Obsah přednášky

1. Úvod, vztah zákona o obalech k zákonu o odpadech a k některým dalším zákonům
2. Přehled platné právní úpravy v oblasti nakládání s obaly a obalovými odpady
3. Základní pojmy
4. Základní povinnosti při nakládání s obaly a odpady z obalů
5. Správní úřady a jejich působnost
6. Ukládání pokut, ochranných a nápravných opatření
7. Autorizovaná společnost
8. Kontrolní otázky

1. Úvod, vztah zákona o obalech k zákonu o odpadech a k některým dalším zákonům

Problematika obalů a obalových odpadů ve vztahu k životnímu prostředí začala být EU reflektována na začátku 80. let minulého století. Prvním evropským pokusem o úpravu v této oblasti byla směrnice 85/339/ES, která však upravovala pouze nakládání s obaly od nápojů a vzhledem ke svému úzkému zaměření a značné vágnosti nepřinesla očekávané výsledky. Teprve v polovině devadesátých let minulého století byla přijata dodnes platná Směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/62/ES o obalech a obalových odpadech, která si klade dva základní a nutno zdůraznit, že rovnocenné cíle: na jedné straně je to vysoký stupeň ochrany životního prostředí, tj. aby bylo zabráněno negativním účinkům obalů na životní prostředí nebo tyto účinky byly zmenšovány a to předcházením vzniku odpadů z obalů, snižováním hmotnosti, objemu a škodlivosti obalů a chemických látek v těchto obalech obsažených, a na straně druhé zabezpečení fungování vnitřního trhu a vyloučení překážek, které by mohly bránit obchodu nebo narušovat nebo omezovat hospodářskou soutěž v ES. Smyslem Směrnice je udržet tyto dva, někdy protichůdné, cíle v rovnováze.
V českém právním řádu se úprava nakládání s obaly a obalovými odpady ve vztahu k ochraně životního prostředí poprvé objevila v zákoně č. 125/1997 Sb., o odpadech, který v § 18 a 19 stanovil základní povinnosti výrobců a dovozců při nakládání s obaly. Ačkoliv tato právní úprava již transponovala některá ustanovení Směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/62/ES o obalech
a obalových odpadech, plné slučitelnosti s právem ES dosaženo nebylo.
Vzhledem k tomu, že směrnice 94/62/ES upravuje nakládání nejen s obalovým odpadem, ale dotýká se i jiných fází „životního cyklu obalu“, bylo při úvahách nad transpozicí této směrnice rozhodnuto nezařazovat již ustanovení upravující obalovou problematiku do zákona o odpadech,
i když úzká provázanost mezi nakládáním s obaly, resp. obalovými odpady a nakládáním s odpady zde rozhodně existuje, ale vytvořit samostatný zákon o obalech, který bude obalovou problematiku upravovat komplexně a který již bude plně slučitelný s právem ES.

Zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů (zákon o obalech), ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2002. Provázanost zákona o obalech a zákona o odpadech, resp. vztah těchto dvou předpisů je zakotven v § 1 odst. 3 zákona o obalech, podle něhož zákon o odpadech má subsidiární platnost vůči zákonu o obalech, tzn. že zákon o odpadech se použije na nakládání s odpady z obalů pouze v případech, kdy zákon o obalech nestanoví něco jiného. Zvláštní úprava v zákoně o obalech má tedy přednost před úpravou obecnou v zákoně o odpadech.
Opačně je řešen vztah zákona o obalech a zvláštních právních předpisů, které vybrané aspekty nakládání s některými obaly rovněž řeší. Podle § 1 odst. 4 zákona o obalech další požadavky na obaly stanovené zvláštními právními předpisy zůstávají zákonem o obalech nedotčeny. Zákon o obalech bude vůči těmto zvláštním právním předpisům v postavení obecné právní úpravy.

2. Přehled platné právní úpravy v oblasti nakládání s obaly a obalovými odpady

Zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů (zákon o obalech), ve znění zákona č. 274/2003 Sb., zákona č. 94/2004 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona
č. 444/2005 Sb. a zákona č. 66/2006 Sb.

Prováděcí právní předpisy k zákonu o obalech
Vyhláška č. 116/2002 Sb., o způsobu označování vratných zálohovaných obalů
Vyhláška č. 641/2004 Sb., o rozsahu a způsobu vedení evidence obalů a ohlašování údajů z této evidence
Nařízení č. 111/2002 Sb., kterým se stanoví výše zálohy pro vybrané druhy vratných zálohovaných obalů

Související právní předpisy
Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 79/1997 Sb., o léčivech a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Předpisy ES
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/62/ES ze dne 20. prosince 1994 o obalech a obalových odpadech
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/12/ES ze dne 11. února 2004, kterou se mění směrnice 94/62/ES o obalech a obalových odpadech
Rozhodnutí Komise 97/129/ES ze dne 28. ledna 1997, kterým se zavádí identifikační systém pro obalové materiály podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/62/ES o obalech a obalových odpadech
Rozhodnutí Komise 97/138/ES, jímž se stanoví formáty pro databázový systém podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/62/ES o obalech a obalových odpadech
Rozhodnutí Komise 1999/177/ES ze dne 8. února 1999, kterým se stanoví podmínky pro udělování výjimky ze směrnice 94/62/ES o obalech a obalových odpadech pro přepravky a palety z plastů týkající se úrovní koncentrace těžkých kovů
Rozhodnutí Komise 2001/171/ES ze dne 19. února 2001, kterým se stanoví podmínky pro odchylku u skleněných obalů týkající se úrovní koncentrací těžkých kovů stanovených ve směrnici 94/62/ES o obalech a obalových odpadech

3. Základní pojmy (§ 2)

a) Obal (§ 2 písm. a))

Vzhledem k tomu, že právní úprava nakládání s obaly a obalovými odpady je poměrně nová, potýká se dosud jak Česká republika, tak i EU v této oblasti s řadou nejasností a nevyřešených problémů. Jednou z nejčastěji diskutovaných otázek je otázka „co je to obal?“ I přes, na první pohled, jednoduchost této otázky, patří tento problém k nejsložitějším. Názor na pojem „obal“ se v rámci EU neustále vyvíjí a posouvá.
Zákon o obalech se vztahuje na veškeré obaly, které jsou v České republice uváděny na trh nebo do oběhu, s výjimkou určitých typů transportních kontejnerů, které sama obalová směrnice vylučuje z definice pojmu obal.
Pojem „obal“ je v souladu s čl. 3 bodem 1 směrnice 94/62/ES definován v § 2 písm. a) zákona č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů (zákon o obalech), ve znění pozdějších předpisů. Tato definice byla směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/12/ES, zpřesněna zavedením určitých kritérií a pomocí přílohy s názornými příklady. Tato kriteria a názorné příklady, které upřesňují pojem obal, jsou uvedeny v příloze č. 1 zákona o obalech.
Podle definice uvedené v § 2 písm. a) zákona o obalech není obalem vše, co slouží k balení, ale za obal se považuje pouze výrobek, který je určený k balení zboží (výrobku nebo výrobků určených spotřebiteli nebo jinému konečnému uživateli), např. sáčky na odpadky se tedy za obal ve smyslu § 2 písm. a) nepovažují.
Protože i přes sebevětší snahu o jasné vymezení pojmu obal, není možné do budoucna vyloučit u některých typů výrobků pochybnosti o tom, zda jsou či nejsou obalem ve smyslu výše uvedené definice, zákon v § 32 písm. m) stanoví, že v pochybnostech, zda určitý typ výrobku je nebo není obalem, rozhoduje Ministerstvo životního prostředí po projednání s Ministerstvem průmyslu a obchodu a s Ministerstvem zemědělství. Seznam vydaných stanovisek je možné najít na internetových stránkách Ministerstva životního prostředí.
V ustanoveních, která upravují povinnosti při nakládání s obaly a odpady z obalů, zákon o obalech stanoví určitá specifika pro některé typy obalů. Jedná se o tyto typy obalů:
 Opakovaně použitelný obal – obal, který byl navržen a určen, aby během doby své životnosti vykonal určitý minimální počet obrátek či cyklů (§ 2 písm. g)),
 Vratný obal – obal, pro který existuje zvláště pro něj vytvořený způsob vracení použitého obalu osobě, která jej uvedla do oběhu (§ 2 písm. h)), přičemž není nutné, aby byl obal po svém vrácení dále používán (nemusí jít o opakovaně použitelný obal), ani není nutné, aby jeho vracení bylo zajišťováno zálohou (nemusí jít o zálohovaný obal),
 Vratný zálohovaný obal – vratný obal, pokud součástí zajištění jeho opakovaného použití nebo využití je účtování zvláštní peněžní částky (zálohy), která je přímo vázána k vratnému obalu použitému k prodeji výrobku a jejíž vrácení po vrácení tohoto obalu je kupujícímu při prodeji výrobku zaručeno (§ 9 odst. 1)).

b) Uvedením obalu na trh (§ 2 písm. d)) se rozumí

 okamžik, kdy je obal v České republice poprvé úplatně nebo bezúplatně předán nebo nabídnut k předání za účelem distribuce nebo používání nebo kdy jsou k němu poprvé převedena vlastnická práva,
 dovoz obalu nebo baleného výrobku (§ 2 písm. f) s výjimkou uvedenou v § 2 písm. d)) nebo
 přeshraniční přeprava obalu nebo baleného výrobku z jiného členského státu Evropské unie do České republiky.

c) Uvedením obalu do oběhu (§ 2 písm. e)) se rozumí
úplatné nebo bezúplatné předání obalu v České republice jiné osobě za účelem distribuce nebo použití, s výjimkou uvedení obalu na trh.

d) Zpětným odběrem se rozumí
odebírání použitých obalů od spotřebitelů na území České republiky za účelem opakovaného použití obalů nebo za účelem využití nebo odstranění odpadu z obalů.

e) Jiným konečným uživatelem (§ 2 písm. j)) se rozumí
podnikající fyzická nebo právnická osoba, která
 nakupuje obaly nebo balené výrobky pro svoji podnikatelskou činnost a
 neuvádí je dále do oběhu.

f) Obalovým prostředkem (§ 2 písm. l)) se rozumí
výrobek, z něhož je obal prodejní, obal skupinový nebo obal přepravní přímo vyroben nebo který je součástí obalu sestávajícího se z více částí.

Praktické příklady k bodu 3:
Rozhodni, zda v případě níže uvedených výrobků se jedná o obal ve smyslu § 2 písm. a) zákona o obalech či nikoliv.
a) fóliový přebal kolem pouzdra na CD
b) sáček na zrání sýrů
c) voskové vrstvy na sýrech
d) květináč určený pro celou dobu života rostliny
e) sáčky na odpadky
f) sáček na popcorn

Správné odpovědi:
a) – ano, b) –ano, c) –ne, d) – ne, e) – ne, f) - ano

4. Základní povinnosti při nakládání s obaly a odpady z obalů

a) Povinnosti osob, které uvádí na trh obalový prostředek

aa) Povinnost zajistit, aby při uvádění obalových prostředků na trh, splňovaly obalové prostředky požadavky uvedené v § 4, tj. aby
 koncentrace nebezpečných látek v obalovém prostředku byla v souladu s limitními hodnotami stanovenými zvláštními právními předpisy,
 součet koncentrací olova, kadmia, rtuti a chromu s oxidačním číslem VI v obalovém prostředku nepřekročil hodnotu 100 mikrogramů/g (s výjimkou stanovenou v § 4 odst. 4, 5 a 6),
 obalové prostředky měly takové vlastnosti, které umožní jejich opakované použití nebo využití.
Pro splnění požadavků uvedených v § 4 se doporučuje využít harmonizované české technické normy (ČSN EN 13428 (koncentrace nebezpečných chemických látek), ČSN ČR 13695-1 (těžké kovy), ČSN EN 13430 (recyklace), ČSN EN 13431 (energetické využití) a ČSN 13432 (kompostování a biologické odbourávání).

ab) Povinnost na požádání předložit kontrolním orgánům technickou dokumentaci nezbytnou k prokázání splnění povinností stanovených v § 4 (§ 5 odst. 2)
Podrobné rozpracování toho, co má technická dokumentace předkládaná na požádání kontrolním orgánům obsahovat a jakým způsobem se splnění povinností uvedených v § 4 v technické dokumentaci prokazuje, je uvedeno v metodickém pokynu odboru odpadů MŽP k provedení § 5 zákona o obalech uveřejněném ve Věstníku MŽP z března 2005, částka 3.

ac) Průkazně informovat své odběratele o tom, že obalový prostředek splňuje požadavky stanovené v § 4 (§ 5 odst. 2)
(viz Věstník MŽP z března 2005, částka 3)

b) Povinnosti osob, které uvádí na trh obaly nebo balené výrobky

ba) Povinnost prevence (§ 3)
Osoba, která uvádí na trh obal je povinna zajistit, aby obal měl nejmenší možnou hmotnost a objem, při zachování jeho funkce a vlastností určených jinými předpisy. Tato povinnost se zajišťuje postupem, který stanoví harmonizované české technické normy (ČSN EN 13427 a ČSN EN 13428).

bb) Povinnost zajistit, aby při uvádění obalů na trh, splňovaly obaly požadavky uvedené v § 4
(viz. výše bod a) písm. aa))

bc) Povinnost na požádání předložit kontrolním orgánům technickou dokumentaci nezbytnou k prokázání splnění povinností stanovených v § 3 a 4 (§ 5 odst. 1 písm. a))
U osob, které uvádí na trh obal, technickou dokumentaci k prokázání splnění povinností stanovených v § 4, nahrazuje informace osoby, která uvádí na trh obalový prostředek o tom, že obalový prostředek splňuje požadavky stanovené v § 4 ( prohlášení o shodě nebo ujištění o shodě).

bd) Průkazně informovat své odběratele o tom, že obal splňuje požadavky stanovené v § 3 a 4 (§ 5 odst. 1 písm. b))
(viz. Věstník MŽP z března 2005, částka 3)

Kromě výše uvedených povinností uvedených pod bodem b), se na osobu, která uvádí obaly nebo balené výrobky na trh, vztahují i povinnosti uvedené pod bodem c), které se současně vztahují i na osobu, která uvádí obaly nebo balené výrobky do oběhu.

c) Povinnosti osob, které uvádí na trh nebo do oběhu obaly nebo balené výrobky

ca) Povinnost zajistit zpětný odběr (§ 10)
 Povinnost zajistit zpětný odběr se vztahuje pouze na obaly, které se dostanou ke spotřebiteli (viz. § 2 písm. i)).
 Zpětný odběr se zajišťuje bez nároku na úplatu za tento odběr.
 Osoba, která zpětný odběr zajišťuje, je povinna dbát zejména na dostatečnou četnost sběrných míst a jejich dostupnost. Místa sběru použitých obalů nemusí být v místě prodeje těchto obalů (může jít např. o sběrné nádoby na ulicích), ale musí být dostatečně četná a dostupná spotřebiteli.
 Osoby, které uvádějí na trh nebo do oběhu výrobky prodejem spotřebiteli (tzv. poslední prodejci), a autorizované obalové společnosti jsou povinny informovat odběratele a spotřebitele o způsobu zajištění zpětného odběru.

cb) Povinnost zajistit, aby odpady z obalů jimi uvedených na trh nebo do oběhu byly využity v rozsahu stanoveném zákonem (§ 12)
 Povinnost využití stanoveného hmotnostního procenta odpadů z obalů se vztahuje k celkovému množství vyrobených, resp. prodaných obalů, nikoli jen k těm, které byly zpětně odebrány.
 Na osoby, které uvádí na trh nebo do oběhu obaly naplněné nebezpečnými věcmi, nebezpečnými látkami nebo nebezpečnými přípravky, se povinnost podle § 12 odst. 1 vztahuje nejméně v rozsahu stanoveném v sloupci B přílohy č. 3 k zákonu.

Možné způsoby plnění povinností podle § 10 a § 12 zákon o obalech upravuje v § 13.

cc) Povinnost podat návrh na zápis do Seznamu osob, které jsou nositeli povinnosti zpětného odběru nebo využití odpadu z obalů (§ 14)
 Návrh na zápis do Seznamu se podává Ministerstvu životního prostředí.
 Návrh se podává nejpozději do 60 dnů od vzniku povinnosti.
 Za zápis do Seznamu se platí registrační poplatek ve výši 800 Kč a za evidenci v tomto Seznamu v následujících kalendářních letech se platí evidenční poplatek ve stejné výši vždy za uplynulý kalendářní rok nejpozději do 15. února následujícího roku.

!!! Povinnost podat návrh na zápis do Seznamu se nevztahuje na osobu, která
 má uzavřenu smlouvu o sdruženém plnění na všechny obaly, které uvádí na trh nebo do oběhu, nebo
 uvádí obaly na trh nebo do oběhu prodejem spotřebiteli, pokud ve vztahu ke všem obalům jí uváděným na trh nebo do oběhu prokazatelně plní povinnosti podle § 10 a 12 jiná osoba, tzn. jedná se o poslední prodejce, kteří prodávají přímo spotřebiteli, pokud jsou povinnosti zajištění zpětného odběru obalů a jejich využití prokazatelně splněny jinou osobou (dodavatelem) u všech prodávaných obalů (tedy stanoví si splnění této povinnosti jako podmínku odběru zboží). Tito prodejci pak nejsou nuceni ani vést příslušnou evidenci obalů a obalových odpadů.

cd) Povinnost vést evidenci obalů (§ 15) zahrnuje
 povinnost vést průběžně evidenci o obalech a odpadech z obalů a o způsobech nakládání s nimi,
 povinnost ohlašovat údaje z této evidence za uplynulý kalendářní rok nejpozději do 15. února následujícího roku Ministerstvu životního prostředí,
 povinnost prokázat na vyžádání Ministerstva životního prostředí nebo České inspekce životního prostředí pravdivost údajů vedených a ohlašovaných podle předchozích bodů,
 povinnost uschovávat doklady s údaji vedenými v této evidenci a ohlašovanými z této evidence po dobu nejméně 5 let.

Rozsah a způsob vedení evidence a ohlašování údajů z této evidence, jakož i zjednodušené vedení evidence stanoví vyhláška č. 641/2004 Sb., o rozsahu a způsobu vedení evidence obalů a ohlašování údajů z této evidence.

!!! Povinnosti evidence se nevztahují na osoby, které nemají povinnost podat návrh na zápis do Seznamu osob, které jsou nositeli povinnosti zpětného odběru nebo využití odpadu z obalů.

d) Pro osoby, které uvádí na trh nebo do oběhu výrobky, jejichž obaly jsou opakovaně použitelné (§ 7) nebo vratné (§ 8) nebo vratné zálohované (§ 9) stanoví zákon kromě povinností uvedených pod body b) a c) ještě některé další specifické povinnosti uvedené v § 7, 8 a 9.
¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬_________________________________________________________________________

!!! Výjimka z plnění výše uvedených povinností podle § 15a zákona o obalech
Ode dne nabytí účinnosti novely č. 66/2006 Sb., tj. od 15. 3. 2006, nemusí osoby, které uvedou na trh nebo do oběhu méně než 300 kg obalů za kalendářní rok a zároveň jejichž roční obrat nepřekročí 4 500 000 Kč, plnit tyto povinnosti:
 povinnost zpětného odběru (§ 10),
 povinnost využití odpadu z obalů (§ 12),
 povinnost podat návrh na zápis do Seznamu osob, které jsou nositeli povinnosti zpětného odběru a využití odpadu z obalů (§ 14) a
 povinnost vést evidenci o obalech a odpadech z obalů (§ 15).

Tyto osoby však musí být schopné na požádání kontrolních orgánů prokázat splnění výše uvedených podmínek.
5. Správní úřady v oblasti nakládání s obaly a odpady z obalů a jejich působnost (část první, hlava V)

Státní správu v oblasti nakládání s obaly a odpady z obalů vykonávají:
a) Ministerstvo životního prostředí (ústřední správní úřad v oblasti nakládání s obaly a odpady z obalů),
b) Ministerstvo průmyslu a obchodu,
c) Ministerstvo zemědělství,
d) Krajské hygienické stanice (Hygienická stanice hlavního města Prahy),
e) Česká obchodní inspekce,
f) Česká zemědělská a potravinářská inspekce,
g) Česká inspekce životního prostředí,
h) Státní ústav pro kontrolu léčiv,
i) Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv,
j) Celní orgány.

Ministerstvo životního prostředí (ústřední správní úřad v oblasti nakládání s obaly a odpady z obalů)
a) vede širokou agendu spojenou s autorizovanou společností
 vydává rozhodnutí o autorizaci, rozhoduje o prodloužení platnosti rozhodnutí o autorizaci, rozhoduje o změně rozhodnutí o autorizaci a o zrušení rozhodnutí o autorizaci - vše po projednání s Ministerstvem průmyslu a obchodu a Ministerstvem zemědělství,
 vede seznam těchto vydaných rozhodnutí a zveřejňuje jej ve Věstníku Ministerstva životního prostředí,
 vykonává některé další působnosti spojené s činností autorizované společnosti,
b) vede Seznam osob, které jsou nositeli povinnosti zpětného odběru nebo využití odpadu z obalů,
c) zpracovává a vede souhrnnou evidenci,
d) stanoví po projednání s Ministerstvem průmyslu a obchodu a s Ministerstvem zemědělství v pochybnostech, zda určitý typ výrobku je nebo není obalem,
e) rozhoduje o odvolání proti rozhodnutím České inspekce životního prostředí,
f) podává podnět České obchodní inspekci ke kontrole v oblasti nakládání s obaly,
g) zajišťuje ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu vhodnou formou informování veřejnosti o úloze spotřebitelů při přispívání k opakovanému používání, využívání a recyklaci obalů a odpadu z obalů,
h) zajišťuje komunikaci ČR s EU v oblasti nakládání s obaly a odpady s obalů.

Krajské hygienické stanice, Česká zemědělská a potravinářská inspekce, Státní ústav pro kontrolu léčiv, Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv kontrolují plnění povinností týkajících se prevence (§ 3), uvádění obalů na trh nebo do oběhu (§ 4), jejich označování (§ 6) a opakovaného použití (§ 7) v případě obalů, které spadají do jejich působnosti.

Česká obchodní inspekce
a) kontroluje plnění povinností týkajících se prevence, uvádění obalů na trh nebo do oběhu, jejich označování a opakovaného použití, s výjimkou obalů kosmetických prostředků, obalů, které přicházejí do přímého styku s potravinami, obalů léčivých přípravků a obalů surovin pro přípravu humánních léčivých přípravků,
b) kontroluje zajištění zpětného odběru osobami, které uvádějí obaly nebo balené výrobky na trh nebo do oběhu prodejem spotřebiteli; tyto osoby jsou povinny ji na žádost prokázat způsob zajištění zpětného odběru,
c) kontroluje zajištění prodeje nápojů ve vratných zálohovaných obalech u právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání, které uvádějí balené nápoje na trh nebo do oběhu prodejem spotřebiteli.

Česká inspekce životního prostředí
a) kontroluje plnění povinnosti zpětného odběru, s výjimkou zpětného odběru zajišťovaného osobami, které uvádějí obaly nebo balené výrobky na trh nebo do oběhu prodejem spotřebiteli (kontroluje ČOI),
b) kontroluje plnění povinnosti využití odpadu z obalů a
c) dalších povinností s tím souvisejících.

Celní orgány
Celní orgány jsou oprávněny kontrolovat, zda obaly nebo balené výrobky dovážené do České republiky nebo přepravované z členských států Evropské unie do České republiky splňují požadavky tohoto zákona. V případě pochybností, zda jsou naplněny podmínky tohoto zákona, celní orgány propustí kontrolované zboží do příslušného celního režimu nebo k další přepravě a manipulaci, vyzvou příslušný kontrolní orgán ke kontrole a současně uvědomí o této výzvě Ministerstvo životního prostředí. Při kontrole postupují podle zvláštních právních předpisů.

6. Ukládání pokut, ochranných a nápravných opatření (část první, hlava VI)

a) Opatření k nápravě

Česká inspekce životního prostředí uloží
osobě, která nesplní povinnost podle § 10 (zpětný odběr) nebo § 12 (využití odpadu z obalů) opatření k nápravě za podmínek stanovených tímto zákonem.

b) Ochranná opatření
Příslušný správní úřad při zjištění porušení povinností podle tohoto zákona může podle povahy a závažnosti tohoto porušení
 zakázat do zjednání nápravy uvádět na trh nebo do oběhu obaly nebo výrobky v obalech, které nesplňují požadavky stanovené v § 4 odst. 1 písm. a, b) nebo c) (podmínky uvádění obalů na trh), § 6 (označování obalů) nebo § 10 odst. 1 (zpětný odběr) nebo pozastavit uvádění takových obalů nebo výrobků na trh nebo do oběhu,
 uložit povinnost bezodkladně informovat osoby, které by mohly být vystaveny nebezpečí plynoucímu z nesplnění požadavků uvedených v písmenu a), o tomto nebezpečí.

c) Pokuty
Příslušný správní úřad při zjištění porušení povinnosti podle tohoto zákona uloží pokutu právnické nebo podnikající fyzické osobě, která se dopustila správní deliktu.

Správní delikty právnických a podnikajících fyzických osob a ukládání pokut za tyto správní delikty upravují § 44 až 46 zákona o obalech. Na řízení o těchto správních deliktech se vztahuje správní řád.

Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila. Jde-li o správní delikt podle § 44 odst. 2 písm. g) a h) (nezajištění zpětného odběru obalů nebo odpadů z těchto obalů podle § 10 odst. 1 a nezajištění využití odpadu z obalů podle § 12), právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba je odpovědnosti zproštěna, jestliže k porušení povinnosti došlo do 3 měsíců ode dne, kdy autorizovaná společnost, s níž právnická nebo podnikající fyzická osoba uzavřela smlouvu o sdruženém plnění povinností stanovených právnické nebo podnikající fyzické osobě v § 10 odst. 1 nebo v § 12, pozbyla oprávnění k činnosti.

Odpovědnost právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby za správní delikt zaniká, jestliže správní orgán o něm nezahájil řízení do 1 roku ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy byl spáchán.

7. Autorizovaná společnost (část první, hlava III)

Autorizovaná obalová společnost (dále jen „autorizovaná společnost“) je právnickou osobou založenou jako akciová společnost, které Ministerstvo životního prostředí na podkladě žádosti akciové společnosti a po projednání s Ministerstvem průmyslu a obchodu a Ministerstvem zemědělství vydalo rozhodnutí o autorizaci.
Autorizací se rozumí oprávnění zajišťovat sdružené plnění povinnosti zpětného odběru a využití odpadu z obalů a k tomuto účelu uzavírat smlouvy o sdruženém plnění.
Rozhodnutí o autorizaci se uděluje na dobu určitou, nejdéle na dobu 10 let, a nepřechází na jinou právnickou nebo fyzickou osobu. Platnost rozhodnutí o autorizaci lze prodloužit. Jestliže autorizovaná společnost prokáže, že splňuje zákonem stanovené podmínky a řádně hospodaří, má na prodloužení platnosti rozhodnutí o autorizaci nárok.
Akcionáři autorizované společnosti mohou být pouze osoby, které uvádějí obaly na trh nebo do oběhu. Akcionář autorizované společnosti je povinen uzavřít s autorizovanou společností, jejímž je akcionářem, smlouvu o sdruženém plnění. Akcionář autorizované společnosti nesmí podnikat v oblasti nakládání s odpady.

