už jen 139 metrů! Je vidět, že na pohodlí se snadno zvyká.

Před patnácti lety považovalo třídění za důležité přes devadesát procent lidí, ale skutečně třídila necelá polovina. Dnes je za důležité považuje sice jen 80 % lidí, ale třídí skoro tři čtvrtiny. A víte, jaký nejčastěji udávají důvod, proč třídí? Říkají, že je to jedna z mála věcí, kterou oni sami mohou udělat pro životní prostředí, a pro dobrý pocit z jeho ochrany. Tedy vůbec ne kvůli poplatkům nebo vyhlášce. Oproti tomu přibližně 15 % lidí třídění zcela odmítá a dnes se k tomu již nebojí přiznat. Je asi možné je nějakou vyhláškou, poplatky či pokutami donutit, aby se tvářili, že třídí. Ale co myslíte, budou třídit kvalitně? Nebo budou to třídění ostatním spíše kazit? Tak či onak, pokud chcete rozvíjet třídění, nezapomínejte na to, že je to především o lidech, jejich ochotě a přesvědčení. Není to tedy jen technika a ekonomika, je to také sociologie, komunikace a úcta k milionům třídících lidí.

Autor: Ing. Zbyněk Kozel, generální ředitel EKO-KOM, a.s.

Zdroj: Odpadové fórum 4/2018

PŘEDPLATNÉ / INZERCE / VÍCE

V ČR se poslední dobou ozývají názory apelující na budování třídicích zařízení na směsné komunální odpady. Je však třeba být obezřetný. Tyto hlasy se totiž často ozývají od provozovatelů skládek, kteří v tom mohou hledat cestu, jak obcházet zákaz skládkování po roce 2024. V ČR přitom existují cesty, jak komunální i průmyslový odpad zpracovat v souladu s hierarchií nakládání s odpady. Jednou z nich je výroba tuhého alternativního paliva (TAP).

Logika nakládání s odpady by měla být jasná – maximalizovat míru třídění a recyklace, popřípadě energetického¨využití. Realita je však jiná. Lze to demonstrovat na jednoduchém příkladu. Mezi provozovateli skládek našla oblibu jedna v západoevropském kontextu „výjimečná“ technologie, tzv. jednoduché třídicí zařízení, na které navazuje skládka komunálních odpadů, resp. se zařízení nachází přímo v areálu skládky. Směsný komunální odpad, který tímto zařízením projde, má být opět ve většině skládkován. Závažnou trhlinu těmto záměrům udělala novela vyhlášky č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu, která zavedla nové parametry pro skládkování frakcí z úpravy směsných komunálních odpadů. Budoucí záměry linek na mechanicko-biologickou úpravu tak budou muset řešit i biologickou frakci a její stabilizaci. V tomto kontextu je nutné uvést, že v současné době je celý odpadový trh v EU zasažen diskusí o zákazu dovozu plastů do Číny. To znamená, že některé méně hodnotné, nedotříděné nebo znečištěné plasty, které nejsou vhodné pro materiálové využití, nyní hledají své uplatnění například při výrobě TAP. Důvodem jsou příliš vysoké náklady na dotřídění a zpracování těchto surovin, které nedokáže kompenzovat nízká prodejní cena výstupní komodity. Zde tedy platí často opomíjené – odpady jsou zboží jako každé jiné, tedy jednotný trh platí i na jejich výrobu, distribuci a prodej. Řada zemí, které běžně tyto odpady exportovaly do Číny, má zaveden zákaz skládkování využitelných odpadů. Tam, kde byla v minulosti dostatečně vybudována kapacitní síť zařízení pro energetické využití odpadu, se daří tomuto problému více či méně čelit, příkladem může být Nizozemsko, Německo nebo Belgie.

Současná situace však drtivě dopadá na země, které v oblasti energetického využití odpadů mnoho nepodnikly. To je případ velkých ekonomik jako Itálie, ze které se nyní vydal obrovský tok výhřevných frakcí na cestu Evropou. K překvapení mnohých se ale problém týká i Německa, které bylo donedávna uváděno za příklad předimenzovaných kapacit pro energetické využití. I tyto kapacity jsou dnes využity domácím odpadem nebo importem odpadů a paliv z Itálie nebo Velké Británie. Nutno podotknout, že za dotační cenu od 10 až do téměř 45 eur za tunu, kterou si vyspělé západní ekonomiky mohou dovolit.

Jak je to možné? Jednoduše proto, že trh s odpady funguje v EU úplně stejně jako jiné trhy. Samozřejmě, že přeshraniční přeprava odpadů má velkou kontrolu a přísnou regulaci. Vychází z nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006, které pro ni definuje podmínky. Jak ale praxe ukazuje, odpady jsou zcela běžně přepravovány mezi jednotlivými zeměmi. Navíc některá paliva z odpadů již ani nejsou odpady. Do Česka nelze dovézt jen odpady k odstranění, ale k využití ano.

Jednou ze současných cest zpracování směsného komunálního odpadu proto může být výroba TAP i v podmínkách ČR, např. v souladu s normou „CEN TS 15359“ – Tuhá alternativní paliva. Tato průmyslová norma upravuje specifikaci a třídy, jejím hlavním cílem je standardizovat obsah chloru a vody, minimální
výhřevnost, požadavky na spalovací proces a kvalitu odpadních produktů a další.

Nicméně, i tady jsme opět konfrontováni se situací v ČR, kde nízký skládkovací poplatek nepodporuje výrazný nárůst využívání směsných odpadů. V situaci,
kdy navíc cena paliv pod tíhou přebytku materiálu zásadně klesá, prodejní ceny papíru a plastových obalů padají strmě dolů, budou mít záměry třídicích  linek velký problém ekonomicky obstát.

Skupina Veolia se s ohledem na současné výzvy rozhodla přinést na český trh ověřené zkušenosti ze západní Evropy. Touto cestou je spolupráce s municipalitami za účelem budování ověřených a komplexních technologií na zpracování směsných komunálních odpadů, jaké provozuje Veolia například v Německu nebo ve Francii, a to s přímým propojením na energetickou koncovku. Pouze tento koncept je schopen zajistit základní parametry a rizika záměrů na třídění směsných komunálních odpadů a nabídnout smysluplné ekonomické podmínky obcím. Výstupem takovýchto procesů je dotříděný komunální odpad na recyklovatelné složky a palivo, kterým je možné splnit cíle v rámci odklonu od fosilních paliv směrem k alternativním obnovitelným zdrojům energie.

Autor: Ing. Rostislav Čáp, ředitel Divize odpadů pro zónu Střední a východní Evropa skupiny Veolia

Zdroj: Odpadové fórum 4/2018

PŘEDPLATNÉ / INZERCE / VÍCE

Při hledání řešení, jak podpořit potenciál cirkulární ekonomiky v České republice, jak překonat legislativní bariéry a zároveň podpořit mezioborovou spolupráci, může jako příklad dobré praxe posloužit inovativní přístup z Nizozemska. Již několik let země úspěšně uvádí do praxe cirkulární projekty díky dobrovolným dohodám, známým také pod názvem Green Deals (zelené dohody).

Green Deals je nizozemský vládní program založený v říjnu 2011 jako společná iniciativa ministerstva ekonomiky a ministerstva infrastruktury a životního prostředí. Green Deals umožňuje poskytování efektivní pomoci organizacím, které zajímavými projekty usilují o zelený a udržitelný růst, ale kterým také překáží legislativa k úspěšné implementaci a diseminaci. Musí se však vždy jednat o řešení problému, který není možné vyřešit na základě již platné legislativy nebo všeobecně známých pravidel. K dnešnímu dni bylo v Nizozemsku uzavřeno přes 220 Green Deals, do kterých se zapojilo přes 1500 organizací.

A jak to celé funguje?

Celý koncept je v podstatě dobrovolnou dohodou mezi soukromým a veřejným sektorem ve spolupráci s vládními institucemi. Ty společně tvoří skupiny, které samy přichází s nápady na konkrétní inovativní projekty, které však z legislativních nebo technologických důvodů dosud nebylo možné uskutečnit. Dalším důvodem pro uzavírání Green Deals je častý nedostatek mezioborové spolupráce, znalostí a křížení legislativních pravidel. V tomto případě je možné zažádat o výjimku, jež se váže k testování pilotní myšlenky, ale kterou není možné zrealizovat v rámci současných podmínek. Pokud je výjimka schválena, vzniká tzv. Green Deal.

Joan Prummel, zástupce nizozemského Ministerstva infrastruktury a vodního hospodářství se k tématu vyjádřil na únorovém mezivládním semináři na holandské ambasádě v Praze následovně: „Dáváme příležitost dobré nápady vyzkoušet bez nutnosti okamžitě splnit veškeré požadavky. Vláda tak může posunout legislativní bariéry a řešitelé mohou rychle otestovat své nápady, které mohou být benefitem jak pro životní prostředí, tak pro business. V Nizozemí vždy říkáme: pokud je to teoreticky možné, tak to jistě bude možné i v praxi. Tak to pojďme zkusit.“

Přidanou hodnotou pro účastníky Green Deals je v prvé řadě úzká spolupráce mezi byznys partnery a získání potřebného know-how. „Značka Green Deals je také důkazem kvality a přitahuje na sebe pozornost, neboť je jasné, že se jedná o inovativní a netradiční přístup”, dodává Prummel. O podobné projekty také velmi často jeví zájem média a je to dobrý krok k propagaci vlastních projektů. V neposlední řadě je však důležité i porozumění současným pravidlům a specifikace oblasti, kterou je třeba podpořit výjimkou. Z výjimky se totiž následně může stát dobré pravidlo.

Celý proces začíná podáním přihlášky do on-line systému. Ta se vyhodnotí na základě předem daných kritérií. Zkoumá se, jestli je projekt realistický, dává smysl z ekonomického hlediska, přispívá k udržitelnému rozvoji, či jestli dokáže ukázat výsledky do tří let. Po vyhodnocení nastává vyjednávání mezi účastníky projektu a vládou o konkrétních cílech, podepsání dohody a kontrola právníky. Po úspěšném schválení přichází na řadu realizace projektu. Organizují se schůzky, pravidelné evaluace, konference, vláda vyčlení koordinátora projektu a výsledky se komunikují navenek. Všechny projekty jsou zároveň monitorovány pracovními skupinami složenými ze zástupců businessu, nevládního, vládního a akademického sektoru.

Konkrétní případy

V Holandsku tak v posledních letech bylo vyvinuto mnoho zajímavých projektů, které pomáhají rozvoji cirkulární ekonomiky. Příkladem může být Green Deal na využití odpadního popílku ze ZEVO. V Holandsku se tak spojili hlavní operátoři všech ZEVO a společně vyvinuli řešení, které popílky dokáže hygienizovat a do roku 2020 ze 100 % znovu využít ve stavebnickém sektoru.

I ostatní země EU se pouštějí do Green Deals. Například Francie již schválila 6 dobrovolných úmluv, které fungují na stejném principu. Belgie, Irsko, či

Finsko mají nakročeno k podobným příkladům a podle slov Vojtěch Voseckého, projektového manažera Institutu Cirkulární Ekonomiky, z.ú., by ani Česká republika nemusela být pozadu: „Doufáme, že se brzy budeme moci těšit na první pilotní projekt Green Deals v ČR na téma cirkulárního zadávání veřejných zakázek. V brzké době se tak bude plánovat další setkání důležitých zahrnutých stran v ČR, které by o pilotáž měly zájem.“

Cirkulární zadávání veřejných zakázek má totiž velký potenciál. Úřad, obec nebo firma svými požadavky na cirkulární produkty můžou přímo stimulovat trh s druhotnými surovinami, šetřit peníze a zároveň získat větší kontrolu nad kvalitou a znovuvyužitím zakoupených produktů, jako jsou například tiskárny, telefony nebo nábytek.

Autor: Vojtěch Vosecký, Institut Cirkulární Ekonomiky z.ú.

Zdroj: Odpadové fórum 4/2018

PŘEDPLATNÉ / INZERCE / VÍCE

Při novele vyhlášky č. 294/2005 Sb. došlo k úpravě přílohy č. 11 vyhlášky č. 294/2005 Sb., mimo jiné z důvodu nakládání se sedimenty. Redakce Odpadového fóra se ptá: „Pokud v sedimentu pro využití mimo ZPF překročím 1 – 3 parametry z tabulky č. 10.3 přílohy č. 10 vyhlášky č. 294/2005 Sb., musím dle bodu 6 přílohy č. 11 provést test ekotoxicity v rozsahu tabulky č. 10.2 nebo 10.4? Pokud je tento test negativní, mohu tyto sedimenty využít mimo ZPF přímo, nebo až po ověření a v souladu s pozadím dle bodu 5?“

Štěpán Jakl: Legislativa není ideální, jde o složitě dosažený kompromis

MŽP vykládá přílohu č. 11 vyhlášky č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu, ve znění pozdějších předpisů, ve vztahu k využívání sedimentů na povrchu terénu následujícím způsobem.

Pokud dojde v sedimentu k překročení hodnot u nejvýše tří škodlivin podle tabulky č. 10.3, může být sediment využit na povrchu terénu, pokud při testu ekotoxicity splní požadavky podle tabulky č. 10.2 nebo 10.4. Splnění podmínek podle bodu 5 přílohy č. 11 se v takovém případě nevyžaduje.

Pokud sediment překročí hodnoty u více než tří škodlivin, může být na povrchu terénu využíván, pouze pokud při testu ekotoxicity splní požadavky tabulky č. 10.2 nebo 10.4 a zvýšené hodnoty škodlivin odpovídají charakteristice místa využití v souladu s bodem 5 přílohy č. 11. Uvedení zvýšených hodnot v provozním
řádu se v případě sedimentů nevyžaduje, protože sedimenty mohou být i v tomto případě využívány v zařízení podle § 14 odst. 2 zákona o odpadech. Provedení hodnocení rizika podle bodu 4 přílohy č. 11 se v tomto případě rovněž nevyžaduje.

MŽP nepovažuje konečné znění ustanovení upravujících využívání sedimentů na povrchu terénu za ideální. Nicméně se v této podobě jedná o složitě dosažený kompromis v rámci meziresortního připomínkového řízení.

Věra Kindlová: Překročení požadavků lze tolerovat v případě prokázaného vlivu pozadí

Otázky jsou jasné. Poté, co dle svého názoru odpovím, dovolím si v úvahách zajít ještě dál.

1) Ano, pokud v sedimentu pro využití mimo ZPF překročím 1 – 3 parametry z tabulky č. 10.3 přílohy č. 10 vyhlášky č. 294/2005 Sb., musím dle bodu 6 přílohy č. 11 provést test ekotoxicity v rozsahu tabulky č. 10.2 nebo 10.4. Požadavky tab.č. 10.3 jsou širší než 10.1 a reflektují požadavky na použití na ZPF. Využití na povrchu terénu je alternativou v případě, že nemáme vhodné zemědělské pozemky, nebo sediment nevyhovuje například zrnitostí. Nebrání-li obsah škodlivin použití sedimentu na ZPF, proč by se nemohl využít na povrchu terénu? Až překročení 1-3 parametrů pak logicky vede k ověření ekotoxicity. Ptáte-li se i na volbu zkušební metody testu, lze si vybrat kteroukoli z nich, o čemž svědčí spojka „nebo“.

2) Ano, pokud v sedimentu pro využití mimo ZPF překročím 1 – 3 parametry z tabulky č. 10.3 a následný test ekotoxicity je negativní, mohu tyto sedimenty využít mimo ZPF přímo a nemusím ověřovat pozadí. Ověření pozadí je nezbytné k prokázání mimořádných místních podmínek a není obecným řešením. Pouze nám může poskytnout možnost využít sediment v místě.

A nyní slíbená dedukce, kterak rozumím textu bodů 5 a 6 v kontextu celé přílohy č. 11 (skupinu „odpadů s výjimkou sedimentů“ pro zjednodušení nahrazuji pojmem „zeminy“):

Od 1. 1. 2017 jsou podmínky pro využívání zemin a sedimentů na povrchu terénu upraveny paralelně. Zeminy mají „své“ body 1 až 3 a sedimenty vložený bod 6 pro stanovení základních požadavků. V bodě 5 se pak společně pro obojí tyto odpady připouští tolerance s ohledem na pozadí. Důvod ke zkoumání pozadí však nastane až v případě překročení rámce daného základními požadavky.

Začněme základními požadavky na zeminy (body 1 až 3): Zeminy mohou být využity při uzavírání skládky, k rekultivaci vytěžených lomů a na povrchu terénu k terénním úpravám nebo rekultivacím, jestliže: a) jsou splněny požadavky na ekotoxicitu (tabulka č. 10.2, nebo 10.4) a b) obsah škodlivin v sušině nepřekročí nejvýše přípustné hodnoty (tabulka č. 10.1).

Paralelně jsou kladeny základní požadavky na sedimenty (bod 6). Sedimenty mohou být využity na povrchu terénu, pouze pokud: a) obsahy škodlivin v sušině nepřekročí nejvýše přípustné hodnoty (tabulka č. 10.3) a b) splní požadavky na ekotoxicitu, když 1-3 ukazatele dle tabulky 10.3 nevyhoví.

Společný bod 5 pak umožňuje překročení nejvýše přípustných hodnot jednotlivých ukazatelů uvedených v bodech 1 až 3 a 6 (tj. základních požadavků)
s ohledem na pozadí. (Možná mohl být bod 6 předřazen bodu 5, aby byl vztah pozadí k zeminám i sedimentům zcela jasný.)

Jinak řečeno, požadavky stanovené body 1 až 3 pro zeminy a bodem 6 pro sedimenty tvoří rámec, jehož překročení lze tolerovat v případě prokázaného vlivu pozadí.

Dva příklady pro sedimenty (první se vejde do rámce dle bodu 6, druhý ho překračuje a využívá bodu 5):

1.a) sediment překročí limity Cd, PAU, C10-C40
1.b) ekotoxicita je negativní
1.c) sediment lze využít na povrchu terénu kdekoli, bez dalšího ověřování
2.a) sediment překročí limity As, Cd, PAU, C10-C40
2.b) ekotoxicita je negativní
2.c) v pozadí se prokáže přirozený zvýšený výskyt As odpovídající hodnotám v sedimentu
2.d) sediment lze využít na povrchu terénu v daném místě

Můj příspěvek je logickou analýzou textu, jehož smysl vnímám jako reálný, praktický a nekonfliktní a zcela jasně korespondující s požadavky zákona na hierarchii nakládání s odpady. Přála bych si, aby taková byla i praxe při nakládání se sedimenty.

Vladimír Bláha: Situaci komplikuje bod č. 6 přílohy č. 11

Vlastnící a projektanti se nás často ptají, zda při využití sedimentu mimo ZPF lze využít i sedimenty překračující tabulku č. 10.3 vyhlášky č. 294/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a pokud ano, tak podle jakých pravidel. To umožňuje právě bod 5 přílohy č. 11, který se odkazuje při překročení maximálně 3 parametrů na negativní testy ekotoxicity dle tabulky č. 10.2 nebo 10.4.

Pokud by existoval jen bod 5, byla by odpověď snadná. Ale příloha č. 11 má i bod č. 6, který všechno komplikuje. Na otázku kombinace podmínek bodů č. 5 a 6 však nemám přímou odpověď. Znění je takové, že dle mého názoru umožňují dvojí, možná i trojí výklad. Odpovídám tedy, že nevím. Ne, že bych neměl svůj názor, ale nechci se dostat situace, kdy bych někomu poradil postup, který se nakonec ukáže jako nesprávný. Jak tedy odpovědět na nejasnosti, které trvají měsíce?

Stav před novelou byl ten, že využít bylo možné mimo ZPF sediment, který měl sice překročené některé parametry tabulky č. 10.1 (před novelou  neexistovala tabulka č. 10.3), ale hodnoty odpovídaly geogennímu pozadí. Nyní se přidala ještě negativní ekotoxicita, která je tak vlastně zpětnou vazbou k tabulce č. 10.3. Překročení maximálně 3 parametrů musí být doprovázeno negativní ekotoxicitou (což má logiku). Ale co to pozadí? Jaký má pak logický význam ta ekotoxicita? Možná je řešení snadné. Proč hledat logiku v legislativě? Je snad ISPOP logický, jsou snad čísla IČP logické? Je nutnost ohlašování produkce odpadů na provozovnu a ne za IČ logická? Je byrokratická.

K otázce tedy musím odpovědět, že nikomu osobně neradím využít zmocnění bodu 5 přílohy č. 11, právě z důvodu možné budoucí interpretace bodu 6 jako
doplňkové podmínky. Kdyby nikdy tato interpretace nepřišla, tak bych možná s výkladem riskoval více.

Autor: Ing. Jiří Študent ml., CEMC

Zdroj: Odpadové fórum 3/2018

PŘEDPLATNÉ / INZERCE / VÍCE

OTÁZKA: Jsme malá firma, která se mimo jiné věnuje nakládání s odpady, včetně obchodu s nimi. Konkurence je značná a proto se snažíme zajistit vlastní technologický výzkum, který by v případě úspěchu přerostl v novou moderní technologii zpracování odpadů se značným ekonomickým efektem. Pro ověření v literatuře popsané technologie zpracování odpadů potřebujeme metodu vyzkoušet na několika druzích reálných odpadů. Z praktických důvodů (důvodů je víc) nemáme zájem na tom, abychom na tuto výzkumnou činnost museli mít samostatné povolení k nakládání s odpady. Jak to vidíte?

Nakládání s odpady je definováno v ustanovení § 4, odstavec (1), písmeno e) zákona o odpadech. Je tam specifikováno jako: „obchodování s odpady, shromažďování, sběr, výkup, přeprava, doprava, skladování, úprava, využití a odstranění“. Z logiky zákona plyne, že všechny zde jednoznačně uvedené činnosti, z nichž některé, spíše mnohé, na sebe v reálném světě logicky navazují, směřují k tomu, aby se s odpady nějak „definitivně naložilo“. Musím je shromáždit, případně vykoupit, dopravit, uskladnit, mohu je upravit a následně buď odstranit, nebo využít. To vše jsou činnosti známé, obvyklé, byť provozované nejrůznějšími způsoby. Nic z toho Vy ale dělat nechcete, alespoň ne s obvyklým cílem, tedy sprovodit reálné odpady zákonným způsobem ze světa.

Vy chcete najít či v praxi ověřit nebo modifikovat technologický postup, jak s odpady naložit optimálním způsobem, tedy postup, který ještě není jednoznačně. Přesněji, který je sice znám, ale jen z literatury a jen na některých materiálech, které se v odpadovém světě samostatně nevyskytují. Ale protože materiálů na výrobu výrobků, jež se po použití změní v odpady, není nekonečné množství, tak jste usoudili, že u některých odpadů by to mohlo jít. A odpady jsou materiálem (v nezbytném množství), na kterém své „pokusy“ budete realizovat.

S takovým, nebo podobným, postupem ovšem zákon počítá, a to v ustanovení § 12, odstavci (3). Tam se sice mluví v první větě o převzetí odpadů do vlastnictví, což je velký problém celého zákona, protože „převzetí“ není nikde definováno, přestože se s ním na několika místech, zde také, pracuje, a vlastnictví, čehokoli, je věcí občanského zákoníku. (Upozorňoval jsem na tento lapsus již více než jedenkrát a je s podivem v jak různorodých případech může tento nedostatek způsobovat v praxi potíže či minimálně nejistoty.)

Ale pro náš případ povinnost uvedenou v první větě citovaného odstavce hned zákon ve druhé větě neguje tím, že „to“ není potřeba, pokud jde o „rozbory, zkoušky, analýzy… pro účely vědy a výzkumu“. A vy skutečně chcete „zkoušet“ a přestože jistě nepůjde o „vědu“, tak stejně jistě půjde o „výzkum“. Výzkum silně aplikovaný, jehož výsledky v případě úspěchu budou okamžitě skutečně aplikovány. A sám závěr druhé věty explicitně říká, že nejde o nakládání s odpady. Takže odpad můžete podle mého soudu klidně přijmout, i když ho musíte vykoupit nebo minimálně shromáždit, uskladnit a dále s ním v laboratoři či poloprovozu nakládat – technologicky s ním pracovat.

Množství odpadů, které budete pro zkoušení technologie potřebovat, není v zákoně nikde stanoveno, tedy ani omezeno. Je jen třeba, abyste měli  přiměřenou transparentní evidenci vaší činnosti, ze které bude zjevné, že jste pod zkoušení či výzkum neschovávali docela obyčejné odstraňování, že jste tedy toto ustanovení zákona nezneužili a základní principy zákona neobešli.

Jak čtenáři vědí, tak mám na zákon o odpadech, včetně navazujících předpisů, velmi kritický pohled, ale podle mne je tato pasáž udělána dobře. Což vůbec automaticky neznamená, že některý dozorový orgán, že tedy někteří z jeho pracovníků, si nevyloží uvedené ustanovení „k obrazu svému“, tedy dojdou k závěru právě opačnému, než jste se právě dočetli. Očkování proti takovému názoru neexistuje, ale správní, případně soudní řád mají mnohé nástroje, které lze na případnou obranu s úspěchem použít.

Odpověď:

Ze znění v článku uvedených ustanovení zákona o odpadech i z logiky věci plyne, že při technologických zkouškách směřujících k ověření či vylepšení technologických postupů pro odstranění či využití odpadů není nutné mít samostatné povolení k nakládání s odpady, odpady je možno získat (převzít do vlastnictví?) a přiměřeně s nimi pracovat. S ohledem na možné podezření z obcházení zákona je velmi účelné mít kvalitní evidenci takové činnosti.

Autor: Ing. Michael Barchánek

Zdroj: Odpadové fórum 3/2018

PŘEDPLATNÉ / INZERCE / VÍCE

Základním motivátorem provádění testů odpadů ze stavební činnosti je bezesporu platná legislativa definující požadavky na obsah kontaminantů a vlastnosti materiálů vznikajících při stavební a demoliční činnosti z hlediska dalšího nakládání s nimi. Jaké jsou praktické zkušenosti s těmito odpady z hlediska poskytovatele analytických služeb?

Platné právní předpisy popisující nakládání s materiálem vznikajícím při stavební a demoliční činnosti jsou odborné veřejnosti velmi dobře známy. Z hlediska každodenní činnosti analytické laboratoře ve vztahu se zákazníky z řad stavebních firem, odpadových společností či provozovatelů zařízení pro zpracování SDO se škála legislativních požadavků povětšinou zužuje na prokazování složení a vlastností SDO, které by umožnily co nejekonomičtější nakládání s těmito materiály.

V současné situaci to většinou znamená zejména stanovení parametrů definovaných vyhláškou MŽP č. 294/2005 Sb., a to tabulek z přílohy č. 10 (tab. 10.1 a 10.2, popř. 10.4). Pokud SDO splní limity stanovené v tab. 10.1 a 10.2 vyhlášky č. 294/2005 Sb. a jsou upraveny podle požadavků této vyhlášky (zejména úprava zrnitosti a jeho roztřídění na velikostní frakce a materiály), je možno jej ukládat na povrchu terénu – využít jako technologický materiál pro skládky odpadů, k rekultivaci vytěžených lomů či k terénním úpravám nebo rekultivacím lidskou činností postižených pozemků.

Relativně častý je také požadavek na splnění těchto limitů pro příjem materiálu do recyklačních zařízení, případně prokázání těchto limitů pro recykláty, které tato zařízení produkují. Uvedené způsoby nakládání jsou přitom méně ekonomicky (a také ekologicky) náročné než uložení na skládku jakožto odpadu, případně mohou přinášet i ekonomický zisk (recyklační střediska).

U konstrukčních vrstev pozemních komunikací se laboratoř setkává s požadavkem na zhodnocení obsahu dehtu (resp. obsahu polyaromatických uhlovodíků (PAH)) pro určení dalšího nakládání s těmito materiály zejména z hlediska jejich opětovného využití při stavbách vozovek, recyklace a výroby asfaltových materiálů.

Mezi legislativou a praxí

V rámci laboratorní činnosti nám zákazníci kladou řadu otázek, které jsou dokladem toho, že mezi původci SDO a zařízeními pro jejich ukládku a recyklaci není zcela jasno ohledně plnění příslušných požadavků.

• Je opravdu materiál vždy odpad (a musí se tedy podrobit limitům vyhlášky č. 294/2005 Sb.), i když se následně zpracovává v recyklačním zařízení na výrobek? Proč to není vlastně surovina?

• Je tedy nutné vždy prokazovat vlastnosti materiálu z hlediska limitů pro odpady z tabulek 10.1 a 10.2 na vstupu do recyklačních zařízení?

• Je nutné prokazovat vlastnosti recyklátů vzniklých z SDO z hlediska limitů pro odpady z tabulek 10.1 a 10.2 na výstupu z recyklačního zařízení? Je to nutné vždy nebo jen pokud se nekontrolují vstupy?

• Jaká je správná frekvence prokazování (četnost analýz)?

• „Proč musím splňovat limity pro vytěženou zeminu, když kdekoliv v okolí je neplní ani ornice“?

Odpovědi jsou jistě k nalezení v legislativě, nicméně bohužel nemálo provozních řádů, jež jsou v platnosti u recyklačních zařízení, nedává na výše uvedené dotazy jednoznačné odpovědi.

Nastavené limity

Vzhledem k nastaveným limitním hodnotám zejména v tabulce 10.1 vyhlášky č. 294/2005 Sb., panuje obava (často oprávněná), že nevyhovující výsledek diskvalifikuje materiál z dalšího využití a ten bude muset skončit na skládce za významně jiných ekonomických a ekologických nákladů.

Dlužno poznamenat, že se málo využívá legislativou povolené možnosti prokázat zvýšené hodnoty parametrů z tabulky 10.1 v místě uložení/využití materiálu, což umožní umístit na dané místo i materiál, který vykazuje i mírně vyšší hodnoty nežli jsou limity z tabulky 10.1.

Ani nové materiály nevyhoví

Požadavky vyhlášky č. 294/2005 Sb. nesplňují ani některé nově vyrobené stavební materiály. Například asfalt mívá již z definice svého materiálového složení vysoký obsah uhlovodíků C10-C40, v betonu se může nacházet nadlimitní množství arsenu, který byl obsažen v použitém kamenivu.

Tyto parametry se u nových výrobků standardně nesledují, ale ve chvíli jejich odstraňování a tudíž vzniku SDO nemůže tento materiál limity splnit, přestože nikterak nedošlo k jeho sekundární kontaminaci. Je tedy k diskusi, zda jsou pro určité typy materiálů v rámci SDO některé parametry vůbec splnitelné a z hlediska jejich následného opětovného využití vhodné.

Bylo by tedy vhodné navrhnout takové sady parametrů a jejich limity, které by zohledňovaly jednak typ materiálu a jednak jeho následné možné využití. První pokusy takováto pravidla legislativně zakotvit již probíhají.

Kontrola materiálů

Rozhodně nechceme rezignovat na kontrolu složení SDO z hlediska látek nebezpečných pro životní prostředí, ba naopak. V praxi je stavební materiál/ odpad po recyklaci (vytřídění a úprava zrnitosti) reálně používán na povrchu terénu, čili je vystaven vlivům prostředí a je třeba zajistit, že toto prostředí nebude nikterak poškozeno či ohroženo.

V recyklačních střediscích se většinou neprovádí aktivní dekontaminace přijatého materiálu (vyjma jeho třídění) z hlediska obsahu látek sledovaných v rámci tabulky 10.1 vyhlášky č. 294/2005 Sb. V reálné praxi chybí taktéž jednotný přístup k otázce odběru vzorků (kdo je oprávněn odebírat, jaké postupy odběru mají být uplatněny), pravidel pro četnost prokazování splnění limitů a také certifikace recyklátu jakožto výrobku ne vždy obsahuje systematické ověřování vlivu na životní prostředí.

K uvážení je, zda by bylo vhodné, po vzoru např. Rakouska, vše definovat vyhláškou zohledňující následný osud materiálu po recyklaci a současně jeho „přirozené“ vlastnosti z hlediska typu materiálu. Současně je třeba i za současné právní úpravy zajistit kvalitní provozní řády ze strany povolujících autorit. Pouhý odkaz „provádí se dle vyhlášky“ není bohužel dostatečnou zárukou odpovídající kontroly. Následně striktně vyžadovat provádění testů, rozborů a kontrol ve stanoveném rozsahu s jasně danou odpovědností za jejich provedení.

Legislativní požadavky na různé odpady

Významnou poznámkou v souvislosti s legislativou je diskrepance mezi požadavky na obsah arsenu v sedimentech pro využití na zemědělskou půdu (limit 30 mg/kg sušiny podle vyhlášky č. 257/2009 Sb.), respektive požadavky na kaly z čistíren odpadních vod pro využití na zemědělskou půdu (limit 30 mg/kg sušiny podle vyhlášky č. 437/2016 Sb. sušiny) a požadavky na odpady pro využití na povrchu terénu podle vyhlášky č. 294/2005 Sb. (limit 10 mg/kg sušiny).

Velmi důležitou součástí celého procesu je nejen vlastní rozbor v akreditované laboratoři, ale zejména také nezávislý odběr vzorků provedený odborně a dle normovaných požadavků na vzorkování velkých množství materiálů. Jakkoliv kvalitně a správně provedený rozbor nemůže být vypovídající, pokud nebyly vzorky odebrány podle příslušných dokumentovaných postupů a nebyly provedeny nezávislou osobou.

Statistická data

Za roky 2014 – 2016 zpracovala naše laboratoř na tři tisíce vzorků asfaltů, zemin, betonu, cihel a bylo provedeno porovnání s limity tabulek 10.1 a 10.2 (tab. 1).

Z tabulky č. 1 je zřejmé, že limitujícím faktorem jsou zcela obecně zejména arsen, polyaromatické uhlovodíky (PAU) a zejména pro asfalty uhlovodíky C10-C40. Ekotoxikologické testy naproti tomu ve velkém procentu splňují limity vyhlášky. Zatímco PAU a uhlovodíky C10-C40 jsou antropogenního původu (většinou sekundární kontaminace materiálů během využívání staveb), obsah arsenu je často dán přirozeným obsahem tohoto kovu v materiálech (i původních použitých na výrobu betonu, cihel…), sekundární kontaminace arsenem při využívání staveb je v menší míře (nátěry, průmysl s arsenem nakládající). Problematické se v rámci analýz vzorků ukázaly také asfalty (tab. 1). Vzorky zemin, betonů nebo cihel dosahovaly při analýzách poměrně vysoké shody s požadovanými limity.

Jak zvýšit recyklaci SDO

Podle našeho názoru by pro kontrolované zvýšení možností recyklace SDO mohlo pomoci několik bodů:

Jasná legislativa pro bezpodmínečné vzorkování nezávislou osobou a zavedení povinné frekvence vzorkování. Je třeba vzít v úvahu možnost reprezentativního odběru vzorků materiálů a současně nadměrně ekonomicky nezatěžovat recyklační zařízení.

Bylo by vhodné navrhnout specifické sady parametrů a jejich limity zohledňující jednak typ materiálu a jednak způsob jeho následného využití. Tyto parametry by měly umožnit recyklaci materiálů a být striktně vyžadovány pro vyrobené recykláty (v rámci případného pravidelného monitorování vlastností výrobku/recyklátu).

Uvážit, zda je vhodným přístupem stanovování absolutních koncentrací škodlivin v sušině nebo by bylo vhodnější stanovování vyluhovatelnosti těchto látek z materiálů, a to preferenčně pomocí perkolačních výluhů.

Sladit požadavky na obsah arsenu v odpadech dle vyhlášky č. 294/2005 Sb., s vyhláškou č. 257/2009 Sb., pro sedimenty pro využití na zemědělskou půdu a vyhláškou pro čistírenské kaly dle vyhlášky č. 457/2016 Sb., pro využití na zemědělskou půdu.

Zajistit bezvýhradné prokazování vlastností SDO, což povede k tomu, že společnosti, jež plní legislativní požadavky a investují do vhodných technologií pro produkci dále využitelného materiálu s ohledem na životní prostředí budou vysoce konkurenceschopné a materiálové toky SDO budou tím pádem plynout zejména skrze tyto firmy a budou tím i pod lepší kontrolou.

Autor: Ing. David Kotrba, ALS Czech Republic, s.r.o.

Zdroj: Odpadové fórum č.3/2018

PŘEDPLATNÉ / INZERCE / VÍCE

Lidstvo používá plasty něco přes sto let. Život bez nich si nelze ani představit, ostatně oblékáme plastové oblečení. Bydlíme v domech z plastu s plastovým nábytkem. Jíme potraviny z plastových obalů plastovým příborem. Plasty jsou všude, kam se podíváme. Bohužel doslova.

Problémy s plasty

Globální roční produkce plastů překročila 320 miliónů tun. Až 13 milionů tun plastů (4 % světové roční produkce plastů) končí každý rok nekontrolovatelně v mořích. Jen státy Evropské unie vypustí ročně do moří 150 až 500 tisíc tun umělohmotných odpadů. Plovoucí plasty již vytvořily v kontinent. Neustálou fragmentací se zmenšují, takže oceány jsou plné mikroplastů, částeček menších než 5 mm, čímž se z oceánů stává „plastová polévka“. Mikroplasty ale byly nalezeny v půdě, v ovzduší, v pitné vodě, v kuchyňské soli, ale i v medu nebo rybách. Přesto země EU vypouští každý rok do životního prostředí 75 až 300 tisíc tun mikroplastů, tedy množství odpovídající 10 až 35 tisícům plných popelářských aut. Vědci přitom doposud neznají vliv mikroplastů na lidské zdraví, pozitivní však určitě není. Plasty se tak stávají hrozbou, na kterou se Evropská komise rozhodla reagovat. A není sama. Problematiku řeší i na úrovni OSN, G7 i G20. Konkrétní reakcí Evropy je nedávno zveřejněná Strategie pro plasty.

Kořeny Strategie pro plasty

Kořeny Strategie pro plasty jsou již v Plánu pro Evropu účinněji využívající zdroje. Evropská komise si je vědoma, že bohatství a blahobyt evropských zemí je založen na vysoké spotřebě zdrojů. | Ing. Ivo Kropáček, odpadový expert Hnutí DUHA Lidstvo používá plasty něco přes sto let. Život bez nich si nelze ani představit, ostatně oblékáme plastové oblečení. Bydlíme v domech z plastu s plastovým nábytkem. Jíme potraviny z plastových obalů plastovým příborem. Plasty jsou všude, kam se podíváme. Bohužel doslova. Zároveň je však evidentní, že časy, kdy bylo k dispozici velké množství levných surovin, minuly. V roce 2050 by svět bez transformační strategie potřeboval pro zajištění nynějšího hospodářského růstu zdroje dvou planet. Komise proto pro zachování hospodářského růstu přijala v roce 2011 Plán pro Evropu účinněji využívající zdroje (KOM/2011/0571). Zde byl definován cíl přeměnit do roku 2050 odpady na druhotné suroviny. K naplnění tohoto cíle přijala Komise v roce 2015 Akční plán pro oběhové hospodářství (KOM/2015/0614), kde byly právě plasty identifikovány jako klíčová priorita a Komise se zavázala předložit strategii reagující na výzvy spojené s plasty.

Tak vznikla Strategie pro plasty která obsahuje řadu vizí. Komise chce například zajistit, aby do roku 2030 byly všechny plastové obaly recyklovatelné a polovina všech plastových odpadů vytvořených v EU byla i skutečně recyklována. Aby se tak skutečně stalo, je potřeba, aby vznikly nové obchodní modely. Je nutné zásadně změnit design výrobků, kdy se například přestanou používat látky (například zpomalovače hoření), které znemožňují recyklaci.

Krize s odbytem plastů

Polovina vytříděných plastů z EU se exportuje, z toho více než 85 % vývozu plastového odpadu mířilo donedávna do Číny. Často se přitom stávalo, že odpady vyvezené za účelem recyklace ve skutečnosti vůbec recyklovány nebyly. Nelze se proto divit, že od roku 2018 začalo platit čínské zpřísnění pravidel pro dovoz odpadů. Milióny tun nekvalitně vytříděných odpadů do země draka již nesmí. Je však možné vyvézt kvalitně vytříděné suroviny. Pro ty nekvalitně vytříděné se hledají nová odbytiště. Na světě však neexistuje tak velké odbytiště jako Čína. Konkrétním výsledkem krize odbytu plastů je, že svozové firmy posílají českým obcím faktury požadující po obcích proplacení vyšších nákladů za recyklaci plastů. Jsme tedy v situaci, kdy výrobci uvádí na trh nerecyklovatelné plastové výrobky, a obce platí vyvolané zvýšené náklady.

Strategie pro plasty zde naštěstí posiluje funkci systémů rozšířené zodpovědnosti výrobců a plánuje přenést na ně náklady za jejich výrobky. Zlepšení designu výrobků by podle propočtů mohlo snížit náklady na recyklaci obalů na polovinu. Komise bude proto požadovat, aby systémy zpětného odběru ekonomicky zvýhodňovaly výrobce sázející na ekodesign. Čínské omezení pro dovoz odpadů je velkou příležitostí pro vybudování evropského recyklačního průmyslu a vyšší soběstačnost.

Konkrétní kroky
Evropské komise Strategie pro plasty však nekončí jen u vizí, ale přichází i s konkrétními opatřeními. Komise chce omezit plasty na jedno použití a upřednostnit recykláty ve veřejných zakázkách, a připravuje k tomu podklady. V oblasti mikroplastů chystá Evropská komise omezit jejich používání v kosmetice. Bude podporovat inovativní postupy pro zachycení mikroplastů v čistírnách odpadních vod. Připravuje označování a zvláštní požadavky pro pneumatiky a podobně.

Co je to biodegradabilní plast?

Evropská komise dále řešila problematiku biologicky rozložitelných a kompostovatelných plastů. Tříděný sběr bioodpadů do plastových sáčků vyrobených ze škrobu se ukazuje jako úspěšný. Problematické se pak jeví, pokud se biologicky rozložitelné plasty zamíchají mezi plasty určené k recyklaci. Bude zde potřeba vyjasnit definice a přijmout jasná pravidla pro používání a značení těchto plastů. Komise také zjistila, že oxo-biodegradabilní plasty nepřináší žádné ekologické přínosy. Naopak svým rychlým rozpadem na mikroplasty zatěžují životní prostředí. Komise tedy navrhuje omezit jejich používání v EU prostřednictvím nařízení REACH.

Náklady
Naplnění Strategie si vyžádá vysoké investice do infrastruktury a inovací, přičemž jen splnění ambiciózních cílů pro recyklaci si vyžádá dodatečné investice ve výši 8 až 16 miliard eur. Evropská komise však již v rámci Strukturálních fondů nabízí od roku 2014 do roku 2020 na zlepšení nakládání s odpady více než 5,5 miliard eur.

Varování před nadkapacitami spaloven

Mezi opatřeními však najdeme také opatření, která mohou udělat pouze vnitrostátní a regionální orgány. V této oblasti najdeme opatření, o kterých právě nyní vedeme u nás vášnivou diskusi v souvislosti s chystanou novelou zákona o odpadech.

Komise vyzývá vnitrostátní orgány k zintenzívnění tříděného sběru, podpoře investic do recyklačního průmyslu, ale i k nevytváření nadměrných strukturálních kapacit pro zpracování směsného odpadu. Konkrétně Komise znovu varuje před výstavbou nadkapacit spaloven. A právě před těmi varují i ekologické organizace, když v souvislosti se zákazem skládkování odpadu podle parametru výhřevnosti od roku 2024 upozorňují, že není zodpovězena otázka,na úkor čeho poroste recyklace odpadů mezi roky 2024 a 2035. Na úkor skládkování to nebude, protože skládkování bude již zakázáno. Takže zbývají pouze právě postavená zařízení na energetické využití odpadů. Kdy těmto zařízením bude zvyšující se recyklace nutně odebírat odpady. A máme zde situaci, před kterou Komise varuje: nadkapacity.

Evropská komise také znovu, v souladu s doporučeními ekologických organizací, vyzývá zodpovědné národní orgány, aby zvýšily poplatky za skládkování a zavedly i poplatky za spalování odpadů, aby se recyklace ekonomicky vyplatila.

V oblasti zvýšení spotřeby recyklovaných plastů nejde Komise cestou regulace, ale vyzývá průmysl a veřejnou sféru, aby do června 2018 předložili dobrovolné závazky k využívání recyklovaných plastů. Opět se ukazuje, že Evropská komise má zájem vést otevřený dialog. Do konce roku se ukáže, zda veřejná sféra a průmysl ocení vstřícný krok Komise a předloží dobrovolně dostatečně zásadní závazky v používání recyklovaných plastů.

V tomto směru může být ukázková snaha Karlovarských minerálních vod začít používat zálohované obaly. I k tomu Evropská komise nabádá: „Průmysl se vyzývá k tomu, aby: podpořil stávající alternativy k plastovým předmětům na jedno použití (např. ve stravování a u prodeje „jídla s sebou“), pokud jsou pro životní prostředí prospěšnější.“ Samozřejmě mnohem aktivnější roli by měli hrát národní orgány (MŽP, MPO), jež Komise nabádá, aby „zvážily zavedení depozitně refundačních systémů, zejména u nápojových obalů“.

Ale i mnohé další společnosti se v rámci své společenské zodpovědnosti zavázaly přestat používat nerecyklovatelné obaly (Unilever), nebo začaly vyrábět své zboží z recyklátu (Adidas). Ale příkladů je mnohem víc.

Závěr
Řešení plastového znečištění nebude snadné, ale je příležitostí pro EU a konkurenceschopnost evropského průmyslu. Evropská unie chce potvrdit vedoucí postavení při řešení tohoto globálního problému. Předložená Strategie pro plasty navrhuje konkrétní opatření, jež by měla naplnit vizi oběhového hospodářství pro plasty. Nicméně řešení neleží pouze na Evropské komisi. Konkrétní kroky musí udělat i národní orgány, kraje, města i průmysl.

Pozitivních příkladů je již celá řada od Buckinghamského paláce, který přestal používat plasty na jedno použití, přes Brno, které již několikátý rok má k dispozici opakovaně použitelné hrnečky v období vánočních trhů, až po rozvíjející se síť bezobalových obchodů nabízející kvalitní nebalené zboží.

Každý ze své funkce může omezit vliv plastů na životní prostředí. Přičemž platí, že kdo není součástí řešení, je součástí problému.

Autor: Ing. Ivo Kropáček, odpadový expert Hnutí DUHA

Zdroj: Odpadové fórum č.3/2018

Protože máme s tímto nástrojem dlouhodobé zkušenosti, těší nás, že EK zavádí pojem ITV (Innovative Technology Verification), protože ETV skutečně umožňuje hodnotit inovace jako takové z pohledu využití její přínosnosti pro praxi. Pro ty, kteří o ETV nikdy neslyšeli podotýkáme, že pod pojmem technologie se míní celá škála produktů a činností a že inovace se může týkat druhu použitých survin, designu, výroby, užití a ukončení činnosti produktu oproti alternativám (produktů přítomných na trhu či BAT technologií). V tomto ohledu jsme jako jediná akreditovaná organizace v ČR a SR poskytnout podporu. Bližší informace na https://www.tretiruka.cz/eu-etv/.

Doporučujeme k pozornosti, účasti na této akci inovativním firmám, výzkumníkům, investorům, státní správě, popřípasě ověřovacím orgánům.

Registrujte se na stránkách https://ec.europa.eu/eusurvey/runner/4thETVForum

Oblast vytápění a vše, co s ní souvisí, patří mezi nejdynamičtěji se rozvíjející odvětví moderní doby. Už nejde jen o ekonomiku provozu či ekologii. Faktorů a požadavků ženoucích toto odvětví do maximálních otáček vývoje je mnohem více. Patří mezi ně například moderní architektura, zohlednění nových stavebních materiálů či moderních stavebních technologií. Běžné jsou již koncepce spolupráce více spotřebičů využívajících různé energetické zdroje. Výrobci dnes dokáží dokonce zohlednit i individuální životní styl a přizpůsobit svá řešení nárokům na komfort z toho vyplývajících. V neposlední řadě klepe na dveře i přelomové datum roku 2020, kdy vejdou v platnost přísnější ekologické normy ve stavebnictví. V praxi to znamená, že bude možné stavět budovy s tzv. téměř nulovou spotřebou energie anebo domy pasivní. Kromě obecně známých kladů v dopadu na životní prostředí, úspory energií a zdrojů či dalšího rozvoje technologii z obnovitelných zdrojů, toto rozhodnutí znamená i výzvu v některých neočekávaných oblastech. Například v oblasti výroby spotřebičů na klasická paliva. Řada těchto témat se zároveň prolíná a vzájemně doplňuje se souběžně probíhajícím veletrhem Dřevostavby 2018. Vzniká tak jedinečné prostředí umožňující poznat různé vzájemně související problematiky v praxi.

     Veletrh Moderní vytápění 2018 je již tradičně zaměřený na nejnovější technologie vytápění krby, kamny, obnovitelnými zdroji energií, zateplování, možností kombinace a řízení různých zdrojů, ale nejen na to. S citelnými změnami klimatu roste také zájem o technologie, které dokáží nejenom topit, ale v případě potřeby také chladit. Ukazuje se, že částky vynaložené za topení v zimním a za chlazení v letním období si začínají být velmi podobné. Volba spotřebičů určených k vytápění či chlazení pak už není jen otázkou maximálního výkonu při minimálních nákladech, ale především optimálního výkonu a schopnosti případné flexibility a kompatibility s ostatními složkami inteligentního domu či bytové jednotky.

     Kromě technických a technologických zajímavostí nabídne veletrh laické i odborné veřejnosti také atraktivní doprovodný program s řadou zajímavých přednášek. S uceleným blokem přednášek v oblasti TZB na aktuální témata topných a technických plynů, šetření nákladů na vytápění, nových trendů v čerpací technice apod., přichází Cech topenářů a instalatérů České republiky. Zájemci se však mohou těšit i na aktuální informace z oblasti tepelných čerpadel, regulace podlahového topení, provozu klimatizačních jednotek, poradenství k Zelené úsporám a na dlouhou řadu dalších témat a přednášek.   

Máte-li pocit, že Vás už letošní návštěva veletrhu Moderní vytápění 2018 nebude přínosem, když už jste byli loni, pak Vám rozhodně můžeme slíbit opak.

Přijďte, srdečně Vás zveme na tuto jedinečnou událost v roce 2018.

www.modernivytapeni.cz

Text: Stojan Černodrinski                  

Foto: Terinvest

Odpady obecně dokáže ČR využívat. Z 34,2 milionů tun všech odpadů bylo využito 85 %, z toho 82 % materiálově a 3 % energeticky. Na skládkách skončilo 9 % ze všech odpadů.

Vloni tvořil podíl komunálních odpadů na celkové produkci odpadů 16 %. Obyvatelé ČR jich v roce 2016 vyprodukovali 5,6 milionů tun, to je o více než 300 tisíc tun než v roce 2015. Každý občan ČR tedy v průměru ročně vyprodukuje 531 kg komunálního odpadu.

V roce 2016 jsme využili polovinu vyprodukovaných komunálních odpadů, z toho 38 % materiálově a 12 % energeticky.

Na skládkách skončilo 45 % komunálních odpadů, což je sice o 2 % méně než v roce 2015, ale stále není tento výsledek uspokojivý. MŽP předpokládá, že se situace bude nadále měnit s ohledem na od roku 2015 zavedené povinné třídění kovů a bioodpadu a na blížící se platný zákaz skládkování směsného komunálního odpadu, recyklovatelných a využitelných odpadů od roku 2024, který je v české legislativě již od roku 2014.

Podle MŽP Zásadně může přispět i schválení nového zákona o odpadech včetně v něm připravených nástrojů jakým je PAYT (Zaplatíš, kolik vyhodíš) nebo sběr odpadu Door-to-Door, který je připraven pro novou vládu.

Další informace:

• Link na produkci všech odpadů a komunálních odpadů za rok 2016 zde.

• Indikátory odpadového hospodářství 2016 najdete zde.

• Produkce odpadů v krajích za rok 2016 zde.

Zdroj: ČRo

Dokument ke stažení:

• Program(PDF, 175 KB)

• Vodohospodářské aktuality (Ing. Pokorný, Ing. Binhacková) (PPT, 504 KB)

• Kontrolní činnost a řešení „stížností“ na úseku VaK odborem dozoru a regulace vodárenství (Ing. Hospodka)  (PPT, 1 MB)

• Plánování v oblasti vod (Ing. Binhacková) (PPTX, 2 MB)

• Aktuality k čl. 4 odst. 7 směrnice 2000/60/ES (EU Pilot, Guidance dokument) - JUDr. Růzhová (PPT, 5 MB)

• Novela vyhlášky č. 428/2001 Sb. (Ing. Bogdanova) (PPT, 463 KB)

• Vodní díla z pohledu občanského zákoníku (Mgr. Tesner) (PPTX, 10 MB)

• Vodní díla z pohledu občanského zákoníku - abstrakt (Mgr. Tesner) (PDF, 194 KB)

• Novela stavebního zákona (Bc. Mareš) (PPTX, 393 KB)

• Dotazy (PPT, 247 KB)

A jak to tedy s procesem EIA v průběhu let bylo, je a bude? Od 1. 7. 1992 až do 31. 12. 2001 byly procesy EIA zahajovány a vedeny podle původního zákona č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, podle kterého vydaná stanoviska neměla zákonem omezenou dobu platnosti. Doba platnosti starých stanovisek EIA pak bohužel nebyla omezena ani přechodnými ustanoveními zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, kterým byl původní zákon od 1. 1. 2002 nahrazen a ani v žádné z jeho dalších novel.

Stanoviska EIA zastarávají a stávají se neaktuálními vzhledem k měnícím se podmínkám životního prostředí. Omezení doby platnosti starých stanovisek EIA nebylo v naší zemi možné projednat a prosadit až do poloviny roku 2016, kdy i ti nejzarytější odpůrci tohoto logického kroku museli ustoupit pod tlakem, který přišel z Evropské komise.

Přestože většina starých stanovisek EIA podle zákona č. 244/1992 Sb. pro důležité dopravní stavby byla vydána už kolem roku 2000, dodnes mnohé z nich nedisponují pravomocným rozhodnutím, které bude stavbu umisťovat či povolovat. Navíc jsou tyto záměry v různém stupni přípravy – některé již mají územní rozhodnutí a probíhá stavební řízení, případně se stavební řízení připravuje, některé stavby však ještě územní rozhodnutí ani nemají.

České vnitrostátní právo v oblasti EIA bylo i po vstupu České republiky do Evropské unie dlouhou dobu v nesouladu s evropskou legislativou. Když na to Evropská komise v roce 2013 po 10 letech formálně upozornila a když se vyjednávalo o způsobu nápravy, požadovala zcela nekompromisně, aby byly zopakovány veškeré procesy EIA ke všem záměrům, které ještě nejsou finálně povoleny a které získaly stanovisko EIA v době, kdy nesoulad panoval. Při vyjednávání se naštěstí podařilo prosadit, že se pouze ověří soulad obsahu vydaných stanovisek EIA se současnými požadavky zákona.

Dne 1. 4. 2015 tak nabyl účinnosti zákon č. 39/2015 Sb., který novelizuje zákon č. 100/2001 Sb. a zajišťuje sladění vnitrostátních právních předpisů s evropskými. Nejzásadnější dopad měl tento zákon do navazujících řízení. Zajistil závaznost stanovisek EIA pro tato řízení, zajistil přístup dotčených spolků do těchto řízení, zavedl kontrolní mechanismus, který brání provádění změn záměrů bez patřičného posouzení, a zavedl výše uvedené ověřování stanovisek EIA, vydaných před nabytím účinnosti tohoto zákona. Zákon č. 39/2015 Sb. nezkomplikoval život těm, kteří již před procesem EIA připravují záměr tak, aby měl minimální možné střety se životním prostředím, ani těm, kteří po procesu EIA bezprostředně zahajují navazující řízení a kteří do navazujících řízení předkládají záměr v identické podobě, která byla v procesu EIA posouzena.

Požadavky na obsah stanoviska EIA zůstaly v novele téměř beze změny. Proto ověření souladu stanovisek vydaných dle zákona č. 100/2001 Sb. v období mezi 1. 1. 2002 a 31. 3. 2015 probíhá bez problémů na základě žádostí investorů. Celkem bylo za poslední dva roky vydáno více než 240 ověřovacích závazných stanovisek, z toho 77 k dopravním stavbám a další se průběžně připravují k vydání.

 Tento soulad ovšem není možné nalézt u starých stanovisek EIA vydaných podle původního zákona č. 244/1992 Sb. Problém se naštěstí až na výjimky netýkal soukromých investorů, ale prakticky výhradně dopravních staveb ve státní režii.

Vzhledem k postoji Evropské komise se ukázalo, že jedinou možností dalšího postupu bude opakování procesu EIA u většiny záměrů vydaných a posuzovaných podle zákona č. 244/1992 Sb., které dosud nemají pravomocné stavební povolení na hlavní stavbu, nebo dokonce nemají ani pravomocné územní rozhodnutí. Dosažení plošné výjimky pro dopravní stavby se stanoviskem EIA vydaným podle zákona č. 244/1992 Sb., bylo na základě jednání s Komisí zcela nereálné. Malý okruh velmi důležitých dopravních staveb byl ale přeci jen připraven na získání finálních stavebních povolení a u něj se podařilo vyjednat kompromis s Evropskou komisí.

V červnu 2016 schválila vláda novelu zákona č. 256/2016 Sb., s nabytím účinnosti 5. 8. 2017, která vložila nové ustanovení o speciálním postupu schvalování u vybraných klíčových dopravních staveb. Těm bylo umožněno požádat o stavební povolení, aniž by se nutně musel opakovat běžný proces EIA. Jednalo se o záměry z transevropské dopravní sítě, jejichž realizace je důležitá jak pro Českou republiku, tak i pro okolní státy, a které mají pravomocné alespoň územní rozhodnutí vydané nejpozději 31. 3. 2015. Nařízení vlády č. 283/2016 Sb. bylo schváleno 24. 8. 2016 a první stanovisko vydalo MŽP na konci listopadu 2016, poslední v polovině února 2017.

V nedávné době byla v souvislosti se změnami ve stavebním zákoně přijata další novela zákona č. 100/2001 Sb. dne 31. 7. 2017 zákonem č. 225/2017 Sb., účinnosti nabyde dne 1. 1. 2018. Hlavní změnou v oblasti EIA je možnost integrace procesu EIA do řízení podle stavebního zákona, konkrétně do společného územního a stavebního řízení s posouzením vlivů na životní prostředí, případně do územního řízení s posouzením vlivů na životní prostředí. Tato možnost výrazně přispěje k urychlení schvalovacího procesu, neboť se tím snižuje počet řetězících se (tj. vzájemně podmíněných) správních aktů. Budou-li proces EIA, územní řízení a stavební řízení zastřešeny vydáním jediného správního rozhodnutí, ubyde tím rovněž počet odvolacích řízení i soudních žalob. U významných záměrů se tedy může jednat o časovou úsporu v řádu i několika let, což je hlavní přínos této úpravy. Vedlejším přínosem je pak skutečnost, že integrovaný model automaticky přiměje investory předkládat do procesu EIA finálně připravené záměry, čímž dojde k významnému snížení následně předkládaných změn záměrů a s tím spojených komplikací a časových prodlev.

Poslední novinkou je tzv. transpoziční novela zákona EIA, která do našeho zákona EIA zapracovává mj. požadavky nové, tzv. revidované směrnice EIA. Jejím dalším cílem je pak zjednodušení, zefektivnění a urychlení procesu EIA tak, aby došlo ke zlepšení celého povolovacího procesu. Návrh zákona byl dne 5. 9. 2017 schválen Parlamentem ČR, 12. 9. 2017 byl podepsán prezidentem republiky a předpokládá se, že nabude účinnosti dne 1. 11. 2017.

První z hlavních změn je úprava definice tzv. navazujících řízení. Okruh navazujících řízení je nově stanoven v samotném textu zákona. Budou tak odstraněny pochybnosti o tom, jaké správní řízení je či není navazujícím řízením. Další podstatnou změnou je úprava tzv. podlimitních záměrů, tedy záměrů malého rozsahu. Zatímco dnes jsou všechny tyto záměry předkládány příslušnému úřadu k vyjádření, nově se bude příslušný úřad zabývat pouze těmi podlimitními záměry, které naplní stanovená kritéria. Předpokládá se snížení počtu těchto záměrů v rámci celé republiky ze stávajících cca 2000 na cca 300 ročně. Ke značnému urychlení procesu EIA dojde v důsledku zjednodušení institutu posudku, ve kterém dochází k odbornému, objektivnímu a oponentnímu zhodnocení dokumentace EIA. Posudek nebude nově samostatně zveřejňován, čímž dojde ke zkrácení procesu EIA o cca 45 dnů, u rozsáhlejších záměrů i o více. Dále dochází ke stanovení pevné, nově sedmileté doby platnosti stanoviska EIA, přičemž je zachována možnost periodického prodlužování v pravidelných pětiletých intervalech. Zároveň se novelou prodlužuje platnost stanovisek EIA vydaných v posledních letech z 5 na 7 let. A konečně, za účelem důsledné transpozice směrnice EIA a zpřehlednění právní úpravy, došlo i ke kompletní revizi přílohy č. 1, která obsahuje výčet záměrů, jež jsou předmětem posuzování. Dochází k přeskupení záměrů podle systematizace směrnice EIA, k omezení jejich počtu, a to především zrušením nadbytečného posuzování vybraných záměrů, které nejsou uvedeny ve směrnici EIA, a zavedením spodních limitů. Řada záměrů dosud posuzovaných v procesu EIA povinně nad rámec směrnice EIA, bude nově podléhat pouze zjišťovacímu řízení, ve kterém se teprve stanoví, zda je provedení procesu EIA nezbytné, čímž dojde k dalšímu výraznému snížení administrativní zátěže. Zároveň zákon dává více kompetencí institucím blíže k občanům a investorům, tedy krajským úřadům.

Po mnoha letech zdánlivého klidu prošla v posledních 3 letech EIA 4 novelami. Všechny tyto novely byly zásadní. První novelou se podařilo uvést české právo do souladu s evropským a zachránit tak stovky miliard korun z evropských fondů, jejichž odejmutí nám hrozilo kvůli ignoraci transpozice směrnice našimi předchůdci, další 3 novely znamenaly výrazné zjednodušení přípravy staveb v České republice. To vše však při pečlivém zachování environmentálních standardů ochrany životního prostředí.

Zdroj: Odpadove forum 10/2017

Autor: Petra Roubíčková, tisková mluvčí MŽP

Téměř 19 miliard korun, které provozovatelé tepláren od roku 2013 do konce loňského roku investovali do modernizace a ekologizace provozů, přinesly významné snížení emisí všech znečišťujících látek. Mezi lety 2014 a 2016 klesly emise oxidů dusíku z tepláren provozovaných členy Teplárenského sdružení ČR o 23 %, oxidu siřičitého o 32 % a prachu o 36 %. V letošním roce byly vynaloženy další investice a došlo k dalšímu poklesu emisí, který by měl pokračovat ještě několik let.

„Teplárny přestaly hrát v celkovém znečištění ovzduší významnou roli a čelí striktním regulatorním požadavkům EU na hranici technických možností. Rozhodujícími zdroji znečištění ovzduší jsou dnes jednoznačně doprava a domácí topeniště na pevná paliva, proti nimž nemá nikdo odvahu zasáhnout,“ upozornil předseda výkonné rady Teplárenského sdružení ČR Mirek Topolánek.

Rok 2016 byl přibližně o 11 % náročnější na vytápění než rok 2014. Kdybychom přepočetli emise na srovnatelné klimatické podmínky, byl by pokles emisí z tepláren ještě významně větší, než jaký udávají statistiky. V porovnání s rokem 1990 klesly emise z velkých zdrojů (tzv. REZZO1) do roku 2015 v případě oxidů dusíku o 83 %, oxidu siřičitého o 93 % a u prachu o 98 %. Kdysi bezkonkurenčně nejdůležitější zdroje znečištění tak dnes mají na stav ovzduší jen nevýznamný vliv.

“Velké továrny nejsou z hlediska ovzduší problém. Hlavními jsou lokální zdroje a doprava,“ uvedl nedávno pro Hospodářské noviny vedoucí odboru životního prostředí Martin Plíhal ke zlepšení ovzduší v Plzeňském kraji.

Suspendované prachové částice (PM2,5) v ovzduší jsou zdaleka největším zabijákem v Evropské unii i v České republice. Podle zprávy Evropské agentury pro životní prostředí byly v České republice v roce 2014 suspendované prachové částice PM2,5 zodpovědné za více než 10 tisíc předčasných úmrtí. Podle dat Českého hydrometeorologického ústavu za stejný rok pocházela více než polovina emisí těchto prachových částic z domácností a dalších více než 13 % z dopravy. Veřejná energetika se na celkových emisích podílela necelými 8 % a její podíl byl nižší než podíl zemědělství. Od roku 2014 však emise suspendovaných prachových částic z energetiky a průmyslu díky nasazení nejmodernějších filtrů dále významně klesly, v samotném teplárenství o více než třetinu.

„Jeden rodinný domek se starým kotlem na pevná paliva vypustí do ovzduší stejně prachu jako modernizovaná teplárna při výrobě tepla pro tři sta bytů. Řešením ale není vyměňovat staré uhelné kotlíky za nové, protože tím problém zamoření ovzduší jemnými prachovými částicemi jen konzervujeme na další desetiletí. Pokud chceme dýchat skutečně čistý vzduch, musíme s uhlím v lokálních topeništích skončit,“ řekl ředitel Teplárenského sdružení ČR Martin Hájek.

S ekologickým přínosem tepláren ostře kontrastuje jejich stále se prohlubující ekonomická diskriminace v rámci nejrůznějších „ekologických“ daní a poplatků, od nichž jsou lokální topeniště většinou paradoxně osvobozena, zatímco teplárny a tím i jejich zákazníci je platit musí.

Emise znečišťujících látek z tepláren:

Podíl sektorů na celkových emisích PM2,5 v roce 2014:

Hlavní část areálu tvoří překládací hala se čtyřmi zásobními prostory, odpad z nich posléze putuje na vlastní koncové zařízení. Dále je zde sběrný dvůr se sedmi velkoobjemovými kontejnery pro odpady od drobných původců. K dispozici je i uzavřená certifikovaná mobilní sběrna s nádobami pro příjem nebezpečných odpadů. 

Celková projektovaná kapacita provozovny činí 95 tisíc tun odpadu ročně. Vybudováním sběrného dvora s překladištěm odpadu vznikne oficiální velkokapacitní prostor, s jehož využitím by hl. m. Praha mohlo počítat zejména v době přírodních katastrof, jako byly např. povodně v roce 2002. Překládací stanice v Praze-Kyjích, stejně jako v Praze-Ďáblicích, by se tak mohly stát součástí dlouhodobého systémového řešení nakládání s odpady na území hl. m. Prahy.

Provozovna slouží především zákazníkům z živnostenské sféry, tedy zejména firmám podnikajícím v oblasti nakládání s odpady. Dále je určena pro firmy zajišťující například stěhovací a úklidové práce, společnosti podnikající v oblasti stavebnictví, pro které je dovoz na v současnosti fungující - zejména středočeská - koncová zařízení dopravní zátěží, případně časově nebo ekonomicky neoperativní.

Do provozovny se budou svážet především odpady vzniklé od původců působících  na pravém břehu Vltavy. Vozidla s malým až  středním hmotnostním využitelným objemem nebudou muset díky této překládací stanici dojíždět na vzdálená zařízení. Naopak využijí, z časových i vzdálenostních důvodů, nový areál. Mělo by tedy dojít k úspoře produkovaných výfukových plynů při přepočtení svozu na tunokilometr a následném převodu na emise výfukových plynů. 

Sběrný dvůr s překladištěm odpadu vybudovala společnost FCC Česká republika na vlastním pozemku v Praze - Kyjích. Do provozu byl uveden v říjnu 2017. Celková projektovaná kapacita provozovny činí 95 tisíc tun odpadu ročně. V současnosti v areálu pracuje 10 zaměstnanců, při navýšení množství odpadů k přetřídění a přeložení zahájí práce i druhá směna. Překládací stanice je v provozu od pondělí do soboty, a to dle harmonogramu navážení.

Provoz – jak zařízení funguje

Nákladní automobil přiveze odpad do areálu a obsluha mostové váhy dá pokyn k jeho zvážení. Zákazník předloží průvodku k odpadu, obsluha provede vizuální kontrolu a dále kontrolu smluvního vztahu, zdali odpad odpovídá konkrétním podmínkám. Poté je odpad zvážen a řidič odjíždí na místo, kde bude odpad dotříděn (SD) nebo převzat k následnému odstranění (překládací stanice). Po složení odpadu je opětovně nákladní prostředek zvážen a na základě toho je vystaven vážní lístek, který je následně uložen v elektronické podobě z důvodu evidence odpadů do PC.

Odpady kategorie „ostatní“ včetně komunálních, které nelze využít, budou po naložení přepraveny velkoobjemovými kontejnery na zařízení k odstraňování odpadu. Odpad bude na provozovně pouze po dobu nezbytně nutnou pro jeho hrubé předtřídění a k akumulaci svozové dávky (která činí cca 20-24 tun). Recyklovatelné odpady, tedy dřevo, papír, plast železné a barevné kovy, budou po vytřídění odvezeny ve velkoobjemových kontejnerech k dalšímu využití.

Na překládací stanici by majoritně měly být naváženy odpady s katalogovým číslem 20 03 07. Tedy velkoobjemové odpady a odpady, ze kterých lze prostým strojním tříděním oddělit využitelné složky jako dřevní odpad nebo plast; a dále oddělit lehkou frakci určenou na koncová zařízení typu spaloven, cementáren nebo skládek. V neposlední řadě umožní tato překládací stanice oddělit těžkou frakci, tzn. stavební suť a např. zeminu.

Benefity pro hl. m. Prahu

Vzhledem k poloze překládací stanice, která je situována v těsné blízkosti malešické spalovny (Zařízení na energetické využití odpadů – ZEVO) provozované společností Pražské služby, a.s. (PS), se dá předpokládat budoucí úzká spolupráce obou zařízení. Překládací stanice je potenciálním producentem spalitelného odpadu, který by – díky svému předtřídění - nezatěžoval ekonomiku spalovny nadměrnou produkcí škváry. Naopak oddělená těžká  frakce by putovala na jiná koncová zařízení než ZEVO.

Vybudováním sběrného dvora s překladištěm odpadu navíc hl. m. Praha vznikne oficiální velkokapacitní prostor, s jehož využitím by mohlo počítat zejména v době přírodních katastrof, jako byly např. povodně v roce 2002. V tomto krizovém roce byly využívány jakékoliv, tedy i neschválené mezideponie, a to pro akumulovaný povodňový hygienicky závadný odpad. Tyto narychlo využité lokality se posléze musely nákladně dekontaminovat a sanovat. Překládací stanice v Praze-Kyjích, stejně jako v Praze-Ďáblicích, by se tak mohly stát součástí dlouhodobého systémového řešení nakládání s odpady na území hl. m. Prahy.   

FCC v ČR

Skupina firem FCC v ČR byla založena v roce 1988 v Rakousku. Od roku 2006 je jejím majitelem španělská firma FCC. V relativně krátkém období se stala jednou z nejvýznamnějších evropských firem, zabývajících se nakládáním s odpady a poskytováním komunálních služeb.

V České republice působí od roku 1992 a dnes je největší a nejperspektivnější firmou v odpadovém hospodářství. Firmy FCC v České republice obsluhují téměř 1,2 milionu obyvatel a nabízejí komplexní paletu služeb pro obce, podniky a živnostníky. Součástí nabídky služeb je zpracování druhotných surovin, provoz solidifikační jednotky a biodegradačních ploch. FCC v ČR mimo jiné zajišťuje sanaci starých ekologických zátěží, provoz a rekultivaci vlastních skládek.

Š

Vliv nařízení REACH a CLP na strategii udržitelnosti průmyslu

Agentura pro chemické látky nechala vypracovat studii zabývající se vlivem chemické legislativy na strategie udržitelnosti vybraných 19 společností. Z průzkumu vyplynulo, že nařízení REACH a CLP mají zásadní, avšak pouze nepřímý dopad na udržitelnost a obchodní strategie společností. Kandidátský seznam látek vzbuzující velké obavy má zejména dopad na poptávku na trhu a investory je využíván jako měřítko k porovnávání výkonnosti udržitelnosti. Iniciátorem inovací je právě kandidátský seznam, s ohledem na poptávku spotřebitelů po udržitelných a bezpečných výrobcích. Požadavky na trh a investory mají zase přímý dopad na integrované podnikové strategie podnikání v průmyslu, včetně strategií udržitelnosti.

