MMR změní pravidla pro rozúčtování nákladů na vytápění, nová by měla být spravedlivější

Rozdělování nákladů na faktury za teplo by mělo být v budoucnu spravedlivější. Ministerstvo pro místní rozvoj totiž dokončilo novelu vyhlášky, kterou se mění vyhláška č.372/2001 Sb., kterou se stanoví pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody mezi konečné spotřebitele. Úprava se proto soustřeďuje na nové vymezení podílu základní a spotřební složky tak, aby jejich reálný poměr podléhal tepelně technickým vlastnostem objektu a především konkrétnímu chování spotřebitelů. Dále na úpravu postupu při rozdílech v nákladech na vytápění připadající na 1 m² započitatelné podlahové plochy a dílčí úpravu výpočtové metody. Další úpravy, ať již formálního nebo věcného charakteru, vycházejí z praxe a pouze zkvalitňují stávající stav právního předpisu. Za teplo si tedy více než dosud podle novely zaplatí ti, kteří přehnaně šetří a ti, jenž naopak topí příliš. Ministerstvo v návrhu předpokládá, že nová pravidla budou platit od 1. ledna 2014. Přechodná ustanovení jsou však koncipována tak, aby rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody bylo provedeno podle dosavadních předpisů, pokud zúčtovací období započalo přede dnem nabytí účinnosti nové právní úpravy.

Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy:

Nové vymezení podílu základní a spotřební složky

V rámci přípravy novely vyhlášky byla provedena kvantifikace dopadů při úpravě podílů základní a spotřební složky a jako nejvýhodnější se jeví vzájemný podíl 30 % až 50 % základní složky a zbytek by byl tvořen spotřební složkou. Je nutné zdůraznit, že reálný poměr základní a spotřební složky podléhá i tepelně technickým vlastnostem objektu – obecně platí, že základní složka by měla krýt základní spotřebu tepla pro udržení tepelné stability budovy, zatímco spotřební složka by měla reflektovat na individuální rozdíly ve spotřebě, vyvolané chováním spotřebitelů.

Úprava postupu při rozdílech v nákladech na vytápění připadající na 1 m² započitatelné podlahové plochy

Rozdělování nákladů na vytápění je založeno na porovnatelnosti měrných nákladů jednotlivých prostor podle v právním předpisu stanoveného rozmezí + 40 %, - 40 % (odst. 4  § 4). Pokud není tento interval dodržen, je korigována výsledná hodnota tak, aby spotřebitel hradil odpovídající hodnotu měrných nákladů celé zúčtovací jednotky.

Kvantifikací tohoto problému se nakonec ukázalo jako nejvhodnější řešení, kdy hranice (–) by byla vymezena 20 % a hranice (+) 100 %. Mínusová hranice by prakticky reagovala na výše uvedené požadavky dané vyhláškou č. 194/2007 Sb. a plusová hranice by působila „výchovně“ na uživatele bytu z hlediska neplýtvání teplem.

Úprava výpočtové metody

Rozdíly v nákladech na vytápění připadající na 1m² započitatelné podlahové plochy nesmí překročit u konečných spotřebitelů (s měřením či indikací) v zúčtovací jednotce stanovenou procentní hodnotu oproti průměru zúčtovací jednotky v daném zúčtovacím období. Pokud dojde k překročení přípustných rozdílů, je provedena úprava výpočtové metody.

Výpočtové metody se liší různým přístupem jednotlivých dodavatelských odborných firem a jsou různé kvality. Při předchozích pokusech o úpravy předmětné výpočtové metody se vždy dospělo k názoru, že sjednocení postupu pro úpravu výpočtové metody není vhodné. Pro zachování právní jistoty a zajištění potřebných důkazních materiálů, především v případě soudních sporů, je však nezbytné takový krok učinit.

Dokumenty ke stažení:

Text novely předpisu

Platné znění s vyznačením navrhovaných změn

Související článek:

Spravedlivější rozúčtování tepla nebude, resort vyhlášku nakvap stáhl (11.1.2014)

Vyhláška o rozúčtování tepla zůstává zatím nezměněna (7.1.2014)