Podmínky pro zajišťování sdruženého plnění

Autorizovaná společnost je povinna
a) stanovit podmínky uzavření smlouvy o sdruženém plnění pro všechny osoby jednotně a tak, aby žádný typ obalu nebyl neodůvodněně znevýhodněn v hospodářské soutěži,
b) uzavřít smlouvu o sdruženém plnění s každou osobou, která o uzavření smlouvy projeví zájem a nemá vůči autorizované společnosti nesplněné splatné závazky,
c) uzavřít smlouvu o sdruženém plnění vždy pro všechny obaly uváděné na trh nebo do oběhu osobou podle písmene b), k jejichž zajišťování sdruženého plnění je rozhodnutím o autorizaci oprávněna,
d) v souladu s rozhodnutím o autorizaci zajišťovat zpětný odběr a využití odpadu z obalů, na něž se vztahují jí uzavřené smlouvy o sdruženém plnění v souladu s podmínkami stanovenými tímto zákonem a v rozhodnutí o autorizaci.
e) jestliže autorizovaná společnost provádí zajišťování sdruženého plnění ve spolupráci s obcemi na základě smluv s nimi, je povinna uzavřít smlouvu s každou obcí, která o její uzavření projeví zájem, za podmínek obdobných jako s ostatními obcemi.

Dohled nad činností autorizované společnosti
Na činnost autorizovaných společností dohlíží Ministerstvo životního prostředí.

Zjistí-li Ministerstvo životního prostředí v činnosti autorizované společnosti nedostatky, může podle závažnosti a povahy zjištěného nedostatku
a) uložit, aby autorizovaná společnost ve stanovené lhůtě zjednala nápravu; odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek,
b) podat podnět České inspekci životního prostředí k zahájení řízení o uložení pokuty autorizované společnosti,
c) rozhodnout po projednání s Ministerstvem průmyslu a obchodu a Ministerstvem zemědělství o změně nebo zrušení rozhodnutí o autorizaci.
Další podmínky, za nichž Ministerstvo životního prostředí po projednání s Ministerstvem průmyslu a obchodu a Ministerstvem zemědělství může změnit nebo zrušit rozhodnutí o autorizaci, upravují § 25 a 26.

8. Kontrolní otázky

a) Otázka: Jaký je vztah mezi zákonem o obalech a zákonem o odpadech?
Odpověď: Provázanost zákona o obalech a zákona o odpadech, resp. vztah těchto dvou předpisů je zakotven v § 1 odst. 3 zákona o obalech, podle něhož zákon o odpadech má subsidiární platnost vůči zákonu o obalech, tzn. že zákon o odpadech se použije na nakládání s odpady z obalů pouze v případech, kdy zákon o obalech nestanoví něco jiného. Zvláštní úprava v zákoně o obalech má tedy přednost před úpravou obecnou v zákoně o odpadech.

b) Otázka: Vyjmenuj povinnosti, které se ze zákona o obalech vztahují na podnikající právnickou nebo fyzickou osobu, která uvádí do oběhu obaly nebo balené výrobky včetně výjimek z plnění těchto povinností stanovených zákonem.
Odpověď: Na podnikající právnickou nebo fyzickou osobu (dále jen „osoba“), která uvádí do oběhu obaly nebo balené výrobky se ze zákona o obalech vztahují tyto povinnosti:
 Povinnost zajistit zpětný odběr obalů nebo odpadů z obalů, které osoba uvedla do oběhu, s výjimkou případů, kdy osoba prokáže, že se z těchto obalů nestaly na území ČR odpady. Povinnost zajistit zpětný odběr se vztahuje pouze na obaly, které se dostanou ke spotřebiteli.

 Povinnost zajistit, aby odpady z obalů jí uvedených na trh nebo do oběhu byly využity v rozsahu stanoveném přílohou č. 3 k zákonu o obalech, s výjimkou případů, kdy osoba prokáže že se z těchto obalů nestaly na území ČR odpady.

 Povinnost podat návrh na zápis do Seznamu osob, které jsou nositeli povinnosti zpětného odběru nebo využití odpadu z obalů, s výjimkou případů podle § 14 odst. 10 zákona o obalech.

 Povinnosti evidence, s výjimkou případů podle § 14 odst. 10 zákona o obalech.

Výjimka podle § 15a zákona o obalech:
Povinnost zpětného odběru (§ 10), povinnost využití odpadu z obalů (§ 12), povinnost podat návrh na zápis do Seznamu osob, které jsou nositeli povinnosti zpětného odběru nebo využití odpadu z obalů (§ 14) a povinnost vést evidenci o obalech a odpadech z obalů (§ 15) nemusí podle § 15a zákona o obalech plnit osoby, které uvedou na trh nebo do oběhu méně než 300 kg obalů za kalendářní rok a zároveň jejichž roční obrat nepřekročí 4 500 000 Kč.
Tyto osoby však musí být schopné na požádání kontrolních orgánů prokázat splnění výše uvedených podmínek.

c) Otázka: Co se rozumí pod pojmy uvedení obalu na trh a uvedení obalu do oběhu?

Odpověď: Uvedením obalu na trh (§ 2 písm. d)) se podle zákona o obalech rozumí:
 okamžik, kdy je obal v České republice poprvé úplatně nebo bezúplatně předán nebo nabídnut k předání za účelem distribuce nebo používání nebo kdy jsou k němu poprvé převedena vlastnická práva,
 dovoz obalu nebo baleného výrobku (§ 2 písm. f)) s výjimkou uvedenou v § 2 písm. d)) nebo
 přeshraniční přeprava obalu nebo baleného výrobku z jiného členského státu Evropské unie do České republiky.

Uvedením obalu do oběhu (§ 2 písm. e)) se rozumí:
úplatné nebo bezúplatné předání obalu v České republice jiné osobě za účelem distribuce nebo použití, s výjimkou uvedení obalu na trh.
 

§ 15 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů (dále je „zákon o odpadech“) stanoví institut odpadového hospodáře, jako osoby dostatečně odborně způsobilé a zodpovědné za odpadové hospodářství podniku.
Celá tato část kurzu je zaměřena na právní a gramatický rozbor a výklad jednotlivých ustanovení § 15 zákona o odpadech ve vazbě na celý zákon.

§ 15 odst. 1: Původce a oprávněná osoba, kteří nakládali v posledních 2 letech s nebezpečnými odpady v množství větším než 100 t nebezpečného odpadu za rok, a provozovatel skládky nebezpečných odpadů nebo komunálních odpadů jsou povinni zajišťovat odborné nakládání s odpady prostřednictvím odborně způsobilé osoby (dále jen „odpadový hospodář“).

Povinnost stanovit odpadového hospodáře mají:
a) provozovatelé skládek nebezpečných odpadů nebo komunálních odpadů – vždy
b) původci a oprávněné osoby neuvedené pod písm. a) – pokud nakládali v posledních 2 letech s nebezpečnými odpady v množství větším než 100 t/rok.

Povinnost osob uvedených pod písm. b) vyplyne z evidence odpadů. Pokud z průběžné evidence za dva po sobě následující roky je zřejmé, že původce nebo oprávněná osoba nakládali s více než 100 t nebezpečného odpadu v každém z nich, vzniká jim povinnost stanovit odpadového hospodáře. Na provozovatele skládky nebezpečného odpadu nebo komunálního odpadu se tato povinnost vztahuje vždy, tedy bez omezení množstvím nebezpečného odpadu a časem – tuto povinnost mají podle ust. § 83 odst. 6 do 3 měsíců od účinnosti zákona, t.j. do konce března 2002. Stejně tak od 1.4.2002 je možno vymáhat pokutu za nezřízení funkce odpadového hospodáře podle
§ 66 odst. 3 písm. g) a to až do výše 1 mil. Kč.
Touto povinnou osobou může být i obec, a to nejen jako původce, ale i jako oprávněná osoba - provozovatel skládky.

§ 15 odst. 2: Splňuje-li podmínky uvedené v odstavci 1 i jednotlivá samostatná provozovna, je původce nebo oprávněná osoba povinna určit odpadového hospodáře i pro tuto samostatnou provozovnu.

Tato ustanovení zcela jednoznačně stanoví povinnost zajistit nakládání s odpady podle odstavce 1 i pro samostatnou provozovnu. Za samostatnou provozovnu podle obchodního zákoníku se považuje odštěpný závod. Odštěpný závod je organizační složka podniku, která je jako odštěpný závod zapsána v obchodním rejstříku. Při provozování odštěpného závodu se užívá obchodní firmy podnikatele s dodatkem, že jde o odštěpný závod. Obdobné postavení jako odštěpný závod má i jiná organizační složka podniku, jestliže zákon stanoví, že se zapisuje do obchodního rejstříku.

Podle živnostenského zákona se provozovnou rozumí prostor, v němž je uskutečňována určitá podnikatelská činnost. Provozovna musí být označena obchodní firmou podnikatele, k níž může být připojen název provozovny nebo jiné rozlišující označení. Za provozovnu se pro účely tohoto zákona považuje i stánek, pojízdná prodejna a obdobné zařízení, sloužící k prodeji zboží nebo k poskytování služeb.

§ 15 odst. 3: Odpadový hospodář odpovídá původci nebo oprávněné osobě, která jej svým odpadovým hospodářem určila, za zajištění odborného nakládání s odpady. Odpadový hospodář zastupuje původce nebo oprávněnou osobu při jednání s orgány veřejné správy v oblasti odpadového hospodářství, zejména při výkonu jejich kontrolní činnosti.

Odborné nakládání s odpady je nepochybně nejen zvládnutí technických a technologických aspektů vzniku a nakládání s odpady, přesné plnění povinností při nakládání s odpady podle zákona o odpadech a jeho prováděcích předpisů, ale také o dodržování povinností stanovených souvisejícími zvláštními právními předpisy na ochranu životního prostředí a zdraví lidí. Zákon předpokládá a dává právo odpadovému hospodáři zastupovat původce nebo oprávněnou osobu při jednání s orgány veřejné správy, zejména při jejich kontrolní činnosti. Znamená to, že pokud původce nebo oprávněná osoba toto právo odpadovému hospodáři neodejme nebo neomezí, má se ze zákona za to, že má právo takto vystupovat. V praxi by to mělo znamenat, že buď odpadovým hospodářem bude statutární zástupce nebo osoba, které by měl zaměstnavatel příslušnou náplň práce upravit a pokud je v zaměstnaneckém poměru nebo je ve smluvním poměru, pak ve smlouvě musí stanovit, za jakých podmínek zastupuje, čili stanovit nepochybný obsah a rozsah zastupování.

§ 15 odst. 4: Funkci odpadového hospodáře lze vykonávat pro nejvíce pět původců a oprávněných osob nebo pět samostatných provozoven.

Toto ustanovení limituje počet podniků nebo jejich provozoven, pro které může jedna fyzická osoba vykonávat funkci odpadového hospodáře na maximálně 5. Tam, kde má firma více samostatných provozoven, musí mít i odpovídající počet odpadových hospodářů.

§ 15 odst. 5: Povinnost určit odpadového hospodáře se nevztahuje na dopravce, i když splňují podmínky uvedené v odstavci 1.

Na dopravce se zákon o odpadech vztahuje jen v omezené míře, nejsou osobou oprávněnou k převzetí odpadů do svého vlastnictví, a proto ani nemají povinnost určit odpadové hospodáře, ale dobrovolně jej samozřejmě mohou stanovit.

§ 15 odst. 6: Odpadovým hospodářem může být určená pouze fyzická osoba, která má dokončené vysokoškolské vzdělání a nejméně 3 roky praxe v oboru odpadového hospodářství v posledních 10 letech, nebo střední vzdělání ukončené maturitou a nejméně 5 let praxe v oboru odpadového hospodářství v posledních 10 letech.

Zákon nepředepisuje druh ani obor vysokoškolského nebo středoškolského vzdělání, ale stanoví délku praxe v oboru odpadového hospodářství /činnosti vyjmenované v § 4 písm. c) zákona o odpadech/ v posledních 10 letech.

§ 15 odst. 7: Pokud původce nebo oprávněná osoba splňují podmínky uvedené v odstavci 1, je ustanovení odpadového hospodáře v souladu s tímto zákonem předpokladem pro udělení souhlasů podle § 14 a § 16 odst. 3.

Povinnost ustanovení odpadového hospodáře má přímou vazbu na vydání souhlasu k provozování zařízení k využívání, odstraňování, sběru a výkupu všech odpadů, t.j. jak ostatních, tak i nebezpečných a souhlasu k nakládání s nebezpečnými odpady.

§ 15 odst. 8: Pokud dojde k ukončení činnosti odpadového hospodáře u původce nebo oprávněné osoby a podmínky uvedené v odst. 1 a nadále trvají, je původce nebo oprávněná osoba povinna ustanovit nového odpadového hospodáře a jeho ustanovení oznámit správnímu úřadu, který jí vydal souhlas k provozování zařízení nebo souhlas k nakládání s nebezpečnými odpady, a to nejpozději do 30 dnů ode dne ukončení činnosti odpadového hospodáře. Zároveň je původce nebo oprávněná osoba povinna tomuto správnímu úřadu předložit doklady, z nichž vyplývá splnění požadavků uvedených v odst. 6.

Ustanovení odst. 8 se podle odst. 9 vztahuje i na případ, kdy nově dojde k naplnění podmínek podle odst. 1 u původce nebo oprávněné osoby. Účel tohoto ustanovení spočívá v ochraně původce a oprávněné osoby, kterým dává zákon 30 dnů na stanovení nového odpadového hospodáře po ukončení činnosti stávajícího odpadového hospodáře. Pokud však nebude tato povinnost splněná, dojde k porušení zákona pod sankcí.
Příklad z praxe
Na dotaz z podniku, který je původcem nebezpečných odpadů, kolik odpadových hospodářů musí mít původce nebo oprávněná osoba, kteří nakládali v posledních 2 letech s nebezpečnými odpady v množství větším než 100 t nebezpečného odpadu za rok ve více svých provozovnách (s cílem stanovit jejich minimální povinný počet)

odpověď:
Z § 15 odst. 1 a 2 vyplývá, že pokud původce nebo oprávněná osoba součtem ve všech svých provozovnách dosáhne stanoveného limitu 100 tun produkce nebo nakládání s nebezpečnými odpady za rok, musí ustanovit odpadového hospodáře, i když jednotlivé jeho (její) provozovny tohoto limitu samostatně nedosahují. Pokud však je limit dosažen v jedné nebo více jeho (jejích) provozovnách, musí kromě tohoto 1 odpadového hospodáře, který odpovídá za odpadové hospodářství celého podniku, stanovit dalšího odpadového hospodáře na každou z těchto provozoven. To znamená, že pokud má původce nebo oprávněná osoba 4 provozovny, které dosáhly v uplynulých dvou letech stanoveného limitu, musí určit 5 odpadových hospodářů, což je právě počet stanovený v odst. 4, který v podstatě znamená, že odpadového hospodáře může jedna odborně způsobilá osoba vykonávat maximálně pro pět původců nebo oprávněných osob nebo pět samostatných provozoven – tedy i původce nebo oprávněná osoba, pokud se nerozhodnou jinak (např. že si pro jednotlivé provozovny určí odpadové hospodáře s bydlištěm v lokalitě provozovny), mohou mít pro firmu a 4 její provozovny jednu odborně způsobilou osobu jako odpadového hospodáře.
 

1) Účel a cíle POH
2) Obsah POH jednotlivých úrovní (ČR, krajů a původců)
3) Příprava a projednávání POH
4) Realizace cílů POH, závaznost POH
5) Realizace cílů stanovených POH ČR na národní úrovni, závaznost POH ČR pro POH krajů
6) Realizace cílů POH na úrovni krajů – Závaznost a vymahatelnost plnění závazné části POH krajů pro původce odpadů
7) POH původců, metodický pokyn
8) Problémy, nejasnosti – stručný výtah z odpovědí na nejčastější dotazy
9) Kontrolní otázky

Legislativní rámec:
- § 41 až 44 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpadech“)
- § 28 vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady
- Nařízení vlády č. 197/2003 Sb., o Plánu odpadového hospodářství České republiky, ze dne 4.června 2003, účinné dnem 1. července 2003

Dokumenty k realizaci cílů POH:
- Usnesení vlády č. 18 ze dne 5. ledna 2005 Opatření k provedení nařízení vlády č. 197/2003 Sb.,
o Plánu odpadového hospodářství České republiky, a o spoluúčasti jednotlivých ministerstev na jejich plnění
- Realizační programy České republiky, vypracované podle úkolů stanovených přílohou výše citovaného usnesení

Pomůcky pro zpracování POH krajů a původců:
- Metodický návod odboru odpadů Ministerstva životního prostředí pro zpracování Plánu odpadového hospodářství původce – obce
- Metodický návod odboru odpadů Ministerstva životního prostředí pro zpracování Plánu odpadového hospodářství původce (kromě obcí)

1. Účel a cíle POH

Účelem Plánu odpadového hospodářství je podle obecného ustanovení § 41 odst. 2 vytváření podmínek pro předcházení vzniku odpadů a nakládání s nimi podle zákona o odpadech.

Institut plánu odpadového hospodářství (dále jen „POH“) je zaveden na základě požadavku rámcových směrnic ES o odpadu a nebezpečném odpadu.

Plány odpadového hospodářství zpracovává ministerstvo, kraje v samostatné působnosti
a původci odpadů, kteří produkují více než 10 tun nebezpečného nebo více než 1000 tun ostatního odpadu (včetně obcí).

Závazná část plánu odpadového hospodářství České republiky (dále jen „POH ČR“) a plánu odpadového hospodářství kraje (dále jen „POH kraje“) se vyhlašuje závazným právním předpisem (nařízení vlády, obecně závazná vyhláška). Závazná část plánu kraje musí být zpracována v souladu se závaznou částí plánu České republiky. Závazné části plánu odpadového hospodářství České republiky a kraje jsou závazným podkladem pro rozhodovací a jiné činnosti příslušných správních úřadů, krajů a obcí v oblasti odpadového hospodářství a závazná část plánu odpadového hospodářství kraje je navíc závazným podkladem pro zpracování POH původců. Touto provázaností by mělo být zajištěno dosažení cílů odpadového hospodářství.

2. Obsah POH jednotlivých úrovní (ČR, krajů a původců)

Plán odpadového hospodářství zpracovává jako první ministerstvo, do 18 měsíců od nabytí účinnosti nařízení vlády, kterým se závazná část POH ČR vyhlašuje, musí zpracovat a schválit svůj návrh POH kraj a do jednoho roku od jeho vyhlášení zpracuje POH původce. POH ČR obsahuje vyhodnocení stavu odpadového hospodářství, závaznou část a směrnou část .

Ministerstvo stanoví závaznou částí POH České republiky rámcové cíle odpadového hospodářství, rámcová opatření k jejich dosažení a upravuje soustavu indikátorů jejich hodnocení pro:
a) předcházení vzniku odpadů, omezování jejich množství a nebezpečných vlastností,
b) nakládání s vybranými odpady podle části čtvrté tohoto zákona,
c) nakládání s dalšími odpady, zejména nebezpečnými,
d) nakládání s odpady z obalů,
e) využívání odpadů,
f) snižování podílu odpadů ukládaných na skládky a podílu biologicky rozložitelné složky v nich obsažené,
g) vytváření integrovaného systému nakládání s odpady.

POH kraje

Obsahuje závaznou a směrnou část. Závaznou částí svých POH, která musí být v souladu se závaznou částí POH ČR, potom kraje konkretizují rámcové cíle stanovené POH ČR do podmínek krajů a stanoví konkrétní cíle, konkrétní opatření k jejich dosažení pro:
a) předcházení vzniku odpadů, omezování jejich množství a nebezpečných vlastností,
b) nakládání s komunálními odpady,
c) nakládání s vybranými odpady podle části čtvrté tohoto zákona,
d) nakládání s dalšími odpady, zejména nebezpečnými,
e) nakládání s odpady z obalů,
f) využívání odpadů,
g) snižování podílu odpadů ukládaných na skládku a podílu biologicky rozložitelné složky v nich obsažené,
h) vytváření integrovaného systému nakládání s odpady.

Obsah POH původce je stanoven § 28 vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů, následovně:
a) identifikační údaje původce (obchodní firma nebo název, právní forma a sídlo, je-li žadatel právnickou osobou; jméno a příjmení, popřípadě obchodní firma a místo podnikání, je-li žadatel fyzickou osobou oprávněnou k podnikání),
b) identifikační číslo, bylo-li přiděleno,
c) přehled druhů a kategorií produkovaných odpadů, způsoby nakládání s nimi a způsob jejich využití nebo odstranění, vyhodnocení stávajícího způsobu nakládání s odpady s požadavky stanovenými v zákoně a prováděcích právních předpisech,
d) vyhodnocení souladu odpadového hospodářství původce se závaznou částí plánu odpadového hospodářství kraje nebo dotčených krajů,
e) přehled cílů a opatření k jejich dosažení (včetně termínů), která bude původce realizovat k předcházení vzniku odpadů, omezování jejich množství a nebezpečných vlastností a k dosažení souladu se závaznou částí plánu odpadového hospodářství kraje,
f) způsob organizačního zabezpečení řízení odpadového hospodářství původce včetně seznamu vnitřních dokumentů,
g) jméno, příjmení a kontaktní údaje odpadového hospodáře, je-li původce odpadů povinen odpadového hospodáře podle § 15 zákona ustanovit.

3. Příprava a projednávání POH

Na zpracování, projednávání a schvalování návrhů plánů odpadového hospodářství se nevztahuje správní řád. (§ 41 odst. 3)

POH ČR (§ 42):
- projedná ministerstvo s kraji v samostatné působnosti.
- závaznou část plánu odpadového hospodářství České republiky vyhlašuje vláda svým nařízením.
- plán odpadového hospodářství České republiky se zpracovává na dobu nejméně 10 let a musí být změněn bezprostředně po každé zásadní změně podmínek, na jejichž základě byl zpracován.
- vyhodnocení plnění plánu odpadového hospodářství České republiky provádí ministerstvo pomocí soustavy indikátorů každoročně do 31. prosince následujícího roku.

POH krajů (§ 43):

- Vznikne-li potřeba zřídit zařízení k nakládání s odpady nebo řešit pohyb odpadů přesahující hranice krajů, jsou kraje v samostatné působnosti povinny při zpracovávání plánů odpadového hospodářství kraje a jejich změn spolu vzájemně spolupracovat.
- Kraj v samostatné působnosti je povinen zpracovat a schválit návrh plánu odpadového hospodářství kraje nebo jeho změny do 18 měsíců od nabytí účinnosti nařízení vlády, kterým se vyhlašuje závazná část plánu odpadového hospodářství České republiky.
- Kraj v samostatné působnosti je povinen do 10 dnů ode dne zpracování návrhu plánu odpadového hospodářství nebo jeho změny oznámit způsobem v místě obvyklým, kdy a kde lze do tohoto návrhu plánu nahlédnout, činit si výpisy, opisy nebo kopie. Veřejné nahlédnutí do návrhu plánu odpadového hospodářství kraje nebo jeho změny musí být umožněno po dobu nejméně 30 kalendářních dnů ode dne oznámení možnosti veřejného nahlédnutí; v této lhůtě lze též uplatnit k návrhu plánu odpadového hospodářství kraje nebo jeho změně písemné vyjádření. Kraj je povinen připomínky vypořádat a toto vypořádání zveřejnit.
- Kraj v samostatné působnosti je povinen zaslat kopii plánu odpadového hospodářství kraje nebo jeho změny ministerstvu do 1 měsíce po jeho schválení.
- Kraj zasílá vyhodnocení plnění plánu odpadového hospodářství kraje ministerstvu každoročně do 15. listopadu následujícího roku. Vyhodnocení provede pomocí soustavy indikátorů stanovené v závazné části plánu odpadového hospodářství České republiky.

POH původce včetně obcí (§ 44)
- Původce odpadů, který ke dni vyhlášení závazné části plánu odpadového hospodářství kraje nebo její změny produkuje množství odpadů nad limit stanovený v odstavci 1, je povinen zpracovat návrh plánu odpadového hospodářství do 1 roku od vyhlášení závazné části plánu odpadového hospodářství kraje nebo její změny. Ostatní původci jsou povinni zpracovat návrh plánu odpadového hospodářství do 1 roku od dosažení produkce odpadů nad limit stanovený v odstavci 1.
- Původce odpadů je povinen kopii návrhu svého plánu odpadového hospodářství nebo jeho změny zaslat krajskému úřadu, příslušnému podle sídla provozovny původce odpadů, a to nejpozději do 3 měsíců od jeho zpracování. V případě, že návrh plánu odpadového hospodářství původce odpadů neobsahuje náležitosti stanovené tímto zákonem a prováděcím právním předpisem nebo není v souladu se závaznou částí plánu odpadového hospodářství kraje a její změnou, příslušný krajský úřad do 3 měsíců ode dne obdržení návrhu plánu odpadového hospodářství původce odpadů sdělí původci odpadů své připomínky.
- Původce odpadů je povinen do 3 měsíců ode dne doručení připomínek příslušného krajského úřadu zaslat tomuto krajskému úřadu upravený plán odpadového hospodářství se zapracovanými připomínkami.
- Plán odpadového hospodářství původce odpadů je závazným podkladem pro jeho činnosti.
- Obce, které k zabezpečení svých povinností při nakládání s komunálním odpadem vytvořily dobrovolný svazek obcí podle zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), mohou na základě písemné dohody zpracovat společný plán odpadového hospodářství původce odpadů, určující rozsah a způsob nakládání s komunálním odpadem.

4. Realizace cílů POH, závaznost POH .

a) Realizace cílů stanovených POH ČR na národní úrovni, závaznost POH ČR pro POH krajů
Pro realizaci cílů POH ČR je nezbytné rozpracování opatření a zásad k jejich dosažení do POH jednotlivých krajů, v souladu s § 43 zákona o odpadech a jejich realizaci na úrovni krajů. V této souvislosti se ze strany zástupců krajů a zpracovatelů POH krajů stále opakuje otázka na míru závaznosti obsahu POH ČR pro POH krajů, vymahatelnost plnění závazků stanovených v POH ČR a POH krajů, sankcionovatelnost jejich neplnění apod. Je třeba zdůraznit, že Plány odpadového hospodářství v členských státech EU jsou koncepčními dokumenty, které většinou nebyly vydány formou právního předpisu. Byly zpracovány a přijaty s tím, že není nutné upravovat právní vymáhání plnění plánu, neboť každý dotčený subjekt má zájem o jeho dobrovolné plnění v zájmu obecného užitku (tj. ekonomický a environmentální) nejen pro konkrétní stát, ale i z hlediska globálního dopadu na životní prostředí. ČR sleduje vývoj v sousedních státech a bude přebírat osvědčené a doporučené postupy, tzn. že se nebude zaměřovat přednostně na vymáhání plnění POH, ale především na vytváření podmínek pro jejich plnění na základě výsledků pravidelného vyhodnocování plnění POH krajů a POH ČR.
S účinností dnem 1. července 2003 bylo ve Sbírce zákonů č. 70 zveřejněno nařízení vlády č. 197/2003 Sb., o Plánu odpadového hospodářství, jehož přílohou je závazná část POH ČR. Závazná část POH ČR stanoví opatření, zásady a cíle stanovené § 42 odst. 3 zákona o odpadech. K zajištění některých hlavních cílů POH ČR je v nařízení vlády stanoveno opatření – zpracovat Realizační programy ČR pro nakládání s významnými druhy či skupinami odpadů ve spolupráci se zainteresovanými resorty a ostatními subjekty. Konkrétní opatření k provedení POH a spoluúčast jednotlivých ministerstev na jeho plnění, včetně finančního zabezpečení je stanovena v Usnesení vlády k Nařízení vlády o POH ČR.
Závaznost POH ČR pro POH krajů:

Vláda vydává nařízení k provedení zákona a v jeho mezích (čl. 78 Ústavy). Nařízení, kterým je vyhlášen POH ČR vychází ze zákona o odpadech (kde je k jeho vyhlášení i příslušné zmocnění). Zákon zároveň vymezuje jeho povinný obsah a mantinely. Vláda tímto nařízením uvádí příslušnou část zákona o odpadech v život tak, aby byl co nejrychleji v souladu se svým posláním aplikován. Příslušné nařízení je provedením zákona do podoby, kterou bude moci co nejlépe plnit svůj úkol, je nástrojem jeho realizace, a díky svým vlastnostem je schopno neustále reagovat na příslušné změny a aktuální potřeby.