Ke stažení: Report - ZDE

Registrace látek mezi MSP

S ohledem na blížící se termín poslední registrační vlny (31. 5. 2017) zadala Agentura pro chemické látky studii mapující ochotu malých a středních podniků zaregistrovat své látky. Průzkum jednoznačně poukázal na nejistotu spojenou s vysokými finančními nároky na registraci. I když si většina podniků (95 %) uvědomuje své povinnosti, bariérou pro registraci jsou pak náklady spojené se společným předložení dokumentace. Většina firem tak hledá alternativní řešení a racionalizuje svá portfolia látek a jejich objemy. ECHA problematiku vnímá vážně a snaží se nalézt odpovídající řešení. Ke stažení: Studie MSP - ZDE

Nový výkonný ředitel ECHA

Správní rada Evropské agentury pro chemické látky vybrala nového výkonného ředitele, kterým se stal Bjorn Hansen. Od roku 2003 působil Bjorn pro DG Environment na pozici vedoucího oddělení pro chemické látky. Od roku 2007 pak spolupracoval s agenturou ECHA a podílel se na rozvoji nařízení REACH. Jmenování proběhne v prosinci na zasedání správní rady.

Biocides Stakeholders' Day

Na konci záři pořádala agentura ECHA v Helsinkách tzv. „Biocides Stakeholders' Day“, jehož se zúčastnilo 150 účastníků osobně a další lidé jej sledovali online. Na programu jednání byly mj. endokrinní disruptory, biocidní přípravky, látky vyráběné na místě, ošetřené výrobky a mnoho dalších témat. Záznam z akce včetně prezentací je možné shlédnout zpětně na stránkách ECHA.

Ke stažení:

• Seminář - ZDE
• Program - ZDE
• Přednášející - ZDE

Dopady Brexitu

Plánované vystoupení Velké Británie z Evropské unie bude mít dopady i ve smyslu nařízení REACH, CLP a BPR. Za současných okolností bude od 30. Března 2019 pohlíženo na UK jako na tzv. třetí zemi, tedy zemi mimo EU se všemi svými důsledky. V této souvislosti byla na stránkách ECHA vytvořena speciální sekce, zabývající se touto problematikou. Více ZDE

Zvýšení množství vývozu nebezpečných chemických látek mimo EU

Po třech letech platnosti nařízení o předchozím souhlasu (PIC) byla zveřejněna hodnotící zpráva. V řeči čísel vzrostl počet oznámení o vývozu určitých nebezpečných chemických látek o 74 %, a to ze 4 500 v roce 2014, až na téměř 8 000 v roce 2016. Skutečnost předčila původní očekávání o 10 % nárůstu. Počet společností zapojených do PIC narostl z 390 na 1 177, zejména s ohledem na navýšení počtu dotčených látek v tzv. seznamu (příloha I PIC). Cílem nařízení je podporovat sdílenou odpovědnost a spolupráci v mezinárodním obchodu s nebezpečnými chemickými látkami a chránit lidské zdraví a životní prostředí na základě poskytování informací rozvojovým zemím o tom, jak bezpečně skladovat dopravovat, používat a likvidovat nebezpečné chemické látky. Ke stažení: Hodnotící zpráva PIC - ZDE

Aktuální informace z ECHA

Poslední vydání zpravodaje agentury ECHA se zaměřuje na čtyři důležité vývojové trendy týkající se biocidů. Dalšími tématy jsou například bariéry proaktivní aktualizace údajů REACH a CLP, nebo reforma amerických právních předpisů o chemických látkách. Ke stažení: Zpravodaj - ZDE

Pokud úřad vydá pravomocné stavební povolení, investor očekává, že Děti Země ve lhůtě do dvou měsíců opět podají žalobu ke Krajskému soudu v Plzni, a ten pak bude mít 90 dnů na rozhodnutí. Ekologičtí aktivisté stavbu kritizují od roku 2010 a jejich žaloby ji několikrát přerušily.

"Středočeský krajský úřad opravdu důkladně a důsledně postupoval ve smyslu závěrů rozsudku Krajského soudu v Plzni a skutečně se zřejmě pečlivě zaobírá všemi skutečnostmi, které se objevily v odůvodnění rozsudku," řekl Varga. Podle něj jde ale o ryze procesní věci, které se netýkají provozu spalovny. Krajský úřad se věcí zabývá už rok.

"Spalovna pracuje dokonce lépe, než jsme v původním projektu očekávali," uvedl předseda představenstva teplárny Tomáš Drápela.

Zemana připomněl nedávnou poradu prezidentů Visegrádu. "A všichni čtyři se naprosto jasně shodli na tom, že spalovny jsou moderní, ekologická a efektivní forma zužitkování odpadu," uvedl. Zeman se v diskuzi s vedením teplárny shodl na tom, že je nutný funkční zákon o odpadech. "Ten zabrání zeleným teroristům, nebo jak je budeme nazývat, aby neustále sabotovali ve vašem případě kolaudaci této spalovny," uvedl.

Vinou žalob nemůže být podle Vargy spalovna dodneška zapsaná v katastru nemovitostí a konsorcium bank, které poskytlo úvěr, si tak nemůže své pohledávky zajistit zástavním právem. Pokud by stavební povolení bylo potvrzeno, bude možné zkolaudovat spalovnu do měsíce.

"Jsem hrdý na projekt spalovny. To je směr, kterým bychom měli jít v budoucích 50 letech. Zakopávat něco, co nám může dávat elektřinu a tepl,o nesmyslně do země, která je nejvzácnějším darem, je blbost," řekl dnes hejtman Josef Bernard (ČSSD).

Podle vedoucího spalovny Pavla Drápely spálilo zařízení ZEVO, která je projektováno na 95.000 tun odpadu za rok, od zahájení zkušebního provozu loni v srpnu do letošního srpna 93.100 tun odpadu, za celý rok 2017 to má být 94.000 tun. "Výraznější technické problémy jsme neměli," uvedl. Do Chotíkova přijelo na zkušenou přes deset investorů z Petrohradu, Ukrajiny, Srbska, Rakouska a Německa, kde plánují stavby spaloven. "V sobotu 28. října oficiálně informační centrum pro veřejnost," uvedl.

Možní čeští investoři v Chotíkově zatím nebyli. "Tato zařízení nikdo v ČR stavět nebude. Žádný soukromý investor nebude investovat obrovské peníze, aniž by měl garantovanou ziskovost," uvedl šéf představenstva. Plzeň projekt postavila jako neziskový.

Zdroj: ČTK

Zdroj: Nase-voda.cz

„Státní kasa bohužel není v takovém stavu, abychom mohli vyhovět všem požadavkům na posílení investic. Rozhodli jsme se ale vyjít vstříc alespoň malým obcím, protože spousta jejich projektů na potřebnou výstavbu či opravy vodovodů a kanalizací nebo čistíren odpadních vod je již zpracována a schválena,“ uvedl ministr financí Ivan Pilný.

Na tom, že Ministerstvo financí přispěje na výstavbu či technické zhodnocení vodovodů, kanalizací a stavební akce na drobných vodních tocích a nádržích v malých obcích částkou 500 milionů korun, se zástupci Ministerstva financí a Ministerstva zemědělství dohodli v druhé polovině září. Tomu předcházelo detailní posouzení možného rozpočtového posílení investic vlády napříč jednotlivými resorty, které zpracovalo Ministerstvo financí a které bylo projednáno vládou.

Dalších 500 milionů korun na realizaci těchto projektů zajistilo Ministerstvo zemědělství z nevyužitých rozpočtových prostředků z minulých let změnou jejich účelu.

Stavba vyjde na zhruba 50 milionů korun, rozpočet celého projektu je 130 milionů korun, náklady hradí ministerstvo školství. Vědci by měli v centru působit od roku 2019. Součástí projektu jsou monitorovací vrty v Trnovanech a Terezíně, kde mají být i podpovrchové seismické stanice.

Nejdůležitějším prvkem monitorovací sítě je hluboký vrt, který vznikne úpravou již existujícího vrtu v Jiříkových kasárnách. Současně bude instalováno pět nových povrchových monitorovacích stanic, které doplní souičasné stanice na Skalici, v Richardu a v kasárnách, uvedla mluvčí.

Hlavním cílem projektu je ověřit možnosti čerpání zemského tepla ve velkých hloubkách a tvrdých horninách, kde teplota hornin dosahuje 100 až 150 stupňů Celsia, teplo lze používat jako zdroj vytápění nebo k výrobě elektřiny. Testovat se budou nové vrtné technologie. "Vznik výzkumné infrastruktury je zásadním předpokladem pro další fázi projektu, kterou představují geotermální vrty, jež by mohly zajistit pro Litoměřice dostatek čisté energie pro vytápění," uvedl místostarosta Krejza.

Další etapou ve výzkumu využití geotermální energie je stavba podzemního výměníku. Vzniknou také analýzy, které prověří ekonomickou náročnost geotermálních projektů a využití obnovitelné energie ze Země.

Litoměřice jsou jediným městem v ČR, které mají povolen zvláštní zásah do zemské kůry. Díky vědeckému středisku, na jehož vzniku se podílí Univerzita Karlova, se mají stát centrem výzkumu geotermální energie v celé Evropě.

PDF formulář naleznete po přihlášení ve svém účtu ISPOP – sekce MŮJ ÚČET – záložka Stažení formuláře.

Na původní verzi formuláře, která byla dostupná ke stažení od ledna do 12. října 2017, již není možné nadále ohlašovat, k ohlášení je nutné stáhnout vždy nový formulář.

V případě dotazů nás prosím kontaktujte prostřednictvím písemné podpory EnviHELP - červená tlačítka "Zaslat dotaz"

Zdroj: ISPOP

Projekt vychází z celosvětově registrovaného patentu vynálezce Jana Procházky, který je prezidentem firmy. Baterie díky využití nanomateriálů dokážou energii uchovávat dlouhodobě bez větších ztrát, navíc jsou podstatně menší než současné baterie. "Ta hala, to bude vyvrcholení technického vývoje deseti let. Dnes máme baterii, která díky nanomateriálům a díky své konstrukci je o mnoho bezpečnější a má levnější výrobu. S tím chceme prorazit," řekl Procházka.

V průmyslovém areálu po bývalém černouhelném Dole František v Horní Suché vzniknou dvě linky na výrobu akumulátorů s 3D prostorovými elektrodami na bázi lithiových nanomateriálů. Jedna linka bude produkovat půltunové padesátikilowattové baterie, které budou určeny pro těžkou energetiku, hlavně jako základní baterie vysokokapacitních úložišť. Tato úložiště budou jako energetické banky využívat například solární a větrné elektrárny. Druhá linka bude vyrábět baterie o kapacitě pět kilowatthodin nebo i menší, které budou sloužit jako rychlá záloha proudu pro vykrývání špiček či výpadků.

Závod bude mít roční kapacitu výroby 1,2 gigawatthodiny. Předseda představenstva MES Václav Binar řekl, že se ale plánuje rozšíření kapacity až na 15 gigawatthodin, přičemž do budoucna je na území slezského brownfieldu reálné rozšíření až na 30 gigawatt. Plně robotizovaná továrna má být nejekologičtějším provozem svého druhu na světě. Akumulátory budou určeny hlavně na export.

Procházka řekl, že za dva roky bude v závodě pracovat 250 kvalifikovaných lidí, po rozšíření výroby pak další stovky. "Začneme s cizím lithiem, ale chceme přejít kompletně na domácí. Jenom ta první hala bude zpracovávat čtvrtinu, později třetinu, a ta o mnoho větší hala, která se pak bude stavět, tak fakticky by spotřebovala celou produkci lithia z Cínovce," řekl Procházka.

Náměstek ministra průmyslu a obchodu Jiří Koliba řekl, že cílem ministerstva je zajistit finální výrobu ze všech surovin, které se v ČR dají vydobýt, případně recyklovat, a jednou z nich je právě lithium z Krušných hor. "Pokud je tu máme, je nezbytně potřeba, aby se na území České republiky zpracovávalo nejen do úrovně polotovarů, to jsou ty různé uhličitany lithné a další věci, ale až do stádia finálního produktu, to znamená prakticky použitelné baterie," řekl Koliba.

Podle Procházky by bylo ideální, kdyby se na zpracování lithia do aktivních materiálů podílely české chemičky. "Zde by ty materiály šly do baterií, odsud do celého světa a vracely by se. My hodláme vykupovat jádra po skončení životnosti baterií a tady je recyklovat, takže co by se vyváželo, je čistě jenom přidaná hodnota, to znamená ekonomičtěji už to asi nejde," řekl Procházka.

„Jsou tam zatím jen dva zaměstnanci. Počítáme s vysokou mírou robotizace,“ uvedl místopředseda představenstva společnosti Hedviga Petr Cuber. Podnik lze částečně řídit na dálku přímo z Česka. Firma použila vlastní pět let vyvíjenou technologii PTR neboli pomalý termický rozklad, na kterou získala evropský patent. Organický odpad nespaluje, ale rozkládá. Výhoda spočívá v tom, že lze efektivně zpracovávat i malé množství odpadů.

„Pokud se tato schopnost v Londýně prokáže, bude to mít význam nejen pro firmu samotnou, ale i pro celý obor obnovitelných zdrojů energie,“ uvádí Ondřej Procházka, odborný garant certifikačního orgánu CEMC ETVCZ, který hodnotí ekologický přínos nových technologií.

„V podstatě je to pyrolýza, dlouho známý a používaný proces. Při aplikaci na odpady ale vzniká řada problémů, kvůli nimž zatím není v Česku v provozu žádná podobná jednotka. Navíc tomu naše úřady nepřejí,“ doplňuje Procházka. Továrna si vyrábí elektřinu i pro vlastní provoz a zčásti využívá dešťovou vodu.

„V Londýně je voda velice drahá. Tak jsme si mysleli, že ušetříme, pokud ji budeme svádět i ze střechy. A pak při testech dlouho pořádně nezapršelo,“ sděluje Cuber. Budova leží jen patnáct kilometrů od centra Londýna v nízkoemisní zóně Rainham – i proto musela splnit přísná ekologická kritéria.

Zdroj: E15

Dokument ke stažení:

Modrá zpráva 2016

Ověření, které ECHA v minulosti provedla ukázala, že existuje vysoký podíl podniků, které se ve skutečnosti nesprávně zařadily jako MSP/SMEs s oprávněním ke snížení poplatků.

K zajištění stejného a férového přístupu pro všechny registranty musí ECHA ověřit oprávněnost redukce těchto poplatků (ověření velikosti podniku). V současné době ECHA ověřuje velikost podniků z  kategorie MSP/SMEs registrantů, kteří zaslali své registrační dokumentace v létech 2013 – 2015.

Při ověřování výše platby poplatků vyžaduje ECHA od MSP/SMEs podniků listinný důkaz o deklarované velikosti podniku. ECHA zasílá tyto požadavky pouze prostřednictvím nástroje pro zasílání registračních dokumentací a komunikaci v REACH-IT a zadává termín, do kterého musí být požadované dokumenty předloženy.

Je proto důležité, aby si společnosti/podniky pravidelně na svých REACH-IT účtech kontrolovaly jakékoliv zprávy a úkoly z ECHA. Je také potřeba udržovat aktuální detailní údaje o podnikových kontaktech a reagovat na požadavky ECHA.

Jestliže registrant neposkytne ECHA požadované dokumenty v daném termínu, je považován za nezpůsobilého pro snížení poplatků jako MSP/SMEs. ECHA poté vyfakturuje rozdíl mezi již podnikem zaplacenými poplatky (jako MSP/SMEs) a poplatky stanovenými pro velké společnosti. Kromě toho musí podnik zaplatit i administrativní poplatek.

Registranti mohou proaktivně korigovat svou velikostní kategorii zasláním zpřesněné velikosti do ECHA HelpDesku a v souladu s tím aktualizovat své REACH-IT účty. Podnikům se doporučuje ocenit svou velikost zahrnutím všech příslušných vzájemně propojených a partnerských podniků. Jestliže podniky zkorigují svou velikost před tím, než ECHA zahájí verifikační proces, nebude muset podnik platit jakékoliv administrativní poplatky, ale pouze rozdíl do správné úrovně poplatku. Jestliže firmy uznají svou chybu do stanoveného termínu, pak zaplatí pouze polovinu administrativních poplatků.

Pro úplnost: od června 2016 musí registranti před zasláním registrační dokumentace nahrát v REACH-IT listinné důkazy, které podporují jejich nárok na snížení poplatků. U dřívějších registrantů z kategorie MSP/SMEs je předložení důkazů vyžadováno ECHA v průběhu verifikačního procesu.

 Další informace:

• webové stránky MSP/SME

• nařízení Komise (ES) č. 340/2008 No 340/2008 o poplatcích a platbách ECHA podle nařízení REACH [PDF]

• rozhodnutí správní rady ECHA MB/14/2015, měnící rozhodnutí MB/21/2012/D a MB/29/2010/D [PDF]

• ECHA Helpdesk contact form

• REACH-IT pojmy a podmínky [EN] [PDF]

Související zprávy:

• Verifikace snížení poplatků - Správní rada ECHA upravila úroveň administrativních poplatků, 12 June 2015

• nová verze REACH-IT vysvětluje komunikaci mezi ECHA a společnostmi, 16 April 2014

• ECHA chrání výsady MSP/SME, 16 November 2012

• ECHA povzbuzuje registranty, aby zajistily správnost oznámení velikosti svého podniku, 21 February 2012

ECHA – The European Chemicals Agency/Evropská agentura pro chemické látky

Zdroj: MPO (ECHA webové stránky)

Čistý přírůstek kapacity produkce z obnovitelných zdrojů, včetně výroby z vody, slunce, větru, vln, přílivu a bioenergie, činil rekordních 165 gigawattů (GW). Meziročně stoupl o šest procent, napsala agentura Reuters.

Kapacita solárních elektráren stoupla o 50 procent na více než 74 GW. Bylo to poprvé, kdy přírůstek kapacity solárních elektráren rostl rychleji než u jiných zdrojů a překročil čistý přírůstek u uhlí.

IEA očekává, že do roku 2022 kapacita produkce elektřiny z obnovitelných zdrojů stoupne o více než 920 GW, tedy o 43 procent. Přispěje k tomu podpora nízkouhlíkové elektřiny a snížení nákladů na výstavbu solárních a větrných elektráren. Růst solárních elektráren má být vyšší než u dalších obnovitelných zdrojů.

Celková kapacita výroby z obnovitelných zdrojů by měla v roce 2022 činit 8169 terawatthodin (TWh), což bude odpovídat kombinované spotřebě elektřiny v Číně, Indii a Německu. Nejvíce k růstu kapacity přispěje Čína.

"Uhlí sice zůstane v roce 2022 největším zdrojem výroby elektřiny, obnovitelné zdroje se ale přiblíží. V roce 2016 byla výroba z obnovitelných zdrojů nižší o 34 procent než z uhlí, ale do roku 2022 se tato mezera sníží o polovinu na pouhých 17 procent," uvedla IEA ve zprávě.

Zdroj: ČTK

• oznamování látek (SVHC) v předmětech

• oznámení následného uživatele/downstrem user o povoleném použití SVHC látky a

• hlášení o nepodporovaných použitích SVHC látky

Další informace:

• ECHA kontaktní Helpdesk formulář

Zdroj: MPO

Celý problém spočívá v tom, zda "Smluvní subjekt" (oprávněná osoba), který si uzavře smlouvu např. s původcem o tom, že od něj bude přebírat odpady do svého vlastnictví, může převzetí tohoto odpadu realizovat pomocí subdodavatele, tj. zda může do svého vlastnictví převzít odpad bez toho, aby jej fyzicky převzal. Celý evidenční proces pak vypadá tak, že původce zaznamená produkci odpadů (A00) a předání smluvnímu subjektu (AN3), smluvní subjekt zaeviduje převzetí do svého vlastnictví (B00) od původce a předání (BN3) subdodavateli. Subdodavatel pak eviduje převzetí od smluvního subjektu pod kódem nakládání B00. Důležitou okolností však je, že odpad si od původce převezme fyzicky přímo subdodavatel a smluvní subjekt toto převzetí eviduje prakticky pouze „papírově“ (viz obrázek).

Námitka smluvního subjektu při odvolání byla taková, že v zákoně nikde není uvedeno, že převzetí odpadů musí být realizováno fyzicky. MŽP je však toho názoru, že i když pojem „převzetí odpadu“ není v zákoně o odpadech definován, jako řada jiných pojmů, je reálně používanou terminologií a je jí třeba interpretovat s přihlédnutím ke smyslu či účelu existence právního předpisu či jeho jednotlivých ustanovení, kde jsou příslušné termíny obsaženy a použity. Zde MŽP zřejmě mj. poukazuje i na prováděcí vyhlášku č. 383/2001 Sb. o podrobnostech nakládání s odpady, kde je v příloze č. 2  – Přejímka odpadů do zařízení a předávání informací o vlastnostech přejímaných odpadů uvedeno, že provozovatel zařízení musí provést při přejímce odpadu vizuální kontrolu každé dodávky odpadu. A to bez fyzického převzetí nelze prakticky uskutečnit.

MŽP ve svém rozhodnutí uvádí, že zcela zásadně odmítá argumentaci subjektu dovozujícího závěr, že převzal odpad od původce i v případě, kdy tento odpad vůbec nebyl přeložen na jeho provozovaná (odsouhlasená) mobilní zařízení ke sběru odpadů a kdy dokonce s tímto odpadem nepřišel do styku a ani jej nespatřil.

Dále MŽP uvádí, že pojem „převzetí odpadu“ tak, jak má být tento pojem v kontextu zákona o odpadech chápán a interpretován, nelze od fyzické dispozice s tímto odpadem oddělit. Z toho důvodu rovněž odmítlo argumentaci subjektu, že převzetí odpadu má s původcem smluvně zajištěno. Taková smluvní ujednání jsou totiž soukromoprávní povahy a jako taková nemohou mít vliv na způsob výkladu a používání jednotlivých ustanovení a pojmů obsažených v zákonu o odpadech popř. v jiných dotčených právních předpisech.

Domníváme se, že tento názor je přelomový a bude mít vliv na řadu subjektů podnikajících v oblasti nakládání s odpady. I z pohledu původce bude znamenat určitou komplikaci, protože bude muset ve své průběžné evidenci zaznamenávat toho, kdo mu odpad fyzicky přebírá a zjišťovat, zda je pouze dopravcem či oprávněnou osobou. Pokud bude subdodavatel oprávněnou osobou, bude muset zjišťovat, zda má platný souhlas a další související činnosti. Samozřejmě bude možné, aby tyto povinnosti částečně přenesl na smluvní subjekt. Ten, pokud fyzicky odpad nepřevezme, bude muset původci nahlásit, kdo tak učinil a rovněž bude muset zajistit, aby takový odpad neměl ve své průběžné evidenci. Při fakturaci pak bude nutné pravděpodobně změnit texty na vystavených dokladech. Soulad mezi evidencí odpadů a účetními doklady v tomto případě již také nebude možný.

     Průběžná evidence odpadů by tedy v daném případě měla vypadat následovně. Původce vyprodukovaný odpad (A00) předá subdodavateli (AN3) a subdodavatel zaznamená tento příjem pod kódem nakládání (B00). Smluvní subjekt v průběžné evidenci odpadů nefiguruje (viz obrázek).

Pozn.: Pokud by odpad od původce převzal pouze dopravce, musí původce do průběžné evidence zaznamenat jako partnera příjemce odpadů (oprávněnou osobu s platným souhlasem).    

Závěrem dodáváme, že názor MŽP k převzetí odpadu se týká i přepravy nebezpečných odpadů a vyplňování ohlašovacích listů. Pokud Vás tato problematika zajímá a chcete vědět více, nebo prodiskutovat své praktické zkušenosti, využijte a přihlaste se na některý z našich seminářů na toto téma. Více informací o námi pořádaných školení získáte zde: https://www.inisoft.cz/skoleni.

Autor: Petr Grusman, INISOFT s.r.o.

• Ethylene oxide, oxirane
• Ethanol, 2,2’-iminobis-, N-(C13-15-branched and linear alkyl)derivatives
• Acid Black 210 Na
• Cobalt metal
• Metaldehyde (ISO)
• Halosulfuron-methyl (ISO)
• Nickel (II) sulphide [1]; nickel sulphide [2]; millerite [3] and
• nickel bis(sulfamidate)
• Dodecyl methacrylate
• Titanium dioxide

Stručné údaje ze závěrečných stanovisek k jednotlivým chemickým látkám jsou uvedeny v příloze.

Závěrečná stanoviska RAC budou v nejbližší době dostupná na webových stránkách ECHA.

Další informace:

• Příloha k vydané zprávě ECHA (27. září 2017) [EN] 

^{ECHA – The European Chemicals Agency/Evropská agentura pro chemické látky}

Zdroj: MPO (ECHA webové stránky)

Zdroj: E15

Příručka upozorňuje na vybrané skutečnosti, které by měl žadatel (stavebník) zohlednit při přípravě jak investičního záměru, tak žádosti o dotaci z Operačního programu Životní prostředí (OPŽP) týkající se vodohospodářské infrastruktury. Žadatelům příručka pomůže například s výběrem nejvhodnější technické varianty řešení a se zdůvodněním účelu projektu. Poslouží rovněž jako praktické vodítko pro kontrolu rozsahu a obsahu projektové dokumentace či ověření kroků obce při přípravě investice.

Přestože Pravidla pro žadatele a příjemce podpory z OPŽP stanovují minimální rozsah podkladů pro podání žádosti, je často ze strany SFŽP ČR vyžadováno doplnění žádosti, které se nejčastěji týká zdůvodnění přijatelnosti a cílů projektu. Metodika upozorňuje na aspekty, které by měly být v podávané žádosti zapracovány a měly by být z žádosti zřejmé.

Příručka vznikla na základě zkušeností z předchozích výzev a jejím hlavním smyslem je poskytnout žadatelům podporu při přípravě jimi předkládaných projektů. Cílem je zvýšit technickou úroveň projektů ve všech fázích přípravy a realizace, aby byla zaručena jejich funkčnost a udržitelnost po celou dobu životnosti.

Dokument ke stažení:

Příručka pro vodohospodářské projekty (pdf)

Zdroj: SFŽP

Program organizátoři z Českého ekologického manažerského centra (CEMC) a redakce časopisu Odpadové fórum skládají v duchu motta „Předcházej, Neplýtvej a Sdílej“. Konference je rozdělena do dvou dnů 12. a 13. října. První den konference bude zaměřen především na novinky z české a evropské legislativy v oblasti odpadového hospodářství a ukázky dobrých příkladů implementace principů cirkulární ekonomiky a opětovného použití odpadů v podnikatelské praxi. Následující den bude věnován problematice potravinového odpadu a nové povinnosti velkých obchodních řetězců darovat neprodejné jídlo potravinovým bankám.

ČAObH ukazuje oběhové hospodářství v praxi

Česká asociace oběhového hospodářství, z.s. (zkráceně ČAObH) prosazuje šetření primárních zdrojů, snižování nákladů v průmyslových podnicích a snižování negativních dopadů na životní prostředí a lidské zdraví prostřednictvím snižování množství odpadu. Upozorňuje na to, že Česká republika bohužel stále nevysílá jasný signál, který by říkal: Skládkování nepodporujeme, podporujeme recyklaci a využití odpadů. Vysílá bohužel signál opačný, a to zvýhodňováním skládkování jednou z nejnižších cen za uložení tuny odpadu na skládku v EU. Recyklace a využití odpadů pak nemají oproti skládkování šanci. Naštěstí s příklady dobré, a tedy opačné praxe, které Asociace vyhledává a ukazuje, proaktivně přicházejí průmyslové podniky, které myslí na životní prostředí. Zcela konkrétním příkladem je tento: ŠKODA AUTO a.s. ve výběrovém řízení pro nakládání s odpadem vznikajícím v lakovnách stanovila pro dodavatele služeb v odpadovém hospodářství podmínku, že tento odpad musí být využit. Díky nalezenému řešení se tak ročně recykluje 190 tun rozpouštědel. Tento a další příklady dobré praxe představí ve svém příspěvku zástupci České asociace oběhového hospodářství, hlavní partner konference.

IKEA myslí na předcházení vzniku odpadů

Švédská společnost IKEA je známá svým aktivním přístupem v oblasti implementace principů udržitelnosti a předcházení vzniku odpadů do svých výrobních postupů a provozů. Letošní spolupráce s IKEA je založena na pilotním projektu Druhý život nábytku, který IKEA spustila v lednu 2017 v Praze na Zličíně a od října bude služba dostupná ve všech obchodních domech. Umožňuje zákazníkům prodat jejich nevyužitý či již nepotřebný nábytek IKEA a dát mu tím druhý život. Cílem služby je maximálně prodloužit životnost nábytku a rozšířit mezi zákazníky a širokou veřejnosti povědomí o principech oběhové ekonomiky. O celý proces se stará oddělení Recovery, které dokáže opravit a znovu uvést do prodeje až 90 % nábytku, který jím projde a pouze 10 % jde na recyklaci.

Již dlouhou řadu let se společnost IKEA snaží využívat odpad jako nový zdroj surovin, vyhledávat a využívat nové zdroje materiálů tak, aby přitom chránila přírodní zdroje a postupovala odpovědně vůči životnímu prostředí i lidem. Druhý život nábytku je jedním z řady kroků, kterým IKEA předchází vzniku odpadu.

V rámci letošní konference budou moci účastníci poprvé využít služby Sharing pointu. Díky naši dlouhodobé zkušenosti v organizaci konferencí jsme zjistili, že právě reklamní předměty jako propisky, tužky, bloky a reklamní brožury tvoří podstatný podíl konferenčního odpadu. Tímto bylo motivováno naše rozhodnutí organizovat stánek určený ke sdílení nejen kancelářských potřeb a jiných užitečných drobností, ale i kontaktů a nápadů. Ke vzniku sharing pointu přispěla IKEA tím, že nám zapůjčila nábytek pro zařízení stánku.

Pro více informací kontaktujte:

Jana Drábková, koordinátorka programu konference  

drabkova@cemc.cz

+420 739 927 166

V praxi to znamená, že tito on-line prodejci nepřispívají do systému zpětného odběru elektroodpadu a ani neplní další zákonné povinnosti. Řešení tohoto problému hledali účastníci celoevropské konference zaměřené na recyklaci a likvidaci elektrických a elektronických zařízení, kterou organizovala mimo jiné asociace EucoLight, jež se zabývá sběrem a recyklací světelných zdrojů a svítidel.

Peter Börkey z Organizace pro hospodářskou spolupráci (OECD) předložil první analýzy, ze kterých vyplývá, že freeriding, tedy zmiňované zneužívání systému on-line obchodníky, představuje asi 5-10 % všech prodejů.

„Tato nekalá praxe, tedy obcházení stávajícího systému zpětného odběru, staví poctivé obchodníky do nevýhodné pozice, a je proto třeba ji změnit,“ říká Zuzana Adamcová ze společnosti Ekolamp, která je členem asociace EucoLight.

Účastníci konference se shodli, že tvůrci legislativy by měli zvážit změnu pravidel. „Na on-line prodejce zboží pocházejícího mimo EU by měly přejít stejné zákonné povinnosti stran likvidace elektroodpadu, jaké mají evropští výrobci,“ dodává Zuzana Adamcová.

Současně s úpravou legislativy je zapotřebí vzdělávat on-line obchodníky, protože řada z nich si neuvědomuje, že musí zmiňované zákony dodržovat. Součástí by mělo být i lepší vymáhání zákonných povinností.

Zdroj: TZ EKOLAMP

Zdroj: iHNED.cz

Zdroj: EURO

Sebraná data a informace ze Sentinelu-5P budou sloužit hlavně službě pro sledování atmosféry (CAMS) programu Copernicus. Evropské centrum pro střednědobou předpověď počasí, ECMWF, tak získá další důležitá data pro předpovědní modely. Ty poslouží při sledování vývoje kvality ovzduší, což státům pomůže při rozhodování a při tvorbě politik.

Sentinel-5P se zaměří na:

Znečištění ovzduší - Poskytne data o množství různých plynů jako například oxid dusičitý a oxid uhelnatý unikajících z dopravy Změří mj. oxid siřičitý z průmyslové výroby a zmapuje formaldehyd, který může být uvolněn do atmosféry prostřednictvím dřevozpracujícího průmyslu a lesních požárů.

Ozónovou vrstvu - Bude mapovat globální ozón, informace se využijí k denním prognózám ultrafialového záření např. pro veřejně dostupnou výstražnou službu. Díky ní budou dostupná ozónová data pro dlouhodobé sledování klimatu a atmosféry. Zaměří se také na ozón v dolní atmosféře, který může působit problémy s dýcháním a poškozovat vegetaci.

Klima - Bude sledovat hodnoty CO2 a skleníkové plyny jako je metan, který vstupuje do ovzduší z fosilních paliv, skládek, chovu hospodářských zvířat a zemědělství. Změří také aerosoly a mraky, které ovlivňují rovnováhu Země. Díky tomu bude možné lépe porozumět chemickým procesům v atmosféře a jejich vlivu na klima, což napomůže přijmout účinné strategie v boji proti změně klimatu.

Díky programu Copernicus může již 3 roky de facto kdokoliv bezplatně využívat data a informace poskytované družicemi Sentinel a základní služby programu. Data poskytuje již 5 družic programu: párová družice s radarovou anténou Sentinel-1 A/B, párová družice pro snímkování krajinného pokryvu Sentinel-2 A/B a Sentinel-3A, který je určený ke sledování vodních ploch, pobřežních oblastí a ledové pokrývky. Sentinel-5P poskytne data potřebná pro pozorování atmosféry a jejího znečištění a bude sbírat informace několik let až do doby uvedení do provozu meteorologické družice MetOp druhé generace (MetOp-SG). V přípravě jsou také další družice vyvíjené pro program Copernicus, Sentinel 3B, 4A/B, 5A/B a 6A.

Na palubě Sentinelu-5P je umístěn nejmodernější vědecký přístroj Tropomi, který mapuje množství stopových plynů, jako jsou oxid dusičitý, ozon, formaldehyd, oxid siřičitý, metan, oxid uhelnatý a aerosoly. Tyto plyny ovlivňují kvalitu ovzduší, mají tedy přímý dopad na naše zdraví a klimatické podmínky, ve kterých žijeme. Spektrometr Tropomi mapuje globální atmosféru každých 24 hodin s rozlišením až 7 km × 3,5 km, s rozsahem snímání o šířce záběru 2600 km, což je vzdálenost, která zajistí mapování celé planety během jediného dne. Každodenní informace o znečišťujících látkách v atmosféře s přesností, která nebyla dosud dostupná, přinesou zcela nový standard pro monitoring kvality ovzduší.

Gestorem programu Copernicus v České republice je Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem dopravy. Provádění programu na národní úrovni je zajišťováno mezirezortní pracovní skupinou Národní sekretariát GEO/Copernicus. Mediální kampaň spustila Evropská kosmická agentura, informace jsou dostupné tady a blog vědců najdete zde.

Ve středu 6. září 2017 přinesl britský The Guardian (a po něm i některá česká média) zprávu o výsledcích jedné zahraniční studie, která zjistila, že většina vzorků pitné vody v různých zemích světa obsahuje malé plastové částice (mikroplasty), což je podle autorů studie alarmující a představuje to dosud neznámé, ale nepochybné zdravotní riziko a že je potřeba s tím něco začít dělat.

Studii zadala nezisková organizace Orb Media a provedla ji University of Minnesota School of Public Health. V rámci této jednorázové akce byly odebrány vzorky pitné vody ve dvanácti městech na pěti kontinentech a bylo zjištěno, že 83 % (v Evropě 72 %) odebraných vzorků obsahovalo mikročástice (vlákna) plastů v průměrném množství (na 1 litr) 3,8 vláken v Evropě a 9,6 v USA. Vlákna byla nalezena i ve vzorcích balených vod odebraných v USA. Zkoumány byly částice o velikosti od 2,5 mikrometru do cca 1 milimetru. Uvádí se, že mikroplasty pocházejí nejčastěji ze syntetického oblečení, otěru pneumatik, nátěrů, rozkladu makroplastů a z kosmetiky. V reakci na uvedenou zprávu se na Státní zdravotní ústav obrátila řada osob i novinářů, jaká je v tomto směru situace v ČR, zda se jí vůbec někdo věnuje a jaké představuje zdravotní riziko. Stručná a výstižná odpověď by mohla znít: výskyt těchto vláken se v pitných vodách ČR nesleduje, protože pro to odborníci nevidí žádný důvod, což vlastně potvrzuje i citovaná studie. Výskyt mikročástic i makročástic plastů ve světových mořích a některých povrchových sladkých vodách je v posledních pár letech diskutován jako environmentální problém. Nikoliv z hlediska dopadu na člověka, ale na vodní živočichy (mikročástice pro drobné korýše, větší kousky plastů pro ryby a vodní ptactvo), kteří tyto plasty nevědomky (či vědomky, protože si myslí, že se jedná o potravu) požijí a ony jim pak mechanicky škodí v zažívacím traktu, protože narušují další příjem a zpracování potravy.

Nyní organizace Orb Media, která proti znečišťování vodních toků a moří (mikro)plasty bojuje, zřejmě ve snaze přinést další argument proti tomuto znečišťování, nechala udělat velmi orientační průzkum pitné vody, aniž by měla v ruce jediný aspoň hypotetický důkaz o tom, že tyto částice člověku při požití škodí, a aniž by měla minimální znalosti o vodárenství. Tu nekompetenci lze odvodit z jejich tvrzení, že se dosud neví, jak se tyto částice mohou do vody dostávat. Přitom kdyby se zeptali kteréhokoli hygienika nebo vodohospodáře, který se zabývá zásobováním pitnou vodou, tak by jim to řekl:

a) Pokud se jedná o pitnou vodu, která se vyrábí z podzemních zdrojů, tak nejpravděpodobnější cestou vstupu je vzdušná kontaminace ve vodojemech.
b) Pokud se jedná o pitnou vodu, která se vyrábí z povrchových zdrojů (ze středních a dolních toků řek), tak nejpravděpodobnější cestou kontaminace je surová voda, kdy malé částice částečně prochází přes technologii úpravy. Vedle toho podobně jako u podzemních zdrojů i zde může docházet k vzdušné kontaminaci ve vodojemech, pokud zde nejsou žádné nebo dostatečně kvalitní filtry vzduchu ve větracích otvorech).

Zatím neexistuje žádný důkaz, ani nějaká odůvodněná hypotéza, že by plastové mikročástice při požití člověku (a vyšším živočichům) nějak škodily. V článku vyslovenou teorii, že se na částice mohou ve vodě vázat nějaké škodlivé chemické látky, považujeme za ničím nepodloženou snahu
aspoň nějaké riziko objevit. Plasty jsou obecně dost inertní a jejich sorpční schopnost skoro nulová.

V pitné vodě, i té nejčistší z chráněného podzemního pramene, se běžně vyskytují mikročástice, v jednom litru jich může být i tisíce, které člověk až na výjimky jako je zrnko písku okem nevidí a které jsou v naprosté většině přírodního původu (částice zeminy či vegetace, částice biofilmu, anorganické produkty bakterií, pylová zrna apod.), ale někdy i antropogenního původu (korozní produkty z potrubí ad.). Tyto částice lidskému zdraví – ve vodě v obvyklém množství – člověku nijak neškodí. Pokud je jich ve vodě více než obvykle, ukazuje to na nějakou technickou závadu, která by se měla odstranit, protože to může rušit proces dezinfekce vody (zákal) nebo narušit senzoriku vody (barva, průhlednost). Proto se při kontrole pitné vody, jak při výrobě, tak i na konci sítě u spotřebitele, sledují pravidelně dva ukazatele: zákal a mikroskopický obraz – abioseston. A jsou na ně vztaženy určité limity, aby jejich množství nepředstavovalo nějaký hygienický (dezinfekce), senzorický nebo technologický problém (zanášení sítě a nutnost častějšího odkalování). Když se ve vodě najdou např. pylová zrna, nikomu to sice neškodí (se lžičkou medu jich pozřeme tisíckrát více), ale výrobce vody už ví, že má nějakou závadu ve filtraci vzduchu na vodojemech a měl by zde instalovat nové filtry vzduchu nebo vůbec lépe řešit větrání vodojemu. Nebo když má za pískovými filtry na úpravně vody trochu vyšší zákal (který člověk vůbec není schopen zrakem detekovat), ví, že mu nedokonale funguje proces koagulace a filtrace vody a musí ho nějak upravit.

Ona citovaná studie nalezla v litru vody průměrně do 5 (Evropa) resp. 10 (USA) vláken. Zkuste si toto číslo porovnat s bezpečným limitem pro azbestová vlákna v pitné vodě, který americká US EPA stanovila ve výši 7 milionů (!) vláken v 1 litru vody (při vyšším množství je už určité riziko vzniku nezhoubných polypů ve střevě); tak vysoký limit existuje proto, že zatímco při inhalaci jsou azbestová vlákna prokázaným karcinogenem, při požití člověku prakticky neškodí (aspoň ne v koncentracích, které lze ve vodě nalézt tam, kde se používá azbestocementové potrubí). V ČR jsme kdysi měli pro azbestová vlákna limit 300 tisíc v litru pitné vody, ale protože tak vysoký počet se nikdy ve vodě nenalezl, byl tento ukazatel později jako zbytečný z legislativy pro pitnou vodu vypuštěn.

Takže organizaci Orb Media by bylo namístě položit otázku: Jestliže renomovaná americká agentura pro životní prostředí (US EPA) na základě dostupných vědeckých informací rozhodne, že bezpečný limit pro azbestová vlákna v pitné vodě je v řádu milionů v litru, jak můžete vážně přemýšlet o tom, zda představuje nějaké zdravotní riziko 5 či 10 plastových vláken?

Možná, že když si na stůl postavíme sklenici s vodou nebo hrnek s čajem, ve kterém bude průměrně jedno mikrovlákno, které tam doputovalo s vodou z kohoutku, a svlékneme si svetr, budeme mít záhy v hrnku vláken desetkrát tolik a než ten hrnek vypijeme, vdechneme vláken ještě tisíckrát víc. Tím nechceme tvrdit, že plastová vlákna nemohou představovat nějaké riziko pro lidské zdraví. Nevíme. Ale jestli ano, pak to nebude při jejich požití, ale při jejich inhalaci, kde je ostatně negativní vliv malých prachových částic na zdraví dobře dokumentován.

Proto také němečtí kolegové z organizace Umweltbundesamt (Spolková agentura pro životní prostředí), se kterými jsme tento problém mohli diskutovat, uvažují, že až si vyvinou spolehlivou metoda na stanovení mikroplastů (metodu použitou Orb Media za takovou nepovažují), začnou je sledovat v prachu z domácností, popř. ve vyčištěných odpadních vodách (z důvodů ekologických). Závěr: Riziko plastových vláken z pitné vody je podle našeho názoru tak zanedbatelné, že nemá smysl se jím speciálně zabývat. Stačí využívat stávající mechanismy kontroly výroby pitné vody na přítomnost částic (ukazatele zákal a abioseston) a činit běžná opatření při jejich zvýšených hodnotách.

Závěr: Riziko plastových vláken z pitné vody je podle našeho názoru tak zanedbatelné, že nemá smysl se jím speciálně zabývat. Stačí využívat stávající mechanismy kontroly výroby pitné vody na přítomnost částic (ukazatele zákal a abioseston) a činit běžná opatření při jejich zvýšených hodnotách.

Zdroj/Autor: SZÚ, MUDr. František Kožíšek, CSc., vedoucí NRC pro pitnou vodu

Čtěte také:

• Havel: Mediální údaje o (ne)kvalitě pitné vody nemají vypovídací hodnotu (15.9.2017)

• Se sledováním nejen mikroplastů v pitné i odpadní vodě by mohl pomoci Izrael (14.9.2017)

• Stanovisko SOVAK ČR k přítomnosti mikroplastů ve vodách (7.9.2017)

• Vědci: Pitná voda na celé planetě je kontaminována plastem (7.9.2017)

Zdroj: BOZP-info.cz

V úvodu je nutné předeslat, že výskyt pesticidů v podzemních vodách není způsoben nárůstem jejich používání v zemědělství. Spotřeba přípravků na ochranu rostlin od roku 2012 do roku 2016 klesla zhruba o 7,4 procenta. A pokud jde o údajný vyšší výskyt těchto látek v podzemních vodách, vychází především ze zlepšení laboratorních technik a metod, které jsou nyní schopny zjišťovat pesticidy i jejich metabolity. Logicky z toho vyplývá, že častější zjištění pesticidů v posledních pěti letech úzce souvisí se zlepšením těchto technických možností. Není tudíž způsoben nárůstem používání pesticidů v zemědělství.

Z reportáže vyplývá, že kontaminace spodních vod je proces, který trvá minimálně 10 až 20 let a může za to pěstování plodin pro biopaliva. V té době se však plodiny pro biopaliva vůbec nepěstovaly. I v současné době se tyto plodiny převážně pěstují pro potravinářské účely, takže jde o účelovou dezinformaci proti biopalivům.

Podle autora reportáže poslední údaje z let 2014 až 2016 jednoznačně ukazují, že za zamoření může pěstování biopaliv, a to převážné plodin pěstovaných pro energetické účely, řepky a kukuřice, případně cukrovky. Z reportáže vyplývá, že údaje z těchto let jsou ve skutečnosti údaje z doby před 10 až 15 lety, tedy z doby, kdy se plodiny na biopaliva nepěstovaly. Jde tedy o závěr bez důkazů.

Pitná voda je vyráběna zhruba z 50 % z povrchových zdrojů vody (zejména z vodárenských nádrží), jejichž kvalita se trvale zlepšuje. Navíc naprostá většina vodárenských nádrží má většinu povodí s lesním pokryvem a omezeným hospodařením zemědělců v ochranném pásmu vodního zdroje se zpřísněným režimem.
Pitná voda připravovaná z hlubokých vrtů (zejména pro skupinové vodovody) není pesticidy kontaminována, takže obyvatelé se nemusí obávat jejich výskytu.
Na závěr je důležité zopakovat, že proces technologické úpravy pitné vody značně snižuje nalézané koncentrace pesticidů v pitné vodě pro obyvatelstvo. Není důvod šířit podobné poplašné zprávy.

Zdroj: MZe

Na vytvoření akčního plánu, který ve finální podobě obsahuje celkem 25 opatření, se dohodli zástupci automobilového průmyslu s premiérem Bohuslavem Sobotkou letos v únoru. Plán je součástí memoranda, které mají automobilky s vládou v nejbližší době uzavřít. Vedle elektromobility a rozvoje autonomního řízení obsahuje opatření na podporu digitalizace automobilového provozu.

Elektromobily jsou stále výrazně dražší než vozy na konvenční pohon. Ročně se jich v Česku prodají řádově stovky. Již od loňského roku mohou státní organizace žádat na pořízení ekologických vozidel dotaci od ministerstva životního prostřední a firmy od ministerstva průmyslu a obchodu. Její čerpání ale nebylo možné kombinovat s operativním leasingem.

O možnosti zrychleného odepisování elektromobilů akční plán uvažuje v letech 2019 až 2025, již do konce letošního roku by pak mohla být zavedena barevně odlišená registrační značka pro elektromobily, která by jim umožnila vjezd do center měst nebo využití vyhrazených jízdních pruhů pro MHD. V příštím roce by mělo ministerstvo dopravy zavést osvobození elektrických aut od správního poplatku 800 korun za registraci. Z návrhu po připomínkovém řízení naopak vypadlo osvobození elektromobilů od dálničního poplatku, které již řeší Národní plán čisté mobility.

Stát by měl rovněž ještě letos analyzovat možnosti podpory budování dobíjecích stanic a jejich provozu. Provozní podpora by mohla být formou provozní dotace, zvýhodněného distribučního tarifu nebo umožnit flexibilnější sjednávání rezervovaného příkonu či zjednodušeného postupu připojování nabíjecí infrastruktury.

Pro zavádění autonomního řízení vedle zadání studie proveditelnosti vybudování testovacího polygonu stát počítá s úpravou příslušné legislativy, přípravou jednotných evropských standardů nebo rozšířením poskytovaných dat z Jednotného systému dopravních informací, která umožní orientaci autonomně řízených vozů na silnicích.

Monitorování jakosti pitné vody ve vodovodech pro veřejnou potřebu se uskutečňuje v rámci subsystému II programu „Zdravotní důsledky a rizika znečištění pitné vody“, který je součástí „Systému monitorování zdravotního stavu obyvatelstva ve vztahu k životnímu prostředí“. Pravidelné vyhodnocení zajišťuje Ministerstvo zdravotnictví. Většinovým zdrojem dat pro celostátní monitoring jsou rozbory zajišťované provozovateli, jejichž provedení v předepsané četnosti a rozsahu je dáno legislativně. Získané údaje jsou provozovatelé povinni převést do předepsané elektronické podoby a neprodleně je předat orgánu ochrany veřejného zdraví.

Základní mikrobiologické a chemické ukazatele stanovuje vyhláška č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody. Tato vyhláška vychází ze směrnice 98/83/ES o jakosti vody určené k lidské spotřebě, která vychází z poznatků Světové zdravotnické organizace. Rozsah a četnost analýz zdrojů vod sloužících k výrobě vod pitných pak stanovuje vyhláška č. 428/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích. Další významným rozšířením v oblasti monitoringu kvality pitných vod je novela zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, která zavádí povinnost pro provozovatele vodovodů a kanalizací nově zpracovávat posouzení rizik (Water Safety Plans). Jednotliví provozovatelé se tak v rámci výše popsaného monitoringu věnují všem relevantním polutantům ve zdrojích vod sloužících pro výrobu pitné vody, pesticidy nevyjímaje a na základě zjištěných údajů o kvalitě vody přijímají příslušná opatření.

Nejenom provozovatelé vodohospodářské infrastruktury se věnují monitoringu rizikových látek ve vodách. Problematice pesticidů v podzemních vodách se dlouhodobě věnuje Český hydrometeorologický ústav, Státní podniky povodí provádějí analýzy povrchových vod se zaměřením na výskyt látek souhrnně označovaných jako farmaka a látky osobní potřeby. V České republice jsou rovněž sledována farmaka i v odpadních vodách v rámci základního i aplikovaného výzkumu. Provozovatelé vodohospodářské infrastruktury se problematice výskytu rizikových látek v pitných a odpadních vodách věnují i v rámci evropské vodohospodářské asociace EurEau a předávají Evropské komisi řadu podnětů v této oblasti.

SOVAK ČR by rád ujistil občany České republiky, že již v současné době je problematice rizikových látek v pitných a odpadních vodách věnována náležitá pozornost a v případě zjištění relevantních polutantů jsou přijata adekvátní opatření. SOVAK ČR výroky ministra životního prostředí Mgr. Richarda Brabce považuje za značně nezodpovědné, které znevažují práci jak vlastníků a provozovatelů vodohospodářské infrastruktury, tak i pracovníků Ministerstva zdravotnictví, Státního zdravotního ústavu, Českého hydrometeorologického ústavu, Podniků povodí a všech ostatních, kteří se starají o kvalitu a monitoring vod v České republice.

Ing. Oldřich Vlasák

ředitel SOVAK ČR

Za technickou správnost odpovídá: Ing. Ondřej Beneš, Ing. Filip Wanner

Kdo chce hned označit za hlavního viníka především starší, nebo bez funkčního filtru DPF, diesely, nemá tak docela pravdu. Podle reálných měření, která provedla Dekra v roce 2015 ve Stuttgartu, je uvolněno denně v tomto městě do ovzduší průměrně 474 kilogramů prachu a polétavých částic. Hned ale dodejme, že jen 77 kg připadá na automobily, z nichž největším znečišťovatelem jsou diesely. Jejich podíl se tedy dá odhadnout na méně než 20 % znečištění ovzduší.

Naopak za emisí asi 84 % je třeba vidět kromě jiného pouliční prach, který vozidla rozvíří, tak nanočástice z pneumatik, brzdových kotoučů a dalších částí automobilů, ale i velké i malé spalovací zdroje. Tento fakt zcela mění pohled na to, kdo je hlavním „viníkem“ a jak proti němu postupovat.

Ještě jeden fakt je po zveřejnění této studie zřejmý – a to, že v tomto směru není masivní rozšíření ekologických vozidel, jako jsou například elektromobily, až takovým přínosem. Jinými slovy, pro zmírnění následků vdechování nanočástic, není rozlišení mezi jednotlivými typy pohonů automobilů na místě. A totéž platí pro zákaz vjezdu do měst především benzinových nebo dokonce hybridních vozidel s odkazem na to, že mají spalovací motory.

Dokládají to další měření Dekry. Ta udávají, že z celkového množství emisí pevných částic tvoří ve Stuttgartu jen 6 % výfuky automobilů, 31 % částečky odletující od pneumatik a brzdových destiček, ale více než 50 % připadá na spalovací zdroje. Jedná se o velké znečišťovatele, jako jsou spalovny, ale i kotle na pevná paliva či plyn a další zdroje.

Co daná měření ukazují? Že je na místě řešit problém komplexně a nevytrhávat jen problematiku spalovacích motorů nebo obecně automobilů, ale upozorňovat i na další zdroje znečištění ovzduší. A to zvláště s ohledem na možná a poměrně snadná řešení. Jedním z nich je například důraz na plynulost dopravy a pravidelné a efektivní čištění silnic ve městech.

Zdroj: UAMK

"Při tvorbě materiálu chce ministerstvo spolupracovat s Energetickým regulačním úřadem a oborovými organizacemi. Do příští novely energetického zákona chce ministerstvo zakotvit úlohu bateriových systémů," dodal Havlíček.

"Musíme vytvořit pravidla. V akumulaci nás praxe začíná předbíhat, protože už existují záměry společností na výstavbu velkých akumulátorových stanic. A pardon, ani ERÚ, ani my v současné době nevíme, jak k tomu přistupovat. A to například z pohledu naprosto formálního, a to je licenčního," doplnil ředitel odboru elektroenergetiky ministerstva Ladislav Havel.

V Česku se nyní staví první baterie pro nadbytečnou energii s kapacitou jedné megawatthodiny (MWh). Staví je společnost E.ON v Mydlovarech na Českobudějovicku a firma Solar Global v Prakšicích na Uherskohradišťsku. Náklady na vybudování v obou případech činí zhruba 20 milionů korun.

Výkonný ředitel asociace pro akumulaci energie a baterie AKU-BAT CZ Jan Fousek v srpnu řekl, že velkých bateriových úložišť energie se může v Česku do začátku roku 2019 začít stavět kolem 20. V nejbližších měsících se podle něj začne v ČR stavět čtyři až pět podobných projektů.

Asociace už dříve uvedla, že prosazuje, aby velké bateriové systémy měly v energetické legislativě podobné postavení jako mají přečerpávací vodní elektrárny a mohly být využívány jako regulační zdroj, tak jak tomu je v některých západních zemích.

Předseda rady ERÚ Vladimír Outrata poznamenal, že téma akumulace je obsáhlejší a kromě baterií je třeba do něj započítat například také podzemní zásobníky plynu. "Potřebovali bychom nějakou trošku širší vizi, jak s tím zacházet. Bateriové systémy jsou samozřejmě dobré, ale stále je to záležitost pro ukládání v řádu hodin, maximálně dnů. Pakliže budeme mít velký rozvoj obnovitelných zdrojů, budeme se muset dostat k ukládání energie na delší dobu, třeba na sezonu," dodal.

Zdroj: ČTK

Zdroj: iHNED.cz

Dotační výzvy z Operačního programu Životní prostředí 2014─2020 jsou určeny obcím, městům a vlastníkům vodovodů a kanalizací pro veřejnou potřebu. Rezort v nich podpoří projekty, které zlepší vodohospodářskou infrastrukturu, úroveň čištění odpadních vod a také zabrání nedostatku pitné vody v období sucha. Příjem žádostí začíná 16. října 2017, poté se tyto dotace 18. ledna 2018 uzavřou.

 „Jsou to de facto poslední peníze, které bude moci Česká republika na vodní hospodářství v tomto programovém období z evropských fondů čerpat, což znamená, že jsme u konce čerpání alokace vyhrazené pro tyto potřeby a také je to důkazem úspěšného čerpání našeho programu,“ říká ministr životního prostředí Richard Brabec. „Nicméně podpora oblasti vod tím nekončí. Bude pravděpodobně pokračovat i nadále a to z národních zdrojů“, dodává ministr.

Více než 2 miliardy korun půjdou do kanalizací a čistíren odpadních vod, dalších 1,6 miliardy korun máme vyhrazených na stavbu a modernizaci úpraven pitné vody a vodovodních sítí. Zbývajících 50 milionů korun pomůže obcím a vodohospodářům odstranit nadměrné zatížení povrchových vod škodlivými látkami, zejména fosforem, a to ve vodárenských nádržích, přírodních koupalištích a jejich přítocích.

„Z EU fondů jsme v tomto programovém období poskytli podporu již 382 vodohospodářským projektům dotacemi ve výši 9,7 miliardy korun. Díky tomu se reálně podpoří 180 čistíren odpadních vod, vybuduje 1 281 km stokových systémů, 231 km rozvodů pitné vody a 29 úpraven pitné vody. Nyní budou mít příležitost zlepšit svoji infrastrukturu další desítky obcí,“ bilancuje ministr Brabec.

Podle ředitele SFŽP ČR Petra Valdmana je zájem o dotace na vodohospodářské projekty tradičně veliký: „V předešlých 8 dotačních výzvách, které byly v  aktuálním Operačním programu Životní prostředí 2014─2020 na výstavbu vodovodů a kanalizací (včetně výzev pro integrované územní investice) vyhlášeny, jsme přijali celkem 518 žádostí za 12 miliard korun. Na téměř třetinu z nich se ale nedostalo. V aktuálních výzvách proto mají šanci uspět i ti žadatelé, kteří nesplnili formální náležitosti nebo dotaci pro velký převis kvalitních projektů dosud nezískali.“

Miliardy z EU míří do výstavby čistíren odpadních vod, kanalizačních a vodovodních sítí

Nejvíce prostředků ministerstvo vyhradilo na kanalizace a čistírny odpadních vod, ať už na novou výstavbu, modernizaci či navýšení kapacity stávajících zařízení (výzva č. 71). „Dostupnost kanalizace pro obyvatele a čištění odpadních vod je měřítkem vyspělosti společnosti a jejího vztahu k životnímu prostředí. U nás není na kanalizaci zakončenou ČOV stále připojena téměř pětina obyvatel, i když se nám daří zejména díky prostředkům z EU počet nových a intenzifikovaných ČOV zvyšovat,“ uvádí ministr Brabec a dodává, že stupeň čištění odpadních vod má vliv především na kvalitu vod a na ně vázané ekosystémy.

S touto dotační výzvou úzce souvisí i druhá výzva (č. 72), která pomůže krajům a obcím snížit množství nebezpečných látek, tzv. nutrientů, v povrchových vodách přírodních koupališť a vodárenských nádrží. Tyto živiny způsobují problémy při využití vody pro pitné účely a představují přímé zdravotní riziko při koupání. Dotace potečou například do dodatečného odstraňování fosforu u čistíren odpadních vod, budování záchytných nádrží u kanalizace, sedimentačních nádrží na přítocích apod.

Na rozvoj vodovodních sítí je zaměřena třetí dotační výzva, která by měla pomoci obcím zajistit kvalitní pitnou vodu v období sucha (výzva č. 73). V praxi to znamená, že z dotace obce mohou spolufinancovat výstavbu a modernizaci úpraven vody, přivaděčů a rozvodných sítí pitné vody včetně souvisejících objektů. Minimální výše výdajů na jeden projekt činí u této výzvy 3 miliony korun, což však může být limitujícím faktorem pro menší obce. „Zejména menším obcím nabízíme i paralelní dotační výzvu z Národního programu Životní prostředí, kde mohou získat dotaci od 100 tisíc korun do 3 milionů na průzkum, budování a posílení zdrojů pitné vody," upozorňuje ředitel Valdman s tím, že příjem žádostí stále probíhá, a to až do konce října.

Pokud jde o poslední výzvy z aktuálního OPŽP, tak kromě obcí a měst se mohou o dotaci ze 71., 72. a 73. výzvy OPŽP přihlásit dobrovolné svazky obcí, městské části hl. města Prahy, příspěvkové organizace a obchodní společnosti s většinovým podílem obcí, měst či jiných veřejnoprávních subjektů. U dotační výzvy č. 73 mohou být oprávněnými žadateli i kraje. Dosáhnout mohou přitom na dotaci ve výši až 85 % z celkových způsobilých výdajů.

Státní fond životního prostředí ČR vychází vstříc také obcím, které hledají způsob, jak finančně pokrýt nedotovanou část výdajů. Právě jim nabízí na dofinancování 100 % způsobilých nákladů projektu zvýhodněnou půjčku, kterou lze také použít i na krytí části vlastních zdrojů. Požádat o půjčku je možné kdykoliv až do doby zahájení realizace projektu. Podrobné informace najdou zájemci zde na stránkách Fondu. https://www.sfzp.cz/sekce/853/2-vyzva/

Více informací k vyhlášeným výzvám je na stránkách OPŽP http://www.opzp.cz/vyzvy/. Zájemcům o podrobné informace a podmínky dotací jsou k dispozici odborníci SFŽP ČR také na nejbližších bezplatných seminářích http://www.opzp.cz/o-programu/akce-a-seminare/seminare-k-prioritni-ose-1-opzp-2014-2020 a to 19. září v Praze a 4. října v Ostravě, či na pobočkách krajských pracovišť SFŽP ČR  https://www.sfzp.cz/sekce/539/krajska-pracoviste/a bezplatné lince 800 260 500.

Další informace:

• Dokumenty k 71. výzvě    http://www.opzp.cz/vyzvy/71-vyzva

• Dokumenty k 72. výzvě    http://www.opzp.cz/vyzvy/72-vyzva

• Dokumenty k 73. výzvě    http://www.opzp.cz/vyzvy/73-vyzva

• Dovoz látek poškozujících ozón se snížil o 15%.

• Vývoz látek poškozujících ozonovou vrstvu v EU klesl o 17%.

• Produkce látek poškozujících ozonovou vrstvu v EU klesla o 1%.

• Likvidace látek poškozujících ozonovou vrstvu v EU kleslo o 26%.

• Celková spotřeba (= výroba + dovoz - vývoz - zničení) látek poškozujících ozon se snížila o 13%.

Dokument ke stažení:

Ozone-depleting-substances-TH-AL-17-014-EN-N.pdf [4.0 MB]

Když letos americký prezident Donald Trump oznamoval, že stáhne podpis USA z pařížské klimatické dohody, řekl, že zastaví také americké příspěvky do mezinárodních klimatických fondů. Z nich se platí opatření v chudších zemích, které je mají připravit na dopady změn klimatu. Jaký dopad bude mít tento americký krok na rozvojové státy?

Za vlády prezidenta Baracka Obamy šla na klimatickou finanční pomoc zhruba miliarda dolarů ročně. Tyto peníze Trump škrtl a budou chybět. Pokud se tato  díra  nezalepí, řada rozvojových zemí se bude cítit zrazená. Miliarda dolarů je pro ekonomiku velikosti USA jako nic. Je to z americké strany pokrytectví. Prostě nechtějí s ostatními spolupracovat a brát vážně svou zodpovědnost.

Ani s americkým příspěvkem by ale v klimatickém fondu nebylo dost peněz.

Zelený klimatický fond určitě potřebuje změny. Rozhodování se musí posunout směrem do jednotlivých zemí. Místo financování malých projektů by měl fungovat formou podpůrných programů. V případě amerického příspěvku se ale bavíme o tom, jak jsou bohaté země zbytkem světa vnímány. Evropa si svůj díl odvádí už řadu let. Americká federální vláda naopak popírá svou zodpovědnost.

Co to udělá s ochotou chudších zemí snižovat emise skleníkových plynů, k čemuž se zavázaly v pařížské dohodě?

Všechny rozvojové země moc dobře vědí, že peníze, které budou potřebovat na boj s klimatickými změnami, budou muset najít a zaplatit samy. A to včetně těch států, které nenesou žádnou nebo jen minimální vinu na změnách klimatu. Klimatická změna není nějaký boží zásah. Je to újma, kterou způsobují jedni lidé jiným. To je vnímáno jako nespravedlivé. Proto je tak důležité udržovat určitou míru důvěry, že všichni vnímají svou zodpovědnost a společně chtějí situaci změnit. Jinak rozvojové země snadnou řeknou: „Když jsme vám ukradení, tak proč bychom se měli starat o vás.“

Není to z jejich strany jen taktika vůči bohatým státům ve smyslu „budeme s emisemi něco dělat, když nám to zaplatíte“?

Jenže bohaté státy mají zaplatit jenom zlomek. Kdyby se mělo přistoupit na princip, že škody platí znečišťovatel, tak tady žádnou mezinárodní dohodu nemáme. Finanční transfery mají hodně symbolickou hodnotu. Rozvojové země ve svých národních plánech pro snižování emisí mají často dvě kategorie opatření – nepodporovaná a podporovaná. Jsou ochotné udělat víc, pokud dostanou finanční podporu od bohatých zemí. Když ale tuto finanční vazbu zrušíme a místo toho na ně budeme ukazovat prstem, že ve skutečnosti nic nedělají, tak tím ničemu nepomůžeme. Potřebujeme atmosféru, kde si jsou všichni vědomi, že doma sice narážejí na řadu překážek, ale pokusí se udělat maximum možného.

Bez amerických peněz se jim do toho nebude chtít?

Je třeba rozlišovat mezi Amerikou a Washingtonem. V USA je řada lidí, kteří se chtějí dál řídit pařížskou dohodou a dělat patřičná opatření. Stejně tak jsou ochotní pokračovat v pařížské dohodě, pokud jde o finanční podporu. Rodí se nejrůznější koalice měst, států, firem, které stojí za pařížskou dohodou. Ty si ale musejí uvědomit, že zůstat součástí pařížské dohody neznamená jen plnit její cíle doma, ale také na mezinárodní scéně.

Bude mít jejich aktivita dostatečnou váhu, když partnerem pro rozvojové země je americká federální vláda?

Pracuji velmi úzce se skupinou nejchudších rozvojových zemí. Stát Massachusetts připravuje vlastní klimatický fond, jehož objem bude opravdu minimální, nějakých sto tisíc dolarů za rok. Ale netušíte, jak pozitivně tento krok přivítaly nejchudší státy. Pro ně má obrovskou cenu, že nejsou zapomenuty a  ponechány svému osudu. To je propojení politiky a psychologie, které se často točí kolem vnímání spravedlnosti. Ti, kteří vedou mezinárodní vyjednávání, si nemyslí, že všechno musí být vůči všem absolutně spravedlivé. Ale nikdo z nich nechce, aby se s nimi zacházelo nespravedlivě.

O tom přesně mluvil Trump, když pařížskou dohodu označil za extrémně nespravedlivou pro Spojené státy.

Jistě se můžeme přít, co je  a co není spravedlivé. To vnímání bývá hodně subjektivní. Ale je jasné, že jsou země, které mají historicky větší zodpovědnost za vznik klimatického problému.

To je Evropa a USA?

Pochopitelně. Jsou to průmyslové  státy, jejichž industrializace se odehrála díky uhlí. Parní stroje vznikly ve Velké Británii a my jsme díky nim zbohatli. Je dost nešťastné žádat ostatní země, aby se nerozvíjely. Naštěstí obnovitelné zdroje jim tento rozvoj umožní. Jakmile budou tyto zdroje plně  konkurenceschopné, nebude dávat smysl, aby kdokoliv stavěl nové uhelné elektrárny.

Hodně se mluví o tom, že Čína by mohla být novým klimatickým lídrem. USA jsou teď vnímány tak, že je nezajímá obecné blaho. Čínu dobro planety zajímá?

Čína má doma velmi vážné problémy, které způsobují klimatické změny. Je to země dvou světů. Pobřeží je industrializované, zatímco západní oblasti připomínají nejchudší rozvojové země. Ty se snaží Číňané rozvíjet. Jsou to ale hlavně zemědělské regiony a zemědělství je sektor, který je nejvíce ovlivněný klimatickými změnami. Čína má už teď výrazně nižší množství dostupné vody na hlavu, než je průměr na Západě.

Takže Číňané si uvědomují, že pokud nebudou schopni kontrolovat dopady klimatických změn, zadělávají si na velký problém. A jediný způsob, jak dopady omezit, je snižovat skleníkové emise. Ovšem i kdyby Čína snížila své emise na nulu, tak problém klimatických změn nezmizí.

Má cenu po Číně požadovat, aby byla ve snižování emisí razantnější?

Půl miliardy chudých Číňanů nevnímá Čínu jako rozvinutou zemi, a proto se Čína stále chce řadit mezi rozvojové země. Nemůžeme ji proto k něčemu nutit násilím. Příkladem může být Zelený klimatický fond. Američané za Obamy do něj slíbili tři miliardy dolarů. Číňané místo toho vytvořili svůj solidární fond ve stejné výši. Tvrdí, že platit do zeleného fondu je povinnost rozvinutých zemí. To oni nejsou, ale chtějí ukázat solidaritu. Má to velkou symbolickou hodnotu.

Nebude Čína používat svůj fond jen pro podporu čínského byznysu a zvyšování svého vlivu v rozvojových zemích?

Jistě nemůžeme být naivní. Každý chce získat nějaký dodatečný prospěch ze vzájemné spolupráce. Podstatný je ale cíl, ne pár milionů dolarů, které může
spolupráce někomu přinést. Prospěch z globálního snižování emisí je mnohem větší. Nejde o hru s nulovým součtem, kdy jeden někomu něco vezme, aby sám něco získal.

Může se Čína stát vzorem pro ostatní velké rozvojové země, pokud jde o boj s klimatickými změnami?

Právě dávám dohromady tým, který by se zabýval možnostmi takové strategické spolupráce. Chceme se zaměřit i na Indii, protože bychom se neměli jednostranně upnout jen na Čínu. Dám příklad. Můžeme se soustředit na snížení skleníkových emisí čínských výrobců elektřiny o x procent. Jedním z opatření může být zapojení evropských firem, které vyrábějí systémy řízení větrných farem. Od Číňanů by to vyžadovalo změnu zákonů, které usnadní vstup zahraničních průmyslových firem do Číny. Tvrdím, že díky této cílené spolupráci můžeme dosáhnout změn v národní regulaci snáze než jen nějakými globálními proklamacemi, že chceme být přátelé a chceme spolupracovat.

To asi půjde těžko vysvětlit v Česku nebo v Polsku, které jsou minimálně zdrženlivé, pokud jde o klima.

To byla vždycky evropská slabina. Neumíme pořádně vysvětlit přínosy Evropské unie, natož abychom uměli vysvětlit přínosy spolupráce uvnitř EU v oblasti boje s klimatickými změnami. Můžeme utvořit strategické aliance mezi členskými státy. V každém případě změny dosáhneme levněji, když budeme spolupracovat, než když každý pojede po své cestě.

Nemůže tato vnitřní dynamika EU ohrozit dohodu, když EU zjevně bude muset v roce 2025 přijít s ambicióznějším cílem pro snižování emisí?

Evropa si už stanovila, že v roce 2025 se ohlédne a vyhodnotí, co se bude dít do roku 2030. Vytvoří se tím trvalý mechanismus, který nás bude nutit přemýšlet, co bude za dalších pět let. Tak se budeme moci snáze dohodnout na ambicióznějším cíli, aniž budeme mít pocit, že nás to zabije. V mezidobí se budou státy dívat i jeden na druhý a mohou se neformálně dohadovat na vyšších cílech. Už máme pravidelný cyklus komunikace a stanovování cílů. Teď je třeba ještě vytvořit pravidelný cyklus hodnocení a aktualizace našeho snažení. Pak bude vše snazší.

Benito Müller - Působí na Filozofické fakultě Oxfordské univerzity. Je výkonným ředitelem neziskové organizace Oxford Climate Policy, která pomáhá rozvojovým zemím s přípravou na mezinárodní jednání o klimatické politice. Jako poradce se podílel na diskuzích o fungování Zeleného klimatického fondu, který bude platit projekty na přizpůsobování klimatickým změnám. Původně vystudoval matematiku na technické vysoké škole ETH ve švýcarském  Curychu.

Zdroj: E15

Čtěte také:

• Připomínky: Návrh prováděcí vyhlášky k novele zákona EIA (12.9.2017)

• Poslanci přijali senátní změny k novele EIA (5.9.2017)

• Poslanci schválili novelu zákona EIA ve třetím čtení (7.6.2017)

• Novelu zákona EIA znovu projednají poslanci (19.7.2017)

• Reaction products of paraformaldehyde and 2- hydroxypropylamine (ratio 1:1) (originally notified as HPT)
• Reaction products of paraformaldehyde and 2- hydroxypropylamine (ratio 3:2) (originally notified as MBO)

Látky, které by běžně neměly být schváleny jako účinné biocidní látky (tj. látky klasifikované jako CMR kategorie 1A nebo 1B, endokrinní disruptory, PBT, vPvB). Látky je možné schválit v případě, že splňují alespoň jednu z podmínek čl. 5 odst. 2 nařízení (EU) č. 528/2012, kterými jsou.:

• riziko pro člověka, zvířata nebo životní prostředí vyplývající z expozice účinné látce v biocidním přípravku je v nejméně příznivém reálném případě použití zanedbatelné, zejména když se přípravek používá v uzavřených systémech nebo za jiných podmínek, které jsou zaměřeny na vyloučení kontaktu s člověkem a vylučování do okolního prostředí;

• je dokázáno, že účinná látka je nezbytná k zabránění vážnému nebezpečí nebo k regulaci vážného nebezpečí pro zdraví lidí nebo zvířat nebo životní prostředí;

• neschválení účinné látky by mělo nepřiměřené negativní dopady pro společnost v porovnání s rizikem, které používání této látky představuje pro zdraví lidí nebo zvířat nebo životní prostředí.

