Více času na podstatné
Mytí aut a vodní zákon
Dotaz: Jezdím s naším autem pravidelně do myčky, protože to je rychlé a výsledek většinou dobrý. Stane se ale, že potřebuji auto umýt jinde, třeba na chatě nebo jen narychlo, když jsem jel pár kilometrů za traktorem, který neměl právě čistá kola. Smím to udělat tak, abych neporušil nějaký předpis, asi vodní zákon?
Ve vodním zákonu se na takovou činnost pamatuje a to sice v ustanovení § 39, který má nadpis Závadné látky a je součástí Dílu 5 (Hlavy V) Ochrana jakosti vod. Takto složitě vysvětluji pozici následujícího odstavečku proto, aby bylo zcela zřejmé, jak zákonodárce na takovou činnost pohlíží a proč se odhodlal k její zákonné regulaci.
V odstavečku (9) uvedeného § 39 je uvedeno:“Mytí motorových vozidel a provozních mechanizmů ve vodních tocích nebo na místech, kde by mohlo dojít k ohrožení jakosti povrchových nebo podzemních vod, je zakázáno.“ Sousloví „provozních mechanizmů“ si lze sice vyložit různě, ale z logiky umístění tohoto výrazu je zřejmé, že je tím myšleno veškeré zařízení, které nějak slouží provozu, především dopravě. Podle mého soudu tam patří bicykly, ruční vozíky, stavební kolečka, rybářské pramičky a mnoho dalšího. Protože olej z mazání řetězu, zbytky hnoje, malta nebo beton či zbytky ryb či rybích nástrah rozhodně jsou závadné látky ve smyslu zákona.
Vrátím-li se pro jednoduchost k autům, potom jsem dotaz převedl na zjištění, zda lze nalézt místo, kromě myček jako speciálních zařízení, kde si mohu bez obav z porušení předpisů auto umýt. Tedy místo, kde prokazatelně nemůže dojít k ohrožení jakosti vod.
Výraz ohrožení jakosti vod není součástí definičních paragrafů 2 a 2a a to přesto, že se s ním v zákoně na několika místech běžně pracuje, například i v tak závažných pasážích, jako jsou havárie. Pokud definice není, což dává správním úředníkům doslova nekonečný prostor pro lidovou tvořivost při aplikaci tohoto institutu, potom nelze jinak, než vyjít z obecného pojmu a použít ho přiměřeně k naší situaci.
Ohrožení je v našem případě stav, kdy ještě nedošlo ke znečištění vod (ani znečištění není žel definováno), ale kdy se reálná situace tomuto stavu blíží nebo blížit za určitých podmínek může. Zvýraznil jsem slovo reálná, neboť život se neskládá z hypotéz a teoretických možností. Pokud tedy najdu na mytí auta místo, kde špinavá voda z něj (půjde zřejmě podle zákona o vodu odpadní) odteče tam, kde zdraví lidí ani životnímu prostředí neublíží, potom nevidím důvod, proč to neudělat.
Pokud čtenář očekává něco konkrétnějšího, pak se o to pokusím. Klasické je mytí auta na ulici. Pokud takovou činnost nezakazuje obecní vyhláška, obvykle z důvodů veřejného pořádku, a ulice je odkanalizována jednotnou kanalizací společně se splaškovými vodami, potom mytí nikomu neublíží. Problém může nastat u malých obcí nebo částí obcí, u kterých není kanalizace zakončena čistírnou odpadních vod – zde bych byl opatrný.
Druhým obvyklým místem je vlastní pozemek, na kterém si například ostříkám zablácená kola nebo i karoserii poté, co jsem se vrátil z polní cesty při sběru žampionů. Ani zde není obecný důvod pro zákaz, je však třeba dát pozor na to, kam voda odteče. Pokud skončí v blízkém potoce nebo rybníčku, tak je to jistě špatně a to bez ohledu na to, zda ten rybníček je můj, obecní nebo patří státu. A pokud se voda vsákne, je třeba zvážit, zda není reálné nebezpečí průniku závadných látek do podzemních vod. Asi nebudu mýt auto u studny a na takovém provizorním místě se vystříhám šamponování nebo užívání jiných kosmetických prostředků, jejichž odbouratelnost v přírodních podmínkách je nejistá. Ale pár kapek ropných látek se rozhodně bát nemusím, protože jde o látky přírodní, na které mají destruenti vypracovaný enzymatický aparát.
Třetí příklad již neuvedu a to především proto, že dva modelové z předchozích odstavců snad dostatečně ukázaly na „mantinely“, které nelze překračovat, ale uvnitř kterých je podle mého přesvědčení „akce možná“.
Ustanovení vodního zákona se týká jak občanů, tak i podnikatelů. Tento článek a moje doporučení se týkají výhradně občanů, tedy nás všech v okamžiku, kdy neprovozujeme podnikatelskou činnost podle živnostenského zákona. I na naše pochybení však zákon myslí a případným sankcím se věnuje v paragrafech 116 – 125, který hovoří o přestupcích. Ustanovení jednotlivých paragrafů je členěno podle skupin činností, či skupin přestupků s přímým odkazem na jednotlivé paragrafy zákona. Takže lze jednoznačně přiřadit porušení zákona ke konkrétní sankci a to včetně její výše. Pokud však projdeme celý Díl 1 Přestupky, odkaz na ustanovení § 39 odst. (9) tam kupodivu nenajdeme. A to ani v § 122, který se speciálně věnuje zacházení se závadnými látkami. Nabízí se sice ustanovení § 116, odst. (1) písmeno k), které se vztahuje k obecným povinnostem při zacházení se závadnými látkami, ale nemyslím si, že mytí auta lze považovat za zacházení se závadnými látkami ve smyslu zákona.
Je zde ovšem ještě jeden obecně závazný předpis a tím je zákon č.200/1990 Sb., o přestupcích v platném znění (poslední novela snad č.309/2008 Sb.). A ten ve svém § 34, který se jmenuje Přestupky na úseku vodního hospodářství, říká ve svém odstavci (1), že přestupku se dopustí ten, kdo – „e) poruší jiné povinnosti stanovené vodním zákonem … „ Pokutu může uložit ČIŽP nebo obecní úřad obce s rozšířenou působností a její výše může dosáhnout až 50 000,- Kč. Proč není takto obecné ustanovení pro fyzické osoby uvedeno přímo v zákoně o vodách je těžko soudit. Správní praxi to však vadit nemusí, neboť sankční titul nepochybně existuje.
Odpověď: Je výhodné a kulturní v nejširším slova smyslu umývat dopravní prostředky ve speciálních zařízeních, která jsou na to technicky vybavena. Pokud to však není možné, neexistuje obecný zákaz. Je pouze třeba, aby taková činnost prokazatelně reálně neohrozila životní prostředí, konkrétně jakost povrchových nebo podzemních vod. Můj příspěvek měl naznačit, jak to poznat.
Ing.Michael Barchánek
29.března 2011
Dovětek: § 34 zákona o přestupcích byl Velkou novelou VZ zrušen (Část druhá, Změna zákona o přestupcích, Čl. IV)