Závazná část POH krajů je vyhlašována obecně závaznou vyhláškou kraje. Podle obecné právní teorie mají vyhlášky územních samosprávných celků nižší právní sílu než zákony, a proto s nimi nesmějí být v rozporu. Zastupitelstva územních samosprávných celků mohou vydávat ve své působnosti obecně závazné vyhlášky (čl. 104 odst. 3 Ústavy) jako podzákonné právní předpisy, přičemž působnost může být stanovena jen zákonem (čl. 104 odst. 1 Ústavy).

Zákon o odpadech výslovně stanoví, že plány odpadového hospodářství krajů musí být v souladu se závaznou částí řešení POH ČR a jejími změnami, tedy v souladu s nařízením
č. 197/2003, které bylo vydáno na základě zákona k jeho provedení. Je to tedy sám zákon, který stanovuje rozsah obsahu obecně závazných vyhlášek krajů, a proto plnění obsahu nařízení č. 197/2003 Sb. je zároveň plněním obsahu samotného zákona.

Ustanovení § 43 odst. 2 zákona o odpadech ve znění: „Plán odpadového hospodářství kraje musí být v souladu se závaznou částí řešení plánu odpadového hospodářství České republiky a jejími změnami“ je možné vykládat tak, že cíle POH krajů a opatření k jejich dosažení nesmí být v rozporu s cíly a opatřeními k jejich dosažení vytýčenými POH ČR. Přesněji řečeno cíle a opatření k jejich dosažení, vytýčené obecně v POH ČR pro celou ČR, musí být v POH krajů rozpracovány v konkrétních podmínkách jednotlivých krajů tak, aby směřovaly a napomáhaly k dosažení těchto cílů v celorepublikovém měřítku a nikoliv, aby jejich naplnění brzdily nebo dokonce jej znemožňovaly.
K závaznosti konkrétních, číselně vymezených limitů (např. % využití) stanovených v závazné části POH ČR pro POH krajů platí, že limity dané POH ČR musí být splněny jako celek. Je výjimečně možné, aby kraje např. v případě, že nemají dostatečné kapacity – zařízení pro využívání odpadů, uzavřely dohodu s jiným krajem. Např. v bodu 8 závazné části POH ČR „Maximální množství organické složky ve hmotě ukládané do skládek“ je pod písm. e) uvedeno, že za účelem dosažení stanovených limitů pro snížení množství biologicky rozložitelných odpadů mají být navrhovány a vytvářeny ekonomicky a technicky zdůvodněná řešení v rámci dvou a i více krajů.

Realizace cílů stanovených v POH ČR na národní úrovni a následně na úrovni krajů by však neměla být podmíněna pouhou závazností předpisu, kterým byl nebo bude POH vydán. Vzhledem k tomu, že POH ČR byl projednáván s kraji průběžně již ve stadiu jeho přípravy, dá se předpokládat, že jeho cíle a jejich naplnění bude věcí alespoň krajů a dalších orgánů veřejné správy.
Výstupy Realizačních programů ČR (RP ČR) budou vypracovány ve formě návrhů nástrojů ekonomických, administrativních, dobrovolných atd. V případě administrativních nástrojů se bude jednat o návrhy na novelizaci právních předpisů zejména, ale ne jenom upravujících oblast ŽP, prostřednictvím kterých budou vytvořeny podmínky pro splnění cílů stanovených v závazné části POH ČR. Dá se předpokládat, že zpracování realizačních programů na úrovni všech zainteresovaných rezortů a v jejich spolupráci, bude zárukou vytvoření optimálních podmínek pro realizaci cílů POH ČR, nejen na národní úrovni.

b) Realizace cílů POH na úrovni krajů – Závaznost a vymahatelnost plnění závazné části POH krajů pro původce odpadů
Tak jako realizace cílů POH ČR bude především záležet na jejich rozpracování v POH krajů, bude plnění cílů POH na úrovni krajů záviset na jejich plnění původci odpadů, včetně obcí jako původců komunálních odpadů. I na této úrovni se základními otázkami opět ukazuje závaznost a vymahatelnost povinnosti zapracování cílů POH krajů do POH původců a jejich plnění.
Pro POH původce stanoví § 44 odst. 2, že musí být v souladu se závaznou částí řešení plánu odpadového hospodářství kraje a jejími změnami. Na základě následujících ustanovení § 44 musí původce zpracovaný POH zaslat příslušnému kraji, zapracovat jeho připomínky a sdělit kraji, jak je zapracoval. Jelikož podle odst. 7 je Plán odpadového hospodářství původce odpadů závazným podkladem pro jeho činnosti, je nepochybné, že kraj může prosazovat své cíle do POH původců (tedy i obcí) již v době před jejich dopracováním v rámci svých připomínek, o jejichž zapracování je původce povinen kraj písemně informovat.

Kraj však má další nástroje pro prosazování cílů POH krajů u původců odpadů. Je to jejich rozhodovací činnost v rámci přenesené působnosti, především vydávání souhlasů. Je-li podle § 43 odst. 12 zákona o odpadech závazná část POH krajů závazným podkladem pro rozhodovací a jiné činnosti příslušných správních úřadů, krajů a obcí v oblasti odpadového hospodářství, potom v případech, kdy zákon o odpadech stanoví, že vydání konkrétního rozhodnutí může příslušný orgán státní správy vázat na podmínky (souhlasy podle § 78 odst. 2 písm. a), c), j), k), § 79 odst. 1 písm. b)), p je závazná část POH kraje závazným podkladem pro stanovení těchto podmínek, ale i podmínek stanovených rozhodnutími obecních úřadů obcí s rozšířenou působností.

5. POH původců, metodický pokyn

§ 44 zákona o odpadech a § 28 vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů
Metodický pokyn odboru odpadů MŽP pro zpracování Plánu odpadového hospodářství :
Část A: původce – obce
Část B: původce (kromě obcí)
Praha, říjen 2004

6. Problémy, nejasnosti – stručný výtah z odpovědí na nejčastější dotazy
a) Obce

1) Obec, která překročila limit produkce odpadů stanovený pro vznik povinnosti vypracovat POH jednorázově, pouze vlivem mimořádné situace (krizového stavu), např. lokální povodně, krupobití apod. nemusí zpracovat POH. Nejedná se o odpad, který jí jako původci běžně vzniká a nemůže tedy plánovat nakládání s ním pro dalších nejméně 5 let. To ovšem rozhodně neznamená, že obec, na jejímž území odpad při takové události vznikne, není jeho původcem a nemusí se postarat o jeho odstranění.
2) Povinnost zpracovat POH původcem je vymezena pouze obecně limity produkce ostatního a nebezpečného odpadu. V žádném ustanovení § 44 není stanoveno, že obec jako původce komunálního odpadu zpracovává POH pouze na komunální odpad. Pouze v § 44 odst. 8 je stanoveno, že obce, které k zabezpečení svých povinností při nakládání s komunálním odpadem vytvořily dobrovolný svazek obcí mohou za určitých podmínek zpracovat společný POH, určující rozsah a způsob nakládání s komunálním odpadem. Původce (včetně obcí) tedy zpracovává při dosažení limitů produkce stanovených zákonem POH pro nakládání s veškerým odpadem, který při jeho činnosti vzniká. Pro řešení nakládání s KO se obce, které vytvořily dobrovolný svazek obcí, mohou sdružit a POH vypracovat společně. Do limitu započítavané odpady jsou všechny odpady produkované obcí (např. odpady z obecního úřadu) a všechny odpady odložené občany na místech k tomu určených – směsný a vytříděný komunální odpad odkládaný do shromažďovacích nádob, odpady odkládané ve sběrových dvorech včetně odpadů stavebních, odpad ze zeleně, atd.
3) Metodický návod pro zpracování POH je doporučeným postupem. Obec může postupovat při zpracování podle jiného schématu, ale vždy musí vycházet ze zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů a předpisů ho provádějících, zejména § 28 vyhlášky MŽP č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady ve znění pozdějších předpisů, POH ČR a závazné části POH příslušného kraje.

b) POH původce obecně

1) Podle § 3 písm.b) zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, se posuzují koncepce, strategie, politiky, plány nebo programy zpracované nebo zadané orgánem veřejné správy. Podle tohoto zákona se tedy posuzují pouze POH obcí a to pouze tehdy, pokud tak stanoví závěr zjišťovacího řízení. Posouzení POH původce – firmy podle zákona č. 100/2001 Sb., není požadováno.
2) Pokud má původce provozovny (bez vlastního IČO), které samostatně nesplňují limity produkce pro zpracování POH, na území více krajů, které však dohromady produkují více než 10 t nebezpečného nebo 1000 t ostatního odpadu, zpracovává POH za celou firmu a jako přílohu k tomuto POH dodatek za provozovnu (provozovny), které má v konkrétním kraji. Tento dodatek musí být v souladu s termíny a cíli závazné části POH příslušného kraje. Má-li původce provozovny ve všech krajích ČR, zasílá postupně svůj POH všem krajům v termínech, které odpovídají zákonným lhůtám. Návrh svého POH, včetně příslušných dodatků a příloh, předkládá původce odpadů všem krajům, ve kterých provozuje provozovny.
3) Povinnost zpracovat POH se vztahuje i na subjekty, které mají od příslušného krajského úřadu udělen souhlas dle § 14 odstavec 1 zákona k provozování zařízení ke sběru, výkupu, využívání případně odstraňování odpadů v případě, že při své činnosti, tzn. při provozování zařízení ke sběru, výkupu, využívání případně odstraňování odpadů vyprodukují více jak 10 t nebezpečného odpadu nebo více než 1000 t ostatního odpadu. Pokud produkce odpadů uvedených subjektů nedosahuje zákonem stanovených limitů povinnost zpracovat POH se na ně nevztahuje, přestože se stávají dle § 12 odst. 3 vlastníky převzatých odpadů a přecházejí na ně povinnosti původce odpadů. Jako vlastníci převzatých odpadů, nikoliv vlastníci činností (procesů) odpady produkujících, nemohou naplňovat základní požadavek na POH, tzn. vytvoření podmínek k předcházení vzniku odpadů, omezování jejich množství a nebezpečných vlastností.

4) Indikátor z tabulky 4.1.1 Měrná produkce v roce 2003 (t/1000 Eur/rok) - část B – Metodického návodu určeného pro podniky vyjadřuje poměr celkové produkce k ročnímu výnosu a postup jeho zpracování je následující: z účetnictví se vyhledá výnos za příslušný rok v Kč a převede se podle aktuálního kurzu na Eura. Výše kurzu bude poznamenána v komentáři k tabulce. Pro tento výpočet je možné použít i zaokrouhlenou hodnotu. Následně se celkové množství produkovaného odpadu v příslušném řádku tabulky vydělí výnosem v EUR. Indikátor ukazuje jaké množství odpadu je produkováno na jednotku výnosu firmy.
5) V případě, že původce předává odpady „oprávněné osobě“ (kód AN3) se při vyplňování tabulek Metodického návodu postupuje následovně: ve spolupráci s oprávněnou osobou zjistit, jak bylo skutečně s odpadem naloženo. Z §§ 10 a 11 zákona lze dovodit, že původci mají povinnost mít doklad o tom, jak bylo s odpadem naloženo, tzn. jak byl využit a pokud využití nebylo možné jak byl odstraněn. Pokud tyto informace nemá, neplní základní povinnosti původce podle § 16 písm. b) a c). Pokud takto původce nepostupuje, je možné zapracovat získávání informací o nakládání s odpady, které předává oprávněné osobě do opatření svého POH a kritérium využívání odpadů stanovit jako jeden z výběrových parametrů při výběru oprávněné osoby, která bude pro původce zajišťovat nakládání s odpady.

7. Kontrolní otázky:
1. Kdo zpracovává plán odpadového hospodářství?
Odpověď: Ministerstvo ŽP, kraje v samostatné působnosti a původci odpadů, kteří produkují více než 10 tun nebezpečného nebo více než 1000 tun ostatního odpadu (včetně obcí).

2. Jaké nástroje pro prosazování svých cílů stanovených v POH kraj má?

Odpověď:

a) Přímé:
na základě § 44 zákona o odpadech kraj může prosazovat své cíle do POH původců (tedy i obcí) již v době před jejich dopracováním v rámci svých připomínek, o jejichž zapracování je původce povinen kraj písemně informovat:
odst. 2 – POH původce musí být v souladu se závaznou částí řešení plánu odpadového hospodářství kraje a jejími změnami.
Odst. 5 – původce musí zpracovaný POH zaslat příslušnému kraji, zapracovat jeho připomínky a sdělit kraji, jak je zapracoval.
Odst. 7 - Plán odpadového hospodářství původce odpadů je závazným podkladem pro jeho činnosti,

b) Nepřímé (při rozhodovací činnosti v rámci přenesené působnosti, především při vydávání souhlasů), a to na základě ustanovení:
- § 43 odst. 12 zákona o odpadech - závazná část POH krajů je závazným podkladem pro rozhodovací a jiné činnosti příslušných správních úřadů, krajů a obcí v oblasti odpadového hospodářství,
- § 78 odst. 1 - kraj může vázat rozhodnutí o udělení souhlasu podle § 78 odst. 2 písm. a), c), j), k) na podmínky

Závazná část POH kraje je tedy závazným podkladem pro stanovení těchto podmínek (ale i podmínek stanovených rozhodnutími obecních úřadů obcí s rozšířenou působností).
 

- Výkon veřejné správy
- Kontrolní činnost
- Sankce
- Kontrolní otázky

Část jedenáctá zákona o odpadech – Výkon veřejné správy (§ 71 až § 81)

Orgány veřejné správy v oblasti odpadového hospodářství

a) Ministerstvo životního prostředí,
b) Ministerstvo zdravotnictví,
c) Ministerstvo zemědělství,
d) Česká inspekce životního prostředí,
e) Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský,
f) celní úřady,
g) Policie České republiky,
h) orgány ochrany veřejného zdraví,
i) krajské úřady,
j) obecní úřady obcí s rozšířenou působností,
k) obecní úřady a újezdní úřady.

Povinnosti a pravomoci všech správních úřadů vykonávajících státní správu v oblasti hospodaření s odpady jsou stanoveny taxativně – úplným výčtem činností v jejich kompetenci v jednotlivých ustanoveních zákona o odpadech.

Od roku 2002, kdy vstoupil zákon o odpadech v účinnost, byl seznam orgánů s působností v odpadovém hospodářství několikrát novelizacemi zákona doplněn – celní orgány, Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský a poslední poslaneckou novelou zákona o odpadech Policie České republiky.

Ústředním orgánem státní správy v oblasti odpadového hospodářství je Ministerstvo životního prostředí (dále jen „ministerstvo“). Ministerstvu jsou také mimo jiné svěřeny základní a klíčové pravomoci ve vztahu k pohybu odpadů přes státní hranice a spolupráce s Evropskou komisí a orgány mezinárodních úmluv a protokolů v oblasti odpadového hospodářství, k nimž Česká republika přistoupila. Ministerstvo dále pověřuje právnické osoby nebo fyzické osoby k hodnocení nebezpečných vlastností odpadů, zařazuje odpad v případech, kdy nelze odpad jednoznačně zařadit podle Katalogu odpadů podle § 5 odst. 2, zpracovává a vede souhrnnou evidenci podle § 39 zákona o odpadech a tuto evidenci zpřístupňuje občanům, zpracovává plán odpadového hospodářství České republiky a jeho změny, rozhoduje o odvolání proti rozhodnutí inspekce a krajského úřadu, vede Seznam výrobců elektrozařízení podle dílu 8 části čtvrté.

Ministerstvo zdravotnictví vykonává vrchní státní dozor a řídí výkon státní správy v oblasti ochrany veřejného zdraví při nakládání s odpady. Ministerstvo zemědělství koordinuje provádění kontrol dodržování povinností při používání upravených kalů na zemědělské půdě.

Podle nového § 73a Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský vykonává kontrolu dodržování povinnosti při využívání upravených kalů na zemědělské půdě, vykonává a sankce za porušení těchto povinností ukládá podle zákona č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látek, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech), ve znění zákona č. 317/2004 Sb., zatímco ministerstvo zemědělství provádění kontrol dodržování povinností při používání upravených kalů z čistíren odpadních vod pouze koordinuje.

Orgány ochrany veřejného zdraví se mimo jiné vyjadřují k provozním řádům zařízení k nakládání s odpady.

Velké změny po vstupu ČR do EU byly novelami zákona o odpadech (č. 188/2002004 a
č. 7/2005 Sb.) provedeny v působnosti celních orgánů. Po vstupu ČR do EU se kompetence celních orgánů v odpadovém hospodářství rozšiřují na kontrolu veškeré přepravy odpadů, nejen na přeshraniční, jak tomu bylo do dne účinnosti zákona č. 188/2004 Sb. Při kontrole přepravy odpadů mají celní úřady značné kompetence. Zjistí-li celní úřad, že přeshraniční přeprava je nedovolenou přepravou odpadů podle článku 26 nařízení Rady (EHS) č. 259/93 o dozoru nad přepravou odpadů v rámci Evropského společenství, do něj a z něj a o jejich kontrole nebo že přeshraniční přeprava odpadů je uskutečňována v rozporu s povolením nebo ohrožuje-li tato přeprava bezprostředně životní prostředí, nařídí celní úřad přerušení přepravy a odstavení vozidla na místo k tomu určené a současně dá podnět k zahájení řízení o uložení pokuty inspekci. Celní úřad může použít i technických prostředků k zabránění odjezdu vozidla. Celní úřad jedná s řidičem vozidla do doby než dopravce určí jinou osobu oprávněnou jednat jeho jménem. Pokud bylo celním úřadem zjištěno, že přeprava bezprostředně ohrožuje životní prostředí, stanoví celní úřad opatření a lhůty pro zjednání nápravy rozhodnutím. Není-li v případě zjištěného porušení předpisů podle odstavce 7 bezprostředně ohroženo životní prostředí, může celní úřad rozhodnout o stanovení kauce ve výši od 10 000 Kč do 50 000 Kč. Po zaplacení kauce je celní úřad oprávněn zrušit přerušení přepravy a vydat vozidlo. O zaplacení kauce je celní úřad povinen vydat řidiči potvrzení. Vzor potvrzení o převzetí kauce je novou přílohou č. 4 k vyhlášce č. 503/2004 Sb.

Další rozšíření kompetencí celních orgánů bylo provedeno změnou zákona o odpadech zákonem č. 444/2005 Sb., kterým se s účinností od 1. ledna 2006 mění zákon č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů,
a některé další zákony. Celní orgány po této novele přejímají některé povinnosti finančních úřadů
/§ 21 odst. 1 písm. a), § 47 odst. 2, § 68 odst. 1 /.

Poslaneckou novelou zákona o odpadech č. 314/2006 Sb. byla mezi orgány veřejné správy s působností v odpadovém hospodářství doplněna Policie České republiky (dále jen „policie“) a to především z důvodu nárůstu případů nelegální přeshraniční přepravy odpadů do České republiky. Policie bude mít kompetence v rámci pohraničního odbavování a v pásmu do 25 km od státních hranic zaznamenávat a podle možností dokumentovat podezřelé jevy a okolnosti nasvědčující nelegální přeshraniční přepravě odpadů do České republiky, předávat zjištěné podněty orgánům inspekce a celních úřadů k provedení vlastních nápravných opatření, bude spolupracovat a v rámci součinnosti poskytovat odbornou pomoc a přiměřené podmínky orgánům inspekce a celních úřadů.

Hlavní úlohou České inspekce životního prostředí (dále jen „inspekce“), je činnost kontrolní, při které má pravomoc ukládat rozhodnutím pokuty a nápravná opatření. Inspekce dále dává podněty k výkonu veřejné správy krajským úřadům a ministerstvu a spolupracuje s ostatními orgány veřejné správy a poskytuje jim odbornou pomoc.

Kontrolní činnost v odpadovém hospodářství provádějí, kromě inspekce, obecní úřady
a újezdní úřady a obecní úřady obcí s rozšířenou působností, které jsou rovněž oprávněny v případech stanovených v § 66, 79 a 80 ukládat pokuty a nápravná opatření.
Podle § 80 odst. 1 písm. a) zákona dostala obec důležitou pravomoc kontrolovat, zda právnické osoby a fyzické osoby oprávněné k podnikání využívají systému zavedeného obcí pro nakládání s komunálním odpadem pouze na základě písemné smlouvy s obcí a zda fyzická osoba, která není podnikatelem, se zbavuje odpadu pouze v souladu s tímto zákonem a podle písm. b) ukládá právnickým osobám a fyzickým osobám oprávněným k podnikání pokuty za porušení těchto povinností a současně může stanovit opatření a lhůty pro zjednání nápravy samostatným rozhodnutím.

Hlavním úkolem obcí v samostatné působnosti je nakládání s komunálním odpadem, jehož jsou původcem a plánování v oblasti odpadového hospodářství (POH obce).

Obecní úřady obcí s rozšířenou působností mají kromě kontrolní činnosti ve své náplni hlavně zpracovávání evidence odpadů, zařízení a svých rozhodnutí a zasílání souhrnných hlášení z této evidence krajským úřadům a ministerstvu. V neposlední řadě mají i funkci rozhodovací – vydávají rozhodnutí o souhlasu k nakládání s nebezpečnými odpady a k upuštění od třídění a odděleného shromažďování odpadů původcům s roční produkcí nebezpečných odpadů nižší než 100 tun, rozhodnutí o řešení situace ohrožení nebo poškození životního prostředí, rozhodnutí o zákazu činnosti původce odpadů za podmínek stanovených zákonem.

Podle ustanovení § 79 odst. 1 písm. f) – mají možnost řešit černé skládky, pokud hrozí poškození lidského zdraví nebo životního prostředí nebo již k němu došlo, a to na náklady odpovědné osoby.

Vedle obecních úřadů obcí s rozšířenou působností mají rozhodovací pravomoce v odpadovém hospodářství především krajské úřady, u kterých je tato činnost zároveň hlavní náplní jejich působnosti. Udělují většinu souhlasů k činnostem v odpadovém hospodářství, dále rozhodují o odvolání proti rozhodnutí obecních úřadů (obou stupňů), rozhodují v pochybnostech, zda věc je odpadem aj. Kontrolní činnost je sice rovněž náplní činnosti krajských úřadů, avšak nemají možnost ukládat pokuty. V případě zjištění nedodržování povinností kontrolovanými subjekty tedy dají podnět k uložení sankce inspekce nebo obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností (dle jejich kompetencí podle § 66 zákona o odpadech).

Kraje v samostatné působnosti mají ve své působnosti především plánování odpadového hospodářství na svém území (POH krajů).

Část desátá – Sankce (§ 66 až 70)

Sankční ustanovení stanoví pokuty za správní delikty fyzických osob při provozování podnikatelské činnosti a právnických osob (společně § 66) a za přestupky fyzických osob nepodnikajících – občanů (§ 69). Zvláštní ustanovení vymezují specifika řízení o uložení pokuty. Správními úřady oprávněnými k ukládání pokut za správní delikty fyzických osob při provozování podnikatelské činnosti a právnických osob jsou Česká inspekce životního prostředí a obecní úřady obcí s rozšířenou působností. U správního deliktu uvedeného v § 66 odst. 1 zákona o odpadech (využívání systému obce k nakládání s komunálním odpadem původci odpadu podobného komunálnímu odpadu bez smlouvy s obcí) je správním úřadem oprávněným k uložení pokuty orgán obce v přenesené působnosti.

Správním úřadem oprávněným k ukládání pokut za přestupky fyzických osob (nepodnikajících) je:
1. obecní úřad - ukládá pokutu až do výše 20 000 Kč fyzické osobě, která není podnikatelem a dopustí se přestupku tím, že:
a) se zbaví autovraku nebo umístí vozidlo vyřazené z registru vozidel v rozporu s tímto zákonem,
b) odloží elektrozařízení mimo místa k tomu určená nebo mimo místa jejich zpětného odběru.
2. Inspekce uloží pokutu až do výše 1 000 000 Kč fyzické osobě, která není podnikatelem a dopustí se přestupku tím, že:
a) převezme odpad do svého vlastnictví,
b) provádí nedovolenou přepravu odpadů podle čl. 26 nařízení Rady (EHS) č. 259/93, o dozoru nad přepravou odpadů v rámci Evropského společenství, do něj a z něj a o jejich kontrole nebo uskuteční přeshraniční přepravu odpadů v rozporu s povolením,
c) soustřeďuje odpad nebo s ním jinak nakládá na místech nebo v objektech, které nejsou podle tohoto zákona zařízeními určenými k nakládání s odpady nebo tato místa či objekty za účelem soustřeďování nebo jiného nakládání s odpady pronajímá jiné osobě.

Pokutu za neplnění obecně závazné vyhlášky obec udělí podle zákona o přestupcích (č. 200/1990 Sb.).

Všechny zjištěné delikty musí být na základě zvolené formulace § 66 obligatorně sankcionovány – viz „pokutu uloží“. Na zvážení správního úřadu je však výše sankce. Při tomto správním uvážení musí správní úřad přihlížet zejména k závažnosti ohrožení životního prostředí, popřípadě k míře jeho poškození.

Ustanovením § 66 odst. 5 zákona o odpadech byly zavedeny tzv. zbytkové sankce ve výši
do 1 milionu korun, které ukládá ČIŽP nebo obecní úřad obce s rozšířenou působností za porušení dalších, v této části návrhu zákona nevyjmenovaných povinností nebo rozhodnutí na základě tohoto zákona vydaných. Zařazení tohoto sběrného ustanovení bylo do návrhu zákona o odpadech doporučeno Legislativní radou vlády. Toto ustanovení má zajistit, že porušení každé povinnosti bude možné sankcionovat a na žádnou nebude zapomenuto. Obdobné ustanovení mají i jiné rozsáhlejší zákony – např. zákon o vodách.

Je nutno též zdůraznit, že k výkonu státní správy na úseku přestupků je třeba příslušné odborné způsobilosti dle vyhlášky č.345/2000 Sb., která není od zaměstnanců inspekce požadována.