Připomínky a komentáře mohou dotčení zástupci průmyslu a další zainteresované subjekty předkládat do 4. listopadu  2017 v anglickém jazyce formou elektronického formuláře v tabulce na stránkách agentury ECHA.

Zdroj: MPO (ECHA)

Navržené látky, které mají být identifikovány jako látky SVHC a příklady jejich použití:

• 4,4'-isopropylidenediphenol (Bisphenol-A, BPA) (EC 201-245-8). Používá se při výrobě polykarbonátu, jako tvrdidlo do epoxidové pryskyřice, jako antioxidant pro zpracování PVC a při výrobě termálního papíru. Bisfenol A je již zařazen do Kandidátského seznamu látek, protože je toxický pro reprodukci a má vlastnosti endokrinního disruptoru (ED) pro lidské zdraví podle čl. 57f);

• Chrysene (EC 205-923-4). Není registrován podle nařízení REACH. Obvykle není vyráběn záměrně, ale vyskytuje se jako složka nebo nečistota v jiných látkách;

• Benz[a]anthracene (EC 200-280-6). Není registrován podle nařízení REACH. Obvykle není vyráběn záměrně, ale vyskytuje se jako složka nebo nečistota v jiných látkách;

• Cadmium nitrate (EC 233-710-6). Používá se v laboratořích, dále při výrobě skla, porcelánu a keramických výrobků;

• Cadmium hydroxide (EC 244-168-5). Používá se v laboratořích, při výrobě elektrických, elektronických a optických zařízení;

• Cadmium carbonate (EC 208-168-9). Používá se jako regulátor pH a v přípravcích na úpravu vody, v laboratořích, v kosmetice a ve výrobcích pro osobní hygienu;

• Tricobalt tetraoxide containing ≥ 0.1% w/w nickel oxides (EC 215-157-2). Používá se v laboratořích, v regulátorech pH, ve výrobcích na úpravu vody, v polovodičích, v polymerech a nátěrových hmotách;

• Dechlorane plus (including any of its individual anti- and syn-isomers or any combination thereof) (CAS 13560-89-9; 135821-74-8; 135821-03-3). Používá se jako zpomalovač hoření, v lepidlech, v těsnicích hmotách a v pojivech;

• Reaction products of 1,3,4-thiadiazolidine-2,5-dithione, formaldehyde and 4-heptylphenol, branched and linear (RP-HP) [with ≥0.1% w/w 4-heptylphenol, branched and linear] (EC - ). Používá se jako mazací přísada v mazivech a tucích.

Připomínky a komentáře mohou zainteresované subjekty předkládat do 20. října 2017 v anglickém jazyce formou elektronického formuláře v tabulce na stránkách ECHA, kde jsou ke každé látce uvedeny podrobné informace.

Zdroj: MPO (ECHA)

Aktualizace celého dokumentu navazuje na aktualizaci kompletních „Pokynů pro registraci“ (aktualizace k 18. 11. 2016 a překlad k 08. 02. 2017).

K hlavním změnám aktualizované verze 3.0 patří:

• revize celého dokumentu s ohledem na zastaralé, nesprávné nebo chybějící informace,

• aktualizace informací o postupu dotazování v oddíle 6.1,

• aktualizace informací o postupech sdílení údajů,

• změna struktury oddílu 6 (doplnění oddílu 6.2),

• aktualizace textu o společném předložení údajů v oddíle 6.2,

• doplnění odkazů na aktualizované technické příručky s praktickými pokyny o tom, jak připravovat, předkládat a aktualizovat registrační dokumentaci.

Další informace:

• Pokyny v kostce - Registrace [CS]

• Pokyny v kostce přehled [EN]

• Pokyny v kostce přehled [CS]

Novela zákona EIA je zároveň transpoziční, tedy mimo změn týkajících se právě zjednodušení a zkrácení procesu navržených Ministerstvem životního prostředí, zapracovává do českého práva také novou a pro nás povinnou evropskou legislativu v oblasti posuzování vlivů na životní prostředí.

Novela zákona mimo jiné navrhuje stanovit okruh tzv. navazujících řízení, a to formou výčtu konkrétních správních řízení vyjmenovaných v samotném textu zákona. Výsledkem bude podle MŽP větší právní jistota investorů i správních orgánů. Dochází k zásadní změně koncepce tzv. podlimitních záměrů a tím i k výraznému zúžení okruhu podlimitních záměrů, které budou podléhat posuzování vlivů na životní prostředí. Zpřísní se také pravidla pro zpracování posudků a při zbytečných prodlevách překladatelů posudků nastoupí finanční sankce.

Novela také zpřesní ustanovení, podle něhož by vláda mohla ve výjimečném případě vyjmout z procesu EIA stavební záměry, u nichž by veřejný zájem na jeho provedení výrazně převyšoval nad zájmy ochrany životního prostředí. Novela také zavádí povinnost vyhodnotit ve zjišťovacím řízení i jejich jednotlivé varianty projektů, pokud byly předloženy.

Po projednání Senátem přibyla v novele navíc jedna legislativně-technická úprava. Novela nyní čeká na podpis prezidenta republiky, očekává se, že nabude účinnosti k 1. 11. 2017.

Lze předpokládat, že se jedná o poslední schůzi poslanecké sněmovny před parlamentními volbami. Ve Sněmovně je přitom téměř 200 zákonů, jejichž projednávání dosud nebylo ukončeno. Poslanci by se už však na návrh organizačního výboru neměli zabývat předlohami v prvním nebo druhém čtení. Na návrhu programu už tak není například novela vodního zákona, která zpřesňuje mimo jiné povinnosti při likvidaci odpadních vod ani novela zákona o ochraně ovzduší.

Pařížská dohoda

Poslanci dále dali souhlas k ratifikaci pařížské dohody. Dohoda stanovuje základy dlouhodobého, společného rámce pro ochranu klimatu v období po roce 2020, kdy má končit platnost Kjótského protokolu. Jejím hlavním cílem je snížit produkci skleníkových plynů a udržet tak nárůst průměrné globální teploty pod hranicí 2°C v porovnání s obdobím před průmyslovou revolucí, usilovat o udržení oteplení do 1,5 °C a tím omezit rizika a negativní dopady změny klimatu. Dohoda také akcentuje nepostradatelnou roli adaptace, tedy přizpůsobování se negativním dopadům změny klimatu, a to především v nejméně rozvinutých a nejvíce zranitelných státech světa. Důležitou součástí Dohody je také kapitola věnovaná financování opatření na ochranu klimatu, budování odborných kapacit a rozvoj moderních nízkouhlíkových technologií. Více k dohodě ZDE. Senát dal souhlas k ratifikaci už letos v dubnu. Nyní ji dostane k podpisu prezident.

Související články:

Poslanci schválili novelu zákona EIA ve třetím čtení (7.6.2017)

Novelu zákona EIA znovu projednají poslanci (19.7.2017)

Dokument ke stažení:

Stanovisko ke stažení

„Projektem Ekologis – Jezdím čistě chceme navázat dialog se zástupci logistických a dopravních firem, jejichž vozy se každodenně pohybují v pražských ulicích. Naším cílem je společně předcházet smogovým situacím. Určitě si ještě všichni pamatujeme začátek letošního roku, kdy nás smog opravdu potrápil,“ přibližuje smysl projektu Petr Dolínek, náměstek primátorky a radní pro dopravu hl. m. Prahy a dodává: „Nechceme situaci s ovzduším řešit za každou cenu represivně, spíše bychom chtěli společně se zástupci společností řešit navrhovaná opatření v rámci dopravy a získat tak cennou zpětnou vazbu přímo od těch, kterých by se případná opatření mohla výrazněji dotknout.“

Náměstek Dolínek tímto vyzývá zástupce dopravních a logistických společností, aby se do projektu zapojili, konkrétní postup naleznou na stránkách www.ekologis.cz.

Tvorba neformální pracovní skupiny bude navazovat na podepsání deklarace, kterou se participující společnosti zaváží například ke snižování spotřeby svého vozového parku, vyškolení řidičů k šetrné jízdě a v neposlední řadě i k respektování pravidel všeobecného silničního provozu, včetně zásad bezpečného a ohleduplného chování na silnici.

Praha má, stejně jako jiná velká města, dlouhodobě problém s vysokou koncentrací škodlivých látek v ovzduší. Imisní limity jsou na území metropole pravidelně překračovány u oxidů dusíku, přízemního ozonu, prachových částic, karcinogenních benzo-a- pyrenů a dalších jedovatých složek. Nejen že se tak snižuje kvalita života Pražanů, ale také je to jeden z faktorů, které stojí za mnohými onemocněními a v krajních situacích i za předčasnými úmrtími.

Smogové situace se objevují na území hl. m. Prahy bohužel již s železnou pravidelností a to buď v letním, nebo zimním období – jen začátkem tohoto roku byla vyhlášena hned třikrát. Magistrát se tento dlouhodobý problém snaží řešit různými opatřeními, nicméně majoritního úspěchu nepůjde docílit bez zapojení samotných řidičů, kteří po městě jezdí autem. A právě logistické a dopravní společnosti tvoří se svými flotilami nezanedbatelnou část dopravního provozu.

Projekt EkoLogis – Jezdím čistě navazuje na informační kampaň Čistou stopou, kterou hlavní město spustilo minulý rok. Kampaň Čistou stopu Prahou si dala za cíl podpořit a zviditelnit jiné, alternativní způsoby pohybu po pražských ulicích a motivovat obyvatele, aby se sami zajímali o stav prostředí, ve kterém žijí. Kampaň je zaměřena na bezemisní a nízkoemisní dopravu, jejíž propagace může snížit zatížení ovzduší hlavního města. Portál www.cistoustopou.cz se snaží pražanům poskytnout maximum informací, aby se mohli sami rozhodnout, jakou formu přepravy zvolí, ať už se jedná o cestu automobilem, nebo o alternativní způsoby dopravy jako je pěší chůze, jízda na kole nebo veřejná hromadná doprava.

K Paktu se již připojilo 7 526 měst a obcí v zemích Evropské unie. Z partnerských měst Brna jsou to například Vídeň, Stuttgart, Leeds nebo Utrecht.

„Díky připojení k Paktu starostů a primátorů získá město přístup ke zdrojům financování řady plánovaných projektů ze státních i evropských programů, které jsou přístupné pouze členům Paktu. Dále můžeme sdílet zkušenosti a příklady s ostatními signatáři v oblasti udržitelného rozvoje a udržovat kontakt s jinými městy EU, které mají stejné vize a ambice. V neposlední řadě město získá podporu pro systematický přístup k úsporám energií v řadě sektorů, což je pochopitelně spojeno také s úsporami nákladů v rozpočtu a snížením emisí oxidu uhličitého,“ přiblížil výhody připojení k paktu primátor Petr Vokřál.

V České republice se k Paktu starostů a primátorů připojilo 8 měst a obcí. Jsou jimi Ostrava, Liberec, Chrudim, Hlinsko, Jeseník, Litoměřice, Lkáň a Místní akční skupina Mezilesí. Zapojení do projektu podporuje také Ministerstvo životního prostředí, a to mimo jiné tím, že pomáhá s financováním zpracovávání Akčního plánu udržitelné energetiky a pořádáním Místních dnů pro energii.

Akční plán pro udržitelnou energii (SECAP) je klíčový dokument, který ukazuje, jakými kroky bude člen Paktu směřovat k dosažení svého závazku do roku 2030. Závazky Paktu pokrývají všechny oblasti místní správy. V rámci plánu se tedy město zaměří na čtyři klíčové sektory: obecní, terciární, obytný, dopravní.

„V posledních letech město podniklo řadu kroků, které směřují k efektivnějšímu nakládání s energiemi, úsporám nákladů i snižování emisí. Uskutečnila se řada projektů energetické renovace budov a také byl zaveden a rozšiřován systém energetického managementu v městských budovách,“ dodal Petr Vokřál.

V letošním roce byla zpracována tzv. uhlíková stopa za budovy Magistrátu města Brna. Snahou města tak bude snižovat hodnoty uhlíkové stopy a přispět ke zlepšení životního prostředí.

Další snižování průměrných emisí na kilometr po roce 2020 na úroveň 95 g CO2 zřejmě podpoří rozvoj alternativních pohonů vozidel. Tlak na nižší emise totiž nutí výrobce automobilů k vývoji komplikovanějších a nákladnějších technologií, které jsou však hlavně u menších vozidel s nižší pořizovací cenou stěží ospravedlnitelné. „Průměrných 95 g CO2 na kilometr odpovídá spotřebě 3,54 litrů nafty či 4,06 litrů benzínu na 100 km. Tento až nesmyslně přísný limit bude nutit automobilky vyvíjet technologie vedoucí k výrazně nižší spotřebě motorů, které však budou mnohem komplikovanější, nákladnější a snadno se mohou stát pro řadu uživatelů nedostupné z důvodu nárůstu koncové ceny automobilu a nárůstu servisních nákladů,“ upozorňuje Tomáš Kadeřábek, Account Team Leader ARVAL CZ. „U konvenčních motorů se očekává i vlivem dalších omezení odklon od dieselu a zavedení nových technologických prvků snižujících spotřebu paliva, a tím i emise CO2,“ dodává Tomáš Kadeřábek.

Technické možnosti klasických spalovacích motorů jsou pro většinu běžných automobilů mimo rámec požadavků budoucí normy Euro 7. Tyto požadavky lze splnit pouze u kategorie mini a malých vozů a každá automobilka tak bude muset mít ve svém portfoliu nějaký nízkoemisní či bezemisní model. „Větší automobilky musejí pro splnění budoucích kritérií disponovat automobily s jinou technologií pohonu, ať již plug-in hybridními, nebo plně elektrickými či vodíkovými vozy,“ uvádí Josef Pokorný, tajemník Svazu dovozců automobilů (SDA). V opačném případě musejí výrobci platit pokuty za každé překročení limitu. Bezpochyby tak dojde k většímu rozšíření alternativních pohonů. „V tuto chvíli však nelze přesně odhadnout, jak se to projeví do cen a do skladby nabídky vozidel. Všichni výrobci pro Evropu hledají nejvhodnější řešení, jehož vývoj stojí miliardové částky,“ dodává Josef Pokorný a odvolává se na vyjádření zástupce významného výrobce, že snížení emisí CO2 o jeden gram ve flotilovém průměru přijde na sto milionů eur za vývoj.

U elektromobilů si je však třeba uvědomit, co je zdrojem elektrické energie k jejich pohonu. „Pokud je to fosilní nebo jiný neobnovitelný zdroj, je otázka snížení emisí v celém komplexu elektromobility hodně diskutabilní,“ upozorňuje Václav Loula, šéf stálé komise pro paliva České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu (ČAPPO). „Problém bude v nalezení dostatečných zdrojů elektrické energie, které by neprodukovaly oxid uhličitý či jiné škodlivé látky, a náhrady výpadku spotřebních daní ve státním rozpočtu za pohonné hmoty v řádu desítek miliard korun,“ dodává Václav Loula a předpokládá, že podíl elektromobility v dopravě v ČR by mohl v letech 2030 až 2035 dosáhnout 8 až 10 %. V té době budou podle něj na trhu i další alternativy v podobě CNG, LNG a v blízké budoucnosti i vodíku, jenž je emisně bezkonkurenčně nejlepší. Podíl pohonných hmot z ropy upravených další ekologizací však bude nadále činit minimálně 75 %.

Budoucnost ovlivní kromě přísnějších emisních norem také zavedení reálnějšího způsobu měření emisí. Metodika měření emisí se změní jak v části laboratorního měření, tak i v dalších fázích a přidáním dalších testů na silnici. „To pro výrobce vozidel znamená několikanásobné zvýšení nákladů na prováděné zkoušky a někdy i prodloužení času pro testování nových modelů. Proto i tyto nové testy vytvářejí tlak na hledání alternativních řešení v nových druzích pohonů,“ vysvětluje Josef Pokorný. Technologie elektropohonů i vodíkových pohonů bohužel dosud nejsou technicky, ekonomicky ani uživatelsky schopny plně spalovací motory nahradit. Výrobci navíc budou nadále stávající spalovací motory vyvíjet pro trhy, kde to bude povoleno a žádáno.

Mohlo by Vás zajímat:

Vodíková auta a autobusy se v Česku objeví do deseti let, myslí si expert na alternativní pohony

Na konci každého období byla zkoumána hladina částic v krvi a moči. Výsledky prokázaly přímou souvislost s úrovní hladiny stresových hormonů kortizolu a kortizonu, epinefrinu a norepinefrin. Obdobně se nárůst týkal i hladiny krevního cukru, aminokyselin, mastných kyselin a lipidů. Zvýšená úroveň těchto látek má pak dopady na vyšší krevní tlak, horší reakci na inzulín nebo zvyšují rizika onemocnění srdce, cukrovky. Druhotným závěrem bylo zjištění, že čističky dokázaly snížit množství vdechnutého poletavého prachu až na polovinu. Více ZDE.

Zdroj: national-geographic.cz

Důvodem jsou nesoulady vyplývající z toho, že byl před touto normou přijat stavební zákon, což ministerstvo pro životní prostředí nepředpokládalo. O vrácení zákonu požádal ministr životního prostředí Richard Brabec. Pokud s vrácením bude Senát na své červencové schůzi souhlasit (19.7.2017), poslanci se zákonem budou pravděpodobně znovu zabývat na zářijové schůzi.

Pozměňovací návrhy ve spoluprací s ministerstvem připravila senátorka Jitka Seitlová. Napravují podle ní legislativně technické problémy, které by mohly způsobit nejistotu. Zástupci ministerstva při jednání uvedli, že stavební zákon prošel legislativním procesem rychleji, než úřad předpokládal. Zákonu podle něj způsobily několik technických problémů, dva z nich označili za závažnější. O návrat zákona požádal i ministr Brabec. Aplikace nebo výklad zákona by podle něj mohla být v některých případech "na vodě". Vyjádřil zároveň obavu, aby schválení opraveného zákona ve Sněmovně nezkomplikovaly nové pozměňovací návrhy poslanců.

Seitlová zároveň navrhla zamítnutí celé normy. V tom jí kolegové z výboru nepodpořili.

Novela má zjednodušit posuzování vlivu plánovaných stavebních záměrů na životní prostředí (EIA). Novela má mimo jiné omezit počet záměrů, které budou posuzování podléhat, a prodloužit z pěti na sedm let základní dobu platnost stanoviska EIA.

K důvodům předložení novely patřilo to, že EU v minulosti na některé české dopravní stavby odmítla poskytnout dotace kvůli zastaralým posudkům EIA. Brabec již dříve uvedl, že jsou v Česku desítky dopravních záměrů, které mají stanovisko EIA staré až 15 let. Novela má umožnit prodloužení základní doby platnosti stanoviska o pět let, takže by mohlo platit 12 let.

Ročně se v ČR posuzovalo zhruba 2000 tzv. podlimitních záměrů. Nově by z nich podle Brabce mělo být posuzováno pouze 300, a to ve zvláště chráněných územích. Ruší se také možnost veřejnosti a dotčených orgánů vyjadřovat se k posudku, čímž se proces EIA zkrátí. Proti tomu ale protestují občanské iniciativy.

Související legislativa:

• Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů /senátní tisk č. 148/

AKTUALIZACE: 27. března 201ý

Pokud to poněkud zjednoduším, potom je úředník dvojjediný tvor, který pro řádný výkon profese musí ovládat jak matérii, tedy to, co je předmětem úředního úkonu, tak i proces, tedy cestu, jak je třeba projednávanou věc převést do bezchybného textu v souladu s předpisy. Profesní vývoj úředníka je obvykle takový, že prvotní je zvládnutí merita té oblasti, ve které bude následně úředně pracovat, a teprve následně s takto získanými znalostmi (vzděláním) se naučit úřadovat. Snad by to šlo i v opačném pořadí, ale moc si to představit neumím. Šikovný stavař se může, má-li k tomu dostatek příležitostí, času a chuti, naučit procesní záležitosti daleko snáze, než se může právník či ekonom (ti se ve škole o správních věcech bezesporu naučí dost) naučit ze stavařiny tolik, aby mohl samostatně rozhodovat.

A v tom je právě příčina současného stavu naší veřejné správy, který osobně považuji za dosti neutěšený. Není to všude a najde se stále nemálo těch, kteří toto obtížné, často nedoceněné a někdy snad i lehce opovrhované řemeslo dělají s chutí a proto také dobře, ale obávám se, že celkový trend je spíše sestupný. Osobně se ve své práci odborného poradce a soudního znalce setkávám s „výkony“ především dozorových orgánů, konkrétně Inspekce, a jsem konfrontován s legislativními výrobky ústředního orgánu, tedy MŽP  – a na těchto dvou orgánech je uvedený sestupný trend více než přesvědčivý. Což mne pochopitelně mrzí dvojnásob, protože na obou orgánech jsem léta ve vedoucích funkcích pracoval.

Příčin je jistě více, zkusím pojmenovat čtyři, podle mne zásadní.

• Žádná vláda, ať modrá nebo oranžová či jakkoli strakatá úředníkům nikdy moc nepřála, po desítkách let tuhého státního dirigizmu se tomu ani nelze moc divit – raketový nástup podnikání měl logicky přednost. Takže byla období neutrální, spíše však mizerná a potom ještě horší. Projevovalo se to na prestiži i na platech a za takových podmínek se na úředníka nikdo moc nehnal, a pokud to zkusil, tak většinou zase rychle zmizel (ti šikovnější) nebo se zakopal ve své jamce a plnil úkoly, většinou zcela formální až hloupé (ti méně šikovní). Je tomu tak dodnes. Na jednom inspektorátu se oddělení odpadů v počtu více než 10 lidí stihlo kromě šéfů obměnit za jediný rok – potom je ovšem kvalitní práce prakticky nemožná.

• Šikovný a přiměřeně vzdělaný člověk potřebuje na slušný výkon úředníka vydržet na místě 3 – 5 let. A navíc musí mít vedle sebe někoho, kolegu nebo šéfa, optimálně obojí, který ho to nesnadné řemeslo naučí. To ovšem až na výjimky není a nemůže být splněno, protože zcela chybí kontinuita, zoufale chybějí starší zkušení úředníci, kteří by předali štafetu.

• Je málo absolventů technických a přírodovědných škol, kteří podle mého přesvědčení se mohou jako jediní stát v oblasti ŽP dobrými státními úředníky. Pro ochranu ŽP považuji za nejlepší chemii (univerzitní i technickou), ale znám skvělé úředníky zemědělce, lesníky, mnohaletý skvělý šéf odboru ochrany ovzduší Bohouš Brix byl strojař. Co je dle mého soudu a dle mých zkušeností tak trochu k ničemu, jsou průřezové obory (životní prostředí), jejichž absolventi mají umět všechno, ale vlastně neumějí nic a kterým můj velký vzor, šéf a učitel Vašek Vučka, říkal „Boží oko nad vodami“.

• Posledním důvodem, který uvedu, je trafikantství, tedy přidělování vysokých funkcí ve státní správě stranicky či osobně, většinou je to obojí, spřáteleným duším – i tento nešvar funguje, jak se říká, napříč politickým spektrem. Pokud se šéfem Inspekce, která má dneska několik set úředníků rozesetých po celé republice s mimořádnými pravomocemi, stane člověk, dokonce opakovaně, kterého jsem jako náměstek ministra neměl odvahu jmenovat pro neschopnost ani vedoucím oddělení, případně na tomto místě následně přistane úředník, který za pár let obletěl několik ministerstev, a na každém z nich se pak báli, že by se tam ještě mohl někdy vrátit jen proto, že jeho soukmenovci vyhráli volby, potom je zjevné, že to není pro žádný úřad dobré.

Závěrem tohoto lehce plačtivého pojednání jako dokumentace výše uvedeného jedna příhoda z natáčení.

Poté, co rezignoval na svůj post první ministr životního prostředí Bedřich Moldan, byl do funkce uveden disident a známý zelený aktivista Ivan Dejmal, který byl tehdy řadový pracovník MŽP. Většina odborné veřejnosti z toho měla obavy, ale byla doba těsně po listopadu, tak se řešily věci zásadnější povahy, než bylo obsazení ministerstva lesů, vod a strání. A Ivan, který už bohužel není několik let mezi námi, se pustil do práce s pílí a nadšením jemu vlastním. V té době byla velkým „zeleným hitem“ vášnivá diskuse o nádržích na Dyji – Nové Mlýny. Spor vodohospodářů s ochránci přírody, mnohdy až militantními, eskaloval a Ivan se do toho rozhodl vložit tím, že svolal, ponouknut zelenými žabkami, které v něm viděli spasitele, který nedovolí, aby tento kraj plný komárů a opakovaných úhynů vodních ptáků na smrtelný botulizmus někdo měnil, tiskovou konferenci na místo samé.

Nebyl jsem tam, ale mám několik nezávislých svědectví přímých účastníků, takže uvedený příběh se takto, nebo skoro takto, jistě stal. Ivan, mladý věkem i délkou ve funkci ministra, si vyskočil na jakýsi patník nebo kámen, aby byl lépe vidě a hlavně slyšet a nad vodní hladinou hřímal do nadšených zelených duší a lesklých očí, že jde o nehorázný čin, který prakticky zničil vzácný biotop. Ale není všem dnům konec a on jako ministr nechá tu prokletou, hloupými technokraty a betonovou loby vybudovanou nádrž vypustit atd. Vedle něj ovšem stál starý a zkušený vodohospodářský úředník okresního formátu, rovněž organizátory na tuto taškařici pozvaný, a ten se přitočil k Ivanovi a s lehce potutelným úsměvem ho upozornil na to, že takovou pravomoc pan ministr skutečně nemá, protože vodní zákon mluví jasně a tuto pravomoc má právě jen ten „moravský strejda“, který ji ovšem pro dobro kraje rozhodně nehodlá využít.

Tato zcela neočekávaná srážka poctivé snahy něco změnit (v Ivanových očích tehdy zlepšit) a obecně závazného předpisu Ivanem dost otřásla – ale pohnula ho správným směrem. Jako velmi inteligentní a mimořádně vzdělaný člověk si uvědomil, že úřad není „cochcárna“, že všechno má svá pravidla, přes která „vlak nejede“. A měl v tomto okamžiku ve své funkci velké štěstí, že jeho náměstkem pro veřejnou správu byl již výše zmíněný dlouholetý ředitel vodohospodářské inspekce Vašek Vučka, rovněž již není mezi námi, který s elegancí jemu vlastní to Ivana naučil. A mohu s čistým svědomím prohlásit, byť bude jistě mnoho oponentů, že Ivan Dejmal se i díky této výuce stal jedním z našich nejlepších ministrů, za jehož působení se MŽP vypracovalo na kvalitní úřad – plnohodnotný ústřední orgán státní správy v oblasti ochrany ŽP.

Mimo jiné i proto, že tehdy, tedy počátkem 90.let, tam byli ještě úředníci z doby minulé, kteří byli věkově rozumně rozvrstveni a tím byla zaručena potřebná kontinuita, o níž mluvím na začátku. Dnes tomu tak bohužel není a naděje na nápravu není velká.

Příště třeba zase něco o tvorbě předpisů, což je dle mého názoru mimořádně obtížná disciplina, která nám jde velmi ztuha.    

Michael Barchánek
16. ledna 2017

Dokument ke stažení:

Navazující řízení - EIA

Stanovisko MŽP Přechodné ustanovení 

„Již není mnoho takových pěkných klubových prostor, jako je tento“, konstatoval jeden z účastníků konference Předcházení vzniku odpadů při registraci. Měl podle nás pravdu a byl to také jeden z důvodů, proč si pro pořádání této konference organizátoři vybrali právě Autoklub ČR v Praze Opletalově ulici.

V průběhu dvou dní konference zaznělo 33 přednášek tematicky zaměřených na předcházení vzniku odpadů, opětovné využití odpadů, oběhové hospodářství a projekty čistší produkce a udržitelné spotřeby a výroby. Zhruba je můžeme podle zaměření rozdělit do čtyř bloků.

Blok přednášek, který zahajoval program prvého dne konference, bychom mohli souhrnně nazvat Legislativa a dotace. V něm Jan Maršák z MŽP nejprve krátce shrnul současný stav okolo nových odpadářských zákonů a poté plynule přešel k tomu, jak je problematika prevence odpadů řešena v současném zákonu a jak by měla být ještě posílena v zákoně novém. Jeho kolega, Tomáš Kovařík, pak navázal obecnou informací o tom, jak lze, resp. bude možno, z prostředků rezortu životního prostředí podpořit projekty na předcházení vzniku, a to jak z prostředků Národního programu životní prostředí, tak z Operačního programu Životní prostředí. Následně Petr Stejskal ze Státního fondu životního prostředí ČR podrobně rozebral podmínky pro přiznání dotace na projekty předcházení vzniku komunálních odpadů podané v rámci otevřené 40. výzvy s tím, že další výzva pro podávání projektů předcházení vzniku podnikových odpadů by měla být otevřena ve 2. kvartálu příštího roku. Jan Pavlíček z GreenSolution, s.r.o. v přednášce Hledání nových způsobů informační podpory předcházení vzniku odpadů shrnul výsledky jejich práce na stejnojmenném projektu, který formálně řešili pro Technologickou agenturu ČR, ale pro potřebu MŽP. A že těch výsledků bylo požehnaně.

Na blok přednášek z rezortu ŽP navázala Dana Třísková z Ministerstva zemědělství. Nejprve vysvětlila, jak u nich vnímají problém plýtvání potravinami a jak to je s darováním neprodaných či neprodejných potravin charitativním organizacím v novele zákona o potravinách. Následně představila jejich program dotací pro potravinové banky a další charitativní organizace na podporu řádného dalšího nakládání s darovanými potravinamii.

Paní Gabriela Melková z Ministerstva práce a sociálních věcí zase posluchačům vysvětlila, co je to sociální podnikání a jaké jsou zdroje pro jeho podporu. Sociální podnikání jsou podnikatelské aktivity prospívající společnosti a životnímu prostředí. V Operačním programu Zaměstnanost 2014 – 2020 jsou vypsány hned dva specifické cíle pro jeho podporu. U jednoho z nich je jako samostatná aktivita uveden Environmentální sociální podnik. Pod tuto hlavičku se mohou schovat třeba právě RE-USE centra. Dále lze, jak uvedla paní Melková, pro rozvoj činnosti RE-USE center, opraven, freeshopů a podobných aktivit spojených s předcházením vzniku a opětovným využitím odpadů, využít i prostředků úřadů práce na podporu zaměstnávání znevýhodněných skupin pracovníků a příspěvky na veřejně prospěšné práce.

Do druhého bloku, který zahajoval program druhého dne konference, bychom zařadili přednášky související s oběhovým hospodářstvím nebo chcete-li s cirkulární ekonomikou. Toto téma s předcházením vzniku odpadů bezprostředně souvisí, proto také konference nesla podtitul „Na pomoc oběhovému hospodářství“. Blok zahájili zástupci Ministerstva životního prostředí a Ministerstva průmyslu a obchodu Jan Maršák a Miloslava Tomiková příspěvky o tom, jak této evropské iniciativě přistupují jejich instituce. O tom, jak konkrétně k myšlence oběhového hospodářství přistupuje chemický průmysl, promluvil na konferenci Ladislav Špaček ze Svazu chemického průmyslu. Na to navázal Petr Šulc ze Svazu průmyslu druhotných surovin ČR informací o tom, že při jejich svazu zřídili Implementační centrum cirkulární ekonomiky a jaké má toto centrum účel a v čem chce pomáhat.

Posledně jmenovaný příspěvek Petra Šulce bychom mohli rovněž zařadit i do třetího bloku, který bychom mohli nazvat Metodiky. Sem bychom na úvod zařadili přednášku Od koncových technologií k udržitelné spotřebě a výrobě paní Květy Remtové o vývoji přístupu v oblasti regulace znečišťování prostředí ze strany podniků. Na ni navázal Pavel Růžička ze společnosti Empress představením metodiky zavádění projektů udržitelné spotřeby a výroby a jejich zkušeností z jejich realizace. Tyto projekty představují vyšší vývojový stupeň k projektům čistší produkce, o kterých hovořil Josef Šlesinger z CPC Brno. Markéta Švančarová v VŠCHT v Praze představila možnosti, jaké poskytuje metoda LCA při hledání míst, kde nejefektivněji předcházet odpadům, a architekt Petr Dobrovolný zase představil možnosti předcházení vzniku stavebních odpadů, kdy největší vliv na to mají architekti a projektanti hned při návrhu konkrétní stavby. Metodickou i finanční podporu projektům v rámci programu TOP Waste Management představila paní Judita Naňková z Erste Corporate Banking České spořitelny.

Pokud jde o metodiku předcházení vzniku komunálních odpadů Milan Havel z Arniky představil jejich Manuál pro předcházení vzniku odpadů v obcích a Jiří Jalovecký z Via Alta, a.s. promluvil o tom, jak v obcích efektivně předcházet vzniku biologicky rozložitelnému odpadu a jaká ponaučení si vzali z dosavadních chyb.

Příspěvky z bloku Příklady dobré praxe záměrně tvořily téměř polovinu všech přednášek. Většina byla zaměřena na příklady z výrobních podniků, a to i tak významných, jako třeba Škoda Auto, a.s., IKEA Česká republika či LEGO Production (ještě se k nim vrátíme), ale zazněly i dva příklady z komunální sféry.

Jedno byla malá středočeská obec Hlavenec, kde se skupina nadšenců okolo přednášejících (A. Štěpařová, G. Koukalová) rozhodla, že pořádané oslavy výročí obce budou bez odpadové. Mj. i díky podpoře starostky se to podařilo a hlavně ujalo, takže i další společenské akce v obci se konaly v tomto duchu.

Druhý příklad byl z  Brna, jehož RE-USE management představila Veronika Singrová z brněnského magistrátu. Jednoznačně Brno jde v čele snah o opětovné využití odložených věcí. Pod uvedeným zastřešujícím názvem se skrývá více projektů, a to Druhý život, kdy věci odložené původními majiteli ve vyhrazené části sběrného dvora nacházejí nové uživatele, RENAB (použitý nábytek), JSEM ZPĚT (elektrospotřebiče) a připravovaný RETEX (textil). Zajímavý je také projekt RETRO-USE pro věci vyrobené před rokem 1989, kdy odložené věci nacházejí odbyt u muzeí, divadel, filmařů, případně sběratelů. Popis uvedených aktivit by nebyl úplný, kdybychom nezmínili projekt „Meníčka pro bezdomovce“, v rámci kterého provozovny veřejného stravování poskytují zdarma nevydaná/neprodaná polední menu prostřednictvím Centra sociálních služeb osobám bez přístřeší.

Z oblasti předcházení vzniku komunálních odpadů ještě Tereza Ulverová z Elektrowinu představila jejich projekt přípravy k opětovnému využití elektroodpadu Jsem zpět. Tento projekt přípravy na opětovné využití vyřazených elektrospotřebičů se zdá se dobře rozjíždí. Zatímco za celý rok 2015 uvedli znovu do života 43 spotřebičů, za prvních 9 měsíců letošního roku ji bylo již 112. Z toho bylo 56 praček a sušiček a 53 chladniček a mrazáků, s velkým odstupem pak následují drobné elektrospotřebiče. Zkontrolované, případně opravené spotřebiče nejsou uváděny zpět na trh, ale jsou poskytovány neziskovým organizacím, jako je například Klokánek Brno.

Zmínku si také zaslouží a k oživení atmosféry v sále přispěly příspěvky o novinkách okolo portálu Nevyhazujto.cz (R. Kmoníček) a freeshopu Zdrojovna (B. Havlíčková).

Z oblasti předcházení vzniku podnikových odpadů a realizovaných projektů udržitelné spotřeby a výroby si zmínku zaslouží v první řadě přednáška Jaroslava Musila z Ahold Czech Republic, a.s., společnosti, která provozuje obchodní řetězec Albert o tom, jak u nich nakládají s neprodanými či neprodejnými potravinami. Vladimír Víšek, IKEA Česká republika vysvětlil, jak dávají druhý život nábytku, který do prodejen obdrží poškozený při dopravě nebo vrácený v rámci reklamace. Jana Turková představila aktivity společnosti Škoda Auto směrem k minimalizaci odpadů a obecně ke snižování environmentálních dopadů jejich společnosti na životní prostředí. Tomáš Hubálek z CEMEX Czech Republic, s.r.o. účastníkům konference přiblížil, jak snižují spotřebu vody v betonárkách např. tím, že recyklují mycí vody a využívají i dešťovou vodu, a také, jaké další využití mají pro zbytkové betony. Jindřich Fialka se zase pochlubil, jak jejich sdružení Q Designers pomáhá najít smysluplné využití pro odpadní materiály tak, aby se nestávaly odpady nýbrž vedlejšími produkty a že s jedním jejich výrobkem se dostali až na letošní světovou výstavu v Miláně. V neposlední řadě bychom zde chtěli zmínit představení společnosti LEGO Production (Monika Ruprichová) a jejího bezodpadového odpadového hospodářství.

Speciálně pro odpadáře zde chci zmínit přednášku Lubomíra Loudila o tom, kterak společnost SUEZ Využití zdrojů, a.s. (dříve Sita CZ, a.s.) pomáhá, zdánlivě proti svým zájmům, předcházet odpadům nebo je minimalizovat. Tuto jejich aktivitu demonstroval na příkladu společnosti Linde Vítkovice, kde jim pomohli při hledání postupu regenerace odpadního acetonu, čímž nevzniklo ročně 106 tun nebezpečného odpadu a došlo k úspoře 90 tun primární suroviny (čistého acetonu).

Ještě se však vraťme k již zmíněnému příspěvku o zkušenostech a poučení z chyb při předcházení vzniku BRKO. Přednášející uvedl, že většina obcí problém řeší podporou domácího, případně komunitního kompostování. Obce většinou v rámci dotovaného projektu pořídí občanům domácí kompostér a domnívají se, že je tím problém vyřešen. To ale není pravda, oddělený sběr BRKO to plně nenahradí. Vždycky budou v sezóně existovat okamžiky, kdy všechen vzniklý bioodpad (hlavně trávu) domácí kompostér nepojme (nehledě na to, co z toho pak vznikne za hmotu!), případně ne vše jsou lidi ochotni si do svého kompostu dát (listí z napadených stromů či ořešáku, slupky citrusových plodů atd.). Kdyby jen část prostředků, co stojí pořízení kompostérů (a administrativa kolem jejich zapůjčení a pozdějšího darování občanům a kontrola jejich řádného využívání) se věnovala na osvětu a propagaci kompostování, mělo by to mnohem větší efekt.

I když zde nebyl prostor pro zmínění všech přednesených příspěvků, je zřejmý široký oborový rozsah i šíře použitých opatření a přínosů. Je zřejmé, že realizace projektů předcházení vzniku odpadů, projektů čistší produkce či udržitelné spotřeby a výroby obvykle nejsou ekonomicky náročné a vedle nesporného environmentálního přínosu (často nejen v oblasti produkce odpadů) mají mnohdy i ekonomický přínos. Co je však naprosto nezbytné, a všechny přednášky na konferenci to beze zbytku potvrdily, je osobní nadšení pro věc samotného realizátora a podpora/pochopení vedení. Bez toho to prostě nejde, jinak provozní setrvačnost a pohodlnost zvítězí.

Konference se konala pod záštitou předsedy vlády ČR pana Bohumila Sobotky a ministrů životního prostředí, průmyslu a obchodu a zemědělství. Generálním partnerem byla společnost AHOLD Czech Republic, a.s., pro kterou je předcházení vzniku odpadů součástí její politiky společenské odpovědnosti, Hlavním partnerem byl Erste Corporate Banking České spořitelny, a.s. Mediálními partnery byly odborný měsíčník Odpadové fórum a internetové portály Tretiruka.cz a Odpady-portal.sk. Ten prvně jmenovaný portál je hostitelem internetových stránek konference (přímý přístup z www.predchazeniodpadu.cz), na kterých jsou umístěny prezentace ke všem přednáškám a v průběhu listopadu tam přibudou i jejich videozáznamy synchronizované s prezentacemi, podobně, jako tomu bylo u minulých ročníků.

Čtvrtý ročník konference PŘEDCHÁZENÍ VZNIKU ODPADŮ se bude konat 5. a 6. října 2017 opět v Praze a měl by být nově s mezinárodní účastí. Zájemci o případné vystoupení nebo partnerství se mohou hlásit již nyní.

Ondřej Procházka
České ekologické manažerské centrum
prochazka@cemc.cz

Inovační vouchery jsou určeny malým a středním podnikům (MSP) k rozvoji komunikace, sdílení poznatků a know-how mezi podnikovou a výzkumnou sférou.

• Na jeden projekt lze získat až 250 000 Kč (cca. 333 333 Kč ve způsobilých výdajích)

• Více ZDE (Agentura pro podnikání a inovace)

Ověřování EU ETV je nezávislé, třetí stranou provedené ověření, slouží k přesvědčení investorů, kupců a také grantových agentur. Ověření nahrazuje reference, které jakákoliv inovace postrádá. Ověřené inovativní technologie získávají logo programu EU ETV a prostřednictvím EU ETV  se dostávají do prestižní evropské databáze ověřených inovativních technologií. Dokladem o ověření je Prohlášení o ověření EU ETV, což je dokument, který je možné využít v obchodní praxi, je důkazem pro potvrzení výkonnosti technologie. V systému EU ETV se pojmem „produkt“ rozumí široká škála lidské činnosti (výrobek, technologie, inženýrské řešení, servisní činnost atd.).

Technologii ucházející se o ověření v rámci programu EU ETV může navrhnout jakákoli právnická či fyzická osoba se sídlem v Evropské unii či mimo ni. Navrhovatelem může být vývojář, výrobce technologie i oprávněný zástupce.

Kontakt:

Ing. Evžen Ondráček

Vedoucí ověřovacího orgánu

euetv@cemc.cz

Tel.: 274 784 416

Fax: 274 775 869

Zpracování SEA na POH obce

1. POH obce podléhá procesu SEA

a) do plánu odpadového hospodářství obce se plánuje zařadit nové opatření stanovící rámec pro budoucí povolování záměrů uvedených v příloze č. 1 k ZPV (typicky např. budovat nové/á zařízení, které nebylo obsaženo v krajském POH)

b) v rámci plánu odpadového hospodářství obce se plánuje budovat nové/á zařízení, které sice bylo obsaženo v krajském POH (a tedy již v procesu SEA posouzeno), v POH obce však dochází k úpravě kapacitních či jiných parametrů či k takové konkretizaci, v důsledku které lze na úrovni POH obce předpokládat identifikaci nových vlivů, které nebyly posouzeny v obecnější úrovni v krajském POH

2. POH obce nepodléhá procesu SEA

a) do plánu odpadového hospodářství obce se neplánuje zařadit nové opatření stanovící rámec pro budoucí povolování záměrů uvedených v příloze č. 1 k ZPV (typicky např. budovat žádné nové/á zařízení)

b) v rámci plánu odpadového hospodářství obce se plánuje budovat nové/á zařízení, které však bylo obsaženo v krajském POH (a tedy již v procesu SEA posouzeno), a v POH obce nedochází k jeho dalšímu zpřesnění či úpravě

c) v rámci plánu odpadového hospodářství se plánuje budovat nové/á zařízení, které však nenaplňuje rámec přílohy č. 1 (např. sběrný dvůr)

Zdroj: SMO ČR

Pro případné zájemce jsme pro snadnější rozhodování připravili čtyři zvýhodněné balíčky (mikro, mini, midi a Partner) v různých cenových úrovních kombinující různé výše uvedené služby. Využít je může i ten, který se konference nemůže nebo nemíní zúčastnit.

Objednání jen jednotlivých služeb či jiných jejich kombinací je po domluvě možné.

Kontakt: Ondřej Procházka, e-mail: prochazka@cemc.cz, tel.: (+420) 723 950 237

Zařízení WETNET umožňuje včasnou detekci abnormálních provozních podmínek v tlakových vodovodních sítích a zabraňuje tak zbytečným únikům. Aktivní monitorování a kontrola čerpaných objemů vody snižuje náklady na energii a lépe využívá vodních zdrojů. WETNET je založen na inovativním nízkonákladovém průtokoměru a kontrolním systému.

V ČR se ověřováním ETV zabývá výhradně České ekologické manažerské centrum akreditováno v oblasti „Materiály, odpady a zdroje“ a „Úprava, čištění a monitorování vody“. Dne 22. září 2016 proběhne ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu seminář věnovaný problematice podpory a hodnocení aplikovaného výzkumu a inovací pro nejbližší období, kde bude předán první certifikát v ČR ověřené technologii „Fermentor EWA 2014“. Vstup je zdarma. Přihlašovací formulář je k dispozici zde.

Více informací o technologii naleznete na stránkách pilotního programu EU ETV Evropské komise.

V programu prvního dne konference chceme upozornit především na blok přednášek zástupců MŽP, SFŽP ČR, MPSV a (snad i) MZe, ve kterém budou představeny a podrobně rozebrány různé způsoby ekonomické podpory projektů na předcházení vzniku a opětovné využití odpadů.

Druhý den konference bude věnován novinkám okolo oběhového hospodářství a budou představeny metodiky a nástroje pro předcházení vzniku podnikových odpadů a udržitelnou spotřebu a výrobu..

Vedle toho budou první i druhý den představeny úspěšné projekty předcházení vzniku odpadů jak na komunální, tak i podnikové sféře.

K účasti na konferenci je možné se přihlásit vyplněním formuláře ZDE.

V programu prvního dne konference chceme upozornit především na blok přednášek zástupců MŽP, SFŽP ČR, MPSV a (snad i) MZe, ve kterém budou představeny a podrobně rozebrány různé způsoby ekonomické podpory projektů na předcházení vzniku a opětovné využití odpadů.

Druhý den konference bude věnován novinkám okolo oběhového hospodářství a budou představeny metodiky a nástroje pro předcházení vzniku podnikových odpadů a udržitelnou spotřebu a výrobu..

Vedle toho budou první i druhý den představeny úspěšné projekty předcházení vzniku odpadů jak na komunální, tak i podnikové sféře.

K účasti na konferenci je možné se přihlásit vyplněním formuláře ZDE.

Zdroj: brno.cz

Zdroj: brno.cz

Účastníci se dozvědí o relevantních novinkách a mohou diskutovat s představiteli významných organizací zajišťujících podporu aplikovaného výzkumu a inovací v ČR. Někteří z nich byli jen nedávno ustaveni do funkce a tak se dají očekávat nové přístupy v diskutované oblasti.

Seminář je určen producenty, vývozce, inovativní firmy, výzkumná pracoviště, rizikové investory, prostě všechny koho zajímá podpora výzkumu a inovací.

Další podrobnosti o semináře ZDE

Termín pro podávání žádostí v rámci 40. výzvy je 30. 11. 2016, takže bude ještě čas využít poznatků získaných na konferenci při přípravě žádostí o podporu.

Termín pro podávání žádostí v rámci 40. výzvy je 30. 11. 2016, takže bude ještě čas využít poznatků získaných na konferenci při přípravě žádostí o podporu.

V Česku se problematikou ETV zabývá České ekologické manažerské centrum, z.s. (CEMC), které právě vydává první Ověřené prohlášení v programu EU ETV. Do evropské databáze inovativních technologií se jako první z ČR zapisuje Fermentor EWA společnosti Agro-eko. Ověřené prohlášení je k dispozici na stránkách programu EU ETV -  ZDE.

CEMC s podporou Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) připravuje na 22. září slavnostní akt předání Ověřeného prohlášení. Při této příležitosti proběhne i krátký seminář, který seznámí účastníky s aktualitami a možnostmi využití programu v ČR.

Konference je určena zainteresovaným odborníkům jak z řad veřejné správy, tak z podnikatelské sféry. První den konference má být věnován obecným otázkám spojeným s předcházením a opětovným využitím odpadů, druhý den pak předcházení vzniku podnikových odpadů. Zde by měl být poskytnut velký prostor projektům čistší produkce.

Dva roky poté, co spatřil světlo světa, bude samostatný prostor věnován Programu předcházení vzniku odpadů ČR a tomu. Budeme se tak ptát, jak jsou plněna jednotlivá schválená opatření.

Vedle předsedy vlády poskytli záštitu konferenci PVI také ministerstva životního prostředí, průmyslu a obchodu a zemědělství a také Hospodářská komora ČR.

Přihlašovací formulář na III. ročník konference PVO

Dokument ke stažení:

Záštita_PVO2016_Sobotka.pdf (31561)

Konference je určena zainteresovaným odborníkům jak z řad veřejné správy, tak z podnikatelské sféry. První den konference má být věnován obecným otázkám spojeným s předcházením a opětovným využitím odpadů, druhý den pak předcházení vzniku podnikových odpadů. Zde by měl být poskytnut velký prostor projektům čistší produkce.

Dva roky poté, co spatřil světlo světa, bude samostatný prostor věnován Programu předcházení vzniku odpadů ČR a tomu. Budeme se tak ptát, jak jsou plněna jednotlivá schválená opatření.

Vedle předsedy vlády poskytli záštitu konferenci PVI také ministerstva životního prostředí, průmyslu a obchodu a zemědělství a také Hospodářská komora ČR.

Přihlašovací formulář na III. ročník konference PVO

Dokument ke stažení:

Záštita_PVO2016_Sobotka.pdf (31561)

Do letošního ročníku cyklu Odpadové dny 2016 jsou zahrnuty: symposium Odpadové fórum 2016 (15. – 18. 3. 2016, Hustopeče, pořádá CEMC, z. s.) a konference Odpady 21 (20. – 21. 4. 2016, Ostrava, pořádá Fite, a. s.), Odpady a obce 2016 (15. – 16. 6. 2016, Hradec Králové, pořádá EKO-KOM, a. s.), Biologicky rozložitelné odpady (21. – 23. 9. 2016, Náměšť nad Oslavou, pořádá ZERA Zemědělská ekologická regionální agentura, o. s.) a Předcházení vzniku odpadů (24. – 25. 10. 2016, Praha, pořádá CEMC, z. s.).

Podobně jako v minulých letech i letos o udělení záštity nad celým cyklem Odpadové dny 2016 EKO-KOM zažádal Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo životního prostředí, Hospodářskou komoru ČR, Asociaci krajů ČR a Svaz měst a obcí ČR.

Do letošního ročníku cyklu Odpadové dny 2016 jsou zahrnuty: symposium Odpadové fórum 2016 (15. – 18. 3. 2016, Hustopeče, pořádá CEMC, z. s.) a konference Odpady 21 (20. – 21. 4. 2016, Ostrava, pořádá Fite, a. s.), Odpady a obce 2016 (15. – 16. 6. 2016, Hradec Králové, pořádá EKO-KOM, a. s.), Biologicky rozložitelné odpady (21. – 23. 9. 2016, Náměšť nad Oslavou, pořádá ZERA Zemědělská ekologická regionální agentura, o. s.) a Předcházení vzniku odpadů (24. – 25. 10. 2016, Praha, pořádá CEMC, z. s.).

Podobně jako v minulých letech i letos o udělení záštity nad celým cyklem Odpadové dny 2016 EKO-KOM zažádal Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo životního prostředí, Hospodářskou komoru ČR, Asociaci krajů ČR a Svaz měst a obcí ČR.

Politici, úředníci, obce i firmy v České republice si lámou hlavu, jak zlepšit a zefektivnit nakládání se stovkami tisíc tun odpadů, které u nás produkujeme. Hlavní pozornost je zaměřena na komunální odpad (více než 5 mil. tun ročně) nebo například na plastové obaly (více než 200 tis. tun ročně) či elektroodpad (180 tis. tun ročně).

Z pohledu hmotnosti vznikajícího odpadu jsou baterie zdánlivě zanedbatelnou komoditou (30 tis. tun, z toho přenosné baterie pouze 3,5 tis. tun). Jak se však říká v souvislosti s poněkud neslušným vtipem: I malý kašpárek může zahrát velké divadlo! Přenosné baterie totiž stále zatěžují komunální odpad některými toxickými kovy (rtuť, olovo, kadmium, kobalt, nikl) a pro jejich výrobu se spotřebovává zbytečně mnoho primárních surovin.

Stojí za to zamyslet se, jak můžeme předejít vzniku odpadních baterií. Nejjednodušším administrativním opatřením je začlenit se do již existujícího systému zpětného odběru. Od okamžiku podpisu smlouvy s kolektivní organizací ECOBAT nebudete muset evidovat vznikající vybité baterie jako odpad. Navíc svěříte baterie tomu nejpovolanějšímu partnerovi, který baterie dokáže bezpečně skladovat, přepravovat a zajistí jejich maximální možné materiálové využití.

Určitě byste měli také zvážit, zda nahradit primární nenabíjecí baterie akumulátory, tj. bateriemi, které lze opakovaně dobíjet (200 – 300 dobíjecích cyklů je dnes běžným standardem).  Drobnou počáteční investici do elektrické nabíječky a dražších dobíjecích baterií vykompenzuje jejich mnohonásobně delší životnost. Celková ekonomická bilance tohoto environmentálně příznivého počinu je tudíž vysoce kladná. Extrémně levným zinkochloridovým bateriím dnes již odzvonilo. Stejnou alkalickou baterii sice pořídíte za dvojnásobnou cenu, vydrží však třikrát déle.

Pokud používáte v domácnosti nebo ve vaší firmě zařízení napájená akumulátory (například nejrůznější typy aku nářadí), vyplatí se jejich pravidelný servis. Akumulátory v nich se totiž skládají z více navzájem pospojovaných článků a velmi často dochází k jejich nerovnoměrnému opotřebení v rámci funkční akumulátorové sady. Jednoduchým proměřením a výměnou hůře fungujících článků můžeme dosáhnout značného prodloužení životnosti. Společnost ECOBAT spolupracuje v České republice s řadou specializovaných firem zaměřených na repase nejrůznějších typů akumulátorů, které vám mohou nabídnout dostatečně kvalitní služby.

Jsme rádi, že nakládání s použitými bateriemi se v posledních dvou letech dostává stále více pozornosti manažerů českých podniků a firem. Nejedná se přitom pouze o baterie pocházející z provozů či administrativních budov, ale řada firem se rozhodla nabídnout svým zaměstnancům možnost odevzdat vybité baterie do sběrných boxů společnosti ECOBAT, které jsou umístěné na recepcích nebo vrátnicích. Zapojte se do systému zpětného odběru i vy. Velice rádi vám poskytneme Osvědčení o přínosu pro životní prostředí, prostřednictvím kterého se můžete oprávněně pochlubit hmotností kovonosných druhotných surovin získaných recyklací baterií, jejichž zpětný odběr jste pro nás zajistili.

Petr Kratochvíl

ECOBAT s.r.o.

ecobat@ecobat.cz

Pokud podnik nechce realizovat často jen neproduktivní nápravná opatření vynucená legislativou, má možnost řešit problémy environmentálního managementu pomocí postupů čistší produkce. Zavedení a plnění příslušných směrnic či norem pak pro podnik nemusí představovat zátěž, ale naopak dlouhodobý přínos, nejen po stránce environmentální, ale především po stránce ekonomické.

Čistší produkce je preventivní strategie podporující efektivní využívání zdrojů a snižující rizika vůči člověku i životnímu prostředí. Hlavní význam této strategie spočívá v tom, že se jedná o ekonomicky výhodný způsob snižování negativních dopadů výroby či služeb na životní prostředí.

Článek vychází ze zkušeností Centra čistší produkce Brno, které vypracovalo více než 200 projektů v rámci tohoto státu, některé i v zahraničí. Jeho účelem je shrnout vybrané projekty čistší produkce a porovnat jejich investiční náročnost s jejich environmentálními efekty a ekonomickými přínosy pro podnik i pro stát.
Z té dlouhé řady realizovaných projektů byly do přehledu v tabulce projekty, jejichž ekonomické efekty byly v daném hospodářském oboru průměrné a nikoli výjimečné, a to pro její lepší vypovídací schopnost. Druhým záměrem bylo dokumentovat rozsah oborů, v jejichž rámci byly projekty realizovány. Veškeré docílené ekonomické efekty jsou uvedeny za první rok realizace.

Průměrná životnost projektů v rámci ČR je minimálně 10 roků. Tedy ekonomické efekty jak po stránce čistého podnikatelského zisku, tak i po stránce daňových efektů je třeba násobit deseti. Přičemž je nutno brát v úvahu, že ceny materiálových a energetických vstupů rostou. Vyčíslení ekonomických efektů je tedy na spodní hranici.

Josef Šlesinger
CPC Brno
cpcbr@volny.cz

Poznámky:

? – výši investice se nepodařilo dohledat

Průměrný roční přínos pro podnik/CF                      6 072 tis. Kč

Průměrná výše daní navíc ročně zaplacená státu   2 610 tis. Kč

Průměrný přínos jednoho podniku pro region          914 tis. Kč

Poznámka redakce:

Se základními principy a metodikou čistší produkce se čtenáři mohou naživo seznámit v rámci autorovy přednášky Metodika čistší produkce jako nástroj předcházení vzniku odpadů na konferenci Předcházení vzniku odpadů (6. – 7. 10. 2015, Praha, www.predchazeniodpadu.cz)

Podrobný materiál Příprava projektu čistší produkce v podniku téhož autora z roku 2008, vzorové manuály pro různé hospodářské obory a příklady některých projektů (podrobnější než ve zde uvedené tabulce) najdete na www.tretiruka.cz v sekci Předcházení vzniku odpadů v oddílu věnovaném podnikovým odpadům.

Dalším nástrojem je například rozšířená odpovědnost výrobců, která je směrována na to, aby byli výrobci motivováni k omezení vlivu svých výrobků na životní prostředí během celého jejich životního cyklu. Nástrojem, který je zaměřen na interní náklady související s nakládáním s odpady a je zároveň dobrovolným přístupem je nákladové účetnictví materiálových toků (NÚMT).

Pro prevenci vzniku odpadů v průběhu výrobního procesu je rozhodující již spotřeba materiálu na vstupu do výrobního procesu, a to z pohledu životního cyklu ve fázi procesu výroby a možnosti omezení vzniku odpadů ve výrobě. Na výrobní proces se zaměřuje čistší produkce a navazující přístupy, zejména environmentální manažerské účetnictví a jeho součást NÚMT. Schematicky lze znázornit tzv. pyramidu environmentálního manažerského účetnictví následujícím způsobem (obrázek 1).

Obrázek 1: Schéma tzv. pyramidy environmentálního manažerského účetnictví

Cílem NÚMT je motivovat a podporovat organizace ke zlepšení environmentální a ekonomické výkonnosti prostřednictvím efektivnějšího využívání materiálových a energetických vstupů. Je tedy zaměřeno jak na omezení externích nákladů (negativních externalit), tak na snížení interních nákladů a zlepšení ekonomických výsledků.

Nákladové vs. klasické účetnictví

V souvislosti s NÚMT je často diskutován rozdíl oproti klasickému účetnictví. Ten spočívá zejména v tom, že NÚMT sleduje materiálové toky ve fyzických i peněžních jednotkách s důrazem na materiálové ztráty (odpady), které považuje za součást nákladů. Proto má NÚMT velký význam zejména v odpadovém hospodářství, neboť poukazuje na náklady „skryté“ v odpadech a přináší tím důležité informace pro management a je významným nástrojem pro zvýšení zisku.

V klasickém účetnictví jsou všechny materiálové náklady a náklady na zpracování přiřazeny nebo rozděleny k nákladům za výrobek. Proto NÚMT přináší nový pohled na náklady a stimuluje k jejich snižování, které ve svém důsledku má vliv na omezování produkce odpadů a zvyšuje efektivní nakládání s přírodními zdroji.

Technická norma

Dne 1. března 2012 byla vydána technická norma „Environmentální management – Nákladové účetnictví materiálových toků – Obecný rámec“ (ČSN EN ISO 14051). Zahrnutím NÚMT do rodiny norem ISO 14000 byla významně posílena vazba mezi podnikovými aktivitami a životním prostředím.

Cílem této mezinárodní normy je poskytnout obecný rámec pro NÚMT jako nástroje řízení, který může pomoci organizacím lépe pochopit potenciální environmentální a finanční důsledky jejich postupů při využívání materiálů a energií a také hledat možnosti, jak dosáhnout environmentálních a finančních zlepšení pomocí změn těchto postupů. Podporuje přitom zvýšenou transparentnost postupů při využívání materiálů a energií prostřednictvím vypracování modelu materiálových toků. Veškeré náklady, které jsou vyvolány materiálovými toky a využitím energií nebo s nimi souvisí, jsou následně kvantifikovány a k nim přiřazeny.

Normu ČSN EN ISO 14051 lze prakticky aplikovat ve všech průmyslových odvětvích, která používají materiály a energie, včetně těžby, výroby, služeb a dalších odvětví. NÚMT může být prováděno organizacemi jakéhokoliv druhu a rozsahu, organizacemi se zavedenými systémy environmentálního managementu nebo bez nich, v rozvíjejících se ekonomikách, stejně jako ve vyspělých zemích. NÚMT lze i rozšířit na více organizací v rámci dodavatelského řetězce a pomoci jim vyvíjet integrovaný přístup k efektivnějšímu využívání materiálů a energií.

Přínosy nákladového účetnictví

Při zavedení nákladového účetnictví materiálových toků podle normy ČSN EN ISO 14051 lze očekávat celou řadu přínosů:

• optimalizaci výrobního procesu,
• snížení podnikových nákladů a snížení dopadu na životní prostředí (jako výsledek optimalizace výrobních procesů a zvýšení účinnosti využití materiálů a energie),
• nové podněty pro vývoj nových výrobků, technologií i pracovních postupů a zvýšení konkurenceschopnosti,
• zkvalitnění rozhodovacích procesů v podniku díky informacím o průběhu podnikových procesů,
• zlepšení organizace práce (organizační struktury) a podnikových postupů,
• zlepšení procesu koordinace a komunikace mezi jednotlivými podnikovými útvary,
• zvýšení motivace zaměstnanců a vedení.

Mnoho organizací si neuvědomuje plný rozsah skutečných nákladů na materiálové ztráty dostatečně podrobně, protože údaje o materiálových ztrátách a souvisejících nákladech je často obtížné získat z konvenčních informačních systémů, účetních systémů a systémů environmentálního managementu. Jakmile jsou tyto údaje prostřednictvím NÚMT dostupné, mohou být použity k hledání možností, jak snížit užití materiálů a materiálové ztráty a zlepšit efektivní využití materiálů a energií.

Pro názornost lze uvést tabulku (obrázek 3), která je výstupem při použití NÚMT. Je zde zdůrazněn podíl materiálových nákladů na výrobních nákladech a zejména podíl materiálových ztrát, který v tomto případě dosahuje 12 procent a je důležitým údajem pro rozhodování managementu.

Obrázek 3: Příklad výstupu NÚMT ve formě tabulky se zdůrazněním podílu materiálových nákladů a podílu materiálových ztrát

Z praktických zkušeností s uplatněním Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ) vyplývá, že přínosy lze očekávat nejen z důvodu omezení produkce odpadů a tím spojeným snížením nákladů, ale i snížení materiálových vstupů. V případě aplikace na celý dodavatelský řetězec lze očekávat snížení materiálové náročnosti i u dodavatelů, čímž se zvyšuje celospolečenský přínos.

Využívání nákladového účetnictví materiálových toků lze v praxi obtížně statisticky sledovat, neboť je součástí interních manažerských postupů. Nicméně lze například zjistit zájem o normu ČSN EN ISO 14051 tím, že je zaznamenáván počet stažení ze stránek ÚNMZ. Tento počet dosáhl v prvním roce vydání normy 81 a v následujících letech je evidováno kolem 10 stažení ročně.

Využívání environmentálního manažerského účetnictví bylo již dříve předmětem studií zaměřených na získání informací z podnikové sféry zaměřených na využívání tohoto nástroje. V roce 2009 provedl Hřebíček J. a kol. studii pro MŽP zaměřenou na implementaci environmentálního manažerského účetnictví. Z jejích výsledků vyplývají následující bariéry při zavádění:

1. časová náročnost zavedení,
2. nedostatečná propagace ze strany státní správy,
3. úzké chápání pojmu environmentální manažerské účetnictví,
4. nedostatek času na diskusi o problémech se zaváděním,
5. personální náročnost zavádění.

K náročnosti lze poznamenat, že byla vyvinuta celá řada software, který usnadňuje zavádění environmentálního manažerského účetnictví i NÚMT. Bohužel zatím tento software není v českém jazyce a lze jej získat například v sousedním Německu.

Závěrem je možné konstatovat, že NÚMT je perspektivním nástrojem, který přispívá k prevenci vzniku odpadu a zároveň působí na zvyšování efektivnosti při nakládání s přírodními zdroji. Je proto přístupem, který může významně přispět k dosažení cílů Státní politiky životního prostředí ČR (2012 – 2020) i sedmého akčního programu EU pro životní prostředí.

Doc. Ing. Miroslav Hájek, Ph.D.

Česká zemědělská univerzita v Praze

hajekmir@volny.cz

V současnosti podle dostupných informací si průměrný evropský obyvatel ročně koupí 12 až 16 kilogramů oděvů, obuvi, kabelek, povlečení, koberců a ostatních textilních materiálů. A tyto věci, bez ohledu na svůj stav použitelnosti, jednoho dne ztratí pro každého z nás svoji původní hodnotu a putují do směsného komunálního odpadu.

U nás to vzhledem k velikosti naší země představuje zátěž pro životní prostředí v objemu 160 tisíc tun odpadů. Přitom nutnost jejich ekologického odstranění je jen zlomkem celkové zátěže, které pro životní prostředí představují.

Pro zajímavost, na výrobu jednoho bavlněného trička se spotřebuje 4 000 litrů vody a na boty dokonce 8000 litrů vody – stejné vody, jejíž nedostatek můžeme často pociťovat.

Jednou z nejefektivnějších strategií, jak tuto zátěž snížit, je oděvy sesbírat a ty použitelné opět vrátit k užívání. Tímto způsobem se ušetří naše životní prostředí maximálním způsobem.

Obor sběru oděvů v České republice v posledních letech doznal prudkého rozvoje, kdy se od roku 2011 do roku 2014 podařilo sesbírat celkem 44 tisíc tun oděvů.

K této úctyhodné hodnotě přispívá především stále rostoucí počet kontejnerů na sběr oděvů rozmístěných v obcích, který na konci roku 2014 dosáhl počtu 6 000 ks a stále roste.

Roční sběr se proti roku 2011 šestkrát znásobil a podle našeho odhadu může v roce 2015 dosáhnout hodnoty 25 tisíc tun sesbíraných oděvů. Toto však představuje stále jen 16 % zachráněných oděvů ze 160 tis. tun oděvů, které 10 miliónů našich spoluobčanů dle současných poznatků vyhazuje. Tento pozitivní trend je v dnešní době ohrožen především tím, že velká města a hustě obydlené oblasti otálejí s umístěním dalších kontejnerů na sběr oděvů.

Podle zkušeností z ostatních členských zemí Evropské unie je optimální hustota kontejnerů 1 kontejner na 500 obyvatel. Pro dosažení této hustoty by mělo být v ČR rozmístěno až 20 tisíc kontejnerů na použité oděvy. Potom lze očekávat, že se sběr zachráněných nepotřebných oděvů by se mohl zvednout až na hranici 100 tisíc tun. Toto je cíl.

Podíl společnosti TextilEco a.s.

Společnost TextilEco a. s. (www.textileco.as) přinesla od roku 2009 ve spolupráci s městy a obcemi léty ověřené řešení, jak použité oděvy vrátit zpět lidem, a chránit tak životní prostředí. Od samého počátku je ekologickou společností s jasným posláním.

Neúnavně s 300členným týmem spolupracovníků denně sbírá 50 tun oděvů, které putují do vlastní třídírny v Boskovicích. Neustále prohlubuje znalosti v oboru sběrů oděvů a vyvíjí nové postupy, jak efektivně oděvy co nejvíce využít a najít pro ně smysluplné opětovné využití ve společnosti.

Pro přibližně 40 % oděvů se nachází využití v jejich nezměněné podobě, dalších 50 % nachází uplatnění v automobilovém a strojírenském průmyslu, případně jako zdroj recyklovatelných materiálů. Jen malá část oděvů, asi 10 % z celkového množství, se energeticky využije ve spalovně (oděvy mají stejnou výhřevnost jako hnědé uhlí – 13 MJ/kg).

Společnost TextilEco a.s. si stanovila nelehký úkol. Osvětou a svou činností v oblasti sběru oděvů co největší měrou přispívat k výraznému snížení dopadu na životní prostředí a chránit tak zdraví nás všech. Proto aktivně vyhledává další místa pro umístění kontejnerů na textil (obrázek), které pomohou snížit ekologickou zátěž v obcích a městech.

TextilEco a. s. nevyužívá ke své činnosti žádných dotací.

Ochrana přírody jde ruku v ruce s pomocí lidem

Všichni ve společnost si jsou vědomi, že pro většinu dárců byly mnohé z těchto oděvů po dlouhou dobu jejich nejtěsnější součástí a proto se snaží s nimi při jejich svozu, třídění a dalším nakládáním citlivě zacházet.

Jedná se v první řadě o bezplatné předávání sesbíraných oděvů neziskovým organizacím, např. ČČK Svitavy, ČČK Český Krumlov, Armádě spásy, azylovým domům napříč ČR. Zde tyto oděvy poskytují potřebným občanům. Spolupracující o. p. s. Borůvka při Jedličkově ústavu je prodává a za získané prostředky podporuje svoji činnost.

Protože ne všichni potřebují obnošené šatstvo, TextilEco a. s. přispívá neziskovému sektoru také finančně, jako např. Nadaci SOVA (www.nadacesova.cz). Tato se zaměřuje zejména na podporu vzdělání, zdravotnictví a vědy.

Projekt „The Tap Tap“

TextilEco a. s., jako společensky odpovědná organizace neúnavně podporuje vybrané projekty. Jedním z nich je společný projekt s kapelou The Tap Tap – „Eko The Tap Tap“.

Projekt „Eko The Tap Tap“ vysílá jasný tón poselství, že ochrana životního prostředí a současně pomoc lidem s handicapem jsou společenským postojem nejen jednotlivců, ale také mnoha obcí, měst a spolků. Díky tomuto projektu mohou obce a města podpořit činnost handicapovaných hudebníků.

The Tap Tap je kapela studentů a absolventů školy Jedličkova ústavu. Během 16 let existence si kapela našla své místo nejen v českém šoubyznysu a mnohokrát ČR úspěšně reprezentovala i v zahraničí. V kapele se prezentují skuteční lidé a jejich příběhy. Dokazují sobě i okolí, že handicap není překážkou, ale naopak výzvou. Projekt „Eko The Tap Tap“ pomáhá Janě, Jitce, Petrovi, Michalovi, Láďovi, Honzovi, Jirkovi a mnoha dalším na jejich cestě prožít život naplno.

www.textileco.as

http://eko.thetaptap.cz/

„Připravujeme oděvy pro lidi bez domova nebo pro ty, kteří se ocitli v nějaké tíživé životní situaci. Spolupracujeme s Nadějí, Centrem sociálních služeb Praha (CSSP), Progressive a Společnou cestou, jež provozuje azylové bydlení především pro matky s dětmi.
Ty potřebují samozřejmě slušné dámské oblečení a uvítají také hezké dětské oděvy.

Další neziskovky potřebují především pánské oděvy“ říká Lenka Jachninová, jednatelka společnosti Potex. V hlavním městě je totiž podle odhadů asi čtyři tisíce bezdomovců, z nich více než v 85 % se jedná o muže.

Přípravu oblečení pro neziskové organizace občas trochu ztěžuje fakt, že lidé většinou vyřazují textil po sezóně, tedy v opačném rytmu, než je potřeba.
Oblečení, které již nenajde využití, putuje následně do velkých profesionálních třídíren k dalšímu recyklačnímu procesu. Z odevzdaného textilu tak vzniknou třeba výplně slamníků nebo autosedaček, čisticí hadry, izolace, ale i přikrývky a podložky nebo papír.

Oděvy na míru
Pro neziskovky připravuje Potex oděvy na míru. Po předchozí domluvě jim dodává vždy jen to, co v danou chvíli potřebují. Organizace totiž většinou nemají dostatečné skladové prostory, kde by oděvy přečkaly do další sezony. „Na to, abychom mohli týdně darovat 75 kilogramů vytříděného textilu, musíme zpracovat desetkrát tolik, tedy 750 kilo“, říká Lenka Jachninová.

Již brzy se zvýší zájem o teplé bundy, kalhoty, svetry, ostatní zimní doplňky, ale i nátělníky, trička či vesty. Hodí se i deky, ponožky, spodní prádlo a zimní obuv. „Loňská zima byla sice relativně mírná, ale více než teploty kolem mrazu ztěžuje těmto lidem život vlhkost způsobená častým deštěm a případným sněžením.“ řekla Právu Mgr. Ludmila Tomešová, zástupce ředitele z CSSP. „Zbylá část sebraného textilu neodpovídá sezonností, nebo jsou oděvy natolik poškozené, znečištěné či zapáchající, že se na další nošení nedají použít. Ty předáváme k další recyklaci,“ dodává jednatelka Potexu.

Všechny informace o sběrných kontejnerech, pomoci jednotlivým neziskovým organizacím, kontakty na provozovatele oranžových kontejnerů najdou zájemci na adrese www.recyklujemetextil.cz.

„Připravujeme oděvy pro lidi bez domova nebo pro ty, kteří se ocitli v nějaké tíživé životní situaci. Spolupracujeme s Nadějí, Centrem sociálních služeb Praha (CSSP), Progressive a Společnou cestou, jež provozuje azylové bydlení především pro matky s dětmi.
Ty potřebují samozřejmě slušné dámské oblečení a uvítají také hezké dětské oděvy.

Další neziskovky potřebují především pánské oděvy“ říká Lenka Jachninová, jednatelka společnosti Potex. V hlavním městě je totiž podle odhadů asi čtyři tisíce bezdomovců, z nich více než v 85 % se jedná o muže.

Přípravu oblečení pro neziskové organizace občas trochu ztěžuje fakt, že lidé většinou vyřazují textil po sezóně, tedy v opačném rytmu, než je potřeba.
Oblečení, které již nenajde využití, putuje následně do velkých profesionálních třídíren k dalšímu recyklačnímu procesu. Z odevzdaného textilu tak vzniknou třeba výplně slamníků nebo autosedaček, čisticí hadry, izolace, ale i přikrývky a podložky nebo papír.

Oděvy na míru
Pro neziskovky připravuje Potex oděvy na míru. Po předchozí domluvě jim dodává vždy jen to, co v danou chvíli potřebují. Organizace totiž většinou nemají dostatečné skladové prostory, kde by oděvy přečkaly do další sezony. „Na to, abychom mohli týdně darovat 75 kilogramů vytříděného textilu, musíme zpracovat desetkrát tolik, tedy 750 kilo“, říká Lenka Jachninová.

Již brzy se zvýší zájem o teplé bundy, kalhoty, svetry, ostatní zimní doplňky, ale i nátělníky, trička či vesty. Hodí se i deky, ponožky, spodní prádlo a zimní obuv. „Loňská zima byla sice relativně mírná, ale více než teploty kolem mrazu ztěžuje těmto lidem život vlhkost způsobená častým deštěm a případným sněžením.“ řekla Právu Mgr. Ludmila Tomešová, zástupce ředitele z CSSP. „Zbylá část sebraného textilu neodpovídá sezonností, nebo jsou oděvy natolik poškozené, znečištěné či zapáchající, že se na další nošení nedají použít. Ty předáváme k další recyklaci,“ dodává jednatelka Potexu.

Všechny informace o sběrných kontejnerech, pomoci jednotlivým neziskovým organizacím, kontakty na provozovatele oranžových kontejnerů najdou zájemci na adrese www.recyklujemetextil.cz.

V současnosti podle dostupných informací si průměrný evropský obyvatel ročně koupí 12 až 16 kilogramů oděvů, obuvi, kabelek, povlečení, koberců a ostatních textilních materiálů. A tyto věci, bez ohledu na svůj stav použitelnosti, jednoho dne ztratí pro každého z nás svoji původní hodnotu a putují do směsného komunálního odpadu.

U nás to vzhledem k velikosti naší země představuje zátěž pro životní prostředí v objemu 160 tisíc tun odpadů. Přitom nutnost jejich ekologického odstranění je jen zlomkem celkové zátěže, které pro životní prostředí představují.

Pro zajímavost, na výrobu jednoho bavlněného trička se spotřebuje 4 000 litrů vody a na boty dokonce 8000 litrů vody – stejné vody, jejíž nedostatek můžeme často pociťovat.

Jednou z nejefektivnějších strategií, jak tuto zátěž snížit, je oděvy sesbírat a ty použitelné opět vrátit k užívání. Tímto způsobem se ušetří naše životní prostředí maximálním způsobem.

Obor sběru oděvů v České republice v posledních letech doznal prudkého rozvoje, kdy se od roku 2011 do roku 2014 podařilo sesbírat celkem 44 tisíc tun oděvů.

K této úctyhodné hodnotě přispívá především stále rostoucí počet kontejnerů na sběr oděvů rozmístěných v obcích, který na konci roku 2014 dosáhl počtu 6 000 ks a stále roste.

Roční sběr se proti roku 2011 šestkrát znásobil a podle našeho odhadu může v roce 2015 dosáhnout hodnoty 25 tisíc tun sesbíraných oděvů. Toto však představuje stále jen 16 % zachráněných oděvů ze 160 tis. tun oděvů, které 10 miliónů našich spoluobčanů dle současných poznatků vyhazuje. Tento pozitivní trend je v dnešní době ohrožen především tím, že velká města a hustě obydlené oblasti otálejí s umístěním dalších kontejnerů na sběr oděvů.

Podle zkušeností z ostatních členských zemí Evropské unie je optimální hustota kontejnerů 1 kontejner na 500 obyvatel. Pro dosažení této hustoty by mělo být v ČR rozmístěno až 20 tisíc kontejnerů na použité oděvy. Potom lze očekávat, že se sběr zachráněných nepotřebných oděvů by se mohl zvednout až na hranici 100 tisíc tun. Toto je cíl.

Podíl společnosti TextilEco a.s.

Společnost TextilEco a. s. (www.textileco.as) přinesla od roku 2009 ve spolupráci s městy a obcemi léty ověřené řešení, jak použité oděvy vrátit zpět lidem, a chránit tak životní prostředí. Od samého počátku je ekologickou společností s jasným posláním.

Neúnavně s 300členným týmem spolupracovníků denně sbírá 50 tun oděvů, které putují do vlastní třídírny v Boskovicích. Neustále prohlubuje znalosti v oboru sběrů oděvů a vyvíjí nové postupy, jak efektivně oděvy co nejvíce využít a najít pro ně smysluplné opětovné využití ve společnosti.

Pro přibližně 40 % oděvů se nachází využití v jejich nezměněné podobě, dalších 50 % nachází uplatnění v automobilovém a strojírenském průmyslu, případně jako zdroj recyklovatelných materiálů. Jen malá část oděvů, asi 10 % z celkového množství, se energeticky využije ve spalovně (oděvy mají stejnou výhřevnost jako hnědé uhlí – 13 MJ/kg).

Společnost TextilEco a.s. si stanovila nelehký úkol. Osvětou a svou činností v oblasti sběru oděvů co největší měrou přispívat k výraznému snížení dopadu na životní prostředí a chránit tak zdraví nás všech. Proto aktivně vyhledává další místa pro umístění kontejnerů na textil (obrázek), které pomohou snížit ekologickou zátěž v obcích a městech.

TextilEco a. s. nevyužívá ke své činnosti žádných dotací.

Ochrana přírody jde ruku v ruce s pomocí lidem

Všichni ve společnost si jsou vědomi, že pro většinu dárců byly mnohé z těchto oděvů po dlouhou dobu jejich nejtěsnější součástí a proto se snaží s nimi při jejich svozu, třídění a dalším nakládáním citlivě zacházet.

Jedná se v první řadě o bezplatné předávání sesbíraných oděvů neziskovým organizacím, např. ČČK Svitavy, ČČK Český Krumlov, Armádě spásy, azylovým domům napříč ČR. Zde tyto oděvy poskytují potřebným občanům. Spolupracující o. p. s. Borůvka při Jedličkově ústavu je prodává a za získané prostředky podporuje svoji činnost.

Protože ne všichni potřebují obnošené šatstvo, TextilEco a. s. přispívá neziskovému sektoru také finančně, jako např. Nadaci SOVA (www.nadacesova.cz). Tato se zaměřuje zejména na podporu vzdělání, zdravotnictví a vědy.

Projekt „The Tap Tap“

TextilEco a. s., jako společensky odpovědná organizace neúnavně podporuje vybrané projekty. Jedním z nich je společný projekt s kapelou The Tap Tap – „Eko The Tap Tap“.

Projekt „Eko The Tap Tap“ vysílá jasný tón poselství, že ochrana životního prostředí a současně pomoc lidem s handicapem jsou společenským postojem nejen jednotlivců, ale také mnoha obcí, měst a spolků. Díky tomuto projektu mohou obce a města podpořit činnost handicapovaných hudebníků.

The Tap Tap je kapela studentů a absolventů školy Jedličkova ústavu. Během 16 let existence si kapela našla své místo nejen v českém šoubyznysu a mnohokrát ČR úspěšně reprezentovala i v zahraničí. V kapele se prezentují skuteční lidé a jejich příběhy. Dokazují sobě i okolí, že handicap není překážkou, ale naopak výzvou. Projekt „Eko The Tap Tap“ pomáhá Janě, Jitce, Petrovi, Michalovi, Láďovi, Honzovi, Jirkovi a mnoha dalším na jejich cestě prožít život naplno.

www.textileco.as

http://eko.thetaptap.cz/

Čísla o plýtvání potravinami jsou šokující. Mluví se o tom, že třetina všeho vyprodukovaného jídla se na světě vyhodí nebo znehodnotí a že v Evropské unii je to ročně 90 milionů tun. Iniciativa Zachraň jídlo proto chce zvyšovat povědomí o míře vyhazování, informovat veřejnost a motivovat ji k zodpovědnějšímu chování.

Hostina pro tisíc

Spolek Zachraň jídlo tvoří skupina mladých lidí, kteří se rozhodli, že chtějí praxi zacházení s jídlem změnit. Před dvěma lety uspořádali hostinu pro tisíc lidí na Václavském náměstí. Tisíc porcí zeleninového kari bylo vyrobeno ze 450 kg surovin, které by se jinak vyhodily kvůli estetickým parametrům nebo blízké době spotřeby.

Od Hostiny pro tisíc, která mimo jiné upozornila na nesmyslnost placení DPH z darovaných potravin charitám, se za dobu dvou let skupina etablovala a začala se o plýtvání zajímat do hloubky. Její členové se účastní mezinárodních konferencí o plýtvání jídlem a propojují zainteresované aktéry, kteří mohou změnit současnou nehospodárnou situaci k lepšímu.

Zachraň jídlo z pole

Od jara letošního roku začalo Zachraň jídlo s projektem nazvaným „Paběrkování“. Cílem je domluvit spolupráci se zemědělci, kteří nechávají část své nevyhovující úrody na poli, spolu s dobrovolníky ji přijet sesbírat a plodiny darovat Potravinové bance. Ta dál potraviny přerozděluje přibližně 90 klientským organizacím, mezi které patří azylové domy a dětské domovy.

Díky dobrovolníkům se doposud podařilo nasbírat tunu a půl čerstvé zeleniny, která je příjemci velmi žádaná. Obvykle totiž dostávají pouze sušené nebo dlouho trvanlivé výrobky. Díky Paběrkování chce Zachraň jídlo informovat veřejnost o tom, že jsou na jídlo aplikována nesmyslná estetická kritéria, a že velká část jídla vůbec nedorazí do našich obchodů a je zaorána zpět do pole. Ze všeho vyhozeného jídla připadá v České republice 23 % odpadu na oblast zemědělství.

Záchranářské recepty

Další činností, které se Zachraň jídlo věnuje, jsou tak zvané záchranářské recepty. Občas nám zbydou brambory od oběda či těstoviny, na stole přezrává banán a ve skříni se kupí tvrdnoucí chleba. Co s tím? Řešením není jídlo vyhodit, ale zpracovat ho do jiného a vynikajícího pokrmu.

Do přípravy receptů se se Zachraň jídlo pustil nizozemský kuchař žijící v Praze Richard Jacobsen a redaktorka časopisu La Cucina Italiana Zuzana Štěpničková. Na stránce ZachranJidlo.cz vytvořili sadu originálních a chutných receptů, které připomínají, že jídlo je hodnota, které bychom si měli vážit.

Anna Strejcová

Zachraň jídlo, z. s.

anna.strejcova@zachranjidlo.cz

Konference bude opět dvoudenní, ale bez paralelně probíhajících sekcí, aby každý mohl stihnout všechno. O všech novinkách při přípravě programu konference budeme průběžně informovat na stránkách Odpadového fóra, portálu Tretiruka.cz a účastníky minulých ročníků a další zájemce přímým zasíláním aktuálních informací.

Zájemci o aktivní účast se mohou hlásit i nyní s uvedením tématu svého příspěvku. Přihlášky a dotazy na programového garanta konference: O. Procházka, tel.: (+420) 723 950 237, prochazka@cemc.cz, predchazeniodpadu@seznam.cz.

Samotné prezentace tam najdete též, a to pod jednotlivými názvy přednášek v oddílu Program: http://www.tretiruka.cz/media-a-odpady/predchazeni-vzniku-odpadu/konference-pvo-6-7-10-2015/program/.

V současnosti vybíráme nové místo konání 3. ročníku. V každém případě to bude v Praze v říjnu 2016. Jakmile budou konkrétní místo a hlavně termín známy, dáme vám vědět.

Po slavnostním zahájení ředitelem CEMC, Vladimírem Študentem, a zástupcem generálního partnera konference, kterým byl Ahold Czech Republc, a. s, Pavel Mikoškou následovalo obecné zamyšlení Oldřicha Syrovátky z VŠE, Fakulty managementu v Jindřichově Hradci nad společenskými aspekty plýtvání.

Současná a budoucí legislativa

Jakým způsobem Česká republika plní schválený program PVO a jak současná legislativa napomáhá předcházení a co nového se připravuje, odhalil účastníkům zástupce ředitele odboru odpadů Jan Maršák z MŽP. Zmínil se o přípravách paragrafového znění nových zákonů a odhalil množství odpadů vyprodukovaných v předešlých letech. V roce 2014 ČR zaznamenala oproti předchozímu roku nárůst o 156 tis. tun KO. To je důvod k zamyšlení.

Paní Marie Vorlíčková z MŽP seznámila plénum s metodikou pro sledování a hodnocení realizace Programu PVO. Tato metodika byla výstupem projektu zadaný společnosti Green Solution, s. r. o., Technologickou agenturou ČR. Jan Pavlíček z Green Solution, s.r.o. pak objasnil, jak k projektu přistupovali a co je jeho hlavními výstupy. Vypíchnul především oblast kvalifikovaného a kvantifikovaného hodnocení toku odpadů z potravin, bilanci kompostovaných materiálů v rámci domácího a komunitního kompostování a hodnocení produkce textilu a toku obnošených a znovu použitých oděvů a odpadů z textilu.

Prioritní osa 3

Petr Stejskal ze Státního fondu pro životní prostředí promluvil o státní finanční podpoře v oblasti předcházení vzniku odpadu. Jedná se o nový operační program, podporovanou oblast 3.1 – Předcházení vzniku odpadů. V prioritní ose 3 je alokováno 11,7 mld. korun, z toho na PVO je vyčleněno 14 % z této částky. Další peníze půjdou na zvýšení podílu materiálového a energetického využití, na výstavbu a modernizaci zařízení na nakládání s nebezpečnými O a v neposlední řadě také na rekultivaci skládek.

PVO a oběhové hospodářství

Politiku nakládání s druhotnými surovinami a jejich roli v oběhovém hospodářství přiblížila hostům Pavlína Kulhánková z MPO. Zdůraznila, že těžba primárních surovin neustále roste a jejich zásoby se tenčí. Proto roste i důležitost druhotných surovin. Na přednášku Pavlíny Kulhánkové volně navázal Vladimír Dobeš z Empress, který posluchače seznámil s plasformou VIZE 2024. Zdůraznil několik bodů, bez kterých oběhové hospodářství nebude funkční. Kladl důraz na chování jak firem, tak spotřebitelů a nezapomněl na podmínku vhodně nastavené legislativy, bez které to nepůjde.

Milan Havel z Arniky poodhalil, jak se předchází vzniku odpadů jinde v Evropě. Vypíchnul zkušenosti s motivačními platbami v Bavorsku a také výsledky, kterých v této spolkové zemi dosáhli prostřednictvím tohoto pro nás nezvyklého nástroje.

Co je dobré a co zlé

Následná panelová diskuze odhalila překážky, které stojí v cestě oběhovému hospodářství. Je toho mnoho. Zazněly hlasy, které jako překážku označují úředníky státní správy a samospráv, legislativní složitost a těžkopádnost, nedůslednost, finanční náročnost i nesmyslnost některých opatření, která legislativa, třeba i v dobré víře, zavádí.

Mluvilo se také naopak o tom, co je nezbytné, aby legislativa obsahovala a i po letech marného snažení (např. pojem druhotné suroviny) neobsahuje. Problém s dvojí evidencí, postesk nad nesmyslně tvrdými emisními limity a dalšími překážkami, které v praxi znemožňují přechod na oběhové hospodářství.

Komunální a podnikové odpady

Druhý den konference byly na programu dvě samostatné, paralelně probíhající sekce: Předcházení vzniku podnikových odpadů a Předcházení vzniku komunálních odpadů. 

V sekci komunálních odpadů byla se zájem očekávána přednáška Ladislava Trylče z MŽP, který se rozmluvil o problému omezování spotřeby plastových tašek v ČR v návaznosti na evropskou legislativu.

Velkou zvědavost vyvolaly přednášky Svatavy Šantové z MPSV a Pavla Hříbka z Evropského institutu. Svatava Škantová hovořila o konceptu a možnostech podpory sociálního podnikání, které je nyní v Evropě často skloňovaným tématem, pan Hříbek promluvil konkrétně o možné roli chráněných dílen při předcházení vzniku a opětovném využití odpadů. Kdo si na tyto dvě přednášky počkal, rozhodě udělal dobře.

Snížit nadspotřebu

Předcházení podnikových odpadů odstartovaly dobrovolné nástroje. Daniel Hájek z MŽP seznámil posluchače s nástroji vhodnými k využití v komerční sféře, Josef Šlesinger promluvil o konkrétních projektech čistší produkce realizovaných v podnicích a připojil i ekonomickou stránku věci.

Polemiku vyvolaly přednášky zástupců podniků. Pavel Huml a Jaroslav Musil z Aholdu a Jana Blecherová z Nestlé Česko, s.r.o., jako zástupci partnerských společností, promluvili, jak se předchází odpadu v jejich společnostech. Diskuze se následně stočila k tlaku výrobců a obchodníků na nadspotřebu obyvatel na jedné straně a na snahy těchto společností o předcházení vzniku odpadů. Finální verdikt zazněl v duchu, že by se měl najít zdravý kompromis mezi výrobou, spotřebou a tím i přístupu k PVO.

Konference byla okořeněna společenským rautem a koncertem skupiny The Tap Tap,kterou zajistil další partner konference společnost TextilEco, a. s. a která zvedla účastníky ze židlí.

Za organizátory je třeba říci, že už nyní se připravuje ročník třetí. Závěry z konference včetně přednášek a videozáznamu najdete na www.predchazeniodpadu.cz.

Pavel Mohrmann

Generálním partnerem konference byla společnost Ahold Czech Republic, a. s., provozovatel obchodního řetězce Albert, pro kterou je předcházení vzniku odpadů součástí její politiky společenské odpovědnosti.

Dalšími partnery konference byly společnosti Nestlé, a. s. a TextilEco, a. s.

Stále je možné se přihlásit k účasti. Program konference najdete ZDE.

Generálním partnerem konference je společnost Ahold Czech Republic, a. s., provozovatel obchodního řetězce Albert, pro kterou je předcházení vzniku odpadů součástí její politiky společenské odpovědnosti.

Partnery konference je Nestlé, a. s. a TextilEco, a. s.

Projekt Zdrojovny chce přispívat k naplňování jedné z evropských priorit – snižování produkce odpadu. Vychází z principu 3R – reuse, reduce, recycle – a z modelů, které fungují například ve Francii, Belgii, Anglii nebo Německu.

V České republice dosud podobný koncept center pro opravu a opětovné použití odpadového materiálu chyběl. Záměrem Zdrojovny je navázat na tento model a sloučit v jeden smysluplný celek sběrný dvůr, dílnu, bazar a místo pro vzdělávání a komunitní rozvoj. Vedle trvale udržitelného rozvoje dává Zdrojovna prostor i kreativitě a rozvoji řemeslných dovedností. V budoucnu uvažuje i o tvorbě pracovních míst pro osoby znevýhodněné na trhu práce.

V průběhu jara a léta 2014 Zdrojovna organizovala čtyři workshopy. Jejich „tématem“ bylo opětovné použití dřevěných materiálů – židlí, stolků, lyží, poliček apod. Návštěvníci se na nich učili renovovat nábytek nebo vytvářet dekorace a doplňky. Workshopy vždy vedou zkušení lektoři, kteří návštěvníky učí, jak s materiálem a nářadím zacházet.

První oficiální akcí Zdrojovny byl workshop, který se konal 9. března. Odezva veřejnosti byla nečekaná, dorazilo kolem 200 návštěvníků. Přibližně stejný počet lidí byl také na dalších třech workshopech průběhu jara.

Všechny workshopy ale probíhaly v dočasných prostorech. Největším úkolem Zdrojovny tak bylo hledání vhodného místa na území hlavního města Prahy pro otevření samotného centra pro opětovné použití. To se také podařilo. Centrum zahájí pravidelnou činnost od září 2014 v prostorách bývalé továrny Tesla ve Vršovicích.

Bude fungovat jako otevřené komunitně-recyklační centrum – návštěvníci zde najdou sběrné místo pro vysloužilý nábytek a další materiály, vybavenou truhlářskou a kreativní dílnu, obchod a také místo pro kulturní a vzdělávací akce.

Plánované aktivity Zdrojovny se zaměřují na:

• možnost koupit a opravit starý nábytek z nabídky Zdrojovny (nebo přinést a opravit svůj vlastní) s pomocí lektora ve vybavené dílně,
• obchod s designovým nábytkem a doplňky,
• sběr a opravu starých věcí a jejich následný prodej (nábytek, domácí potřeby, dekorace),
• organizaci speciálních odborných workshopů pro návštěvníky,
• možnost využívat dílnu a nářadí pro ty, kteří se doma z různých důvodů nemohou věnovat svým koníčkům (nedostatek místa či vybavení, nepořádek a hluk při práci, apod.).

Ve svých záměrech Zdrojovna vychází rovněž ze dvou provedených dotazníkových šetření. V nich si iniciátoři chtěli ověřit, jaké služby by nejvíce naplňovaly potřeby klientů a co jsou za ně případně ochotni zaplatit.

Jde o jedno z prvních dotazníkových šetření k opětovnému použití v ČR, ze kterého vyplývá jednoznačný zájem o opětovné použití a tedy služby Zdrojovny mezi širokou veřejností, zejména pak zájem lidí si starou věc sami opravit. Dotazník dále naznačuje ochotu lidí nepotřebné věci v re-use centrech odkládat, což dává naději předpokladu, že občané budou ochotni se do opětovného použití sami aktivně zapojit.

Součástí celého konceptu je také pilotní ověření možnosti zapojení sběrných dvorů do systému sběru nepotřebných věcí pro účely opětovného použití, a to ve spolupráci s Magistrátem hlavního města Prahy. V prvotní fázi se bude jednat zejména o nábytek, tedy velkoobjemový odpad.

Projekt vyvolal velký ohlas v médiích (Ekolist, Material Times, Události – ČT 1, Radio Wave aj.) a na sociálních sítích (přes 3000 fanoušků na Facebooku).

V rámci Social Impact Award 2014 (soutěž pro společensky prospěšné projekty) se Zdrojovna dostala do finále, kde obdržela zvláštní cenu poroty. V soutěži Rozjezdy roku (podpora pro začínající podnikatele) pak zvítězila ve studentské kategorii krajského kola.

Zdrojovna pro svoji podporu dlouhodobě sleduje různé grantové výzvy. Vedle toho ji jako pilotní projekt centra pro opětovné použití v ČR zaštiťuje projekt CERREC – Central Europe Repair & Re-use Centres and Networks (www.cerrec.eu) podpořený programem Central Europe a Evropským fondem pro regionální rozvoj.

Leona Šimková

CZ BIOM

simkova@cerrec.eu

Helena Kalaninová

Zdrojovna, komunitní recyklační centrum

info@zdrojovna.com

Poznámka redakce: V době redakční uzávěrky byly stránky www.zdrojovna.com ve výstavbě, ale více o centru jsme našli na http://zdrojovna.tumblr.com/

Obrázek 1: Jeden z workshopů Zdrojovny, Praha

FOTO KRISTÝNA JANOVSKÁ

Obrázek 2: Záměrem Zdrojovny je podpořit sběr a opravu starých věcí, které mohou být stále použity

FOTO ANTONÍN MATĚJOVSKÝ

O projektu CERREC jsme v Odpadovém fóru opakovaně informovali a představili některé úspěšné zahraniční projekty opětovného využití, naposledy v zářijovém čísle a v říjnu na konferenci předcházení vzniku odpadů.

Až na dva příspěvky zástupců magistrátu (Jiří Nouza, náměstek primátora – úvodní slovo, Lukáš Janda – pohled radnice na re-use centra) a paní Helenu Kalaninovou z projektu Zdrojovna byli všichni hlavní přednášející ze zahraničí. Ti postupně zhodnotili celý projekt, věnovali se právní problematice opětovného použití a představili úspěšné projekty. Podrobný program konference, profily řečníků, prezentace i videozáznam všech vystoupení jsou k dispozici na http://cerrec.eu/czechia/event/konference/.

Všichni dobře víme, že příprava k opětovnému využití je v hierarchii odpadového hospodářství hned na druhém místě za předcházením vzniku odpadů a před recyklací. Ovšem hned z několika přednesených příspěvků vyplynulo, že tento krok není problematický jen po ekonomické stránce (opětovně použitý výrobek musí být významně levnější než nový, aby měl na trhu šanci), ale také po legislativní. Nejde přitom jen o to, jak zajistit bezpečnostní a další záruky používání znovu využitých předmětů. (V souvislosti s opětovným použitím se nejčastěji mluví o vyřazených, ale stále funkčních elektrozařízeních, kde je ale tato problematika nejkomplikovanější.)

Nejasné především je, jak vyřazený předmět, který se již dostal do režimu odpadů, z toho režimu zase dostat ven! Zřejmě bude muset Evropská komise schválit metodiku, jak se to bude provádět, ovšem předtím se bude muset utvořit pracovní skupina, která ji vytvoří. Potom se zřejmě na národní úrovni (zde si již dovoluji fabulovat) vznikne nový akreditační orgán (nebo některý již existující bude pověřen) k udělování certifikací, který servis, dílna nebo obecně firma může provádět přípravu k opětovnému využití.

Osobně si myslím, že toto není snadná cesta, jednodušší by bylo, kdyby se vyřazená věc vůbec do režimu zákona o odpadech nedostala. Jak to zařídit, bude jednou z náplní 2. ročníku národní konference Předcházení vzniku odpadů, která se uskuteční 6. – 7. října 2015 v Praze (více na jiném místě).

Ale zpátky ke konferenci. I když se jednalo o mezinárodní konferenci, tak tím, že se konala v Praze, pochopitelně převládali čeští posluchači. V tom by problém nebyl, simultánní tlumočení bylo zajištěno. Jenže v závěrečné diskusi potom nemohla nezaznít otázka: „A jaké konkrétní výsledky projekt CERREC přinesl v České republice?“ Tato zcela logická otázka překvapivě organizátory zaskočila. Opravdu jen slabou omluvou může být personální obměna ve vedení na české straně, ke které došlo před pár měsíci. Ale třeba se ještě nějakého závěrečného zhodnocení českého podílu na projektu CERREC dočkáme, ať již na samostatném semináři, který organizátoři při kuloárním jednání přislíbili, nebo třeba v příštím tematickém čísle Odpadového fóra (9/2015) či na již zmíněné konferenci Předcházení vzniku odpadů.

Přesto všechno považuji program konference Opětovné využití ve střední Evropě – politika a příklady z praxe za velmi dobře připravený a všem čtenářům, kteří vládnou anglickým jazykem doporučuji, aby se na zmíněných internetových stránkách s prezentacemi či videozáznamy přednášek seznámili.

Ondřej Procházka

Děje se tak přesto, že minimálně v ČR není jejich výroba podporována „vhodnými opatřeními“, jak to vyžaduje Směrnice EP č. 98/2008 – cituji:

Článek 11

Opětovné použití a recyklace

1. Členské státy přijmou vhodná opatření na podporu opětovného použití výrobků a činností úpravy za účelem opětovného použití, zejména tvorbou a podporou sítí pro opravy a opětovné použití, využíváním ekonomických nástrojů, kritérií pro veřejné zakázky, množstevních cílů nebo jiných opatření.

Podle názoru Sdružení výrobců protektorů (SVP ČR) by věci pomohla opakovaně navrhovaná speciální definice odpadu pro pneumatiky: „Odpadní pneumatika – pneumatika, které se osoba zbavuje nebo má úmysl se jí zbavit, kterou v důsledku poškození nebo stáří nelze obnovit protektorováním.“ Přispěla by k tomu, že obnovitelné použité pláště pneumatik nebudou končit na skládkách, v drtičích nebo v cementárenských pecích.

Způsobů podpory využití obnovených plášťů pneumatik je mimo uvedenou změnu definice odpadu řada, např. povinné používání obnovených plášťů pneumatik na vozidlech, jejichž provoz je hrazen z veřejných prostředků.

Při volbě „obutí“ pro své dopravní prostředky se většina dopravců rozhoduje podle ceny. To přináší další problém z hlediska předcházení vzniku odpadů proto, že se na trhu nabízejí nekvalitní levné pláště pneumatik z dovozu, (Čína, Rusko). Podle zkušeností členů SVP ČR je většina těchto plášťů pneumatik neopravitelná z důvodů separace mezi vnitřní a nárazníkovou vrstvou konstrukce kostry pláště pneumatiky. V „odpadu“ tak končí pláště pneumatik ještě před koncem použitelnosti dané zákonem stanovenou minimální hloubkou dezénu.

Obnova použitých plášťů pneumatik není jen metodou předcházení vzniku odpadů, ale je to metoda významně snižující negativní vliv na životní prostředí. Dokládají to výsledky studie Centra pro repasování a opětovné použití ve Velké Británii (více na http://www.remanufacturing.org.uk)

Zpráva porovnává uhlíkovou stopu nových a obnovených plášťů pneumatik používaných pro lehká užitková vozidla. Obnovenými plášti pneumatik jsou pláště, kde je provozem opotřebovaná část – běhoun nahrazen novým běhounem. Obnovu běhounu lze opakovat, čímž se efekt protektorování zvyšuje.

Studie ukazuje, že výroba nového 17,5” pláště pneumatiky produkuje 87,2 kg emisí CO₂, oproti 60,7 kg CO₂ včetně zápočtu vlivu výroby nové kostry (38,0 kg CO₂) v případě obnovených pneumatik (tabulka 1). Úspora 26,5 kg emisí CO₂ představuje snížení emisí o 30 %. Přitom vliv výroby nové kostry se snižuje s každým cyklem obnovy.

Tabulka 1: Uhlíková stopa nového a obnoveného pláště pneumatiky

Struktura uhlíkové stopy v tabulce umožňuje porovnání vlivu jednotlivých produktových fází. Více než 50 % v obou případech představuje materiál (48,6 kg CO₂ nového pláště pneumatiky oproti 31,1kg CO₂ u obnoveného pláště pneumatiky). Druhý největší vliv je přičítán energii potřebné pro výrobu nového pláště pneumatiky (31,4 kg CO₂) a obnoveného pláště pneumatiky (22,5 kg CO₂). Vyšší úroveň stopy u dopravy nových pneumatik je dána dlouhou vzdáleností přepravy dovážených surovin ze zahraničí. Dopad produkce odpadů z výroby obou typů pneumatik je nízký, výrobní proces vytváří velmi málo odpadu a odpadní pryž je užitečná v jiných aplikacích s malým vlivem následného zpracování.

Vliv “konce života” byl určen analýzou konečného způsobu využití koster pneumatik. V některých případech využití odpadních plášťů pneumatik dochází k substituci – to v případě spalování v cementářských pecích.

Pro porovnání spotřeby materiálů si autoři studie vybrali 17,5“ plášť pneumatiky (tabulka 2).

Tabulka 2: Struktura a hmotnost materiálů potřebných pro výrobu nového a protektorováním obnoveného pláště 17,5" pneumatiky

Touto studií autoři dokládají, že obnova plášťů pneumatik protektorováním je šetrnější k životnímu prostředí než výroba nových. Protektorování snižuje emise oxidu uhličitého o 26,5 kg a v případě 17,5” pláště poskytuje úsporu materiálu 17,6 kg oproti výrobě nové pneumatiky.

Přístup k původnímu dokumentu lze získat na vyžádání u autora článku.

Jiří Machač

Sdružení výrobců protektorů

jirka.machac@seznam.cz

V Slovenskej republike upravujú nakladanie s odpadom právne predpisy, do ktorých boli prebraté právne akty Európskych spoločenstiev, a tiež všeobecne záväzné právne akty Európskych spoločenstiev – nariadenia, ktoré majú priamu účinnosť v členských štátoch EÚ a nevyžadujú si transpozíciu do právneho systému členskej krajiny. Základným a v súčasnosti platným právnym predpisom upravujúcim nakladanie s odpadom je zákon č. 223/2001 Z.z. o odpadoch a o zmene a doplnení niektorých zákonov, ktorý by mal byť onedlho revidovaný predloženou novelou, ktorou sa bude transponovať smernica Európskeho parlamentu a Rady 2008/98/ES o odpade. Východisková analýza možností budovania systému centier a sietí opätovného použitia v slovenských podmienkach sa preto bude opierať o ustanovenia platného zákona o odpadoch s poukazom na zmeny, ktoré by mala priniesť novela zákona.

Súčasný stav v oblasti opätovného použitia na Slovensku

Aj keď oficiálne štatistiky o objeme opätovného použitia neexistujú, má na Slovensku dlhoročnú tradíciu a realizuje sa najmä na neformálnej báze napr. darovaním alebo prostredníctvom občianskych inzerátov, alebo klasickým predajom v obchodných prevádzkach typu „second hand“ či v bazároch. Doteraz však nie sú dostupné žiadne nástroje a stimuly pre budovanie a rozvoj systémov opätovného použitia zo strany štátu.

Aj keď program predchádzania vzniku odpadu definuje ako jeden zo svojich cieľov podporovanie zriaďovania centier opätovného použitia, avšak až v horizonte do konca roku 2015 predpokladá prípravu návrhu úpravy príslušnej legislatívy a stanovenie štandardov na zriaďovanie a prevádzkovanie týchto centier, spôsobu financovania, formy podpory zo strany štátu pri realizácii pilotných projektov a diskusie štátu so samosprávou a podnikateľským sektorom o možnostiach a výhodách zriaďovania centier opätovného používania.

Na Slovensku bola problematika opätovného použitia, resp. prípravy na opätovné použitie, doteraz riešená skôr formálne ako systematicky, pričom príčiny boli a dodnes sú rôzne. Pri úvahách ako ďalej postupovať pri podpore opätovného použitia a prípravy na opätovné použitie, resp. pri budovaní centier a sietí s takýmto poslaním, je potrebné uvedomiť si rozdiel medzi týmito aktivitami z hľadiska právnej úpravy.

Z pohľadu životného cyklu a v súlade s definíciou podľa WFD (smernica Európskeho parlamentu a Rady 2008/98/ES o odpade a zrušení určitých smerníc) patrí opätovné použitie do fázy manažmentu výrobku a riadi sa normami a právnymi predpismi pre výrobu a uvádzanie výrobkov na trh.

Do opätovného použitia môžu vstúpiť použité výrobky buď priamo od aktuálneho vlastníka alebo ako opätovne použiteľné výrobky (OPV), ktoré po prechode procesom prípravy na opätovné použitie vyhovujú požiadavkám kladeným na výrobky a preto už nepodliehajú právnym predpisom upravujúcim nakladanie s odpadom, ale ich obeh sa riadi príslušnými právnymi predpismi pre uvádzanie výrobkov na trh.

Príprava na opätovné použitie je procesom aplikovaným na látku alebo vec, ktoré dospeli do konečného štádia svojho životného cyklu a stali sa odpadom v zmysle definície WFD, keď sa ich majiteľ zbavil tým, že ich odovzdal na miesto alebo do zariadenia určeného na nakladanie s odpadom.

Do procesu prípravy na opätovné použitie sa tak môže dostať iba odpad, ktorý však má mať určité predpoklady na to, aby na výstupe z procesu vyhovoval kritériám stanoveným na prechod z fázy odpadu do etapy obehu výrobku. V prípade, že látka alebo vec nespĺňajú požiadavky definované pre stav konca odpadu, môžu byť ďalej zhodnocované a použité v režime odpadov. Všetky činnosti vykonávané v súvislosti s prípravou na opätovné použitie podliehajú režimu, ktorý sa riadi právnymi predpismi v odpadovom hospodárstve.

Inou otázkou je zhodnotenie odpadu v procese prípravy na opätovné použitie, výsledkom ktorého bude opätovne použiteľný výrobok spĺňajúci podmienky uvedenia na trh. Teoretickú možnosť prechodu veci z fázy odpadu do etapy tzv. použiteľnej veci, avšak nie v zmysle uvedenia na trh, majú teraz podnikateľské subjekty prostredníctvom udeľovaného súhlasu na odovzdávanie odpadov na využitie v domácnosti (§ 7 ods. 1 písm. p) zákona o odpadoch). Tento súhlas väčšinou ale využívajú na odovzdanie dreva ako paliva na vykurovanie v domácnosti.

Predložená novela zákona o odpadoch vytvára širší priestor pre budovanie centier opätovného použitia. Zavádza nový súhlas „na prípravu na opätovné použitie“, ktorý sa neobmedzuje len na nie nebezpečné odpady, a definuje tzv. stav konca odpadu, čím sa vytvára možnosť, aby odpad, ktorý prešiel procesom prípravy na opätovné použitie, nemusel skončiť len v domácnostiach, ale aby sa ako opätovne použiteľný výrobok mohol znovu uviesť na trh.

Aktivity v rámci riešenia projektu CERREC

Medzinárodný projekt CERREC  sa začal riešiť na Strojníckej fakulte STU v Bratislave v apríli 2011. Cieľom projektu CERREC je vytvorenie, prispôsobenie a implementácia centier a sietí pre opravy a opätovné použitie do špecifických podmienok odpadového hospodárstva zúčastnených stredoeurópskych štátov. Dopomôcť by mali aj vyvinuté užitočné nástroje, ako koncepty a príručky pre opätovné použitie sietí a centier, príručky kvality pre tieto centrá a transfer poznatkov z krajín kde majú tieto systémy na vyššej úrovni. (Více o projektu např. Odpadové fórum 9/2012, str. 14 nebo na www.cerrec.eu – poznámka redakce)

Na základe poznatkov o podmienkach v SR a diskusií bol v rámci riešenia projektu CERREC realizovaný dotazníkový prieskum zameraný na získanie informácií o názoroch predstaviteľov samosprávy na možnosti rozvoja opätovného použitia na Slovensku. Riešitelia projektu navrhli anonymný elektronický dotazník, ktorý obsahoval 11 otázok tvoriacich tri základné okruhy (všeobecné otázky, typy komodít pre opätovné použitie a centrá pre opätovné použitie).

Dotazník bol rozposlaný 900 samosprávam, z ktorých odpovedalo 123 subjektov, čo predstavuje 13,6 %. V skúmanej vzorke mali najvyššie zastúpenie obce a mestá s počtom 1001 až 2000 obyvateľov (48,3 %), 20% zastúpenie mali mestá s počtom obyvateľov od 2001 do 5 000 a také mestá nad 10 000 obyvateľov.

Na otázku, či by obyvatelia boli ochotní poskytnúť nepotrebné funkčné veci na opätovné použitie, odpovedalo 96 % opýtaných kladne, ale len 78 % by malo záujem o veci ponúkané v systéme opätovného použitia. Pri vyhodnotení záujmu o rôzne druhy použitých vecí, najväčší záujem respondenti prejavili o šatstvo (18,6 %), nábytok (16,9 %) a malé domáce spotrebiče (16,9 %). V odpovedi „iné“ boli uvedené najmä nástroje, náradie a rôzne náhradné diely.

Z hľadiska realizovanej formy zabezpečovania opätovného použitia 56,9 % odpovedajúcich sa priklonilo k možnosti jeho príležitostného organizovania vo forme napr. burzy a asi 23 % sa vyjadrilo za zriadenie centra pre opätovné použitie, pričom asi 77 % opýtaných si myslí, že ich prevádzkovateľmi by mali byť organizácie tretieho sektora a len 18 % si myslí, že by to mali byť obce a mestá.

Za najväčšie prekážky budovania a ďalšieho rozvoja centier pre opätovné použite, ktoré by prevádzkovali obce, respondenti považujú nedostatok priestorov, finančných prostriedkov a tiež personálu, prípadne nedostatočný záujem o odber odovzdaných vecí najmä v ekonomicky silných regiónoch. Medzi výhradami sa objavili aj doterajšie negatívne skúsenosti spojené s následnou tvorbou nelegálnych skládok.

Pilotný projekt opätovného použitia WEEE

V rámci projektu CERREC sa riešitelia snažia vytvoriť úzku spoluprácu s organizáciami a inštitúciami pôsobiacimi v oblasti odpadového hospodárstva. Pekným príkladom je spolupráca s organizáciou Envidom - Združenie výrobcov elektrospotrebičov pre recykláciu. Jednou z komodít, ktorá má potenciál pre opätovné použitie je odpad z elektrických a elektronických zariadení (WEEE), ale len vtedy, ak sa zaistí dostatočná kontrola kvality a bezpečnosti opätovne použiteľných produktov uvádzaných na trh.

Na jednej strane má uvedená komodita vysoký potenciál pre opätovné použitie, ktorý by sa mal vhodne využiť, avšak na druhej strane je to najproblematickejšia komodita. Nie všetky odpady z elektrických zariadení môžu byť opätovne použité, hlavne z hygienických a environmentálnych dôvodov. O to viac je pri takýchto komoditách dôležitá spolupráca s organizáciami, ktoré svojimi znalosťami môžu pomôcť pri riešení problémov.

V spolupráci s organizáciou Envidom bolo pripravených a realizovaných viacero mobilných zberov elektrických zariadení priamo od obyvateľov. Takéto aktivity sú považované ako pilotné aktivity v oblasti opätovného použitia na Slovensku. Jeden takýto mobilný zber bol realizovaný v meste Senec (cca 17 600 obyv.) a bol zameraný na zber funkčných elektrozariadení, ktoré majú prejsť kontrolou a v prípade vhodnosti majú byť darované na charitatívne účely, ale aj na zber elektroodpadov. Pred samotným dňom zberu bola realizovaná propagačná kampaň prostredníctvom letákov a oznamov v lokálnom týždenníku. Obyvatelia mali svoj záujem nahlásiť telefonicky alebo prostredníctvom emailu na mestský úrad.

Počas mobilného zberu, ktorý trval približne 3 hodiny, bolo navštívených 56 adries. Z toho na 45 adresách bol vyzbieraný elektroodpad (2,36 ton) a na 21 adresách boli vyzbierané funkčné elektrospotrebiče (0,84 ton). Elektroodpad bol odovzdaný a určený k spracovaniu v spoločnosti Romag.

Funkčné elektrospotrebiče boli prevezené na kontrolu do odborného servisu. Z 50 kusov funkčných elektrospotrebičov bolo vhodných na opravu a následné darovanie 6 kusov, na priame darovanie 5 kusov a nevhodné na darovanie bolo 39 kusov. Náklady na opravu 6 kusov boli 150 eur. Celkovo teda mohlo byť použitých na charitatívne účely len 10 % spotrebičov zo všetkých elektrozariadení, ktoré sa vyzbierali počas mobilného zberu v Senci.

Je nutné poznamenať, že vyzbierané elektrozariadenia boli dosť staré, priemerný rok výroby bol 1995, čo poukazuje na spôsob použitia elektrozariadení v našich podmienkach a životnú úroveň obyvateľstva.

Avšak aj napriek nie dostatočne pozitívnemu výsledku, majú mobilné zbery význam a z tohto dôvodu sú pripravované ďalšie mobilné zbery v rôznych menších mestách a v mestských častiach väčších miest na Slovensku. Použitie odpadov z elektrických a elektronických zariadení v procese prípravy na opätovné použitie je vhodným príkladom na potrebu aplikácie systému manažérstva kvality ako kontrolného nástroja.

Záver

V súčasnej nepriaznivej ekonomickej situácii slovenských miest a obcí patrí medzi hlavné prekážky rozvoja opätovného použitia nevybudovaná infraštruktúra, nízka technická úroveň separovaného zberu, nezriedka nízke povedomie miestnej samosprávy, a nie vždy si aj verejnosť uvedomuje dôležitosť separovaného zberu a pod.

Jednou z možností ako prekonať všetky doteraz spomenuté bariéry na ceste rozvoja systému pre opätovné použitie by mohlo byť primerané využitie existujúcej infraštruktúry systému zberných dvorov, ktoré v počte približne 375 pokrývajú takmer celé územie Slovenskej republiky, kde by riadené a kontrolované podmienky dosahovania trvalej a reprodukovateľnej úrovne požadovanej kvality zaisťovali zavedené systémov manažérstva kvality či štandardizovaných alebo tzv. dokumentovaných.

Poďakovanie

The project CERREC (3CE 278 P3) is implemented through the CENTRAL EUROPE Programme co-financed by the ERDF.

Literatúra

Smernica Európskeho parlamentu a Rady 2008/98/ES z 19. novembra 2008 o odpade a o zrušení určitých smerníc. Ú. v. EÚ L 312, 22/11/2008, s. 3 – 30.

Guidelines on the interpretation of key provisions of Directive 2008/98/EC on waste. European Commission, Directorate-General Environment, 2012, 74 s. (dostupné na http://ec.europa.eu/environment/waste/framework/pdf/guidance_doc.pdf).

Ploskuňáková, L.; Beniak, J.: Prieskum národných rámcových podmienok pre opätovné použitie tovarov. In: TOP 2013 Technika ochrany prostredia: Zborník prednášok z 19. medzinárodnej konferencie. Častá-Papiernička, SR, 11. – 13. 6. 2013. Nakladateľstvo STU, Bratislava 2013, s. 287 – 290. ISBN 978-80-227-3955-9.

Šooš, Ľ.; Pokusová, M.: Opätovné použitie“ a jeho perspektíva v podmienkach SR. In: TOP 2014 Technika ochrany prostredia: Zborník prednášok z 20. medzinárodnej konferencie. Častá-Papiernička, SR, 10.– 12. 6. 2014.: Nakladateľstvo STU, Bratislava 2014, s. 463 – 468. ISBN 978-80-227-4174-3.

Ing. Peter Križan, PhD. prof. Ing. Ľubomír Šooš, PhD., doc. Ing. Marcela Pokusová, PhD.

Strojnícka fakulta STU v Bratislave

peter.krizan@stuba.sk, lubomir.soos@stuba.sk, marcela.pokusova@stuba.sk

Konference FOOD WASTE 2014 se konala ve středu 17. září 2014 v pražském Hotelu Rott. Vedle zveřejnění aktuálních výsledků výzkumu na téma plýtvání potravinami v České republice si účastníci konference vyslechli například vystoupení dvou hostů z Velké Británie: Richarda Swannella, ředitele organizace WRAP (Waste & Resources Action Programme) a Marka Littlea, šéfa programu Food Waste společnosti Tesco Group. Za český stát promluvil Jindřich Fialka, ředitel odboru potravinářské výroby a legislativy Ministerstva zemědělství. V panelových diskusích na téma plýtvání debatovali představitelé českých firem (Moštovna Lažany, Hotel Adria Praha, Pekárna Adélka, Pejskar & Spol.), ale i zástupci platformy Byznys pro společnost, médií a neziskových organizací.

Konference FOOD WASTE 2014 navázala na loňský úspěšný ročník a na stránkách pořádající agentury PubliCon www.publicon.cz lze najít jak prezentace hlavních řečníků, tak videozáznam z celé konference.

První ročník konference se konal 5. června 2013 a zprávu z něj a obrazový záznam najdete ZDE.

Odpověď na otázku, co je příčinou tohoto jednání, dává druhá část nadpisu „aby se nemusela platit daň“. Nepřijde vám to zvláštní? Daňový systém je nastaven tak, aby bylo výhodnější potraviny vyvézt na skládku nebo do kafilerie než aby je dostali lidé k jídlu. Tento způsob myšlení trvá už několik desítiletí. Někomu to asi nevadí, někomu je to lhostejné, mnozí o tom nevědí. Možná jsou i takoví, kterým tento systém přináší prospěch?

V šedesátých letech minulého století se jeden muž v bohatých Spojených státech rozhodl něco změnit. Byl to John van Hengel, dobrovolník v jedné veřejné jídelně pro chudé, který viděl na jedné straně lidi, kteří žijí v nedostatku a v podvýživě, byly mezi nimi i rodiny s dětmi, a naproti tomu obrovské plýtvání potravinami. Začal shromažďovat přebytky potravin od výrobců a obchodníků, které by jinak skončily v onom pomyslném odpadkovém koši, a rozdávat je lidem, kteří žili v nouzi. V roce 1967 vytvořil první potravinovou banku na světě, ve Phoenixu v Arizoně. Johnova myšlenka se pak začala šířit po celé Americe a dala vzniknout celé síti potravinových bank. Ta se v dalších letech rozšířila na všechny kontinenty.

A jak začaly potravinové banky v Evropě? Na tuto otázku odpovídá Bernard Dandrel, emeritní president Evropské federace potravinových bank a zakladatel první potravinové banky v Evropě:

„Potravinové banky jsem si nevybral, prosadila si je prozřetelnost jako odpověď na nouzi lidí, rodin, které v Paříži trpěly hlady. Bylo to v roce 1984. Nezaměstnanost prudce rostla a následovala ji vlna chudoby. V této době jsem vedl pařížskou Charitu a viděl jsem velkou bídu těch, kteří byli bez jídla a bez domova.

Deník La Croix uveřejnil stížnost jedné řeholnice, sestry Cécile Bigo. Upozorňovala v něm na obrovské plýtvání potravinami na jedné straně, zatímco na druhé straně viděla matky prohrabávat popelnice, aby našly zbytky, kterými nasytí své děti. Na to zareagoval dobrovolný pracovník potravinové banky z kanadského Edmontonu, který byl právě na návštěvě ve Francii. Zástupcům humanitárních a charitativních organizací vysvětlil, jak lze čelit plýtvání potravinami a v atmosféře nezištné pomoci nabízet hladovým nejen chléb, ale i přátelství.

Jen málo účastníků se nechalo přesvědčit, připadalo jim příliš obtížné takové principy uvést do praxe. Dá se vůbec přistoupit na takovou každodenní výzvu? Navzdory odporu, se několik křesťanských organizací pustilo do tohoto bláznivého dobrodružství. Víra v nemožné, když to znamenalo zachránit bratra v nouzi, to byl závazek, který jsme každý den obnovovali. Brzy potravinová banka pro Paříž a okolí spatřila světlo světa. Byla otevřena 4. prosince 1984. První dary, které jsme dostali, byly chléb a ryby. Usadili jsme se v kostele, který už nesloužil pro bohoslužby. To pro nás byly symboly a znamení.

Tato zkušenost se rychle rozšířila po celé Francii. Rozvoj potravinových bank usnadnil možnost otvírat nová a nová místa, kam mohou přicházet osamělí lidé, kteří už ztratili naději, aby se setkali u společného stolu. Není nad sdílení ve společenství, kdy člověk, který je zraněn životem, pocítí uznání své důstojnosti a jedinečnosti a může tak postupně nacházet sílu k novému začátku.“

V roce 1986 byla otevřena první belgická potravinová banka v Bruselu. V den jejího otevření představitelé belgické banky a zástupci francouzské federace potravinových bank podepsali stanovy Evropské federace potravinových bank. Po Belgii přišla Itálie, následovalo Španělsko, Irsko, Portugalsko a další státy.

Historie potravinových bank v České republice, resp. tehdy ještě v Československu, začíná v roce 1992. Bezprostředním impulsem pro vznik potravinových bank byly první osobní kontakty právě s panem Bernardem Dandrelem. Překážkou od samého počátku je stále nepochopení ze strany státu, na rozdíl třeba od Polska. Zřejmě si představitelé nechtějí připouštět existenci chudoby v České republice.

Přesto vznikla již v roce 1994 Česká federace potravinových bank jako občanské sdružení. Jejím posláním je boj proti hladu a proti plýtvání potravinami. Ve svém poslání respektuje Chartu evropských potravinových bank, která je nedílnou součástí stanov. Cílem je zřizovat a sdružovat potravinové banky působící v České republice, koordinovat jejich činnost, dbát o jejich rozvoj a reprezentovat je před státem a zahraničím.

Potravinové banky shromažďují zdarma potraviny, skladují a rozdělují je humanitárním nebo charitativním organizacím, které je dále předávají potřebným lidem. Dodavateli jsou prvovýrobci, zemědělci, potravinářský průmysl, obchodníci. Ti bezplatně dávají své výrobky, které jsou neprodejné ale plnohodnotné a zdravotně nezávadné. Také Evropská unie má svůj Evropský program potravinové pomoci nejchudším.

Potraviny se dopravují do skladů, kde se třídí a skladují podle závazných obecně platných pravidel. Potravinové banky rozdělují zase bezplatně tyto výrobky zásadně mezi místní neziskové organizace, jejichž náplní je podpora osob v těžkých situacích, aby mohly znovu najít své místo ve společnosti.

Osobně vnímám jako převrácené současné myšlení a chování, kdy je pro někoho výhodnější potraviny vyhodit než aby je daroval. Vždyť v potravinách je hodnota lidské práce zemědělce, zpracovatele, dopravy, obchodu. A úroda sama o sobě není samozřejmá, je proměnlivá, někdy lepší, jindy horší. Biblický Jákobův syn Josef prozíravě shromáždil během sedmi úrodných let zásoby, aby v následujících sedmi hladových letech nasytil celý Egypt a ještě zbývalo pro okolní národy.

Zdá se, že v dnešní odcizené době prozíravost vymizela nebo byla silně potlačena. Převrátily se nám hodnoty. Solární panely na úrodné půdě mají větší cenu než pole osetá pšenicí nebo osázená brambory, výhodnější je pěstování řepky na motorové palivo než obilí na chléb pro lidi. Podobné myšlení zřejmě vede k tomu, aby se potraviny raději vyvážely na skládku, než aby posloužily lidem na obživu.

Neprodaných potravin by se mohlo rozdat mnohem víc než dosud, kdyby tomu nebránila daňová zátěž věcného daru. Kdyby chtěl dárce darovat potraviny například za deset tisíc korun (pořizovací cena), pak zaplatí letos 14 procent DPH, tedy čtrnáct set korun. Když tyto potraviny zlikviduje, DPH neplatí, ztrátu si odepíše do daňových nákladů a tím si ještě sníží daňový základ pro daň z příjmů právnických osob. Takže stát od něho stejně nic nedostane, zatěžuje se životní prostředí a hladoví dál hladoví. Cui bono? Komu to může prospívat?

Dočetl jsem se, že Ministerstvo financí žádné výjimky neplánuje. Prý to ani není možné, výjimka na darované potraviny by prý mohla být v rozporu s evropskou směrnicí o DPH. Je to notoricky známá výmluva na tu „zlou Evropu“. Také jsem se dočetl, že tuto výjimku si vyjednalo 13 států EU, dokonce celkem nedávno např. Polsko v roce 2008 a Maďarsko předloni.

Při troše dobré vůle a lidského vzájemného vztahu by tomu tak nemuselo být. Neprodejné, ale zdravotně nezávadné potraviny by mohly zlepšit život chudým lidem. Potravinové banky dokážou potraviny zužitkovat a tuto pomoc zprostředkovat. Dokazuje to téměř půl století jejich činnosti.

Zdroj: Odpadové fórum 9/2012

Autor: Ilja Hradecký (předseda České federace potravinových bank, hradecky@nadeje.cz, www.potravinovabanka.cz/cfpb)

Klíčová slova: potravinová banka, potraviny, charitativní organizace, DPH, daňové náklady

Posláním občanského sdružení Potravinová banka v Ostravě je pomáhat s odstraňováním chudoby a hladu a zároveň předcházet plýtvání potravinami.

Cílem potravinové banky je získávat zejména přebytečné či neprodejné, ale poživatelné potraviny (např. od výrobců, potravinových řetězců, ze stravovacích zařízení nebo od dárců). Banka je skladuje a bezplatně rozděluje lidem v nepříznivé životní situaci, do které se dostali na dlouhodobou nebo přechodnou dobu z různých důvodů. Jedná se o věkově neomezenou strukturu příjemců řešící různé zdravotní či sociální handicapy (děti, dospívající, dospělí, senioři, lidé se zdravotním postižením, lidé bez domova, lidé společensky nepřizpůsobiví apod.). Počet podpořených osob se odvíjí od množství získané potravinové pomoci i na počtu zapojených organizací. PBO nedistribuuje potraviny přímo cílové skupině, ale prostřednictvím organizací, které s výše uvedenými cílovými skupinami pracují (např. Charita ČR, Armáda spásy, Slezská diakonie, Diakonie ČCE, Elim, Nová šance, Ekipa, FOD, Vzájemné soužití a další)

K 30. 6. 2012 tvoří členskou základnu Potravinové banky v Ostravě 28 organizací. Prostřednictvím jejich středisek dodává PBO potraviny cca 65 subjektům.

Za první pololetí roku 2012 s námi navázalo spolupráci celkem 6 nových organizací. Za více než dvouleté období v činnosti ostravské potravinové banky je také zároveň viditelný posun v přijatém množství potravin.

Nárůst v příjmu potravin se nám podařilo mimo jiné zajistit navázáním pravidelné spolupráce se dvěma potravinovými řetězci, které nám darují potraviny 2 – 3 dny před datem spotřeby a trvanlivé potraviny s těsně ukončeným datem minimální trvanlivosti.

Zamýšlíme se nad otázkou, proč některé potravinové řetězce o spolupráci mají zájem a proč některé ne? Je přece velmi prospěšné, že darované konzumovatelné potraviny nacházejí své cílové příjemce z řad lidí v nouzi a navíc nemusí docházet k jejich likvidaci! (Odpověď nabízí zvýrazněný odstavec předchozího příspěvku – poznámka redakce.)

Z praxe potvrzujeme, že všechny potraviny, které byly PBO darovány našly vždy své konzumenty. Velmi rádi bychom navázali spolupráci i s dalšími subjekty, které tímto druhem potravin disponují, mohli by je věnovat na charitativní účely a chtěli by navázat spolupráci s některou z potravinových bank, ať už v Ostravě, Praze nebo Litoměřicích.

Kontakt na jednotlivé potravinové banky je na společném webu www.potravinovabanka.cz.

Zdroj: Odpadové fórum 9/2012

Autor: Irena Mrázková (Potravinová banka v Ostravě, potravinovabanka@seznam.cz)

Banka shromažďuje od dárců zemědělské přebytky, přebytky produkce potravinářského průmyslu,  přebytky z veřejných jídelen a restaurací, příspěvky shromážděné při veřejných sbírkách v supermarketech, ve školách, atd. Tyto potraviny dále přerozděluje organizacím, které jsou přihlášeny jako odběratelé a poskytují pomoc skupinám ohroženým sociálním vyloučením, osobám bez domova, dětem bez rodičů a osobám v krizové situaci.

Pražská potravinová banka má k dnešnímu dni 68 odběratelů, mezi nimi jsou zařízení, jako např. Naděje, Romodrom, Armáda spásy, Seleziáni, Sluneční domov, Domov Magdaléna a další.

Potravinová banka je závislá na dárcích, potřebuje nejen potraviny k další distribuci , ale také malý pracovní tým vybavený nákladním vozem, sklad s lednicemi a mrazicími boxy, vysokozdvižný vozík, a to vše stojí určité finanční prostředky. Proto vítáme sponzory, kteří mohou nabídnout buď finanční dary k zajištění provozu banky, hmotné dary, subvence, nebo převzetí a krytí finančních nákladů na provoz organizace a samozřejmě potraviny, které jsou hlavním předmětem dalšího přerozdělování odběratelům.

Našimi největšími sponzory jsou především firmy z potravinářského odvětví, např. Globus, Makro, Unilever, Nestle, Kraftfood, Ferero Česká republika, Danone, Vitana, Meagle, Podravka-Lagris, Douve Egberts a další. Jim i dalším patří velký dík., neboť jejich zásluhou je zajištěn provoz potravinové banky.

Vedle toho děti z jedné mezinárodní školy každoročně prodávají své výrobky na školních bazarech a za vydělané peníze vždy nakoupí v Makru potraviny a v období vánoc je přivezou do Potravinové banky Praha (obrázek 1). Je to dobrý příklad výchovy dětí k sociálnímu cítění a také dobrý způsob, jak předcházet tomu, aby v budoucnu plýtvaly potravinami, protože jsou schopny si představit, komu všemu mohou posloužit (obrázek 2)

Zdroj: Odpadové fórum 9/2012

Autor: Věra Doušová (Potravinová banka Praha, veradous.praha@post.cz)

Podle sdělení Státní zemědělské a potravinářské inspekce existují pouze dva druhy časových údajů na obalech potravin:

- doba použitelnosti,

- doba minimální trvanlivosti

Doba použitelnosti se týká rychloobrátkového zboží, jakým jsou například masné výrobky. Tu určuje výrobce v souladu s předepsanými podmínkami. Toto datum platí do půlnoci uvedeného dne a potom už se nesmí za žádných okolností zboží prodávat (považuje se za zdravotně závadné). Datum použitelnosti se uvádí slovy: "Spotřebujte do...", přičemž údaj se uvádí v předepsaném pořadí: den, měsíc a rok ukončení této doby.

Doba minimální trvanlivosti se udává u trvanlivějšího zboží, jakým jsou třeba chipsy nebo sladkosti. Po uplynutí této doby může být výrobek nadále prodáván, ale jedině s upozorněním pro spotřebitele. Nebude zdravotně závadný, ale už je tam nějaký kompromis ohledně jakosti. Uvádí se slovy: "Minimální trvanlivost do...".

Do potravinových bank či jinak na charitu tedy může jít pouze to druhé zboží, protože potraviny po uplynutí data použitelnosti se za žádných podmínek distribuovat nesmějí, konkrétně by se jednalo o "nabízení potraviny nevhodné k lidské spotřebě".

(lj, op)

Zdroj: Odpadové fórum 9/2012

Už jste byli u Bulhara? Středisko Naděje zde poskytuje potřebným nejen polévku, kterou nelze než pochválit. „Denně vydáme zhruba 490 jídel připravovaných v naší sociální kuchyni.  V poledne se přiveze jídlo k nám a do střediska v Bolzanově ulici. Co se nesní, rozdáme v terénu“, vysvětluje vedoucí zařízení…  Kolem stolů je plno a u speciálně upraveného automobilu s ošetřovnou stál ráno na Tišnově slušný zástup lidí. „Já sem chodím hlavně proto, že mi dávají do pořádku spálenou nohu. Jídlo máte všude.  Sice nám zamkli několik „kontíků“ za Albertem, ale jezdíme dál a do toho somrujeme, o hladu rozhodně nejsme“, zubí se pankáč Dušan a pochutnává si na chlebu s paštikou.

Naděje pomáhá lidem v nouzi více jak dvacet let. Od samého začátku se snaží zajistit pro tyto lidi jednu ze základních lidských potřeb – jídlo. Jde o neustálý proces vyhledávání zdrojů potravin nebo surovin pro další zpracování, nejčastěji právě v již zmíněné sociální kuchyni. Těstoviny, mouka, sušené mléko, cukr nebo máslo dodává Potravinová banka, kterou zásobuje Státní zemědělský intervenční fond. To ale není všechno. „Danone nám dává dvakrát do měsíce jogurty týden před datem použitelnosti, brambory a cibuli máme od jednoho zemědělského družstva. Ve spektru menších dárců najdete i řeznictví. Do Globusu jezdíme každé pondělí pro pečivo z víkendu a výrobky s minimální trvanlivostí do určitého data. To jsou například různé sladkosti. Velkou pomocí je pro nás německá evangelická církev Hoffnung und Hilfe, která nám jednou ročně na Vánoce pošle celý kamion“, říká vedoucí skladu Pavla Šešínová. Dále to jsou dary od fyzických osob, například jeden pán nakoupil pro Naději 1000 kilo cukru na oslazení čaje jako jednorázový dar, který pomohl bezdomovcům přečkat kruté mrazy. Pro úplnost dodejme, že Naději podporuje také MPSV a Magistrát.

Vedoucí zařízení v Bolzanově Aleš Strnad popisuje integrační systém Naděje. „Na pěší terénní program a mobilní sociální službu, pro kterou jsme předzásobeni, navazují nízkoprahová centra. Dalším stupněm jsou noclehárny, azylové bydlení a byty.“ Tyto služby doplňuje ordinace praktického lékaře, psychologické poradenství, sociální šatník a kuchyně. Pokud se chcete podívat někam, kde by se člověk sám ubytoval, zajeďte do azylového domu k Hamerskému rybníku do Záběhlic. U klasických nocleháren to však u nás funguje tak, že nejsou přes den přístupné, a proto potkáváte na ulici tolik zbědovaných lidí. Když se projdete například Budapeští, hned vás zarazí, že za celý den nenarazíte na bezdomovce. „Tam totiž mají proti bezdomovectví zákon. Válí se vám před domem zanedbaný opilec? Jednoduše informujete dispečink, který vyšle auto, dotyčného prověří, a pokud nemá kde hlavu složit, rovnou mu zajistí lůžko. Kdykoli“, sděluje své poznatky z loňské návštěvy pan Strnad.

Zdroj: Odpadové fórum 10/2012

Autor: Lucie Jedličková

Konference FOOD WASTE 2014 se konala ve středu 17. září 2014 v pražském Hotelu Rott. Vedle zveřejnění aktuálních výsledků výzkumu na téma plýtvání potravinami v České republice si účastníci konference vyslechli například vystoupení dvou hostů z Velké Británie: Richarda Swannella, ředitele organizace WRAP (Waste & Resources Action Programme) a Marka Littlea, šéfa programu Food Waste společnosti Tesco Group. Za český stát promluvil Jindřich Fialka, ředitel odboru potravinářské výroby a legislativy Ministerstva zemědělství. V panelových diskusích na téma plýtvání debatovali představitelé českých firem (Moštovna Lažany, Hotel Adria Praha, Pekárna Adélka, Pejskar & Spol.), ale i zástupci platformy Byznys pro společnost, médií a neziskových organizací.

Konference FOOD WASTE 2014 navázala na loňský úspěšný ročník a na stránkách pořádající agentury PubliCon www.publicon.cz lze najít jak prezentace hlavních řečníků, tak videozáznam z celé konference.

První ročník konference se konal 5. června 2013 a zprávu z něj a obrazový záznam najdete ZDE.

Konference se bude konat v aule České zemědělské univerzity v Praze-Suchdole. Den konání konference 2. 10. 2014 se nemění. Zde by měla být kapacitní rezerva dostatečná.

V souvislosti se změnou místa konání se změnily i ekonomické podmínky a tak jsme byli nuceni zvýšit příspěvek na stravné na 300 Kč. To, že se bude vybírat až na místě v hotovosti proti daňovému dokladu, se nemění.

Díky změně místa konání je nyní rezerva v kapacitě dostatečná, takže se mohou přihlašovat další zájemci, kteří tak dosud neučinili. Všechny konferenční prostory jsou bezbariérové.

Komerční prezentace je v omezeném rozsahu možná. K 4. 9. Bylo přihlášeno přes 260 účastníků.

Program prevence je víceletý koncepční dokument, který si jako hlavní cíl vytkl Koordinovaným a jednotným přístupem vytvořit podmínky k nižší spotřebě primárních zdrojů a postupnému snižování produkce odpadů. Tento hlavní cíl je pak rozepsán na 13 dílčích cílů krátkodobého (do 2016), střednědobého (do 2018) a dlouhodobého charakteru. Pro jejich dosažení je navrženo 26 opatření. Plný text Programu naleznete ZDE.

Hned první blok navržených opatření nazvaný Informační podpora, vzdělávání a osvěta zahrnuje 9 opatření a hned první z nich zní: Vytvořit a po celou dobu realizace Programů předcházení vzniku odpadů zajistit kontinuální provoz volně přístupné informační základny o problematice předcházení vzniku odpadů na všech úrovních. Vypracovat a volně propagovat příručku pro občany, jak předcházet vzniku odpadů (se zaměřením na komunální odpad a jeho jednotlivé složky).

CEMC se dlouhodobě prostřednictvím odborného měsíčníku Odpadové fórum problematice předcházení vzniku odpadů věnuje a proto v přímé reakci na toto i další opatření založil internetovou platformu www.predchazeniodpadu.cz, kam soustředil veškeré materiály na toto téma, které vyšly v časopisu ODPADOVÉ FÓRUM i z dalších zdrojů. Současně se rozhodl uspořádat 1. národní konferenci Předcházení vzniku odpadů. Ta se uskuteční 2. října 2014 (více o konferenci ZDE).

Záštitu nad konferencí převzalo jak Ministerstvo životního prostředí, které konání konference navíc i finančně podpořilo, tak Ministerstvo průmyslu a obchodu. Konference Předcházení vzniku odpadů je také součástí prestižního seriálu odpadářských akcí Odpadové dny 2014. Mediálními partnery jsou Odpadové fórum a internetový portál Tretiruka.cz, v jehož rámci se nachází příslušná tematická platforma.

Konference je určena všem, kteří se zajímají o problematiku předcházení vzniku odpadů nebo o jejich opětovné využití, které s tímto úzce souvisí. V době psaní těchto řádek (27. srpna), tedy více než měsíc před konferencí, je již přihlášeno přes 240 účastníků a stále se hlásí další. Přihlašovací formulář ZDE. Seznam přihlášených účastníků je přístupný ZDE a je periodicky aktualizován.

Program konference je vystaven ZDE a nepředpokládáme žádné jeho významné změny. Z konference bude pořízen profesionální videozáznam a ten synchronizovaný s jednotlivými prezentacemi bude poté zpřístupněn na internetu.

Konference se zúčastní špičky Ministerstva životního prostředí, náměstkyně ministra Ing. Berenika Peštová a ředitel odboru odpadů Ing. Jaromír Manhart jako úvodní přednášející a konferenci zahájí osobně sám ministr životního prostředí Mgr. Richard Brabec. Při této příležitosti proběhne na téma předcházení vzniku odpadů a omezování spotřeby zdrojů jeho tisková konference.

Ondřej Procházka

CEMC, programový garant konference

prochazka@cemc.cz

V prvních čtyřech blocích jsou zařazeny vyžádané přednášky. Vzhledem k šíři problematiky a omezenému časovému prostoru je na každou přednášku vyhrazeno pouze 20 minut a všichni přednášející jsou s tím srozuměni. Prostor pro diskusi bude vyhrazen vždy na závěr každého bloku. Předpokládáme, že by v programu již nemělo dojít k významným změnám.

Do pátého bloku programu Příklady předcházení vzniku odpadů jsme zařadili některé z předběžně přihlášených, kteří o to projevili zájem. Do tohoto bloku je stále možné se přihlásit s příspěvkem představujícím již úspěšně probíhající projekt, jeho záměr, ale třeba i poukázat na slepou uličku. Zde je pro každé vystoupení vyhrazen prostor do 10 minut. Případná komerční vystoupení nejsou vyloučena, ale budou zpoplatněna.

Na přípravě programu se podílel přípravný výbor ve složení Ing. Marie Vorlíčková (MŽP), Ing. Pavlína Kulhánková (MPO), Ing. Lukáš Kůs (ČIŽP), RNDr. Vlasta Mikulová (ČZU), Ing. Hana Carvová (Svaz obchodu a cestovního ruchu), Ing. Vladimír Klatovský (ISES, s. r. o.), Ing. Milan Havel (Arnika) a Ing. Vladimír Dobeš (Empress).

Celý program i s časovými údaji najdete ZDE.

Dále tam jsou uvedeny jména kontaktních osob jednotlivých evropských zemích (nejen těch uvedených, které mají již hotové programy předcházení vzniku odpadů). Za Českou republiku tam je uveden prof. Jiří Hřebíček.

Cílem tohoto příspěvku je proto iniciovat diskusi těchto aspektů politiky Evropské unie v oblasti odpadového hospodářství a na modelovém příkladu naznačit, jaké očekávané důsledky by účinné naplňování strategie předcházení vzniku odpadu mohlo mít na národní hospodářství České republiky.

Jak vyhodnotit roli odpadového hospodářství v národním hospodářství?

V první řadě je třeba si uvědomit, že sektor odpadového hospodářství je v národním hospodářství propojen prostřednictvím dodavatelsko-odběratelských vztahů s ostatními sektory a že se jakékoli fundamentální změny v oblasti nakládání s odpady (např. tlak na materiálové využití odpadu, prevenci a předcházení vzniku) projeví i v těchto navazujících sektorech. Jak tyto vztahy popsat (resp. kvantifikovat)?

Provázanost jednotlivých sektorů národního hospodářství umožňuje kvantifikovat tzv. input-output analýza neboli analýza meziodvětvových vztahů. Tato analýza umožňuje sledovat, co se stane s konečným výstupem ekonomiky v případě, že poklesne výstup konkrétního odvětví (např. množství poskytovaných služeb v odpadovém hospodářství).