Poslední novelou zákona o odpadech byla do zákona o odpadech nejen doplněna Policie ČR, jako další orgán veřejné správy s působností v odpadovém hospodářství a rozšířen § 69 o další sankcionovatelné přestupky nepodnikajících fyzických osob, ale byly zvýšeny i horní hranice některých sankcí:
- v § 66 odst. 2 se částka „300 000 Kč“ nahrazuje částkou „1 000 000 Kč“
- v § 66 odst. 3 se částka „1 000 000 Kč“ nahrazuje částkou „10 000 000 Kč“
- v § 66 odst. 4 se částka „10 000 000 Kč“ nahrazuje částkou „50 000 000 Kč“.
Mezi tato zpřísnění, zavedená do zákona o odpadech v důsledku nedovolených přeprav odpadů, je dále nutné zahrnout i ustanovení části druhé této poslanecké novely zákona o odpadech, kterou je provedena změna zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, kterou se v nadpisu a v odst. 2 § 181e zrušuje slovo „nebezpečný“. To znamená, že nadále může být jako trestný čin nejen tímto zákonem stanovené nakládání s nebezpečným odpadem, ale i s odpadem ostatním.

Kontrolní otázky:

1. Který orgán ukládá pokutu za přestupky fyzickým osobám (nepodnikajícím) podle zákona o odpadech a za které?

Odpověď:
1. obecní úřad - ukládá pokutu až do výše 20 000 Kč fyzické osobě, která není podnikatelem a dopustí se přestupku tím, že:
c) se zbaví autovraku nebo umístí vozidlo vyřazené z registru vozidel v rozporu s tímto zákonem,
d) odloží elektrozařízení mimo místa k tomu určená nebo mimo místa jejich zpětného odběru.
2. Inspekce uloží pokutu až do výše 1 000 000 Kč fyzické osobě, která není podnikatelem a dopustí se přestupku tím, že:
d) převezme odpad do svého vlastnictví,
e) provádí nedovolenou přepravu odpadů podle čl. 26 nařízení Rady (EHS) č. 259/93, o dozoru nad přepravou odpadů v rámci Evropského společenství, do něj a z něj a o jejich kontrole nebo uskuteční přeshraniční přepravu odpadů v rozporu s povolením,
f) soustřeďuje odpad nebo s ním jinak nakládá na místech nebo v objektech, které nejsou podle tohoto zákona zařízeními určenými k nakládání s odpady nebo tato místa či objekty za účelem soustřeďování nebo jiného nakládání s odpady pronajímá jiné osobě.

2. Otázka: Jak jsou zákonem o odpadech řešeny černé skládky?

Odpověď: V současné době upravuje zákon o odpadech postup při odstraňování „černých skládek“ pouze ustanovením § 79 odst. 1 písm. f). Podle tohoto ustanovení může obecní úřad obce s rozšířenou působností (dále jen „obecní úřad“) odstranit odpad, pokud hrozí poškození lidského zdraví nebo životního prostředí nebo již k němu došlo, a to na náklady odpovědné osoby. Z tohoto ustanovení tedy vyplývá, že obecní úřad v těchto případech (ohrožení a poškození životního prostředí) přednostně zajišťuje odstranění odpadu, ať již z důvodu, že původce závadného stavu (odpovědná osoba) není znám, nebo je sice znám, ale je nečinný. V případě, kdy obecní úřad není schopen zjistit původce závadného stavu (tedy osobu, která odpad na nemovitosti protiprávně odložila), nebude možné obecním úřadem vynaložené náklady refundovat u původce a ponese je stát. Současně platný zákon o odpadech tedy v případech černých skládek ohrožujících životní prostředí či zdraví lidí nepočítá s aktivní rolí vlastníka pozemku, na němž se nepovolená skládka vlastníkem nezaložená nachází.

3. Otázka: Který orgán veřejné správy uděluje rozhodnutím souhlas k provozování zařízení k nakládání s odpady a jeho provoznímu řádu?

Odpověď: Krajský úřad místně příslušný zařízení.

- § 4, § 17, § 17a, § 84 zákona o odpadech
- § 2 a příloha č. 1 vyhlášky č. 381/2001 Sb., Katalog odpadů, ve znění vyhlášky č. 503/2004 Sb.
- § 1 písm. g) a § 10b zákona č.565/1990 S., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů

Komunální odpad: Definice: § 4 písm. b) zákona o odpadech: komunálním odpadem - veškerý odpad vznikající na území obce při činnosti fyzických osob a který je uveden jako komunální odpad v prováděcím právním předpisu11a) s výjimkou odpadů vznikajících u právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání

Původce komunálního odpadu: Definice § 4 písm. p) původcem odpadů - právnická osoba, při jejíž činnosti vznikají odpady, nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, při jejíž podnikatelské činnosti vznikají odpady. Pro komunální odpady vznikající na území obce, které mají původ v činnosti fyzických osob, na něž se nevztahují povinnosti původce, se za původce odpadů považuje obec. Obec se stává původcem komunálních odpadů v okamžiku, kdy fyzická osoba odpady odloží na místě k tomu určeném; obec se současně stane vlastníkem těchto odpadů,

Odpad podobný komunálnímu odpadu a jeho původce: Definice § 2 odst. 2 vyhlášky č. 381/2001 Sb., Katalog odpadů, ve znění vyhlášky č. 503/2004 Sb.: (2) Odpadem podobným komunálnímu odpadu se pro účely této vyhlášky rozumí odpad podobného složení jako komunální odpad zařazený do skupiny odpadů 20 v Katalogu odpadů vznikající při nevýrobní činnosti právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání (např. v úřadech, kancelářích).

Podle tohoto a následujících odst. 3 a 4 mají původci odpadu podobného komunálnímu odpadu při nakládání s ním dvě možnosti. Buď se na základě písemné smlouvy s obcí napojí na její systém nakládání s komunálním odpadem a potom jsou povinni třídit a odkládat odpad podle této smlouvy, nebo nakládají s tímto odpadem jako s každým jiným odpadem jako jeho původci – tj. vytřídí z něj využitelné a nebezpečné druhy odpadů a dále nevyužitelnou směs ostatních odpadů zařadí pod katalogové číslo samostatného druhu odpadu 20 03 01 Směsný komunální odpad.

Povinnosti a oprávnění obcí v samostatné působnosti při nakládání s komunálním odpadem
(§ 17, 17a):
A) Povinnosti obce
a) veškeré povinnosti původců odpadů ze zákona o odpadech, pokud zákonem není stanoveno jinak (např. obecně závazná vyhláška)
b) určit místa, kam mohou fyzické osoby odkládat komunální odpad, který produkují,
c) zajistit místa, kam mohou fyzické osoby odkládat nebezpečné složky komunálního odpadu (např. zbytky barev a spotřební chemie, zářivky, rozpouštědla). Povinnost zajištění míst k odkládání nebezpečných složek komunálních odpadů obec splní určením místa k soustřeďování nebezpečných složek komunálního odpadu ve stanovených termínech, minimálně však dvakrát ročně, a dále zajištěním odvozu oprávněnou osobou

B) Oprávnění obce

Obec ve své samostatné působnosti může:
a) stanovit obecně závaznou vyhláškou obce systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů vznikajících na jejím katastrálním území, včetně systému nakládání se stavebním odpadem
b) systém sběru nebezpečných odpadů od občanů v případě potřeby doplnit pravidelným mobilním svozem oprávněnou osobou
c) vybírat úhradu za shromažďování, sběr, přepravu, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů od fyzických osob na základě smlouvy. (Smlouva musí být uzavřena písemně a musí obsahovat výši úhrady. Vybírá-li obec tuto úhradu, nemůže stanovit poplatek za komunální odpad podle § 17a ani místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů podle zákona o místních poplatcích)
d) uzavřít písemnou smlouvu, obsahující výši sjednané ceny, s původci odpadu podobného komunálnímu odpadu, pokud tito chtějí využít systému zavedeného obcí pro nakládání s komunálním odpadem
e) obecně závaznou vyhláškou stanovit (§ 17 odst. 2) a vybírat poplatek (podle § 17 a) za komunální odpad vznikající na jejím území. (Poplatek nelze stanovit současně s místním poplatkem za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů podle zákona o místních poplatcích)
f) stanovit poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů (podle zákona o místních poplatcích (pokud nevybírá úhradu podle § 17 odst. 5, ani poplatek podle § 17a zákona o odpadech)

Povinnosti fyzických osob (nepodnikajících, občanů) při nakládání s komunálním odpadem
(§ 17, 17a):
a) odkládat komunální odpad na místech k tomu určených
b) ode dne, kdy tak obec stanoví obecně závaznou vyhláškou, komunální odpad odděleně shromažďovat, třídit a předávat k využití a odstraňování podle systému stanoveného obcí, pokud odpad samy nevyužijí v souladu s tímto zákonem a zvláštními právními předpisy
c) platit poplatek, pokud jej obec obecně závaznou vyhláškou na svém území stanoví (buď poplatek podle § 17a, nebo podle zákona o místních poplatcích).

Možnost pro původce odpadu podobného komunálnímu odpadu

Původci, kteří produkují odpad zařazený podle Katalogu odpadů jako odpad podobný komunálnímu z činnosti právnických osob a fyzických osob oprávněných k podnikání, mohou na základě smlouvy s obcí využít systému zavedeného obcí pro nakládání s komunálním odpadem. Smlouva musí být písemná a musí obsahovat vždy výši sjednané ceny za tuto službu.

Platby za komunální odpad

Ode dne účinnosti zákona č. 275/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a změně některých dalších zákonů, tj. od 1.1.2003, mají obce možnost volit mezi třemi různými způsoby platby za KO, a to:

a) úhradu za shromažďování, sběr, přepravu, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů od fyzických osob na základě smlouvy (podle § 17 odst. 5 zákona o odpadech ve znění zákona č. 275/2002 Sb.)
b) poplatek za komunální odpad (dále jen "poplatek") vznikající na jejím území (podle § 17 a) zákona o odpadech ve znění zákona č. 275/2002 Sb.)
c) poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů (stanovený v § 84 zákona o odpadech změnou zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů).

Při stanovování platby za komunální odpad platí, že na území jedné obce nesmějí být způsoby platby za KO vzájemně kombinovány, tj. musí být zvolen pouze jeden z výše uvedených tří způsobů.

ad a)

Úhrada podle § 17 odst. 5 zákona o odpadech: Úhrada podle § 17 odst. 5, podobně jako cena za odpad podobný komunálnímu odpadu podle § 17 odst. 6, není zákonem o odpadech ani odkazem na zvláštní právní předpis nijak vymezena, je tedy smluvní cenou, která musí být dojednána na základě smlouvy a to s každou fyzickou osobou. Další náležitosti této smlouvy stanoveny nejsou. Úprava této smlouvy se tedy bude řídit obecnou právní úpravou, tj. zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon stanoví možnost obce vybírat úhradu na základě uzavřených smluv, ale už nestanoví odpovídající povinnost fyzických osob takovou úhradu platit, respektive předmětnou smlouvu s obcí uzavřít a platit v ní stanovenou úhradu. Smlouva tedy může být uzavřena pouze na základě souhlasné svobodné vůle obou stran. Nevýhodou tohoto systému platby je, že pokud občan nebude s uzavřením smlouvy souhlasit, nemůže být smlouva uzavřena, a v tom okamžiku padá celý systém obce hradit náklady za KO podle § 17 odst. 5 a obec musí přejít k některé z dalších dvou možností úhrady. Ve smlouvě musí být stanovena výše úhrady, zákon však neuvádí způsob jejího výpočtu, maximální výši ani odkaz na zákon č. 565/1990 Sb., o cenách. Znamená to, že jde o cenu, která není žádným předpisem regulovaná a stanoví se dohodou mezi fyzickou osobou a obcí (podobně jako cena pro původce odpadů podobných komunálnímu odpadu podle § 17 odst. 6 zákona o odpadech).

ad b)

Poplatek za komunální odpad (dále jen "poplatek"):Podle § 17 a) zákona o odpadech. Poplatek může obec stanovit obecně závaznou vyhláškou. Jeho poplatníkem je každá fyzická osoba produkující na území obce odpad, plátcem je vlastník nemovitosti nebo společenství vlastníků jednotek podle zvláštního zákona. Výhoda oproti úhradě v bodě a): Na rozdíl od úhrady uvedené v bodě a), která je smluvní cenou (soukromoprávní prostředek), která se sjednává dohodou mezi prodávajícím a kupujícím a jejíž výše odpovídá rozsahu poskytnuté služby, daně a poplatky jako veřejnoprávní prostředky jsou platební povinností, které stát stanoví zákonem (nebo o jejichž zavedení si na základě zmocnění v zákoně rozhoduje obec sama v rámci samostatné působnosti) a jejichž účelem je zajištění určitých příjmů pro úhradu celospolečenských potřeb, tj. pro veřejný rozpočet, aniž se přitom poskytuje zdaňovaným subjektům ekvivalentní protiplnění. Poplatky musí být stanoveny obecně závaznou vyhláškou. Tu však obec vydat nemusí – v tom případě však nemůže stanovit ani tento poplatek, ani poplatek dále uvedený v bodě c). Poplatník - každá osoba, při jejíž činnosti odpad vzniká (ovšem pouze tehdy, je-li ho možné zjistit). MF upozorňuje, že spolehlivě lze zjistit poplatníka pouze na základě trvalého pobytu z evidence obyvatel a nebo z katastru nemovitostí na základě vlastnictví stavby.

ad c)

Místní poplatek podle § 10b zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů (stanovený v § 84 zákona o odpadech změnou zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů). Ustanovení § 10b tohoto zákona stanoví nezbytné náležitosti poplatku, konkrétně poplatníky (fyzická osoba, která má v obci trvalý pobyt, nebo fyzická osoba, která má ve vlastnictví stavbu určenou nebo sloužící k individuální rekreaci, ve které není hlášena k trvalému pobytu žádná fyzická osoba), dále pak sazbu poplatku, jež je podle zákona tvořena dvěma složkami.

Sazbu poplatku tvoří částka až 250 Kč za osobu uvedenou v odstavci 1 a kalendářní rok, a částka stanovená na základě skutečných nákladů obce předchozího roku na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu až 250 Kč za osobu uvedenou v odstavci 1 a kalendářní rok; obec v obecně závazné vyhlášce stanoví rozúčtování nákladů na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu na osobu.

Sazbu poplatku tvoří fixní částka uvedená pod písmenem a), se stanovenou horní hranicí 250 Kč za osobu a rok. Částka uvedená pod písm. a) je poplatek stanovený obcí za provoz celého systému nakládání s komunálním odpadem. Je to část poplatku, kterou povinně platí obci každý občan za nakládání s komunálním odpadem bez ohledu na stupeň jeho třídění. Částka uvedená pod písmenem b) je složka poplatku, kterou může zastupitelstvo stanovit na základě skutečných nákladů obce předchozího roku na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu (tedy nikoliv za provoz systému). Maximální výše je stanovena opět až do 250 Kč za osobu a kalendářní rok, tj. u trvalého pobytu na člena domácnosti, u rekreačního objektu na vlastníka. Obec ale v obecně závazné vyhlášce musí stanovit rozúčtování na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu podle skutečných nákladů předchozího roku. Částku b) poplatku stanoví obec každoročně změnou vyhlášky. Výše částky b) poplatku bude tedy záviset na množství netříděného komunálního odpadu a na nákladech obce na jeho sběr a svoz. Přestože bude tato částka stanovena opět paušálně na poplatníka, měla by všechny poplatníky motivovat ke snaze produkovat co nejméně netříděného odpadu. Část b) poplatku je tedy míněna jako motivační složka poplatku, kterou obec stanoví a rozpočítá na jednotlivé poplatníky pokud sami odpad v souladu se systémem stanoveným obcí obecně závaznou vyhláškou netřídí a obci tak vznikají další náklady spojené s dotříděním sebraného a svezeného komunálního odpadu podle skutečných nákladů s tím spojených.

Další možnost motivace občanů ke třídění odpadů dává obcím § 15 zákona o místních poplatcích, podle kterého mohou obce obecně závaznou vyhláškou stanovit podmínky osvobození nebo poskytnutí úlevy při placení poplatků.

Problémy praxe (formou nejčastějších dotazů a odpovědí):

1. Kdo je původcem odpadu vznikajícího při pobytu fyzických osob v domovech nebo penzionech pro důchodce, dětských domovech nebo ústavech sociální péče? Je to právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněné k podnikání, která je provozuje a které tak jako původci vzniká odpad podobný komunálnímu odpadu, nebo je to obec, která se stává původcem odpadu vznikajícího při činnosti fyzických osob pobývajících v těchto zařízeních na území obce?
Odpověď: Protože zákon o odpadech stanoví jako původce odpadů toho, komu při jeho činnosti odpad vzniká, záleží na tom, jak je vymezena zvláštním právním předpisem činnost právnické osoby nebo fyzické osoby oprávněné k podnikání, provozující ubytovnu, domov nebo penzion pro důchodce, dětský domov nebo ústav sociální péče. Ve většině uvedených případů je úklid a odstranění odpadů vzniklých v souvislosti s pobytem fyzických osob jednou z činností nezbytně náležící k provozování těchto zařízení a provozovatelé ubytovacích zařízení mají jako původci těchto odpadů (podobných komunálnímu odpadu) povinnost nakládat s nimi podle zákona o odpadech s odpady. Např. z vymezení „základní péče“ v zařízeních sociální péče, tj. i domovů důchodců, podle § 13 vyhlášky
č. 82/1993 Sb., o úhradách za pobyt v zařízeních sociální péče, ve znění pozdějších předpisů, vyplývá, že tato činnost zahrnuje i úklid a odvoz popela a smetí. To znamená, že v souladu s výše citovaným ustanovením § 4 písm. p) zákona o odpadech jsou domovy důchodců původci odpadu podobného komunálnímu odpadu. Původcem odpadu vznikajícího při pobytu fyzických osob žijícím v těchto domovech tedy není obec, ale domov důchodců. Výjimkou jsou obytné jednotky v domovech – tzv. penzióny pro důchodce, kterým tyto služby domovem důchodců poskytovány nejsou. Pokud se jedná o tento typ zařízení, potom jeho obyvatelé odkládají odpad na místě k tomu obcí určeném – jedná se o komunální odpad.

2. Kdo je původcem odpadu podobného komunálnímu odpadu v budovách, kde jsou pronajímány jednotlivé prostory různým podnikatelským subjektům?
Odpověď: Podle § 4 písm. p) zákona o odpadech je původcem odpadů právnická osoba, při jejíž činnosti vznikají odpady, nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, při jejíž činnosti vznikají odpady. Původcem je tedy přednostně nájemce prostor, který v nich svou činnost provozuje.

Z hlediska zákona o odpadech však není důležité, zda původcem odpadu zařazeného podle Katalogu odpadů (vyhláška č. 381/2001 Sb.) jako odpad podobný komunálnímu odpadu z činnosti právnických osob a fyzických osob oprávněných k podnikání, budou jednotliví nájemci provozoven umístěných v prostorách objektu, nebo zda původcem veškerého tohoto odpadu vznikajícího ve všech prostorách bude vlastník objektu (je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou oprávněnou k podnikání). Důležité je, aby byl v každém okamžiku nakládání s tímto odpadem znám jeho původce, který je povinen plnit veškeré povinnosti původce odpadu podle § 16 zákona a je za odpad zodpovědný až do doby jeho předání oprávněné osobě podle § 12 odst. 3 zákona.

V těchto případech jsou tedy tři možnosti:

1) nájemci prostor jsou původci odpadu a nakládání s odpadem si zajišťují každý zvlášť se všemi povinnostmi původce odpadu až do předání odpadu oprávněné osobě (v tomto případě nejspíš firmě provádějící svoz komunálního odpadu v obci),
2) uzavřou na zajištění nakládání s odpadem podobným komunálnímu odpadu smlouvu s vlastníkem objektu, že bude zajišťovat odvoz tohoto odpadu v rámci ostatních služeb za sjednanou cenu - v tom případě vlastník objektu pouze zajišťuje službu – odvoz odpadu oprávněnou osobou a sám není ani původcem odpadu, ani odpad nepřebírá do svého vlastnictví a tedy nemusí být k tomu oprávněnou osobou a za odpad až do jeho předání oprávněné osobě si zodpovídají jednotliví nájemci (měli by mít také oddělené shromažďovací prostředky), nebo
3) nájemci prostor v objektu se s vlastníkem objektu dohodnou na tom, že původcem veškerého tohoto odpadu vznikajícího v prostorách objektu je vlastník objektu (neboť odpad vzniká při činnostech spojených s pronajímáním prostor, což je činnost vlastníka). V tom případě má všechny povinnosti podle § 16 zákona vlastník objektu, až do předání odpadu, např. svozové firmě.

Pokud má být původcem odpadu podobného komunálnímu pronajímatel, měla by být s ohledem na přehlednost situace pro kontrolní orgány tato skutečnost výslovně upravena v písemných smlouvách mezi nájemci a pronajímatelem. Způsob a výše stanovení platby je plně v dispozici smluvních stran a je pouze na nájemci a pronajímateli, zda smlouvu o zajištění služeb spojených s nakládáním s odpady uzavřou.

Kontrolní otázky:

1. otázka: Které druhy odpadu podle Katalogu odpadů je možné zahrnout pod pojem komunální odpad, jehož původcem je obec?

Odpověď: Obsah pojmu „komunální odpad“, definovaný pod písm. b) § 4 zákona o odpadech, jako veškerý odpad vznikající na území obce při činnosti fyzických osob, s výjimkou odpadů vznikajících u právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání, je zpřesněn a konkretizován Katalogem odpadů, kde je veškerý odpad včetně z něj vytříděných složek považovaný za komunální odpad a jemu podobný odpad ze živností, úřadů a z průmyslu uveden ve skupině 20 00 00.

Za komunální odpad tedy nelze považovat stavební odpad, zařazený podle Katalogu odpadů do skupiny 17 00 00, ani když vzniká při činnosti fyzických osob, přestože ustanovení § 17 odst. 2 zákona o odpadech dává obci možnost stanovit ve své samostatné působnosti obecně závaznou vyhláškou obce systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů vznikajících na jejím katastrálním území, včetně systému nakládání se stavebním odpadem. Nelze pod tento pojem zahrnout ani odpad ze zeleně, vznikající obci při údržbě zeleně na jejím území, který sice je zahrnut ve skupině 20 Katalogu odpadů, ale neodpovídá definici komunálního odpadu (nevzniká při činnosti fyzických osob).

2. otázka: Je povinností obce vydat obecně závaznou vyhlášku, kterou stanoví systém nakládání s odpadem na svém katastrálním území?

Odpověď: Vydání obecně závazné vyhlášky není povinností obce, ale její možností a nástrojem. Obec ji vydat nemusí, ale v tom případě nemůže stanovit ani jeden z poplatků za komunální odpad, neboť jsou oba na vydání obecně závazné vyhlášky vázány. Pokud tedy vyhlášku nevydá, má možnost využít pouze úhrady za KO (§ 17 odst. 5 zákona o odpadech). Stejně tak se nevydáním vyhlášky obec zbavuje dalšího svého nástroje, tj. vyžadovat po fyzických osobách třídění odpadů, jejich oddělené shromažďování a nakládání s odpady podle systému stanoveného obcí, jako plnění jejich povinnosti ze zákona (§17 odst. 4 zákona o odpadech).
 

- Část šestá (§ 39 a § 40), § 66 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. e), odst. 4 písm. f, § 72 odst. 1 písm. i), § 78 odst. 2 písm. f), § 79 odst. 1 písm. d), zákona o odpadech
- vyhláška č. 382/2001 Sb., o podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě, ve znění vyhlášky č. 504/2004 Sb.
- § 21 až 25, přílohy č. 20 až 27 vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady,
č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění vyhlášky č. 41/2005 Sb., č. 294/2005 Sb. a č. 353/2005 Sb.
- vyhláška č. 384/2001 Sb., o nakládání s PCB
- § 11 a příloha č. 8 vyhlášky č. 352/2005 Sb., o podrobnostech nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady a o bližších podmínkách financování nakládání s nimi (vyhláška o nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady)
- vyhláška č. 353/2005 Sb., kterou se mění vyhláška č. 237/2002 Sb., o podrobnostech způsobu provedení zpětného odběru některých výrobků, ve znění vyhlášky č. 505/2004 Sb., a vyhláška
č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů.

1. Průběžná evidence o odpadech a způsobech nakládání s nimi
- vedou původci odpadů a oprávněné osoby
- bez množstevního omezení
- za každou samostatnou provozovnu a za každý druh odpadu zvlášť
- provozovatelé zařízení ke sběru a zpracování autovraků jsou povinni vést evidenci a zasílat údaje o počtu a stavu převzatých autovraků a o způsobech jejich zpracování a provozovatelé zařízení
k oddělenému sběru, zpracování, využití a odstraňování elektroodpadu jsou povinni vést evidenci a zasílat údaje o typu, množství a způsobu zpracování, využití nebo odstranění elekroodpadu
v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem každoročně do 15. února následujícího roku obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému podle místa provozovny (vyhláška č. 352/2005 Sb.)
2. Hlášení o produkci a nakládání s odpady
- původci odpadů a oprávněné osoby
- při překročení limitu 100 kg nebezpečných odpadů nebo 100 tun ostatního odpadu
- místně příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností.
3. Ohlašování údajů o zařízení k odstraňování nebo využívání nebo dopravní firmě ohlašují:
- provozovatelé zařízení podle § 14 odst. 1 a odst. 2
- provozovatelé zařízení ke sběru a zpracování autovraků,
- provozovatelé zařízení ke sběru, zpracování, využívání a odstraňování elektroodpadu (§ 37g)
- dopravci odpadů

Komu:
- obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností místně příslušnému provozovně, u mobilních zařízení a dopravců podle sídla nebo bydliště provozovatele
- provozovatelé skládek navíc ohlašují každoročně údaje o stavu vytvořené finanční rezervy k 31. prosinci předchozího roku obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému podle místa skládky. Tyto údaje musí být doloženy výpisem z bankovního účtu provozovatele skládky

4. Ohlašování údajů o shromažďovacích místech nebezpečných odpadů a sběrových místech a skladech odpadů:
- zasílají obce a osoby oprávněné ke sběru nebo výkupu odpadů
- obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému podle shromažďovacího nebo sběrového místa nebo místa skladu odpadů
5. Evidence a ohlašování PCB a zařízení s PCB
- provozovatelé zařízení obsahující PCB a podléhající evidenci podle § 26 písm. c) nebo provozovatelé zařízení, která mohou obsahovat PCB a podléhají evidenci podle § 26 písm. d) nebo vlastníci nebo držitelé PCB definované v § 26 písm. a)
- jednorázově ministerstvu životního prostředí v rozsahu stanoveném vyhláškou č. 384/2001 Sb.