Naše analýza vychází z nejpodrobnější a nejaktuálnější input-output tabulky za rok 2010 (v běžných cenách) v podrobnosti 184x184 produktů národního hospodářství, které má v současné době k dispozici Český statistický úřad.

V rámci input-output tabulek nás zajímá produkt CZ-CPA 38 „Sběr, zpracování a likvidace odpadu“. Z grafu 1 je patrné, jak významné je toto odvětví v porovnání s průměrem za celou Českou republiku. Odvětví odpadového hospodářství pro svou produkci používá dovoz výrobků a služeb ze zahraničí v nižší míře, než je průměr za celou Českou republiku. Tento nikoli překvapivý závěr znamená, že odpadové hospodářství je vázané na produkci ostatních sektorů národního hospodářství, což zvyšuje jeho význam v rámci celého národního hospodářství.

Produkt vytvořený odvětvím odpadového hospodářství je produkt, který je spotřebován v ČR. Jakákoli opatření, která by velikost produkce odvětví omezila, se tak projeví nejen v odvětví odpadového hospodářství, ale prostřednictvím ekonomických vazeb i v návazných sektorech národního hospodářství. Současně se v odvětví odpadového hospodářství méně projeví opatření, která zdražují dovoz (např. znehodnocení CZK vůči EUR).

Naopak je z grafu patrný výrazný podíl mezispotřeby na celkových zdrojích odvětví, což demonstruje vysoký podíl dodávek statků a služeb napříč odvětvími národního hospodářství ve prospěch tvorby produktu odpadového hospodářství. Tento závěr rovněž potvrzuje vysokou provázanost odpadového hospodářství s ostatními odvětvími národního hospodářství.

Ještě jednu zajímavou informaci obsahuje graf 1: vyšší podíl spotřeby fixního kapitálu v porovnání s průměrem ČR. Tato informace poukazuje na vyšší technologickou vybavenost odvětví a vyšší citlivost na změnu technologií ve smyslu přechodu na technologie, které kladou nižší nároky na energetické a surovinové vstupy. Jakákoli změna technologického vybavení odvětví se proto projeví na konečném výstupu nejen v odpadovém hospodářství, ale celém národním hospodářství.

Hrubá přidaná hodnota (HPH – hodnota nově vytvořených výrobků a služeb očištěná o hodnotu výrobků a služeb spotřebovaných v odvětví) odvětví se příliš neliší od HPH za ČR.

Multiplikátory

Velmi důležitou informaci pro hodnocení pozice odpadového hospodářství v národním hospodářství poskytuje výpočet tzv. multiplikátoru. Multiplikátorem rozumíme závislost celkové změny produkce národního hospodářství v závislosti na změně poptávky po určitém produktu (např. produktu odpadového hospodářství). Čím je multiplikátor vyšší, tím silnější je vazba na ekonomiku a tedy i multiplikativní dopady jakékoli změny. Úroveň rozloženého multiplikátoru v odvětví odpadového hospodářství ukazuje graf 2.

Jakkoli graf obsahuje rozklad multiplikátoru na jednotlivé zdroje celkové produkce, klíčovou informaci obsahuje právě multiplikátor celkové produkce (2,31). Je zřejmé, že tento multiplikátor je významně vyšší, než je průměr za celou Českou republiku. Co tato informace vlastně říká? V případě, že se změní konečná spotřeba produkce odvětví „Sběr, zpracování a likvidace odpadu“ o 1 %, tak se celková produkce ekonomiky změní o 2,31 %.

S ohledem na průměr České republiky můžeme prohlásit, že multiplikátory CZ-CPA 38 Sběr, zpracování a likvidace odpadu jsou nadprůměrně silné a ze 184 produktů mají 27 nejsilnější multiplikátor celkové produkce. Proto případný nárůst či pokles konečné spotřeby bude mít významný vliv na agregáty národní ekonomiky.

Relativně vysoký multiplikátor odvětví odpadového hospodářství současně znamená, že čím vyšší bude produkce tohoto odvětví, tím více na tom budou profitovat i odvětví, která jsou na odpadové hospodářství navázána (např. obchod s motorovými vozidly, finanční služby, či výroba strojů), vč. podpory zaměstnanosti. Takto silná vazba odpadového hospodářství na ostatní odvětví národního hospodářství má však i svá negativa: jakékoli omezení produkce odvětví (např. v důsledku daňové politiky, environmentální regulace apod.) se nutně projeví i v ostatních odvětvích.

Modelová situace

Představme si nyní modelovou situaci, kdy by v důsledku účinné (environmentálně jistě žádoucí) strategie předcházení vzniku odpadu došlo k 10% poklesu produkce odpadu. Pro zjednodušení předpokládejme, že se tento 10% pokles produkce plně projeví v 10% poklesu konečné spotřeby v sektoru CZ-CPA 38 Sběr, zpracování a likvidace odpadu (se základem konečné spotřeby v roce 2010). V absolutním vyjádření se jedná o pokles celkové produkce v odpadovém hospodářství ve výši 4460 milionů Kč.

Pomocí input-output multiplikátorů lze odhadnout, že dojde poklesu celkových zdrojů ekonomiky o více než 10 miliard Kč – jedná se o zdroje v podobě výpadku výběru daní, poklesu náhrad zaměstnancům, poklesu spotřeby fixního kapitálu či poklesu hrubé přidané hodnoty. Přepočteme-li pokles produkce na zaměstnanost (za předpokladu lineárního vztahu mezi výstupem a zaměstnaností), pak se jedná o pokles multiplikované zaměstnanosti o 4326 osob.

Závěr

Odpadové hospodářství představuje jeden z významných sektorů národního hospodářství ČR; sektoru, který se významně podílí na tvorbě produktu celé ekonomiky a zaměstnanosti. Analýza národohospodářských důsledků strategických opatření v odpadovém hospodářství by se proto měla stát nedílnou součástí jejich implementace do praxe.

Klíčovým nástrojem sledování národohospodářských důsledků jsou přitom tzv. input-output tabulky, které hodnotí nikoli pouze sektorově omezené dopady (např. přelévání zaměstnanců mezi odstraněním a využitím odpadu), ale v národním hospodářství jako celku. Využitím tohoto nástroje je možné získat komplexní pohled na strategická rozhodnutí Evropské unie, resp. České republiky.

Bc. Karel Šafr, Ing. Jan Slavík, Ph.D.

Vysoká škola ekonomická v Praze

slavik@ieep.cz

Dobře nastavený systém plateb za odpady vede k vyšší úrovni recyklace a snižuje celkovou produkci odpadů z domácností. Tento závěr potvrzuje více než patnáctiletá zkušenost mnoha zemí. Následující graf ukazuje, že nejméně odpadů produkují domácnosti tam, kde existuje jasná vazba mezi množstvím produkovaného odpadu a cenou. Čím je tato vazba méně jasná, tím více směsného odpadu domácnosti produkují.

Poznámka ke grafu:

1 – platba za odpady podle objemu

2 – platba za odpady podle objemu a frekvence svozu

3 – platba za odpady podle objemu, pytlový systém

4 – platba za odpady podle hmotnosti vyprodukovaného odpadu

5 – platba, která nemá vztah k produkci odpadu (např. paušální platba na hlavu)

Zdroj: „A Comparative Study on Economic Instruments Promoting Waste Prevention“, EUNOMIA 2011

Na příkladech z Německa si ukážeme, jaký dopad měly motivační platby zde. V Německu je řada měst a regionů zavedla v polovině 90. let. V té době zde byla produkce směsných a objemných odpadů jen asi o 20 % nižší než je současný stav ČR. Po zavedení motivačních plateb produkce odpadů významně klesla.

Rheingau-Taunus-Kreis

Rheingau-Taunus-Kreis je region, který leží v Hesensku, ve kterém žije přibližně 180 tisíc obyvatel. V roce 1995 zde byly zavedeny platby za odpad podle jejich objemu a v roce 1996 i plošný sběr bioodpadu. V důsledku těchto opatření došlo během několika let k výraznému snížení produkce směsného a objemného odpadu a tento pozitivní trend trvá stále. V roce 2010 zde evidovali přibližně dvakrát méně tohoto odpadu oproti průměru ČR. K určitému nárůstu produkce odpadů došlo patrně hlavně z důvodu menší podpory domácího a komunitního kompostování. Díku to mu má region celkovou produkci vyšší než je zemský průměr. Produkce zbytkového a objemného odpadu je však výrazně nižší (tabulka).

Poznámky:

a) SKO + OO - směsný komunální odpad z domácností a menších živností a objemný odpad

b) produkce směsného a objemného odpadu z domácností je v ČR přibližně 250 kg/obyv./rok

c) produkce směsného a objemného odpadu z domácností a menších živností byla v roce 2010 v Hesensku 206 kg/obyv./rok, produkce bioodpadu 128 kg/obyv./rok

d) informace o nakládání s odpady v regionu lze naleznete -

http://www.a-lf.de/uploads/Infos_und_Statistik/Abfallmengenbilanz_Hessen_2010.pdf

Aschaffenburg

Aschaffenburg je stosedmdesátitisícový okres v Bavorsku, kde byl v roce 1997 zaveden systém plateb za odpady podle jejich váhy. Finanční motivace vedla k výraznému snížení produkce odpadu (viz tabulka). Každá domácnost má svoji nádobu označenou kódem a čipem. Minimální objem nádoby na jednu osobu je 20 litrů (objem nádob lze slučovat v rámci jednoho domu). Při vyvážení se plná a prázdná nádoba automaticky zváží a lidé tak platí jen za skutečně vyprodukovaný odpad. Za tříděný sběr, včetně bioodpadu, se neplatí (dokoupit lze pytle na bioodpad při likvidaci menšího množství tohoto odpadu ze zahrádek).

Za likvidaci objemného odpadu se platí. Můžete si objednat jeho odvoz, případně ho můžete sami odvézt na sběrný dvůr. Odvoz kusů delších než 2 metry či vážících více než 50 kg si musí majitelé zajistit sami. Snižování produkce odpadu region podporuje i bezplatnou inzercí opraven a půjčoven. V regionu se dvakrát ročně provádí svoz kovů, elektroodpadu, dřeva a papíru (zdarma). Je dáno, který materiál je nutno likvidovat jako objemný odpad a který je možné zlikvidovat v rámci těchto svozů.

Poznámky:

a) SKO + OO - směsný komunální odpad z domácností a menších živností a objemný odpad

b) statistické údaje o produkci odpadů v okresech v Bavorsku naleznete - http://www.abfallberatung.bayern.de/koerperschaft.asp?gkz=671#TitelBeratung

c) více informací o systému nakládání s odpady v regionu naleznete –

http://www.bessenbach.de/de/leben-soziales/ver-entsorgung/abfall.html

Spolková země Sasko

Jako další příklad zde uvádíme výsledky nakládání s odpady z domácností v Sasku. V této spolkové zemi se podařilo od roku 1995 do roku 2011 snížit celkovou produkci odpadů z domácností ze 483 na 329 kg/obyv./rok, přičemž množství směsného odpadu kleslo z 264 na 127 kg/obyv./rok a množství objemného odpadu ze 61 na 26 kg/obyv./rok (přibližně je těchto odpadů tedy produkováno o 100 kg na osobu méně než v ČR). Nízká je produkce bioodpadů, čehož je dosaženo zpoplatněním svozu této suroviny v mnoha lokalitách. V roce 2011 se jich vytřídilo 53 kg na 1 obyvatele. Ve spolkové zemi Sasko se za odpady platí podle objemu vyprodukovaného odpadu, s tím že poplatek se obvykle skládá z pevné částky a dále se platí v závislosti na velikosti nádoby a frekvence jejího vyprazdňování. Zpoplatněn je i odvoz bioodpadu. Celkové náklady na 1 obyvatele se pohybují mezi 28 až 77 Euro, průměrné náklady byly 52 Euro/obyv./rok (průměrné náklady obcí na nakládání s odpady v roce 2011 bez příspěvku od společnosti EKOKOM byly v ČR 882 Kč/obyv./2011). Přestože se v Sasku platí za odpady podle jejich objemu, nebyl zaznamenán nárůst černých skládek. Náklady na jejich likvidaci na jednoho obyvatele v roce 2011 činily 0,29 Euro, což je méně než v ČR (9,90 Kč).

Informace o vývoji produkce odpadů z domácností a poplatků za odpady naleznete - http://www.umwelt.sachsen.de/umwelt/wertstoffe/13660.htm https://publikationen.sachsen.de/bdb/artikel/13616

Datum zpracování: 9/2013

Zpracoval: Milan Havel, Arnika – program Toxické látky a odpady

Hnutí DUHA proto aktivně přichází s vlastním plánem prevence vzniku komunálních odpadů. V tomto článku si Vás dovolíme seznámit s jeho hlavními opařeními.

Účelem plánu prevence má být podle směrnice o odpadech „přerušit závislost mezi hospodářským růstem a vznikem odpadů“. Pro zajištění tohoto účelu navrhujeme pro komunální odpady použít tyto dva hlavní indikátory:

• Produkce komunálního odpadu (KO). Navrhujeme program prevence cílit na stabilizaci růstu do roku 2015 a postupné snížení produkce do roku 2020 o 10 %.
• Produkce směsného komunálního odpadu (SKO). Tento indikátor zásadně ovlivňuje nutné investice pro úpravu netříděných odpadů. Navrhujeme jeho cílovou hodnotu pro rok 2020 na úrovni poloviny současné produkce KO.

Pro naplnění cílových hodnot indikátorů (tabulka) navrhujeme konkrétní opatření, která se často shodují s opatřeními navrhovanými pro ČR Evropskou Komisí (http://ec.europa.eu/environment/waste/framework/pdf/CZ_Roadmap_FINAL.pdf):

1. V novém zákoně o odpadech zajistit postupné zvyšování poplatků za skládkování. Prostředky získané ze zvýšeného skládkovacího poplatku použít na prevenci, opakované použití a recyklaci odpadu. Získají se tak stamiliony korun na prevenci vzniku odpadů. Zároveň bude poplatek za skládkování rozšířen o recyklační slevu pro obce, které produkují výrazně méně SKO, než je současný průměr, čímž budou obce motivovány aktivně snižovat produkci SKO.
2. V novém zákoně o odpadech zavést poplatek za energetické využití SKO. Výnos použít opět na prevenci, opakované použití a recyklaci odpadu. Poplatek by byl nižší, než než poplatek za skládkování a má být motivací k snižování SKO.
3. V novém zákoně o odpadech zachovat možnost platby podle množství, která vede k vyšší míře recyklace a nižší produkci SKO. Zajistit informovanost o systémech platby podle množství produkovaných odpadů mezi obcemi a učinit konkrétní měřitelné kroky k rozšíření tohoto systému plateb.
4. Mezi priority financování z evropských fondů v programovém období 2014 – 2020 zařadit projekty předcházení vzniku KO, opakovaného používání odpadů, třídění a separovaného sběru (především odvozného sběru tříděného odpadu), materiálového využívání, integrovaných systémů nakládání s komunálními odpady (včetně kompostáren, bioplynových stanic a úpravy SKO).

Dále zařadit podmínku, že z veřejných prostředků není možné financovat projekty energetického využití SKO v případě, že daný region nedosáhl 50% míry materiálového využití KO.

5. Zajistit přípravu, vydání a propagaci manuálu či metodického pokynu pro města a obce, jenž bude obsahovat informace a praktické tipy, jak mohou podpořit komunitní kompostování.
6. V novém zákoně o odpadech zakotvit povinnost pro obce (nad 2000 obyvatel) zajistit místa pro oddělený sběr bioodpadů v docházkové vzdálenosti do 200 metrů. Výsledkem by mělo být snížení SKO o cca 15 %.
7. Zajistit každoroční předání 25 000 domácích kompostérů do českých domácností. Projekt lze financovat z evropských fondů a během sedmi let bude stát zhruba 170 milionů korun, to je asi pouhých 0,75 % prostředků OPŽP určených na zlepšení nakládání s odpady v letech 2007 – 2013. Přitom domácí kompostování může snížit množství SKO o nižší desítky procent a přinést obcím nemalé úspory na nákladech za odstranění odpadu.
8. Podpora opětovného použití a opraven by měla být součástí práce poradenské služby navrhované v opatření 11. Měla by připravit pravidla pro provoz center opakovaného použití i systém jejich certifikace.
9. V novém zákoně o odpadech rozšířit systém zvýšení zodpovědnosti výrobce pro ty výrobky, které budou v rozborech složení SKO zastoupeny více než jedním hmotnostním procentem. Za sběr a recyklaci výrobků obsažených v SKO tak budou zodpovědni výrobci a prodejci. Opatření přispěje ke změně výroby zboží tak, aby bylo snadněji recyklovatelné.
10.  S cílem omezit nevyžádanou reklamu v poštovních schránkách zajistit zavedení centrálního registru domácností, které nechtějí reklamní letáky dostávat. Toto opatření umožní snížit produkci papíru až o desítky tisíc tun ročně.
11.  Zřídit poradenskou službu: „Služba pro snížení odpadů“, která bude předávat  domácí i zahraniční technické a organizační zkušenosti s programy třídění, materiálového využití a prevence KO, kontakty a vzory pro obce, města a mikroregiony.
12.  V novém zákoně o odpadech zakázat od roku 2025 skládkovat nestabilizovaný KO, od roku 2020 zakázat skládkovat stavební a demoliční odpad (s výjimkou nebezpečných odpadů a odpadů s obsahem azbestu) a od roku 2020 zakázat spalovat recyklovatelné odpady ve spalovnách KO, respektive zakázat spalování mechanicky nedotříděného odpadu.
13.  Předložit vládě ke schválení metodiky pro další produktové skupiny včetně zohlednění prevence vzniku odpadů.

Hnutí DUHA přivítá připomínky k tomuto prvnímu návrhu konkrétních opatření k plánu prevence KO a SKO. Celý první návrh plánu prevence je k dispozici na: www.hnutiduha.cz/publikace/program-prevence-komunalnich-odpadu-pro-cr-2014-2024.

Tabulka: Návrh cílových hodnot hlavních indikátorů prevence odpadů podle Hnutí DUHA

Poznámka: X, Z ­ nenavrhujeme pro úroveň 2010 konkrétní data, neboť existuje více metodik výpočtu míry produkce odpadů. Nechť MŽP samo zvolí, kterou metodikou výpočtu produkce odpadů se bude řídit. Tuto metodiku výpočtu však bude potřeba zachovat až do roku 2020 a informovat o ni jak odbornou veřejnost, tak Evropskou komisi

Zdroj: Odpadové fórum 9/2013

Autor: Ing. Ivo Kropáček (Hnutí DUHA, Ivo.kropacek@hnutiduha.cz)

Klíčová slova: poplatky za skládkování, poplatek za energetické využití odpadů, platba podle množství, směsný komunální odpad, Hnutí Duha

Na koho by se měl plán prevence komunálních odpadů zaměřit

Ze zákona jsou původcem komunálního odpadu obce. Všem je však jasné, že jde pouze o legislativní zjednodušení a tím kdo odpady skutečně produkují, jsou také občané a výrobci zboží. Ostatně Coca-Cola se nedávno nechala slyšet, že za své považuje i ty prázdné lahve a plechovky, které byly uloženy na skládce [1]. Pro prevenci vzniku komunálních odpadů je tedy nutné se zaměřit na všechny tři subjekty: občany, obce i výrobce.

Plány odpadového hospodářství obcí samozřejmě budou v části prevence vzniku odpadů zahrnovat jak snížení odpadů v obecních zařízeních, tak informování a motivování veřejnosti. Kdo však přiměje výrobce ke změně výroby, balení nebo prodeje?

Vhodným, ale zatím špatně používaným, nástrojem byly plány odpadového hospodářství původců odpadů, tedy i firem. Ministr Chalupa se však, bez konzultace se svým poradním orgánem Radou pro odpadové hospodářství, rozhodl plány producentů zrušit. Jakým způsobem bude zajišťovat a měřit prevenci vzniku odpadů u výrobců zboží, není známo. Návrh ministra Chalupy však ještě budou posuzovat poslanci. Snad jim své plány ministr vysvětlí lépe, než manipulaci s odpadovými statistikami ve Zprávě o životním prostředí za rok 2010, kterou nevysvětlil ani na vyzvání.

Plány odpadového hospodářství se přitom mohou stát impulzem ke změně výroby a designu výrobků. Například ve Finsku jsou součástí POH standardy pro design elektrických a elektronických výrobků. Firemní POH ale mohou vést také k snížení produkce odpadů podobných komunálním odpadům.

Jak vypadá firemní politika založená na kvalitním plánu odpadového hospodářství prezentoval na konferenci „Program predchádzania vzniku odpadu – realita alebo sci-fi?“ v Bratislavě dne 3. 7. 2012 Ing. Ladislav Halász, PhD. z automobilky PSA Peugeot Citroën Slovakia. Automobilka si stanovila do roku 2012 tyto reálné cíle, k jejichž naplnění se blíží:

1. úplné vyloučení odstraňování odpadů na skládce,
2. dosáhnout třídění odpadů ve výši 95 %,
3. snížit produkci odpad na úroveň 14,5 kg na vyrobený automobil, z úrovně 35 kg/automobil v roce 2007, tedy méně než polovinu.
   Pro srovnání Škoda auto dosahovala v roce 2010 produkce 37 kg/auto (avšak bez započítání železných odpadů) a kolínská TPCA pouhých 7,73 kg na auto.

V této automobilce pro dosažení cílů mění technologie výroby, zavedli separovaný sběr bioodpadů, požadují i po dodavatelích součástky ve vratných opakovaně použitelných obalech a podobně.

Cíle plánu

Většina plánů nakládání s odpady konstantně předpokládá budoucí nárůst množství produkovaného komunálního odpadu obhajovaný očekávaným růstem HDP a vyšší úrovní spotřeby. Pamětníci ještě vzpomenou na dokument nazvaný Příprava POH ČR z dílny AEA Technology a MŽP z roku 2001. Oba navrhované scénáře tohoto návrhu POH ČR předpokládaly růst množství komunálních odpadů v rozmezí 1 až 4 %, vždy v návaznosti na růst HDP. A jaká byla skutečnost?

Data ISOH ukazují, že i při růstu HDP jak množství produkovaných směsných odpadů, tak celková produkce komunálních odpadů mezi roky 2004 a 2009 naopak výrazně klesaly. Rozdíl mezi skutečností a odhadem byl  významný 1,0 – 1,3 milionů tun KO, v přepočtu na investice do spaloven se jedná o ušetřených 25 až 33 miliard korun. Data ISOH za rok 2009 byla natolik nepřesná, že se musela upravit, tím jsme však přerušili porovnatelnost produkce odpadů v časové řadě.

Ale i data Eurostatu potvrzují, že od roku 2002 množství komunálních odpadů v EU již nesouvisí s růstem HDP, nýbrž s tím, jak stát chytře podporuje recyklaci a prevenci vzniku odpadu.

Navíc, finanční krize způsobila, že ani HDP příliš neroste. A ekonomové se shodují, že všeobecná snaha o úspory bude mít negativní vliv na budoucí spotřebu domácností. Přidá-li se k tomu příprava plánu prevence s měřitelnými cíly a indikátory, máme všechny předpoklady pro budoucí snížení produkce komunálních odpadů.

Opatření

Jakým způsobem tedy snížit produkci komunálních odpadů? Evropská komise, na základě zkušeností z členských států EU, považuje za nejefektivnější tato ekonomická opatření [2]:

1. Daň ze skládkování a spalování směsných komunálních odpadů, nebo zákaz skládkování či spalování jistých druhů odpadů:
   Hnutí DUHA společně s OECD, Světovou bankou a jinými institucemi vytrvale poukazují na nízký skládkovací poplatek a neexistující daň ze spalování směsných komunálních odpadů. Cílem nového POH ČR a legislativy nemá být odklon skládkovaných komunálních odpadů do spaloven, ale odklon od skládkování a spalování odpadů k prevenci, opakovanému použití a recyklaci.
2. Podpora platby podle množství produkovaných odpadů (PAYT):
   Současná legislativa se PAYT příliš nezabývá. Existují dokonce návrhy na úplné zrušení možnosti obcí vybírat od občanů platbu podle produkovaného množství odpadů. Prozatímní kroky jsou tedy spíše opačné.
3. Rozšíření zodpověnosti výrobců za své výrobky, například systémy zpětného odběru.
   Zde má ČR ještě stále co zlepšovat, ať se jedná o ne plně funkční systém zpětného odběru pneumatik, nebo chybějící regulace v případě objemného odpadu, s kterými obce začínají mít značné problémy.
4. Zavedení dalších ekologických daní a poplatků, například daně z jednorázových tašek nebo uhlíková daň v Nizozemsku, díky níž se snížila celková hmotnost obalů o 30 % a podobně. Tyto daně mají především motivovat spotřebitele ke změně chování.
   V této oblasti má ČR stále obrovské rezervy. O tom, že by se daňová soustava měla odpoutat od závislosti na zpoplatňování práce (daň z příjmu) a výroby (DPH) na zpoplatnění znečišťování životního prostředí se hovoří již dlouho.

Jak je vidět, máme mezi nejefektivnějšími ekonomickými opatřeními pro snížení produkce odpadů stále značné rezervy. Připomeňme, že řadu let připravovaný zákon o odpadech, který měl původně státu dodat nástroje k naplnění cílů POH ČR 2003 – 2013 musí být připraven tak aby obsahoval efektivní nástroje k dosažení cílů alespoň nového POH ČR. Dlouhou přípravou odpadového zákona jsme ztratili deset let, nedopusťme, abychom přišli o další roky.

Příspěvkem Hnutí DUHA k diskusi o novém zákoně o odpadech je návrh recyklační slevy, která by radnice motivovala, aby domácnostem usnadnily třídění a motivolaly ke snížení produkce odpadů.

Druhým našim příspěvkem k připravovaným plánům prevence je publikace: Prevence odpadů: Rady a zkušenosti se snižováním produkce odpadů v obci [3].

A do třetice Hnutí DUHA připravuje vlastní verzi plánu prevence vzniku komunálních odpadů v ČR, kterou brzy představíme. Chystáme také nadále spolupracovat s některými obcemi na přípravě jejich obecních plánů prevence.

Doufáme, že ČR příležitost z přípravy plánu prevence vzniku odpadů plně využije ve prospěch celé společnosti.

Prameny:

[1] viz. časopis FORBES 18. 6. 2012

[2] European Commission study on the use of economic instruments in waste management (2012): http://ec.europa.eu/environment/waste/use.htm

[3] http://hnutiduha.cz/uploads/media/prevence_odpadu_www-final.pdf

Zdroj: Odpadové fórum 9/2012

Autor: Ing. Ivo Kropáček (Hnutí DUHA, ivo.kropacek@hnutiduha.cz)

Klíčová slova: předcházení vzniku odpadů, plán odpadového hospodářství, daň ze skládkování, platba podle množství, rozšíření odpovědnosti výrobců, ekologická daň, Hnutí Duha

MŽP už od schválení POH ČR v roce 2003 připravuje nový zákon o odpadech, který by zajistil naplnění hlavních cílů plánu. Naprosto se nedaří plnit cíle na snížení množství skládkovaných biologicky rozložitelných odpadů a zvýšení míry recyklace komunálních odpadů. Hnutí DUHA se domnívá, že vedle řešení těchto problémů musí zákon o odpadech zajistit, aby třídit bylo nejen správné, ale také snadné. Jednoduše, aby obce a domácnosti byly motivovány množství odpadů snižovat.

Klíčovým bodem v zákoně o odpadech by měla být takzvaná recyklační sleva: obce či města, která v přepočtu na jednoho obyvatele produkují málo odpadu, by měla mít menší poplatky za skládkování. Takové pravidlo by radnice motivovalo, aby domácnostem u snadnily třídění a motivovaly je ke snížení produkce odpadů.

Recyklační sleva by mohla být základním prvkem pro naplnění evropské rámcové směrnice o odpadech. Ta doslova požaduje vytvoření programů, které pomohou snížit vznik odpadů a podpoří opětovné využívání výrobků. Hnutí DUHA pro zahájení diskuse o prevenci vzniku odpadů vydalo publikaci: Jak ušetřit za odpad – Deset tipů pro obce /2/. Tento článek z ní velmi čerpá. Zde jsou některé příklady, jak lze na úrovni obcí snížit množství odpadů.

Platba podle množství produkovaných odpadů

Nejjednodušším opatřením je zrušení paušálního poplatku a zavedení platby za skutečně vyprodukované množství odpadu: pay-as-you-throw (PAYT). Podobně, jako je tomu v případě vody, plynu nebo elektřiny. Představte si, jaká by byla spotřeba elektřiny, pokud bychom platili za elektřinu pouze paušálním poplatkem. Těžko bychom jako republika vyráběli energie více, než dokážeme využít, jako je tomu nyní.

Řada studií potvrzuje, že systém PAYT významně snižuje množství směsného komunálního odpadu. Motivuje totiž k lepšímu třídění, domácímu kompostování či nákupům zboží s méně obaly. Studie doc. Šauera /3/ z VŠE porovnávala 157 českých měst a obcí. Ty obce, které měly zavedený poplatek na bázi PAYT, vyprodukovaly statisticky významně méně celkového komunálního odpadu a vytřídily více odpadů, než obce se zavedeným paušálním místním poplatkem.

Zavádění plateb podle množství občas provázejí obavy z nárůstu černých skládek a pálení odpadů v domácích topeništích. Žádná známá případová studie však statisticky významné zvýšení těchto nelegálních činností nezaznamenala. Černé skládky zpravidla nevznikají z domovních odpadů a pokud si někdo v domácnosti přitápí odpadem, volí spíš vysoce výhřevné plasty, než směsný odpad. Jako prevenci nelegálního spalování odpadů lze zvažovat například finanční či jiné odměny za efektivní třídění plastů nebo podporu těm způsobům vytápění, které neumožňují spalovat odpady – peletky, centrální zásobování teplem.

Podpora kompostování

Jak v Bruselu, tak u nás se vedou diskuse o tom zda podpora domácího a komunitního kompostování je nebo není prevence vzniku odpadů. Odpad přece vznikne, jen se nevykáže. Avšak i to je způsob snižování množství odpadů. Ostatně co jiného je snaha průmyslu nazvat část vznikajících odpadů vedlejším produktem?

Hnutí DUHA je přesvědčeno, že domácí a komunitní kompostování má hrát důležitou roli v prevenci vzniku odpadů. Bioodpady tvoří často i více než třetinu hmotnosti vyhazovaných odpadů.

Více k podpoře kompostování v obcích najdete v brožuře „Jak na bioodpad?“ vydané v roce 2008 Hnutím DUHA /4/

Mulčování trávy

Ke snížení množství bioodpadů přispívá také další opatření. Mulčování je stále více se prosazující opatření jak nahradit sekání, sběr trávy a další nakládání s posekanou trávou. Jedná se vlastně o přírodní recyklaci spočívající v ponechání malých posekaných kousků přímo na trávníku. Existují i speciální typy mulčovacích sekaček. V České republice je o tomto způsobu ošetřování trávníků zatím potřeba především informovat a více jej propagovat. Ostatně na typické 700 m² velké zahradě se ročně vyprodukuje přes tunu posekané trávy.

Především obce mohou jít příkladem při nákupu svého zařízení na ošetřování trávníků. Nejedná se přitom o žádný experiment, neboť se u nás běžně mulčují i golfová hřiště.

Zbytečné obaly v obchodech

Obce se mohou v rámci svých možností snažit ovlivnit způsob prodeje zboží na svém katastrálním území. Příkladem podpory snižování množství odpadů v obchodní sféře může být například projekt „Ekologický obchodník“, který organizovalo Hnutí DUHA Olomouc od roku 1998 do roku 2002. V rámci soutěže se obchody snažily splnit maximum z devíti zásad ekologického prodeje. Jednou ze zásad bylo například „Nedáváme sáčky a tašky zdarma“. Zapojení obchodníci byli medializováni a vítěz získal ceny často ve formě reklamy na svůj obchod.

Obce mohou dále přispět ke snižování spotřeby obalů podporou zelných trhů nebo prodeje zeleniny a ovoce přímo ze dvora od místních zemědělců. Stále více se například už i v České republice rozmáhá prodej čerstvého ovoce a zeleniny v bedýnkách. K velkým tématům patří také zálohované opakovaně použitelné nápojové obaly, které už byly téměř vytlačeny množstvím neekologických obalů na jedno použití. Nemusí jít pouze o nápoje: bezobalová produkce čistících produktů a dalšího podobného zboží si také zaslouží propagaci.

Nechtěné letáky

Známe to všichni: denně musíme z poštovních schránek vytahovat nový stoh nevyžádané reklamy. Od června roku 2006 ale platí novela zákona o regulaci reklamy. Díky této novele stačí na schránku vylepit samolepku s nápisem, že si reklamní letáky nepřejete. Obec může o možnostech obrany proti záplavě reklamních materiálů informovat, případně natisknout samolepky a distribuovat je občanům. Lze také vstoupit v jednání s distributory a podobně.

Pratelné pleny

Na jedno dítě, kterému rodiče dávají pouze jednorázové pleny připadá za přebalovací období až tuna odpadů. Kojenec používající 20 až 40 moderních pratelných plenek je obvykle častěji přebalován a dříve se naučí chodit bez plen.

Obce v této intimní oblasti mohou, stejně jako na Západě, podpořit používání pratelných plen. V úvahu připadá informační kampaň, distribuce plen, rozdávání vzorku plen novopečeným rodičům, zřízení prádelen plen a dotace na služby prádelen.

Podpora opraven a bazarů

Najít schopného opraváře je čím dále tím složitější. Obvyklé řešení je poškozenou věc vyhodit a koupit novou, s moderním designem. Obce se mohou opět pokusit apelovat na výrobce, aby zpětně odebírali své výrobky a snažili se některé části znovu použít. Odpovědnost za opravy na sebe mohou vzít také občanská sdružení nebo třeba obec.

Například britská organizace The Furniture Recycling Network opraví a vyčistí ročně 1,2 miliónů kusů nábytku, čímž se sníží a předejde každoročně vzniku asi 20 tisíc tun odpadu.

Kultura bez plastových kelímků

Obce mohou prostřednictvím obecní vyhlášky i jiných vnitřních pravidel podmínit konání kulturní akce na svém území používáním opakovaně použitelného, případně biologicky rozložitelného nebo zálohovaného nádobí.

Nejde o žádnou novinku. Mnichovský pivní festival Oktoberfest funguje se znovupoužitelným nádobím již několik let. O třetinu snížili množství odpadů na pardubickém festivalu Summer of Love díky pěti korunové záloze na nápojové kelímky. Podobně Open Air festival v Trutnově zálohoval kelímky a misky z biologicky rozložitelných plastů.

(Nejde jen o kulturní či sportovní akce konané pod širým nebem. Řada, ne-li většina jídelen a nejen „fast-foodů“ používá zcela zbytečně jednorázové jídelní nádobí i pro konzumaci uvnitř. Poznámka redakce.)

Podpora půjčoven

Obecní knihovny bereme za samozřejmost a ani si neuvědomujeme, že díky nim předcházíme vzniku odpadů. Obdobně mohou fungovat i obecní půjčovny hraček nebo nářadí. Především drahá a málo používaná zařízení, jako například štěpkovače, mulčovače, štípačky dřeva, grily, vozíky mohou být ve vlastnictví obce nebo půjčovny, a nikoli každé domácnosti.

Způsobů podpory předcházení vzniku odpadů na úrovni obcí je celá řada. Neměli bychom se nechat ukolébat, že slovo „podpora“ je velmi široký pojem. Naopak umožňuje obcím přizpůsobit se místním podmínkám. Něco někde funguje a jinde nikoli. Existuje proto značný prostor pro kreativní řešení.

Prameny:

1. Blumenthal, K.: Generation and treatment of municipal waste, Eurostat, 2011, http://epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/ITY_OFFPUB/KS-SF-11-031/EN/KS-SF-11-031-EN.PDF
   Tuzemské podklady pro údaje Eurostatu dodává Český statistický úřad, který však má jinou metodiku výpočtu než Ministerstvo životního prostředí. Údaje tedy nejsou porovnatelné.
2. http://hnutiduha.cz/uploads/media/prevence_pro_obce_www.pdf
3. Šauer, P., Pařízková, L. and Hadrabová, A. (2008). Charging systems for municipal solid waste: Experience from the Czech Republic. Waste Management. 28(12): 2772 – 2777.
4. http://hnutiduha.cz/uploads/media/jak_nabioodpadmanual_pro_obce.pdf

Zdroj: Odpadové fórum 9/2011

Autor: Ing. Ivo Kropáček (Hnutí DUHA, ivo.kropacek@hnutiduha.cz)

Klíčová slova: půjčovny, plastové kelímky, opravny, bazary, pratelné pleny, letáky, obaly, mulčování, domácí kompostování

Hnutí DUHA proto aktivně přichází s vlastním plánem prevence vzniku komunálních odpadů. V tomto článku si Vás dovolíme seznámit s jeho hlavními opařeními.

Účelem plánu prevence má být podle směrnice o odpadech „přerušit závislost mezi hospodářským růstem a vznikem odpadů“. Pro zajištění tohoto účelu navrhujeme pro komunální odpady použít tyto dva hlavní indikátory:

• Produkce komunálního odpadu (KO). Navrhujeme program prevence cílit na stabilizaci růstu do roku 2015 a postupné snížení produkce do roku 2020 o 10 %.
• Produkce směsného komunálního odpadu (SKO). Tento indikátor zásadně ovlivňuje nutné investice pro úpravu netříděných odpadů. Navrhujeme jeho cílovou hodnotu pro rok 2020 na úrovni poloviny současné produkce KO.

Pro naplnění cílových hodnot indikátorů (tabulka) navrhujeme konkrétní opatření, která se často shodují s opatřeními navrhovanými pro ČR Evropskou Komisí (http://ec.europa.eu/environment/waste/framework/pdf/CZ_Roadmap_FINAL.pdf):

1. V novém zákoně o odpadech zajistit postupné zvyšování poplatků za skládkování. Prostředky získané ze zvýšeného skládkovacího poplatku použít na prevenci, opakované použití a recyklaci odpadu. Získají se tak stamiliony korun na prevenci vzniku odpadů. Zároveň bude poplatek za skládkování rozšířen o recyklační slevu pro obce, které produkují výrazně méně SKO, než je současný průměr, čímž budou obce motivovány aktivně snižovat produkci SKO.
2. V novém zákoně o odpadech zavést poplatek za energetické využití SKO. Výnos použít opět na prevenci, opakované použití a recyklaci odpadu. Poplatek by byl nižší, než než poplatek za skládkování a má být motivací k snižování SKO.
3. V novém zákoně o odpadech zachovat možnost platby podle množství, která vede k vyšší míře recyklace a nižší produkci SKO. Zajistit informovanost o systémech platby podle množství produkovaných odpadů mezi obcemi a učinit konkrétní měřitelné kroky k rozšíření tohoto systému plateb.
4. Mezi priority financování z evropských fondů v programovém období 2014 – 2020 zařadit projekty předcházení vzniku KO, opakovaného používání odpadů, třídění a separovaného sběru (především odvozného sběru tříděného odpadu), materiálového využívání, integrovaných systémů nakládání s komunálními odpady (včetně kompostáren, bioplynových stanic a úpravy SKO).

Dále zařadit podmínku, že z veřejných prostředků není možné financovat projekty energetického využití SKO v případě, že daný region nedosáhl 50% míry materiálového využití KO.

5. Zajistit přípravu, vydání a propagaci manuálu či metodického pokynu pro města a obce, jenž bude obsahovat informace a praktické tipy, jak mohou podpořit komunitní kompostování.
6. V novém zákoně o odpadech zakotvit povinnost pro obce (nad 2000 obyvatel) zajistit místa pro oddělený sběr bioodpadů v docházkové vzdálenosti do 200 metrů. Výsledkem by mělo být snížení SKO o cca 15 %.
7. Zajistit každoroční předání 25 000 domácích kompostérů do českých domácností. Projekt lze financovat z evropských fondů a během sedmi let bude stát zhruba 170 milionů korun, to je asi pouhých 0,75 % prostředků OPŽP určených na zlepšení nakládání s odpady v letech 2007 – 2013. Přitom domácí kompostování může snížit množství SKO o nižší desítky procent a přinést obcím nemalé úspory na nákladech za odstranění odpadu.
8. Podpora opětovného použití a opraven by měla být součástí práce poradenské služby navrhované v opatření 11. Měla by připravit pravidla pro provoz center opakovaného použití i systém jejich certifikace.
9. V novém zákoně o odpadech rozšířit systém zvýšení zodpovědnosti výrobce pro ty výrobky, které budou v rozborech složení SKO zastoupeny více než jedním hmotnostním procentem. Za sběr a recyklaci výrobků obsažených v SKO tak budou zodpovědni výrobci a prodejci. Opatření přispěje ke změně výroby zboží tak, aby bylo snadněji recyklovatelné.
10.  S cílem omezit nevyžádanou reklamu v poštovních schránkách zajistit zavedení centrálního registru domácností, které nechtějí reklamní letáky dostávat. Toto opatření umožní snížit produkci papíru až o desítky tisíc tun ročně.
11.  Zřídit poradenskou službu: „Služba pro snížení odpadů“, která bude předávat  domácí i zahraniční technické a organizační zkušenosti s programy třídění, materiálového využití a prevence KO, kontakty a vzory pro obce, města a mikroregiony.
12.  V novém zákoně o odpadech zakázat od roku 2025 skládkovat nestabilizovaný KO, od roku 2020 zakázat skládkovat stavební a demoliční odpad (s výjimkou nebezpečných odpadů a odpadů s obsahem azbestu) a od roku 2020 zakázat spalovat recyklovatelné odpady ve spalovnách KO, respektive zakázat spalování mechanicky nedotříděného odpadu.
13.  Předložit vládě ke schválení metodiky pro další produktové skupiny včetně zohlednění prevence vzniku odpadů.

Hnutí DUHA přivítá připomínky k tomuto prvnímu návrhu konkrétních opatření k plánu prevence KO a SKO. Celý první návrh plánu prevence je k dispozici na: www.hnutiduha.cz/publikace/program-prevence-komunalnich-odpadu-pro-cr-2014-2024.

Zdroj: Odpadové fórum 9/2013

Autor: Ing. Ivo Kropáček (Hnutí DUHA, Ivo.kropacek@hnutiduha.cz)

Bioodpad

Kuchyňské a zahradní odpady tvoří největší podíl domovního odpadu. Potenciál prevence je zde vysoký, cesty známé. Jedná se o podporu domovního a komunitního kompostování. Touto cestou se však vydalo pouze několik měst. Za vzorový příklad uveďme Semily, neboť zde se skutečně rozhodli pro principiální řešení. U rodin, které žijí v rodinných domech a mají možnost kompostovat, je tato činnost podporována zápůjčkou kompostérů, kuchyňský odpad se sváží pouze ze sídlišť. Většina měst v ČR naopak sváží odpady zahradní. To vede k nárůstu celkové produkce odpadů, i když současně k nárůstu recyklace. Tento model se ale podle zkušeností ze zahraničí může v budoucnu ukázat jako drahý. Pokud se ale podaří vytvořit dohodu o využití bioodpadu v zemědělství, může výborně fungovat (podobně jako například v Rakousku).

Papír

Papír tvoří druhý největší podíl komunálního odpadu. Jeho spotřeba v ČR vzrostla od počátku devadesátých let asi dvaapůlkrát a maxima dosáhla v roce 2008 (150 kg na 1 obyvatele). Po ekonomické krizi mírně klesla (130 kg v roce 2010). Výrazně v ČR narostlo v letech 2001 až 2006 množství neadresné reklamy. Toto množství lze odhadnout na 60 až 100 tisíc tun za rok. Mnoha lidem tak velké množství reklamy vadí. Podle statistiky České pošty má v některých městských částech Prahy až 30 % domácností na schránkách samolepku odmítající reklamu. Vzhledem k tomu, že lidé (města a obce) platí likvidaci letáků ze svých peněz, je v jejich zájmu zbytečnou reklamu omezit. V zahraničí je věnována pozornost adresné reklamě, kdy se lze snadno této reklamě vyhnout (vymazat se z adresáře). Důležité je na tento problém upozornit.

Preventivních opatření z hlediska spotřeby papíru může být celá řada, ať již na úřadech, školách, ve firmách atd. Dnes jsou již běžně dostupné tiskárny a kopírky pro oboustranný tisk. Je to však jen pár let, co Česká spořitelna začala výpisy tisknout oboustranně. Úsporám papíru v této oblasti se věnuje web www.zeleneuradovani.cz.

Obaly

Odpady z obalů tvoří asi 30 % hmotnosti a 50 % objemu našich odpadů. Z hlediska prevence je zde opět široký potenciál možností. Jako spotřebitel mohu nejvíce pomoci tím, že budu nakupovat jen to, co skutečně potřebuji a nejlépe bez obalu. Za tímto účelem se vede řada kampaní po celém světě. Jmenujme alespoň kampaň na podpory pití vody z kohoutku, kampaně na podporu vratných láhví a právě nyní v EU probíhající diskusi nad možnou regulací plastových tašek na jedno použití /1/.

K nepřímým opatřením, snižujícím naši spotřebu obalů, je podpora zdravého životního stylu. Také vaření ze základních surovin místo polotovarů vede k výrazně nižší produkci odpadů.

Látkové pleny

Použití látkových plen je dalším příkladem prevence vzniku odpadu. Ukazuje se, že dítě, kterému rodiče dávají jednorázové pleny, vyprodukuje asi dvakrát více odpadu než průměrný občan ČR. Města a obce mohou v jejich užití rodiče podpořit. V ČR to dělají například obce Ledenice a Nové Hrady v jižních Čechách. A děje se tak i v zahraničí.

Dary

Další možností, jak snížit produkci odpadů, jsou dary. Ať už pro charitativní účely či ne. Dnes není naším problémem nedostatek, ale nadbytek věcí. Darovat lze knihy, časopisy, hudbu, hry, oblečení i nábytek. V Praze funguje síť dobročinných obchodů Sue Ryder, který výtěžek z prodeje využívá pro zajištění provozu domova pro seniory /2/. Využít lze charitativní sbírky i řadu věcí, které lidé odevzdají na sběrných dvorech. Jak ukázala diplomová práce Martiny Krčmářové, některá města jsou tomuto způsobu nakloněny /3/.

Jiným příkladem předcházení vzniku odpadu může být postup města Semily při rekonstrukci jejich kina. Před jeho rekonstrukcí si každý mohl z kina odnést, co potřebuje. Město tak ušetřilo na odpadech a řada věcí dostala nový život.

Shrnutí

Odpadů lze produkovat méně, a to výrazně. Kdo to zkusí, sám to zjistí. Důležité je o nutnosti snižovat množství odpadů mluvit, lidi k tématu přitáhnout. Nemusí to být jen prevence. Ukazuje se, že nižší produkci odpadů u nás mají obce, které pořádají například úklid svého okolí a podobné akce.

Příkladem takového města může být Adamov. Na základě výsledků soutěže My třídíme jsme zjistili, že produkuje nejméně směsných komunálních odpadů na jednoho obyvatele (asi 131 kg) mezi městy podobné velikosti v Jihomoravském kraji. Když jsme se na městském úřadě otázali, jakými kroky tyto výsledky dosahují, sami byli udiveni. Faktem ale je, že Adamov jako jedno z mála měst má na svém webu k prevenci vzniku odpadů udělanou pěknou stránku a že o tématu pravidelně informují. Jak mi napsala paní Martina Písaříková z městského úřadu, všechno je v lidech.

Sám to mohu potvrdit. Měřil jsme svou produkci směsného odpadu a přestože jsem nijak intenzivně netřídil bioodpad, dostal jsem se k produkci kolem 30 kg za rok. Na směsný odpad mám koš o objemu 3 litry a většinou jej celý nenaplním za týden. Ale to bychom se již dostali k jinému námětu: zda největším producentem odpadu není prázdný koš. A o tomto tento příspěvek není.

Další zdroje

/1/ http://ec.europa.eu/yourvoice/ipm/forms/dispatch?form=PLASTICBAGS

/2/ http://www.sue-ryder.cz/dobrocinne-obchody.html

/3/ http://www.tretiruka.cz/news/prakticka-opatreni-k-predchazeni-vzniku-komunalniho-odpadu/

Zdroj: Odpadové fórum 9/2011

Autor: Milan Havel (sdružení Arnika, milan.havel@arnika.org)

KDO JSME

Diakonie Broumov je občanské sdružení s celorepublikovou působností založené roku 1993,  jehož posláním  je poskytování sociálních služeb.

KDO JE NAŠÍ CÍLOVOU SKUPINOU

Cílovou skupinou jsou občané v sociální nouzi (dále jen klienti) – tzn. obtížně umístitelní na trhu práce, dlouhodobě nezaměstnaní, osoby bez přístřeší, propuštění z výkonu trestu nebo ti, kteří ukončili léčbu závislosti.

CO NABÍZÍME

Hlavní činnost se soustřeďuje na pracovní a sociální integraci osob z cílové skupiny. Poskytujeme tyto služby:

• azylové ubytování                                                                  
• sociální rehabilitaci                                                              
• materiální pomoc lidem v sociální nouzi

Co A JAK děláme

Diakonie Broumov se soustřeďuje na tzv. sociálně-ekonomický provoz, ve kterém vedle kvalifikovaných pracovníků vytvářejících produktivní práci jsou zařazováni uživatelé služeb na místa sociální rehabilitace, která jsou přizpůsobována jejich individuálním potřebám. Kvalifikovaní pracovníci jsou pro uživatele služeb, kteří teprve získávají základní pracovní návyky a dovednosti, podporou a vzorem.

Předcházení vzniku odpadů

Nosnou činností, která umožňuje plnit toto poslání, je práce s použitými věcmi, především ošacením, botami, hračkami, domácími potřebami apod. To se děje za podpory široké veřejnosti (občanů, zástupců měst a obcí, církví, neziskových i komerčních organizací z celé republiky) formou organizování sbírek použitých věcí.

Darovat je možné:

• letní i zimní oblečení (dámské, pánské i dětské),
• lůžkoviny (povlečení, přikrývky, polštáře, deky, peří...),
• další textil, jako ručníky, utěrky, záclony, látky,
• nepoškozené domácí potřeby a nádobí,
• veškerou nepoškozenou obuv,
• knihy,
• dekorační předměty atd.

Nemohou přijímat veškerou elektroniku a elektropřístroje, nábytek, jízdní kola, dětské kočárky, koberce a obecně rozměrné věci a také znečištěný a vlhký textil.

Při svozu, manipulaci a třídění získaných věcí dostávají pracovní příležitost klienti sdružení. Roztříděný materiál pak slouží pro bezprostřední poskytování materiální pomoci sociálně potřebným. Nepoužitelný materiál je předáván k průmyslovému zpracování.

Vedle sociálního aspektu má tato činnost přínos i pro životní prostředí, jelikož by tyto věci jinak pravděpodobně skončily v komunálním odpadu. Ze shromážděného materiálu končí na skládkách či ve spalovnách pouze 10 – 15 % materiálu, který již nelze ani průmyslově zpracovat.

Spolupráce

Diakonie Broumov má navázanou mnohaletou spolupráci s různými organizacemi, městy a obcemi v celé republice, které organizují sbírky obnošeného ošacení, případně dalších věcí. Získaný materiál následně odvážíme a zpracováváme.

Pokud by byl zájem i z dalších měst a obcí s námi spolupracovat a tím pomáhat předcházet vzniku zbytečného odpadu, nabízíme různé formy spolupráce. Vše probíhá po předchozí domluvě s dispečinkem, kdy je nutná domluva organizace sbírky a zejména termín odvozu.

Možné formy spolupráce:

• Zorganizování sbírky obnošeného ošacení

Městský či obecní úřad, škola, humanitární organizace, dobrovolník, apod. vyhlásí sbírku ve vlastních  prostorách a po domluvě s našim dispečinkem je všechen použitý textil námi odvezen.

• Přistavení vagónu na nádraží

Forma velice vítaná a jednoduchá, občané mohou dávat ve stanovený termín své darované věci přímo do vagonů.

• Sběrné kontejnery

Některá města, městské části či organizace nám pomáhají investovat do sběrných kontejnerů, které si pak sami vyvážíme. Např. v Praze je umístěno 19 kontejnerů na sběr použitého textilu. Pro velmi dobrou dostupnost občanům, je tato forma velmi vítaná.

• Sběr přímo v ulicích

Občané na základě informace z letáků mohou dát ve stanovený den obnošený textil přímo před dům. Tato forma je velmi vítaná občany, ale velmi náročná na organizaci svozu a závislá na počasí.

• Sběrné dvory

Nová forma, která se teprve rozvíjí a velice uvítáme rozšíření spolupráce tam, kde mají  prostor k suchému skladování použitých věcí a možnost zabezpečení proti následnému znehodnocení.

• Osobní předání ve sběrných střediscích

Diakonie má v Praze a Královéhradeckém kraji 19 sběrných a výdejních míst, které poskytují materiální pomoc potřebným a také přijímají věci od občanů.

• Zaslání balíku poštou do Diakonie

Závěrečné shrnutí:

• Celkem se ročně sveze asi 7500 tun použitého ošacení, které by jinak pravděpodobně skončilo v komunálním odpadu.
• Z tohoto objemu jen 15 % materiálu se odstraňuje na skládkách
• Na svozu a manipulaci se podílejí klienti z okraje společnosti, kterým pomáháme s opětovným zařazením do společnosti.
• Tyto aktivity nejsou nikým dotovány.
• Veškerý získaný materiál je svážen do Broumova, kde je hlavní třídicí pracoviště. Jedná se o skladový a výrobní komplex zkolaudovaný pro tuto činnost o ploše 4000 m². Materiál je dále distribuován podle požadavků do výdejních středisek, případně k průmyslovému zpracování.

Pokud Vás naše aktivita zaujala a rádi byste se dozvěděli více či zahájili s námi spolupráci, neváhejte zavolat či napsat a my Vám vše podrobně vysvětlíme a domluvíme se na optimální spolupráci.

KONTAKT

Diakonie Broumov

www.diakoniebroumov.org

e-mail: diakonie@diakoniebroumov.org

Dispečink svozů

Mgr. Lenka Wienerová

manažer logistiky

Tel.: 224 316 800, 224 317 203

Mobil: 603 411 229

E-mail: diakonie-strom@volny.cz

Zdroj: Odpadové fórum 9/2010

Diakonie Broumov nabízí městům a občanům řešení, které má ekologický i sociální dopad. Odpadové fórum o tom obecně informovalo před dvěma lety (Odpadové fórum 9/2010, str. 22) a loni přineslo odtamtud reportáž nazvanou Hadry, kam se podíváte (Odpadové fórum 9/2011, str. 12 – 13). Diakonie našla cestu jak darovat nepotřebné věci z domácnosti i pro občany větších měst, kde je možnost jejich smysluplného odevzdání vázaná na otvírací dobu sociálních zařízení, anebo vůbec není. Dlouholetá zkušenost ukázala, že se lidé v případě dobrovolné činnosti neradi vážou na termíny. Mnohem více ocení možnost odevzdat oblečení v době, která jim vyhovuje, např. při víkendovém nákupu.

Jedná se o projekt Diakonie Broumov Nepotřebné věci potřebným lidem, kdy se nadbytečné předměty a ošacení sbírají do kontejnerů, jejichž obsah se následně v Broumově roztřídí a z devadesáti procent využije, ať již jako použitelné oblečení pro sociálně slabé spoluobčany nebo průmyslově. Města spoluprací s diakonií snižují množství produkovaného komunálního odpadu a šetří náklady na jeho svoz a odstranění.

Například z desetitisícového města se za rok odveze cca 25 – 50 tun textilu. Množství závisí na vhodném umístění kontejneru. Hlavním kritériem je dostupnost, a proto je ideální alternativou blízké okolí nákupních center. Oproti tomu u kontejneru ve sběrném dvoře je výtěžnost třetinová.

Podobnou službu městům nabízejí i komerční firmy, které také umisťují kontejnery na textil ve městech. Navíc poskytují své kontejnery městům zdarma, zatímco od Diakonie  si kontejnery města musí zakoupit. Čím se liší Diakonie Broumov od těchto komerčních firem?

Sociálně ekologickým dopadem své činnosti. Jako jediná organizace zaměstnává poměrně početnou skupinu lidí z okraje společnosti, které jen tak někdo nezaměstná a případnou práci si stejně nedokážou udržet. Konkrétně jde zhruba o 60 lidí, které se zaměstnáním získají také možnost azylového ubytování. Materiální pomoc Diakonie Broumov nabízí také ve svých třiceti výdejních střediscích. Klienti jsou takto vyjmuti ze sociálního systému, nečerpají sociální dávky, nepáchají kriminální činnost, jelikož jsou zdravě unaveni po celodenní práci – přenášejí textil nebo pracují jako závozníci.

(Navíc v diakonii se maximum získaného oblečení využije pro svůj původní účel a jen nepoužitelná část jde na průmyslové zpracování a minimum na skládku. Na rozdíl od komerčních firem, kde většina jde na průmyslové zpracování, které je pro ně ekonomicky zajímavější. Kovanému odpadáři by to mohlo být jedno, ale tomu, kdo má srdce a nemá v hlavě jen kalkulačku, to jedno není. Poznámka redakce.)

V letošním roce skončily veškeré dotace na sociální služby. Pokud chce diakonie zachovat sociální podporu, kterou poskytovala dvacet let svým klientům, musí zajistit finanční prostředky na udržení systému nebo klienty propustit. Čím více textilu získá, tím více klientů může zaměstnat a chránit životní prostředí. Zakoupení a umístění kontejnerů ve městech má tyto výhody:

• textil nebude zbytečně končit na skládkách,
• město ušetří náklady za likvidaci textilního odpadu,
• pomáhá potřebným lidem.

Do kontejnerů lze odkládat:

- letní i zimní oblečení pánské, dámské i dětské,

- lůžkoviny, ručníky, utěrky, záclony...,

- látky,

- péřové i vatované přikrývky, polštáře, spacáky...,

- obuv,

- plyšové hračky,

- funkční tašky, kabelky, batohy...

(Další nepotřebné věci, např. knihy, dekorační předměty apod. lze darovat ve střediscích humanitární pomoci, jejichž seznam je možné najít na www.diakoniebroumov.wbs.cz – poznámka redakce.).

Prvotní investice do projektu (zakoupení kontejneru) se městům v dalších letech několikrát vrátí. Diakonie Broumov se zavazuje odebírat textil z kontejnerů po neomezenou dobu zdarma. V případě, že by v daném městě ukázalo, že o tuto aktivitu není ze strany občanů zájem, diakonie kontejner odkoupí. Není to však pravděpodobné, protože se kontejnery na textil těší velké přízni obyvatel měst. Proto diakonie před nedávnem zavedla nový, velkoobjemový kontejner, protože se stávalo, že v některých lokalitách se malý kontejner musel odvážet každý den! V současné době sváží cca 7000 tun ošacení

Zdroj: Odpadové fórum 9/2012

Autor: Mgr. Lenka Wienerová (Diakonie Broumov, diakonie-strom@volny.cz, www.diakoniebroumov.wbs.cz)

Z vlastní zkušenosti vím, že na jejich sběrných místech (může se to lišit místo od místa, mám osobní zkušenost jen ze dvou pražských) lze darovat i další věc. Toho jsme vrchovatě využili při likvidaci pozůstalosti po mé matce a vyklízeli její byt. Udělal jsem přitom tu zkušenost, že bazary a antikvariáty jsou natolik vybíravé, že získaný finanční efekt mnohdy nevynahradí úsilí spojené se snahou o prodej (samozřejmě záleží na povaze likvidované domácnosti). A tak vedle oblečení, lůžkovin a nádobí šly v banánových krabicích do charity knihy, obrázky, různé dekorační předměty apod. (mezi darovanými věcmi byly i ty, které před časem si zde matka sama zakoupila, čímž se jejich koloběh uzavřel).

Pokud vím, tak přítomné dámy ve volných chvílích obsah krabic třídily na to, co se vezlo do Broumova a na to, o čem si myslely, že by se mohlo dát prodat za symbolickou cenu na místě. (Zda utržené peníze jdou ve prospěch Diakonie či místních pracovnic jsem nezkoumal.) Úroveň prodejny se ovšem nedá srovnávat s těmi rakouské společnosti Ho&Ruck, o které píšeme v předchozím článku.

Protože jsme evidentně nebyli jediní, kdo jim věci nosil v krabicích od banánů, měly jich tím pádem přebytek. A tak fungovala výměna plných krabic za prázdné, což nám značně usnadnilo situaci. A že těch krabic od banánů bylo potřeba hodně! (Mimochodem, krabice od banánů jsou ukázkovým příkladem opětovného využití odpadu, z kterého se v určitých situacích může stát nedostatkové zboží!)

(op)

Zdroj: Odpadové fórum 9/2013

Předcházet vzniku textilního odpadu si vzali za úkol v Diakonii Broumov. To však není zdaleka největší zásluha tohoto sdružení. Společnosti totiž prokazuje ohromnou službu: zapojuje problémisty zpátky do pracovního procesu. Lidé, kterým by žádný zaměstnavatel práci z pochopitelných důvodů nedal, dostávají šanci. Zloděj po propuštění z věznice není odkázaný na čouhající šrajtofli z kabelky, přeléčený narkoman se nemusí vracet k jehle, kterou pak pohodí na dětském hřišti a bezdomovec konečně přestane zasmraďovat veřejné prostory. „Ti lidé jsou ze dne na den perfektně zaopatřeni. Dostanou práci, náležitou rekvalifikaci, ubytujeme je“, vyjmenovává výhody oblastní ředitelka pro Prahu Mgr. Lenka Wienerová.

Možná vás překvapí, jak příznivá je finanční situace lidí pod křídlem diakonie. „Všechna pracoviště jsou zde normovaná. Aby se náš zaměstnanec dostal alespoň na minimální mzdu, musí denně zpracovat 3,5 metráku textilu. Řidiči jsou zase hodnoceni podle tonáže. Ale když si to všechno propočítáte i s dietami, každému klientovi měsíčně zbude nejméně 4 až 5 tisíc jen na jídlo a cigarety. Prokouří toho dost“, doplňuje paní Wienerová.  Člověk by předpokládal, že takto asociálně založení lidé toho hlavně hodně propijí. „Kupodivu ne, to jsou jenom výjimky. Platí tu přísná pravidla. Všichni se pracovně tak utahají, že si ve tři koupí dva lahváče a usnou. V šest musí být zase jako rybičky, a to je pro ně novinka. Také si uvědomte, že k nám chodí velice zanedbaní a tělesně oslabení, takže pak nemají na vysedávání v Broumovských putykách pomyšlení“, má se čím pochlubit ředitel celého kolosu PhDr. Vítězslav Králík. A skutečně. Během neohlášené návštěvy ubytovny jsem nezaznamenala jediný skleněný pohled.

Přímo v provozu se „makalo jako o život“. Dokud se nepřijedete přesvědčit na vlastní oči, neuvěříte, s jakou vervou se bývalý pouliční výkvět dokáže pustit do boje a „jít proti sobě“. A pak že to nejde. Třikrát fuj zodpovědným osobám, které udělují dotace na kdeco a nepodpoří mnohem více takovou potřebnou a fungující věc, jakou jsou pracovní programy pro bezdomovce! „To můžeme bohužel jedině potvrdit. Kombinace sociálna a výdělečné činnosti jim nejde pod nos, a tak jsme museli založit s.r.o.“, postěžovalo si unisono vedení. „Je třeba se otáčet, protože musíme dát každý měsíc výplatu 160 lidem. Naštěstí máme odbyt v Česku i zahraničí. Oblečení, které neumístíme na humanitární pomoc, do výdejních středisek a do našich bazarů, jde na další zpracování. Vyrábí se z něj lepenky, textilie pro automobilový průmysl, dobře jdou na odbyt čisticí hadry, které odebírají hlavně německé firmy, a pak je rovnou prodávají.“ Celkem se takto zpracuje 5 tisíc tun.

 Vypadá to, jakoby všechno běželo „jako na drátkách“, ale také občas přijde mrtvé období a sbírky neprobíhají. „Někdy to stagnuje tři čtvrtě roku, proto musíme mít sklady. Ročně sem přijede více než  600 vagonů o deseti tunách, které musí provozem projít,“ říká pan Králík. Na fotografiích se pokochejte obrovskou hromadou v bývalém seníku. Ač by to jeden neřekl, vydrží akorát na dva měsíce. Ještě více vás zaujme sklad v broumovském kostele, který diakonii roku 1997 darovala diecézní rada husitské církve. V budoucnosti by měla být bývalá fara přetvořena v nové ubytovací prostory. Šatstvo možná vypadá na první pohled nevzhledně, ale je čisté. „Pracujeme výhradně s kvalitním materiálem. Proto apelujeme na všechny, aby nám posílali pouze vypraný textil. Ono se naštěstí stává málokdy, že nám někdo předává pozůstalost a smete tam všechno i s podlahou. Oblečení nemusí být přímo módní, to ne, ale divila byste se, jak jsou naši klienti vybíraví. Pokud to není značkové a v kurzu, nezajímá je to,“ směje se ředitelka.

 Ze 100 kg je nositelných pouze 5 – 7 kg. Je potom velká škoda, když pošlete do diakonie parádní oblečení, aniž byste jej vyprali. „To je potom rychlý proces. Okamžitě putuje celý pytel do spalovny k likvidaci“, konstatuje nekompromisně paní Wienerová. Tam mimochodem končí v České republice podle statistiky 150 000 tun, v diakonii se podaří  zachránit 7 až 8 tisíc tun. Každopádně je fajn, že lidé ve sbírkách nevidí jen poskytnutí materiálu na humanitní účely, ale především ekologický smysl.

Samé pozitivní zprávy, viďte. A pohádka ještě nekončí. Vítězství ducha nad hmotou zaznamenalo opakovaně v Diakonii Broumov další podobu. „Naši klienti neumí hospodařit a někteří mají dluhy. Výplatu jsou schopni rozpůjčovat a prohýřit na to tata. Je však obdivuhodné, jak se dovedou zachovat v situaci, kde bych nedala ruku do ohně téměř za nikoho,“ pouští se do vyprávění paní ředitelka. „Občas se stane, že někdo odevzdá ošacení, ve kterém si omylem nechá peníze. Na Slovensku věnovala jedna babička kabát. Už byl na cestě do Broumova, když s hrůzou zjistila, že v něm nechala 10 000 euro! Ten vagon se podařilo identifikovat a peníze byly na světě. Anebo jindy našel náš klient 50 000 Kč, které vrátil. A to je zrovna sakra potřeboval! Dali jsme mu samozřejmě odměnu 5 000 Kč. Pochopte, že bychom neměli šanci na to přijít. A stejně se zachoval fantasticky.“

A tak to chodí na městě Broumově, odkud putují příkazy do Prahy. „Na to jsem samozřejmě velice pyšný. Však už v dávných letech vládli Benediktini z Broumova, a tady se historie opakuje v menším měřítku,“ medí si s očividnou nadsázkou pan ředitel a já se koukám do skromné tváře člověka, který se však na rozdíl od chvástavých správců vzdušných zámků může pochválit právem!

Zdroj: Odpadové fórum 9/2011

Autor: Lucie Čecháková

V Polemice v tomto čísle se věnujeme společenské odpovědnosti firem a toto je také jeden z jejích projevů směrem k životnímu prostředí a úspoře přírodních zdrojů, zvláště když pro svou činnost nepobírají žádné dotace a ještě zbude nějaký ten příspěvek na charitu.

I bez vlastních internetových stránek zdá se prosperují!

Společnost Revenge, a. s. v současnosti provozuje ve více jak 50 městech v ČR sběr použitých oděvů prostřednictvím kontejnerů umístěných v ulicích města. Oděvy takto sesbírané se následně třídí přibližně do 250 kategorií.

Z vytříděných oděvů se daří cca 80 % vrátit k užívání. Zbytek nachází uplatnění v průmyslu a jen do 5 % materiálu v současnosti neznáme využití a musíme ukládat na skládky, případně odvážíme do spalovny k energetickému využití.

Naše společnost koncentruje veškerou svoji energii na svůj rozvoj, vytváříme podmínky pro vývoj nových technologických postupů v oblasti sbíraní, třídění a zpracování použitých oděvů, vytváříme nové pracovní pozice, které dynamicky vznikají s narůstajícím objemem sesbíraných oděvů.

Společnost nebyla a není dotována ani podporována z veřejných financí, neměli jsme ani odvahu se pouštět do složitých experimentů s charitativními příspěvky a sociálními podporami, proto máme veliký obdiv a úctu k těmto organizacím, a pokud mají zájem, tak jim pomáháme především tím, že jim nacházíme uplatnění pro oděvy, které neumějí samy uplatnit a na své náklady je od nich přebíráme a dál zpracováváme.

Svoji činnost vnímáme jako nezbytnou službu společnosti, která chce dobrovolně chránit svoje bezprostřední životní prostředí a nechce bezúčelně plýtvat s vyčerpatelnými finančními a přírodními zdroji.

Aleš Peka

Revenge, a. s.

alespeka@revenge.as

Použitý textil jde do zahraničí

Potex je ekologicko-charitativní projekt společnosti Aquastor, s. r. o. Sběr použitého textilu probíhá od roku 2007 formou stabilních sběrných kontejnerů, které najdete na frekventovaných a dobře přístupných místech v Praze a blízkém okolí, v současné době v počtu 249 kontejnerů.

Firma na své náklady kontejnery vyrábí a instaluje, nečerpá žádné dotace ani finanční podporu městských částí. Také opravy, údržba a odstranění případného nepoužitelného odpadu jdou plně k tíži společnosti.

Textilní zboží netřídíme, distribuujeme ho do zahraničí profesionálním třídírnám, které mimo jiné disponují velkým počtem zaměstnanců a technologiemi na zpracování druhotných surovin, především bavlny a vlny.

Našimi opěrnými body jsou tři slova – Služba + Ekologie + Charita.

Kontejnery najdou občané vesměs na místech, kde snadno zaparkují a kde se často pohybují – tedy záměr SLUŽBA.

Jsme partnerem MŽP a EU v projektu Prevence vzniku textilního odpadu, díky naší službě dostane textil další život a neskončí na skládce – tedy záměr Ekologie.

Podporujeme charitativní organizace finančně – tedy cestou, kterou všechny neziskové organizace upřednostňují – podporujeme Výcvik asistenčních psů HE+PA, Pomocné tlapky, o. p. s., dále Klokánek Chabařovická a tři děti v Africe – projekt Adopce na dálku. Zavázali jsme se k podpoře ve výši nejméně polovinou procenta z obratu firmy. Toto je tedy náš třetí záměr – Charita.

Bližší informace jsou dostupné na webu: www.potex.cz.

Lenka Jachninová

Aquastor, s. r. o.

lenka.jachninova@potex.cz

Dokonce i sběr od dveří

Od roku 1999 mají občané města Brna možnost odkládat použitý textil do speciálních kontejnerů k tomu určených. Ve spolupráci s odborem životního prostředí Magistrátu města Brna je provozuje je společnost E+B textil, s. r. o., která se zabývá sběrem a separací použitého textilu, jeho dalším využitím a zpracováním. V současnosti je v Brně rozmístěno přibližně 100 těchto kontejnerů.

V rámci podpory výchovy dětí k ekologickému myšlení provádí společnost od roku 2004 také sběr textilu na základních školách; v některých městských částech spolupracuje i s mateřskými a středními školami. Díky pozitivnímu ohlasu se počet škol se zájmem o tento typ sběru použitého textilu každoročně zvyšuje.

Od roku 2006 provádí firma rovněž tzv. DOOR sběr – sběr použitého textilu přímo od domovních dveří. Zde má občan možnost odložit použitý textil v určený den a hodinu před dveře domu, kde bydlí, odkud ho pracovník firmy následně sesbírá a odveze. Jedná se vždy pouze o určitou oblast, navrženou úřadem příslušné městské části. Tento způsob sběru textilu se každým rokem zvyšuje, využívá jej již většina brněnských městských částí.

Sesbíraný odložený textil projde následným tříděním a podle stupně opotřebení a druhu materiálu se určí jeho další použití.

Veškerá činnost probíhá bez jakýchkoli dotací. Část odloženého textilu se zpracovává na čisticí textilie a v průmyslu (výroba koberců, izolačních materiálů, ...), část slouží k opětovnému použití (prodej v second handech). Nepoužitelné se energeticky využije ve spalovně. Nově navázala firma spolupráci s Českým červeným křížem.

Zdroj: www.ebtextil.cz

Čisticí hadry jsou také potřeba

Firma DIMATEX CS, s. r. o. ze Stráže nad Nisou nabízí zákazníkům různé druhy čisticích hadrů. K jejich výrobě využívá druhotné textilní suroviny.

Sběrné kontejnery firmy Dimatex CS jsou určeny ke sběru využitelných textilních materiálů. Tyto jsou posléze poskytovány z části charitativním organizacím a z části jsou předány k následné recyklaci. Do kontejnerů se sbírají veškeré oděvy a bytový textil a také spárované (svázané) nositelné boty.

Kontejnery jsou umístěny na základě požadavku jednotlivých měst na jejich pozemcích. Svoz a údržbu okolí kontejneru zajišťuje firma sama. Takto získaný textil nekončí na skládkách či ve spalovnách a recyklací použitého textilu přispíváme ke zlepšení životního prostředí.

Zdroj: www.dimatex.cz

Zdroj: Odpadové fórum 9/2012

Podobně je možné postupovat i v případě prevence odpadu, tedy požadavku využívat nízkoodpadové technologie a zařadit určitá preventivní opatření. V současnosti by takové podmínky bylo možné splnit asi jen ve velmi omezené míře, určitá jednoduchá opatření ale požadovat lze. Zařazení takových kritérií by bylo především důležitým impulsem pro firmy účastnící se výběrového řízení.

Tento nástroj v současnosti není užíván dostatečně. Jen málo firem může prokázat, že jsou schopni kvalitně naplnit kritéria nakládání s odpady uvedených v zakázkách. Nástroj působí přímo a může prokázat velkou environmentální účinnost. Velmi dobré možnosti využití nabízí například u stavebních zakázek.

Zdroj: Odpadové fórum 9/2010

Autor: Z diplomové práce Martiny Krčmářové

Klíčová slova: výběrová řízení, veřejné zakázky, předcházení vzniku odpadů, nízkoodpadové technologie, ekologicky šetrný výrobek

„Jako spotřebitelé se každý týden rozhodujeme, co koupit. Aniž si to mnohdy uvědomujeme, má tato volba velký vliv na životní prostředí a nákupem tak přímo i nepřímo ovlivňujeme podmínky, ve kterých žijeme my i naše děti,“ říká Petr Ledvina z Ekologického institutu Veronica. „Dítě za přebalovací věk spotřebuje až 4 000 kusů jednorázových plen, které v nasáklém stavu tvoří až jednu tunu nerecyklovatelného odpadu. Tento odpad by při chytrém nákupu nemusel vzniknout“, uvádí jako příklad.

K internetovým stránkám institut zároveň vydal aktuální, moderně provedenou stejnojmennou publikaci. Kniha je vytvořena tak, aby sloužila jako přehledný návod k ekologicky šetrnému nákupu. Grafická podoba kampaně cílí na mladší spotřebitele, kteří možná méně pěstují zeleninu na své zahrádce, ale o to více si rozumí s moderními technologiemi. Právě jim má vyhovovat moderní grafika celé kampaně. V tomto duchu byl vytvořen i originální videospot, který lze rovněž shlédnout na stránkách projektu. Publikaci zdarma získá každý zájemce v sídle Ekologické poradny Veronica v Brně.

Publikace je vydána v rámci projektu: „Environmentální poradenství jako nástroj individuálního dalšího vzdělávání. Aktivně, profesionálně, místně zakotveně", projekt je spolufinancován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky.

Z tiskové zprávy vybral (op)

Zdroj: Odpadové fórum 9/2013

Klíčová slova: internet, zelené nakupování, ekologická poradna Veronika, kniha

Společnost Ho&Ruck byla založena v roce 1984 a zaměřila se na začleňování dlouhodobě nezaměstnaných lidí zpět na pracovní trh. Společnost má svou základnu v prodeji použitého zboží – „bleším trhu“, který se nachází na přibližně 1000 metrech čtverečních. Jejím mottem je: “Oživujeme sny z druhé ruky”.

Nabídka zboží, která je zde k dispozici, se sestává z nábytku, vybavení pro volný čas, drobné elektroniky a vybavení pro domácnost. Celý koncept opětovného použití pak začíná u vyklízení bytů obyvatel města, kteří se potřebují zbavit zbytečných věcí. Spolu s tím jsou přijímány přímo v obchodě dary od zákazníků/obyvatel, a to dle předem jasně vymezeného seznamu odebíraných použitých věcí. Všechny tyto produkty jsou následně vytříděny, čištěny, případně opraveny a nabízeny k prodeji přímo v prodejně centra Ho&Ruck.

Každý staronový kus je řádně označen cenou i aktuálním datem. Použité zboží může být vzhledem k přísunu nových věcí a omezené kapacitě skladovací plochy na prodejní ploše pouze 4 týdny. Následně je na týden nabízeno jako zlevněné. Pokud se neprodá ani za zlomek své původní ceny, je zboží likvidováno.

V tuto chvíli pracuje v Ho&Ruck 65 zaměstnanců. V roce 2012 to bylo 54 dříve dlouhodobě nezaměstnaných (10 žen a 44 mužů), kteří právě zde našli uplatnění. V průměru dosahovali věku 36 let a 32 % z nich mělo kořeny v zahraničí (jednalo se o přistěhovalce či druhou generaci přistěhovalců). Díky Ho&Ruck tito lidé získali cenné zkušenosti, jako například základy logistiky, přepravy zboží, skladnictví, prodeje či dovednosti v opravě zboží (především nábytku), které využijí v budoucích zaměstnáních.

Ukázka toho, jak by mělo opětovné použití vypadat

V roce 2011 se jedna třetina zaměstnanců Ho&Ruck (dlouhodobě nezaměstnaných) přemístila na pracovní trh. Mimo to všichni pracovníci získali vyšší kvalifikaci, všeobecný přehled a především vyšší sebevědomí. Navíc dalším pozitivem byla úspora pro stát, který díky společnosti Ho&Ruck ušetřil na sociální a zdravotní podpoře.

V roce 2012 měla společnost Ho&Ruck 43 tisíc zákazníků a téměř 4000 z nich využili možnosti vyklizení jejich bytu či domu.

Co se týče rozpočtu, vygeneruje Ho&Ruck z každodenního prodeje zboží nabízeného ve svém obchodě 54 procent svého cash-flow. Zbytek je tvořen dotacemi z Evropského sociálního fondu (ESF) a z Veřejných služeb na odporu zaměstnanosti (The Public Employment Services).

Další informace o Ho&Ruck naleznete na www.cerrec.eu/downloads/best-practises/horuck/ nebo na www.horuck.at.

(lš)

Zdroj: Odpadové fórum 9/2013

Klíčová slova: opětovné použití, CERREC, Innsbruck, nábytek, potřeby pro domácnost, sociální podnik

Je to škoda a zkušenosti ze zahraničí ukazují, že to jde, když se chce. Stačí se podívat na dva úspěšné příklady. Jeden nalezneme v Belgii, kde už od roku 1994 funguje organizace jménem KOMOSIE. Ten druhý – The Furniture Re-use Network – pak nalezneme ve Velké Británii a je to síť pro upotřebení použitého nábytku.

Oba zmíněné příklady z  různých zemí ukazují, že v tomto odvětví dřímá velký potenciál. Jde však o to konečně začít a tím pádem se dostat lidem i autoritám do povědomí.

KOMOSIE (Koepel van Milieuondernemers in de Sociale Economie)

KOMOSIE je federace neziskových organizací ve Vlámsku, které se primárně věnují sběru, vytřídění, repasi a prodeji použitých výrobků, ale také oblasti úspor energie. KOMOSIE vznikla v roce 1994, původně za účelem sdružovat, zastupovat a podporovat podniky z oblasti sociální ekonomiky, které se věnovaly problematice ochrany životního prostředí. V současné době, KOMOSIE představuje síť organizací, které provozují více než 30 center pro opětovné použití odpadů, stejně jako 108 obchodů vystupujících pod vlastní obchodní značkou "De Kringwinkel", kde jsou výrobky následně prodávány.

50 tisíc tun odpadu ročně, servis pro 6 milionů obyvatel Vlámska

Odpady jsou shromažďovány v centrech pro opětovné využití. Už během přebírání dochází k přísné selekci vyřazených produktů. Celkem je takto v rámci sítě KOMOSIE shromážděno kolem 50 tis. tun „odpadu“ za rok.

Servis je zajišťován pro cca 6 mil. obyvatel regionu. Většinou se jedná o oblečení, elektronická zařízení, nábytek, knihy, média či sportovní potřeby. Těm je následně v centrech pro opětovné použití “vdechnut“ druhý život – výrobky jsou vytříděny, čištěny, procházejí základní kontrolou jejich funkčnosti a následně se prodávají v „De Kringwinkel“ obchodech. Ročně tyto obchody s obratem až 33 milionu Eur navštíví asi 3,8 milionu zákazníků.

Zajímavá je i další statistika. Z celkového objemu nashromážděného odpadu je 50 % možno opětovně využít a 35 – 40 % tvoří recyklovatelný podíl. Jen zbylých 10 – 15 % je nevyužitelné a tedy určeno pro spalovny nebo skládkování. Nutno dodat, že ve Vlámsku je až 70 % odpadu z domácností sebráno odděleně, což je jeden z nejvyšších podílů na světě.

Samotné odpady jsou v rámci sítě KOMOSIE shromažďovány různě. Sedmdesát procent produktů získaných pro opětovné použití je vyzvednuto na základě telefonátu od původních majitelů a jen třicet procent je buďto převzato přímo v obchodě s opětovně použitelnými výrobky, či doručeno do sběrného dvora. To poukazuje na výrazné povědomí mezi občany, kteří evidentně systém KOMOSIE přijali za svou.

Vlastní systém pro elektrozařízení

Sebrané, a tedy již vytříděné, elektrospotřebiče z domácností jsou shromážděny  v jednom z osmi speciálních center zaměřených na testování a případné opravy elektrozařízení. Tato centra dohromady tvoří síť, kde jsou nepotřebné elektrospotřebiče sbírány, kontrolovány a uváděny zpátky do provozu nebo případně odborně recyklovány.

Prodej repasovaných elektrospotřebičů se děje ve stejné síti obchodů, nicméně s tím rozdílem, že jsou označeny značkou “Revisie”. Jedná se o značku kvality, která funguje v systému už od roku 1999. Tato značka spotřebiteli říká, že zakoupený produkt je sice použitý, nicméně prověřený a hlavně plně bezpečný.

Vážnost této značky potvrzuje i fakt, že zákazníkovi je na zakoupený výrobek poskytnuta dvanáctiměsíční záruční lhůta. V rámci fungování celého systému jsou navíc zavedeny společné postupy a kontroly kvality, jsou shromažďována data a informace o výrobcích a pořádána školení pro zaměstnance.

Vedle toho, že KOMOSIE má environmentální přínos, její nemalý význam je také v sociální oblasti. Celý tento systém totiž představuje pracovní příležitost pro čtyři a půl tisíce lidí, z nichž 85 procent má nějaké znevýhodnění – lidé dlouhodobě nezaměstnaní, s nízkým vzděláním či ti se zdravotním znevýhodněním.

Kombinace nezisková organizace – kvalitní marketing u KOMOSIE funguje

Členové KOMOSIE jsou neziskové organizace, tedy společnosti nevykazující zisk. Většina příjmů tedy pochází z prodeje a zakázek od místních orgánů. Případná ztrátovost v rámci projektu, který však napomáhá navrácení sociálně slabých do pracovního procesu, je kryta prostředky místních úřadů.

Celých 40 – 50 % příjmů systému je ale tvořeno zisky z prodeje ve vlastních obchodech s použitým zbožím. Dalších 40 až 50 % pak tvoří příjmy ze zaměstnávání znevýhodněných skupin lidí a z podpory na poskytování tréninku pro dlouhodobě nezaměstnané osoby. Zbylých 20 % představují poplatky výrobců a místních orgánů.

Jedna stránka věci je zajištění dostatečného množství odpadů, které má potenciál být znovu použito, neméně důležitý je ale také prodej. V současné době, 95 % všech různých obchodů nabízejících použité zboží ve Flandrech vystupuje pod značkou „De Kringwinkel“.

KOMOSIE poskytuje stále silnější podporu „svým“ obchodům. Byl vyvinut model dispoziční úpravy těchto obchodů pro zajištění jejich profesionálnější image, je jim poskytována marketingová podpora, jsou vyvinuty vlastní standardy kvality a řada dalších aktivit. Jako je třeba reklama a další PR akce, které jsou nedílnou částí a mají velký podíl na povědomí lidí a tedy na úspěchu fungování celého systému.

Díky tomu tak má Belgický trh s opětovně použitelnými produkty komplexní model fungování systému. De Kringwinkel tak dodává secondhand obchodům ve Flandrech rozhodně lepší, profesionálnější a věrohodnější tvář (obrázek 2).

FRN: charita i re-use

Re-use, jak se tomuto segmentu odpadového hospodářství říká v angličtině, funguje úspěšně i ve Velké Británii. Lze zde nalézt The Furniture Re-use Network, což je síť organizací, která má za cíl snížit chudobu a pomoci potřebným domácnostem při pořizování nábytku, elektronického vybavení a dalších domácích potřeb za přijatelné ceny. Zároveň je FRN schopna zajistit zaučení a následné zaměstnání pro sociálně vyloučené občany.

Mezi členy patří malé lokální charity stejně jako velké sociální organizace, z nichž některé jsou napojené na bytová družstva a dobrovolnická sdružení. Všechny však mají společné jedno – charitativní cíle. Zajímavostí je třeba to, že FRN odstartovalo partnerství se společností IKEA, jehož cílem je ještě více zvýšit povědomí o opětovném použití mezi občany.

V praxi FRN funguje tak, že zúčastněné organizace vyberou opětovně použitelné produkty, které musí splnit poměrně vysoké kvalitativní nároky, avšak zároveň už je současný majitel nepotřebuje. Následně zajistí jejich distribuci rodinám, které je naopak potřebují.

Vzhledem k vysoké poptávce FRN vybudovala regionální síť specializovaných center pro testování a opravu elektronického zboží (Appliance Re-use Centres). Výrobky, které těmito centry projdou, dostanou tří až šestiměsíční záruku a splňují nejvyšší nároky.

Široká síť sběrných míst

FRN má díky opravdu rozvinuté síti sběrných míst vlastně usnadněnou úlohu co se týče získání kvalitního použitého nábytku. Podobně jako u KOMOSIE i zde nejvíce funguje sběr na základě “echa“ od majitele, který chce daný kus darovat. Přibližně 75 procent a tedy drtivá většina z darovaného nábytku je opětovně použitelná.

Zároveň organizace fungující pod společnou hlavičkou FRN spolupracují s místními organizacemi zajišťujícími odvoz objemného odpadu z domácností. Okolo třiceti procent tohoto odpadu je opětovně použitelných za dodržení kvalitativních standardů.

Další variantou způsobu sběru nábytku jsou klasické místní sběrné dvory, u kterých se dají mezi obyčejným odpadem najít produkty opětovně použitelné. Úspěšnost zde není vysoká, jen deset procent z vybraného nábytku se dočká re-use.

Furniture re-use network nabízí také odvoz kancelářského nábytku. Tato služba se týká především firem, obchodních řetězců, výrobců, úřadů či škol. Oproti ostatním je ale tento způsob sběru placený.

Produkty druhé jakosti jsou poslední variantou, jak FRN získává nábytek. S výrobci mají často společnosti sdružené do FRN dohodu, že od nich dostávají produkty, které postrádají nejvyšší kvalitu, jejichž výroba končí či jsou drobně poškozené například z užívání v obchodě. Jsou většinou takto i označovány, se štítkem „Téměř jako nové“.

Zaměstnání pro tisíce lidí

Čísla ukazují, že FRN hraje v zaměstnávání sociálně potřebných opravdu výraznou roli. V jejích členských pobočkách, jichž je 350 (celkem 160 organizací se v rámci FRN zabývá repasováním a opětovným použitím) totiž pracuje:

2500 zaměstnanců na plný úvazek,

1000 zaměstnanců na poloviční úvazek,

6600 zaměstnanců jako učni,

10000 zaměstnanců jako dobrovolníci.

Financování FRN je založeno především na členských příspěvcích. Ten se skládá z ročního předplatného a z poplatku závislého na počtu produktů a velikosti člena. Lokální sběrná centra se zase snaží o finanční nezávislost prostřednictvím poplatků od maloobchodníků, výrobců a místních orgánů (granty a smlouvy).

Ceny samotného nábytku se snaží FRN udržet tak nízko, jak to jen v rozumné míře jde. V průměru jsou na úrovni 10 – 50 % cen nových produktů. Zajímavostí v tomto ohledu je například fakt, že členové FRN ročně shromáždí nejvíce ledniček ve Velké Británii. Nicméně pouze 15 procent z celkových tří set kusů je však opětovně použitelných a tím pádem vhodných pro rodiny s nízkými příjmy.

Projekty FRN: Na nábytku záleží i švédské IKEA

FRN podporuje hned několik projektů, a to jak neziskových, tak i ty, které mají za cíl finanční zhodnocení.

Například projekt “Furniture Matters“ (Na nábytku záleží) nabízí širokou škálu akreditovaných kvalifikací, které jsou potenciálními zaměstnavateli obecně uznávány jako vysoce hodnotné. Účastníci projektu mají vysokou úspěšnost v získání zaměstnání.

Centra pro opětovné použití jim poskytují specifické vzdělávací dovednosti v práci s repasovanými elektrospotřebiči. Takovéto schopnosti jsou u potenciálních zaměstnanců velice ceněny, což jim umožňuje být konkurenceschopnějšími na trhu práce.

Dalším projektem jsou tzv. “Starter packs“. Jedná se o startovní balíčky základních domácích potřeb a nábytku, které pomáhají novému nájemníkovi začít žít nový život. Většinou se tyto sety sestávají z hrnců, pánví, peřin, povlečení, příborů, ručníků a toaletních potřeb.

Co se týče komerčních projektů, tak FRN dlouhodobě spolupracuje se švédským prodejcem nábytku IKEA. Toto partnerství se sestává z několika úrovní. V rámci obchodů jsou u pokladen dostupné letáky informující o možnostech opětovného použití nábytku a na webových stránkách jsou k nalezení odkazy na projekty FRN.

Navíc obě strany se v rámci partnerství snaží vymyslet schéma, které zjednoduší vrácení opětovně použitelného nábytku. To by mělo výrazné environmentální, finanční a zároveň také výdaje-neutralizující výhody. V současnosti je naplánován pilotní projekt, který by měl právě toto vyzkoušet.

Další úspěšně realizované příklady center pro opětovné využívání odpadů a informace o opětovném využívání odpadů můžete nalézt na webové stránce www.cerrec.eu.

Tento článek byl přípraven v rámci projektu CERREC (Central Europe Repair & Re-use Centres and Networks), který je podpořen v rámci programu Central Europe a spolufinancovaný Evropským fondem regionálního rozvoje.

Zdroj: Odpadové fórum 9/2012

Autor: Leona Šimková (CZ Biom, simkova@biom.cz)

Co se týká definic ve vztahu k opětovnému použití, současný zákon o odpadech působí trochu zmateně. Za opětovné použití jsou považovány postupy, kterými jsou výrobky nebo jejich části, které nejsou odpadem, znovu použity ke stejnému účelu, ke kterému byly původně určeny. Přičemž přípravou k opětovnému použití se myslí způsob využití odpadů zahrnující čištění nebo opravu použitých výrobků nebo jejich částí.

Zde je vidět, že si zákon o odpadech odporuje, protože jednou definicí vylučuje opětovné použití odpadů, kdežto hned v druhé ji povoluje. Ohledně definice opětovného použití elektrického nebo elektronického zařízení (EEZ) je zákon podobně v rozporu, jelikož z definice povoluje opětovně používat jak zpětně odebrané, tak odděleně sebrané výrobky (tedy odpady).

Dle současných právních předpisů neexistuje kvantifikovaný cíl opětovného použití EEZ, což by se mělo změnit s novou Směrnicí o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ), jejíž návrh je připraven již pro druhé čtení v Evropském parlamentu (EP). Z tohoto návrhu vyplývá, že bude muset být k opětovnému použití připraveno 5 % sebraných OEEZ všech skupin kromě svítidel. 

Aby se maximalizovalo opětovné použití celých zařízení, bude muset Česká republika dle směrnice zajistit, aby systémy sběru ještě před přepravou OEEZ ke zpracovateli zajistily vytřídění opětovně použitelných elektrospotřebičů – tedy na sběrných místech nebo v třídicích centrech. Dle návrhu EP totiž pouze v případě, že budou opětovně použitelná zařízení v co nejranější fázi povinně vytříděna od ostatních OEEZ, bude možné i smysluplné opětovné použití.  Přičemž onen 5% cíl sběru nebudou nést na bedrech pouze kolektivní systémy. Jakýkoliv subjekt, který bude připravovat elektrospotřebiče pro opětovné použití, bude povinen poskytnout data o množství takto využitých výrobků. Nejčastěji opětovně používané EEZ bez jakékoliv evidence, tedy prodávané do bazarů, jsou digitální fotoaparáty, videokamery, mobilní telefony nebo notebooky.

Jak již bylo řečeno, v současné době bohužel neexistuje konzistentní definice pro opětovné použití výrobku. Existují různé termíny, které v sobě zahrnují různé stupně úpravy před znovu uvedením výrobku na trh. Reuse tedy opětovné použití je často bráno jen jako „prodej z druhé ruky“. Refurbishment čili renovace je v podstatě takové „oprášení“ výrobku, zahrnující mírné a nenáročné zásahy. Remanufacturing čili „znovuvýroba“ naopak v sobě zahrnuje značnou a masivní úpravu výrobku, kde jsou například již použité komponenty zapracovány do výrobního procesu nového produktu.

Opětovné použití a životní prostředí

Od hierarchie způsobů nakládání s odpady je možno se odchýlit, pokud se na základě posuzování životního cyklu celkových dopadů zahrnujícího vznik odpadu a nakládání s ním prokáže, že je to vhodné. Některé výzkumy právě v oblasti posuzování životního cyklu ukazují, že ne vždy je opětovné použití „environmentálně“ příznivější než recyklace, resp. že pouhé prodloužení životnosti výrobku je méně efektivní než zvýšení účinnosti recyklace.  Například při opětovném použití praček má na úsporu přírodních zdrojů stejný vliv 34% prodloužení průměrné životnosti jako 5% zvýšení efektivity recyklace.

Je vcelku překvapivé, že návrh nové směrnice obsahuje cíl opětovného použití pro všechny typy spotřebičů (kromě svítidel), ačkoli ne všechny EEZ jsou vhodné pro opětovné použití. Obecně je známo, že opětovné použití většiny elektrospotřebičů nemá environmentální „oprávnění“, často může být z pohledu ochrany životního prostředí i kontraproduktivní, což může být způsobeno například nižší spotřebou energie ve fázi užívání nových EEZ. Například u opětovného použití osobních počítačů existuje celá řada překážek, které nejsou ani tak environmentální, jako technicko-ekonomické. Hlavní omezení opětovného použití osobních počítačů lze shrnout do následujících bodů:

• Vysoké náklady na kvalifikované pracovní síly

• Důvěra nakupujícího v již použitý výrobek
• Kompatibilita nového softwaru a staršího hardwaru
• Nekompletnost použitých osobních počítačů, komponenty často chybí a jsou opětovně používány mimo jakoukoliv kontrolu
• Skladování vyřazených počítačů v domácnostech po několik let vede k nemožnosti opětovného použití

I přes tyto překážky lze v současné době poměrně úspěšně opětovně používat osobní počítače. V případě kolektivního systému REMA končí nejčastěji tyto počítače v charitativních projektech, jako je Fond ohrožených dětí nebo Nadace Charty 77. 

Graf 1, který vychází z analýzy životnosti vybraných EEZ provedené v roce 2010 v České republice, potvrzuje, že opětovně použitelnými produkty jsou ty, které mají dlouhou životnost a zároveň se vrací do zpětného odběru nejdříve – tedy LCD monitory, mobilní telefony, případně notebooky. Těžko lze v ČR opětovně používat například lednice, které se průměrně vrací do zpětného odběru po 20 letech.

Opětovné použití mobilních telefonů

U nejčastěji opětovně používaných EEZ, mobilních telefonů, je odhadováno, že jsou spotřebiteli v Evropě obměňovány asi každé 2 roky, zatímco jejich technický život je okolo 10 let. Z tohoto důvodu je mobilní telefon velmi vhodný pro opětovné použití. Důležitým faktem pro častou obměnu mobilních telefonů jsou masivní slevy a nabídky mobilních operátorů a také překotná inovace ve výrobě.

Opětovné použití mobilního telefonu začíná tříděním na výrobky, které jsou určené pro recyklaci a na opětovně použitelné. Míra opětovného použití závisí na funkčním stavu i vzhledu a zejména na existenci trhu pro daný typ či model. Firmy, které se zabývají opětovným použitím mobilních telefonů, často užívají speciální software pro zvýšení efektivity třídění. Většina opětovně použitelných mobilních telefonů z Evropy je prodávána do nově se formujících ekonomik v Africe, Asii a východní Evropě. Společnosti zabývající se vývozem opětovně použitelných EEZ do zemí třetího světa jsou obecně v mediální nelibosti díky několika kauzám ilegálního vývozu odpadů, které byly deklarovány jako použitelné výrobky (viz např. článek Přeshraniční toky starých elektrozařízení v Německu, Odpadové fórum 7-8/2011, str. 24 – 25 – poznámka redakce). Nicméně pokud je výrobek opravdu funkční, může plnit svoji funkci ještě několik let, avšak pouze tam, kde existuje poptávka po takovém produktu.

Jak již bylo řečeno, hlavním předpokladem pro možnost opětovného použití mobilních telefonů je jejich krátká doba používání. Nicméně většina vyřazených mobilních telefonů je svými vlastníky skladována a tím ztrácí atraktivitu pro opětovné použití. Tento fakt se jeví jako největší překážka zvýšení sběru a opětovného použití vyřazených mobilních telefonů. Největší výzvou je tedy zkrácení této hibernační periody.

Konkrétní situace ohledně hibernace mobilních telefonů v českých domácnostech ukazuje graf 2. Z něho je možné vyčíst, že průměrná doba užívání mobilního telefonu v ČR je 3,63 roků, kdežto do systému zpětného odběru se tyto telefony dostávají v průměrném stáří 7,99 let. Tedy průměrná doba skladování či hibernace je téměř 4 a půl roku. Tato skutečnost značně komplikuje úspěšné opětovné použití mobilních telefonů v ČR.

Závěr

Ze zkušenosti REMA Systému a jeho partnerů, kteří jsou zainteresovaní v opětovném použití elektrospotřebičů, vyplývá, že ne všechny EEZ jsou opětovně použitelné, přičemž hlavní překážkou je vysoká celková životnost EEZ, tedy doba mezi výrobou a odevzdáním na místě zpětného odběru, která zahrnuje i skladování. Na celkové životnosti se skladování (hibernace) vyřazených EEZ v domácnostech může podílet i více než 50 %, jak je v článku ukázáno na příkladu vyřazených mobilních telefonů. Avšak ani míra opětovného použití u nejvhodnějších EEZ, jako jsou LCD monitory nebo mobilní telefony, není nijak vysoká a pohybuje se okolo 7 %. Pokud stát správně nenastaví podmínky evidence opětovně používaných EEZ, tedy např. prodávaných do bazarů, kolektivní systémy nebudou mít šanci stanovený navrhovaný cíl opětovného použití EEZ splnit.

Zdroj: Odpadové fórum 11/2011

Autor: Mgr. Miloš Polák (REMA Systém, a. s., mpolak@remasystem.cz)

Klíčová slova: Opětovné použití, mobilní telefony, elektrospotřebiče, životnost

Při opětovném použití odpadů – tedy výrobků nebo jejich částí, které byly odpady a již nejsou odpadem, dostáváme do smyčky typu Hlava XXII. Bez upřesnění zvláštních právních předpisů se můžeme jen domnívat, které z nich to jsou, respektive, budeme-li vycházet z pojmu výrobek, pak pravděpodobně všechny ty, které se týkají povinností souvisejících s uvedením výrobku na trh. Ze zákona ani nevyplývá, kdo by měl nebo mohl postup opětovného použití aplikovat – osoba oprávněná podle § 14 zákona o odpadech jí není, ač se v jedné z fází životního cyklu přece jen o odpady jedná. Zjevně jsou to subjekty, které jsou schopny dodržet zvláštní právní předpisy.

Zavedení obecných nových pojmů se však nijak nepromítlo do dílu 8 a § 38 zákona o odpadech, obsahující speciální právní úpravu problematiky zpětného odběru, odděleného sběru, zpracování, využití a odstranění elektrozařízení a elektroodpadu, vyvstává tedy otázka, zda zmiňovaná novelizace zákona se vztahuje i na zpracovatele elektroodpadu (pokud se jej tedy vůbec dotýká), když problematika opětovného použití ve věci využití zpětně sebraného elektrozařízení a elektroodpadu z tohoto elektrozařízení má vlastní, speciální právní úpravu, která má přednost před úpravou obecnou.

Opětovné použití elektrozařízení

V části V., dílu 8 zákona o odpadech je definice opětovného použití vztažena přímo k elektrozařízením, kdy pojem obecné definice – výrobky nebo jejich části je nahrazen pojmy zpětně odebraného nebo odděleně sebraného elektrozařízení. Definice přípravy k opětovnému použití chybí, zato jsou zde uvedeny pod čarou „příslušné právní předpisy“, které musí být při opětovném použití splněny, tedy:

• zákon č. 102/2001 Sb. o obecné bezpečnosti výrobků ve znění pozdějších předpisů,
• zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví ve znění pozdějších předpisů,
• zákon č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele ve znění pozdějších předpisů,
• zákon č. 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů ve znění pozdějších předpisů

O odpadech zde není ani zmínky, naopak je vymezeno časové období, ve kterém k opětovnému použití může dojít – mezi zpětným odběrem a předáním zpracovateli (zpětně odebraná a odděleně sebraná elektrozařízení se před předáním zpracovateli přednostně opětovně použijí jako celek).

Otázku opětovného použití vysloužilých elektrozařízení cítíme jako problematickou, a to především z důvodů, že splnění této zákonné podmínky pro opětovné použití elektrozařízení přichází v podstatě v úvahu u spotřebičů, které morálně rychle stárnou, např. u mobilních telefonů nebo počítačů.

Zcela jiná situace je u velkých domácích spotřebičů s dlouhodobou životností, např. ledničky, sporáky, pračky apod. U těchto spotřebičů je jejich opětovné použití, především z hlediska environmentálního více než problematické. Životnost zpětně odebíraných velkých spotřebičů je i více než 20 let, což je spojeno především s jejich nežádoucí energetickou náročností.

Zákon o odpadech také v případě elektrozařízení neřeší otázku, jakým způsobem má být opětovné použití zpětně odebraného elektrozařízení realizováno. Absence řešení této otázky úzce souvisí s nevyřešeným problémem vlastnictví elektrozařízení předaného do systému zpětného odběru. Zákon o odpadech nestanoví, kdo je vlastníkem elektrozařízení od jeho předání na místo zpětného odběru do okamžiku jeho předání zpracovateli.

Podle § 38 odst. 8 zákona o odpadech se zpětně odebraný výrobek stává odpadem ve chvíli předání osobě oprávněné k jeho využití a odstranění. Vzhledem k tomu, že elektrozařízení odevzdané na místo zpětného odběru není odpadem, neboť tím se stává až jeho předáním zpracovateli, není elektrozařízení předané do systému zpětného odběru ve vlastnictví obce nebo provozovatele sběrného dvora nebo prodejce, který zajišťuje zpětný odběr podle § 37k odst. 4.

Rovněž však není ve vlastnictví provozovatelů kolektivních systémů. A protože nejsou kolektivní systémy vlastníkem elektrozařízení sebraného v jimi provozovaných systémech zpětného odběru, nenáleží jim k takovému elektrozařízení práva vlastníka, tedy konkrétně právo tato elektrozařízení prodat třetí osobě. Navíc většina kolektivních systémů je neziskových, příjem z jiných zdrojů než od výrobců je více než diskutabilní.

Známe i zkušenosti z Evropy – v Evropě není obvyklé, že by systémy zpětného odběru opětovné využití zajišťovaly, pokud tak činí, tak výhradně s využitím chráněných dílen, jejichž provoz je podporován státem, a spotřebiče jsou předávány charitativním organizacím a sociálně slabším, v žádném případě s nimi není dále obchodováno.

Poznámka autorky:

Odlišný postup opětovného použití mají autovraky, kde se nejen stanoví poměrně přesně povinnosti zpracovatelů a jejich role, ale také se definuje kvalifikovaný zájemce o opětovné použití, kdy „za kvalifikovaného zájemce se považuje právnická nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání v oboru opravy a servisu motorových vozidel podle zvláštního právního předpisu (s odkazem na příklady - zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 138/1973 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 309/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

Je opravdu vhodné opětovně používat elektrozařízení?

Zavedení opětovného použití do praxe je z našeho pohledu problematické z důvodu, že se v podstatě jedná o znovuuvedení spotřebiče na trh ještě před jeho předáním zpracovateli, a pro tyto výrobky je nutné zajistit shodu s technickými požadavky na výrobky v souladu se zákonem č. 22/1997 Sb. v platném znění. Předpokládáme, že každý výrobek by měl být, po jeho odevzdání na místo zpětného odběru a před předáním k dalšímu užívání spotřebitelům, vyzkoušen (zejména s ohledem na bezpečnost) osobou, která je k tomuto posouzení oprávněna a vybaven příslušným potvrzením o shodě s technickými požadavky.

Výše uvedenou skutečnost potvrzuje i samotný § 37m, odst. 2, který podmiňuje opětovné použití elektrozařízení nebo jejich komponentů splněním příslušných právních předpisů, vedle výše uvedeného zákona č. 22/1997 Sb. v platném znění také zákonem č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, v platném znění, zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví, v platném znění a zákon č., 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele, v platném znění.

Legislativně není řešena otázka záruky za opětovně použitý spotřebič. Není jasné, zda za něj odpovídá původní výrobce nebo ten, kdo „opětovně používaný“ spotřebič uvedl na trh. Při prodeji použitého zboží prodávající ze zákona neodpovídá za vady, které se projeví později, než při převzetí zboží. Na použité zboží se tedy žádná zákonná záruka nevztahuje.

Prodávající odpovídá podle § 616 odst. 1 občanského zákoníku pouze za vady, které prodávaná věc má již při převzetí (což musí kupující prokázat), přičemž se za takové vady nepovažují vady odpovídající míře běžného opotřebení. Pokud se vada vyskytne v prvních šesti měsících po převzetí zboží, musí prokazovat prodejce, že vada vznikla teprve po převzetí zboží. Pokud to neprokáže, občanský zákoník stanoví v § 616 odst. 4 vyvratitelnou domněnku, že se jedná o vadu, která již existovala v době převzetí (neodporuje-li to povaze věci).

Pokud prodávající nadto poskytl dobrovolně na výrobek záruku, měl v záručním listu určit její podmínky. Pokud tak neučinil, použijí se pravidla zákonná. Protože se jedná o použitý výrobek, je zřejmé, že není možné uplatnit možnost řešení reklamace výměnou zboží, neboť při prodeji použitého zboží prodávající nemá kvalitativně shodný výrobek odpovídající prodanému. Proto je možné v případě vady požadovat opravu. Není-li pak oprava možná, je možné odstoupit od smlouvy. Jde-li o vadu, která nebrání řádnému užívání věci, je možné též požadovat slevu z kupní ceny.

Jak již je však uvedeno výše - pro případ opětovného použití však nelze uvažovat o prodeji, neb není znám vlastník zpětně odebraného elektrozařízení, je tedy diskutabilní oprávněnost zisku z prodeje opětovně použitých elektrozařízení. V případě realizace opětovného použití, lze tak činit ne systémově, ale pouze jako akce, které pokryjí určitý segment nekomerční potřeby. To je vhodné pro marketing, ale neodpovídá to záměru zavedení opětovného použití do denní praxe.

Opětovné použití, které je zákonem upřednostňováno před materiálovým využitím, je v rozporu s dalšími právními předpisy závaznými pro výrobce, zejména v oblasti energetických úspor v rámci ekodesignu. V této věci je nutné vzít v úvahu, že životnost zpětně odebíraných spotřebičů je až 20 let a s tím je spojená jejich energetická náročnost (spotřebiče pořízené v 90. letech mají dvakrát vyšší spotřebu, kombinované chladničky a mrazničky až třikrát, než současné spotřebiče těch nejúspornějších energetických tříd, spotřeba chladniček navíc meziročně stoupá o 1 – 2 % z důvodů stárnutí izolační pěny /1/). Vzhledem k tomu, že mnozí výrobci zapsaní v Seznamu výrobců na MŽP se účastní projektu Partnerství Zelená úsporám (http://www.zelenausporam-partnerstvi.cz/), předpokládáme, že má stát také zájem o užívání energeticky úsporných spotřebičů. Opětovné použití je možné vzít v úvahu u spotřebičů, u kterých je tzv. morální životnost podstatně kratší než životnost fyzická a jejich energetická náročnost se podstatně nemění.

Rozšířit a vztáhnout povinnost opětovného použití na veškeré výrobky, včetně elektrozařízení, je nepoměrně složitější, než si pravděpodobně tvůrci legislativy – ať už na evropské tak na české úrovni – uvědomují. Prodlužovat životnost některých výrobků je nejen legislativně problematické, ale i proti zájmu ochrany životního prostředí a především proti snižování spotřeby elektrické energie.

/1/ http://www.zelenausporam-partnerstvi.cz/novinky/energeticka-narocnost-domacich-spotrebicu-trvale-klesa/

Zdroj: Odpadové fórum 11/2011

Autor: Ing. Tereza Ulverová (Elektrowin, a. s., tereza.ulverova@elektrowin.cz)

Klíčová slova: opětovné použití, elektrozařízení, zpětný odběr, zákon o odpadech

Evropská legislativa dlouhodobě vznáší požadavky na to, aby byl kladen větší důraz na opětovné využití oproti jiným metodám nakládání s komoditami všech druhů. I opětovné využití vysloužilých elektrozařízení je v této legislativě obsaženo. Česká republika je povinna provést transpozici legislativy v únoru příštího roku, a tak i v Česku bude brzy nutné spustit projekty zaměřené na reuse elektra.

V případě elektrozařízení je opětovné použití poněkud obtížnější, než u jiných komodit, jako jsou například knihy, nábytek či textil. Diakonie Broumov se již delší dobu zabývá sběrem a opětovným použitím textilu. Přesah této aktivity je jasný; nejenže se oblečení dostane k potřebným, ale v procesu jsou zaměstnáni lidé bez domova, děti z dětských domovů či lidé po výkonu trestu. Obcím se navíc ušetří finanční prostředky, které by jinak na likvidaci textilu byly vynaloženy.

„Opětovné využití elektrických spotřebičů však není tak jednoznačné,“ říká Ing. Romana Svobodová, koordinátorka projektu kolektivního systému ASEKOL, který se zpětným odběrem elektroodpadu zabývá. „Je třeba systém detailně nastavit a zvážit všechny technické, ekonomické i energetické aspekty, poskytování záruk, právní otázku vlastnictví apod. Opětovně využití elektrospotřebičů musí podléhat větší kontrole, než reuse jiných komodit“ vysvětluje Svobodová.

Téma opětovného využití se proto stalo jedním z hlavních bodů diskutovaných na konferenci Zpětný odběr 2013, kterou letos v dubnu již počtvrté pořádal ASEKOL. Odpolední workshop s tímto tématem si přišlo poslechnout zhruba sto hostů a účastnilo se jej sedm mluvčí. Představeny byly zejména zkušenosti s reuse ze zahraničí, které mohou být pro Českou republiku přínosnou inspirací do budoucna.

Velmi podnětnou zkušenost prezentoval Christian Brabant z francouzského kolektivního systému Eco-systémes. Ve Francii má opětovné využití dlouhou tradici a je jak státními institucemi, tak výrobci elektroniky vnímáno velmi pozitivně. Byť se z celkového množství vybraných vyřazených spotřebičů opětovně využijí pouze 2 %, stále to představuje téměř půl milionu kusů zařízení. Francouzi mají možnost předat spotřebiče k opětovnému použití na 203 místech z celkových 11 000 sběrných lokalit, nejvíce této možnosti využívají v případě ledniček a bílé elektroniky, jako jsou pračky, myčky či sporáky. Společnost Eco-systémes občanům v orientaci pomáhá propracovanými webovými stránkami nebo směnnou burzou starého elektra prostřednictvím facebooku. Systém reuse navíc ve Francii generuje více než 2 300 pracovních míst nad rámec standardních pozic v systému zpětného odběru.

Rovněž v Belgii se opětovné využití velmi dobře uchytilo. Jen v oblasti Flandry funguje 31 center, kam mohou lidé své spotřebiče za účely reuse odevzdávat. Ročně se do systému opětovného využití dostane zhruba 10 % všech vybraných elektrozařízení, jedná se o více než 2,5 milionu kusů. Ty jsou dále přeprodávány v 106 reuse obchodech. „Dimitri Strybos z Public Waste Agency of Flanders na konferenci upozornil, že ne vždy je opětovné využití tím správným řešením. Měl by se brát ohled především na spotřebu elektrické energie a materiálové složení daných spotřebičů. V případě starých chladniček či CRT televizorů může být často žádoucí dát přednost recyklaci,“ komentuje ing. Svobodová.

Právě proto Strybos upozornil, že tak, jak je opětovné využití zakotveno v evropské legislativě, měly by být na evropské úrovni přijaty i detailnější podmínky. „Jednat by se mělo zejména o pravidla pro kontrolu zmiňované spotřeby energie, bezpečnosti starých spotřebičů, dále pro otestování funkčnosti, doložení všech oprav či výměn součástek, vymazání osobních dat a starého softwaru apod.,“ dodává ing. Svobodová.

Tuto myšlenku na konferenci podpořil i profesor Joost Duflou z univerzity v belgickém Leuvenu, který ji doložil exaktními vědeckými výpočty a analýzami. Zdůraznil, že pro plošný úspěch opětovného využití je zásadní precizně stanovit optimální životnost výrobku určeného k reuse s ohledem na vývoj technologií, spotřeby energií a dalších surovin, jako je např. voda, a dopady na životní prostředí.

Jak se ale k systému reuse staví samotní výrobci a dovozci elektroniky, tedy ti, kteří v Čechách před zákonem zodpovídají za zpětný odběr a recyklaci svých produktů? Tuto otázku si na konferenci položila Korrina Hegarty z evropského sdružení výrobců CECED. Na oblast opětovného využití se podívala optikou výrobců bílé techniky, kteří se na celkové produkci elektroodpadu podílejí více než 50 %. Pozitivně ohodnotila, že v direktivě Evropské unie se objevila kompromisní formulace „příprava k reuse“. Připojila se k předchozím požadavkům na splnění určitých podmínek pro centra opětovného použití, a to s důrazem na splnění všech kritérií nutných pro znovuuvedení výrobku na trh. Na druhou stranu upozornila, že cíle pro reuse by neměla určovat evropská legislativa, ale měly by vzejít z poptávky samotného trhu.

Její slova potvrzuje i paní Svobodová: „I pro Českou republiku bude reuse velkou výzvou. Vzhledem k vágní formulaci v evropské legislativě až praxe ukáže, jak vše bude v tuzemském prostředí fungovat.“ K implementaci opětovného využití v České republice se vyjádřil i Jan Pavlíček z Ministerstva životního prostředí. Velkou inspirací pro tuto instituci jsou zejména centra opětovného použití a jejich provozování a výsledky ve zmíněných Flandrech. Ministerstvo životního prostředí předpokládá spolupráci mezi sběrnými místy, provozovateli kolektivních systémů a centry opětovného použití při splnění všech zákonných podmínek tak, jak budou zakomponovány do české právní úpravy.

Zdroj: Odpadové fórum 9/2013

Autor: Hana Ansorgová (Asekol, s. r. o., ansorgova@asekol.cz)

Klíčová slova: reuse, sběrná místa, centra opětovného použití, elektrozařízení, zpětný odběr

Dále zákon o odpadech hovoří o opětovném použití zpětně odebraných elektrozařízení velmi neurčitě, vyjma jednoznačných postupů stanovených odkazem na zvláštní právní předpisy, postup opětovného použití nikterak neupravuje, naopak vnáší spíše zmatek v otázce, kdy je vůbec možné uplatnit postup pro opětovné použití:

• výrobce elektrozařízení zajistí, aby elektrozařízení bylo navrženo a vyrobeno tak, aby se usnadnilo zejména opětovné použití těchto elektrozařízení v souladu s právními předpisy na ochranu životního prostředí a veřejného zdraví;
• elektrozařízení z míst zpětného odběru musí být předán pouze zpracovateli, není-li jako celek opětovně použito;
• způsob provedení zpětného odběru elektrozařízení a jejich předání zpracovateli nesmí ztížit jeho opětovné použití;
• zpětně odebraná a odděleně sebraná elektrozařízení se před předáním zpracovateli přednostně opětovně použijí jako celek apod.

V roce 2011 se kolektivní systém ELEKTROWIN zaměřil na průzkum realizovatelnosti opětovného použití zpětně odebraných elektrozařízení. Průzkum probíhal v areálu provozovny PRAKTIK System, s. r. o. ve Stráži pod Ralskem a provozovny RUMPOLD, s. r. o. ve Starém Městě.

Zpracovatelé po stanovenou dobu 2 týdnů vybírali z každé dodávky zpětně odebraných elektrozařízení na sběrných dvorech a u prodejců určitý počet prvních kusů spotřebičů, jejichž přezkoušení funkčnosti a zjišťování poškození realizovali podle stanovené metodiky dva servisní technici. Celkem bylo testováno 876 kusů spotřebičů, z toho 153 ks chladniček, 222 velkých spotřebičů, 156 ks různých malých domácích spotřebičů, 92 ks žehliček, 69 ks fritovacích hrnců, 12 ks vysavačů, 50 ks mikrovlnných trub, mix nářadí 95 ks a 27 ks sekaček.

Z výstupů

Neidentifikovatelná značka byla zjištěna u 4 výrobků, rok výroby u 189 výrobků. Nejstarším zkoušeným výrobkem byly vrtačky značky ČKD z roku 1958 a nejmladšími pračka, vrtačka, rozbruska a fén, všechny z roku 2010, průměrným rokem výroby byl rok 1996 (u chladniček 1992, u ostatních velkých spotřebičů 1999, malé spotřebiče 1996 a nářadí 2001). Průměrná hmotnost testovaných spotřebičů byla 13,5 kg.

Vizuální stav – jednoznačně schopno dalšího testování bylo 168 spotřebičů, použitelné alespoň nějaké části jsou ze 106 spotřebičů, nepoužitelné z důvodů viditelného poškození nebo velkého znečištění bylo 226 spotřebičů a z důvodů chybějících částí podstatných pro funkčnost bylo 389 spotřebičů (případně kombinace jmenovaných zjištění). Pro další testování bylo předáno 381 spotřebičů, 495 bylo z dalšího testování vyřazeno, nicméně vady byly dále prověřovány.

Z testování bezpečnosti vyplynulo, že nebezpečné látky obsahuje 411 spotřebičů, z toho u 44 ks spotřebičů bylo zjištěno poškození jejich uložení. Nejčastěji jsou nebezpečné látky zjištěny u chladniček (R11, R12, R112a, R134a, NH3 apod.), u praček, sporáků, žehliček a fénů (azbest), fritovacích hrnců a toustovačů (wolfram), mikrovlnné trouby (beryllium), akušroubováky (Ni-Cd), horských sluncí (rtuť), sekaček a vysavačů.

U 345 spotřebičů byly zjištěny zjevné vady v elektrickém okruhu, 363 mělo narušenou elektrickou instalaci a u 24 kusů spotřebičů byla zjištěna voda v elektroinstalaci – případně se jednalo o kombinace těchto zjištění. V každém případě celkem 497 kusů spotřebičů nevyhovělo při přezkoušení elektroinstalace a celkem 106 spotřebičů bylo z pohledu bezpečnosti funkčních nebo částečně funkčních (kombinace mrazák-chladnička).

Plně funkčních spotřebičů bylo průměrně 3,5 %, ke zjištění a otestování jednoho funkčního kusu je třeba průměrně 4,5 hodiny času, u chladniček dokonce 27 hodin.

Závěr

Testování probíhalo při splnění všech zákonem stanovených podmínek a postupů, metodika postupu byla v souladu se zachováním shody s technickými požadavky na výrobky v souladu se zákonem č. 22/1997 Sb. v platném znění. Každý výrobek, vizuálně schopný k testování, přezkoušela k tomuto úkonu oprávněná osoba..

Z tohoto průzkumu vyplývá, že zvolený zákonem stanovený postup opětovného použití zpětně odebraných elektrozařízení před jejich předáním zpracovateli, se v praxi jeví jako více než obtížně splnitelný a výsledek rozhodně není adekvátní vynaloženému času a nákladům.

Zdroj: Odpadové fórum 9/2012

Autor: Tereza Ulverová (ELEKTROWIN, a. s., tereza.ulverova@elektrowin.cz)

Klíčová slova: zpětný odběr, opětovné použití, elektrozařízení, testování

Nyní koordinátorka tohoto projektu pro Českou republiku Ing. Leona Šimková připravila další sérii příspěvků vycházejících z tohoto projektu.

Projekt CERREC chce dosáhnout environmentálních, sociálních a ekonomických cílů podporou rozšíření trhu s opětovným použitím. Tento příspěvek vychází z článku Michala Lena z organizace RREUSE /1/, který uvádí příklady a statistiky z celého světa, které naznačují, že tyto cíle jsou rozhodně zvládnutelné.

Podle Organizace spojených národů pro životní prostředí (UNEP) citované v uvedeném článku je každý rok po celém světě likvidováno mezi 20 a 50 miliony tun odpadu z elektrických a elektronických zařízení. A obdobně to je i s použitým textilem a nábytkem /2/. Sektor opětovného použití je ale bohužel v politické aréně až příliš často tím druhým v pořadí za recyklací, a to se následně odráží i v platných právních předpisech.

10 000 tun odpadů = 296 pracovních míst v oblasti opětovného použití

Opětovné použití vyžaduje intenzivní práci a zahrnuje nejrůznější možné pracovní pozice. Od sběru, třídění a testování po repasování a prodej. Sociální podniky působící v oblasti opětovného použití poskytují příležitost pro ty, kteří mají problém se aktivně zapojit do pracovního procesu k získání klíčových dovedností, jako je řízení pracovních vozidel, tesařství, elektrotechnika nebo marketing, či dokonce tak složitých zaměření jako odpadový design nebo eko-móda. Zkrátka, socio-ekonomické přínosy opětovného použití jsou neoddiskutovatelné.

Pokud se podíváme na některé praktické příklady uvedené v Lenově článku, zjistíme například, že ve Francii je na podporu jednoho nezaměstnaného občana třeba vynaložit ročně 20 000 Eur. Financováním integračních smluv v oblasti textilních sbírek, opětovného použití a recyklace by však stát platil pouze polovinu této částky a na každém utraceném euru by ušetřil dvě eura. Navíc by se díky tomuto systému zlepšovaly dovednosti pracovníků a zvyšoval počet zelených pracovních míst.

A jsou tu další tvrdá čísla, které podporují teorii socio-ekonomických výhod opětovného použití. Například UNIDO a Microsoft zjistili, že opětovné použití osobních počítačů vytváří 296 pracovních míst na každých deset tisíc tun vyhozeného materiálu /3/. A podobné výsledky zjistily i další průzkumy. V Illinois (USA) spočítali, že opakované použití elektroniky může vygenerovat třináctkrát víc pracovních příležitostí než recyklace.

Hlavní překážka – špatná kvalita a design výrobků

Přes všechny výše zmíněné přínosy však stále ještě existují v oblasti nakládání s odpady problémy, na kterých je třeba zapracovat. Tím hlavním je kvalita výrobků. Evropa je zaplavena levnými a špatně navrženými výrobky, což dramaticky snižuje jejich potenciál pro opětovné použití (třeba textil je v tomto případě dobrým příkladem). Jasný důkaz přináší například studie zveřejněná na webu organizace ACR+. Ta zmiňuje, že v Belgii a Nizozemsku mezi roky 2000 a 2005 poklesl podíl získaného oblečení, které by mohlo být znovu použité, z 60 % na 40 % /4/.

V případě elektroniky existují i další překážky, jako třeba nemožnost výrobek snadno rozebrat pro opravu, nedostatek náhradních dílů nebo výroba standardizovaných dílů třetími stranami. To vše často vede k vysokým nákladům při přípravě na opětovné použití, což navíc ztěžují vysoké daně, kterým je tento segment průmyslu zasažen /5/.

Svatá trojice opětovného použití - Legislativa, spolupráce, vzdělávání

Jaké jsou způsoby, jak zdokonalit toto odvětví? Základem je zkvalitnění legislativy třeba snížením sazby DPH na opravy, což by mohlo opětovné použití oživit a udělat z něj levnější způsob nakládání s odpady /6/. Výrazně odlišné poplatky za likvidaci při nákupu těch nových výrobků, které jdou snadno opravit a rozebrat, by mohlo být další zajímavou možností, jak podpořit produkty s dlouhou životností.

Z praktického hlediska může být cestou navázání spolupráce mezi organizacemi zabývajícími se opětovným použitím, prodejci a nakupujícími. Tak by se mohly opětovně použitelné produkty dostat opět na trh přes obchody či díky speciálním ustanovením v oblasti veřejných zakázek.

Posledním, ale neméně důležitým bodem je pak vzdělávání a osvěta o benefitech předcházení vzniku odpadů a opětovného využití. Klíčem pro to, aby se podařilo udržet nastavenou cestu směrem k udržitelnému způsobu spotřeby, bude pokračování stávajících vzdělávacích programů.

Odkazy

/1/ LEN, Michal: Challenges to boosting reuse rates in Europe [online]. Publikováno 2012 [citováno 19. 12. 2012]. http://www.rreuse.org/t3/fileadmin/editor-mount/documents/200/WMW_article_RREUSE.pdf

/2/ UNEP: Basel Conference Addresses Electronic Wastes Challenge [online]. Publikováno 2006 [citováno 19. 12. 2012]. http://www.unep.org/Documents.Multilingual/Default.Print.asp?DocumentID=485&ArticleID=5431

/3/ UNIDO: Reuse and Recycle: Growing Green Business. Publikováno 2009 [citováno 19. 12. 2012]. http://www.unido.org/fileadmin/user_media/Services/PSD/ICT/0_Green_busines.PDF.

/4/ ACR+: Description & comparative analysis of selected “Extended Producer Responsibility” schemes for textiles in the EU. Brussels. ACR+. Publikováno 2009

/5/ STAHEL, Walter: Durability, Function and Performance. Longer Lasting Products: Alternatives to a Throwaway Society. T. Cooper. Surrey, Gower Publishing Ltd. Publikováno 2011.  Strany 158-177.

/6/ COOPER, Tim: Policies for Longevity. Longer Lasting Products: Alternatives to a Throwaway Society. T. Cooper. Surrey, Gower Publishing Ltd. Publikováno 2011. Strany 216-240.

Zdroj: Odpadové fórum 9/2013

Autor: Ing. Leona Šimková (CZ BIOM, simkova@biom.cz)

Federal Waste Management Plan 2011
(Bundesministerium fur Land- und Forstwirtschaft, Umwelt und Wasserwirtschaft, Wien 2011).

Odborná definícia odpadu

Definície odpadu sa po svete líšia. Štáty EU27 prijali svoju vlastnú definíciu odpadu, zakotvenú v Smernici 2008/98/EC, ktorá nahrádza smernice 2006/12/EC, 91/689/EEC, 75/442/EEC a 75/439/EEC. O tom že táto smernica od decembra 2010 spôsobila vrásky nejednému odpadárovi po celej EU svedčí aj nedávne zverejnenie „kuchárky“. V júni 2012 sme sa totiž konečne dočkali základného dokumentu (Guidance on the interpretation of key provisions of Directive 2008/98/EC on waste), ktorý v stručnosti vykladá základne pojmy a definície smernice 2008/98/ES.

A tak sa v kapitole 1.1.4 tohto dokumentu dočítame, že článok 7 rámcovej smernice o odpadoch objasňuje, že nie každá látka alebo predmet, ktoré sú vymenované v katalógu odpadov (2000/532/ES), sú automaticky odpadom. Odpadom sa stávajú len vtedy, ak je splnená definícia „Akákoľvek látka alebo predmet, ktorého sa držiteľ zbavuje, alebo má úmysel sa zbaviť alebo musí odstrániť“! Zbaviť sa možno vedome/zámerne zo strany majiteľa alebo neúmyselne/nedobrovoľne/náhodne alebo dokonca sa to môže stať s vedomím alebo aj bez vedomia majiteľa. "Pojem odpad v zmysle článku 1 Smernice Rady 75/442 a článku 1 Smernice Rady 78/319 nemožno chápať tak, že vylučuje látky alebo predmety, ktoré je možné hospodársky znovu využiť" (Vessoso / Zanetti Joined Cases, § 9, ESD)

Trochu úsmevne sa však potom v článku 1.4.2 tohto dokumentu ohľadom predchádzania vzniku odpadov dočítame, že aj keď je prevencia na vrchole waste management hierarchy “technicky vzaté prevencia nie je súčasťou odpadového hospodárstva“.

Na druhej strane je potrebné si uvedomiť, že samotný proces „odstránenia či opätovného použitia“ (disposal or recovery) ešte neznamená, že daná vec je odpadom! Aj ESD pripúšťa, že odstránenie alebo opätovného použitie je indikátorom úmyslu zbaviť sa (discard), ale nie je ešte dôkazom, že daná vec je odpadom. Definujúcim prvkom odpadu nie je samotný proces alebo technológia spracovania. Tým je práve negatívny účinok danej veci na životné prostredie alebo zdravie ľudí ešte pred samotným spracovaním.

Teda nejaká vec je odpadom vtedy, ak nejaké ďalšie spracovanie je potrebné alebo nutné za účelom zaručenia verejného zdravia alebo ochrany životného prostredia. Podobne môžeme chápať aj prechod z odpadu späť do produktu: Nie je to len striktne chápaná technická operácia, ale kombinácia „fyziky“ a úmyslu. Pokiaľ nejaký materiál je vhodný na použitie ako druhotná surovina a nie je tam žiadny úmysel alebo povinnosť sa ho zbaviť, tak sa jedná o produkt a nie o odpad. Podmienkou tohto „vyradenia“ z definície odpadu nie je samotný proces „regenerácie“, ale jeho výsledok: vec (materiál) môže byť bezpečne používaná alebo ďalej spracovaná bez poškodzovania zdravia či životného prostredia.

O tom, že problematika definície odpadu je mimoriadne zložitá, svedčí napríklad aj problém so starým textilom, ako naň poukazuje britská DEFRA (Maximising Reuse and Recycling of UK Clothing and Textiles, 2009). Použité odevy získane podomovým zberom od dverí k dverám resp. odovzdané v charitatívnych obchodoch nie sú považované za odpad, aj keď pôvodný majiteľ prejavil „vôľu sa ich zbaviť“, alebo odovzdal ich za účelom ďalšieho použitia. Agentúra životného prostredia vo veci „second-hand“ textilu uviedla, že odevy nie sú odpadom, ak sú použiteľné na ďalšie odievanie a sú vyvážané za účelom predaja (zisku). V tomto zmysle aj informovala EK, že „keď použité oblečenie niekto odovzdá do zberu charitatívnej banky s úmyslom, že má byť použité na pôvodne zamýšľaný účel ako oblečenie, potom nepodlieha definícií odpadu v zmysle uvedenej smernice“. Naopak, použité textílie odovzdané na iný účel (na čistenie alebo na vlákna) už podliehajú definícií odpadu. Kľúčovým problémom sa zdá byť, či textílie sú darované v presvedčení, že majú byť znovu použité. Zmätok nastáva aj kvôli nezhodám medzi environmentálnymi agentúrami rôznych krajín.

Podobne príklady by sme našli napr. pri tzv. vedľajších energetických produktoch alebo časti stavebných odpadov (napr. výkopovej zemine). Je potom trochu paradoxné, že už smernica 2008/98/ES zaviedla nové pojmy ako vedľajší produkt či stav konca odpadu (End of waste), ktoré sme ešte stále nedokázali poriadne implementovať do slovenskej legislatívy. A čo viac – EK musela v júni 2012 vydať spomínané vysvetlivky, čo ktorým pojmom myslela, nakoľko ani v ostatných krajinách EU27 odborná verejnosť príliš tieto termíny neprijala a nepochopila. Okrem toho sú postupy pre koniec odpadu typu železný šrot či odpadový papier tak zložité, že vyvolávajú v odbornej verejnosti odmietavé stanoviska pre ich komplikovanosť a nerealizovateľnosť v praxi. O búrlivej reakcii pri stanovení EoW pre bioodpady sme písali napríklad tu: http://biom.cz/cz/odborne-clanky/end-of-waste-kriteria-pre-bioodpady.

Spojené štáty majú vlastnú definíciu odpadu, podobne aj Japonsko či ďalšie rozvinuté ázijské či juhoamerické krajiny, ktoré sa od tej Unijnej dosť líšia. Napr. Zero Waste America definuje odpad ako „Zdroj (resource), ktorý nie je bezpečne recyklovateľný späť do životného prostredia alebo na trh“. Toto znenie považujeme za inteligentné vyjadrenie základnej myšlienky, ktorá môže byť ďalej rozvinutá v zmysle europskych pojmových zvyklosti (zneškodniť/zhodnotiť): „Odpadom je akákoľvek vec alebo materiál, predtým ako bola bezpečne uložená alebo opätovne využitá za dodržania legislatívnych podmienok.“

Ekonomická definícia odpadu

Okrem predchádzajúcej odbornej definície pojmu odpad, ktorá je základom waste managementu v celej EU27, sa oveľa menej pracuje s ekonomickou definíciou pojmu odpad. Paradoxne aj napriek tomu, že celé odpadové hospodárstvo je s ekonomikou úzko späté a prepojené. To, že ekonomický aspekt odpadového hospodárstva nie je v hierarchii nakladania s odpadmi vôbec zohľadnený, je podľa nášho názoru hlavnou príčinou doterajších problémov.

Jedna z mála ekonomických definícií na webe znie: „Odpadom je látka, pre ktorú neexistuje žiadny ekonomicky prijateľný spôsob získania druhotných surovín alebo energie z nej“. Podobne aj (Review of the Protection of the Environment Operations Act, Sydney 2003) uvádza nasledujúcu ekonomickú definíciu: „Odpad je definovaný ako produkt so zápornou hodnotou.“

Ale v spomínanom výklade pojmov a definície EK k Smernici 2008/98/ES sa v článku 1.1.2.1 – „Key term discard“ uvádza nasledovne:

• Zbaviť sa možno veci, ktorá má kladnú, neutrálnu alebo zápornú trhovú hodnotu.
• Z hľadiska definície odpadu nie je rozdiel či je odpad predaný alebo nie.

Už z týchto rozdielnych definícií je zrejmé, že na jednu a tú istú vec môžeme mať dva odlišné pohľady. Napr. vyradený kotol na uhlie z rodinného domu je pre majiteľa ODPADOM, ktorého likvidácia ho bude stáť nejaké peniaze. Ale v okamihu EKONOMICKÉHO pohľadu na tento starý kotol sa náklady zmenia na výnosy pri odvoze do výkupne šrotu.

Tento pohľad platí pre absolútnu väčšinu tzv. „druhotných surovín“, t.j. odpadov, ktoré majú kladnú ekonomickú hodnotu. Na rozdiel od odpadárskej definície tak z ekonomického pohľadu odpadom vlastne nie sú. Až v poslednej dobe sme svedkami kostrbatého definovania pojmov ako End of Waste či By-Product.

Aj keď pre Slovensko, ako člena EU27 je definícia odpadu v smernici 2008/98/EC záväzná, nesmieme ju chápať ako absolútnu a jedinú správnu verziu = „vytesanú do žulových dosiek“. Európa nie je pupok sveta, krásne to začiatkom júna t.r. vyjadril čínsky denník Žen-min ž'-pao, ktorý reagoval na uvalenie cla na čínske solárne výrobky dovážané do EU: „Európa si asi neuvedomuje, že jej globálna moc mizne. Upadajúca Európa musí pochopiť, že sa už ďalej nemôže vyvyšovať nad ostatné krajiny sveta. Časy sa menia, veľmoci rastú aj padajú. A napriek tomu sa stále nezmenilo hlboko zakorenené naduté správanie istých Európanov...“ Aj v tomto kontexte by sme preto mali viac sledovať návrhy a skúsenosti ostatných krajín sveta a neupierať sa dogmaticky na to, čo sa upečie v EK a odhlasuje v EP. Diera do neba neleží rovno nad Bruselom!

Poznámka redakce: Při striktním dodržování evropské definice odpadu by pod hlavičkou odpadového hospodářství měly fungovat všechny bazary (s výjimkou těch, které vykupují výhradně kradené zboží), starožitníci a antikvariáty. A také zlatníci, kteří vykupují zlato, stříbro atd.

A aby to nebylo tak jednoduché, tady se nám mísí zboží a odpad. Vysvětlím: Představte, že jste zdědili zlatý šperk (ale může to být i třeba obraz nebo kniha). Situace1: Máte k němu citový vztah, ale jste v tíživé ekonomické a nezbývá vám než jej nabídnout k prodeji. Potom bude mít šperk jasně charakter výrobku. Situace 2: Nelíbí se vám, a proto se jej chcete zbavit. A najednou by měl být vykoupen a veden v evidenci jako odpad. Tatáž věc, stejný prodávající i kupující, jednou zboží, podruhé odpad.

Není to celé postavené na hlavu?

Zdroj: Odpadové fórum 9/2013

Autor: Ing. Marek Hrabčák (Geosofting, s. r. o., m.hrabcak61@gmail.com)

Řada z těchto podniků by přitom mohla systematickým předcházením vzniku odpadů snížit své provozní náklady. Tento článek přináší ohlédnutí za některými aktivitami v oblasti systematického předcházení vzniku průmyslových odpadů a znečištění v České republice a klade si otázku, jaká bude jejich budoucnost.

Na počátku devadesátých let se stala ochrana životního prostředí důležitou prioritou a Česká republika přijímala moderní environmentální zákony. Prevence vzniku znečištění v nich byla deklarována jako prioritní strategie, jejíž naplňování se předpokládalo jaksi automaticky – nikdo nebude produkovat znečištění, pokud to není technologicky nutné.

Zpětný pohled ukazuje, že to ve většině případů vedlo k překotné aplikaci koncových technologií (technologií určených pro záchyt vzniklého znečištění a zpracování odpadů) bez toho, aby byl nejprve využit ekonomicky efektivní potenciál prevence vzniku odpadů. Důsledkem tohoto vývoje byly významné ztráty, a to jak pro podniky, tak pro životní prostředí a společnost.

Pozitivní příklad

Můžeme si to ukázat na příkladu případové studie předcházení vzniku odpadů v podniku KOH-I-NOOR, a. s., Praha z poloviny devadesátých let. Tato případová studie je unikátní tím, že podnik měl pod tlakem nové legislativy zpracován kompletní projekt nové neutralizační stanice pro čištění svých odpadních vod. Tuto původně plánovanou investici ve výši 20,6 mil. Kč ale odložil a rozhodl se jít cestou systematického předcházení vzniku odpadů v rámci projektu čistší produkce. Během dvou roků aplikace metodiky čistší produkce podnik dosáhl úspor na provozních nákladech 7,3 mil. Kč (úspory vznikly především snížením potřeby vstupů výroby, včetně chemikálií, energie a vody, celkové potřebné investice do úsporných opatření nepřesáhly 2 mil. Kč, většina opatření čistší produkce měla neinvestiční charakter).

Efektivnější využívání vstupů výroby vedlo ke snížení odpadních toků, především odpadních vod (z původního množství odpadních vod 17,8 m³/hod, podle kterého byl připraven první projekt neutralizační stanice, se při zachování objemu výroby jejich objem snížil na 4,8 m³/hod). To vedlo i ke snížení nutné investice do koncové technologie. Neutralizační stanice nakonec byla postavena pouze za 6,2 mil. Kč (o 14,4 mil. Kč méně než původně projektovaná). Na provozních nákladech této koncové technologie (i čištění odpadních vod vyžaduje další chemikálie, energii a práci) podnik ušetřil dalších cca 1,5 mil. Kč/rok. Na této úspoře se podílelo i snížení množství kalu produkovaného v neutralizační stanici.

Systémový přístup

Výše uvedených efektů bylo dosaženo manažerským přístupem, který se snaží systematicky minimalizovat významné odpadní toky. Stanovuje celkové náklady na odpady a zajímá se přitom především o důležité vstupy výroby, sleduje účinnost jejich využívání v procesech a systematicky vyhledává zdroje a příčiny ztrát, následně pak za využití všech preventivních technik navrhuje komplexní sady vhodných opatření pro předcházení vzniku odpadních toků. Tento přístup se nazývá čistší produkce (CP), prevence znečištění anebo minimalizace vzniku odpadu a přišel k nám v roce 1992 v rámci čtyř nezávislých iniciativ podporovaných zahraničními donory.

Česko-norský program čistší produkce se soustředil na vytváření domácích odborných kapacit a jeho výstupem bylo ustavení Asociace manažerů čistší produkce v roce 1993 (dnes Asociace manažerů udržitelné spotřeby a výroby se zázemím na Mendlově zemědělské a lesnické univerzitě v Brně) a Českého centra čistší produkce (CPC) v roce 1994. CPC se v roce 1995 stalo členem globální sítě národních center čistší produkce UNIDO a UNEP (Organizace spojených národů pro průmyslový rozvoj a program pro životní prostředí) a iniciovalo většinu aktivit v oblasti prevence vzniku znečištění v devadesátých letech.

Důležitý byl i projekt Světového centra pro životní prostředí (WEC), který se v roce 1992 zaměřil na realizaci demonstračních projektů minimalizace odpadu a jehož výstupem bylo ustavení Centra prevence znečištění jako programu CEMC.

První demonstrační projekt čistší produkce v ČR realizovali studenti mezinárodního postgraduálního kurzu na Univerzitě v Amsterodamu v podniku Kovočas Děčín v roce 1992 a dovoz odpadů z Německa či Rakouska ve stejném roce byl při Vysoké škole ekonomické v Praze zahájen projekt TEMPUS, jehož výsledkem bylo zavedení čistší produkce do výuky studentů na první české univerzitě.

Úspěšný rozjezd čistší produkce

V devadesátých letech byla především díky podpoře UNIDO a UNEP založena regionální centra CP v Brně a Ostravě a podle norského vzoru bylo realizováno více než 10 dlouhodobých kurzů pro Manažery čistší produkce, jejichž součástí byly i demonstrační projekty v podnicích. Počet projektů prevence vzniku odpadů v průmyslových podnicích začal ve druhé polovině devadesátých let narůstat. Všechny přitom zaskočila neočekávaná výše dosahovaných úspor. V rámci CP i minimalizace odpadu byly vedle environmentálních efektů těchto projektů vyčíslovány i úspory provozních nákladů (úspory se podle statistiky CPC pohybovaly v průměru kolem 1 % obratu daného podniku).

Nejen environmentální, ale i ekonomický přínos

CPC provedlo detailní analýzu struktury úspor u projektů čistší produkce realizovaných v prvních padesáti průmyslových podnicích. Ekonomické efekty byly rozděleny na úspory vznikající v samotném výrobním procesu předtím, než dojde ke vzniku odpadu a znečištění (cena vstupních materiálů, energie a výrobní náklady související s daným materiálovým tokem) a dále na úspory vznikající na straně zacházení se vzniklým odpadem a znečištěním (například náklady na separaci, odvoz a odstranění odpadu).

Tato analýza ukázala, že ztráty spojené s produkcí odpadu a znečištění ve výrobních procesech byly v průměru dvanáctkrát vyšší než ztráty spojené s nakládáním se vzniklým odpadem a znečištěním. Pokud tedy podnik platil určitou částku za nakládání s odpady, skutečné ztráty spojené s jeho produkcí byly v průměru 12x vyšší (a odpovídajícím způsobem byly vyšší i úspory v případě minimalizace odpadu). Projekty čistší produkce a minimalizace odpadu tak odkrývaly skutečné náklady na odpady, které jsou schematicky znázorněny na obrázku.

Toto poznání vedlo k novému pohledu na odpady a znečištění v podnicích. Pracovníci, kteří ovlivňovali vznik odpadu, už v něm nespatřovali technologicky nutné zlo, ale viděli v něm draze nakoupené vstupní suroviny, které se nepodařilo přeměnit na žádoucí produkt. Stejné metody prevence vzniku odpadů se osvědčily i v podnicích služeb, v nemocnicích anebo v městských podnicích. Samozřejmou součástí projektů byly i úspory energie, kterým byla mimo jiné vzhledem k větší transparentnosti energetických toků věnována stále vyšší pozornost.

Další rozvoj

S realizací dalších a dalších projektů se zlepšovaly i používané postupy, významným krokem byla například integrace čistší produkce a systémů environmentálního managementu. Pprvní pilotní projekt v této oblasti byl ve spolupráci s rakouskými odborníky ze STENUM Graz realizován v podniku Znovín Znojmo, který byl v roce 1997 certifikován podle tehdy nového standardu ISO 14001 jako první vinařský podnik na světě.