Orgány veřejné správy: Obecní úřady obcí s rozšířenou působností kontrolují úplnost a správnost hlášení obdržených od oprávněných osob, samy pak vedou evidenci vydaných souhlasů a evidenci provozovaných zařízení. Evidenci vydaných souhlasů vedou i krajské úřady. Obecní úřady obcí s rozšířenou působností a krajské úřady zasílají evidenci svých rozhodnutí podle zákona o odpadech ministerstvu. Jednotlivá hlášení se zasílají obecním úřadům obcí s rozšířenou působností, krajským úřadům případně ministerstvu v následujících termínech:

Termín ohlášení do 15. února následujícího roku:

1) hlášení o druzích, množství odpadů a způsobech nakládání s nimi a o původcích odpadů obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému podle místa zařízení,
2) údaje o stavu vytvořené finanční rezervy k 31. prosinci předchozího roku obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému podle místa skládky. Tyto údaje musí být doloženy výpisem z bankovního účtu provozovatele skládky,
3) údaje o počtu a stavu převzatých autovraků a o způsobech jejich zpracování obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému podle místa provozovny,
4) údaje o typu, množství a způsobu zpracování, využití nebo odstranění elektroodpadu obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností.

Termín ohlášení do 2 měsíců od zahájení nebo ukončení provozu nebo do 6 měsíců od nabytí účinnosti zákona (jednorázové hlášení):

1) Provozovatelé zařízení k odstraňování nebo využívání odpadů, provozovatelé zařízení ke sběru a zpracování autovraků, provozovatelé zařízení ke sběru, zpracování, využívání a odstraňování elektroodpadu (§ 37g) a provozovatelé zařízení uvedených v § 14 odst. 2 a dopravci odpadů, kteří nejsou zároveň osobou oprávněnou k převzetí odpadů do svého vlastnictví podle § 12 odst.3, jsou povinni zaslat údaje o tomto zařízení nebo dopravní firmě obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému podle místa zařízení, u mobilních zařízení a dopravců podle sídla nebo bydliště provozovatele. Způsob ohlašování stanoví prováděcí právní předpis.

2) Obce a osoby oprávněné ke sběru nebo výkupu odpadů jsou povinny zasílat údaje o jimi užívaných shromažďovacích místech nebezpečných odpadů a sběrových místech a skladech odpadů obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému podle shromažďovacího nebo sběrového místa nebo místa skladu odpadů. Rozsah a náležitosti údajů stanoví prováděcí právní předpis.

Termín ohlášení do 30. dubna následujícího roku:

1) Obecní úřad obce s rozšířenou působností zpracovává na základě hlášení podle odstavců 2 až 6 evidenci odpadů a způsobů nakládání s nimi, zařízení k nakládání s odpady, zařízení uvedených v § 14 odst. 2, shromažďovacích míst nebezpečných odpadů, sběrových míst odpadů a skladů odpadů, převzatých autovraků a způsobů jejich zpracování, typu, množství a způsobů zpracování, využití, nebo odstranění elektroodpadu a dopravců odpadů zasílá hlášení v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem ministerstvu a příslušnému krajskému úřadu prostřednictvím zařízení pro přenos dat nebo na technickém nosiči dat.

2) Obecní úřad obce s rozšířenou působností a krajský úřad jsou povinny vést evidenci jimi vydaných souhlasů a dalších rozhodnutí vydaných podle tohoto zákona. Tuto evidenci obecní úřad obce s rozšířenou působností a krajský úřad zasílají ministerstvu prostřednictvím zařízení pro přenos dat nebo na technickém nosiči dat. Rozsah a způsob ohlašování stanoví prováděcí právní předpis. Obecní úřad obce s rozšířenou působností a krajský úřad zveřejňují na portálu veřejné správy, popřípadě i jiným vhodným způsobem aktuální seznam zařízení provozovaných podle § 14 odst. 1 a podle § 14 odst. 2.

Do 31. prosince 2004

Právnické osoby a fyzické osoby oprávněné k podnikání, které provozují zařízení obsahující PCB a podléhající evidenci podle § 26 písm. c) nebo provozují zařízení, která mohou obsahovat PCB a podléhají evidenci podle § 26 písm. d) nebo vlastní nebo drží PCB definované v § 26 písm. a), jsou povinny vést samostatně evidenci o tomto zařízení a PCB v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem a oznámit tuto skutečnost ministerstvu do 31. prosince 2004, pokud tak dosud neučinily. Změny v evidovaných skutečnostech jsou tyto osoby povinny ohlásit ministerstvu neprodleně poté, co ke změně došlo. Způsob ohlašování změn v evidovaných skutečnostech stanoví prováděcí právní předpis. Tato povinnost se nevztahuje na laboratorní standardy.

EVIDENCE PŘI PŘEPRAVĚ NEBEZPEČNÝCH ODPADŮ

do 10 dnů ode dne zahájení přepravy nebezpečných odpadů v běžném roce:
- odesílatel odpadu zasílá evidenční list obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému podle místa zahájení přepravy
- příjemce odpadu zasílá evidenční list odesílateli a obecním úřadům obcí s rozšířenou působností příslušným podle místa zahájení a ukončení přepravy
do 20 dnů ode dne zahájení přepravy nebezpečných odpadů v běžném roce:
- odesílatel odpadu informuje obecní úřad obce s rozšířenou působností příslušný podle místa zahájení přepravy a inspekci, pokud neobdržel od příjemce potvrzený evidenční list.

Povinnost archivovat evidenci je obecně stanovena na nejméně 5 let, není-li stanoveno zákonem nebo prováděcím předpisem jinak. Jinak je stanoveno pro archivaci programu použití kalů na zemědělské půdě – 30 let a pro skládky – po dobu provozu a následné péče o skládku (což je nejméně 30 let).

Problémy, nejasnosti, otázky:

Způsob vyplňování formulářů pro ohlašování evidenčních údajů a potřebné vysvětlivky jsou uvedeny vždy u jednotlivých vzorů v přílohách prováděcích předpisů

Podrobné vysvětlení včetně vzorů vyplněných formulářů je uvedeno v Manuálu pro vedení evidence pro vedení evidencí dle § 39 a 40 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech v platném znění (prosinec 2002).

Kontrolní otázky:

1.Otázka: Které osoby, kdy a jakým způsobem jsou povinny vést průběžnou evidenci o odpadech a způsobech nakládání s odpady?

Odpověď: Průběžnou evidenci o odpadech a způsobech nakládání s odpady podle § 39 odst. 1 zákona o odpadech vedou všichni původci odpadů a oprávněné osoby, které s odpady nakládají a to bez omezení v rozsahu a způsobem stanoveným v § 21 vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů.

Tato průběžná evidence obsahuje:
a) množství vzniklého odpadu (název, katalogové číslo a kategorie odpadu),
b) způsob naložení s odpadem (využití nebo odstranění vlastními prostředky, předání k využití nebo odstranění jiné oprávněné osobě), přitom lze použít kódy z tabulky č. 1 přílohy č. 20 citované vyhlášky,
c) množství předaného odpadu k dalšímu využití nebo odstranění a identifikační údaje oprávněných osob, kterým byl odpad předán,
d) množství přijatého odpadu (název, katalogové číslo a kategorie odpadu) a identifikační údaje původce nebo oprávněných osob, od nichž byl odpad přijat,
e) e) datum a číslo zápisu, jméno a příjmení osoby odpovědné za vedení evidence.

Průběžná evidence odpadů se vede:

a) bez množstevního omezení
b) za každou samostatnou provozovnu a za každý druh odpadu vlastního i převzatého zvlášť
c) při každé jednotlivé produkci odpadů. Za jednotlivou produkci se považuje naplnění shromažďovacího nebo sběrového prostředku nebo převzetí odpadu od původce nebo oprávněné osoby nebo předání odpadu jiné oprávněné osobě. V případech, kdy se jedná o nepřetržitý vznik odpadů, vede se průběžná evidence v týdenních intervalech; při periodickém svozu komunálního odpadu v měsíčních intervalech.

Provozovatelé zařízení ke sběru, zpracování, využívání a odstraňování elektroodpadů, kteří vedou průběžnou evidenci odpadů podle zvláštního právního předpisu11a), nevedou průběžnou evidenci odpadů podle této vyhlášky. (novela 353/2005 Sb.)

2. Otázka: Komu a v jakém termínu je povinen příjemce nebezpečného odpadu zaslat vyplněný evidenční list o přepravě nebezpečného odpadu?

Odpověď: Příjemce odpadu zasílá vyplněný evidenční list odesílateli odpadu a obecním úřadům obcí s rozšířenou působností příslušným podle místa zahájení a ukončení přepravy do 10 dnů od zahájení přepravy.
 

-         Vyjádření

-         Souhlasy, pověření

-         Vztah k novému správnímu řádu

-         Kontrolní otázky

Podle zákona  č. 185/2001 Sb., o odpadech a změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je možné některé činnosti v oblasti nakládání s odpady  vykonávat pouze na základě správního rozhodnutí  příslušného orgánu veřejné správy. Typy správních rozhodnutí, na základě kterých lze některé činnosti vykonávat jsou:

-         pověření (k hodnocení nebezpečných vlastností odpadů)

-         souhlas

Vyjádření

Podle správního řádu není rozhodnutím, ale, jedná-li se o závazné stanovisko, uvádí se ve výroku rozhodnutí. Podle nového správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb.) náleží mezi tzv. další úkony správních orgánů, které budou uplatněny při výkonu následující působnosti orgánů veřejné správy podle zákona o odpadech:

Podle § 79 odst. 4: Obecní úřad obce s rozšířenou působností dává vyjádření zejména:

a)      ke zřízení zařízení k odstraňování odpadů,

b)      v územním a stavebním řízení z hlediska nakládání s odpady,

c)      k připravovaným změnám výrobního procesu nebo výroby, které mají vliv na nakládání s odpady,

d)      k zavedení nebo rozšíření výroby oxidu titaničitého,

e)      ke zřízení malých zařízení pro biologické zpracování využitelných biologicky rozložitelných odpadů.

Podle §75 zákona o odpadech Orgány ochrany veřejného zdraví vyjadřují   se  k   provozním  řádům   zařízení  k   využívání, odstraňování, sběru a výkupu odpadů. Příslušnými orgány veřejné správy pro udělení povolení  jsou ministerstvo životního prostředí, ministerstvo zdravotnictví, krajské úřady a obecní úřady obcí s rozšířenou působností.

Seznam činností vázaných na rozhodnutí o vydání souhlasu příslušného orgánu veřejné správy

-         míšení  nebezpečných odpadů (§ 12 odst. 5)

-         upuštění od třídění nebo  odděleného shromažďování odpadů (§ 16 odst. 2, § 18 odst. 2)

-         provozování zařízení ke sběru, výkupu, využívání a odstraňování odpadu (§ 14 odst. 1)

-         nakládání s nebezpečnými odpady (§ 16 odst. 3)

-         přeshraniční přeprava některých odpadů (Nařízení Rady (EHS) č. 259/93 o dozoru nad přepravou odpadů v rámci Evropského společenství, do něj a z něj a o jejich kontrole, ve znění pozdějších předpisů)

-         čerpání z účelově vázaného bankovního účtu k zajištění financování zpětného odběru nového elektrozařízení výrobcem plnícím své povinnosti v individuálním systému (§ 37n odst. 2)

-         dispozice s účtem pro účely ukládání finančních prostředků k vytváření finanční rezervy na rekultivaci, zajištění péče o skládku a její asanaci (§ 50 odst. 2, § 51 odst.1)

Činnost vázaná na rozhodnutí o vydání pověření

-         hodnocení nebezpečných vlastností odpadů (§ 7 zákona o odpadech)

Sankce za porušení povinnosti vykonávat činnost pouze na základě povolení správního orgánu:

Podle rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22.12.1995, čj. 6 a 3/94-30 platí, že jestliže je k nějaké činnosti podle zákona třeba úředního povolení, je bez tohoto povolení činností zakázanou.  Osobu, která ji bez dovolení koná, lze za výkon takové nedovolené činnosti postihnout (především za správní delikt nebo trestní čin).Podle zákona o odpadech jsou stanoveny za porušení těchto povinností sankce v § 66 zákona  v odst. 2, 3 a 4, za porušení povinností jmenovitě v § 66 neuvedených sankce
§ 66 odst. 5 (zbytková sankce).

K jednotlivým rozhodnutím:

1)      Pověření k hodnocení nebezpečných vlastností odpadů

Relevantní ustanovení právní úpravy: § 6 odst. 1 písm. b) a c), § 7 a § 8 zákona o odpadech,  vyhláška č. 376/2001 Sb.

Účel: Podle § 7 odst. 1 zákona o odpadech  může původce nebo oprávněná osoba, která  se domnívá, že odpad, se kterým nakládá a který  splňuje podmínky uvedené v  § 6 odst. 1 písm. b) nebo c), nemá žádnou z nebezpečných vlastností, požádat o hodnocení nebezpečných vlastností tohoto odpadu.

Příslušný orgán veřejné správy: Podle § 7 odst. 2 nebezpečné vlastnosti odpadů uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu pod označením kódem H1, H2, H3-A, H3-B, H12, H13 a H14 hodnotí právnická osoba nebo fyzická osoba pověřená (dále jen „pověřená osoba") Ministerstvem životního prostředí (dále jen „MŽP“), ostatní nebezpečné vlastnosti uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu (H 4 až H 11) hodnotí právnická osoba nebo fyzická osoba pověřená Ministerstvem zdravotnictví (dále jen „MZ“)

Podmínky pověření:

-         Pověřena může být fyzická osoba, která splňuje požadavky na odbornou způsobilost, nebo právnická osoba, která má ustanoveného odborného zástupce, který tyto požadavky splňuje

-         Požadavky na odbornou způsobilost odborného zástupce jsou stanoveny v § 7 odst. 6 pro MŽP a v odst. 7 pro Ministerstvo zdravotnictví. Společné požadavky ministerstev jsou VŠ vzdělání stanoveného směru, 10 let praxe v oboru, absolvování povinného školení s náplní schválenou ministerstvy nejpozději 6 měsíců před podáním žádosti o pověření nebo návrhu na prodloužení pověření. Obsah školení je stanoven vyhláškou o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů.

-         Pověření se uděluje na dobu určitou - maximálně na 5 let

-         Prodloužení pověření k hodnocení nebezpečných vlastností provádějí ministerstva za stejných podmínek a na žádost stejného obsahu jako udělení pověření, rovněž na dobu maximálně 5 let (školení je tedy nutné absolvovat každých 5 let).

Odejmutí a zánik pověření: Podle § 8 odst. 1 Ministerstvo životního prostředí nebo Ministerstvo zdravotnictví v rámci své působnosti rozhodnutím odejme pověření k hodnocení nebezpečných vlastností odpadů pověřené osobě, pokud neplní postupy stanovené pro hodnocení nebezpečných vlastností odpadů nebo nesplňuje podmínky, za kterých bylo pověření uděleno, nebo vystaví osvědčení na odpad, který má některou z nebezpečných vlastností. Platnost rozhodnutí o pověření k hodnocení nebezpečných vlastností odpadů zaniká za podmínek stanovených v  § 8 odst. 2.

Sankce za neplnění povinností pověřenou osobou:

-         pokutu do 1 000 000 Kč uloží Česká inspekce životního prostředí pověřené osobě – podnikateli, pokud hodnotí vlastní odpad nebo vlastnosti, k jejichž hodnocení nebyla pověřena (§ 66 odst. 2 písm. a)

-         pokutu do 1 000 000 Kč  uloží obecní úřad obce s rozšířenou působností nebo Česká inspekce životního prostředí za porušení ostatních povinností (tzv. zbytková pokuta - § 66 odst. 5) – např. nedodržuje postupy stanovené prováděcím právním předpisem, vydá osvědčení na odpad, který některou z nebezpečných vlastností odpadů má, apod.

2) Souhlas k míšení nebezpečných odpadů

Relevantní ustanovení: § 12 odst. 5, § 78 odst. 2 písm. c) zákona o odpadech

Účel: Podle § 12 odst. 5 zákona o odpadech  je ředění nebo míšení odpadů za účelem splnění kritérií pro jejich přijetí na skládku a míšení nebezpečných odpadů navzájem nebo s ostatními odpady zakázáno. Ve výjimečných případech je míšení nebezpečných odpadů navzájem nebo s ostatními odpady přípustné pouze se souhlasem krajského úřadu příslušného podle místa nakládání s odpady. Krajský úřad tento souhlas udělí pouze tehdy, pokud míšením nebezpečných odpadů nedojde k ohrožení zdraví lidí nebo životního prostředí a je-li účelem míšení nebezpečných odpadů splnění požadavků technologie využití nebo odstranění odpadů a zvýšení bezpečnosti při nakládání s nimi.

Osoby, na jejichž činnost je souhlas nutný: Provozovatelé zařízení k využívání nebo odstraňování odpadů. Souhlas k míšení nebezpečných odpadů bude udělován v rámci nebo spolu se souhlasem k provozování zařízení k využívání nebo odstraňování odpadů.

Příslušný orgán veřejné správy: Krajský úřad místně příslušný provozování zařízení, ve kterém bude k míšení nebezpečných odpadů na základě souhlasu docházet.

Zrušení nebo změna rozhodnutí o vydání souhlasu: Obecné ustanovení § 78 odst. 4 a 5 zákona o odpadech.

Sankce za míšení nebezpečných odpadů navzájem nebo s ostatními odpady bez souhlasu příslušného  správního úřadu je stanovena v § 66 odst. 4 písm.c) (pokutu do výše 50 000 000 Kč ukládá Česká inspekce životního prostředí).

3) Souhlas k upuštění od třídění nebo odděleného shromažďování odpadů

Relevantní ustanovení: § 16 odst. 2, § 18 odst. 2, § 78 odst. 2 písm. j), 79 odst. 1 písm. c) zákona o odpadech.

Účel: Vyplývá ze znění ustanovení § 16 odst. 2 a § 18 odst. 2 zákona o odpadech, pokud vzhledem k následnému způsobu využití nebo odstranění odpadů není třídění nebo oddělené shromažďování nutné, může od něj původce a provozovatel zařízení ke sběru a výkupu odpadů upustit se souhlasem  příslušného orgánu státní správy.

Osoby, na jejichž činnost je souhlas nutný:

a) Původci odpadů

b) osoby oprávněné ke sběru a výkupu odpadů.

Příslušný orgán veřejné správy: Pro původce odpadů: Podle § 78 odst. 2 písm. j) uděluje místně příslušný krajský úřad souhlas k upuštění od třídění a odděleného shromažďování odpadů podle § 16 odst. 2 původci, který nakládá s odpady v množství větším než 100 tun nebezpečného odpadu za rok a podle § 79 odst. 1 písm. c) uděluje tento souhlas příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností původci, který nakládá s odpady v množství menším než 100 tun nebezpečného odpadu za rok.

Sankce za porušení této povinnosti je pokuta do výše 1 000 000 Kč, kterou uloží příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností nebo Česká inspekce životního prostředí podle § 66 odst. 5 (tzv. zbytková sankce).

4) Souhlas k nakládání s nebezpečnými odpady

Relevantní ustanovení zákona o odpadech: § 16 odst. 3, § 78 odst. 2 písm. i), § 79 odst. 1 písm. b).

Účel: § 16 odst. 3 ve znění po novelizaci zákonem č. 320/2002 Sb. a zákonem č. 188 /2004 Sb.:

(3) S nebezpečnými odpady může původce nakládat pouze na základě souhlasu věcně a místně příslušného orgánu státní správy, s navazujícími změnami v kompetencích, pokud na tuto činnost již nemá souhlas k provozování zařízení podle § 14. Přeprava nebezpečných odpadů nepodléhá souhlasu.

Osoby, na jejichž činnost je souhlas nutný: Původci odpadů, pokud jim tento nebezpečný odpad nevzniká při provozu zařízení, k němuž již souhlas příslušného krajského úřadu mají.

Příslušný orgán veřejné správy:

Souhlas k nakládání s nebezpečným odpadem  uděluje:

a)      původci s produkcí nebezpečných odpadů vyšší než 100 tun nebezpečného odpadu za rok  - místně příslušný krajský úřad

b)      původci s produkcí nebezpečných odpadů nižší než 100 tun nebezpečného odpadu za rok  - místně příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností.

Sankce za nakládání  s nebezpečnými  odpady bez potřebného souhlasu příslušného správního úřadu nebo v rozporu s ním:

Pokuta do výše 50 000 000 Kč, uložená Českou inspekcí životního prostředí podle § 66 odst. 4 písm. d).

5) Souhlas k provozování zařízení ke sběru, výkupu, využívání nebo odstraňování odpadů

Relevantní ustanovení zákona o odpadech: § 14 odst. 1, § 78 odst. 2 písm. a)

Účel: Podle § 14 odst. 1 lze zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů  provozovat pouze na základě rozhodnutí krajského úřadu, kterým je udělen souhlas k provozování tohoto zařízení a s jeho provozním řádem (dále jen "souhlas k provozování zařízení"). V řízení předcházejícím vydání tohoto rozhodnutí musí krajský úřad posoudit všechna zařízení, která s těmito činnostmi souvisejí. Souhlas k provozování skládek nebezpečných odpadů se uděluje na dobu určitou, nejvýše na 4 roky. Dobu platnosti souhlasu krajský úřad prodlouží na základě žádosti provozovatele skládky nebezpečných odpadů vždy nejvýše na další 4 roky, pokud jsou splněny podmínky a plněny povinnosti při provozování skládky stanovené tímto zákonem a prováděcím právním předpisem.

Osoby, na jejichž činnost je souhlas nutný: Provozovatelé zařízení ke sběru, výkupu, využívání a odstraňování odpadů.

Podmínky udělení souhlasu k provozování zařízení:

a) obecné:

-         Souhlas k provozování zařízení ke sběru, výkupu, využívání nebo odstraňování odpadů je udělován na základě žádosti, jejíž náležitosti jsou stanoveny v § 1 odst. 1 vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, jejíž přílohou musí být návrh provozního řádu s náležitostmi podle přílohy č. 1 k citované vyhlášce.

-         Při posuzování žádostí o udělení souhlasů hodnotí krajský úřad zejména jejich soulad s povinnostmi vyplývajícími z tohoto zákona a prováděcích právních předpisů a soulad se závaznými částmi řešení plánu odpadového hospodářství kraje a plánu odpadového hospodářství České republiky (§ 78 odst.3 zákona o odpadech).

-         Podle § 78 odst. 2 písm. a)  může krajský úřad udělení souhlasu k provozování zařízení vázat na podmínky – to znamená, že specifické podmínky může krajský úřad stanovit podle konkrétního zařízení a situace.

-         Nahrazení souhlasu podle zákona o odpadech integrovaným povolením je stanoveno v § 82 odst. 2 zákona o odpadech, ve znění zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), který s účinností od 1.ledna 2003 stanoví, že souhlas k provozování zařízení podle § 14 odst. 1, § 16 odst. 3 a vyjádření podle § 79 odst. 5 písm. b) až e) se nevydají podle tohoto zákona, pokud je jejich vydání nahrazeno postupem v řízení o vydání integrovaného povolení podle zákona o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci). Ostatní ustanovení tohoto zákona tím nejsou dotčena.

-         Podle přílohy č. 1 zákona o integrované prevenci se udělování integrovaného povolení vztahuje na následující zařízení k nakládání s odpady:

5.1. Zařízení na odstraňování nebo využívání nebezpečného odpadu a zařízení k nakládání s odpadními oleji, vždy o kapacitě větší než 10 t denně.

5.2. Zařízení na spalování komunálního odpadu o kapacitě větší než 3 t za hodinu.

5.3. Zařízení na zneškodňování odpadu neklasifikovaného jako nebezpečný odpad o kapacitě větší než 50 t denně.

5.4. Skládky, které přijímají více než 10 t denně nebo mají celkovou kapacitu větší než 25 000 t, s výjimkou skládek inertního odpadu.).

b) speciální:

-         Souhlas k provozování skládek nebezpečného odpadu se v souladu se směrnicí ES ke skládkám odpadů (novelizace zákonem č.  188/2004 Sb.) uděluje pouze na dobu určitou – maximálně 4 roky. Po této době může být platnost souhlasu prodloužena na základě žádosti provozovatele opět maximálně o 4 roky, jsou-li při jejím provozování plněny podmínky stanovené tímto zákonem a prováděcími předpisy.

-         Pro všechny skládky platí s účinností zákona č. 188/2004 Sb. (od 1.5.2004) i přechodné ustanovení čl. II odst. 3 této novely zákona o odpadech, které stanoví, že skládky provozované ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, které nesplňují podmínky provozování skládek stanovené tímto zákonem a prováděcím právním předpisem, lze do 16. července 2009 provozovat na základě plánu úprav skládky, schváleného místně příslušným krajským úřadem po projednání s dotčenými orgány veřejné správy. Provozovatel skládky předloží návrh plánu úprav skládky příslušnému krajskému úřadu ke schválení do šesti měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Obsah plánu úprav skládky stanoví MŽP na základě zmocnění § 14 odst. 5 nového písm. d) zákona o odpadech vyhláškou.

Výjimka stanovená v § 14 odst. 2 zákona o odpadech: V zařízeních, která nejsou podle tohoto zákona určena k nakládání s odpady, je možné využívat pouze odpady, které splňují požadavky stanovené pro vstupní suroviny, a při nakládání s těmito odpady nesmějí být porušeny zvláštní právní předpisy, v souladu s nimiž je zařízení provozováno, a právní předpisy na ochranu zdraví lidí a životního prostředí. K provozování takovýchto zařízení není požadován souhlas k provozování zařízení podle odstavce 1. Zařízení podle § 14 odst. 2 jsou, jak z dikce ustanovení vyplývá, většinou výrobní zařízení, které využívá některé odpady jako náhradu běžně v zařízení užívaných surovin. To lze samozřejmě jen v tom případě, že odpady mají požadované složení a kvalitu – stejnou jako vstupní surovina.

6) Souhlas k dispozici s účtem pro účely ukládání peněžních prostředků k vytváření finanční rezervy na rekultivaci, zajištění péče o skládku a její asanaci

Relevantní ustanovení zákona o odpadech: § 49 až 52, § 78 odst. 2 písm. l).

Účel: Provozovatel skládky je povinen zřídit zvláštní vázaný účet pro účely ukládání peněžních prostředků k vytváření finanční rezervy na rekultivaci, zajištění péče o skládku a její asanaci. Na tento účet se ukládá částka stanovená zákonem při ukládání odpadů, určená pouze pro účely provádění nutných činností po ukončení provozu skládky. Proto čerpání prostředků z tohoto účtu je možné pouze se souhlasem krajského úřadu a pouze na činnosti související s rekultivací, zajištěním péče o skládku po ukončení jejího provozu a asanací.

Osoby, které souhlas potřebují: Provozovatel skládky nebo osoba zajišťující následnou péči, rekultivaci nebo asanaci skládky, zanikne-li provozovatel skládky před ukončením péče o skládku a jeho právní nástupce není znám.

Podmínky udělení souhlasu: Podle § 51 odst. 1 smí být čerpání  z prostředků finanční rezervy  být prováděno pouze  na   práce související s  rekultivací, zajištěním péče o  skládku po skončení jejího provozu a asanací. Souhlas  krajský úřad uděluje na základě rozhodnutí   o  zahájení   rekultivačních  prací   vydaného  podle zvláštních právních předpisů ( např. zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů).

Způsob vytváření finanční rezervy  stanoví § 10 a způsob čerpání finančních prostředků z tohoto vázaného účtu dále stanoví § 11 vyhlášky č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu, který stanoví, že žádost provozovatele skládky o souhlas příslušného krajského úřadu s čerpáním z prostředků finanční rezervy podle § 51 odst. 1 zákona musí obsahovat:

a)      stavební povolení ke stavebním pracím pro účely rekultivace skládky,

b)      projektovou dokumentaci rekultivačních prací, rozpočtové náklady a časový harmonogram rekultivačních prací,

c)      výpis stavu finančních prostředků uložených na vázaném  bankovním účtu ne starší než 3  měsíce.

§         § 11 odst. 2 citované vyhlášky dále stanoví, že prostředky finanční rezervy se postupně čerpají v souladu s projektovou dokumentací skládky až do výše 90 % rozpočtových prostředků na uzavření a provedení rekultivačních prací, nejvýše však do výše 90 % finanční rezervy vytvořené ke dni podání žádosti o uvolnění prostředků z ní, a  zbývajících 10 % bude uvolněno až po nabytí právní moci kolaudačního rozhodnutí¹⁰⁾ o řádném provedení stavby a stavebních prací potřebných k rekultivaci a asanaci skládky. Odst. 3 dále stanoví, že ustanovení odstavce 2 se vztahuje obdobně i na čerpání  prostředků finanční rezervy na postupné uzavírání jednotlivých částí skládky za podmínek stanovených v odstavci 1.

(Pozn. Zákon č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zajištění základu daně z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů)

§         § 11 odst. 4: Čerpání finančních prostředků se provádí a kontroluje v termínech stanovených krajským úřadem v rozhodnutí o souhlasu k čerpání z prostředků finanční rezervy podle § 51 odst. 1 zákona.

Sankce: Za případné nedodržení povinnosti provozovatele skládky lze čerpat z prostředků finanční rezervy pouze na základě souhlasu krajského úřadu by Česká inspekce životního prostředí nebo příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností teoreticky mohly uložit pokutu podle § 66 odst. 5 do výše 1 000 000 Kč. Vzhledem k tomu, že již ve smlouvě s bankou musí být ustanovení o tom, že se jedná o zvláštní vázaný účet, z něhož je možné čerpat jen na základě souhlasu krajského úřadu, nepředpokládá se nutnost sankcionování v tomto případě.

7) Souhlas k přeshraničnímu pohybu odpadů

Relevantní ustanovení zákona o odpadech: § 53 až 60, která jsou však pouze ustanoveními nezbytnými k provedení nařízení ES

Zákonem č.  188/2004 Sb., byla s účinností od 1. května 2004 nahrazena celá část devátá zákona o odpadech, která upravovala podmínky přeshraničního pohybu odpadů. Nová právní úprava je adaptací na nařízení (EHS) č. 259/93 o dozoru nad přepravou odpadů v rámci Evropského společenství, do něj a z něj a o jejich kontrole, ve znění pozdějších předpisů, a na předpisy s ním související (adaptaci jako takovou vyžaduje pouze citované nařízení, předpisy s ním související budou přímo aplikovatelné a bezprostředně účinné bez nutnosti legislativních opatření českého zákonodárce). To znamená, že v souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie upravují přeshraniční přepravu odpadů do České republiky, z České republiky a přes Českou republiku (dále jen „přeshraniční přeprava odpadů“) přímo právní předpisy Evropských společenství upravující dozor nad přepravou odpadů v rámci Evropského společenství, do něj a z něj a jejich kontrolu viz. 39). Tento zákon obsahuje ustanovení nezbytná k jejich provedení. Příslušným správním úřadem pro přeshraniční přepravu odpadů a kontaktním subjektem za Českou republiku je Ministerstvo životního prostředí.

---------------------------------------------------

39)       Nařízení Rady (EHS) č. 259/93 o dozoru nad přepravou odpadů v rámci Evropského společenství, do něj a z něj a o jejich kontrole, ve znění nařízení Rady (ES) č. 120/97, kterým se mění nařízení Rady (EHS) č. 259/93, ve znění rozhodnutí Komise 1999/816/ES, kterým se přizpůsobují, v souladu s čl. 16 odst. 1 a čl. 42 odst. 3, přílohy II, III, IV a V nařízení Rady (EHS) č. 259/93, a ve znění nařízení Komise (ES) č. 2557/2001 kterým se mění příloha V nařízení Rady (EHS) č. 259/93

Osoby, které souhlas potřebují: Oznamovatel přeshraniční přepravy nebo vývozu odpadů (oznamovatel je podle definice čl. 2 nařízení Rady (EHS) č. 259/93 fyzická nebo právnická osoba, která navrhne přepravovat odpady nebo přepravu provedla a je původcem odpadu, nebo oprávněnou osobou ke sběru odpadu, nebo obchodník nebo zprostředkovatel, který zařizuje odstraňování nebo využívání odpadu nebo nejsou-li jmenované osoby známy, nebo nemají oprávnění držitel odpadu.)

Souhlas orgánu přijímacího státu je kromě odpadů na zeleném seznamu nutný vždy pro přepravu odpadů určených k odstranění mezi členskými státy EU, pro odpady určené k využití a uvedené na žlutém seznamu (příloha č. III nařízení mezi členskými státy EU postačí tichý souhlas (není-li přeprava ve stanoveném termínu zamítnuta), pro odpady na červeném seznamu (příloha č.IV nařízení) nebo neuvedených na žádném seznamu nutný souhlas. Jiné jsou podmínky pro dovozy a vývozy odpadů z a nebo do států, které nejsou členskými státy EU (k odstranění jsou až na výjimky zakázány). Postup oznamování přeprav a udělování souhlasu je nutné pro každý konkrétní případ vyhledat přímo v nařízení, neboť nařízení stanovuje ve všech případech řadu výjimek a shrnout požadavky obecně prakticky nelze.

Podmínky udělení souhlasu: Liší se podle zařazení odpadu na seznamy uvedené v přílohách II, III a IV citovaného nařízení, podle účelu, k němuž jsou přepravovány, země do nebo z které jsou přepravovány. Zároveň  jsou stanoveny pro každý případ výjimky. Obecné podmínky udělování souhlasu jsou shrnuty  výše. Souhlas je uděloiván na základě oznámení, které podává oznamovatel orgánu příslušnému v zemi příjmu odpadu. Oznámení se podává na formuláři nákladního listu, vydaném Rozhodnutím Komise 94/774/ES o standardním průvodním listu ve smyslu nařízení Rady (EHS) č. 259/93 o dozoru nad zásilkami odpadu v rámci Evropského společenství, do něj a z něj a o jejich kontrole.

Příslušný správní úřad: Pro přeshraniční přepravu odpadů a kontaktním subjektem za Českou republiku je ministerstvo životního prostředí.

Sankce: Podle § 66 odst. 4 písm. g) uloží Česká inspekce životního prostředí pokutu do výše
50 000 000 Kč fyzické osobě oprávněné k podnikání nebo právnické osobě, která poruší povinnosti stanovené právními předpisy Evropských společenství upravujícími dozor nad přepravou  odpadů v rámci Evropského společenství, do něj a z něj a jejich kontrolu³⁹⁾ a tímto zákonem pro přeshraniční přepravu odpadu, neplní podmínky stanovené ministerstvem v rozhodnutí ve věci přeshraniční přepravy odpadů nebo nesplní povinnost uloženou rozhodnutím podle § 58 (v případě, že nastane povinnost vrácení odpadu podle čl. 25 a 26 nařízení Rady (EHS) č. 259/93, ministerstvo stanoví rozhodnutím podle § 58 zákona o odpadech lhůtu a místo, kam má být odpad vrácen).

8) Souhlas k čerpání z účelově vázaného bankovního účtu k zajištění financování zpětného odběru nového elektrozařízení výrobcem plnícím své povinnosti v individuálním systému (§ 37n odst. 2)

Relevantní ustanovení zákona o odpadech: § 37n odst. 2:

Účel: § 37n  zákona o odpadech stanoví způsob a podmínky  financování nakládání s elektrozařízením pocházejícím z domácností. Pokud výrobce elektrozařízení plní své povinnosti sám (individuální systém podle § 2 písm. d) vyhlášky č. 352/2005 Sb.) musí před uvedením elektrozařízení na trh poskytnout záruku prokazující, že nakládání s veškerým elektroodpadem bude finančně zajištěno. Záruka může mít formu účelově vázaného bankovního účtu nebo pojištění za podmínek stanovených prováděcím právním předpisem, kterým je vyhláška č. 352/2005 Sb., o podrobnostech nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady a o  bližších podmínkách financování nakládání s nimi (vyhláška o nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady). Tato vyhláška v § 5 odst. 4 stanoví, že výrobci, kteří plní v rámci individuálního systému povinnosti nakládání s elektrozařízeními pocházejícími z domácností, uvedenými na trh po dni 13. srpna 2005, přikládají k návrhu na zápis do Seznamu výrobců podle § 37i zákona o odpadech také plán zajištění vkladů peněžních prostředků na již založený účelově vázaný bankovní účet nebo kopii uzavřené platné pojistné smlouvy. Vzor žádosti o souhlas ministerstva s použitím peněžních prostředků z účelově vázaného bankovního účtu je uveden v příloze č. 9 citované vyhlášky.

Osoby, které souhlas potřebují: Výrobce, definovaný v § 37g písm. e) zákona o odpadech, který uvádí na trh elektrozařízení po datu 15. srpna 2005  a zajišťuje plnění povinností výrobce elektrozařízení podle dílu osmého části čtvrté zákona o odpadech individuálně.

Podmínky udělení souhlasu: Souhlas uděluje MŽP  pouze pro účely zajištění financování zpětného odběru, zpracování, využití a odstranění elektrozařízení pocházejícího z domácností na základě  žádosti o souhlas ministerstva s použitím peněžních pros]]> https://www.tretiruka.cz/news/cinnosti-v-odpadovem-hospodarstvi-ktere-lze-vykonavat-pouze-na-zaklade-rozhodnuti-nebo-vyjadreni-prislusneho-organu-verejne-spravy/ Wed, 03 Jun 2009 12:59:00 +0200 https://www.tretiruka.cz/news/cinnosti-v-odpadovem-hospodarstvi-ktere-lze-vykonavat-pouze-na-zaklade-rozhodnuti-nebo-vyjadreni-prislusneho-organu-verejne-spravy/ - Vyjádření
- Souhlasy, pověření
- Vztah k novému správnímu řádu
- Kontrolní otázky

Podle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je možné některé činnosti v oblasti nakládání s odpady vykonávat pouze na základě správního rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy. Typy správních rozhodnutí, na základě kterých lze některé činnosti vykonávat jsou:
- pověření (k hodnocení nebezpečných vlastností odpadů)
- souhlas

Vyjádření
Podle správního řádu není rozhodnutím, ale, jedná-li se o závazné stanovisko, uvádí se ve výroku rozhodnutí. Podle nového správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb.) náleží mezi tzv. další úkony správních orgánů, které budou uplatněny při výkonu následující působnosti orgánů veřejné správy podle zákona o odpadech:
Podle § 79 odst. 4: Obecní úřad obce s rozšířenou působností dává vyjádření zejména:
a) ke zřízení zařízení k odstraňování odpadů,
b) v územním a stavebním řízení z hlediska nakládání s odpady,
c) k připravovaným změnám výrobního procesu nebo výroby, které mají vliv na nakládání s odpady,
d) k zavedení nebo rozšíření výroby oxidu titaničitého,
e) ke zřízení malých zařízení pro biologické zpracování využitelných biologicky rozložitelných odpadů.

Podle §75 zákona o odpadech Orgány ochrany veřejného zdraví vyjadřují se k provozním řádům zařízení k využívání, odstraňování, sběru a výkupu odpadů. Příslušnými orgány veřejné správy pro udělení povolení jsou ministerstvo životního prostředí, ministerstvo zdravotnictví, krajské úřady a obecní úřady obcí s rozšířenou působností.
Seznam činností vázaných na rozhodnutí o vydání souhlasu příslušného orgánu veřejné správy
- míšení nebezpečných odpadů (§ 12 odst. 5)
- upuštění od třídění nebo odděleného shromažďování odpadů (§ 16 odst. 2, § 18 odst. 2)
- provozování zařízení ke sběru, výkupu, využívání a odstraňování odpadu (§ 14 odst. 1)
- nakládání s nebezpečnými odpady (§ 16 odst. 3)
- přeshraniční přeprava některých odpadů (Nařízení Rady (EHS) č. 259/93 o dozoru nad přepravou odpadů v rámci Evropského společenství, do něj a z něj a o jejich kontrole, ve znění pozdějších předpisů)
- čerpání z účelově vázaného bankovního účtu k zajištění financování zpětného odběru nového elektrozařízení výrobcem plnícím své povinnosti v individuálním systému (§ 37n odst. 2)
- dispozice s účtem pro účely ukládání finančních prostředků k vytváření finanční rezervy na rekultivaci, zajištění péče o skládku a její asanaci (§ 50 odst. 2, § 51 odst.1)

Činnost vázaná na rozhodnutí o vydání pověření
- hodnocení nebezpečných vlastností odpadů (§ 7 zákona o odpadech)

Sankce za porušení povinnosti vykonávat činnost pouze na základě povolení správního orgánu:
Podle rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22.12.1995, čj. 6 a 3/94-30 platí, že jestliže je k nějaké činnosti podle zákona třeba úředního povolení, je bez tohoto povolení činností zakázanou. Osobu, která ji bez dovolení koná, lze za výkon takové nedovolené činnosti postihnout (především za správní delikt nebo trestní čin).Podle zákona o odpadech jsou stanoveny za porušení těchto povinností sankce v § 66 zákona v odst. 2, 3 a 4, za porušení povinností jmenovitě v § 66 neuvedených sankce
§ 66 odst. 5 (zbytková sankce).

K jednotlivým rozhodnutím:

1) Pověření k hodnocení nebezpečných vlastností odpadů
Relevantní ustanovení právní úpravy: § 6 odst. 1 písm. b) a c), § 7 a § 8 zákona o odpadech, vyhláška č. 376/2001 Sb.
Účel: Podle § 7 odst. 1 zákona o odpadech může původce nebo oprávněná osoba, která se domnívá, že odpad, se kterým nakládá a který splňuje podmínky uvedené v § 6 odst. 1 písm. b) nebo c), nemá žádnou z nebezpečných vlastností, požádat o hodnocení nebezpečných vlastností tohoto odpadu.
Příslušný orgán veřejné správy: Podle § 7 odst. 2 nebezpečné vlastnosti odpadů uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu pod označením kódem H1, H2, H3-A, H3-B, H12, H13 a H14 hodnotí právnická osoba nebo fyzická osoba pověřená (dále jen „pověřená osoba") Ministerstvem životního prostředí (dále jen „MŽP“), ostatní nebezpečné vlastnosti uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu (H 4 až H 11) hodnotí právnická osoba nebo fyzická osoba pověřená Ministerstvem zdravotnictví (dále jen „MZ“)

Podmínky pověření:

- Pověřena může být fyzická osoba, která splňuje požadavky na odbornou způsobilost, nebo právnická osoba, která má ustanoveného odborného zástupce, který tyto požadavky splňuje
- Požadavky na odbornou způsobilost odborného zástupce jsou stanoveny v § 7 odst. 6 pro MŽP a v odst. 7 pro Ministerstvo zdravotnictví. Společné požadavky ministerstev jsou VŠ vzdělání stanoveného směru, 10 let praxe v oboru, absolvování povinného školení s náplní schválenou ministerstvy nejpozději 6 měsíců před podáním žádosti o pověření nebo návrhu na prodloužení pověření. Obsah školení je stanoven vyhláškou o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů.
- Pověření se uděluje na dobu určitou - maximálně na 5 let
- Prodloužení pověření k hodnocení nebezpečných vlastností provádějí ministerstva za stejných podmínek a na žádost stejného obsahu jako udělení pověření, rovněž na dobu maximálně 5 let (školení je tedy nutné absolvovat každých 5 let).

Odejmutí a zánik pověření: Podle § 8 odst. 1 Ministerstvo životního prostředí nebo Ministerstvo zdravotnictví v rámci své působnosti rozhodnutím odejme pověření k hodnocení nebezpečných vlastností odpadů pověřené osobě, pokud neplní postupy stanovené pro hodnocení nebezpečných vlastností odpadů nebo nesplňuje podmínky, za kterých bylo pověření uděleno, nebo vystaví osvědčení na odpad, který má některou z nebezpečných vlastností. Platnost rozhodnutí o pověření k hodnocení nebezpečných vlastností odpadů zaniká za podmínek stanovených v § 8 odst. 2.

Sankce za neplnění povinností pověřenou osobou:
- pokutu do 1 000 000 Kč uloží Česká inspekce životního prostředí pověřené osobě – podnikateli, pokud hodnotí vlastní odpad nebo vlastnosti, k jejichž hodnocení nebyla pověřena (§ 66 odst. 2 písm. a)
- pokutu do 1 000 000 Kč uloží obecní úřad obce s rozšířenou působností nebo Česká inspekce životního prostředí za porušení ostatních povinností (tzv. zbytková pokuta - § 66 odst. 5) – např. nedodržuje postupy stanovené prováděcím právním předpisem, vydá osvědčení na odpad, který některou z nebezpečných vlastností odpadů má, apod.

2) Souhlas k míšení nebezpečných odpadů

Relevantní ustanovení: § 12 odst. 5, § 78 odst. 2 písm. c) zákona o odpadech

Účel: Podle § 12 odst. 5 zákona o odpadech je ředění nebo míšení odpadů za účelem splnění kritérií pro jejich přijetí na skládku a míšení nebezpečných odpadů navzájem nebo s ostatními odpady zakázáno. Ve výjimečných případech je míšení nebezpečných odpadů navzájem nebo s ostatními odpady přípustné pouze se souhlasem krajského úřadu příslušného podle místa nakládání s odpady. Krajský úřad tento souhlas udělí pouze tehdy, pokud míšením nebezpečných odpadů nedojde k ohrožení zdraví lidí nebo životního prostředí a je-li účelem míšení nebezpečných odpadů splnění požadavků technologie využití nebo odstranění odpadů a zvýšení bezpečnosti při nakládání s nimi.

Osoby, na jejichž činnost je souhlas nutný: Provozovatelé zařízení k využívání nebo odstraňování odpadů. Souhlas k míšení nebezpečných odpadů bude udělován v rámci nebo spolu se souhlasem k provozování zařízení k využívání nebo odstraňování odpadů.

Příslušný orgán veřejné správy: Krajský úřad místně příslušný provozování zařízení, ve kterém bude k míšení nebezpečných odpadů na základě souhlasu docházet.

Zrušení nebo změna rozhodnutí o vydání souhlasu: Obecné ustanovení § 78 odst. 4 a 5 zákona o odpadech.

Sankce za míšení nebezpečných odpadů navzájem nebo s ostatními odpady bez souhlasu příslušného správního úřadu je stanovena v § 66 odst. 4 písm.c) (pokutu do výše 50 000 000 Kč ukládá Česká inspekce životního prostředí).

3) Souhlas k upuštění od třídění nebo odděleného shromažďování odpadů

Relevantní ustanovení: § 16 odst. 2, § 18 odst. 2, § 78 odst. 2 písm. j), 79 odst. 1 písm. c) zákona o odpadech.

Účel: Vyplývá ze znění ustanovení § 16 odst. 2 a § 18 odst. 2 zákona o odpadech, pokud vzhledem k následnému způsobu využití nebo odstranění odpadů není třídění nebo oddělené shromažďování nutné, může od něj původce a provozovatel zařízení ke sběru a výkupu odpadů upustit se souhlasem příslušného orgánu státní správy.

Osoby, na jejichž činnost je souhlas nutný:
a) Původci odpadů
b) osoby oprávněné ke sběru a výkupu odpadů.

Příslušný orgán veřejné správy: Pro původce odpadů: Podle § 78 odst. 2 písm. j) uděluje místně příslušný krajský úřad souhlas k upuštění od třídění a odděleného shromažďování odpadů podle § 16 odst. 2 původci, který nakládá s odpady v množství větším než 100 tun nebezpečného odpadu za rok a podle § 79 odst. 1 písm. c) uděluje tento souhlas příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností původci, který nakládá s odpady v množství menším než 100 tun nebezpečného odpadu za rok.

Sankce za porušení této povinnosti je pokuta do výše 1 000 000 Kč, kterou uloží příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností nebo Česká inspekce životního prostředí podle § 66 odst. 5 (tzv. zbytková sankce).

4) Souhlas k nakládání s nebezpečnými odpady

Relevantní ustanovení zákona o odpadech: § 16 odst. 3, § 78 odst. 2 písm. i), § 79 odst. 1 písm. b).

Účel: § 16 odst. 3 ve znění po novelizaci zákonem č. 320/2002 Sb. a zákonem č. 188 /2004 Sb.:
(3) S nebezpečnými odpady může původce nakládat pouze na základě souhlasu věcně a místně příslušného orgánu státní správy, s navazujícími změnami v kompetencích, pokud na tuto činnost již nemá souhlas k provozování zařízení podle § 14. Přeprava nebezpečných odpadů nepodléhá souhlasu.

Osoby, na jejichž činnost je souhlas nutný: Původci odpadů, pokud jim tento nebezpečný odpad nevzniká při provozu zařízení, k němuž již souhlas příslušného krajského úřadu mají.
Příslušný orgán veřejné správy:
Souhlas k nakládání s nebezpečným odpadem uděluje:
a) původci s produkcí nebezpečných odpadů vyšší než 100 tun nebezpečného odpadu za rok - místně příslušný krajský úřad
b) původci s produkcí nebezpečných odpadů nižší než 100 tun nebezpečného odpadu za rok - místně příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností.

Sankce za nakládání s nebezpečnými odpady bez potřebného souhlasu příslušného správního úřadu nebo v rozporu s ním:
Pokuta do výše 50 000 000 Kč, uložená Českou inspekcí životního prostředí podle § 66 odst. 4 písm. d).

5) Souhlas k provozování zařízení ke sběru, výkupu, využívání nebo odstraňování odpadů

Relevantní ustanovení zákona o odpadech: § 14 odst. 1, § 78 odst. 2 písm. a)

Účel: Podle § 14 odst. 1 lze zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů provozovat pouze na základě rozhodnutí krajského úřadu, kterým je udělen souhlas k provozování tohoto zařízení a s jeho provozním řádem (dále jen "souhlas k provozování zařízení"). V řízení předcházejícím vydání tohoto rozhodnutí musí krajský úřad posoudit všechna zařízení, která s těmito činnostmi souvisejí. Souhlas k provozování skládek nebezpečných odpadů se uděluje na dobu určitou, nejvýše na 4 roky. Dobu platnosti souhlasu krajský úřad prodlouží na základě žádosti provozovatele skládky nebezpečných odpadů vždy nejvýše na další 4 roky, pokud jsou splněny podmínky a plněny povinnosti při provozování skládky stanovené tímto zákonem a prováděcím právním předpisem.

Osoby, na jejichž činnost je souhlas nutný: Provozovatelé zařízení ke sběru, výkupu, využívání a odstraňování odpadů.

Podmínky udělení souhlasu k provozování zařízení:
a) obecné:

- Souhlas k provozování zařízení ke sběru, výkupu, využívání nebo odstraňování odpadů je udělován na základě žádosti, jejíž náležitosti jsou stanoveny v § 1 odst. 1 vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, jejíž přílohou musí být návrh provozního řádu s náležitostmi podle přílohy č. 1 k citované vyhlášce.
- Při posuzování žádostí o udělení souhlasů hodnotí krajský úřad zejména jejich soulad s povinnostmi vyplývajícími z tohoto zákona a prováděcích právních předpisů a soulad se závaznými částmi řešení plánu odpadového hospodářství kraje a plánu odpadového hospodářství České republiky (§ 78 odst.3 zákona o odpadech).
- Podle § 78 odst. 2 písm. a) může krajský úřad udělení souhlasu k provozování zařízení vázat na podmínky – to znamená, že specifické podmínky může krajský úřad stanovit podle konkrétního zařízení a situace.
- Nahrazení souhlasu podle zákona o odpadech integrovaným povolením je stanoveno v § 82 odst. 2 zákona o odpadech, ve znění zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), který s účinností od 1.ledna 2003 stanoví, že souhlas k provozování zařízení podle § 14 odst. 1, § 16 odst. 3 a vyjádření podle § 79 odst. 5 písm. b) až e) se nevydají podle tohoto zákona, pokud je jejich vydání nahrazeno postupem v řízení o vydání integrovaného povolení podle zákona o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci). Ostatní ustanovení tohoto zákona tím nejsou dotčena.
- Podle přílohy č. 1 zákona o integrované prevenci se udělování integrovaného povolení vztahuje na následující zařízení k nakládání s odpady:

5.1. Zařízení na odstraňování nebo využívání nebezpečného odpadu a zařízení k nakládání s odpadními oleji, vždy o kapacitě větší než 10 t denně.
5.2. Zařízení na spalování komunálního odpadu o kapacitě větší než 3 t za hodinu.
5.3. Zařízení na zneškodňování odpadu neklasifikovaného jako nebezpečný odpad o kapacitě větší než 50 t denně.
5.4. Skládky, které přijímají více než 10 t denně nebo mají celkovou kapacitu větší než 25 000 t, s výjimkou skládek inertního odpadu.).

b) speciální:
- Souhlas k provozování skládek nebezpečného odpadu se v souladu se směrnicí ES ke skládkám odpadů (novelizace zákonem č. 188/2004 Sb.) uděluje pouze na dobu určitou – maximálně 4 roky. Po této době může být platnost souhlasu prodloužena na základě žádosti provozovatele opět maximálně o 4 roky, jsou-li při jejím provozování plněny podmínky stanovené tímto zákonem a prováděcími předpisy.
- Pro všechny skládky platí s účinností zákona č. 188/2004 Sb. (od 1.5.2004) i přechodné ustanovení čl. II odst. 3 této novely zákona o odpadech, které stanoví, že skládky provozované ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, které nesplňují podmínky provozování skládek stanovené tímto zákonem a prováděcím právním předpisem, lze do 16. července 2009 provozovat na základě plánu úprav skládky, schváleného místně příslušným krajským úřadem po projednání s dotčenými orgány veřejné správy. Provozovatel skládky předloží návrh plánu úprav skládky příslušnému krajskému úřadu ke schválení do šesti měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Obsah plánu úprav skládky stanoví MŽP na základě zmocnění § 14 odst. 5 nového písm. d) zákona o odpadech vyhláškou.

Výjimka stanovená v § 14 odst. 2 zákona o odpadech: V zařízeních, která nejsou podle tohoto zákona určena k nakládání s odpady, je možné využívat pouze odpady, které splňují požadavky stanovené pro vstupní suroviny, a při nakládání s těmito odpady nesmějí být porušeny zvláštní právní předpisy, v souladu s nimiž je zařízení provozováno, a právní předpisy na ochranu zdraví lidí a životního prostředí. K provozování takovýchto zařízení není požadován souhlas k provozování zařízení podle odstavce 1. Zařízení podle § 14 odst. 2 jsou, jak z dikce ustanovení vyplývá, většinou výrobní zařízení, které využívá některé odpady jako náhradu běžně v zařízení užívaných surovin. To lze samozřejmě jen v tom případě, že odpady mají požadované složení a kvalitu – stejnou jako vstupní surovina.

6) Souhlas k dispozici s účtem pro účely ukládání peněžních prostředků k vytváření finanční rezervy na rekultivaci, zajištění péče o skládku a její asanaci

Relevantní ustanovení zákona o odpadech: § 49 až 52, § 78 odst. 2 písm. l).