Na konci devadesátých let se v České republice aplikovala systematická prevence vzniku odpadů (především ve formě metodiky čistší produkce) v rámci různorodých typů projektů a iniciativ. Vedle podnikových projektů čistší produkce a minimalizace odpadu se šířily regionální projekty, ve kterých zaváděly čistší produkci podniky s podporou místních municipalit, realizovaly se i rozsáhlé celopodnikové projekty. Česká republika vyvinula v oblasti čistší produkce vlastní know-how, které šířila i do dalších zemí. Čistší produkce byla integrována do výuky na Mendlově zemědělské a lesnické univerzitě v Brně, VŠB-TU Ostrava, VŠE Praha a na Západočeské univerzitě v Plzni.

Pro další šíření postupů předcházení vzniku odpadů byl zlomový začátek nového milénia. Česká republika se v roce 1999 připojila k Mezinárodní deklaraci čistší produkce a česká vláda přijala svým usnesením č. 165 z 9. 2. 2000 Národní program čistší produkce, který deklaroval jasnou podporu systematické prevenci vzniku odpadů. Připravovala se nová legislativa v oblasti odpadového hospodářství (plány odpadového hospodářství (POH)) a v oblasti integrované prevence a omezování znečištění (IPPC). Do těchto opatření se právem vkládaly velké naděje, že podpoří plošné šíření postupů systematické prevence vzniku odpadů.

Nástup formálnosti

Tyto naděje se nakonec bohužel nenaplnily. Potenciál pro podporu prevence odpadů v rámci POH nebyl díky jejich formální aplikaci ve většině podniků vůbec využit, stejně jako se IPPC v domácí praxi nakonec stala spíše integrací klasických složkových povolovacích řízení v oblasti odpadů, vod a ovzduší, než identifikací příčin vzniku odpadu a znečištění v procesech a hledání optimálních prevenčních technik.

Tato situace byla dána kombinací mnoha faktorů. Z překážek pro zavádění systematické prevence vzniku odpadů u nás bylo zvlášť důležité především:

• přesvědčení podniků, že důležitá úsporná opatření již realizovaly a zbývající odpadní toky jsou technologicky nutné,
• již popsaný nedostatek informací o skutečných nákladech na odpadové hospodářství,
• přetíženost odpovědných pracovníků podniků jinými úkoly (především jako důsledek zeštíhlování zaměřeného na lidské zdroje) a nakonec i
• relativně nízkými cenami vstupů výroby.

K výše uvedeným překážkám se podle zkušeností z podniků postupně připojovalo i uspokojení ze zavádění moderních postupů řízení (jako je metoda Six Sigma, koncept štíhlého podniku anebo model EFQM), které by mohly být využity i pro předcházení vzniku odpadů. Podle zkušeností z posledních projektů v této oblasti tomu tak ale stále většinou není.

Současnost a budoucnost

Potenciál pro prevenci vzniku odpadů získává na významu s novými konkurenčními tlaky na další zvyšování produktivity, s rostoucími cenami vstupů výroby, ale například i s potřebou podniků přeměnit dříve formální procesy (například v rámci zavedeného systému řízení podle ISO 14001) na činnosti, které budou přispívat k dlouhodobému zvyšování hodnoty podniku.

Postupy předcházení vzniku odpadů se v poslední dekádě diverzifikovaly a modernizovaly, využívají například více statistických metod, moderní informační systémy umožňují řízení reálné účinnosti využívání materiálových a energetických toků ve výrobních procesech. V podnicích se začíná aplikovat metodika vstupního hodnocení udržitelné spotřeby a výroby (VH USV), kterou v roce 2008 vyvinula společnost ENVIROS a pomáhala šířit CENIA, česká informační agentura životního prostředí.

V době, kdy především malé a střední podniky bojují s přeregulovaností (vysoké množství zákonných požadavků a jejich příliš časté změny), je velice vítána současná programová podpora VH USV ze strany MŽP, která je zřejmě jedinou iniciativou v oblasti prevence vzniku odpadů v průmyslu. V rámci programu financovaného z Revolvingového fondu mohou podniky získat dotaci na realizaci VH USV, které jim mj. vyčíslí celkové náklady na odpady, kvantifikuje potenciál pro zlepšení a navrhne vhodná zlepšení a inovace.

Přitom se nezaměřuje pouze na procesy, ale reflektuje důležitý trend, kdy se hlavní negativní dopady na životní prostředí přesunuly z výrobní části životního cyklu produktů do jeho ostatních fází. Proaktivní podniky, kterým se daří systematicky optimalizovat výrobní procesy, přesouvají svůj zájem k předcházení vzniku odpadů v celém životním cyklu svých produktů. Tím také přirozeně dochází k rozšiřování portfolia nástrojů, které lze pro prevenci odpadů využívat. Tyto nástroje se souhrnně (ne zcela šťastně) nazývají dobrovolné nástroje.

Ke strategii podpory dobrovolných nástrojů připravilo MPO na začátku roku kulatý stůl a ve spolupráci s MŽP uvažuje o nejvhodnějších způsobech jejich podpory. V lednu 2012 se Česká republika stane předsednickou zemí PREPARE, evropské sítě pro podporu čistší produkce. Náš stát zároveň oslaví 20 let systematického uplatňování prevence vzniku odpadů. Je to příležitost nejen k bilancování, ale především k novým plánům. Odpad je ztráta, nežádoucí produkt a v konkurenci dlouhodobě obstojí podniky, které se budou zátěže negativního produktu dále zbavovat.

Otázka na závěr

Je 20 514 000 tun odpadu vyprodukovaných podniky v roce 2009 hodně anebo málo? Problém je, že to ani po dvaceti letech vlastně nevíme – jen málokterý podnik zná svůj potenciál pro ekonomicky efektivní předcházení vzniku těchto nežádoucích výstupů výrobních procesů. A těch, kteří takto uvažují v rámci celého životního cyklu produktů, je stále jako šafránu.

Zdroj: Odpadové fórum 9/2011

Autor: Ing. Vladimír Dobeš, M.Sc. (EMPRESS, o. s., office@empress.cz)

Vedle rozsáhlé rešerše diplomová práce obsahuje výsledky průzkumu, který autorka provedla v obcích Středočeského kraje. Do výzkumu byly zahrnuty všechny obce Středočeského kraje s více než tisíci obyvateli, kterých je 215, přičemž informace se podařilo získat celkem od 55 obcí. Jako výzkumný nástroj byl použit dotazník a polostrukturovaný rozhovor. Respondenty byli zaměstnanci spadající pod obecní nebo městský úřad. Podle velikosti a rozdělení se jednalo o starosty či místostarosty, pracovníky odboru odpadového hospodářství nebo pracovníky technických služeb.

Práce nám připadá kvalitní a tématicky ojedinělá a proto jsme se rozhodli pro téma předcházení vzniku odpadů z ní vybrat pasáže, především pojednávající o praktických opatřeních k předcházení vzniku komunálních odpadů a výsledcích provedeného průzkumu. Plné znění této diplomové práce lze najít na internetovém portálu www.tretiruka.cz v sekci ODPADY pod heslem Politika prevence vzniku odpadu (DP) ve sloupci Rychlá navigace.

Při předcházení vzniku komunálního odpadu hraje obec, ač podle zákona původce komunálního odpadu, zpravidla pouze vedlejší roli, hlavní je občan. Obec může prevenci podporovat informováním nebo vzděláváním svých obyvatel, vhodným zvolením ekonomických nástrojů, rozšířením existujících služeb nebo spoluprací s jinými aktéry. V této kapitole jsou uvedena opatření, která do této kategorie spadají. Jedná se o opatření, jež nejsou v odpadovém hospodářství známým nástrojem.

Snižování množství vyhozeného papíru

Jedním ze způsobů, jak výrazně snížit množství papíru je odmítnutí reklamy, která tvoří 2 – 5 % domovního odpadu. Podle zákona o regulaci reklamy (č. 40/1995 Sb. v platném znění) se zakazuje „šíření nevyžádané reklamy, pokud vede k výdajům adresáta anebo pokud adresáta obtěžuje“. Pokud tedy občané umístí na svou schránku výzvu „Prosím, nevhazujte reklamu“, je ze zákona zakázáno činit opak a občané se proti takovému jednání mohou bránit. Cílem je tímto způsobem výrobce a distributory letáků motivovat k jejich co nejmenší produkci, čímž je ušetřeno velké množství papíru a zabráněno produkci velkého množství odpadu.

Spolupráce s obchody

Nadměrná spotřeba a neuvědomělé konzumní chování jsou jednou z příčin velké produkce odpadu. Spočívá ve způsobech nakupování. Místy, kde by se mělo usilovat o změnu, jsou tedy právě obchody. Obchody mohou mít v této oblasti informativní funkci nebo mohou preventivní opatření aktivně zavádět. Ideální je obě možnosti spojit. Obchody jsou se svým zbožím producenty velkého množství zbytečného odpadu. Nabízení igelitových tašek zdarma, neustálá produkce nových igelitových pytlíků na jedno použití, kupování balené zeleniny a upřednostňování nápojů v nevratných pet-lahvích jsou způsoby, které velkou měrou nadbytečně produkci odpadu podporují. Tyto zavedené zvyky mohou obchody jednoduchým způsobem měnit a současně informovat o důvodech svého jednání, kterými je ekologické uvědomění a předcházení vzniku odpadu.

Dalším možným způsobem je aktivní zavádění preventivních opatření. Jednou v zahraničí realizovanou možností je stáčení produktů místo nakupování produktů v již připravených nádobách. V České republice se na bázi tohoto fungování v poslední době rozšířilo stáčení mléka, které bylo zavedeno nikoliv jako ekologické opatření, ale obrana zemědělců proti snižujícím se cenám za výkup mléka.

Stejným způsobem lze stáčet také pivo nebo limonádu. Existují obchody, které poskytují stejnou službu například na čisticí prostředky. Obchodníkům se tak otevírá možnost se pozitivně prezentovat jako ekologicky uvědomělý obchodník. Podnět k takovým opatřením může vyjít ze strany obce, které se také nabízí možnosti různých forem spolupráce a finanční podpory.

Opatření k prodloužení životnosti výrobků

Sadou opatření, které slouží ke snižování množství produkovaného odpadu, jsou způsoby, jak prodloužit životnost jednotlivých výrobků, o které současný majitel již nemá zájem, ale výrobek je stále možné použít pro tentýž nebo jiný účel. Může jít o darování, směnu nebo prodej mezi obyvateli, takže do této kategorie nepatří „materiálové využití“, které sice také spočívá v omezeném zužitkování věci, jedná se ale už o nakládání s odpadem.

Možnosti opětovného využití jsou v širší míře uplatňovány v zahraničí, kde jsou šířeji praktikována opatření k předcházení vzniku odpadu. Ve Velké Británii jsou rozvíjeny nejrůznější aktivity zajišťující, aby se zboží, jako knížky, časopisy, CD, hračky, oblečení, boty, nábytek, dřevo, koberce, součásti elektrického a elektrotechnického příslušenství, kola, nářadí, barvy nebo jídlo, nestaly odpadem. Postup takového typu projektu se skládá ze sběru zboží, jeho čištění, renovace a redistribuce. Ze zkušeností Velké Británie u takových projektů často není schopna nabídka naplnit celou poptávku.

Mnoho mechanismů podporujících opětovné využití už v naší společnosti existují. Patří sem charitativní sbírky, second-handy, bazary nebo bleší trhy. Jednou z možností, jak přispět k prevenci odpadu je tyto aktivity podporovat a zasloužit se o jejich rozvoj.

Zahraniční projekty jdou ještě dále a vytvářejí nové možnosti zjednodušení a zefektivnění provozovaných i dalších činností. Byla například vytvořena mapa charitativních spolků rozdělená podle toho, jaké zboží v nich odebírají. Dalším zrealizovaným opatřením bylo vytvoření webové stránky na lokální výměnu fungující na bázi klasických internetových inzercí s tím, že vše je nabízeno zdarma. Vyhození 1000 tun jídla ročně předchází projekt, který shromažďuje jídlo, které již není možné prodávat, a dělí je mezi bezdomovce a azylové domy.

Charitativní sbírky

Jednou z možností, jak může obec stimulovat k menší produkci odpadu, je podpora různých charitativních sbírek. Zkoumané obce Středočeského kraje byly dotazovány, zda s charitativními organizacemi spolupracují. Spolupráce může spočívat v jejich propagaci a poskytování bližších informací. Tato otázka byla téměř ve dvou třetinách případů zodpovězena kladně.

Spolupráce s charitativními organizacemi se ukázala jako relativně využívané opatření. Obce uváděly velice často jako organizaci, se kterou spolupracují, Diakonii Broumov (http://www.diakoniebroumov.org/). Tato organizace přijímá oblečení, obuv, lůžkoviny, ručníky, hračky nebo domácí potřeby.

Podpora charitativní sbírky představuje pro obec poměrně nenáročné opatření k předcházení vzniku odpadu. Možností je pořádat v obci pravidelné sbírky nebo zde umístit stálá sběrná místa. V obou případech je cílem, aby si obyvatelé na tuto možnost zvykli a uvědomili si, že nepotřebné věci nemusí nutně vyhazovat.

Z průzkumu vyplynulo, že zájem ze strany občanů i obce o tuto službu by byl a v případě aktivní informovanosti obou stran by mohl přinést velice pozitivní výsledky. Problém, který občas nastává, bývají finanční nebo technické problémy (nedostatečný odbyt) na straně charitativní organizace. Jestliže podobné organizace žijí z peněz projektu, který po určité době skončí, mají pak problém s nalezením financí pro další pokračování. Obce mající zájem zapojit se do charitativních akcí a tím snížit množství odpadu vznikajícího na území obce mají možnost tyto akce různými cestami podpořit.

Směna zboží mezi obyvateli obce

Na bázi darování nebo velmi levné koupě či prodeje probíhají různé druhy lokálních výměn mezi obyvateli. Ve Velké Británii jsou pořádány akce, kdy každý může poskytnout k dispozici výrobky, kterých se chce zbavit. Akce je nazývána „Vem si a jdi!“, výrobky jsou tedy dostupné zdarma. Všechny zbylé věci jsou nakonec sesbírány, opraveny a opětovně využity nebo odstraněny. Doplňkovou službou je transport těžkého zboží. Další možností je zřízení již zmiňované webové stránky, kde občané z dané lokality uvádějí výrobky, které dávají k dispozici. Na rozdíl od jiných inzercí jsou zde všechny výrobky poskytovány zdarma a nacházejí se v místě bydliště.

Podobné akce fungují nepochybně lépe v obcích, kde mají svojí trvalou tradici a občané jsou na ně zvyklí. Možností obce je s organizacemi, které akce pořádají, spolupracovat a na konající se bazary či trhy širokou veřejnost upozorňovat. Pravděpodobné také je, že zájem o novou akci se nemusí projevit hned. Dobré je dát nové aktivitě čas a počkat až si o ní lidé řeknou a vejde v podvědomí.

Odebírání funkčních výrobků – obec jako zprostředkovatel

Velká část výrobků, které skončí v odpadu, jsou ještě zcela funkční nebo by po opravě či vyčištění být mohly. Je to klasická ukázka konzumního způsobu života, kdy se funkční výrobky často vyhazují jen díky vkusu majitele nebo touze po modernějším modelu. Významným faktorem zůstává také nízká cena nových výrobků, která může být i nižší než náklady na opravu. Z těchto důvodů nejsou bazary a opravny ve větší míře obyvateli využívány.

Ve Velké Británii existuje řada projektů, které usilují o možné opětovné využití výrobků tím, že je sesbírají, opraví a zpátky rozdělí určeným skupinám. Projekty jsou zaměřeny především na nábytek, počítače, dřevo, nářadí nebo kola a vytvářejí sítě po celém státě. Tímto způsobem je celou sítí center opraveno 1,5 milionu nábytku, čímž se předejde zničení nábytku o hmotnosti 20 tisíc tun. V zahraničí je dalším podpůrným způsobem spolupráce s recyklačními centry, kam jsou tyto výrobky odevzdávány. Tyto aktivity v sobě nesou i sociální cíle. Nábytek se rozděluje nízkopříjmovým rodinám a projekty také mimo jiné umožňují nižším třídám vlastnit starší typy počítačů.

V českých podmínkách končí většina takových výrobků na sběrném dvoře. Nabízela by se tedy možnost umožnit obyvatelům si ze sběrného dvora v případě zájmu věci také odnášet, např. starý nábytek nebo dřevo. Takové jednání však není ze zákona možné, protože ve chvíli odevzdání do sběrného dvora se odevzdaný výrobek stává odpadem a obec ani zaměstnanec sběrného dvora není oprávněn „darovat odpad“ občanům.

Přesto podle průzkumu mají ve 25 % obcí občané možnost si výrobky ze sběrného dvora odnášet! Někde tuto činnost vyloženě podporují. Například, když je na dvůr dovezen zachovalý nábytek, rozhlásí po obci, že je zde k dispozici k vyzvednutí nebo se obrátí konkrétně na obyvatele, o kterých vědí, že by pravděpodobně měli zájem. Místní občané se také sami chodí ptát, zda není konkrétní potřebná věc k dispozici.

Jinde není tato možnost přímo nabízena nebo podporována, ale v případě zájmu není občanům bráněno. Jindy zase mají občané možnost si z dvora odnést funkční spotřebič pouze výměnou za spotřebič nefunkční. Také je jim umožněno si odnést potřebnou funkční součástku, která je v jejich spotřebiči rozbitá.

Odpovědi na tuto otázku ukázaly další možné cesty preventivních opatření. I přes problematické postavení vůči zákonu o odpadech, obce možnosti odebírání výrobků zpátky občanům praktikují a občané ji využívají. V této oblasti je tedy nutné oficiálně zákonem tuto činnost umožnit i podporovat. Z uvedených odpovědí se zdá, že takové opatření by sami občané uvítali.

Obec jako pozitivní příklad předcházení vzniku odpadů

Zelené úřadování představuje „environmentálně příznivé chování institucí financovaných z veřejných prostředků, jako jsou např. obecní, městské či krajské úřady, školy, školky, domy s pečovatelskou službou. Zahrnuje jednak systémová opatření zaměřená zejména na provoz a chování (např. oboustranný tisk dokumentů, zatahování žaluzií na noc) a jednak nakupování.“. Koncepce zeleného úřadování je propracovaný soubor pravidel, jejichž užíváním dochází ke snížení zátěže životního prostředí využíváním ekologicky šetrného zboží a služeb, podpoře poptávky a inovací environmentálně příznivých výrobků, možnosti institucí prezentovat se jako pozitivní příklad a úspoře nákladů. Významnou součástí zeleného úřadování je také „zelené nakupování“, tedy nakupování s ohledem na komplexní dopady na životní prostředí, s čímž souvisí upřednostňování výrobků s ekologickým značením. Možnosti zeleného úřadování jsou rozsáhlé, je možné zaměřit se jen na určité oblasti. Problematika odpadů a možnosti snižování množství odpadů jsou důležitou součástí zeleného úřadování.

Shrnutí výsledků průzkumu

Hned v úvodu se projevila překážka, která ovlivnila odpovědi uvedené v dotazníku a tedy i výsledky celého výzkumu. Tímto problémem byla častá neznalost pojmu „předcházení vzniku odpadu“. Ač byla na začátku dotazníku uvedena definice pojmu a zdůrazněno, že nezahrnuje třídění odpadu ani zpětný odběr výrobků, mnoho respondentů mělo tendenci právě na těchto opatřeních své odpovědi stavět.

U některých dotazníků byla tato tendence výrazná. Aby bylo možné toto zkreslení eliminovat, bylo by nutné provést s každým respondentem individuálně rozhovor, což vzhledem k rozsahu výzkumu nebylo možné. I přes tuto nesrovnalost přináší výzkum zajímavé výsledky o praktikování preventivních opatření v obcích.

Zásadní pro zavádění opatření k předcházení vzniku odpadu v obcích je postoj pracovníka zodpovědného za odpadové hospodářství a jeho povědomí o dané tématice. Pro snižování odpadů je vedle změn ve sféře výroby a obchodu třeba vidět i možnosti, kterými lze redukovat odpad i na úrovni spotřební, které již obce mohou ovlivnit.

Část respondentů vidí jako hlavní faktor předurčující chování lidí při nakládání s odpadem jejich individuální založení a povahu. Záleží na člověku samotném, zda se chová ekologicky šetrně při produkci a nakládání s odpady, a nástroje, které má obec k dispozici toto chování příliš nezmění. K podobným závěrům docházejí i výzkumy orientující se na ochotu obyvatel třídit odpad. Záleží na četných faktorech, kterými jsou osobnost člověka, individuální podmínky nebo vnitřní motivace daná ekologickým uvědoměním.

Respondenty nejčastěji zmiňovaným nástrojem, kterým lze docílit snížení produkce odpadu, byly informační nástroje a vzdělávání. Tento nástroje je obcemi také využíván formou informování ve zpravodaji a na webových stránkách, informační kampaní i možností dotazování. Vzhledem k tomu, že to byl nejfrekventovaněji zmiňovaný nástroj k předcházení odpadu, který může použit sama obec, nebyl podle odpovědí až tak hojně využíván. Nejvíce obcí, 53 %, využívá možnosti publikovat články v obecním zpravodaji nebo na webových stránkách obcí. Forma aktivního vzdělávání je plně ponechána v kompetenci škol, které téma nakládání s odpady vyučují v rámci ekologické výchovy. Na sféru škol a vzdělávání má obec jen velmi omezený vliv.

Ukázalo se, že významnou roli hrají v mnoha případech nestátní ekologické organizace. Často jsou jediným, kdo téma prevence vzniku odpadu propaguje, nebo jsou důležitým spolupracovníkem obce. Nezanedbatelná je jejich činnost hlavně v oblasti vzdělávání a osvěty. Ve chvíli, kdy budou všechny obce nuceny preventivní opatření přijmout, se mohou neziskové organizace v obci stát velmi výrazným a nápomocným aktérem.

Závěr

Nadměrná produkce odpadů úzce souvisí s nastavením dnešní společnosti. Stimulace ke konzumu a spotřebě, která je současně žádoucí pro ekonomický vývoj, vliv reklamy a působení psychologických popudů, absolutně nesouvisejících s nutností vlastnit danou věc, jsou zdrojem nadměrné spotřeby, která jde daleko za nutnost naplňovat základní potřeby. Bezpodmínečným cílem je tyto vzorce spotřeby změnit. Hlavní důraz je v této oblasti kladen na ekologickou výchovu a alternativní způsoby života založené na uvědomělé spotřebě.

Ukotvení předcházení vzniku odpadu v právních předpisech České republiky je v současnosti velice obecné. Prevence vzniku odpadu je definována jako prioritní způsob nakládání s odpadem. V oblasti komunálního odpadu kladen největší důraz na snižování množství směsného komunálního odpadu. Hlavní pozornost je tedy věnována separovanému sběru a zpětnému odběru výrobků. Tomu odpovídá i hlavní zaměření činnosti odpadového hospodářství na úrovni obcí. Produkce komunálního odpadu je ve většině případů usměrňována pouze snahou o maximální stimulaci občanů k třídění odpadu.

Vzhledem k tomu, že politika předcházení vzniku odpadu není v České republice zatím ani koncipována, nebyly pro ni definovány konkrétní nástroje. Nastavení některých nástrojů odpadového hospodářství v sobě současně stimulaci k nižší produkci odpadu obsahuje nebo je tato motivace vedlejším efektem používaného nástroje. Jako nejvíce propracovaný a v České republice nejčastěji používaný nástroj se ukazuje motivační systém poplatků za odpad. Tento účinný nástroj vede k posílení odpovědnosti občana za produkovaný odpad. Cena poplatku se přímo odvíjí od množství vytvořeného odpadu. Dalším významným nástrojem je působení na občana formou ekologického vzdělávání, výchovy a osvěty. Na environmentální vzdělávání je v souvislosti s nadměrnou produkcí odpadů kladen velký důraz. Snížení vytváření odpadů se přímo váže na změnu spotřebního chování, které je snaha formou environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty ovlivnit. Mimo tyto užívané nástroje existují ještě další způsoby prevence vzniku odpadu, které v České republice zatím nejsou dostatečně rozvinuty a využity.

Z diplomové práce vybral a redakčně upravil (op).

Zdroj: Odpadové fórum 9/2010

Klíčová slova: charita, zelené nakupování, zelené úřadování, směna zboží, obce

Redakce

Paní ředitelko, proč jako odbor či ministerstvo zastáváte názor, že domácí kompostování je předcházením vzniku odpadů? Vždyť vylouhované čajové sáčky, slupky z brambor či shrabané listí ze zahrádky z pohledu domácnosti či zahrádkáře jsou odpad a my, když je dáme do kompostéru, je využíváme. Nepředcházíme tím jejich vzniku, jen předcházíme tomu, že se nedostanou do obecního systému nakládání s odpady a tím ani do evidence.

Zákon o odpadech definuje odpad jako movitou věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se ji zbavit. Většina zahrádkářů se ale zmíněných slupek od brambor či shrabaného listí ze zahrádky nechtějí zbavit, ale chtějí tento materiál využít pro výrobu kompostu, který pak použijí opět na zahrádce nebo pro pokojové rostliny. Na toto nakládání proto nenahlížíme jako na „zbavování se“ movité věci nebo na vznik „odpadu“, tímto způsobem vlastně vzniku odpadu předcházíme.

Z našeho pohledu se zde nejedná o využívání odpadu, jak uvádíte, ale o využívání biologicky rozložitelných materiálů. Připravovaný zákon o odpadech by měl situaci domácího kompostování dále vyjasnit a přidat tento způsob nakládání do oblasti předcházení vzniku odpadů.

Na domácí kompostování je nahlíženo z pohledu zákona o odpadech jako na předcházení vzniku odpadu, mj. také právě proto, že se nedostává do obecního systému nakládání s odpady a tím ani do evidence nakládání s odpady.

Přesvědčovat majitele zahrádek o užitečnosti domácího kompostování a poskytovat jim užitečné informace je nepochybně správné. Myslíte si, že rozšíření domácího kompostování vyřeší problém vysokého podílu biodegradabilní složky v odpadu ukládaném na skládky? Je podle vás správné, když obce rozdávají zadarmo kompostéry či přispívají finančně na jejich nákup, místo zavedení odděleného sběru bioodpadu?

Bioodpad tvoří v průměru přibližně polovinu hmotnosti směsného komunálního odpadu. Ve vesnické zástavbě, kde obyvatelé často využívají kompost, je však podíl biodegradabilní složky, výrazně nižší. Pravdou ale také zůstává, že čím dál více zahrádek kolem rodinných domků je pouze okrasných a na nich je aplikace kompostu vzniklého např. jen z roční produkce údržby trávníku téměř nemožná. Z tohoto důvodu se domnívám, že se v budoucnosti bez nastavení systému sběru biologicky rozložitelného komunálního odpadu a jeho následného zpracování na kompost, nebo jeho energetického využití neobejde žádná obec.

Připravujete povinnost pro obce zavést oddělený sběr bioodpadu. Bude nějak blíže upřesněno, co se tím myslí? Již nyní někde provozují oddělený sběr bioodpadu tak, že dvakrát do roka přistaví velkoobjemový kontejner na odpad ze zeleně. A vzhledem k plánování dopředu se občas stane, že v době přistavení kontejneru ještě žádný bioodpad není a nebo na něj lidi nečekali a zbavili se jej jinak.

Návrh nového zákona o odpadech předpokládá novou povinnost pro obce stanovit systém odděleného sběru biologicky rozložitelné složky komunálního odpadu rostlinného původu. To, jakým způsobem obec systém přesně nastaví, by mělo být v pravomoci každé obce.

Máte vlastní zkušenosti s kompostováním? Jak nakládáte ořezanými větvemi? Používáte štěpkovač?

Mám to štěstí, že bydlím v malém domku se zahradou na okraji Prahy, a tak mohu kompostovat veškerý biologicky rozložitelný materiál rostlinného původu, jak ze zahrady, tak z kuchyně. Kompost na zahradě máme odjakživa, ale teprve nedávno jsem si pořídila kompostér. Musím přiznat, že se v něm biomasa rozkládá mnohem rychleji, protože se uvnitř udržuje vyšší teplota a navíc se provzdušňuje otvory ve stěnách. No a samozřejmě vypadá mnohem lépe než ohrádka s hromadou trávy a slupek od brambor. Štěpkovač bohužel ještě nevlastním, nicméně mám v plánu v dohledné době nějaký pořídit. Prozatím využívám svého kamaráda, který jednou začas přijede a větve mi naštěpuje. Přece jen je kompost více odlehčený, když se do něj dává dřevní štěpka.

Jakým způsobem shromažďujete bioodpad v domácnosti?

V kuchyňské lince máme pod dřezem dvě nádoby. Do jedné dáváme směsný komunální odpad a do druhé biologicky rozložitelný materiál, který denně vysypávám do kompostéru. Na papír, plasty a sklo máme velkou modrou, žlutou a zelenou tašku v předsíni.

Dáváte do svého kompostu úplně všechen bioodpad z domácnosti a zahrady? Je u vás zaveden oddělený sběr bioodpadů? Pokud ano, využíváte jej? Pokud ne, uvítala byste jej?

Oddělený sběr bioodpadu je v Praze možné individuálně objednat, ale není zaveden systémově. Já sama této služby nevyužívám, neboť biologicky rozložitelný materiál rostlinného původu kompostuji na zahrádce, ale řada sousedů si odvoz separovaného bioodpadu u Pražské služby objednala. Domnívám se, že by takováto služba měla již patřit k běžnému komfortu pro občany při nakládání s odpady.

Některé obce mají již zaveden sezónní svoz bioodpadu ve velkoobjemových kontejnerech. Další možností je bioodpad odvézt na sběrný dvůr. Bioodpad, který nepatří do kompostu, může být materiálově využit např. v technologiích bioplynových stanic nebo energeticky využit ve spalovnách odpadu. Obě tyto varianty stojí v nastavené hierarchii nakládání s odpady na vyšších příčkách, nežli jejich odstranění na skládkách odpadu.

Připravil (op).

Zdroj: Odpadové fórum 9/2011

Prevence (z lat. praevenire, předcházet) znamená soustavu opatření, která mají předcházet nějakému nežádoucímu jevu, například nemocem, drogovým závislostem, zločinům, nehodám, sociálním konfliktům, násilí, ekologickým katastrofám a podobně. Taková opatření se nazývají preventivní.

Je zřejmé, že prevencí se zabývá celá řada oblastí a životních situací. Rovněž oblast odpadového hospodářství se již dlouhodobě, ať na celosvětové nebo evropské úrovni zabývá problémem prevence, resp. předcházením vzniku odpadů, a to zejména ve spojení s problematikou trvale udržitelného rozvoje, kde je zdůrazňováno optimální využívání zdrojů.

Ve směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 98/2008 o odpadech (dále jen "Směrnice") je v definici předcházení vzniku odpadů uvedeno, že se jedná o opatření přijatá předtím, než se látka, materiál nebo výrobek staly odpadem, která omezují:

a) množství odpadu, a to i prostřednictvím opětovného použití výrobků nebo prodloužením životnosti výrobků;

b) nepříznivé dopady vzniklého odpadu na životní prostředí a lidské zdraví nebo

c) obsah škodlivých látek v materiálech a výrobcích.

Stručně řečeno prevence odpadů by měla směřovat jednak k tomu, aby odpady vůbec nevznikaly, ať už úsporou materiálu při výrobě, prodloužením životnosti výrobků, tím, že se nebude s výrobky plýtvat (tzn. omezením nákupu výrobku na potřebnou míru), anebo tím, že výrobek opětovně použijeme. Dále se do odpadové prevence zahrnuje snižování nebezpečných vlastností odpadů, které mají dopad na životní prostředí a zdraví obyvatel.

Problematika předcházení vzniku odpadů neboli prevence má velice široký obsah. Nedotýká se pouze oblasti odpadového hospodářství, nýbrž postihuje různé sektory, oblasti a aktivity. Komplexní Programy předcházení vzniku odpadů se netýkají pouze sektoru nakládání s odpady, ale rovněž těžebního sektoru a výrobního průmyslu, návrhářů a vývojářů, poskytovatelů služeb, vzdělávání a osvěty, odborných, nevládních a dobrovolných organizací, veřejné i soukromé spotřeby. Tento rozměr je zapotřebí vnímat při přípravě všech cílů a opatření, která mají vést k činnostem skutečně předcházejícím vzniku odpadů a z pohledu vývoje a kontroly v budoucích letech musí být zároveň smysluplně a prokazatelně správně vyhodnocovány.

Prevenční přístupy v oblasti odpadového hospodářství nejsou ničím zásadně novým a již dlouhodobě jsou zakomponovány do strategických dokumentů Evropského společenství i České republiky. Ve směrnici je pak uloženo členským státům vytvořit národní programy předcházení vzniku odpadů do 31. 12. 2013, a to buď jako samostatný dokument, jako součást Plánu odpadového hospodářství, nebo jako součást jiného vhodného dokumentu (dále jen „Programy“).

Co vedlo Evropské společenství k tomuto kroku

V Evropě každoročně narůstá množství produkovaného odpadu. Každým rokem se v Evropské unii vyhodí téměř 3 miliardy tun odpadu, z toho 70 milionů tun nebezpečného. Toto množství pak odpovídá přibližně 6 tunám pevného odpadu produkovaného na každého Evropana. Oddělení hospodářského růstu a vzniku odpadu je klíčovým cílem Rámcové směrnice o odpadech. Stabilizování tvorby odpadu už není dle Evropské komise dostatečné a je proto třeba zajistit snížení nárůstu množství odpadu. Víceméně z těchto údajů vyplývá, že v Evropském společenství dochází ke zbytečnému plýtvání zdrojů.

Česká republika a předcházení vzniku odpadů

Česká republika má už ve svém současně platném Plánu odpadového hospodářství (nařízení vlády č. 197/2003 Sb., o Plánu odpadového hospodářství ČR) v kapitole 3.1 zahrnuty prevenční opatření, i když ne v tak širokém rozsahu jako nyní vymezuje směrnice a speciální metodická příručka, kterou za účelem přípravy Programů Evropská komise vydala pro členské státy v říjnu 2012 pod názvem „Příprava předcházení vzniku odpadů“ – „Preparing a Waste Prevention Programm Guidance document“ (dále je „příručka“). V této příručce je kromě jiného kladen důraz na přípravu programu prevence pro vytipované toky odpadů a na dostatečnou kvalitu zpracování technických podkladů.

Je třeba zmínit, že předcházení vzniku odpadů se pochopitelně objevuje i v hierarchii nakládání s odpady a je tudíž součástí zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpadech“). Rovněž implementací řady tzv. výrobkových směrnic, které se zabývají celoživotním cyklem výrobků, jsou jejich prevenční opatření transponována do zákona o odpadech a jeho prováděcích předpisů.

Jedná se zejména o elektrozařízení, baterie a akumulátory a vozidla na konci životnosti. U elektrozařízení a vozidel na konci životnosti je problematika obsahu nebezpečných látek řešena v nařízení vlády č. 481/2012 Sb., o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních, které je v kompetenci Ministerstva průmyslu a obchodu a vyhláškou č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (prostřednictvím závazného odkazu na použití směrnice v příloze I. a), která je zase v kompetenci Ministerstva dopravy. Problematika prevence u obalů je pak začleněna do zákona č. 447/2001 Sb., o obalech, ve znění pozdějších předpisů a jeho prováděcích předpisů.

U výrobkových směrnic se jedná o prevenci zejména u omezování nebezpečných látek při výrobě, opakované použití výrobku, o snadnou demontáž dílů u vozidel na konci životnosti a o omezování hmotnosti u obalů.

V České legislativě bylo novelou zákona o odpadech č. 154/2010 Sb. zakotveno zpracování programů prevence do Plánů odpadového hospodářství ČR. Proto součástí nového Plánu odpadového hospodářství (dále jen „POH“) bude rovněž problematika předcházení vzniku odpadů České republiky. Nový Plán odpadového hospodářství ČR však bude zpracován s účinností od roku 2015, a proto bylo nutno přistoupit ke zpracování samostatného dokumentu tak, aby byl splněn termín transpozice Rámcové směrnice o odpadech do české legislativy. Ve stručnějším rozsahu bude tedy problematika zapracována i do připravovaného nového POH ČR.

Toky v odpadovém hospodářství, které by měly být v nově připravovaném dokumentu podrobněji analyzovány a sledovány, byly vytipovány při jednání Ministerstva životního prostředí, Ministerstva průmyslu a obchodu, Hospodářské komory ČR, Svazu průmyslu a dopravy ČR a Institutu pro udržitelný rozvoj měst a obcí, o. p. s. dne 26. 10. 2012. Jedná se o následující toky.

• Komunální odpad
• Biologicky rozložitelný odpad
• Odpad z potravin/ potraviny
• Odpad a výrobky na konci životnosti z výrobkových směrnic (obaly, elektro, baterie a akumulátory, vozidla s ukončenou životností)
• Stavební odpady/stavební materiály
• Textilní odpad/textil k opětovnému použití

Další projednání postupu přípravy Programu proběhlo na ministerstvu dne 16. 11. 2012 s vybranými subjekty na úrovni zainteresovaných ministerstev, odborných sdružení, zástupců podnikatelské sféry, výzkumu, nevládních organizací (cca 50 účastníků), kde byla představena příručka a sledované toky a přítomní zde byli vyzváni k zaslání podkladů ze své úrovně.

Jelikož se v rámci odpadového hospodářství zatím pracovalo pouze s omezeným rozsahem obecněji formulovaných opatření prevence a v ČR nebyly nikým systematicky shromažďovány podklady k vytipovaným tokům, bylo následně zadáno zpracování dalšího technického podkladu. Podklad pro MŽP zpracovalo Centrum odpadového hospodářství VÚV T.G.M., v. v. i. a ministerstvo ho obdrželo v červenci 2013.

Program prevence je připravován pro období let 2014 – 2019, tj. na 6 let, jak je požadováno Rámcovou směrnicí o odpadech. V analytické části připravovaného dokumentu je popsána výchozí situace nastavení rámce předcházení vzniku odpadů na úrovni EU a ČR, a to včetně zásadních dokumentů a předpisů k této problematice. Dále jsou v něm analyzovány důležité nástroje předcházení vzniku odpadů, jako jsou např. systémy environmentálního řízení - ISO 14000 a EMAS, ekoznačení, čistší produkce, dobrovolné dohody, zelené veřejné zakázky, environmentální vzdělávání a výchova a osvěta, podpora vědy a výzkumu v oblasti prevence, činnosti nevládních a dobrovolných organizací, atd. V analytické části je dále provedena základní analýza situace u vybraných toků odpadů, u kterých byla identifikována potřeba dalšího rozpracování předcházení vzniku. V návrhové části dokumentu jsou pak nastaveny cíle a opatření k jejich naplnění.

Jelikož se jedná o koncepční dokument, musí být provedeno jeho posouzení vlivů na životní prostředí tzv. SEA dle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů. Tento proces bude v nejbližší době zahájen oznámením koncepce.

V době vzniku článku (2. 8. 2013 – pozn. redakce) byl dokument připravován do vnitřního připomínkového řízení. O dalších následných krocích a samotném dokumentu bude ministerstvo čtenáře Odpadového fóra rádo informovat.

Zdroj: Odpadové fórum 9/2013

Autor: Ing. Marie Vorlíčková, CSc. (Ministerstvo životního prostředí - Odbor odpadů, marie.vorlickova@mzp.cz)

Ministerstvo životného prostredia SR rozhodlo, že Program bude samostatný dokument a jeho vypracovaním poverilo Slovenskú agentúru životného prostredia. V súčasnosti sa spracováva analýza súčasného stavu v predchádzaní vzniku odpadu a do konca roka 2012 by mala byť pripravená prvá verzia Programu na diskusiu so všetkými zainteresovanými stranami.    

Predchádzanie vzniku odpadu je definované v čl. 3 ods. 12 smernice Európskeho parlamentu a Rady 2008/98/ES o odpade a o zrušení určitých smerníc (nová smernica o odpade) ako opatrenia, ktoré sa prijmú predtým, ako sa látka, materiál alebo výrobok stane odpadom a ktoré znižujú

1. množstvo odpadu aj prostredníctvom opätovného použitia výrobkov alebo opätovného použitia výrobkov alebo predĺženia životnosti výrobkov (kvantitatívna prevencia),
2. nepriaznivé vplyvy vzniknutého odpadu na životné prostredie,
3. obsah škodlivých látok v materiáloch a výrobkoch (kvalitatívna prevencia).

Nová smernica o odpade ustanovuje pre členské štáty EÚ povinnosť – vypracovať programy predchádzania vzniku odpadu v súlade s čl. 29 najneskôr do 12. decembra 2013. I keď táto smernica doposiaľ nebola transponovaná do právneho poriadku SR, a stále platí zákon o odpadoch z roku 2001, SR musí vypracovať národný program predchádzania vzniku odpadu v stanovenom termíne.

Ministerstvo životného prostredia Slovenskej republiky rozhodlo, že program predchádzania vzniku odpadu bude samostatný dokument, to znamená, že nebude začlenený do aktuálneho Programu odpadového hospodárstva SR. Jeho prípravou bola poverená Slovenská agentúra životného prostredia – Centrum odpadového hospodárstva a environmentálneho manažérstva (SAŽP – COHEM). Pretože sa jedná o strategický dokument, bude posudzovaný podľa zákona č. 24/2006 Z. z. o posudzovaní vplyvov na životné prostredie (EIA/SEA).  

Prečo je potrebné vypracovať Program predchádzania vzniku odpadu SR?

Vypracovanie a realizácia Programu predchádzania vzniku odpadu je pre SR novou výzvou a príležitosťou na zmenu. Žiaden strategický dokument, ani aktuálny Program odpadového hospodárstva SR 2011 – 2015, ani Stratégia trvalo udržateľného rozvoja, sa problematikou predchádzania vzniku odpadu nezaoberá. Doposiaľ neboli stanovené strategické ciele a opatrenia v danej oblasti.

Platná právna úprava, či už je to zákon č. 223/2001 Z. z. o odpadoch alebo zákon č. 119/2010 Z. z. o obaloch, definuje preventívne opatrenia v súvislosti so starými vozidlami, elektrozariadenia a elektroodpadmi a obalmi. Vo všetkých týchto prípadoch však ide iba o povinné prevzatie relevantných ustanovení zo smerníc EÚ do právneho poriadku SR bez praktickej aplikácie a kontroly zo strany príslušných orgánov. 

To však neznamená, že situácia na úrovni priemyselných podnikov a obcí je rovnako zlá. Podniky sú pôvodcami či držiteľmi odpadu a na základe princípu „platí znečisťovateľ“ sú povinné znášať náklady na zneškodňovanie svojich odpadov. Preto je v ich ekonomickom záujme hľadať možnosti predchádzania vzniku odpadu v súlade s platnými právnymi predpismi.

Mnohé podniky majú zavedený a certifikovaný environmentálny systém manažérstva podľa normy ISO 14001 a usilujú sa o zlepšenie odpadového hospodárstva, vrátane predchádzania vzniku odpadu, aj nad rámec platnej legislatívy z dôvodu budovania svojho environmentálneho profilu.

Viaceré obce v snahe znížiť náklady na zneškodňovanie komunálnych odpadov spolupracujú s mimovládnou organizáciou Priatelia Zeme SPZ. Dobré výsledky boli dosiahnuté v oblasti kompostovania biologicky rozložiteľných komunálnych odpadov, organizovania výmenných búrz tovarov, či vo vzdelávaní a informovaní verejnosti.. 

Ďalším dôvodom pre vypracovanie Programu je kontinuálny rast množstva odpadu v SR z výroby aj spotreby. Slovensko má obmedzené surovinové a energetické zdroje, a preto je dôležité zaviesť prístup, ktorý bude zohľadňovať celý životný cyklus výrobkov a materiálov, a nie iba ich odpadovú fázu.

V neposlednom rade vyžaduje vypracovanie Programu predchádzania vzniku odpadu SR nová rámcová smernica o odpade.

Obsah Programu predchádzania vzniku odpadu

Program predchádzania vzniku odpadu je treba vypracovať v súlade s  filozofiou a hierarchiou v odpadovom hospodárstva, ktorú zavádza nová smernica o odpade. Prioritou hierarchie je predchádzanie vzniku odpadu a príprava na opätovné použitie. Až potom nasleduje recyklácia a zhodnocovanie odpadov.

Nová smernica posilňuje ustanovenia o predchádzaní vzniku odpadu a zavádza povinnosť vypracovať programy predchádzania vzniku odpadu za tým účelom, aby sa preventívne opatrenia stali prioritou aj v praxi a aby sa vytvorila platforma pre výmenu skúseností členských štátov v danej oblasti. Tieto opatrenia by mali sledovať hlavný cieľ snaženia Európskeho spoločenstva, a tým je prerušenie súvislosti medzi hospodárskym rastom a vplyvmi vzniku a nakladania s odpadmi na životné prostredie.

Obsah programu predchádzania vzniku odpadu ustanovuje článok 29 novej smernice o odpade. To znamená, že aj v Programe predchádzania vzniku odpadu SR budú stanovené ciele predchádzania vzniku odpadu a opatrenia na ich dosiahnutie. Tieto ciele budú vychádzať z analýzy súčasného stavu v SR, vyhodnotenia existujúcich preventívnych opatrení  a vyhodnotenia užitočnosti príkladov opatrení uvedených v prílohe IV k novej smernici o odpade, prípadne iných relevantných opatrení. Na sledovanie priebežného plnenia cieľov je potrebné vytvoriť vhodné indikátory.

Stav prípravy Programu predchádzania vzniku odpadu SR

V prvej etape prác bola vypracovaná osnova Programu, ktorá pozostáva zo šiestich ucelených kapitol. V úvodnej kapitole sú spracované základné informácie o odpadovom hospodárstve SR a o novej smernici. Táto kapitola obsahuje aj súvisiace definície.

V súčasnosti sa pripravuje druhá kapitola, predmetom ktorej je podrobná analýza súčasného stavu predchádzania vzniku odpadu v SR. Jej súčasťou je aj analýza platnej právnej úpravy SR a EÚ z hľadiska podpory prevencie, analýza vzniku odpadov v SR od roku 2005 a posúdenie realizovaných projektov a aktivít.

Tretia kapitola bude venovaná posúdeniu užitočnosti opatrení odporúčaných Európskou komisiou, ktoré sú uvedené v prílohe IV k novej smernici o odpade. Dôraz bude kladený najmä na vyhodnotenie environmentálneho označovania produktov národnou značkou (Environmentálne vhodný produkt) a značkou EÚ (EU Ecolabel) z hľadiska minimalizácie vzniku odpadu. Podobne budú posudzované aj environmentálne manažérske systémy certifikované podľa normy ISO 14001 a EMAS, ako aj úspešnosť zeleného verejného obstarávania, integrovanej produktovej politiky a implementácie Akčného plánu pre environmentálne technológie SR (ETAP). V rámci kapitoly bude nutné preskúmať aj využívanie strategických dokumentov a akčných plánov iných rezortov (napr. Surovinová politika SR, Energetická politika SR, Inovačná stratégia SR).

Ciele Programu sú prezentované vo štvrtej kapitole. Hlavným navrhovaným cieľom Programu je posun od materiálového zhodnocovania, ako jedinej priority odpadového hospodárstva SR, k predchádzaniu vzniku odpadu v súlade s hierarchiou odpadového hospodárstva. Z analýzy súčasného stavu vyplynú ďalšie kvalitatívne a kvantitatívne čiastkové ciele. Pôjde najmä o zmenu existujúcich stereotypov, prekonanie prekážok v predchádzaní vzniku odpadu, či zvýšenie spoločenského povedomia o negatívnych environmentálnych vplyvoch nadmernej výroby a spotreby.

Program predchádzania vzniku odpadu SR bude vypracovaný na roky 2014 – 2018, s možnosťou predĺženia jeho platnosti do roku 2020. Významnou súčasťou 4. kapitoly bude stanovenie priorít v oblasti prevencie, najmä stanovenie prioritných prúdov odpadov (napr. komunálne odpady, nebezpečné odpady, bioodpady), pre ktoré budú stanovené špecifické ciele a opatrenia na ich splnenie.

Piata kapitola bude obsahovať opatrenia na dosiahnutie cieľov v predchádzaní vzniku odpadu, ktoré vyplynú z analytickej časti a stanovenia prioritných prúdov odpadov. Na základe odporúčaní Európskej komisie bude potrebné realizovať tieto opatrenia najmä formou:

1. Informačných stratégií, zameraných na zmenu správania verejnosti, ktoré zahŕňajú

• verejné informačné kampane,
• informácie o technikách predchádzania vzniku odpadu,
• vzdelávacie programy pre kompetentné orgány,
• environmentálne označovanie,
• informácie o produktoch týkajúce sa predchádzania vzniku odpadu;

2. Propagačných stratégií, ktoré vytvárajú stimuly pre zmenu správania a poskytujú finančnú a logistickú podporu pre prospešné iniciatívy, a ktoré zahŕňajú

• podporu dobrovoľných dohôd,
• propagáciu ekodizajnu,
• rozvoj a propagovanie systémov environmentálneho manažérstva,
• podporovanie infraštruktúry pre opätovné použitie a opravy,
• stimuly pre čistú spotrebu,
• podporu výskumu a vývoja výrobkov a technológií, z ktorých vzniká menej odpadu;

3. Regulačných stratégií (právne a ekonomické nástroje), ktoré presadzujú obmedzovanie vzniku odpadov, rozširujú environmentálne záväzky a zavádzajú environmentálne kritériá do verejného obstarávania, a ktoré zahŕňajú

• politiku rozšírenej zodpovednosti výrobcu,
• politiku zeleného verejného obstarávania,
• dane a kvóty pre odpady.

Tieto stratégie sa navzájom dopĺňajú a môžu byť integrované s ďalšími relevantnými politikami.

Najmenej rozpracovanou kapitolou je šiesta kapitola, kde budú uvedené finančné zdroje a mechanizmy na podporu opatrení na dosiahnutie cieľov Programu predchádzania vzniku odpadu SR.

Ďalší postup prípravy Programu predchádzania vzniku odpadu SR

SAŽP ponúkla spoluprácu mimovládnej organizácie Priatelia Zeme – SPZ, najmä pri hodnotení súčasného stavu predchádzania vzniku odpadu SR a pri formulovaní cieľov prevencie a opatrení na ich dosiahnutie. Kým SAŽP má skúsenosti s prípravou strategických dokumentov, Priatelia Zeme – SPZ majú cenné skúsenosti s realizáciou praktických preventívnych opatrení a s komunikáciou na miestnej úrovni.

Program predchádzania vzniku odpadu bude vypracovaný v decembri 2012 spolu s Oznámením o strategickom dokumente a Správou o strategickom dokumente podľa zákona č. 24/2006 Z. z. o posudzovaní vplyvov na životné prostredie.

Rok 2013 by mal byť využitý najmä na širokú diskusiu so všetkými zainteresovanými stranami (priemysel, obchod, spotrebitelia, verejná správa, mimovládne organizácie, veda a výskum, vzdelávacie inštitúcie, médiá) a formulovanie konečných cieľov, opatrení, termínov plnenia a určenia zodpovednosti. V tejto etape chce SAŽP využiť skúsenosti získané s posudzovaním strategického dokumentu Programu odpadového hospodárstva SR 2011 – 2015, kedy sa podarilo zapojiť do efektívnej diskusie všetky zainteresované strany.

Záver

V súlade s trendom a cieľmi ES je SR povinná významne zmeniť stratégiu v odpadovom hospodárstve, dôsledne dodržiavať hierarchiu odpadového hospodárstva a posunúť sa od materiálového a energetického zhodnocovania odpadov k predchádzaniu ich vzniku. K tomu je potrebné vytvoriť adekvátne legislatívne prostredie, najmä transponovať novú smernicu o odpade do právneho poriadku SR, prijať vhodné opatrenia v oblasti informačnej a propagačnej a zaviesť stimulačné nástroje. Rámcom pre tieto zmeny a opatrenia je pripravovaný Program predchádzania vzniku odpadu SR.

Zdroj: Odpadové fórum 9/2012

Autor: Viera Šimkovicová (Slovenská agentúra životného prostredia, Centrum odpadového hospodárstva a environmentálneho manažérstva, viera.simkovicova@sazp.sk)

Komunální sféra

Jediný, kdo předcházení vzniku odpadů propaguje a prosazuje, a to nejen slovy, ale i činy, jsou různé ekologické organizace. Ty se však tradičně zabývají primárně komunálním odpadem, což je logické, protože jejich působení je zacíleno především na občany. Zde je problém v tom, že největší potenciál úbytku produkce odpadů je ve změně způsobu života lidí, ve změně tzv. vzorce spotřebního chování. Tj. aby lidi nekupovali věci, které nepotřebují, využívali věci po celou dobu jejich fungování atd. Výchova k tomu je však otázkou dlouhodobou a navíc jde částečně proti lidské přirozenosti. Vedle toho působení výrobců a obchodu nabádá k právě opačnému přístupu. Ať už je to cestou reklamy nabádající k nákupu věcí, které nepotřebujeme, zkracováním životnosti výrobků, uváděním na trh stále technologicky vyspělejších výrobků s funkcemi, z nichž většinu nikdy nevyužijeme, nastavením cen za opravy tak, aby se nevyplatily atd.

Svůj podíl viny na zvyšování hlavně obalového odpadu mají také úřady vydávající různé předpisy, jak se co musí balit. Velice známým případem byla „kauza balení koblih“, která byla výmyslem nějakého horlivého úředníka a jen díky soustředěnému odporu obchodu i spotřebitelů se ji podařilo odvrátit. Jiným příkladem jsou léky, dříve když jste si koupil třeba dvě balení Acylpyrinu, dostal jste dva blistry a šel jste. Dnes dostanete dvě krabičky, každou s jedním blistrem, doma v zájmu úspory místa ve skříňce oba blistry dáte do jedné krabičky (vejdou se tam i tři!) a prázdnou krabičku vyhodíte, tedy dáte do sběru. To si jistě nevymyslela farmaceutická firma. A takových příkladů by bylo možno uvést spoustu.

Několik praktických způsobů, jak předejít vzniku tzv. spotřebitelského odpadu spolu s tím, jak při jejich realizaci mohou pomoci obce, je uvedeno dále v samostatném článku.

Čistší produkce

Mnohem vyšší potenciál v předcházení vzniku odpadů je na straně výroby. Jedná se o použití takových materiálů, procesů nebo postupů, které zabraňují nebo omezují vzniku odpadů a znečištění u zdroje vzniku. Pro aktivity tohoto typu se u nás vžilo označení „čistší produkce“, anglicky Pollution Prevention. Tento koncept k nám byl importován v roce 1992 jednak z USA, jednak z Norska. První roky byly velice slibné, během třech let bylo vypracováno 34 demonstračních projektů v podnicích různých odvětví a bylo vyškoleno 122 odborníků.

Od roku 1995 však počet projektů čistší produkce (ČP) realizovaných v podnicích (až výjimku roku 1998) soustavně klesá i přesto, že v roce 2000 byl přijat vládou Národní program čistší produkce. V roce 2004 byla ukončena činnost Českého centra čistší produkce jako Národního centra čistší produkce a Agentury národního programu čistší produkce a tyto funkce přešly na Český ekologický ústav později transformovaný na CENIA, na stránkách www.cenia.cz lze najít informace  o čistší produkci do roku 2006. O nějakých projektech ČP realizovaných v posledních třech letech nemáme informace.

Evropská směrnice a jiné

V souvislosti s přijetím nové evropské směrnice o odpadech se opět hodně začalo mluvit o hierarchii nakládání s odpady a o předcházení vzniku odpadů. Promítlo se to již i do nedávné tzv. euronovely zákona o odpadech, kdy dnes se tento zákon slovem předcházení jen hemží. Klíčová v tomto směru je nová příloha zákona č. 13 Cíle pro předcházení vzniku odpadů. Obsahuje celkem osm velice obecných bodů, které, i když to není výslovně uvedeno, jsou cíleny především na předcházení odpadů ve výrobní sféře. Nikde však není uvedeno, co je a co není předcházení vzniku odpadů.

Odpady na papíře a ve skutečnosti

Určit, co je předcházení odpadů a co „jen“ jejich využití, případně „zašantročení“, není tak jednoznačné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Svědčí o tom i diskuse kolem definice „vedlejších produktů“, kdy jsou a kdy nejsou odpadem.

A pokud někdy nastane administrativní tlak na předcházení vzniku odpadů, můžeme očekávat, že různé způsoby nakládání s odpady budou vydávány za jejich předcházení. Již dnes je v zákoně o odpadech v § 10a odst. 2 označeno komunitní kompostování jako opatření pro předcházení vzniku odpadů, když se vlastně jedná o jejich využití. Z hlediska zákona a úředníků (evidence) to je pochopitelné, protože je zajímají odpady „de jure“ a nikoli „de facto“.

Tento rozdíl je zvláště zřejmý v oblasti komunálních odpadů, kdy producentem odpadu je občan, ale původcem je obec, a to až v okamžiku, kdy jej občan odloží na místo k tomu určené. Odpadem „de facto“ se předmět stává, když občan, tedy nepodnikající fyzická osoba, projeví úmysl se jej zbavit, kdežto odpadem „de jure“ se stane až ve chvíli, kdy jej odloží na místo obcí k tomu určené (a tak se teprve dostane do evidence odpadů).

My bychom si tedy nejprve měli říci, zda chceme předcházet vzniku odpadů de iure nebo de facto. První postup je vyloženě administrativní – někdo kompetentní rozhodne, že nějaký vedlejší produkt již nadále nebude považován za odpad a hned nám klesne evidovaná produkce odpadů. Konkrétně, že odpad ze zeleně dovezený do komunitní kompostárny nebude považován za odpad.

Pro ukázání, co považuji za skutečné a formální předcházení vzniku odpadů, jsem si vybral příklad vaření brambor jako přílohy k nedělnímu obědu:

1) Oškrábu a uvařím brambory. Zbudou mi bramborové slupky – v tuto chvíli vznikl odpad de facto. Tyto buď
a) odložím do nádoby na směsný domovní odpad nebo do nádoby na oddělený sběr bioodpadu – vznikl odpad de jure nebo

b) dám na domácí kompost, donesu do komunitní kompostárny, dám sežrat prasatům, spálím v kamnech nebo hodím přes plot. Při všech těchto činnostech odpad de jure nevznikl, i když de facto existuje. Domnívám se, že vyjmenované a mnohé další podobné aktivity proto nelze považovat za předcházení vzniku odpadů, nýbrž za využití. A samozřejmě, některé z nich jsou společensky žádoucí a jiné nežádoucí (např. házení přes plot).

2) Uvařím brambory ve slupce a teprve potom je oloupám. Slupky – odpad vznikly, ale je jich de facto i případně de jure méně – omezil jsem vznik odpadu.

3) Brambory jsem pokrájel, upekl a snědl i se slupkou. Předešel jsem tvorbě odpadů zcela.

Nám by mělo jít především o předcházení vzniku odpadů de facto, protože při honbě za omezením vzniku odpadů jen de jure budou lidé (ale i firmy) hledat cesty, které nebudou vždy žádoucí a mnohdy mohou být environmentálně nepřijatelné. Nelegální spalování, odkládání do přírody atd. Příkladem může být spalování opotřebených olejů v malých kotlech v autoservisech.

Zdroj: Odpadové fórum 9/2010

Autor: Ondřej Procházka

Klíčová slova: komunální sféra, čistší produkce, pollution preventiv, domácí kompostování, brambory

Úvodem je nutno uvést, že již začátkem devadesátých let se tento termín a jeho praktičtější uplatňování objevuje v souvislosti s projekty čistší produkce. Zde však jde o součást řady opatření, hlavně ve výrobě, kde předcházení vzniku odpadů je uváděno jako první v řetězci mnoha dalších činností. Opět však není podrobně konkretizováno

Nová evropská směrnice

Teprve evropská směrnice č. 98/2008 ES, o odpadech (dále jen směrnice) tento termín definuje (je též takto převzat do „Rozšířených tezí rozvoje odpadového hospodářství ČR“, MŽP, červen 2010) takto:

Předcházení vzniku opadů jsou opatření přijatá předtím, než se látka, materiál nebo výrobek staly odpadem, která omezují:

a) množství odpadu, a to i prostřednictvím opětovného použití výrobků nebo prodloužením životnosti výrobků;

b) nepříznivé dopady vzniklého odpadu na životní prostředí a lidské zdraví nebo

c) obsah škodlivých látek v materiálech a výrobcích.

Směrnice dále konstatuje, mimo jiné, že Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě návrhy opatření nezbytných k podpoře preventivních opatření a k provádění programů předcházení vzniku odpadů a to do konce roku 2011 a současně, že členské státy vypracují v souladu s příslušnými články směrnice programy předcházení vzniku odpadů nejpozději do konce roku 2013.

V příspěvku „Novinky z EU“ jsou uvedeny nejnovější materiály Evropského společenství k tomuto tématu a jejich dostupnost. Starší zdroje jsou uvedeny v citované literatuře v diplomové práci, ze které citujeme na jiném místě a kde je uveden na ni internetový odkaz.

Je tedy ještě čas, ale v souvislosti s přípravou nového zákona o odpadech by se na opatřeních a celém systémy předcházení s odpady mělo začít intenzivně pracovat. Jako první krok je však nutno, si vyjasnit systémové posloupnosti a terminologii.

Šestnáct příkladů opatření k předcházení vzniku odpadů jsou ve směrnici uvedeny v Příloze IV s rozdělením na rámcové podmínky, opatření, která mohou ovlivnit fázi návrhu, výroby a distribuce, a opatření, která mohou ovlivnit fázi spotřeby a užití (viz Box).

Euronovela zákona a předcházení

Souvislosti uvedené ve směrnici se pochopitelně dostaly i do tzv. euronovely zákona o odpadech (zákon č. 154/2010 Sb. – dále jen zákon). Zde se mimo jiné říká, že „zákon upravuje pravidla pro předcházení vzniku odpadů…“.

Dále, že movitá věc se za určitých předpokladů nestává odpadem, ale je vedlejším produktem. Což si lze vysvětlit jako první krok k předcházení vzniku odpadů zajištěný legislativně-administrativním opatřením. V této souvislosti je však nutno si uvědomit, že tím se určité množství odpadů nedostane do celkových bilancí produkce odpadů a ovlivní tak procentuální využití odpadů, které EU předepisuje a které musíme nahlašovat do evropské evidence. V této chvíli je však asi obtížné odhadnout, jaký bude mít „instituce vedlejšího produktu“ vliv na celkové bilance a tím plnění předepsaných normativů.

To, že měl tvůrce zákona na mysli spíše administrativní než skutečné omezování vzniku odpadů svědčí nedůslednost při zacházení s pojmy odpadové hospodářství, předcházení vzniku odpadů a nakládání s odpady. V § 9a odst. 1 totiž je uvedena hierarchie způsobů nakládání s odpady, v níž na prvním místě je uvedeno předcházení vzniku odpadů, přestože v § 4 odst. 1 písm. d) je odpadové hospodářství definováno jako činnost zaměřená na předcházení vzniku odpadů, na nakládání s odpady a… V následujícím písmenu pak nakládání s odpady = shromažďování, sběr, výkup, přeprava, doprava, skladování, úprava, využití a odstranění odpadů, tedy nikoli předcházení! Může se to zdát jako slovíčkaření, ale právě toto odhaluje skryté myšlenkové pochody autora zákona.

Konkrétněji se předcházení vzniku odpadů objevuje v zákoně u Plánů OH ČR, kde v § 42 odst. 3 je opět poněkud nejasně konstatováno, že: „Programy předcházení vzniku odpadů jsou do plánů OH zahrnuty prostřednictvím konkrétních cílů pro předcházení vzniku odpadů a pomocí opatření uvedených v příloze Plánu OH ČR“. Dále se konstatuje, že závazná část plánu republiky (krajů) „…stanoví rámcové (konkrétní) cíle, rámcová (konkrétní) opatření k jejich dosažení a upravuje soustavu indikátorů jejich hodnocení (republikový plán) pro…plnění podmínek pro přecházení vzniku odpadů podle přílohy č. 13 k tomuto zákonu.“

Tato příloha obsahuje osm cílů (opatření?) pro předcházení vzniku odpadů, které jsou doslovně převzaty, respektive vyjmuty z již uvedených šestnácti opatření uvedených ve směrnici.

Rozvaha

Jistě nyní napadá mnohé čtenáře, jaký je rozdíl mezi cíli, opatřeními a programy. Jistě by bylo srozumitelnější, kdyby již nyní bylo jasno, jaké konkrétní činnosti by měly být zahrnuty do předcházení vzniku odpadů. Než se však pokusíme alespoň částečně popsat ony činnosti, dovolte konstatovat, že lingvisticky pojato a na základě slovníku českých synonym jsou programy (rozvrh, plán, náplň) nadřazeny cílům (záměry, úmysly, úkoly) a ty jsou nadřazeny opatřením (ustanovením, nařízením). Nemusí to však být úplně pravda, může o tom být vedena polemika, ale o to tady nejde.

Plyne z toho, že při tvorbě právních předpisů zákonodárci zaplavují každého, kteří se zákony musí řídit, množstvím nejasných termínů bez přesně stanovených souvislostí. Důsledkem toho potom je, že se v tom „každý“, nově „prvotní původce odpadů“ zcela ztrácí a v tomto konkrétním případě se jinak dobře míněné náměty na předcházení vzniku odpadů utápějí v nepřesných formulacích. Toto je nutno si uvědomit při tvorbě nového zákona o odpadech.

Při studiu některých aktuálních (ne straších dvou let) podkladových materiálů zaměřených na tuto problematiku se v souvislosti s předcházením vzniku odpadů uvádí souvislosti s řadou dalších předepsaných (právními normami) nebo dobrovolných nástrojů. Jde například o integrovanou prevenci a předcházení znečištění (ve smyslu zákona č. 76/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů), o nejlepší dostupnou techniku (BAT), o referenční dokumenty pro BAT (BREF), o programy čistší produkce (PC), o systémy environmentálního managementu (EMS, EMAS), o odpovědné podnikání zejména v chemickém průmyslu (Responsible Care), o označování ekologicky šetrných výrobků (ekolabeling) a o hodnocení životního cyklu výrobku (LCA).

Již z tohoto přehledu je jasné, že snaha o maximální péči o životní prostředí může být komplikována přemírou snahy o zaškatulkování některých činností do řady institutů různé úrovně, závaznosti a podrobnosti. Chceme-li tedy opravdu předcházet vzniku odpadů, na čemž se jistě všichni shodneme, měli bychom si především učinit jasno „o co jde“.

Je cestou vzorec chování?

Zjednodušeně řečeno a v souladu s některými uvedenými dokumenty lze konstatovat, že předcházet vzniku odpadů je nutno ve fázi návrhu, výroby, distribuce, spotřeby a použití výrobku (potenciálního odpadu). Tedy ve sféře výroby a spotřeby, což je důležité si uvědomit. K tomu, aby došlo k předejití vzniku odpadu, musí se na každém uvedeném stupni zásadně změnit nahlížení na zajetou filozofii, zvyklost, normy a předpisy.

U občanů – spotřebitelů se mluví o změně vzorce spotřebního chování nebo vůbec o vzorci chování občanů vůči životnímu prostředí. Podobně u návrhářů, výrobců a distributorů je nutno změnit jejich vzorec chování při jejich činnosti. Zde však může být osobní názor jednotlivce jakkoli v souladu s udržitelným vývojem, ale pokud předpisy a normy určují jinak, nemohou své konání v procesu přípravy a výroby změnit.

Ať se tedy snažíme změnit svůj osobní vzorec chování jakýmkoli způsobem, evropské a z toho plynoucí domácí předpisy a normy nezměníme. Můžeme však k tomu dávat podněty. Nechci předjímat nebo dokonce radit, ale je zřejmé, že se vznikem nového zákona o odpadech, kde již by měly být daleko přesněji formulovány opatření k předcházení vzniku odpadů, se budou muset, v uvedeném smyslu změnit nejenom všechny prováděcí předpisy, ale i řada norem.

V každém případě lze ve svém osobním životě změnit mnoho zvyklostí a nevhodných návyků při předcházení vzniku odpadů, které jsou naznačeny v samostatném článku a o kterých budeme jistě diskutovat v dalších číslech časopisu.

Zdroj: Odpadové fórum 9/2010

Autor: Tomáš Řezníček

Klíčová slova: směrnice 98/2008 ES, předcházení vzniku odpadů, vedlejší produkty, Plán odpadového hospodářství

Opatření, která mohou ovlivnit rámcové podmínky týkající se vzniku odpadů

1. Používání plánovacích opatření nebo jiných ekonomických nástrojů na podporu účinného využívání zdrojů.

2. Podpora výzkumu a vývoje v oblasti dosahování čistších produktů a technologií spojených se vznikem menšího

množství odpadů a šíření a využívání výsledků tohoto výzkumu a vývoje.

3. Vytvoření účinných a smysluplných ukazatelů environmentálních tlaků souvisejících se vznikem odpadů, které má přispět k předcházení vzniku odpadů na všech úrovních, od srovnávání produktů na úrovni Společenství přes činnost orgánů místní správy až po opatření na vnitrostátní úrovni.

Opatření, která mohou ovlivnit fázi návrhu a výroby a distribuce

4. Podpora ekodesignu (systematické začleňování environmentálních aspektů do návrhu výrobku s cílem zlepšit vliv tohoto výrobku na životní prostředí během celého jeho životního cyklu).

5. Poskytování informací o technikách předcházení vzniku odpadů s cílem usnadnit v průmyslu používání nejlepších dostupných technik.

6. Organizování školení na úrovni příslušných orgánů, zaměřených na zařazování požadavků týkajících se předcházení vzniku odpadů do povolení podle této směrnice a podle směrnice 96/61/ES.

7. Zavádění opatření k předcházení vzniku odpadů v zařízeních, která nespadají do oblasti působnosti směrnice 96/61/ES. Tato opatření by případně mohla zahrnovat posouzení nebo plány předcházení vzniku odpadů.

8. Využívání kampaní na zvýšení povědomí veřejnosti nebo ustanovení o finanční, rozhodovací nebo jiné podpoře podnikání. Tato opatření mohou být zvláště účinná v případě, kdy jsou zaměřena na potřeby malých a středních podniků a jsou jim přizpůsobena a kdy působí prostřednictvím stávajících sítí podniků.

9. Využívání dobrovolných dohod, panelů spotřebitelů a výrobců nebo odvětvových jednání k tomu, aby si příslušná hospodářská nebo průmyslová odvětví stanovila vlastní plány nebo cíle v oblasti předcházení vzniku odpadů nebo upravovala nehospodárné výrobky či obaly.

10. Podpora důvěryhodných systémů řízení životního prostředí, včetně systému EMAS a normy ISO 14001.

Opatření, která mohou ovlivnit fázi spotřeby a použití

11. Ekonomické nástroje, například pobídky k nákupům šetrným k životnímu prostředí, nebo zavedení povinných plateb spotřebitelů za danou část nebo prvek obalu, které by jinak byly poskytnuty bezplatně.

12. Využívání kampaní na zvyšování povědomí a poskytování informací zaměřených na širokou veřejnost nebo zvláštní skupinu spotřebitelů.

13. Podpora důvěryhodných ekoznaček.

14. Dohody s výrobci, například v oblasti využívání panelů pro výrobky podobných těm, které se pořádají v rámci integrovaných výrobkových politik nebo s maloobchodníky o dostupnosti informací o předcházení vzniku odpadů a výrobků s menším dopadem na životní prostředí.

15. V rámci veřejných a podnikových výběrových řízení zařazení kritérií v oblasti životního prostředí a předcházení vzniku odpadů do výzev k podávání nabídek a do smluv, v souladu s příručkou o zadávání veřejných zakázek v oblasti životního prostředí, kterou zveřejnila Komise dne 29. října 2004.

16. Podpora opětovného používání nebo oprav vhodných vyřazených výrobků nebo jejich složek, zejména prostřednictvím využívání vzdělávacích, ekonomických, logistických nebo jiných opatření, jako je například podpora nebo zřízení akreditovaných středisek pro opravy a opětovné použití a sítí zejména v hustě obydlených oblastech.

Zdroj: Odpadové fórum 9/2010

V praktické části jsou přiblíženy nástroje k předcházení vzniku odpadu vycházející z obecných nástrojů odpadového hospodářství, jejich možnosti aplikace a obecné uplatňování v České republice. Používání konkrétních opatření k předcházení vzniku odpadu popisuje výzkum provedený ve Středočeském kraji. Tato případová studie se soustředí na konkrétní nástroje, které využívá obec ke snižování produkce komunálního odpadu na svém území. Výzkum věnuje pozornost četnosti používaných opatření, faktorům, které jejich zavádění ovlivňují i přínosům a problémům, které praktikovaná opatření přinášejí. Na závěr jsou teoretické poznatky i výsledky praktické části propojeny a zhodnoceny.

Annotation

The diploma thesis „Waste prevention policy – the beginnings in the Czech Republic“ deals with the priority of waste management. Waste prevention stands for the way to deal with waste that follows the concept of sustainable development and fully applies with its principles. Particular attention is paid to the legal and practical contexts of waste management. The theoretical part focuses on the legislative and practical context of waste prevention policy in the Czech Republic. The theoretical part analyses the economical relation between waste prevention, environmental policy and sustainable development concepts that have a deep impact on waste prevention and its legal regulations. Also the character of a modern society is described, which strives for excessive consumption and stimulates the production of waste.