Účel: Provozovatel skládky je povinen zřídit zvláštní vázaný účet pro účely ukládání peněžních prostředků k vytváření finanční rezervy na rekultivaci, zajištění péče o skládku a její asanaci. Na tento účet se ukládá částka stanovená zákonem při ukládání odpadů, určená pouze pro účely provádění nutných činností po ukončení provozu skládky. Proto čerpání prostředků z tohoto účtu je možné pouze se souhlasem krajského úřadu a pouze na činnosti související s rekultivací, zajištěním péče o skládku po ukončení jejího provozu a asanací.
Osoby, které souhlas potřebují: Provozovatel skládky nebo osoba zajišťující následnou péči, rekultivaci nebo asanaci skládky, zanikne-li provozovatel skládky před ukončením péče o skládku a jeho právní nástupce není znám.

Podmínky udělení souhlasu: Podle § 51 odst. 1 smí být čerpání z prostředků finanční rezervy být prováděno pouze na práce související s rekultivací, zajištěním péče o skládku po skončení jejího provozu a asanací. Souhlas krajský úřad uděluje na základě rozhodnutí o zahájení rekultivačních prací vydaného podle zvláštních právních předpisů ( např. zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů).
Způsob vytváření finanční rezervy stanoví § 10 a způsob čerpání finančních prostředků z tohoto vázaného účtu dále stanoví § 11 vyhlášky č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu, který stanoví, že žádost provozovatele skládky o souhlas příslušného krajského úřadu s čerpáním z prostředků finanční rezervy podle § 51 odst. 1 zákona musí obsahovat:
a) stavební povolení ke stavebním pracím pro účely rekultivace skládky,
b) projektovou dokumentaci rekultivačních prací, rozpočtové náklady a časový harmonogram rekultivačních prací,
c) výpis stavu finančních prostředků uložených na vázaném bankovním účtu ne starší než 3 měsíce.

 § 11 odst. 2 citované vyhlášky dále stanoví, že prostředky finanční rezervy se postupně čerpají v souladu s projektovou dokumentací skládky až do výše 90 % rozpočtových prostředků na uzavření a provedení rekultivačních prací, nejvýše však do výše 90 % finanční rezervy vytvořené ke dni podání žádosti o uvolnění prostředků z ní, a zbývajících 10 % bude uvolněno až po nabytí právní moci kolaudačního rozhodnutí10) o řádném provedení stavby a stavebních prací potřebných k rekultivaci a asanaci skládky. Odst. 3 dále stanoví, že ustanovení odstavce 2 se vztahuje obdobně i na čerpání prostředků finanční rezervy na postupné uzavírání jednotlivých částí skládky za podmínek stanovených v odstavci 1.

(Pozn. Zákon č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zajištění základu daně z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů)

 § 11 odst. 4: Čerpání finančních prostředků se provádí a kontroluje v termínech stanovených krajským úřadem v rozhodnutí o souhlasu k čerpání z prostředků finanční rezervy podle § 51 odst. 1 zákona.
Sankce: Za případné nedodržení povinnosti provozovatele skládky lze čerpat z prostředků finanční rezervy pouze na základě souhlasu krajského úřadu by Česká inspekce životního prostředí nebo příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností teoreticky mohly uložit pokutu podle § 66 odst. 5 do výše 1 000 000 Kč. Vzhledem k tomu, že již ve smlouvě s bankou musí být ustanovení o tom, že se jedná o zvláštní vázaný účet, z něhož je možné čerpat jen na základě souhlasu krajského úřadu, nepředpokládá se nutnost sankcionování v tomto případě.

7) Souhlas k přeshraničnímu pohybu odpadů
Relevantní ustanovení zákona o odpadech: § 53 až 60, která jsou však pouze ustanoveními nezbytnými k provedení nařízení ES
Zákonem č. 188/2004 Sb., byla s účinností od 1. května 2004 nahrazena celá část devátá zákona o odpadech, která upravovala podmínky přeshraničního pohybu odpadů. Nová právní úprava je adaptací na nařízení (EHS) č. 259/93 o dozoru nad přepravou odpadů v rámci Evropského společenství, do něj a z něj a o jejich kontrole, ve znění pozdějších předpisů, a na předpisy s ním související (adaptaci jako takovou vyžaduje pouze citované nařízení, předpisy s ním související budou přímo aplikovatelné a bezprostředně účinné bez nutnosti legislativních opatření českého zákonodárce). To znamená, že v souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie upravují přeshraniční přepravu odpadů do České republiky, z České republiky a přes Českou republiku (dále jen „přeshraniční přeprava odpadů“) přímo právní předpisy Evropských společenství upravující dozor nad přepravou odpadů v rámci Evropského společenství, do něj a z něj a jejich kontrolu viz. 39). Tento zákon obsahuje ustanovení nezbytná k jejich provedení. Příslušným správním úřadem pro přeshraniční přepravu odpadů a kontaktním subjektem za Českou republiku je Ministerstvo životního prostředí.
---------------------------------------------------
39) Nařízení Rady (EHS) č. 259/93 o dozoru nad přepravou odpadů v rámci Evropského společenství, do něj a z něj a o jejich kontrole, ve znění nařízení Rady (ES) č. 120/97, kterým se mění nařízení Rady (EHS) č. 259/93, ve znění rozhodnutí Komise 1999/816/ES, kterým se přizpůsobují, v souladu s čl. 16 odst. 1 a čl. 42 odst. 3, přílohy II, III, IV a V nařízení Rady (EHS) č. 259/93, a ve znění nařízení Komise (ES) č. 2557/2001 kterým se mění příloha V nařízení Rady (EHS) č. 259/93

Osoby, které souhlas potřebují: Oznamovatel přeshraniční přepravy nebo vývozu odpadů (oznamovatel je podle definice čl. 2 nařízení Rady (EHS) č. 259/93 fyzická nebo právnická osoba, která navrhne přepravovat odpady nebo přepravu provedla a je původcem odpadu, nebo oprávněnou osobou ke sběru odpadu, nebo obchodník nebo zprostředkovatel, který zařizuje odstraňování nebo využívání odpadu nebo nejsou-li jmenované osoby známy, nebo nemají oprávnění držitel odpadu.)
Souhlas orgánu přijímacího státu je kromě odpadů na zeleném seznamu nutný vždy pro přepravu odpadů určených k odstranění mezi členskými státy EU, pro odpady určené k využití a uvedené na žlutém seznamu (příloha č. III nařízení mezi členskými státy EU postačí tichý souhlas (není-li přeprava ve stanoveném termínu zamítnuta), pro odpady na červeném seznamu (příloha č.IV nařízení) nebo neuvedených na žádném seznamu nutný souhlas. Jiné jsou podmínky pro dovozy a vývozy odpadů z a nebo do států, které nejsou členskými státy EU (k odstranění jsou až na výjimky zakázány). Postup oznamování přeprav a udělování souhlasu je nutné pro každý konkrétní případ vyhledat přímo v nařízení, neboť nařízení stanovuje ve všech případech řadu výjimek a shrnout požadavky obecně prakticky nelze.

Podmínky udělení souhlasu: Liší se podle zařazení odpadu na seznamy uvedené v přílohách II, III a IV citovaného nařízení, podle účelu, k němuž jsou přepravovány, země do nebo z které jsou přepravovány. Zároveň jsou stanoveny pro každý případ výjimky. Obecné podmínky udělování souhlasu jsou shrnuty výše. Souhlas je uděloiván na základě oznámení, které podává oznamovatel orgánu příslušnému v zemi příjmu odpadu. Oznámení se podává na formuláři nákladního listu, vydaném Rozhodnutím Komise 94/774/ES o standardním průvodním listu ve smyslu nařízení Rady (EHS) č. 259/93 o dozoru nad zásilkami odpadu v rámci Evropského společenství, do něj a z něj a o jejich kontrole.

Příslušný správní úřad: Pro přeshraniční přepravu odpadů a kontaktním subjektem za Českou republiku je ministerstvo životního prostředí.

Sankce: Podle § 66 odst. 4 písm. g) uloží Česká inspekce životního prostředí pokutu do výše
50 000 000 Kč fyzické osobě oprávněné k podnikání nebo právnické osobě, která poruší povinnosti stanovené právními předpisy Evropských společenství upravujícími dozor nad přepravou odpadů v rámci Evropského společenství, do něj a z něj a jejich kontrolu39) a tímto zákonem pro přeshraniční přepravu odpadu, neplní podmínky stanovené ministerstvem v rozhodnutí ve věci přeshraniční přepravy odpadů nebo nesplní povinnost uloženou rozhodnutím podle § 58 (v případě, že nastane povinnost vrácení odpadu podle čl. 25 a 26 nařízení Rady (EHS) č. 259/93, ministerstvo stanoví rozhodnutím podle § 58 zákona o odpadech lhůtu a místo, kam má být odpad vrácen).

8) Souhlas k čerpání z účelově vázaného bankovního účtu k zajištění financování zpětného odběru nového elektrozařízení výrobcem plnícím své povinnosti v individuálním systému (§ 37n odst. 2)

Relevantní ustanovení zákona o odpadech: § 37n odst. 2:

Účel: § 37n zákona o odpadech stanoví způsob a podmínky financování nakládání s elektrozařízením pocházejícím z domácností. Pokud výrobce elektrozařízení plní své povinnosti sám (individuální systém podle § 2 písm. d) vyhlášky č. 352/2005 Sb.) musí před uvedením elektrozařízení na trh poskytnout záruku prokazující, že nakládání s veškerým elektroodpadem bude finančně zajištěno. Záruka může mít formu účelově vázaného bankovního účtu nebo pojištění za podmínek stanovených prováděcím právním předpisem, kterým je vyhláška č. 352/2005 Sb., o podrobnostech nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady a o bližších podmínkách financování nakládání s nimi (vyhláška o nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady). Tato vyhláška v § 5 odst. 4 stanoví, že výrobci, kteří plní v rámci individuálního systému povinnosti nakládání s elektrozařízeními pocházejícími z domácností, uvedenými na trh po dni 13. srpna 2005, přikládají k návrhu na zápis do Seznamu výrobců podle § 37i zákona o odpadech také plán zajištění vkladů peněžních prostředků na již založený účelově vázaný bankovní účet nebo kopii uzavřené platné pojistné smlouvy. Vzor žádosti o souhlas ministerstva s použitím peněžních prostředků z účelově vázaného bankovního účtu je uveden v příloze č. 9 citované vyhlášky.

Osoby, které souhlas potřebují: Výrobce, definovaný v § 37g písm. e) zákona o odpadech, který uvádí na trh elektrozařízení po datu 15. srpna 2005 a zajišťuje plnění povinností výrobce elektrozařízení podle dílu osmého části čtvrté zákona o odpadech individuálně.

Podmínky udělení souhlasu: Souhlas uděluje MŽP pouze pro účely zajištění financování zpětného odběru, zpracování, využití a odstranění elektrozařízení pocházejícího z domácností na základě žádosti o souhlas ministerstva s použitím peněžních prostředků z účelově vázaného bankovního účtu je uveden v příloze č. 9 vyhlášky č 352/2005 Sb.

Příslušnost orgánu veřejné správy: MŽP

Sankce: Podle § 66 odst. 4 písm. f) zákona o odpadech pokutu do výše 50 000 000 Kč uloží inspekce fyzické osobě oprávněné k podnikání nebo právnické osobě, která neplní povinnosti stanovené tímto zákonem při nakládání s vybranými výrobky nebo odpady nebo zařízeními podle části čtvrté.

Vztah zákona o odpadech a zákona č. 500/2004 Sb., správní řád

Vztah obou předpisů je vymezen a vychází ze společného ustanovení § 82 odst. 1 zákona o odpadech:

(1) Nestanoví-li tento zákon jinak, vztahuje se na řízení podle tohoto zákona správní řád.13)

Rozhodnutí ministra ŽP ze dne 25. dubna 2005, č.j. M/100488/05, SRK/264/P-1710/05: Podle uvedených rozhodnutí je správní řád dle ustanovení § 82 odst. 1 zákona o odpadech ve vztahu k zákonu o odpadech zákonem subsidiárním. Zákon o odpadech je tedy vůči správnímu řádu zákonem speciálním, tj. uplatňuje se přednostně, jen to, co neupravuje se řídí přímo správním řádem, resp. pokud zákon o odpadech stanoví jinak než správní řád, platí to, co stanoví zákon o odpadech.

Obecná ustanovení zákona o odpadech, kterými se upravuje aplikace správního řádu na činnosti správních úřadů stanovené zákonem o odpadech:

1) Místní příslušnost správních úřadů:
§ 78 odst. 6
(6) Pokud tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem není stanoveno jinak, je k rozhodování podle odstavce 2 místně příslušný krajský úřad, v jehož obvodu je provozováno zařízení nebo činnost, nebo se nachází věc, které se rozhodnutí týká.
a § 79 odst.3:
(3) Pokud tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem není stanoveno jinak, je k rozhodování podle odstavce 1 místně příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož obvodu je provozována činnost nebo se nachází věc, které se rozhodnutí týká.

2) Další obecná ustanovení zvláštního právního předpisu, kterým zákon o odpadech je vůči správnímu řádu:

§ 78 odst. 4: Krajský úřad zruší nebo změní rozhodnutí o udělení souhlasu, který spadá do jeho kompetence podle tohoto zákona, v případě, že:

a) dojde ke změně podmínek rozhodných pro vydání rozhodnutí o udělení souhlasu,
b) provozovatel zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů není schopen zajistit podmínky ochrany životního prostředí stanovené v právních předpisech nebo provozovatel skládky nemá vytvořenou finanční rezervu podle § 49 až 51 a v určené lhůtě nedojde ke zjednání nápravy, nebo
c) právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, které byl udělen souhlas, opakovaně porušuje povinnosti stanovené tímto zákonem nebo opakovaně neplní podmínky, na které je souhlas vázán.

§ 78 odst. 5: Krajský úřad může zrušit rozhodnutí o udělení souhlasu, který spadá do jeho kompetence podle tohoto zákona, nebude-li nejpozději do 30 dnů ode dne ukončení činnosti odpadového hospodáře ustanoven nový odpadový hospodář a jeho ustanovení oznámeno krajskému úřadu nebo nebude-li ustanovený odpadový hospodář splňovat podmínky odborné způsobilosti.

§ 78 odst. 7: Činnosti uvedené v odstavcích 2 až 5 mohou zaměstnanci příslušného krajského úřadu vykonávat po prokázání zvláštní odborné způsobilosti.

§ 79 odst. 2: Obecní úřad obce s rozšířenou působností zruší rozhodnutí o udělení souhlasu, který spadá do jeho kompetence podle odstavce 1 písm. b), v případě, že osoba, které byl souhlas udělen, opakovaně porušuje povinnosti stanovené tímto zákonem nebo opakovaně neplní podmínky, na které je souhlas vázán.

§ 79 odst. 6: Vyjádření podle odstavce 4 písm. b) až e) vydává obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož územním obvodu se nachází zařízení určené k nakládání s odpady.

§ 79 odst. 7: Činnosti uvedené v odstavcích 1 až 4 mohou zaměstnanci obecního úřadu obce s rozšířenou působností vykonávat po prokázání zvláštní odborné způsobilosti.

Kontrolní otázky:

1. Otázka: Jaká povolení podle zákona o odpadech potřebuje ke své činnosti původce odpadů?

Odpověď: Podle zákona o odpadech potřebuje původce nebezpečných odpadů souhlas k nakládání s nebezpečnými odpady . Dále pak původce, který nepovažuje z hlediska zamýšleného způsobu využití nebo odstranění svých odpadů za nezbytné je třídit a odděleně shromažďovat, musí mít souhlas k upuštění od jejich třídění a odděleného shromažďování. Oba souhlasy uděluje původci s roční produkcí nebezpečného odpadu nad 100 tun místně příslušný krajský úřad, pod 100 tun obecní úřad obce s rozšířenou působností.

2. Otázka: Musí mít každý provozovatel zařízení, ve kterém je nakládáno s odpady, souhlas k jeho provozu a provoznímu řádu podle § 14 odst. 1 zákona o odpadech?

Odpověď: Všechna zařízení určená k nakládání s odpady musejí mít souhlas krajského úřadu k jejich provozu a provoznímu řádu. Je však možné využívat odpady s vlastnostmi vstupní suroviny běžně užívané v zařízení, které nebylo k nakládání s odpady podle zákona o odpadech určeno a tedy bez souhlasu krajského úřadu, pokud využíváním odpadů v nich nejsou porušeny zvláštní právní předpisy pro provoz zařízení a pro ochranu životního prostředí a zdraví lidí.

 

1) Všeobecné povinnosti při nakládání s odpady  jsou stanoveny částí třetí zákona o odpadech.

a) Základní povinnost - předcházení vzniku odpadů – § 10

Povinnost předcházet vzniku odpadů, omezovat jejich množství a nebezpečné vlastnosti  má podle zákona o odpadech každý. Dále jsou  stanoveny povinnosti pro výrobce a dovozce zboží, kteří mohou volbou surovin, materiálů a výrobních technologií plnění těchto všeobecných povinností nejvíce ovlivnit (povinnosti výrobců minimalizovat možnost vzniku odpadů po upotřebení výrobku a povinnosti výrobců a dovozců  dodávat s výrobkem i informaci o využití či odstranění z něj vznikajících odpadů).

b) Další všeobecnou povinností je přednostní využívání odpadů, jejichž vzniku se nedalo předejít. Tu zákon ukládá rovněž každému v § 11 a tímto ustanovením je stanovena hierarchie nakládání s odpady, Přednostní využití odpadů je povinností, od které lze upustit pouze tehdy, nejsou-li v dané chvíli a místě technické nebo ekonomické předpoklady pro její splnění a je-li to v souladu s POH. Nebude-li zdůvodněno v  POH, bude sankcionováno. Materiálové využití má přednost před energetickým (jiným).

c) Obecné povinnosti § 12 jsou všeobecnými  povinnostmi při nakládání s odpady (adresované všem, kterým odpady vznikají a kteří s nimi nakládají):

- nakládání s odpady pouze v zařízeních, místech a objektech k tomu určených (pokud dále není stanoveno jinak – jinak je stanoveno v § 14 odst. 2 a v § 33b odst. 1 písm. b) – účinnost až od 1.1.2007) 

- předávat odpady pouze do vlastnictví osobám k jejich převzetí oprávněným (provozovatelé zařízení podle § 14 odst. 1 a 2, obce podle § 17)

- zjistit, zda osoba, které odpady předává je osobou oprávněnou k jeho převzetí

- zákaz ředění a míšení nebezpečných odpadů navzájem i s ostatními odpady. Možné jen se souhlasem orgánu kraje v přenesené působnosti, neohrozí-li ŽP a zdraví lidí a je-li jeho účelem splnění požadavků technologie zpracování odpadů

- na jednotky požární ochrany a další právnické osoby a fyzické osoby oprávněné k podnikání, které jsou zvláštními právními předpisy (například zákon č. 133/1985 Sb., ve znění pozdějších předpisů) určeny k řešení havárií a zdolávání požárů se při této činnosti nevztahují povinnosti původců odpadů a oprávněných osob.

d) Mezi všeobecné povinnosti náleží i balení a označování nebezpečných odpadů  (§ 13).

Nebezpečné odpady by se měly balit a označovat podle zvláštních právních předpisů, kterými jsou podle odkazu pod čarou zákon o chemických látkách a přípravcích  a mezinárodní dohody o přepravě nebezpečného zboží po železnici (RID) a po silnicích (ADR). Předpisy pro přepravu řeší balení a označování nebezpečných odpadů při jejich přepravě. Zákon o chemických látkách by měl řešit balení a označování ve všech ostatních situacích („uživatelské obaly“). Původce a oprávněná osoba, která nakládá s nebezpečným odpadem, jsou dále povinni zpracovat identifikační list nebezpečného odpadu a místa nakládání s nebezpečným odpadem tímto listem vybavit.

e) Další všeobecné povinnosti – souhlasy k provozování zařízení k nakládání s odpady (§ 14) a stanovení odpadového hospodáře (§ 15),  budou uvedeny v samostatných lekcích.

2) Povinnosti stanovené pro jednotlivé fáze (způsoby) nakládání s odpady

     ( Hlava II část třetí zákona o odpadech).

a)      povinnosti původců odpadů

b)      povinnosti při sběru a výkupu odpadů

c)      povinnosti při využívání odpadů

d)      povinnosti při odstraňování odpadů

-          společná ustanovení

-          zvláštní ustanovení pro skládkování odpadů

-          zvláštní ustanovení pro spalování odpadů

e)      povinnosti při přepravě odpadů

Povinnosti pro jednotlivé fáze nakládání s odpady pod písm. a) až d) jsou jednak  společné pro všechny  v nich uvedené povinné osoby, např.:

-         ustanovit odpadového hospodáře za podmínek stanovených tímto zákonem podle § 15,

-         ověřovat  nebezpečné  vlastnosti  odpadů  podle  §  6  odst.  4 a nakládat s nimi podle jejich skutečných vlastností,

-         zabezpečit odpady před nežádoucím znehodnocením, odcizením nebo únikem,

-         vést  průběžnou  evidenci  o  odpadech  a  způsobech nakládání s nimi, ohlašovat odpady a  zasílat příslušnému správnímu úřadu další  údaje v  rozsahu stanoveném  tímto zákonem 

-         umožnit  kontrolním   orgánům  přístup  do objektů,  prostorů a zařízení  a na  vyžádání předložit  dokumentaci a poskytnout pravdivé a úplné informace související s nakládáním s odpady,

-         vykonávat kontrolu vlivů  nakládání  s  odpady na  zdraví lidí a životní prostředí  v souladu se  zvláštními právními předpisy a plánem odpadového hospodářství,

Pro původce odpadů a provozovatele zařízení ke sběru a výkupu odpadů:

-         odpady zařazovat podle druhů a kategorií podle § 5 a 6,

-         zajistit přednostní využití odpadů v souladu s § 11,

-         odpady,  které  sám  nemůže  využít  nebo  odstranit  v souladu s tímto  zákonem a  prováděcími právními předpisy, převést  do vlastnictví pouze osobě oprávněné k  jejich převzetí podle § 12 odst. 3,  a to buď  přímo, nebo prostřednictvím  k tomu zřízené právnické osoby,

-         shromažďovat   odpady   utříděné   podle   jednotlivých   druhů a kategorií,

-         pokud vzhledem  k  následnému   způsobu  využití  nebo odstranění odpadů není třídění  nebo oddělené shromažďování nutné, může  od  něj  původce upustit se souhlasem místně příslušného orgánu státní správy

Pro provozovatele zařízení k nakládání s odpady:

-         provozovat  zařízení  ke  sběru  nebo  výkupu  odpadů v souladu s jeho schváleným     provozním řádem,

-         zveřejňovat druhy sbíraných nebo vykupovaných odpadů a podmínky jejich sběru  nebo výkupu a odebírat  nebo vykupovat zveřejněné druhy  sbíraných   nebo  vykupovaných  odpadů   za  stanovených podmínek,

-         oznámit bez zbytečného odkladu příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností nepříznivé vlivy nakládání s odpady na zdraví  lidí  nebo  životní  prostředí,  které  jsou  v rozporu s vlivy očekávanými  nebo popsanými v  provozním řádu zařízení, nebo vlivy, které překračují stanovené limitní hodnoty.

Adresně stanovené jen pro jednu fázi nakládání s odpady:

a) pro původce odpadů:

-         zpracovat  plán  odpadového  hospodářství  v  souladu  s tímto zákonem  a  prováděcím  právním  předpisem a zajišťovat jeho plnění,

-         platit  poplatky   za  ukládání  odpadů   na  skládky způsobem a v rozsahu stanoveném v tomto zákoně.

-         s nebezpečnými odpady nakládat pouze na základě souhlasu věcně a místně příslušného orgánu státní správy, s navazujícími změnami v kompetencích, pokud na tuto činnost již nemá souhlas k provozování zařízení podle § 14. Přeprava nebezpečných odpadů nepodléhá souhlasu.

b) pro provozovatele zařízení k odstranění odpadů:

-         odstranit odpady v mimořádných  případech na základě rozhodnutí obecního úřadu obce s  rozšířenou působností, je-li to nezbytné z hlediska  ochrany  životního  prostředí  a  pokud  je  to pro provozovatele   technicky   možné; náklady vzniklé tímto rozhodnutím hradí obecní úřad obce s rozšířenou působností, který rozhodnutí vydal; náhradu nákladů takto vynaložených je povinna obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností  uhradit osoba za odpad odpovědná

-         zvláštní povinnosti (navíc oproti jiným zařízením k odstraňování odpadů) jsou stanoveny pro provozovatele skládek

c) pro dopravce odpadů:

Dopravce, který není zároveň osobou oprávněnou převzít odpady do svého vlastnictví podle
§ 12 odst. 3, nesmí převzít odpady do svého vlastnictví. V § 16 odst. 3: přeprava odpadu nepodléhá souhlasu. To znamená, že dopravce zodpovídá pouze za dopravu, ale za odpad odpovídá původce až do doby jeho předání oprávněné osobě. Proto má dopravce při přepravě nebezpečného odpadu, podle zákona o odpadech, povinnost pouze vést evidenci a ohlašovat přepravované nebezpečné odpady v rozsahu stanoveném v § 25 a v příloze č. 26 vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů a při přepravě jakéhokoliv odpadu povinnost na vyžádání  kontrolních orgánů předložit dokumentaci a poskytnout pravdivé a úplné informace související s přepravou odpadů. Ostatní povinnosti dopravce odpadů vyplývají ze zvláštních právních předpisů (především Zákon č. 111/1994 Sb.,  silniční zákon, ve znění pozdějších předpisů, Evropská  dohoda o  mezinárodní silniční  dopravě nebezpečných věcí -  ADR (Ženeva 1957), vyhlášená ve Sbírce zákonů pod č. 64/1987 Sb., Řád pro   mezinárodní   železniční  dopravu nebezpečného zboží (RID)).

3) Povinnosti stanovené pro vybrané druhy odpadů

     (část čtvrtá a pátá zákona o odpadech)

a) Povinnosti při nakládání s vybranými výrobky, vybranými odpady a vybranými zařízeními

     (část čtvrtá zákona o odpadech)

V souladu se specificky zaměřenými Směrnicemi ES, stanovujícími požadavky na nakládání s jednotlivými druhy odpadů, zasluhujícími zvláštní pozornost či vyžadující  specifické podmínky nakládání s nimi, byla do zákona zařazen část čtvrtá, ve které jsou v § 25  vyjmenované komodity  zpracovány v souladu se směrnicemi ES samostatně, i když s maximální snahou o jednotný přístup řešení.

Nakládání s těmito vybranými výrobky, zařízeními a odpady  je upraveno v zemích EU samostatnými směrnicemi. Zákon tyto směrnice v plném rozsahu přejímá a v této části upravuje vztahy, které nejsou řešeny v jiných částech zákona. Podrobnosti technického charakteru vyplývající ze směrnic ES budou upraveny prováděcími právními předpisy.

Pro správné pochopení celé této části zákona má klíčový význam ustanovení odst. 2, který  znamená, že povinnosti stanovené pro vybrané odpady v této části jsou navíc, nebo obecné povinnosti stanovené zákonem pozměňují, ale neruší. Zároveň toto ustanovení znamená, že čtvrtá část zákona o odpadech je ve vztahu k ostatním jeho částem specielní, tj. ustanovení ostatních částí zákona se uplatňují jen pokud v této – čtvrté části není stanoveno jinak.