The practical part describes the instruments for waste prevention and their possibilities of application that have been developed from general waste management instruments. Their general introduction to the Czech Republic is exemplified by a survey that describes the waste prevention measures applied in the region of central Bohemia. This case study focuses on the concrete instruments that are used by the local authorities to reduce the municipal waste production. The survey provides information on the frequency of applied measures, the factors that influence their application and as well on the benefits and problems that are caused by the established measures. The last part of this thesis compares the findings of the theoretical and practical and presents the final conclusion of the author.

Dokumenty ke stažení:

Politika prevence vzniku odpadu-Diplomová práce Martina Krčmařová.pdf (1,3 MB)

Zdroj: Diplomová práce - Politika prevence vzniku odpadu – počátky v České republice

Autor: Martina Krčmařová

Klíčová slova: Prevence vzniku odpadu, odpadové hospodářství, koncept nulového odpadu, plán odpadového hospodářství, udržitelný rozvoj, komunální odpad

Keywords: Waste prevention, waste management, zero waste, sustainable development, municipal waste

Pokud nebude odpad, nebudeme recyklovat

Minimalizace vzniku odpadů je v zájmu jejich producentů – občanů a firem. S tím nemusí úředníci vůbec nic dělat.

Občané
Jestliže si město nebo obec nastaví systém blbě, tak nezajímá nikoho, aby minimalizoval množství odpadů. Pokud platí občan za odpad – čím víc popelnic, výnozů – nebo dokonce za hmotnost odpadu, tak má takovou motivaci, že úředníci mají starost jedině s černými skládkami, které začnou vznikat "přemotivovanými občany"

Firmy

Jednoznačně nízká cena skládek likviduje jakékoliv třídění, takže ano, zde přímá závislost výše ceny předchází vzniku odpadů.

Navíc ptáte se ředitele recyklační firmy, takže pokud nebude odpad, nebudeme mít co recyklovat. Ale považuju i za otázku osobní cti využít maximální množství odpadů, a když už to nejde, tak to zkusit ještě jinak a ještě jinak.

Odpověď na druhou část otázky je pro mě také zcela jasná – režim odpadů jednoznačně komplikuje využití odpadů – nejsou rozhodující vlastnosti odpadu, ale to, že je to odpad. Komplikuje to situaci hlavně těm, kteří poctivě váží, evidují a přiznávají se pravidelně jednou ročně. Ostatní, a těch je stále hodně, využívají konkurenční výhody – nemají s ničím náklady a můžou nabídnout zákazníkům lepší cenu, žádné "papírování", a to vše bez rizika, že budou zkontrolováni. Protože úřad umí kontrolovat pouze ty, kteří jsou evidovaní, mají souhlas a přiznávají se.

To je v kostce moje dvacetiletá zkušenost s preferováním recyklace.

Ing. Miloslav Maňásek (manasek@otrrecycling.cz)

Hledejme přiměřenost

Nemá smysl všechno bezhlavě prohlásit za odpad a pak zbytečně přebíhat mezi režimy výrobků, hnojiv, alternativních paliv nebo jiných norem. Jde o přiměřenost mezi vstupy a výstupy. Ne všechno musí být hned odpad, ne všechny výstupy musí být vždy bezpečné. Opravme překombinovanou legislativu, zdeformovanou lobbisty a neznalostí praxe.

Z principu předběžné opatrnosti se stal bič na všechny potíže, které legislativa nedokáže vyřešit prakticky. K čemu je nám úředník ministerstva se třemi akademickými tituly, když nikdy nebyl a nebude v provozní praxi? Jeho obavy z neznalosti mohou vyprodukovat jenom nesmyslné obstrukce, které nikomu nepomohou. Nikdy nedokáže upřesnit obecná evropská pravidla přiměřenou právní normou.

Čím jednoznačnější pravidla budou, tím lépe je bude možno kontrolovat. Jenže jak na to, to se od stolu nikdy nedozvíte. Bojovat proti podvodníkům může jenom ten, kdo se pohybuje v provozu. A neplatí to jenom v odpadech! Vezměte si do ruky historicky první zákon o odpadech (č. 238/1991 Sb.) a pochopíte, že jsme přiměřenost opatření vyměnili za obyčejnou pohodlnost. Proč si dát práci s kvalitní a pracnou normou, když můžeme použít snůšku hrozeb pokutami? Proč jsme poctivou znalost oboru vyměnili za klientelismus a plíživou destrukci všeho, co jsme kdy dokázali? Protože je to pohodlnější a nemusíte skoro nic znát.

Nedávno jsem zvítězil nad vážnou nemocí a s pokorou ještě dodávám: „Někdy je lépe začít znovu od nuly, než na té nule za čas končit“.

Ing. Jiří Kvítek (info@jirikvitek.cz)

Co je ekonomické, je i ekologické

Ve svém článku uveřejněném 6. 9. 1994 v Denním Telegrafu jsem polemizoval s tehdy oblíbenou tézí „co je ekologické, je i ekonomické“ a navrhoval jsem její opačné znění. Zdravé životní prostředí totiž může existovat jen ve zdravé ekonomice. Jen těžko si lze představit, že krachující podnik bude investovat do nových bezodpadových nebo recyklačních technologií nebo že obec na pokraji bankrotu bude směrovat investice na tříděný sběr komunálních odpadů.

Vývoj našeho odpadového hospodářství od té doby mě v mém přesvědčení utvrzuje (stačí připomenout naštěstí už zrušený zákaz podpory výstavby spaloven). Nesnažme se vymezovat, co je obecně prospěšnější – recyklovat, energeticky využívat či omezovat vznik odpadů. Spolehněme se raději na ekonomy: pro každý specifický případ může být optimální jiné řešení. Nebudeme sice v čele EU v procentech recyklace, nebudeme mít super-ekologickou státní politiku, ale vyhneme se problémům typu úsporné žárovky, odpady z fotovoltaiky apod. A hlavně: zachováme kvalitní prostředí i prostředky pro budoucí generace.

Ing. Jan Mikoláš, CSc. (janmikolas@volny.cz)

Chce to progresivní odpadový zákon

Porovnání s úspěšnými evropskými státy ukazuje, jak velké máme rezervy v recyklaci. Ale samozřejmě lepší je vzniku odpadů předcházet. Odpad, který nevznikne, není potřeba třídit, shromažďovat, recyklovat ani odstraňovat. Největší část českých popelnic zabírá odpad biologického původu, který většinou končí naprosto zbytečně na skládkách nebo ve spalovnách. Podpora domácího a komunitního kompostování řeší otázku bioodpadu v místě vzniku, takže je levná a účinná.

Stále čekáme nejen na progresivní odpadový zákon, který by upřednostňoval prevenci a recyklaci; odložen byl i nový POH. Proto máme jen málo příkladů jako Hustopeče nad Bečvou, kde díky propracovanému systému, jehož základní součástí je platba občanů za odpad podle skutečně vyprodukovaného množství, průměrná roční produkce na občana činí méně než 100 kg. A proto u nás vzniká málo projektů, jako jsou úspěšná centra opakovaného použití, do kterých chodí nakupovat skoro polovina Vlámů.

Aby podobných příkladů bylo více, MŽP musí zajistit, aby prevence vzniku odpadů byla skutečnou prioritou v nakládání s odpady. Prvním krokem může být Plán prevence, který má vzniknout do konce letošního roku.

Petr Nohava (petr.nohava@hnutiduha.cz)

Předcházení vzniku odpadů je základ

Rád s úsměvem vzpomínám na exkurzi do moderní automobilky v Bavorsku. Z plechů vyráželi díly. A neznečištěný „odpad“ byl ihned lisován do krychlí, které se vracely zpět dodavateli, a to v poměru tuna „odpadu“ za tunu nových plechů. Jak prosté a jednoduché. Žádného státního úředníka k těmto operacím již dlouhá léta nepotřebují a odpad nevzniká.

Jiným pohledem na věc je využívání odpadů z opracování kovů. Akciová společnost Kemifloc má dlouholetou tradici ve výrobě a aplikaci chemikálií pro úpravu a čištění vod. Výroba hlavního produktu společnosti, síranu železitého, byla zahájena v tehdejším závodě PREFLOC přerovské PRECHEZY v roce 1989. Postupně se stal největším výrobcem železitých koagulantů ve střední Evropě. Za dobu svého působení na trhu významně přispěl k rozšíření technologie chemického srážení, zejména v komunálních čistírnách odpadních vod, čímž se výrazně zvýšila efektivita čistírenských procesů. Málo kdo ví, že surovinami pro jeho ekologické produkty jsou nebezpečné odpady ze strojírenských a chemických výrob. Vzhledem k jejich nestálému a rozmanitému složení je však výhodnější zpracovávat tuto „surovinu“ jako nebezpečné odpady a vyhnout se tak jejímu hodnocení podle nové chemické legislativy REACH.

Dva rozdílné výše uvedené příklady z průmyslové sféry jsou důkazem toho, že prvotní je vždy minimalizace vzniku odpadů, založená na monitorování konkrétních materiálových toků. Předcházení vzniku odpadů je stav ideální. Cesta případného využití odpadů by měla být efektivnější v situacích, kdy cesta schvalování přesného složení vedlejších produktů nebo meziproduktů je pro jejich další využití zbytečná a neúměrně finančně a administrativně náročná.

Obecně je třeba vždy vycházet z materiálového toku odpadů v daném regionu. Tedy plně v souladu se směrnicí – vždy prioritně omezovat jejich vznik. Další kroky by měly vycházet z vybavení regionu technikou na využití odpadů. Rozhodně by se neměla přehlížet energetická náročnost spojená s využitím odpadů. Myslím, že je neodůvodnitelné spotřebovat na shromáždění a využití odpadů víc energie, než je jejich potenciál. Ale to se již dostávám do obecného doporučení, že při zacházení s odpady v každém regionu, v každém místě je potřebné použít postup nejhospodárnější. Můžeme se při tom opřít o širokou podporu a angažovanost občanů. Je dobře, že se většina z nich zamýšlí nad tím co s odpadem a je v této oblasti aktivní.

Ladislav Špaček (Ladislav.Spacek@schp.cz)

Měl by to být společenský zájem

Nejlepším způsobem, jak se vypořádat s problematikou odpadů by samozřejmě bylo zabránit jejich vzniku. To je však pouze hypotetický problém, neboť vznik odpadů je základem konzumní společnosti a má globální rozměr, který nelze řešit na úrovni úředníků, ale ani na úrovni jednotlivých států

Na úrovni úředníků, resp. zákonů a předpisů, lze řešit způsob nakládání s odpady, tzn. buď z nich udělat nový výrobek, tedy zboží, nebo zachovat jako odpad a uložit na skládku nebo uložiště.

Jelikož žijeme tržním hospodářství, bude snaha všech článků v oběhu odpadů minimalizovat náklady původce odpadů a maximalizovat tržby společností, které budou odpad od původce odpadů odebírat.

Nebudu se zmiňovat o odpadech, které vznikají v podnikatelské sféře, neboť tam bude vždy snaha odpady minimalizovat nebo je upravit do takové formy, aby jejich „odstranění“ bylo za co nejmenší náklady, popř. aby generovalo dokonce zisk.

Soustředím se na komunální odpady:

Hospodaření s těmito odpady je motivováno hlavně ekonomikou všech podnikatelských subjektů maximalizovat zisk, a to bez mimořádných ohledů na společenský zájem a životní prostředí. Je zájem mít odpadů hodně a dostat za ně co nejvíce zaplaceno, a to ať platí občan v ceně výrobku, anebo v ceně za komunální odpad.

A zde by měli nastoupit politici a úředníci, kteří by se měli postarat, aby byl zajištěn společenský zájem, bylo ochráněno životní prostředí a občan nebyl náklady na likvidaci odpadů příliš zatížen.

Komunální odpad je především materiál s výhřevností cca 8 MJ/ kg. Tzn. 2 kg. komunálního odpadu se rovnají zhruba 1 kg hnědého uhlí. Z toho vyplývá, že každý prodej materiálu ze separovaného sběru, který se prodá do zahraničí, je vývoz paliva, kterého je nedostatek, je nutné jej dovést nebo vykutat ze země.

Je toto společenský zájem? Pokud se z odpadu vyrobí výrobek s přidanou hodnotou, pak to lze za společenský zájem považovat. Pokud z odpadu nelze udělat výrobek, pak se jeví jako rozumné s ním nakládat jako s palivem. Říkáme tomu energetické využití odpadů. A to se u nás bohužel zatím prezentuje formou spaloven komunálních odpadů a jsme tím trochu ve středověku odpadového hospodářství. Země kolem nás mají převážně filosofii, kterou lze dokumentovat definicí energetického využití a spalování odpadů a statistickými údaji v sousedním Německu.

Zákon o hospodaření s odpady /Kreislaufwirtschafts- und Abfallgesetz (KrW-/AbfG)/ rozlišuje mezi energetickým zhodnocením odpadů a tepelným zpracováním za účelem jejich odstranění Müllheizkraftwerke (spalovny komunálního odpadu). Při energetickém zhodnocení jsou odpady s vysokou výhřevností nasazeny jako náhrada za paliva pro výrobu tepla a elektrické energie. Tyto odpady jsou označovány jako náhradní paliva RDF. Nahrazují fosilní nosiče energií a přispívají tím k šetření zásob. Moderní ekologická technika přitom zajišťuje optimální spalování těchto náhradních paliv a čištění spalin dle zákonných předpisů nebo nad jejich úroveň. Takto může být účinně zabráněno vzniku emisí škodlivých pro životní prostředí.

Biologická stabilizace zbytku po vytřídění materiálově a energeticky využitelných složek před jeho uložením na skládku pak zabrání vzniku bioplynu – metanu – na skládce, který významně ohrožuje životní prostředí. Stabilizovaný materiál lze použít i pro rekultivaci skládky.

Možná by se mohli úředníci i politici pohlédnout v sousedním Polsku, kde je již legislativa, která výrazně pomáhá plnit závazky vůči EU ve věci skládkování a za podpory dotací  umožnuje resp. nutí stavět zařízení, která odpovídají evropským parametrům za investiční náklady, která jsou zlomkem nákladů na drahé spalovny a lze je realizovat v relativně krátké době.

Klaus Marijczuk (klaus.marijczuk@gmail.com)

Podstata věci je jinde

Otázka nezní, co je lepší, ale zní jak se na odpad a nakládání s ním dívají úředníci, praxe a legislativa EU a ČR. No a v tom je chaos. Například definice co odpad je a co není a jaké jsou podmínky, aby odpad přestal být odpadem a byl recyklován a co je předcházení odpadů.

Legislativa by měla být jednotná a jednoduchá a zřejmá. Není. O pojmech se vede diskuse a každý stupeň správy, původci a i odborníci ji pokaždé vnímají jinak. Však jen se podívejme do Vašeho časopisu, kde na jednu věc jsou protichůdné názory. Jen si zkuste pohledat termíny co je předcházení vzniku odpadů, co je recyklace a definici, kdy odpad přestává být odpadem v české legislativě a dle legislativy EU. Některé termíny ani obecnou definici nemají.

A tak jsme svědky, kdy předcházení vzniku odpadů se zaměňuje s jejich využitím, kdy stejný materiál je různými úřady či praktiky vnímán pokaždé jinak. O tom se budeme ještě dlouho přít a diskutovat.

Podstatou  věci je, jestli odpad nebo „neodpad“ (velmi často používaný termín pro materiál, který je mimo režim odpadů) je využitelný nebo nikoliv. To je zásadní. Navíc s pokrokem a vývojem technologií se stále mění podstata věci. Vtěsnat toto jednoduché hledisko do legislativy je nadlidský úkol. Zatím slyšíme spíše stanoviska u nových pohledů na "odpad a jeho možné využití", proč to či ono nejde a někdy využitelný materiál jen díky tomu končí na skládce. Proto díky za každý nový nápad dotáhnutý do praxe, protože je často doprovázen osobní odvahou a obrovskou vůli něco měnit. Je celkem jedno, jestli to bude předcházení, či recyklace.

Petr Bielan (bielan@ozoostrava.cz)

Limitující je neochota legislativců k zásadním změnám předpisů

Polemiky na téma “předcházení  vzniku odpadů – recyklace odpadů “ a v neposlední řadě “evidence odpadů” patří a zřejmě budou ještě dlouho patřit k eko-bestsellerům. Takže jen krátké poznámky:

- každá společnost produkovala a bude produkovat (mimo jiné) široké spektrum odpadů,

- každá pokroková společnost se snaží předcházet vzniku odpadů (prakticky nikdy nedosáhne nulových hodnot vzniku odpadů) a recyklovat jejich použitelné složky (a jen výjimečně dosáhne stoprocentní recyklovatelnosti u některých odpadových komodit),

- každá rozumná společnost se snaží optimalizovat rozsah prací (a jejich nákladové a výnosové stránky) spojených s nakládáním s odpady, včetně evidence o jejich vzniku, pohybu a použití.

Pozor – optimalizovat! A tedy mimo jiné hledat cesty jak zamezit plýtvání úrednickou (ale i podnikatelskou) prací na nesmyslném řetězci “primární evidence odpadů – vyvedení použitelných neodpadů do sekundární evidence druhotných surovin”.

A řešení hledat především ve změně zastaralých a formulačně neobratných směrnic (byť z úrovně EU) zeleně ekologického pojetí a jejich nahrazení rozumnými inženýrskými přístupy.

Bohužel se zdá, že i v rámci “nekonečné” přípravy nové odpadové legislativy se projevuje spíše snaha do ní roubovat výše kritizované, administrativně přebujelé postupy. A přitom by možná stačilo přenést povinnost zařadit příslušné materiály do “odpadů” nebo “druhotných surovin (neodpadů)” přímo na jejich původce. Jinými slovy – rozšířit jejich působnost. Několik návrhů je již v odborné veřejnosti diskutováno, ale jako limitující se stále projevuje neochota legislativců uvažovat o zásadnějších změnách výchozích předpisů.

Ing. Emil Polívka (polivka@seznam.cz)

Mezititulky dodala redakce.

Zdroj: Odpadové fórum 9/2013

Co je a co není prevence?

Některé členské země Evropské unie začaly zavádět své programy předcházení vzniku odpadů již po roce 2000. Jako příklad lze uvést prevenční projekt na podporu domácího kompostování v italském regionu Piedmont, který započal v roce 2006. Stanovisko, že domácí kompostování je považováno za předcházení vzniku odpadů, potvrdil i průvodce na přípravu programů zpracovaný pro členské státy v roce 2009 /1/. Piedmontský projekt byl také zařazen mezi ukázkové prevenční přístupy na stránkách Evropské unie /2/.

Studie společnosti Arcadis z roku 2010 zpracovaná pro Evropskou komisi však doporučuje domácí kompostování neřadit mezi postupy prevenční, nýbrž pouze mezi postupy nakládání s odpadem /3/.

Situace se může zdát značně diskutabilní. Odpad totiž ve skutečnosti vznikl, čímž nedošlo k naplnění podstaty samotného pojmu předcházení vzniku odpadů. Z pohledu bilančního se však tento odpad neobjevil ve sběrném kontejneru na odpad a tudíž ani v evidenci a úředník může tvrdit, že tento odpad neexistuje.

Nedojde-li v budoucnu ke změně definice či pohledu orgánů EU na tuto problematiku, mělo by být domácí kompostování bráno jako nakládání s odpadem, nikoliv jako předcházení vzniku, neboť odpad vznikl a existuje.

Jednotlivec a prevence

O povědomí široké veřejnosti v oblasti problematiky odpadového hospodářství v České republice panují mezi odborníky různé názory. Z projektů v oblasti odpadového hospodářství z posledních let (např. Zatočte s elektroodpadem, Skládka před domem nebo sběrný dvůr) je však zřejmé, že je silně závislé na propagaci a medializaci. Využití velkého potenciálu občana a široké veřejnosti v programech předcházení vzniku odpadů je potřebné a mělo by být v budoucnu významně mediálně podporováno. Každodenní chování jednotlivce, ať už v práci, při nákupech nebo v domácnosti má na celkovou produkci odpadů významný vliv. Změnit naše návyky a zvyklosti (někdy hovoříme o tzv. vzorci spotřebního chování) však bude otázkou dlouhodobého a systematického působení na jednotlivce i společnost.

Vyhodnocování produkce odpadů

Směrnice nestanovuje pro programy předcházení vzniku odpadů žádné konkrétní množstevní či procentuelní cíle, které by musel členský stát splnit. Je však zřejmé, že účinné předcházení vzniku odpadů by se mělo promítnout ve sníženém množství produkovaných odpadů. Je proto zapotřebí mít k vyhodnocení jednotný a neměnící se bilanční systém produkce a nakládání s odpady po celou dobu průběhu programu.

Novela zákona o odpadech č. 154/2010 Sb. zavádí do české legislativy pojem vedlejší produkt a situaci, kdy odpad přestává být odpadem. V důsledku tento legislativní krok znamená, že určité nezanedbatelné množství odpadů nám z bilance vystoupí. V nebližších letech tak pravděpodobně dojde z hlediska produkce ke snížení evidovaného množství odpadů, poté se situace zřejmě opět stabilizuje. V současné době není zcela jasné, zdali se toto „ztracené“ množství odpadů bude evidovat a jakým způsobem. Nebude-li k dispozici bilance „ztraceného“ množství odpadů ze současné evidence, nelze jednoznačně tvrdit, zda k poklesu produkce odpadů došlo novelizací zákona o odpadech, účinností samotných programů předcházení vzniku odpadů či jinými vlivy. Problematice upřesňování kritérií, kdy se z odpadu stává neodpad, se v současné době věnují orgány Evropské unie i Ministerstvo životního prostředí ČR.

Ministerstvo průmyslu a obchodu má v paragrafovém znění připraven zákon o podporovaných zdrojích energie (zákon o podpoře využívání energie z obnovitelných a druhotných zdrojů a z vysokoúčinné kombinace výroby elektřiny a tepla), který by měl nahradit zákon č. 180/2005 Sb., a část energetického zákona č. 458/2000 Sb. V tomto návrhu zákona je zcela nová a průlomová definice biomasy.

Biomasou se mj. podle směrnice rozumí i biologicky rozložitelná část průmyslového a komunálního odpadu – ten by tedy měl být považován za obnovitelný zdroj energie. Biologicky nerozložitelný podíl je pak považován a podporován jako druhotný zdroj energie.

Podobně jako v předchozím odstavci, ani zde není zatím zcela jasné, jak přesně se tyto obnovitelné zdroje energie – odpady budou evidovat.

V souvislosti s přípravou nového zákona o odpadech, resp. dvou zcela nových zákonů – zákon o odpadech a zákon o zpětném odběru vybraných výrobků – se vedou diskuse nad změnou katalogu odpadů. Dojde-li ke změně katalogu odpadů a katalogových čísel odpadů, může to mít zcela zásadní vliv na vyhodnocování všech dlouhodobých bilancí, tzn. i na vyhodnocení případných konkrétních množstevních či procentuelních cílů programů.

V neposlední řadě je také důležitý fakt, že odpady a zejména pak obalové odpady neustále mění své materiálové i hmotnostní složení, což se promítá i ve změnách složení komunálního odpadu a v jeho bilanci.

Závěr

Předcházení vzniku odpadů je pojem, který si je možno vyložit různými způsoby. Z rozboru situace je zřejmé, že shoda a jednotnost zatím nejsou dosaženy ani na nadnárodní úrovni. Vyhodnocovat účinnost programů v závislosti na změnách v množství produkovaných odpadů (nárůst, stabilita, pokles) je jednoznačně vhodné, musí však být bilanční systém stabilní a neměnný, což nelze v současné chvíli s jistotou zaručit. Je zapotřebí hledat cesty, kterými bude možno efektivně působit na jednotlivce s cílem uvědomění si pocitu vlastní zodpovědnosti a zároveň nabídnutí možnosti volby. Nepostradatelná je pak pokračující odborná diskuse této problematiky.

Literatura

1. Guidelines on waste prevention programmes, European Commission, 2009.
2. Waste prevention – Best practices, dostupné na http://ec.europa.eu.
3. Analysis of the evolution of waste reduction and the scope of waste prevention, studie pro European Commission DG Environment, Arcadis, Durne, Belgie, 2010.

Zdroj: Odpadové fórum 9/2011

Autor: Robert Kořínek (Výzkumný ústav vodohospodářský T.G.M., v. v. i., pobočka Ostrava, robert_korinek@vuv.cz)

Klíčová slova: prevence odpadů, předcházení vzniku odpadů, směrnice 98/2008 ES, plán odpadového hospodářství, katalog odpadů

Dle stávajícího zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech (zákon o odpadech), v platném znění, je povinnost zpracovat Program jako součást POH zakotvena v § 42, odst. 2 zákona. Jelikož však byla platnost stávajícího Plánu odpadového hospodářství ČR prodloužena nařízením vlády č. 181/2013 Sb. do konce roku 2014, nelze vzhledem ke lhůtě vyplývající ze směrnice (viz výše) čekat na vstoupení nového POH ČR v platnost (k 1. 1. 2015). Z  důvodu dodržení termínu stanoveného směrnicí byl zpracován samostatný dokument s názvem „Program předcházení vzniku odpadů ČR“, jehož návrhová část bude posléze promítnuta do nového POH ČR. Jedná se o postup v souladu se směrnicí o odpadech.

V současné době je Program finalizován a připraven k zahájení procesu posouzení vlivů koncepce na životní prostředí (dále jen „SEA“). Předložení Programu Evropské komisi v prosinci 2013 společně s již hotovým posouzením SEA s největší pravděpodobností nebude možné. Jako nejvhodnější řešení se proto jeví předložit materiál do vlády s tím, že vláda vezme na vědomí předložení tohoto návrhu Evropské komisi pro informaci. Ukončení procesu SEA je možné předpokládat cca koncem 1. čtvrtletí roku 2014. Evropské komisi lze tedy dokument předložit v požadovaném termínu jako návrh (prosinec 2013).

Po jednáních se zainteresovanými partnery (Ministerstvo průmyslu a obchodu, Hospodářská komora ČR, Svaz průmyslu a dopravy ČR, Svaz měst a obcí ČR a dalších cca 50 institucí), která v souladu s příručkou Evropské komise (EK) „Preparing a Waste Prevention Programme - Guidance document“ vedlo Ministerstvo životního prostředí koncem roku 2012, byly identifikovány hlavní toky odpadů, které jsou předmětem bližšího rozpracování v Programu. Návrh Programu prošel řádným vnitřním připomínkovým řízením. K vypořádání zásadních připomínek bylo svoláno jednání dne 19. srpna 2013 a dále byl dokument dopracován. Po schválení poradou vedení MŽP dne 1. 10. 2013 je návrh Programu předkládán k projednání vládě.

„Program předcházení vzniku odpadů ČR“ je rozdělen na dvě hlavní části, a to na analytickou část a návrhovou část.

V analytické části je popsán strategický a legislativní rámec, výchozí situace v naplňování opatření a kroků souvisejících s problematikou předcházení vzniku odpadů. Dále je v této části provedena základní analýza situace u vybraných toků odpadů, u kterých byla identifikována potřeba dalšího rozpracování v rámci předcházení vzniku odpadů.

V návrhové části jsou pak stanoveny cíle a opatření k jejich naplnění.

Podrobněji jsou v Programu rozpracovány následující toky odpadů:

• komunální odpad,
• biologicky rozložitelný odpad,
• odpad z potravin/ potraviny,
• odpad a výrobky na konci životnosti z výrobkových směrnic (obaly, elektro, baterie a akumulátory, vozidla s ukončenou životností),
• stavební odpady/stavební materiály,
• textilní odpad/textil k opětovnému použití.

V návrhové části je uveden jeden hlavní cíl, 13 dílčích cílů a 29 opatření.

V případě „Programu předcházení vzniku odpadů ČR“ se jedná o víceletý koncepční dokument, který by měl být dle směrnice č. 98/2008/ES vyhodnocen a revidován, a to průběžně, nejpozději však po šesti letech od jeho schválení. Z tohoto důvodu jsou cíle a opatření vytyčeny v horizontu krátkodobém, střednědobém a dlouhodobém. Převážná většina navrhovaných opatření je však dlouhodobého charakteru, tj. počítá se s nimi minimálně do r. 2020. V počáteční fázi procesu implementace Programu bude důležité započít budovat informační základnu k odpadové prevenci a připravit metodickou pomoc a analýzy.

Bude zejména důležité efektivně využít prostředky národních programů Státního fondu životního prostředí (SFŽP), Operačního programu Životní prostředí 2014-2020, Technologické agentury ČR (TAČR) a rozpočtu MŽP. Pro realizace jednotlivých opatření bude důležitá efektivní spolupráce s dalšími resorty zejména s Ministerstvem průmyslu a obchodu (MPO), Ministerstvem zemědělství (MZe) a Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT). V tomto smyslu je navrženo i usnesení.

Vlastní dokument bude Evropské komisi předkládán bez samostatné kapitoly o financování, jelikož to není směrnicí č. 98/2008/ES vyžadováno. Návrh potřebných finančních prostředků na realizaci opatření vyplývajících z Programu bude sloužit pouze pro národní potřebu a je předkládán jako samostatná příloha.

Související soubory

Materiál

Příloha

I když jim to zákon výslovně neukládá, zveřejňují teplárenské společnosti ceny tepla běžně na internetu a tato cena zahrnuje všechny náklady spojené s dodávkou tepla. Při individuální výrobě tepla se celkové náklady obvykle ztrácí v řadě položek a lidé si často při volbě způsobu vytápění neuvědomí, co všechno budou muset platit. Když pak po roce provozu všechny položky sečtou, nestačí se divit.

„Zatímco v ceně tepla od teplárny jsou započteny všechny související náklady, prodejci kotlů nebo tepelných čerpadel v mnoha případech kalkulují pouze položku za nákup plynu nebo elektřiny, a tím uvádějí zákazníky v omyl,“ řekl ředitel Teplárenského sdružení České republiky Martin Hájek.

Lidé často zapomínají rozpočítat do nákladů na teplo jednorázovou investici do pořízení zařízení (kotle nebo tepelného čerpadla). Neuvědomí si, že plynový kotel ke svému provozu potřebuje také elektřinu, kterou budou muset zaplatit. Zapomínají na náklady obsluhy, opravy, údržbu a revize. Pak mohou snadno dospět ke zcela zkresleným výsledkům. Prodejci kotlů a tepelných čerpadel mají samozřejmě zájem lidi přesvědčit, že při odpojení od teplárny ušetří, a často se uchylují ke klamání spotřebitele.

„K běžným trikům patří nadsazování účinnosti prodávaného zařízení. Někteří prodejci lidem například běžně tvrdí, že kotel vyrobí více energie, než si koupí v zemním plynu. To je absolutní nesmyl, žádné perpetuum mobile neexistuje,“ řekl ředitel Hájek a dodal: „Lidé by si vždy měli informace pečlivě ověřit a poradit se s odborníky, jinak mohou snadno naletět nepoctivému prodejci, který slibuje nemožné.“

Zákon je na nepoctivé prodejce zatím krátký. V zákoně o hospodaření energií (406/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů) se sice v § 6 píše: „Dodavatel kotlů a kamen na biomasu, solárních fotovoltaických a solárních tepelných systémů, mělkých geotermálních systémů a tepelných čerpadel je povinen uvést pravdivé, nezkreslené a úplné informace o předpokládaných přínosech a ročních provozních nákladech těchto zařízení a jejich energetickou účinnost v technické dokumentaci nebo návodu na použití“. Jenže za porušení této povinnosti hrozí nepoctivcům pokuta do výše pouhých 100 000 korun a kontrola je nedostatečná. Zákon navíc paradoxně nepamatuje na prodej kotlů na zemní plyn a další fosilní paliva.

„Stát by měl spotřebitele více chránit a donutit prodejce plynových kotlů, tepelných čerpadel a dalších zařízení pro výrobu tepla poskytovat zákazníkům pravdivé informace. Při prodeji zájezdu musí cestovní kancelář seznámit zákazníka se všemi náklady, v případě vytápění taková povinnost není,“ řekl Hájek.

Zdroj: TZ Teplárenské sdružení České republiky

Priorita o veřejné podpoře

Neméně zajímavé informace poskytuje i Petr Donner z Informačního centra Operačního programu Životní prostředí. To bylo před více než třemi roky otevřeno v prostorách Ministerstva životního prostředí. Jeho hlavním cílem je zodpovídat otázky široké veřejnosti, týkající se Operačního programu Životní prostředí, informovat o možnostech získání dotací, přinášet aktuální informace o připravovaných nebo vyhlášených výzvách a prezentovat výsledky programu.

Součástí aktuální Priority jsou i články popisující úspěšně zvládnuté projekty podpořené z Operačního programu Životní prostředí.

Novou Prioritu si můžete přečíst ZDE.

Zdroj: SFŽP

Vyhláška 459/202Sb. o požadavcích na biometan, způsob měření biometanu a kvality biometanu dodávaného do přepravní soustavy, distribuční soustavy nebo podzemních zásobníků plynu

Vyhláška č. 458/2012 Sb., kterou se mění vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti

Vyhláška č. 453/2012 Sb. o elektřině z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla a elektřině z druhotných zdrojů

Vyhláška č. 452/2012 Sb. o náležitostech žádosti o udělení, změnu, prodloužení a zrušení autorizace na výstavbu vybraných plynových zařízení včetně vzorů žádostí a podmínkách pro posuzování těchto žádostí

Zdroj: PVK

Z hlediska meziročních změn je možno na základě dat Ročenky konstatovat, že v roce 2011 došlo ke snížení zátěže životního prostředí souběžně s mírným růstem ekonomiky ČR. Došlo k meziročnímu zlepšení hlavních environmentálních ukazatelů. Pozitivní vývoj ve stavu životního prostředí se projevil například v poklesu celkového objemu látek vypouštěných do ovzduší, kdy došlo ke snížení emisí, především oxidů dusíku a těkavých organických látek.

Hlavní příčiny tohoto poklesu lze hledat ve snížení energetické náročnosti především individuální dopravy dané modernizací vozového parku a stagnací přepravních výkonů. Setrvalý trend snižování odběrů vod vedl k nižšímu množství odpadních vod vypouštěných do vodních toků a obecně vysoký podíl čištěných odpadních vod vedl i ke snížení znečištění obsaženého v těchto vodách.

Vzhledem k rostoucímu zájmu obyvatel o bioprodukty se zvýšil podíl ekologicky obhospodařované zemědělské půdy, počet ekofarem i výrobců biopotravin. Rostl též podíl obnovitelných zdrojů na výrobě energie, což je pozitivní nejen z hlediska zátěže životního prostředí, kterou tyto zdroje mají obecně malou, ale i z hlediska diverzifikace energetických zdrojů.

Důraz kladený na efektivní využívání zdrojů se projevuje v narůstající míře recyklace odpadů z obalů. Recyklace je tak nejčastějším způsobem využití obalů a ČR je z tohoto hlediska jednou z nejúspěšnějších zemí EU27.

Paralelně s Ročenkou vychází i Zpráva o životním prostředí České republiky. Tyto dvě publikace tvoří celek. Statistická ročenka obsahuje pouze fakta, Zpráva naopak na základě těchto údajů provádí analýzu stavu životního prostředí a ukazuje, jak dál postupovat v návaznosti na stěžejní dokument, Státní politiku životního prostředí ČR. Integrace environmentálních pohledů do sektorových politik a adaptace na prostředí EU představují hlavní rysy Státní politiky životního prostředí ČR.

Dokumenty ke stažení:

Statistická ročenka životního prostředí České republiky 2012

Zpráva o životním prostředí České republiky v roce 2011

Zdroj: CENIA

Evropská komise dnes schválila plán Česka přidělovat po určité přechodné období povolenky na vypouštění emisí skleníkových plynů zdarma v rámci modernizace české energetiky. Poskytnutí prostředků v objemu 1,878 miliardy eur je podle Bruselu v souladu s unijními pravidly pro státní pomoc.

"Investice, s nimiž se počítá v českém i maďarském plánu, oběma členským státům umožní diverzifikovat jejich zdroje pro výrobu elektřiny a přispět k rozšíření vnitrostátních trhů s energií," uvedl v dnešním prohlášení eurokomisař pro hospodářskou soutěž Joaquín Almunia.

Modernizace energetické infrastruktury a další navržené kroky podle komise přispějí k liberalizaci trhů s energií, zvýšení bezpečnosti dodávek i snížení emisí. Projekty, kterých se podpora formou přidělování volných povolenek týká, zahrnují třeba budování nových zařízení na biomasu a plyn.

Největší výrobce elektřiny v ČR, tedy společnost ČEZ, by měla z této sumy získat asi 30 procent, tedy zhruba 700 milionů eur (17,6 miliardy korun). Loni tržní podíl firmy činil 70 procent a očekává se, že do roku 2020 se sníží na 67 procent. To umožní vstup nových účastníků na trh, uvedla EK také ve svém zdůvodnění.

Související článek: Modernizace českého energetického odvětví: Komise povoluje přechodné přidělování bezplatných povolenek na emise skleníkových plynů

Zdroj: ČTK (19.12.2012)

ČEZ byl nucen vyřadit z dalšího posouzení a hodnocení nabídku společnosti Areva, a to z důvodů nesplnění předem definovaných vylučujících kritérií jak obchodních, tak i zákonných, které byly zásadního charakteru. Vzhledem k tomu, že uchazeč následně podal námitky vůči tomuto rozhodnutí a posléze i odvolání na ÚOHS, došlo k částečnému přerušení posuzování nabídek, protože bylo nutno činit veškeré potřebné úkony pro dodržení všech správních lhůt a vypracovávat řadu nezbytných dokumentů pro tato řízení. Část posuzovatelů se tak věnovala přípravě těchto materiálů a musela přerušit posuzování nabídek. Harmonogram prací tak musel být příslušným způsobem přizpůsoben vzniklé situaci.

Předběžné hodnocení bylo interním milníkem a jeho posun nijak neohrožuje splnění termínů tendru - do září bychom měli znát vítěze tendru a do konce příštího roku by měla být podepsána smlouva s vítězem.

Zdroj: ČEZ (18.12.2012)

Chalupa také řekl, že jde o doslovný přepis směrnice a vláda do něj nepřidávala další podmínky. Novela má vstoupit v účinnost dnem vyhlášení. Nyní ji dostane k projednání Senát.

Novela klade důraz na větší ochranu půd a podzemních vod před znečištěním v průmyslové činnosti. Nově má platit, že úřad zajistí, aby skutečné emise vypouštěné ze zařízení nepřekračovaly úroveň emisí spojenou s nejlepšími dostupnými technikami.

Kritéria, za kterých může provozovatel výjimku pro vyšší množství emisí získat, budou tři: zeměpisná poloha zařízení, technická charakteristika zařízení a také odborným posudkem podložený argument, že by náklady na pořízení nejlepší technologie byly nepřiměřené přínosům pro životní prostředí. O výjimku budou moct firmy žádat pouze tehdy, pokud její oprávněnost podloží odbornými posudky.

Předloha také mění úpravu kontrol a zahrnuje nové průmyslové činnosti, například výboru dřevotřískových desek. Podniky na základě normy žádají o povolení k provozu krajské úřady, které posuzují míru emisí, a to do všech složek životního prostředí. Nemělo by se tak stát, že firma sice splní limity pro znečišťování ovzduší, o to víc emisí ale pošle do řek či na skládky v podobě nebezpečných odpadů.

Zdroj: ČTK (19.12.2012)

Účelem věcného záměru je definovat zásady, směry a cíle, k nimž se má ubírat příští novelizace horního zákona. Mezi tyto cíle musí patřit zájem na právní ochraně nerostného bohatství a současně s ním i zpřesnění podmínek, za nichž je možno toto nerostné bohatství využívat. V zájmu posílení právní jistoty je proto třeba přesněji stanovit okruh nerostů, jejichž význam pro rozvoj České republiky je zásadní, stanovit podmínky jejich využívání a ochrany.

Dalším záměrem je nové vymezení úlohy dobývacích prostorů tak, aby i tento právní institut (mající dopady mj. i do oblasti územního plánování apod.) odpovídal současným potřebám v oblasti nakládání s nerostným bohatstvím.

V zájmu řádného hospodaření s majetkem státu a v zájmu zajištění fiskálních zájmů státu je vhodné nově upravit také podmínky pro výběr a správu úhrad z vydobytých nerostů a z dobývacích prostorů.

S ohledem na poznatky z praxe a s ohledem na reálné potřeby našeho státu se navrhuje definování veřejného zájmu v horním právu tak, aby bylo zřejmé, že na ochraně a využívání některých nerostů má zvýšený zájem celá Česká republika a za jakých podmínek bude tento zájem uplatňován.

Cílem věcného záměru je rovněž vyjasnit postavení státu a báňských podnikatelů za účelem umožnění podnikání v konkurenceschopném prostředí.

Návrh věcného záměru zákona ke stažení ZDE.

Související článek: Ministerstvo průmyslu a obchodu dokončilo práci na věcném záměru "velké novely horního zákona"

Dokumenty ke stažení:

Seznam schválených žádostí z XXIII., XXIV., XXV., XXVI. a XXXVI. výzvy a seznam žádostí zařazených do zásobníku projektů z XXXVI. výzvy

Koncepce MSP 2014+ představuje zásadní strategický materiál pro přípravu nového programovacího období kohezní politiky EU v oblasti podnikání, současně je ale důležitá i pro přípravu národních programů zaměřených na podporu podnikatelů. Mimo to řeší i podmínky podnikání MSP obecně a klade si také za cíl motivovat podnikatele k využívání finančních prostředků z komunitárních programů EU. Globálním cílem Koncepce MSP 2014+ je posílit konkurenceschopnost a ekonomickou výkonnost malých a středních podnikatelů, která bude založená na využití a rozvoji jejich inovačního potenciálu, znalostech a vzdělávání, dále také na rozvoji mezinárodního obchodu a spolupráce firem v rámci EU i třetích zemí a na celkovém snižování energetické náročnosti podnikání samotného.

"Malé a střední podniky jsou významnou součástí národní ekonomiky a je nezbytné jim připravit půdu pro jejich další rozvoj, proto je cílem Koncepce MSP 2014+ stanovit jasné priority v oblasti podpory podnikání a také jednotlivé formy podpory, kdy bude kladen důraz především na návratné finanční nástroje typů zvýhodněných úvěrů, záruk a rizikového kapitálu," sdělil ke koncepci ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba, jehož úřad připravuje pro nové programovací období také novelu zákona o podpoře MSP, která umožní poskytování podpory podnikatelům holdingovým způsobem.

Strategické priority Koncepce MSP 2014+ a jednotlivé oblasti podpory byly zformulovány na základě priorit EU a zároveň s ohledem na specifické podmínky podnikání v ČR. Významnou součástí přípravy dokumentu bylo rovněž dotazníkové šetření mezi podnikateli během letošního března a dubna. "Dle výsledků šetření jsme ještě koncepci náležitě upravili. Podpora podnikatelů v příštím programovacím období tak bude směřovat zejména na oblast kultivace podnikatelského prostředí, podporu výzkumu, vývoje, inovací a také technického vzdělávání. Výrazně bude podporována i ochrana duševního vlastnictví a internacionalizace malých a středních podnikatelů," sdělil ředitel sekce fondů EU Petr Očko.

Koncepce MSP 2014+ přináší 50 konkrétních opatření rozdělených do čtyř strategických priorit, jejichž cílem je účinně podpořit rozvoj malých a středních podnikatelů a posílit tak národní ekonomiku. V návaznosti na provedené šetření bylo pro rozvoj podnikání v ČR vytipováno následujících šest TOP opatření, které jsou pro podnikatele nejdůležitější:

• zlepšování podnikatelského prostředí ČR,
• podpora inovačního podnikání, včetně rozšiřování vlastních výzkumných a vývojových aktivit malých a středních podniků a rozvoje spolupráce mezi podniky a výzkumnými organizacemi,
• podpora start—upů zejména prostřednictvím finančních nástrojů,
• podpora technického a přírodovědného vzdělávání,
• podpora internacionalizace malých a středních podnikatelů (podpora exportu),
• snižování energetické náročnosti podnikání.

Při přípravě nového programovacího období se soustředí MPO na zefektivňování poskytování podpory a jsou proto upřednostňovány finanční nástroje. V této oblasti bude efektivní využít Českomoravskou záruční a rozvojovou banku jako speciální finanční instituci pro realizaci finančních nástrojů. Jedná se o další krok k naplnění projektu "Transformace ČMZRB", který je součástí Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti ČR. Koncepce MSP bude nyní předložena ostatním resortům a hospodářským partnerům k připomínkám v rámci meziresortního připomínkového řízení a do konce roku 2012 bude předložena vládě.

Agentura pro Životní prostředí a vodu Andalusie hledá partnery v Evropě pro předkládání návrhů pro pořízení eko-inovací prostřednitvím sítě ekologicky veřejných a soukromých zakázek.

Agentura hledá následující partnery:

• Konzultanty v oblasti veřejných zakázek a dodavatelského řetězce
• Velké společnosti, které mají zakázky a nákupní oddělení
• Veřejné subjekty propojené s veřejnými zakázkami a nákupem služeb
• Univerzity a výzkumná centra    

Kritéria pro vhodné partnery (strana 13-14)  http://ec.europa.eu/environment/funding/pdf/gpp/guide_applicants.pdf

V případě zájmu o účast na tomto partnerském projektu prosím kontaktujte brussels@cebre.cz.

Zdroj: CEBRE

Pera (www.perachnology.com) hledá partnery pro projekt s názvem „BIOWASTE“. Jedná se o projekt, v jehož rámci by měl být vyvinut systém na ošetření vody, který by z organické složky odpadních vod z pivovarů a potravinářských firem vyráběl biopolymer, a zároveň snížil celkové náklady na čištění odpadních vod.

Hledají se malé a střední podniky a asociace z EU, které působí v těchto oblastech:

1. MSP zajišťující integraci systémů na odbourávání biologického odpadu
2. výrobci (MSP) systémů lamp
3. výrobci (MSP) sítí na bázi biologických kultur
4. výrobci (MSP) monitorovacích a kontrolních systémů
5. asociace výrobců jídla působící na úrovni EU či členských států
6. asociace pivovarů působící na úrovni EU či členských států

V případě zájmu o účast na tomto partnerském projektu prosím kontaktujte brussels@cebre.cz.

Zdroj: CEBRE

Hlavním cílem Programu Inostart je umožnit začínajícím malým a středním podnikatelům získat úvěr k realizaci inovativních projektů. Z prostředků Programu švýcarsko—české spolupráce je podnikatelům poskytnuta podpora formou cenově zvýhodněné záruky za úvěr, další podpora jim bude poskytnuta formou poradenství souvisejícího s realizací podnikatelského záměru, na nějž byl poskytnut úvěr (personální zajištění projektu, strategické řízení, dotační poradenství, řízení rizik atd.). Úvěry bude podnikatelům poskytovat Česká spořitelna, a.s., poradenství zajistí poradenská společnost GRANTIKA České spořitelny, a.s. Záruky až do výše 60 % jistiny každého úvěru bude České spořitelně poskytovat Českomoravská záruční a rozvojová banka, a.s.

A jak to tedy bude vypadat v praxi? Začínající podnikatel (do 3 let své existence) předloží České spořitelně žádost o úvěr, jejíž přílohou bude podnikatelský záměr projektu včetně požadavků na poradenství a žádost o poskytnutí záruky k úvěru. V případě kladných hodnocení obou žádostí podnikatel podepíše s Českou spořitelnou smlouvu o úvěru a poté s Českomoravskou záruční a rozvojovou bankou smlouvu o záruce. Pak již může využívat individuálních poradenských služeb, čerpat úvěr a splácet ho podle podmínek smlouvy o úvěru.

"V Programu Inostart je nastaven systém, kdy pro podporu podnikatelů je využita kombinace veřejných a soukromých zdrojů. Poskytnutí záruky z veřejných zdrojů nastartuje ochotu banky poskytnout úvěr z vlastních prostředků i podnikatelům realizujícím inovativní projekty, které bývají pro banky rizikové, zejména pokud se týkají počáteční fáze realizace. K jejich podpoře je připraveno cca 210 milionů korun, což v praxi znamená možnost poskytnutí úvěrů v celkové výši 600 až 700 milionů korun," uvedl ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba.

A jaké jsou základní parametry Programu Inostart? "Podnikatelé mohou žádat o úvěr v rozmezí od 0,5 mil Kč do 15 mil Kč. Úvěr bude zajištěn bankovní zárukou Českomoravské záruční a rozvojové banky až do výše 60 % nesplacené jistiny každého úvěru, případné další zajištění si dohodne podnikatel s Českou spořitelnou," řekl náměstek ministra průmyslu a obchodu Martin Frélich.

"Finanční prostředky lze využít na financování aktivit, které jsou primárně potřebné k realizaci podnikatelského záměru, tj. nákup dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku a pořízení zásob a drobného nehmotného majetku. Dotace na poradenství bude poskytnuta až do výše 10% objemu příslušného úvěru, maximálně 150 000,— Kč," dodal ředitel sekce fondů EU Petr Očko.

Cílem Programu švýcarsko—české spolupráce je přispět ke snížení hospodářských a sociálních rozdílů mezi Českou republikou a vyspělejšími zeměmi rozšířené Evropské unie a zároveň i ke snížení hospodářských a sociálních rozdílů mezi dynamickými městskými centry a vybranými regiony v České republice, které byly postiženy strukturálními změnami.

Žádosti o úvěry z Programu Inostart je možné podávat od 10. září 2012. Veškeré potřebné údaje naleznou podnikatelé na http://www.cmzrb.cz  a http://www.csas.cz/inostart.

Zdroj: MPO

DG ENER se prostřednictvím tzv. veřejných konzultací snaží zjistit názory a priority jednotlivých důležitých účastníků trhu tak, aby IEE III mohl představovat účinný finanční nástroj napomáhající naplňování cílů v oblasti energetiky vyplývajících ať už ze Strategie Evropa 2020 nebo nové cestovní mapy EU 2050.

Do konzultace se můžete zapojit prostřednictvím vyplnění dotazníku na webové stránce DG ENER do 12. září 2012. Dotazník je rozdělen do tří tematických kapitol, v nichž Komise zjišťuje názory účastníků z řad státní správy členských států EU, finančního sektoru, energetického sektoru i nevládních organizací na odstraňování existujících obchodních bariér, na tematické a profesní zaměření cílových skupin účastníků, na výběr a prioritu cílových sektorů. Dotazník mapuje i dosavadní zapojení účastníků v předchozích aktivitách programu IEE.

Komunitární program IEE III navazuje na svého předchůdce Inteligentní energie — Evropa II. Ten je jedním ze tří pilířů Rámcového programu pro konkurenceschopnost a inovace (CIP) na období 2007 — 2013. V současnosti představuje hlavní nástroj Evropského společenství v případě netechnologické podpory činností v odvětví energetiky. Primárním cílem je odstraňování stávajících obchodních překážek, které brání snahám o efektivnější hospodaření s energií či intenzivnější využívání alternativních zdrojů energie.

Program IEE III by se měl podle návrhu Evropské komise a také na základě zkušeností vyplývajících z fungování svého předchůdce, zabývat následujícími oblastmi: 1. Podpora aktivit souvisejících s vytvářením a implementací politik a legislativy souvisejících s energetickou účinností a obnovitelnými zdroji energie na různých úrovních (evropská, národní, místní); 2. Vytváření kapacit, zvyšování veřejné akceptace, výměna znalostí a zlepšování dovedností v daných oblastech; 3. Mobilizace investic, rozvoj mechanismů financování a zefektivnění komunikace mezi tvůrci politik, investory a realizátory projektů.

Podle návrhu Evropské komise na příští víceletý finanční rámec (2014 — 2020) by měl být komunitární program Inteligentní energie — Evropa III realizován pod rámcovým programem pro výzkum a vývoj HORIZON 2020. Jde o nový finanční nástroj EU, zaměřený na zvyšování konkurenceschopnosti Společenství v období 2014 — 2020. Bude zastřešovat všechny formy financování, zabezpečované v současnosti prostřednictvím Rámcových programů EU pro výzkum a vývoj, jakož i aktivity zaměřené na inovace aktuálně realizované prostřednictvím Rámcového programu pro konkurenceschopnost a inovace (CIP) a Evropského inovačního a technologického institutu (EIT).

Zdroj: MPO

Podporu je možné získat na investice do zřízení nebo rozšíření vývojového centra (oddělení) zaměřeného na výzkum a vývoj výrobků nebo technologií, a to včetně vývoje specifického softwaru nutného pro inovaci výroby, který je nedílnou součástí výrobků nebo technologií. Centrum by mělo přispívat k zavádění technologicky nových nebo inovovaných produktů, produkčních řad, výrobních procesů a technologií. Musí však existovat reálný předpoklad, že výsledky práce centra budou skutečně použity ve výrobě.

Příjem elektronických registračních žádostí o poskytnutí dotace byl zahájen 13. srpna 2012 prostřednictvím internetové aplikace eAccount. Příjem registračních žádostí končí 15. října 2012. Příjem plných žádostí probíhá od 17. září 2012 do 16. listopadu 2012. Plánovaná alokace pro tuto výzvu je 2 mld. Kč.

Příjem registračních žádostí ve Výzvě 3 – prodloužení bude zahájen ve 12:00 SEČ dne 13. 8. 2012 a ukončen bude ve 12:00 SEČ dne 15. 10. 2012.

Další infromace:

Kdo může žádat (příjemci podpory):

• Podnikatelé bez ohledu na velikost podniku.
• Vybrané právní formy jsou specifikované v textu Výzvy.

Kolik lze získat na jeden projekt (forma a výše podpory):

Dotace na způsobilé výdaje činí 1 – 50 mil. Kč. V regionech se soustředěnou podporou státu a dále pak v regionech s vyšší mírou nezaměstnanosti, které jsou definovány v souladu s metodikou pro výběr regionů s vyšší nezaměstnaností, je dotace poskytována ve výši 1 – 100 mil Kč.

Na co lze získat podporu (podporované aktivity):

Vznik nebo rozšíření vývojového centra (oddělení) zaměřeného na výzkum, vývoj a inovaci výrobků nebo technologií, pokud existuje předpoklad jejich využití ve výrobě.Podporovány budou projekty, jejichž výstupy se projeví v odvětvích vymezených oddíly C 10, 13 - 33; E 38.32; J 62, M 71.2, S 95.1 CZ-NACE.

Specifika a omezení:

• Minimální výše investice do dlouhodobého majetku, využívaného pro účely zajištění aktivit projektu, činí 5 mil. Kč, v případě velkých společností 10 mil. Kč.
• Do způsobilých výdajů lze zahrnout pouze majetek využívaný pro podporované aktivity (lze zahrnout i poměrnou část).
• Každý žadatel může předložit pouze jeden projekt (tj. 1 schválená registrační žádost) na jeden kraj. Toto platí i pro ekonomicky nebo personálně spojené osoby.
• Projekt musí být realizován na území České republiky mimo území hl.m. Prahy.

Další podrobnosti a dokumenty ke stažení ZDE.

Zdroj: CzechInvest

Zdroj: ČSÚ

• HDP1 klesl v 1. čtvrtletí 2012 proti poslednímu čtvrtletí 2011 o 0,8 % - jeho snížení se tak dále prohloubilo z 0,2 % ve 4. čtvrtletí a stagnace ze 3. čtvrtletí 2011. Oproti stejnému období roku 2011 česká ekonomika poklesla o 0,7 % po předchozí postupné ztrátě tempa během celého roku 2011.

• Ekonomika EU27 podle Eurostatu meziročně stoupla o 0,1 %, mezičtvrtletně stagnovala.

• Pozitivní byl meziroční přírůstek investic a udržení růstu čistého vývozu. Obě složky pokles HDP zmírňovaly - vliv investic působil na HDP ve směru růstu (+0,2 p.b.), saldo zahraničního obchodu zbožím a službami pak působilo ještě výrazněji (+2,1 p.b.). Pokles výdajů na konečnou spotřebu domácností a vlády snížily tempo HDP o 1,5 p.b., tvorba hrubého kapitálu o dalších 1,4 p.b. (samotná změna stavu zásob o 1,6 p.b.).

• Při stagnaci zaměstnanosti a při nominálním – nikoli však reálném – růstu mezd se výdaje na konečnou spotřebu domácností mezičtvrtletně snížily (-2,3 %) v poklesu, který ještě nebyl v časové řadě od roku 1996 zaznamenán, a to ani v letech měnové krize na počátku druhé poloviny 90. let či krize z konce uplynulé dekády. Také z dosud publikovaných dat za země EU nemá tento pokles srovnání. Tatáž charakteristika platí pro intenzitu meziročního poklesu  výdajů domácností na konečnou spotřebu (-2,9 %).

• Odvětví české ekonomiky snížila meziročně tvorbu hrubé přidané hodnoty o 0,2 %, ovšem proti předchozímu čtvrtletí byl její objem o 0,2 % vyšší. Na skutečnost, že HDP nakonec v obou případech poklesl, měl vliv nepříznivý vývoj salda daní z produktů, jehož objem významně klesl proti předchozímu období (-9,2 %) i proti stejnému období roku 2011 (-6 %). Aktivita v ekonomice na straně nabídky tedy nebyla tak slabá jako u nejsilnějších položek  poptávkové strany. Plyne to i z vývoje hrubé přidané hodnoty a produkce ve zpracovatelském průmyslu, který rostl nejrychleji (+2,7 %) a přitom jeho tempo bylo ve srovnání s 1. čtvrtletím 2011 pouze čtvrtinové.

• Zaměstnanost stagnovala, průměrná mzda při nominálním růstu vlivem inflace reálně klesla. Míra nezaměstnanost zjišťovaná výběrovým šetřením ČSÚ vzrostla oproti minulému čtvrtletí o 0,1 p.b. na 6,7 %. Proti hodnotě za EU27 (10,1 %) je však nízká.

• Vnější nerovnováha nepředstavuje pro českou ekonomiku problém. Běžný i finanční účet vykázaly v 1. čtvrtletí 2012 přebytky. Kromě tradičních exportních odvětví zajišťujících v úhrnu téměř polovinu celkového exportu zboží z ČR (auta, hutní výrobky, elektrická zařízení a elektronika) stoupl v 1.
čtvrtletí v meziročním srovnání dvojciferně i export „malých“ odvětví (potraviny, oděvy, kožedělné výrobky a nábytek).

• Růst vkladů domácností včetně netermínovaných meziročně dále zrychlil. Půjčky tomuto sektoru stouply za tři měsíce jen o 4,9 mld., úvěry firmám o 3,1 mld. korun.

• Schodek státního rozpočtu se zlepšil na 2,4 % nominálního HDP z 2,7 % ve stejném období 2011

Další infromace v publikaci ČSÚ ZDE

Firmy s méně než 50 zaměstnanci mohou získat záruku na bankovní úvěry do výše pěti milionů korun na dobu až šesti let.

 "Až 70procentní záruky budou poskytovány k investičním i provozním úvěrům pro projekty v oblasti průmyslové výroby, stavební výroby, maloobchodu a velkoobchodu," sdělil ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba. "Chceme tak zpřístupnit úvěry malým podnikatelům v hodnotě až dvě miliardy korun," dodal.

Českomoravská záruční a rozvojová banka přijímá žádosti o záruky od 15. června. Záruky jsou poskytovány zjednodušeným postupem k úvěrům bank, jejichž přehled je uveden na webové stránce rozvojové banky www.cmzrb.cz. Tam jsou také uvedeny podrobné informace k zárukám včetně formulářů žádostí.

NOVINKA — SEED/VENTURE KAPITÁLOVÝ FOND

Naprostou novinkou v podpoře českého podnikání bude Seed/Venture kapitálový fond, který MPO plánuje spustit v rámci Operačního programu Podnikání a inovace (OPPI) ještě v letošním roce. "Chceme, aby peníze z evropských fondů byly využity účelně na investice, které podpoří dlouhodobou konkurenceschopnost Česka. Pilotní fond rizikového kapitálu toto splňuje. Bude investovat kapitál do začínajících firem společně se soukromými investory, kteří kromě prostředků poskytnou i potřebné know—how pro jejich další rozvoj, podobně jako je to u fondů existujících řadu let v zahraničí," uvedl ministr.

Cílem projektu je rozvíjet trh rizikového kapitálu v oblasti investic do začínajících firem s inovačním potenciálem. Jde tedy primárně o investice, o které mají malý zájem jak banky z důvodu rizikovosti, tak většinou i tradiční venture kapitálové fondy z důvodu malého rozsahu investic. Přitom tyto začínající firmy mají často velký potenciál stát se konkurenceschopnými a prorazit i na zahraničních trzích, a to nejen v oblastech, jako je IT nebo biotechnologie.

Nový náměstek ministra pro oblast fondů EU, výzkumu a vývoje Martin Frélich dále připomenul, že smyslem Seed/Venture kapitálového fondu bude motivovat soukromé investory, aby pronikly také na tuto část trhu, přičemž jim bude fond asistovat spoluinvesticí v rozmezí 10 — 70 procent, u pokročilejších projektů 10 — 50 procent. Pouze u nejmenších projektů bude fondu umožněno investovat samostatně.

Nastavení projektu má přiblížit fungování Seed/Venture fondu co nejvíce tržním podmínkám — investiční rozhodování je ponecháno na soukromých subjektech. Investice bude vybírat a rozvíjet profesionální investiční společnost vybraná v otevřeném výběrovém řízení. Role MPO je v přípravě rámce pro fungování Seed/Venture fondu a kontrole jeho hospodaření, zbytek činností bude především na jeho správci a soukromých spoluinvestorech.

"Prostředky vynaložené Seed/Venture fondem mají revolvingový charakter, peníze navrácené z úspěšných investic tedy budou moci být použity ve prospěch dalších projektů. Seed/Venture fond se tak stává dlouhodobým nástrojem podpory inovačního podnikání a růstu konkurenceschopnosti České republiky," konstatoval ředitel sekce fondů EU Petr Očko z Ministerstva průmyslu a obchodu.

INOSTART — PROGRAM PRO ZAČÍNAJÍCÍ PODNIKATELE

Třetí konkrétní iniciativou MPO v oblasti podpory malých a středních podnikatelů je program Inostart — program záruk za úvěry začínajícím podnikatelům pilotně v Moravskoslezském a Olomouckém kraji, který je součástí Programu švýcarsko—české spolupráce. "V jeho rámci bude Česká spořitelna, která byla vybrána v otevřeném výběrovém řízení, poskytovat začínajícím podnikatelům (do tří let existence firmy) s inovativním podnikatelským záměrem úvěry v rozmezí 500 tisíc korun až 15 milionů. Tyto prostředky bude možno využít na nákup hmotného a nehmotného investičního a neinvestičního majetku a také na pokrytí provozních nákladů. Záruky za úvěry podnikatelů bude České spořitelně poskytovat Českomoravská záruční a rozvojová banka z finančních prostředků Programu švýcarsko—české spolupráce až do výše 60 procent jistiny úvěru," upřesnil Kuba. Kromě úvěrů bude Česká spořitelna podnikatelům poskytovat individuální poradenství spojené s realizací podnikatelských záměrů.

Program Inostart bude vyhlášen po podepsání všech smluvních vztahů (Dohoda o projektu mezi ČR a Švýcarskem, smlouva MPO a ČS, smlouva MPO a ČMZRB, smlouva ČS a ČMZRB) během léta.

Ministerstvo průmyslu a obchodu se bude navíc i nadále zaměřovat na rozvíjení zejména finančních nástrojů pro podporu malých a středních podnikatelů typů zvýhodněných záruk či rizikového kapitálu z důvodu jejich ekonomické efektivity a motivačního charakteru. Právě tyto nástroje jsou upřednostněny v připravované nové Koncepci podpory malých a středních podnikatelů, která bude představovat zásadní strategický materiál pro čerpání strukturálních fondů v období let 2014 — 2020.

REALOKACE FINANČNÍCH PROSTŘEDKŮ V RÁMCI OPPI

Jeden z výrazných prostředků určených na podporu podnikatelů představuje také Operační program Podnikání a inovace (OPPI), který má pro české podnikatele do roku 2013 připravených více než 90 miliard korun. Většina jeho programů se zaměřuje na podporu zejména malých a středních podnikatelů. Vedle podpory inovativních projektů pamatuje program i na cílenou pomoc ekonomicky slabším regionům České republiky. Vzhledem k tomu, že se blíží konec programovacího období a s ním i čas hodnocení, zda bude možné všechny finanční prostředky efektivně využít, připravilo Ministerstvo průmyslu a obchodu realokace v rámci OPPI.

"Naší prioritou je reagovat na potřeby českých podnikatelů, proto jsme se zaměřili především na přesun prostředků do investičně zaměřených programů, které pomohou českým podnikatelům lépe se vypořádat se současnou nepříznivou hospodářskou situací," uvedl ministr Kuba s tím, že dojde například k přesunu 900 milionů korun z programu podpory Poradenství do investičně zaměřených a u podnikatelů velmi oblíbených programů Rozvoj a Eko—energie.

K dalšímu přesunu pak dojde například z programu Prosperita do jednoho z nejúspěšnějších našich programů, kterým je program Inovace.

Zdroj: MPO

    1/ Je podle Vás současná právní úprava odpadového hospodářství dostatečná? Spatřujete v ní nějaké nedostatky? Pokud ano, co je nutné zlepšit? Nevím, co máte na mysli slovem "dostatečná"? Zda myslíte úplná nebo správná. Podle mého názoru je to úprava zbytečně rozsáhlá, zbytečně podrobná, občas s věcnými vadami - především v podzákonných předpisech. Nedostatků je celá řada - jako příklad si dovolím uvést skutečnost, že i v případě zcela drobného provinění jen administrativního charakteru nelze neuložit pokutu - jako tomu je při splnění určitých podmínek například ve vodním zákoně. Dalším příkladem může být katalog odpadů, který obsahuje položky, jež jsou v přímém rozporu s vodním zákonem, nebo některé definiční nejasnosti nebo nepřesnosti ze zákona či vyhlášek, které mohou mít v konkrétních kauzách při otrockém použití až fatální následky.

    2/ Jak hodnotíte právní úpravu odpadového hospodářství ČR v souladu s právem EU? Naše právní úprava musí být v zásadních věcech v souladu, nebo může být přísnější. Nejsem odborník na právo EU, takže konkrétní porovnání nedokážu udělat, ale z vlastních zkušeností vím, že naše odpadové právo a především jeho chápání (výklad jeho ustanovení) je velice rigidní a mnohé dobré věci, které do systému zavádějí zdravý rozum, například ustanovení odstavců (5) a (6) paragrafu 3, přišly z Bruselu. Takže tradiční odkazy některých našich úředníků na "bruselský diktát" jsou velmi často nepravdivé.

    3/ Představuje současná právní úprava odpadového hospodářství náročnost administrativy pro malé a střední podnikání? Jsem toho názoru, že pořádek musí být. Tento názor jsem zastával jako státní úředník a přechodem do soukromé sféry se nijak nezměnil. Je pochopitelně otázkou, zda současný rozsah administrativních povinnosti je přiměřený, tedy není-li přílišný. Umím si představit jeho omezení, ale v tom nevidím největší problém. Ten spatřuji spíše v tom, zda ty hory papíru, které jsou vyprodukovány, vůbec k něčemu slouží. Teda zda je tady někdo, v našem případě ten úřad, kterému jsou zasílány, kdo s nimi následně pracuje. A zda podle nich například rozhoduje. Před časem jsem spolupracoval na jednom výzkumném úkolu, při kterém jsem zpracovával několikaleté podklady od krajských úřadů týkající se produkce odpadů. Tyto údaje byly tak nekvalitní, že jsem jich minimálně třetinu označil pro neřešitelné rozpory za nepoužitelné (vyhodil jsem je), druhou třetinu za nejisté a jen zhruba třetina neobsahovala hrubé chyby. Šlo při tom v některých případech o nesrovnalosti takového rázu, že si jich odpovědný pracovník podle mne nemohl nevšimnout. Administrativní práce v souvislosti s odpady jsou sice zatěžující, ale pokud budou naše evidence a hlášení pracovat jen se skutečnými odpady, které mohou ohrozit životní prostředí a nikoli se vším, co se úředníkovi jako odpad jeví, potom je třeba se tomu podřídit. Navíc se tato práce dá koupit jako služba u specializovaných firem.

    4/ Vyhovuje současná právní úprava odpadového hospodářství subjektům podnikajícím v oblasti životního prostředí? V čem vidíte případný problém? Vznikem odpadových předpisů vznikla nová oblast podnikání, to je nepochybné, i když popeláři byli vždy. Tak jako některá řemesla zanikají, krupaře či dráteníka dnes již nenajdete, tak jiná vznikají. Rozdíl je jen v tom, že tato nová disciplína vznikla nikoli z potřeby občanů (pro ty sloužili ti popeláři), ale z vůle státu tím, že vydal obecně závazné předpisy. Tím nechci říci, že v době městských aglomerací, koncentrovaného výrobního sektoru a celosvětového dopravního propojení není těchto služeb včetně státního dozoru třeba. Co je naopak třeba říci je to, že zatímco podnikatelské prostředí u popeláře či dráteníka je tvořeno především trhem, tedy nabídkou a poptávkou, u podnikání v oblasti odpadů hraje významnou roli stát, který tuto činnost reguluje vydáváním speciálních obecně závazných předpisů a zajišťuje jejich plnění. Což je v podnikání nový prvek, který si vyžaduje i nové přístupy k podnikatelskému úspěchu. A o mravnosti těchto přístupů, říkejme té činnosti třeba lobing, nejsem zcela přesvědčen - a to je ten problém.

    5/ Má současná právní úprava odpadového hospodářství dostatečné kontrolní nástroje? Otázce příliš nerozumím. Máte-li na mysli kontrolu řádné aplikace této právní úpravy v praxi, potom se obávám, že ne. Především proto, že právní úprava je velmi složitá, je dílčími novelami neustále doplňována a její součástí je celá řada prováděcích předpisů. Tato složitost (a nedokonalost) vyžaduje od správních úředníků a pracovníků kontroly maximální kvalifikaci a zkušenost, které se jim zhusta nedostává. Důvody jsou dílem v pracovnících samých, dílem v systému dozoru. Výsledkem je na jedné straně zbytečné trápení drobných subjektů při porušení, často jen zdánlivém, jakékoli maličkosti, která objektivně nemůže mít žádný vliv na ochranu ŽP. A na straně druhé stav, kdy pro "omezenou akčnost složek státu" nelze vyloučit i takové nakládání s odpady, které představuje významné nebezpečí (jak pro ŽP tak i ekonomické), ale zcela uniká pozornosti.

    6/ Plánují se nějaké změny ve stávající legislativě odpadového hospodářství? Nevím. Myslím, že jich bylo již více než dost.

    7/ Jaký názor máte na návrh novely zákona o odpadech, která ruší plány odpadového hospodářství původců? Plány odpadového hospodářství u původců odpadů jsem vždy považoval za zbytečnost. Přesněji za zbytečnost a formalizmus v té formě a s tou závazností s jakou byly sestavovány a "využívány". Což neznamená, že by si původce odpadů neměl podle vlastního uvážení dělat přiměřenou dokumentaci o své výrobní činnosti (v nejširším slova smyslu) a způsobem jemu vyhovujícím se o své odpady "starat". Viz rovněž moji odpověď na otázku č.3. A mělo by být věcí dozorových orgánů, aby objektivně posoudily, zda takto vedeným dokumentem naplňuje přiměřeným způsobem povinnosti, které mu zákon ukládá. Případně tím, že ho nemá, vůbec nemůže některým povinnostem dostát. Takže zrušením plánů odpadového hospodářství by měla nastat situace, kdy bude třeba činnost u původců hodnotit hlouběji a kvalifikovaněji než tím, zda přesně formalizovaný dokument obsahuje všechny povinné "kapitoly" a ty jsou řádně vyplněny.

    8/ Nový zákon o odpadech počítá s elektronickou centralizací přepravy nebezpečného odpadu informačním systémem. Je to cesta k usnadnění administrativní zátěže? Každý zákon i jeho novela musí obsahovat kromě paragrafovaného znění i důvodovou zprávu, kde by to mělo být uvedeno. Tedy pasáž, kde předkladatel vysvětluje zákonodárnému sboru důvod zavedení nového opatření. Tuto důvodovou zprávu nemám k dispozici, ale mohu odhadnout, že pokud jde jen o přepravu a jen nebezpečného odpadu, potom je cílem spíše taková centralizace, která dále minimalizuje případy, kdy může skutečně nebezpečný odpad "vyjít z evidence" se všemi neblahými následky. A to buď z důvodů prostého opomenutí či nepořádku nebo s úmyslem se takového odpadu zbavit (většinou z finančních důvodů) jinak než řádně.

    9/ Jakou profesní funkci v současné době zastáváte? Jsem bez funkce a jsem tomu rád. Živím se jako odborný poradce a jsem jmenován soudním znalcem Ministerstva spravedlnosti.