Vybranými výrobky, vybranými odpady a vybranými zařízeními se podle § 25 rozumí:

a)   PCB vymezené v § 26 a zařízení je obsahující,

b)   odpadní oleje,

c)   baterie a akumulátory,

d)   kaly z čistíren odpadních vod a další biologicky rozložitelné odpady,

e)   odpady z výroby oxidu titaničitého,

f)   odpady azbestu,

g)   autovraky,

h)   elektrická a elektronická zařízení.

Každá z vyjmenovaných komodit je zpracována v samostatné hlavě této části zákona. Povinnosti stanovené navíc nebo jinak než v obecně platných částech zákona (pro všechny odpady) jsou zde pro jednotlivé odpady, výrobky nebo zařízeními stanoveny s ohledem na důvody jejich samostatného řešení  a cíle, kterých jím má být dosaženo. Jsou to:

a)PCB a zařízení je obsahující (§ 26, 27 zákona a vyhláška č. č. 384/2001 Sb., o nakládání s PCB) – cílem je jejich úplné odstranění do konce roku 2010

b)      Odpadní oleje (§ 28 a 29 zákona a vyhláška č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, v platném znění) – cílem je úplné využití odpadních olejů, přednostně materiálové, nelze-li – energetické

c)Baterie a akumulátory (§ 30 a 31 zákona a vyhláška č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, v platném znění) – cílem je zákaz výroby a dovozu baterií s nadlimitním obsahem rtuti, u ostatních dosažení jejich maximálního využívání (pomocí zpětného odběru) a zamezení jejich odstraňování spolu s komunálním odpadem

d)      Kaly z čistíren odpadních vod (§ 32 a 33 zákona a vyhláška č. 382/2001 Sb., o podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě, ve znění vyhlášky č. 504/2004 Sb.) – cílem je stanovení jasných podmínek a povinností při využívání kalů na zemědělské půdě.

e)Další biologicky rozložitelné odpady (§ 33a a 33b zákona) – doplněno poslaneckou novelou - účelem bylo, na žádost obcí, upravit jednak zjednodušený režim provozu menších kompostáren obcí pro zpracování jejich odpadu ze zeleně, při zachování vysokého standardu ochrany životního prostředí,  jednak jasného vymezení přechodu kompostů z režimu odpadů do režimu výrobků. Technické podrobnosti, požadavky na vybavení kompostáren, kvality vstupujících i vystupujících odpadů i kompostů, které již nebudou považovány za odpady, způsoby jejich hodnocení včetně odebírání vzorků  k tomuto účelu, stanoví na základě zmocnění § 33b odst. 3 Ministerstvo ŽP ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství a Ministerstvem zdravotnictví prováděcím právním předpisem (účinnost posunuta na 1. duben 2007).

f)        Odpady z výroby oxidu titaničitého (§ 34 zákona a vyhláška č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, v platném znění) – cíl – zajištění ochrany ŽP

g)Odpady z azbestu (§ 35 a vyhláška č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady) – cílem je ochrana zdraví lidí při nakládání s odpady azbestu a umožnění jejich skládkování na skládkách ostatního odpadu

h)Autovraky (§ 36 až 37e a vyhláška č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, v platném znění) – cíl - dosažení kvót materiálového využití všech částí vybraných autovraků a financování nakládání s autovraky ze strany výrobců a akreditovaných dovozců vozidel

i)        Elektrická a elektronická zařízení (§ 37f až 37o a vyhláška č. vyhláška č. 352/2005 Sb., o podrobnostech nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady a o  bližších podmínkách financování nakládání s nimi (vyhláška o nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady) – cílem opět dosažení stanovených kvót materiálového využití všech částí elektrozařízení při plném financování jejich výrobci, zpětný odběr.

b) Povinnosti při zpětném odběru některých výrobků

Právě  za účelem dosažení maximální úrovně sběru použitých výrobků pro účely dosažení co nejvyšší úrovně jejich využití  a zabránění jejich odkládání do komunálního odpadu, při naplnění principu „znečišťovatel platí“, jsou částí pátou zákona o odpadech (§ 38) stanoveny druhy výrobků, které mají jejich výrobci a dovozci (osoby uvádějící je na trh v ČR) povinnost zpětně odebírat.  Hlavími povinnostmi těchto povinných osob je:

-         stanovené výrobky bezplatně odebírat od spotřebitele,  případně  i od obce, zajistit dostatečný počet míst zpětného odběru,

-         zajistit zpětný odběr způsobem odpovídajícím obvyklým možnostem  spotřebitele bez jeho nadměrného zatížení

-         zajistit  využití  nebo odstranění zpětně  odebraných použitých  výrobků  v  souladu s  tímto zákonem a prováděcími právními předpisy, a to do konce kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, v němž byly odebrány,

-         zpracovávat  roční  zprávu o plnění  povinnosti zpětného  odběru za  uplynulý kalendářní  rok,

-         prostřednictvím  právnické osoby nebo fyzické osoby oprávněné k podnikání, která prodává stanovené výrobky spotřebiteli, (poslední  prodejce) zajistit,  aby  byl  spotřebitel  informován o  způsobu provedení zpětného odběru těchto použitých výrobků.

Výrobky, na které se povinnost zpětného odběru vztahuje jsou podle § 38 odst. 1 zákona o odpadech:

a)      oleje jiné než surové minerální oleje a surové oleje z živičných nerostů, přípravky jinde neuvedené ani nezahrnuté obsahující nejméně 70 % hmotnostních olejů, jsou-li tyto oleje podstatnou složkou těchto přípravků,

b)      elektrické akumulátory,

c)      galvanické články a baterie,

d)      výbojky a zářivky,

e)      pneumatiky,

f)        elektrozařízení pocházející z domácností /§ 37g písm. f)/

Podrobnosti zpětného odběru stanoví vyhláška č. 237/2002 Sb., o podrobnostech způsobu provedení zpětného odběru některých výrobků, ve znění vyhlášky č. 505/2004 Sb.

Kontrolní otázky:

1.      Otázka: Jakou povinnosti má při nakládání s nebezpečným odpadem pouze jeho původce?

Odpověď: Nakládat s nebezpečnými  odpady pouze na základě souhlasu věcně a  místně příslušného orgánu státní správy, s navazujícími změnami v kompetencích, pokud na tuto činnost již nemá souhlas k provozování zařízení podle § 14. Oprávněným osobám ke sběru, výkupu, využívání a odstraňování odpadů nahrazuje tento souhlas k provozování zařízení a jeho provoznímu řádu (§ 14 odst. 1 zákona o odpadech) a přeprava nebezpečných odpadů nepodléhá souhlasu.

2.      Otázka: Jaké povinnosti má ze zákona o odpadech dopravce nebezpečných odpadů?

Odpověď: Dopravce nebezpečných odpadů má podle zákona o odpadech povinnost pouze vést evidenci a ohlašovat přepravované nebezpečné odpady v rozsahu stanoveném v § 25 a v příloze č. 26 vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů a povinnost na vyžádání  kontrolních orgánů předložit dokumentaci a poskytnout pravdivé a úplné informace související s přepravou odpadů. Ostatní povinnosti dopravce odpadů vyplývají ze zvláštních právních předpisů: zákon č. 111/1994 Sb.,  silniční zákon, ve znění pozdějších předpisů, Evropská  dohoda o  mezinárodní silniční  dopravě nebezpečných věcí -  ADR (Ženeva 1957), vyhlášená ve Sbírce zákonů pod č. 64/1987 Sb., Řád pro   mezinárodní   železniční  dopravu nebezpečného zboží (RID).

K problematice přiřazování kategorie „nebezpečný odpad“ nebo „ostatní odpad“ se vztahuje především § 4 až § 9 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpadech“), § 3 a přílohy č. 1 a 2 vyhlášky Ministerstva životního prostředí (dále jen ministerstvo) č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů  (Katalog odpadů), ve znění vyhlášky č. 503/2004 Sb. a vyhláška ministerstva a Ministerstva zdravotnictví č.376/2001 Sb., o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů, ve znění vyhlášky č. 502/2004 Sb.

               Podle definice nebezpečného odpadu (§ 4 písm.. a) zákona o odpadech) je nebezpečným odpadem  odpad uvedený v  Seznamu nebezpečných odpadů (příloha č. 2 vyhlášky č. 381/2001 Sb.) a jakýkoliv jiný odpad vykazující jednu nebo více nebezpečných vlastností uvedených v příloze č. 2 k tomuto zákonu. Přiřazování kategorie „nebezpečný odpad“ je stanoveno v § 6 zákona,  kde v ustanovení odst. 1 je založena povinnost původců i oprávněných osob pro účely nakládání s odpadem zařadit odpad do kategorie nebezpečný odpad, je-li: uveden v Seznamu nebezpečných odpadů uvedeném v příloze č. 2 vyhlášky č. 381/2001 Sb., nebo smíšen nebo znečištěn některou ze složek uvedených v Seznamu složek, které činí odpad nebezpečným, uvedeném v příloze č. 5 k tomuto zákonu, nebo smíšen nebo znečištěn některým z odpadů uvedených v Seznamu nebezpečných odpadů uvedeném v  příloze č. 2 vyhlášky č. 381/2001 Sb.

              Dále zákon v § 6 odst. 2 stanoví, že má-li odpad jednu nebo více nebezpečných vlastností uvedených v příloze č. 2 k tomuto zákonu, jsou původce a oprávněná osoba, která s odpadem nakládá, povinni zařadit tento odpad jako nebezpečný a nakládat s ním jako s nebezpečným, i když nesplňuje podmínky uvedené v odstavci 1. Pokud původce nebo oprávněná osoba osvědčením o vyloučení nebezpečných vlastností odpadu prokáží, že odpad uvedený v odstavci 1 písm. b) nebo c) nemá žádnou z nebezpečných vlastností, nejsou povinni dodržovat režim stanovený pro nebezpečné odpady; jsou však povinni ověřovat, zda odpad tyto nebezpečné vlastnosti nemá. Způsob a četnost ověřování stanoví pověřená osoba v osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností odpadu.

              Seznam nebezpečných odpadů je uveden v příloze č. 2 vyhlášky č. 381/2001 Sb. Je to seznam těch odpadů z Katalogu odpadů, které je nutno vždy považovat za odpady nebezpečné. Tento seznam je zároveň nedílnou součástí Katalogu odpadů (příloha č. 1 citované vyhlášky). Katalog odpadů je výčtem všech odpadů, nebezpečných i ostatních, a slouží především pro zařazování odpadů podle katalogových čísel. V Katalogu odpadů jsou nebezpečné odpady označeny symbolem „*“, v souladu s Rozhodnutím Rady EU č. 2001/118/ES a jako takové jsou v Katalogu odpadů jsou  označeny:

1)      odpady, mající v Katalogu odpadů přiděleno pouze jedno katalogové číslo druhu odpadu označené symbolem „*“  a jsou zároveň uvedeny i na Seznamu nebezpečných odpadů,

2)      odpady, kterým v rámci Katalogu odpadů byla přiřazena dvě katalogová čísla, přičemž první z nich je označen jako odpad nebezpečný, druhý nikoliv.

              Vyjdeme-li z výše uvedeného, potom lze k  povinnosti původců a oprávněných osob přiřadit odpadu kategorii nebezpečný odpad v případech stanovených v § 6 odst.1 zákona uvést následující :

ad a) odpad je uveden v Seznamu nebezpečných odpadů.

              Jedná se o odpady mající v Katalogu odpadů přiděleno pouze jedno katalogové číslo druhu odpadu, označené symbolem „*“ a zároveň jsou uvedeny i v Seznamu nebezpečných odpadů. Toto jsou odpady, se kterými je nutné vždy nakládat jako s  odpady nebezpečnými a není možné s nimi nakládat jako s odpady ostatními ani na základě osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností odpadů, vydaného pověřenou osobou podle § 7 zákona o odpadech. Jejich přeřazení mezi odpady ostatní by bylo možné až po schválení návrhu členského státu příslušným orgánem EU a po ratifikaci všemi členskými státy.

ad b) odpad je smíšen nebo znečištěn některou ze složek uvedených v Seznamu složek, které činí odpad nebezpečným, uvedeném v příloze č. 5 k tomuto zákonu.

              Tyto nebezpečné odpady nejsou uvedeny na Seznamu nebezpečných odpadů uvedeném v příloze č. 2 vyhlášky č. 381/2001 Sb. V Katalogu odpadů, uvedeném v příloze č. 1 téže vyhlášky, byly tyto kontaminované odpady vyznačeny symbolem „*“ v rámci tzv. zrcadlových položek. Jedná se o druhy odpadů,  kterým jsou v Katalogu odpadů přiřazena dvě po sobě následující katalogová čísla, přičemž první z nich se přiřazuje tomuto druhu odpadu v případě, že obsahuje  škodliviny a druhé v případě, že není kontaminován a nevykazuje žádnou z nebezpečných vlastností odpadů.  Kontaminované odpady podle písm. b)  se tedy zařazují pod katalogová čísla zrcadlové položky, označené jako nebezpečný odpad.

              Z uvedeného vyplývá, že v případě stanoveném v bodě b) musí původce či oprávněná osoba vždy zařadit odpad jako nebezpečný, ale dále má 2 možnosti. Buď  s ním bude jako s nebezpečným nakládat nebo požádá pověřenou osobu o hodnocení jeho nebezpečných vlastností a vydá-li pověřená osoba osvědčení, že odpad žádnou z těchto vlastností nemá, může je přeřadit pod katalogové číslo tohoto druhu odpadu neoznačené jako nebezpečný odpad a nadále s ním nakládat jako s odpadem ostatním.

ad c) smíšen nebo znečištěn některým z odpadů uvedených v Seznamu nebezpečných odpadů uvedeném v prováděcím právním předpise.

Jako s nebezpečnými je dále podle § 6 odst. 1 písm. c) zákona o odpadech nutné nakládat s odpady, které jsou smíšeny nebo znečištěny některým z odpadů uvedených v Seznamu nebezpečných odpadů. V tomto případě, jde-li o homogenní směsi odpadů platí v podstatě totéž, co pro nebezpečné odpady uvedené v bodě b). Jde-li o heterogenní směs odpadů, hodnocení nebezpečných vlastností nejspíš nebude možné a s takovýmto směsným odpadem bude nutné nakládat vždy jako s odpadem nebezpečným, kromě odpadu komunálního. Směsný komunální odpad byl v souladu se Směrnicí ES k nebezpečnému odpadu z režimu nebezpečných odpadů vyčleněn (§ 6 odst. 3 zákona). 

Úplný výčet případů, ke kterým se váže povinnost původců a oprávněných osob zařadit odpad do kategorie nebezpečný a jako s takovým s ním nakládat je uveden v § 6 odst. 2 zákona, který zahrnuje jak případy uvedené v bodech a), b), c) odst. 1, ale i všechny případné další možnosti, když v  souladu s definicí nebezpečného odpadu stanoví,  že nebezpečnými odpady jsou i všechny další odpady, které mají jednu nebo více nebezpečných vlastností uvedených v příloze č. 2 zákona. Sem lze nepochybně zařadit i případy přiřazování kategorie odpadům, které nebylo možné zařadit podle Katalogu odpadů pod jiné katalogové číslo, než číslo končící dvojčíslím „99“ – odpady jinak blíže neurčené. U těchto odpadů platí, že pro přiřazení kategorie těmto druhům odpadů  podle Katalogu odpadů se vychází z plné odpovědnosti původce nebo oprávněné osoby za správné zařazení odpadu.

Pro účely evidence a ohlašování odpadů zůstává zachováno vžité označování kategorie „N“ pro odpad nebezpečný, „O“ pro odpad ostatní a  „O/N“ pro odpad kategorie „O“ dle Katalogu, který nemá zrcadlovou položku, přeřazeného do kategorie „N“ – např. po jeho kontaminaci („N/O“ podle nového zákona nemůže nastat, neboť odpady uvedené v seznamu nebezpečných odpadů v rámci Katalogu odpadů nelze přeřazovat do kategorie „O“).

Příklady zrcadlových  položek  v Katalogu odpadů:

-  vytěžená zemina a kamení:

17 05 03*  Zemina a kamení obsahující nebezpečné látky

17 05 04    Zemina a kamení neuvedené pod číslem 17 05 03

 -  kaly z čištění odpadních vod:

19 08 11*  Kaly z biologického čištění průmyslových odpadních vod obsahující nebezpečné látky

19 08 12    Kaly z biologického čištění průmyslových odpadních vod neuvedené
pod číslem 19 08 11

-  stabilizované odpady, např.:

19 03 04*  Odpad hodnocený jako nebezpečný, částečně stabilizovaný

19 03 05    Stabilizovaný odpad neuvedený pod číslem 19 03 04

19 03 06*Solidifikovaný odpad hodnocený jako nebezpečný

19 03 07 Solidifikovaný odpad neuvedený pod číslem 19 03 06

Jak bylo výše uvedeno, zařazování odpadů pod zrcadlové položky Katalogu odpadů spadá do přiřazování kategorie „nebezpečný odpad“ odpadům podle § 6 odst.1 bodu b). Na uvedených příkladech konkrétních odpadů z Katalogu odpadů lze demonstrovat možnosti, které mohou nastat.

V  prvním případě – vytěžené zeminy – se jedná o uvedený případ v plné šíři-bude záležet na stupni a druhu kontaminace. V případě, že bude kontaminovaný odpad zařazen pod katalogové číslo 17 05 03, tj. jako nebezpečný, nemusí původce nebo oprávněná osoba žádat pověřenou osobu o hodnocení nebezpečných vlastností tohoto odpadu. Bude-li mít pochybnosti, že druh nebo stupeň kontaminace není takový, aby odpad dosáhl kriterií pro některou z NV a chce s ním nakládat jako s odpadem ostatním, musí získat osvědčení o vyloučení všech nebezpečných vlastností.

V případě kalů z čističek jde o případ, kdy se nebezpečné složky dostanou do odpadu ze vstupních „surovin“ (znečištěné odpadní vody), z nichž vzniká. Vše ostatní platí  stejně jako u výše uvedeného odpadu vytěžených zemin.

Stabilizované /solidifikované/ odpady jsou zcela jiným případem. Jedná se o upravené, většinou nebezpečné odpady, ze kterých se touto úpravou stává zcela jiný druh odpadu než byl původní odpad před úpravou. Tento nový druh odpadu je nutné znovu zařadit podle Katalogu odpadů (pod některé z katalogových čísel stabilizovaných odpadů – podskupina odpadů 19 03) a rozhodnout, zda to bude katalogové číslo tohoto odpadu s nebezpečnými vlastnostmi nebo téhož odpadu, který však nebezpečné vlastnosti nemá (tedy rozhodnout se pro konkrétní katalogové číslo ze dvou zrcadlových položek  v této podskupině).  Bude tedy nutné pro jejich zařazení podle Katalogu odpadů  vždy provést hodnocení stabilizovaného odpadu pověřenou osobou a ověřit tak stupeň účinnosti technologie stabilizace pro jednotlivé druhy nebezpečných odpadů. Teprve na základě  vydaného osvědčení lze s těmito odpady nakládat jako s odpady ostatními.

Z dotazů:

Jak zařazovat znečištěné obaly, lze využít katalogové číslo 15 01 10?

Komise MŽP pro zařazování odpadů podle Katalogu odpadů v souladu s § 5 odst. 2 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a změně některých dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o odpadech) rozhodla, že kód katalogového čísla 15 01 10 lze používat pro zařazování směsí obalových odpadů z různých materiálů obsahujících zbytky nebezpečných látek nebo těmito látkami znečištěné pouze v tom případě, že příslušný krajský úřad nebo obecní úřad obce s rozšířenou působností vydal souhlas k upuštění od jejich třídění a odděleného shromažďování podle § 16 odst. 2 a § 18 odst. 2 zákona o odpadech. V ostatních případech je nutné zařazovat tyto odpady pod jednotlivá katalogová čísla 15 01 01 až 15 01 09 podle materiálu, z něhož jsou vyrobeny, přičemž jim bude přiřazena kategorie „O/N“.

Nebezpečné vlastnosti odpadů, jejich hodnocení

Příloha č. 2 a § 7 až § 9 zákona o odpadech, vyhláška Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zdravotnictví č. 376/2001 Sb., o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů, ve znění vyhlášky č. 502/2004 Sb. Nebezpečné vlastnosti odpadů (NV) uvedené v příloze č. 2 zákona jsou plně v souladu s nebezpečnými vlastnostmi odpadů podle přílohy Směrnice č. 91/689/ES o nebezpečném odpadu.

Osvědčení (§ 9 a vyhláška č. 376/2001 Sb., ve znění vyhlášky č. 502/2004 Sb.)

1)       Osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností odpadů (§ 9) je možné vydat pouze po vyloučení všech 14 nebezpečných vlastností (na základě písemně zdůvodněného úsudku nebo porovnání kritérií s výsledky zkoušek, u zdravotnických NV podle obsahu a vlastností chemických látek, u infekčnosti – hodnocení vzniku z hlediska přítomnosti infekčního agens)

2)       původce nebo oprávněná osoba zasílá osvědčení nebo sdělení neprodleně ČIŽPu a krajskému úřadu

3)       Vydává se maximálně na 4 roky, musí obsahovat podmínky platnosti a podmínky a četnost kontrol

4)       ČIŽP a krajský úřad mohou jeho platnost ve správním řízení  (odvolání bez odkladného účinku:

a)      pozastavit – pochybnosti, až na 60 dnů

b)      odejmout – pokud se pochybnosti potvrdí – nebyly dodrženy postupy, metody nebo odpad má NV.

Vyhláška č. 376/2001 sb., o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů, v platném znění upravuje:

1. obsah žádosti o udělení pověření a zápis do seznamu pověřených osob MŽP nebo MZDr.

2. obsah školení pro hodnocení NV

3. metody hodnocení NV

4.Postup hodnocení NV odpadů:

- na základě zdůvodněného písemného úsudku, nelze-li:

- u vlastností H1 – H3 a H12 - H14 porovnáním hodnot ukazatelů NV s výsledky zkoušek provedených postupy podle metod uvedených v příloze č. 3 vyhlášky

- u vlastností H4 až H8 a H10 až H11 – na základě obsahu chemických látek v odpadu obsažených podle kriterií v příloze č.2, vlastnost H9 (infekčnost) – na základě odborného zhodnocení technologie produkující odpad z hlediska možného obsahu infekčního agens

5. obsah žádosti o osvědčení

6. vydávání a obsah osvědčení:

-   identif. údaje o původci

-   název, popis vzniku, kategorie a katalog. č. odpadu,

-   způsob, metody odběru vzorků a hodnocení NV,

-   výsledek , zdůvodnění

-   doba a podmínky platnosti,

-   četnost a způsob kontrol,

-   závěr,

-   přílohy,

-   datum, podpisy

Zásady: zkoušky lze provádět pouze v laboratořích s osvědčením podle ČSN EN ISO/IEC 17025 podmínka hodnocení: stabilita odpadu a stabilita technologie vzniku (řízené procesy, ve kterých vznikají odpady neměnné kvality)

Příklady, problémy  - časté dotazy:

1) Pleny z domova důchodců, ústavu sociální péče a podobných zařízení zařadit dle do podskupiny
18 01 04 kategorie ostatní odpad nebo 18 01 03 kategorie nebezpečný odpad:

18 01 03*  Odpady, na jejichž sběr a odstraňování jsou kladeny zvláštní požadavky s ohledem na prevenci infekce3b)

18 01 04    Odpady, na jejichž sběr a odstraňování nejsou kladeny zvláštní požadavky s ohledem na prevenci infekce

Odstraněním nebezpečné vlastnosti infekčnosti se rozumí provedení řádné dekontaminace, jejíž účinnost byla prověřena dlouhodobým zkoušením a prokazatelně dokázána.

Podle Katalogu odpadů, se použitým plenám přiřazuje katalogové číslo 18 01 04 – Odpady, na jejichž sběr a odstraňování nejsou kladeny zvláštní požadavky s ohledem na prevenci infekce nebo číslo 18 01 03* – Odpady, na jejichž sběr a odstraňování jsou kladeny zvláštní požadavky s ohledem na prevenci infekce. Kategorii a druh odpadu jsou původci odpadu povinni přiřazovat podle § 16, písm. a) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, na základě skutečných vlastností odpadu a vyloučení nebo potvrzení nebezpečných vlastností pověřenou osobou.

Při každém nakládání s odpady je nutné posuzovat míru rizika odpadu, což musí být zahrnuto ve vhodném shromažďování, sběru, transportu a vlastním zneškodnění. Obecná pravidla jsou dána vyhláškou č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady. Každé zařízení musí vypracovat podrobný popis nakládání v provozním řádu včetně zhodnocení míry rizik jednotlivých kroků a provedení opatření na jejich minimalizaci. Způsob hodnocení nebezpečné vlastnosti infekčnosti je velmi problematický a podle metod, které vycházejí z dlouhodobých zkušeností a shrnutí poznatků Světové zdravotnické organizace (WHO), se vždy hodnotí podle místa vzniku, potenciálního rizika a množství rizikového odpadu.

Obdobná je i situace uvedená v našich zákonech. Proto je zařazení použitých plen do nebezpečných odpadů zcela oprávněné z hlediska nutnosti nakládat s tímto odpadem specifickým způsobem a to především z hlediska ochrany zdraví pracovníků manipulujících s odpadem a následně z hlediska ochrany veřejného zdraví. Není však nikde uveden způsob ani hodnocení rizik při manipulaci s použitými plenami a jejich následné zneškodnění. Rozhodující pro hodnocení rizika při spalování tohoto typu odpadu není infekčnost, resp. jejich kontaminace, pro kterou jsou zařazeny do kategorie „N“, ale chemické složení plen a inkontinentních pomůcek. Z těchto důvodů není nezbytné, aby byly spalovány ve spalovnách nebezpečných odpadů, pokud jejich chemické složení umožňuje spalování ve spalovnách ostatních. Toto rozhodnutí je v kompetenci orgánů ochrany ovzduší.

Kontrolní otázky:

1. Otázka: Jak se označuje kategorie odpadů pro účely jejich evidence?

Odpověď: Pro účely evidence a ohlašování odpadů zůstává zachováno vžité označování kategorie „N“ pro odpad nebezpečný, „O“ pro odpad ostatní a  „O/N“ pro odpad kategorie „O“ dle Katalogu, který nemá zrcadlovou položku, přeřazeného do kategorie „N“ – např. po jeho kontaminaci. Pokud kontaminovaný odpad zrcadlovou položku v Katalogu má, zařadí se pod katalogové číslo té z nich, která je v Katalogu označena hvězdičkou a přiřadí se označení „N“. Případ označení kategorie „N/O“ (nebezpečný odpad podle Seznamu nebezpečných odpadů přeřazený do kategorie ostatní odpad) podle nového zákona nemůže nastat, neboť odpady uvedené v Seznamu nebezpečných odpadů v rámci Katalogu odpadů nelze přeřazovat do kategorie „O“).

2. Otázka: Které odpady jsou vždy považovány za nebezpečné?

Odpověď: Odpady uvedené na Seznamu nebezpečných odpadů (příloha č. 2 vyhlášky č. 381/2001 Sb.)